Rodičovská poradna Evy Popelkové a Hany Hlaváčkové

Eva Popelková
velikost textu:
vydáno 15.6.2006
Eva Popelková (více ZDE), kterou znají diváci televize Prima z reality show Chůva v akci, odpovídá čtenářům na otázky týkající se výchovy dětí.
Odpovědi na otázky najdete na webu to týdne od jejich zadání.

Konec rozhovoru

Osobnost již neodpovídá. Čtenáři se ptali do 24. září 2006 do 13:00

OTÁZKA: Dobrý den,přiznám se, že nesleduji pořad Chůva v akci, ale vítám možnost se zeptat touhle cestou. Máme 16letého syna, který si lhaním naboural naši důvěru. Nemyslím, že by měl důvod lhát, mají téměř vše (máme ještě 15letého), co by chtěli a co v jejich věku kluci vyžadují, mají kapesné, myslím přiměřené. Ale já se přistihuji při tom, že mu začínám nevěřit. Nechtěla bych, aby to dopadlo tak, že mu nebudu "věřit ani nos mezi očima". Možná je to problém všech rodičů pubertálních dětí, ale všechno na pubertu přece svádět nejde.Děkuji moc, jestli si najdete chvilku na můj problém. Hezký den. milena
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Pro vaše přesvědčení, zda syn lže, si udělejte pro sebe kontrolní zkoušku, např. v oblasti v čem vám lhal a potvrdí-li se to, ihned to rozeberte a žádejte vysvětlení , proč to dělá. Nedocilite-li toho , měl by následovat trest - zákaz jeho oblíbené činnosti. 23.6.2006 17:44
OTÁZKA: Dobrý den, potřebovala bych poradit co dělat s naším mladším synem / 10 let /. Dost často si stěžuje, že jej bolí bříško. Třeba ráno před školou, ale někdy i před tréninkem. Ve škole se učí velice dobře, má kamarády, začal hrát fotbal. Mám pocit, že to má z nervozity ale nevím z čeho může být nervozní.Když se ho zeptám jestli má nějaké problémy nebo potíže tak odpoví,že ne. Je taky hrozně lítostivý a urážlivý, hlavně večer když je unavený. Děkuji Pavla Pavlová
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Přikláníme se k tomu, že je to z nervozity. Zkuste někdy vynechat tu činnost, při které nastávají ty požíže a ať místo toho dělá něco jiného. Ověříte-li si to, ukončila bych tu problematickou činnost . Nutný je rozhovor o tom co ho babví a z čeho má strach. Možná je velmi zodpovědný a tím trpí nebo je třeba přetížený. Nutné je hledat přičinu, třeba i u lékařů. 23.6.2006 17:47
OTÁZKA: Krásný den, mám hodného šestnáctiletého syna, kterého jsme dali na doporučení učitelů a vzhledem k jeho výborným výsledkům ve škole a přirozené inteligenci na osmileté gymnázium. První roky měl velmi dobré známky, až v tercii, kdy mu bylo 14 let, se jeho prospěch zhoršil o dva až tři stupně během jednoho čtvrtletí. Zřejmě se na této změně podílela puberta a spolužáci. Ale od této doby se již syn nezlepšil /nyní je v kvintě/, školu tzv. prochází s odřenými zády a nepomáhá nic - ani domluva ani zákazy. Jeho názor je ten, že učitelé mu škodí a že nemá smysl se snažit. S učiteli jsem již problém rozebírala, ale i já mám trošku pocit, že již syna odepsali a "zaškatulkovali". Jinak se synem nejsou žádné problémy. Ráda bych se zeptala, zda máme nechat věcem volný průběh, jestli je šance, že se syn sám vzpamatuje nebo zda máme něco podniknout. V každém případě bych nechtěla, aby ze školy odešel. Děkuji Alena
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Jestliže ho učitelé zaškatulkovali, s tím už nic neuděláte. Doporučila bych změnu školy, ale projednat to předem s chlapcem. 23.6.2006 17:50
OTÁZKA: Dobrý den, mám 5 letou dceru, která už druhý rok chodí do školky. V 1 roce byla spokojená a ve školce se jí líbilo ve 2 roce byla dána do druhé třídy a vždy ráno mi hystericky brečí. Když se jí ptám co a jak tak mi odpovídá že prostě neví. Nemá ale ráda jednu učitelku, když se zeptám proč tak odpovídá že jí občas řekne že je miminko. Poraďte mi jak se mám každé ráno zachovat. Dítě mi někdy paní účitelky trhají brečící od nohou. Děkuji Karla
