OTÁZKA: Dobrý den, moc se mi íbí Váš pořad a velmi rádi ho sledujeme. Mám syna, kterému jsou 3,5 měsíce. Vím, že je ještě maličký, ale máme problém s večerním usínáním. Prostě nechce spát a když je sám v postýlce, tak pláče. Hodně ho trápily větry, ale nejsem si jistá, zda už to teď nedělá, protože prostě chce být s námi. Usne až tak kolem půlnoci. Dřív to bylo až kolem čtvrté ráno, ale postupně jsme to stáhli na půlnoc. Dál už to ale nejde. Je možné, že už je to rozmar i v tomto věku? Nerada bych něco zanedbala, ale ani ho nechci rozmazlit. Přes den je klidně sám a vůbec mu to nevadí. Začne až kolem osmé večer. Děkuji moc za odpověď. Eva

OTÁZKA: Dobry den, mame 24 mesicni dceru, ktera odmita na nocnicek nebo na zachod. Nemohla byste nam poradit, jak ji presvedcit? Dekuji. Jakub

OTÁZKA: Važená chůvinko, moc se mi líbí jak pomáháte v rodinách. Jsem normální ženská co se snaží vychovat své hyperaktivní 8leté dítě a taky vyženěného 13letého "puboše". Ale obě jsou to moje děti. Vždycky mě uklidní Váš pořad, že to asi nedělám úplně špatně. Povzbudí mě a motivuje k dalším rodiným záležitostem. A veřte, že je to dar. Já mám jen problém s paní učitelkou svého syna. Už končí školní rok a já se modlím, abych do druhé třídy našla "normální" učitelku. Nevím, možná je chyba na mé straně, ale podnikám a nemám mnoho času na své děti, zato ho trávíme co nejlépe - snažím se je poslouchat, pomáhat, vést k samostatnosti... radit jim a zbytečně je nekontrolovat. Beru to tak, že každý je za svůj život zodpovědný a je nutné je vést k tomuto. Naše paní učitelka, si myslí, že můj syn je malý a já bych měla nést za jeho činy, byť někdy opravdu zlobí, odpovědnost. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je to člověk, kterému a taková je zkušenost, stačí vysvětlit, co a jak dělá špatně a nikdy se mi nestalo, že by si to nevzal k srdci. Otázka je vlastně následující: Můj syn trpí vzácnou a nevyléčitelnou chorobou a to je Neurobifromatóza von Recklinghasen. V podstatě mu nic není, ale sledován Neurology. Celé, je zdráv. Mám dát na naléhaní paní učitelky a chodit do školy poslouchat její stesky na mého syna, a nebo to mám řešit jako doposud, nechci říct ignorací, protože to doma důkladně probíráme, ale mou neochotou chodit do školy a mými výmluvami. Přiznám se, stydím se za to, a řeším to, ale opravdu to narušuje můj vztah k synovi a to mě pak mrzí. Vím jaký je, vím jak umí zlobit. Miluju ho i přesto, jaký je a jaké má problémy, ale nemám potřebu to dokazovat učitelce nebo okolí. Mám tedy problém? Děkuji za odpověď. A moc úspěchů v další činnosti. Ladislava

OTÁZKA: Dobrý den, chci poprosit o radu s chováním mezi dětmi. Když synovi (3roky) na písku nějaké jiné dítě něco vezme, nebo mu třeba kope do hračky jak by na to měl syn reagovat? Co mu mám poradit, že má v takové situaci dělat? Obvykle to zatím s oním druhým dítětem řeším já, nebo jeho maminka, ale brzo půjde syn do školky, tak bych ráda, aby uměl reagovat sám. Nevím ale, jak by vlastně měl reagovat. Předem Vám velice děkuji za radu, věřím, že mi poradíte dobře Eva Stehlíková