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Když se nešlo domluvit s učitelkou, řešte to s ředitelkou. Vyberte si takovou školku, která odpovídá vašim představám. 23.6.2006 17:51
OTÁZKA: Dobrý den, mám dceru ve věku 3.5 roku. Nejsem si jistá, jak správně postupovat při řešení.. Přesto že jsem na ni a přítel docela přísní, chová se často jako rozmazlené dítě. Neví, co chce, chtěla by "vše", v některých případech nechce o tom ani slyšet, když jí vysvětlujeme, proč to nejde... Také, když po ní chceme, aby něco udělala, do čeho se jí nechce, tak vyloženě ingnoruje, i když, že jí s tím nabídneme pomoc...nebo udělá opak.. Pak to skončí, že ani po několikátém požádání ( i se zvýšeným hlasem) ji plácnem po zadku, či postavíme doslov před věc, či činnost, kterou má udělat. A na druhou stranu, když něco sama chce, tak to chce rychle a nezajímá ji, že někdy musí počkat, či brát ohled na jiné . Jednoduše shrnuto, dělá si prostě, co chce ona, v určitých chvílích si postaví hlavu jako mezek..a nejde s ní hnout. Jelikož s tím obujeme dlouho, začalo to někdy v roce.. Už jsme z toho někdy unavení, zvláště, když máme "špatný" den a celý den, na ní dokola opakujeme několikrát trpělivě požadavky. Je to na nervy, třeba v situacích, kdy spěcháme ( na vlak, bus, k dr...), tak nám přitěžuje a když chceme být důslední, tak dosti zdržuje, pak nestíháme. Jindy je příjemná vtipná holčička, sice divokého temperamentu. Je to problém povahy, či výchovy, jak nejlépe postupovat? Děkuji předem za odpověd. Sara
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Je to určitě problém povahy , ale především výchovy. Zjistěte si, jestli to dělá i někomu jinému. Jestli je např. ve školce bez velkých výkyvů nebo u sousedů, tak to zkouší pouze na vás. Nechávejte ji pro splnění úkolu dostatek času - sledujte ji jenom po očku, nevěnujte se jí, ať si nevynuceje pozornost, když to není potřeba. Jestliže chvátáte, tak ji pomozte, jak to děláte, ale nesmíte jí to vyčítat, pouze vysvětlit, že máte málo času. Jinak ji za vše dosažené chvalte, jak to krásně zvládla sama.Určitě zůstaňte důslední a stůjte si za svými rozhodnutími. Čas vše vyřeší.Buďte přísní, ale přiměřeně, dávejte najevo více své city k ní a mazlete se. Chvalte, je-li to možné. 24.6.2006 11:46
OTÁZKA: Dobrý den,ráda bych se zeptala co dělám špatně při výchově svých dvou dětí. Mám skoro 13letou dceru a 9letého syna.Dcera začíná mít období odmlouvání ,ale né takové to dětinské. Je to spíš taková mírně drzost,ale nic vážného to zatím není.Mám ale strach,že při občastné slovní potičce s manželem,který není biologický otec a ví o tom,mu řekne,že jí nemá co řikat,protože není její. Můj syn je velice živý a dysfunkcemi a mírnou poruchou soustředěnosti učení. Je velice citlivý,někdy až moc,ale také občas svou sílu neovládne a přežene. Samozřejmě né se špatným úmyslem. Jinak jsou k sobě docela v pohodě,ale také se dokáží pohádat a v tu chvíli mám strach,když zasahuji,abych jim neukřivdila a tak dostávají trest oba. To se někdy neobejde bez protestů. V podstatě jsou bez větších problémů,ale občas se bojím. Asi je to jen můj pocit. Děkuji a radu. Maršová renata maršová
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Myslím si, že to děláte dobře. Dcera je jistě už v pubertě, a to co popisujete jsou její projevy. Chce to hodně trpělivosti a diplomacie. Určitě ji nezklamte , mějte pro ni pochopení, ale hranice musí být znatelné a od vás vyslovené, kam až může, co si nemůže vůči vám dovolit. Jestli je poruší a překročí, musí nastat trest ve formě např. zákazu nějaké činnosti či větší zapojení do domácích prací. Dcera má nárok vyslovit svůje mínění, i vůči otci, ale vy ji musíte usměrnit v tom, že ji vychovával a pomáhal vám finančně, takže má právo do její výchovy hovořit. Musíte s manželem být jednotní, to je důležité. Přeji hodně radosti z dětí. 24.6.2006 11:59
OTÁZKA: Mám 13 letou dceru, sdejně jako Jana.Vysvědčení bude rovněž horší než v pololetí.Mám obavu jen,že si dcera neuvvědomuje,že vysvědčení od pololetí 8.třídy se už zohledňuje při přijetí na střední školu a nevím jak ji to vysvětlit.Má vytyčený cíl,ale málo se snaží ho dosáhnout.Děkuji Pavlína
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Pravděpodobně dcera nemá takovou ctižádost, jak vy byste si představovala. Stále s ní o tom diskutujte, ale hlavně v klidu, bez výčitek. Můžete také pozvat k vám domů nějakou její kamarádku, která se učí lépe a dcera ji má ráda, ať vám pomůže při té diskusi. Také můžete navštívit ve škole poradnu, která pomáhá při zařazování žáků po ukončení ZŠ a domluvte se i s třídní učitelkou, ať dceři zopakuje ten samý názor co vy, aby slyšela, že to nejsou jenom vaše požaadavky, ale že je to běžné. Motivujte ji nějakým slibem, že když bude mít takové a takové vysvědčení že můžete např. uvažovat o koupi nového mobilu. Společně vymyslete, jak by ji šlo odměnit za to, když si známky polepší. Přeji hodně trpělivosti a pevných nervů. 24.6.2006 12:07
OTÁZKA: Dobrý den,je mi 38 let a mám tři děti,´dcery 17let vlastní a necelých 15 nevlastní a syna 14 let. Nevlastní dcera je dítě mého přítele se kterým žijeme již 7 let a nemá vl. matku, umřela jí, když jí bylo 8 let. Už v té době ji vychovávala babička a tak nebyl odchod její matky tak markantní a dítě moc citově nezasáhl. Horší je to teď, ještě dva roky po té co jsem do rodiny přišla já, tak ji měla ve své péči babička, sice ve společném domě, ale odmítala nám ji nechat a dva roky neustále dceru naváděla proti mě - když bude dělat velké dusno, tak mě otec vyhodí...osmiletá holčička fixovaná na babičku a tatínka ráda poslouchala, jenže babičku ranila mrtvice a dcera musela k nám, tentokrát už bez obvyklých hádek. Jenže dva roky vymývání mozku dítěte se projevuje stále a otec nikdy nic neudělal proti výbuchům žárlivosti své dcery. Navíc jsou tu i moje děti, které vidí protěžování jen jednoho z nich. Moje děti jsou vychovávané jen mnou a poslechnou na slovo, nejsou drzé, syn se velmi dobře učí. Vychovala jsem je tak, jak vychovali moji rodiče mě. přítelova dcera nám ale celou tu dobu co k nám přišla bere peníze, přepisuje si známky v žákovské knížce a neustále lže. Její otec nikdy nezasáhl a já nesmím. Co by jste mi poradila? Já už chtěla snad tisíckrát odejít, ale nechci všechny naše děti rozdělit, myslím že už si na sebe zvykly. Děkuji Ivana
Eva Popelková ODPOVĚĎ: To je velmi těžká rada, protože nejste-li jednotní / vy a manžel / ve výchově všech dětí , tak nemůžete očekávat kladný výsledek. Vy dva dospělí se musíte dohodnout na společných postupech a být důslední a především spravedliví vůči dětem. JInak nelze dosáhnout pozitivních reakcí. Doporučila bych vám navštívit pedagogické psychologickou poradnu s nevlastní dcerou a vašemu muži knihu k přečtení Proč jsou šťastné děti šťastné. MOžná, že jednou budete o odchodu muset znovu uvažovat nebo možná až děti dospějí, tak vás opustí, protože budou mít pocit, že jste k nim nebyla spravedlivá a nechala se velmi ovlivňovat vaším přítelem. Jsou to vaše děti a vašeho přítele, takže je to teď jenom na vás dospělých, jak situaci SPOLEČNĚ budete řešit. 24.6.2006 12:17