OTÁZKA: Dobrý den. Máme dvouletou holčičku Justýnku, která byla vždycky naprosto bezproblémová. Rychle se vše učila, žádné změny jí nedělaly problémy, nebyla nervní ani vzteklá. Mám teď těsně před porodem druhého dítěte, na které se velmi těšíme. A Justýnka začala velmi zlobit. Prakticky s ní není žádná řeč, odmítá se cokoliv učit a dělat, co jí zrovna nevyhovuje. Slibně jsme měli nastartováno zbavení se plínek (chtěla jsem to stihnout, než se druhé dítě narodí), což teď úplně ignoruje a nočník odmítá. Už několik měsíců dokázala sama pravidelně usnout ve svém pokojíčku a prospat v klidu celou noc. To teď už také neplatí, sama ve svém pokoji už usnout odmítá, usíná v naší posteli a v mojí přítomnosti. Každá hloupost ji rozbrečí a mívá skoro hysterické záchvaty "strachu" z věcí nebo činností, které tady byly do nedávna běžné (např. mixer, větrák, umývání vlasů). Nechci na ni být zlá, ale občas mi už rupnou nervy a mám tendence na ni řvát. Což je mi pak líto, zvlášť když to nemá vůbec žádný účinek. Ovšem trpělivosti se mi teď pár dní před porodem už moc nedostává. Je možné, že vnímá, že se má v naší rodině něco změnit a reaguje na to tímto způsobem? A pokud ano, myslíte, že se vše vrátí do původních kolejí? Moc bych chtěla vědět,jakým způsobem k ní přistupovat, aby s ní bylo nějaké pořízení, protože mám pocit, že teď se jí podřizuji naprosto ve všem, abych s ní vyšla. Děkuju Vám moc za radu. Karolina Kraicová

OTÁZKA: Dobrý den, mám 2,5 dvojčata páreček. Teď mají období, kdy mě skoro vůbec neposlouchají,několikrát denně je napomínám, neposlouchají mě. Holčička je takový vůdce a chlapeček zase opička. Co udělá ona tak on taky. Začínájí se mlátit a taky nadávat(slyšely to venku na pískovišti). Když mě neposlouchají nebo se chovají tak jak nemají, tak ode mě dostanou.Už několikrát mě zkusily uhodit. Manžel je skoro pořád v práci, jsem skoro na ně sama.Už nevím co s nimi. Přiznám se, že mě už nebaví si s nimi tolik hrát jak před půl rokem.Přes den si hrajou, kreslí a koukají na pohádky.Když je hezky jdeme ven na procházku nebo na písek. Díky pořadu Chůva v akci jsme se naučili společně jíst u stolu. Poraďte mi prosím jak na ně. Předem děkuji za radu a přeji Vám mnoho úspěchů. Lída

OTÁZKA: Dobrý den! Mám problém se svou dcerou (5let), která asi tři týdny odmítá chodit do mateřské školy. Podotýkám, že dříve chodila velmi ráda a ve školce se jí moc líbilo.Teď si každý večer a ráno vymýšlí, že jí bolí břicho nebo hlava. Zkoušela jsem zjistit od dcery i od učitelek MŠ v čem je problém, ale bezúspěšně.Děkuji Marta

OTÁZKA: Náš rok a půl starý vnuk je velmi neposedný. Jeho pozornost nelze upoutat žádnou hračkou, žádnou hrou. Když jej máme na hlídání dělá jen to co nesmí. Nejraději zapíná elektrické spotřebiče, přenáší okrasné předměty, telefonuje, tahá za květiny. Pokud mu to důrazně zakážeme tak se vzteká, pláče a za chvíli se vše opakuje. Doma se chová podobně. Milan Slovák

OTÁZKA: Dobrý den, moc děkuji za tuhle i-poradnu! Mám dvě dcery, 5 let a 1,5 roku. Starší dceru se nám podařilo tak nějak bezděčně vychovat naprosto v klidu, má jasně nastavené mantinely chování, je rozumná, reaguje na argumenty, vždycky se v klidu domluvíme. Mladší dcera, i když jsem přesvědčená, že můj přístup ani povaha se nezměnily, si naopak všechno vynucuje křikem, vzteká se, naprosto neslyší na žádné vysvětlování, takže když řeknu nebo udělám něco, co se jí nelíbí, reaguje záchvatem vzteku. V poslední době si zvykla nás všechny fackovat, přestože nikdo z nás nic podobného nedělá a já jí trpělivě po každém takovém záchvatu do očí vysvětluji, že se mi nelíbí co dělá a že mě to trápí. Manžela jsem přesvědčila, aby reagoval stejně, že pokud ji potrestá plácnutím za plácnutí, dostaneme se do začarovaného kruhu, zatím se snaží, ale doposud tato cesta nikam nevedla, záchvaty nemizí a já už si moc nevím rady. U starší dcery jsem nikdy nevyužívala svou fyzickou převahu a příčí se mi to i teď. Máme ještě nějakou jinou možnost? Moc děkuji za radu! Simona Krafáčková