OTÁZKA: Dobrý den, dcerka (27 měs.) má problém čůrat jinam než do plínek. S nočníkem a dětským prkýnkem na WC jsme začali na její popud, sedává na nich ráda, zpíváme písničky a mezi nimi ji přemlouvám, ale ona neudělá ani kapku. Zkoušeli jsme všelijaké finty, panenku na nočníku, která "vyčurala" trochu vody (a byla pochválena), nedat plínku na téměř celý den (myslím že to zadržuje a vyčurá se, jakmile jí dám plenku před spaním), pustit vodu z vodovodu, když dcera sedí na nočníku... Dvakrát za celé půlroční snažení se jí podařilo dostat ze sebe pár kapek, byla z toho vždy velká sláva, dcerka byla štěstím bez sebe za chválení, dostala bonbónek za odměnu. Ale pak zas nic... Jinak je velice učenlivá a chápavá, ráda dělá věci jako starší bráška nebo dospělí. Četla jsem, že na "řízené čůrání" má čas do 2,5 nebo 3 let, takže nevidím samotný problém v tom, že jí to ještě nejde, ale v tom, že to nejde dohromady s tou její touhou vyrovnat se starším a být pochválena. Z těch různých experimentů jsem přesvědčená, že na to není nezralá, že nemá problém zadržet moč, dokud nebude sedělt na nočníku nebo na WC, ale že je v tom něco jiného - zřejmě nějaký blok... Je to divné. Myslíte, že máme v našem snažení pokračovat dál, nebo to učení na nočník zatím odložit? Nesetkala jste se s něčím podobným? Proč má dítě zábrany čůrat do nočníku? Děkuji za odpověď a přeji hezký den. Jana Z.
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Určitě ve snažení pokračujte, učení na nočník neodkládejte. Děláte to dobře. Zatím jsem se s něčím podobným nesetkala, ale nedělala bych zatím z toho tak velký problém. Pravděpodobně má dcera nějaký ten blok, o kterém píšete, ale myslím si, že věkem se to překoná. Také záleží na tom, jestli to dělá jenom vám doma nebo i jinde u jiných lidí, v jiném prostředí.Bohužel nemám jinou radu než trpělivost a možná já bych navštívila dětského psychologa / kvůli tomu bloku / nebo dětského lékařže a vyslechla jejich názor. 24.6.2006 12:24
OTÁZKA: Dobry den, chtela bych Vas poprosit o radu, ohledne ukliyeni detskeho pokoje. Mam dve deti, osmiletou dcerku a ctyrleteho syna. Dcerka je uz zvykla uklizet a dela to bez napominani, syn pred uklidem utika.Ja uz ne nej vecer nemam moc energie a tak to vyusti v hadku mezi malou a sznem, protoze ona to uklidi za nej..Prosim, jak na nej. jsem prevazne s detmi sama, mam narocnou zodpovednou praci a manzel jezdi jednou za 14 dni. jsem moc unavena a opravdu uz vecer nemam silu resit tyto hadky. Dekuji za pomoc. Katka Katka
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Synovi bych zádavala konkrétní úklid - kontrétní hračky či svoje věci. Dcera ať to za něj neuklízí , až si dcera uklidí svoje,tak odejde z pokojíčku a syna tam nechte samotného a jen ho po očku sledujte. Neuklidí-li, tak mu oznamte, že zítra si s těmi hračkami nesmí hrát a třeba ho zapojte do pomocných prací s vámi. Ty hračky , které neuklidit schovejte,ale nesmí to vidět, že mu odešly, když je na ně zlý. a že asi takto přijde o všechno, když hračky nedává spát. Hračkám se to také nelíbí. Trvejte na tom a neustupte. Provede-li to, chvalte. Také je dobré před spaním vyprávět pohádku , třeba si ji vymyslete, jak nějaký chlapeček neuklízel a všechny hračky mu utekly, že ztratil i kamarády, protože nedával své hračky spát a ty z toho byly smutné. 24.6.2006 12:51
OTÁZKA: Dobrý den, syn 8 let má problémy s jídlem. Už od malinka málo jí,nimrá se v jídle, myslím, že se nejedá o nechutenství ani není mlsný. Je spousta běžných jídel, které nikdy neochutnal a tvrdí,že je nejí/od bonbonů až po některé hlavní jídlo/ Prosím o radu, jak máme přistupovat k našemu problému, když pro syna není problém odmítnout oběd nebo večeři.Syn je normální živé dítě,aktivně sportuje.Zkoušeli jsme ho nechat hlady, nebo mu nabízet menší porci, nebo alespoň ochutnat. Děkuji za Vaši radu.Hanka Hanka
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Začněte ho zapojovat do přípravy těch jídel , která jí. Ať si je i připravuje na talíř pod vaším dohledem.Vypracujte společně týdenní jídelníček a ať s vámi vaří a vidí přípravu celého jídla. Zároveň bych se přimlouvala za to, podávat mu jídla , která jí a také jíst pohromadě s ostatními u stolu , aby viděl co jedí druzí a neodcházet od stolu, dokud všichni nedojedí. Zkoušet všechny tyto rady postupně, a nepomůže-li to ani trochu, tak bych navštívila dětského lékaře a projednala bych s ním tento problém, v čem podávat ty látky, které chlapec nejí a jsou potřebné k vývoji. Určitě bych ho nenutila do toho, co nemá rád. 24.6.2006 12:58
OTÁZKA: Hezký den, mám 5letého syna, který má problémy s řečí. Začal mluvit velice pozdě (má diagnózu vývojová disfázie), ale dnes už je to celkem v pořádku, má pouze problémy s výslovností a proto mu někteří lidé špatně rozumí. Navíc je hyperaktivní. Chodí do školky a protože má skvělé a chápavé učitelky, tak to zvládá celkem bez problémů. Jen někdy se setká v dětském kolektivu s nadávkami, že je hloupý. Syn má potíže reagovat slovně a tak hodně často vše řeší silou a to je náš problém. Paní učitelce nechce žalovat a své problémy chce řešit sám. Prosím poraďte mi jak ho mám poučit aby tyto situace řešil. Má rada, aby řekl „já nejsem hloupý, ale ty ano“ moc úspěšná nebyla, protože on ji nepoužívá ve správný okamžik a místo toho slovně napadá své „nepřátele“ on. Moc Vám děkuji za odpověď. Alena
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Je-li chlapec hyperaktivní a pí. uč. ve školce to vědí, tak jsou ony povinny to řešit. Jsou to odbornice a měly by vědět, jak na to. Vy v něm pěstujte sebevědomí, chvalte ho, když udělá něco dobře. Děti jsou v tomto hodně upřímné, takže druhého to bolí. Já bych především řešila výslovnost a mluvu vašeho chlapce s pomocí logopeda a lékaře. Vysvětlovala bych mu, že děti nechápou, že má poruchu - disfázii / že je vlastně jako nemocný /, ale že je jinak velmi chytrý. Podporovat ho v tom, v čem je dobrý. I paní učitelky bych požádala o pomoc, ať ve školce dětem toto vysvětlí. A pak už jen záleží mu stále zvyšovat sebevědomí pomocí toho, co dobře umí. To že se brání, když ostatní ho napadají / slovně či fyzicky /je běžné. Doopravdy je to hlavně otázka sebevědomí a pokračování ve vylepšování určené diagnozy. Chce to hodně trpělivost, aby chlapec nezatrpknul.Vyprávějte mu,motivujte ho např. vymyšlené pohádky před spaním, o nějakém klukovi, který byl nemocný , ale uměl třeba dobře malovat a tím se stal oblíbeným, chytrým a měl hodně kamarádů. 24.6.2006 13:17
OTÁZKA: Dobrý den, děkuji za pořad Chůva v akci. Ráda se na něj dívám, přestože zatím s výchovou syna žádné problémy nemáme. Píši ohledně jiné záležitosti. Zajímalo by mě, jestli je u nás povinná předškolní docházka. Mám syna, kterému bude v červenci 5 let. Chodí do školky a tudíž by měl podle mě jít po prázdninách do předškoláků a za další rok do školy.Bohužel to zatím vypadá, že (přestože je opravdu šikovný, poslušný, samostatný, krásně vyslovuje, stejně velký jako ostatní děti, učitelky si jej chválí s tím, že určitě půjde do školy bez odkladu) po prázdninách zůstane v prostředňácích, protože v předškolácích není volné místo. Zůstaly tam některé děti, které budou mít roční odklad docházky a tudíž nejmladší děti z prostřední třídy se do předškoláků nedostanou. Je to tak každý rok, takže jsem si stihla všimnout, že tyto děti pak jdou automaticky do školy o rok později. (Přestože jsou narozeny v červenci a srpnu) Nikdo jim to sice nenařídí, rodiče si mohou vybrat sami, ale pokud tyto děti nedostanou správnou předškolní výuku, což podle mého názoru nedostanou (protože se dívám na výtvory všech dětí ze třídy a všechny děti mají stejný program. Vím, že si dítě můžu doma připravovat sama, ale zdá se mi to opravdu nelogické, aby mladší děti, které mají nárok na školní docházku ve stejném školním roce jako jejich kamarádi (třeba o 1 měsíc starší) měli znevýhodněné podmínky. Asi s tím sice nic nenadělám, protože školku měnit nechci, aby si syn na 1 rok nehledal nové kamarády a pak by se vracel zpět za původními kamarády do školy. Zajímal by mě Váš názor a uvítám i případnou radu. Děkuji. Martina