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, od kolika let může být dítě rozmazlené. Resp. zda je možné, aby bylo rozmazlené půlroční miminko. Děkuji, Lucie Lucie

OTÁZKA: Dobry den, mam tri deti ctyrletou dcerku, trileteho syna a jednoletou dcerku.S devcaty nemam zadne problemy, jsou velmi sikovne, ta nejstarsi mi hodne pomaha.Syn je celkem jiny, nevim si s nim uz rady.Je hodne uknourany, pri vsem odmlouva, vse mu hodne dlouho trva.Chce abych mu se vsim pomahala, napr. pri jidle abych krmila, oblekla ho apod. Nepomahaji zadne motivace v zadne forme, ba naopak to obrati jeho pozornost od dane cinnosti a zacne se dozadovat dane veci krikem a nekdy me zacina i bit (zatim je to jeste nesmele)i kdyz vi ze to nesmi.Snazim se je vest k tomu aby se meli radi.Mam vsechny deti rada stejne a nikoho nefavorizuji.Narozeni nejmaldsi dcerky snesl velmi dobre, ma ji velmi rad, hodne casto si spolu hraji.Starsi dcerka je spise samotarka, rada si sklada puzzle, kresli.Za to ti mladsi jsou neustale v pohybu, porad neco spolu vymysleji.Dekuji za radu.Preji prijemny den. Pavla

OTÁZKA: Dobrý den, mám na Vás takovou prosbu. Syn do dvou let jedl takměr vše, krom potravit, které nejsou pro takto malé děti vhodné. Jedl bez problémů polévky se zeleninou i zeleninové omáčky s těstovinami. Ve dvou letech nastoupil do školky a přestal ze začátku jíst polévky, přikládala jsem to tomu, že je léto a nemá na horkou polévku chuť, nicméně se k tomu postupně přidali problémy se železem a syn přestal jíst skoro všechno. Při problémech se železem děti nemají chuť k jídlu, při následné léčbě také ne, ale doktorka mě ujišťovala, že až to odezní chuť k jídlu se vrátí. Bohužel tomu tak není, v dnešní době má syn čtyři roky a jí pouze všechno suché, nesnese cokoliv v čemkoliv namočené, upatlané.. takže když my máme např. rizoto s kuř. masem, zeleninou, tak syn má suchou rýži, syrovou zeleninu a maso, každé zvlášť.. to by ještě docela šlo, ale nemůžu vařit pořád takovouhle stravu a dva roky se to vůbec nelepší, takže většinou to končí tak, že ve školce i doma má pouze suché brambory, nebo suchý knedlík, rýži, suchý chleba, rohlík.. když se ho snažím motivovat sníst něco nového, tak i přesto, že jsem ho nikdy nenutila, se mu i třeba pouze při nabídnutí zvedá žaludek.. jednou jsem ho zkoušela i vyhladovět, ale vydržel takměr nejíst tři dny a pak jsem to nevydržela já. Je totiž dost hubený - podle lékařky je to O.K., ale já bych stejně ráda věděla, jak syna lépe motivovat, aby něco nového ochutnal. Jinak jí hodně jogurtů a ovoce i zeleniny, takže vitamínů má dostatek, ale nepřijde mi, že pro 4leté dítě je strava na den jedna suchá bageta a čtyři plátky okurky zrovna vyhovující. Nicméně my s mužem jíme všechno a i to co nemáme rádi, tak synovi nehnusíme a přesto nemá chuť nic nového ochutna. Proto bych chtěla poradit, jak lépe syna motivovat, aby se nebál nové věci zkusit a aby se mu aniž to ochutná, hned zvedal žaludek. Děkuji alice