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Je potřeba dojít za pí. ředitelkou školky, aby vám ukázala a seznámila s jejich Školním vzdělávacím programem. Tam je uvedeno, jak připravují děti na školu, jakou formou. NIkde není dáno, že musí být třídy ve školce homogenní, naopak třeba heterogenní třídy jsou náročnější, ale přirozenější. Učitelka je POVINNA připravovat děti dle jejich věku, tzn. přistupovat k nim individuálně a mít jiné požadavky na jinak staré děti. Určitě to proberte s paní ředitelkou a pí. učitelkou. Mimo jiné, určitě nejdou aautomaticky do školy o rok později děti, které ve školce nepostoupily do další třídy. V mateřských školách není dáno, že dítě musí projít všemi třídami. To záleží právě na Školním vzdělávacím programu, jak je postavený. Např. v naší MŠ jsou celé tři roky děti u stejné učitelky a třídy jsou od 3- do 6 let dětí smíšené, ale učitelka pracuje ve skupinách a hlavně jednotlivě s dětmi a tím jak plní Školní vzdělávací program - v souvislosti se Třídním vzdělávacím programem, tak připravuje děti na školu s ohledem na jejich věk. Povinná předškolní docházka není, ale je povinnost obce umístit 5tileté děti do MŠ, požádá-li o to rodič. 24.6.2006 13:26
OTÁZKA: Hezký den! Můj 12 letý syn (jedináček, se kterým žiji po rozpadu rodiny sama) má probémy se spolužáky. Nejspíš jde o špatnou komunikaci (neporozumění) a také fakt, že je drobnější postavy a to větší hochy provokuje k nadřazenému chování vůči němu. Co byste mi prosím poradila ke zlepšení jeho vztahů s vrstevníky? Je takto stále sám a nemá žádného opravdového kamaráda. Děkuji! Simona
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Tento problém neřešte sama, ale společně s učiteli ve škole. To je nutné, aby věděli, že tento problém vůbec je. Vytypujte si, který kamarád ho má nejraději a pomozte utužovat toto přátelství více a více. Ať má aspoň někoho, na koho se ve škole a mimo školu může spolehnout.Ať se chodí do rodin navštěvovat. Nenajdete-li nikoho, požádejte učitelku a drůžinářku, aby dohlédly na negativní vztahy a vy najděte sama, po společné úvaze s vaším synem, nějaký kroužek, sport, kam by začal docházet a mohl tam nalézt nové kamarády.Pěstujte jeho sebevědomí, že když je drobnější, tak ještě neznamená že není chytrý a není dobrý v něčem jiném. Chvalte ho a diskutujte s ním o tom, co se mu každý den přihodilo, ať vám situace popisuje a vy je sním ještě jednou rozeberte a poučte, co může příště v dané situaci udělat nebo říci. 24.6.2006 13:33
OTÁZKA: Dobrý den, mám 3,5letého syna a poslední měsíc začal plakat ve školce, nechce spolupracovat s učitelkama, vzdoruje, rano pláče je ho vedeme, nechce svačit, nechce chodit ven, když ho přemluví, tak zas nechce jít zpátky na oběd ATD..Poradtě mi prosím co mám dělat. Děkuji Jana
Eva Popelková ODPOVĚĎ: Hlavně bych to projednala s učitelkami a ředitelkou. Co se stalo, co je příčinou, že začal plakat. Myslím si, že došlo k nějaké konfrontaci s kamarády a teď se bojí tam chodit. Rozmlouvejte s ním, a nechte si vysvětlit , co se mu nelíbí, proč tam nechce a to pak řešte. Nebo se s paní učitelkami dohodněte a je-li to z vaší strany možné, začněte znovu s adaptací na prostředí školky. Nepomůže-li to, šla bych s ním do pedagogicko-psychologické poradny . 24.6.2006 13:38

Upozornění

Redakce si vyhrazuje právo na odstranění otázek s vulgárním nebo urážlivým obsahem.