OTÁZKA: DOBRÝ DEN,MÁM DVA KLUKY,4 A 7 LET.STARŠÍ JE HODNĚ CITLIVÝ ALE NĚKDY PALIČATÝ CHODÍ DO PRVNÍ TŘÍDY UČÍ SE MOC DOBŘE ALE POSLEDNÍ MĚSÍC VE ŠKOLE ZLOBÍ MÁ KE VŠEMU PŘIPOMÍNKY A JE ZA TO TRESTANÝ POZNÁMKAMI DOMA TO POŘÁD ŘEŠÍME JSEM HODNĚ PŘÍSNÁ ALE PŘÍJDE MI ŽE TO VÚBEC NECHCE SLYŠET.SLÍBÍ ŽE SE ZMĚNÍ ADALŠÍ DNY JE TO NANOVO.JINAK JE TO HODNÝ KLUK.NEVÍM JESTLI NA NĚJ NEJSEM MOC TVRDÁ VEČER MĚ TO VŽDYCKY MRZÍ.TEN MLADŠÍ JE ŠIKOVNÝ JEN KDYŽ CHCE VĚTŠINOU SE VYMLOUVÁ ŽE HO NĚCO BOLÍ ŽE NEMŮŽE ULÍZET SVOJE HRAČKY NEPOMŮŽE ANI DOMLUVA ANI HROZBA ŽE O HAČKY PŘÍJDE A VĚTŠINOU TO ZA NĚJ UDĚLÁ BRATR.VE ŠKOLCE ALE PROBLÉMY NEMÁ.ČASTO FŇUKÁ VŠECHNO MUSÍM ŘÍKAT STOKRÁT A JEHO TO VŮBEC NEROZHÁZÍ MÁM POCIT ŽE JE STRAŠNÝ FLEGMATIK.NĚKDY SI SPOLU HEZKY HRAJÍ ALE JINDY SE NEZKUTEČNĚ HÁDAJÍ A NEMŮŽOU SE DOHODNOUT.POŘÁD NADÁVÁM A NAPOMÍNÁM ALE ONI NEREAGUJÍ. MÁME JE MOC RÁDI I KDYŽ SE U NÁS ČASTO KŘIČÍ(JSME VŠICHNI HLUČNÍ)MYSLÍM ŽE NA KLIDNÉ SLOVA BY NEREAGOVALI MYSLÍM V PŘÍPADĚ NĚJAKÝCH NESHOD.VŠICHNI MI ŘÍKAJÍ,ŽE VŠECHNO MOC ŘEŠÍM A PROŽÍVÁM ŽE JSOU TO KLUCI.TAK NEVÍM JESTLI NENÍ HLAVNÍ CHYBA VE MĚ.DĚKUJI ZA ODPOVĚĎ EVELÍNA K.

OTÁZKA: je mi 35 let a mám dvě děti-11 let syn a 6letou dceru.problémy jsou s dcerou-je epileptička,užívá léky a má to vliv i na její chování.už asi 3roky je těžko k zvládnutí,vzteká se,zlobí,křičí a je dost hlučná,nechce se ráno strojit.do školky nechodí ,protože ji nevezmou,když je epileptička-bojí se jí zařadit do kolektivu a tak je všechno na mně.holka neposlechne ani podobrém ani když pohrozím ...je opoždená a nechce se moc doma učit,hned jde pryč od učení anepřemluvím jí,aby se ktomu vrátila.akdyž jí pak plácnu na zadek,tak hrozně křičí.dík za odpověd. eva

OTÁZKA: Je mi 35 let a mám 5letýho kluka.Jeho táta ho od narození ignoroval.Snažila jsem mu dát lásku za dva.Dnes už s jeho tátou nežiju,ale kluk umí jenom ne,nechci,nebudu.Dovolí si mne i švacnout.Na druhou stranu se od neho nemúžu vzdálit ani pri sprchování.Chodí semnou i na záchod. Alžběta Skoupá