S panem doktorem jsem se setkal letos v květnu při natáčení jednoho dílu pořadu "Máte slovo", který se věnoval hudbnutí. On tam byl jako odborník, já jako člověk, který dokázal sám bez pomoci odborníků zhubnout během 11 měsíců 90 kg. Musmím říci, že pan doktor na mě působil sympaticky, problematice rozumí a ví, o čem mluví.

Jinak z rozhovoru bych vypíchl jednu věc, která mě hodně zaujala: "A potom, ne každý umí žít v hubeném těle. Když je člověk dvacet, třicet, čtyřicet let v obézním těle, naučí se s ním žít. Najednou má ale o padesát kilo méně – a to nemusí být jednodušší."

Přesně tímhle jsem si prošel. Odmala jsem byl tlusté vykrmované dítě a celý život jsem žil s obezitou nejvyššího stupně, nevhodné stravovací návyky a nezdravý životní styl jsem si přenesl i do dospělosti a dlouho pro mě bylo těžké se pokusit s tím něco udělat. Ale pak jednoho dne přišel ten zlom, kdy jsem si řekl dost. Hubnout jsem začal sám bez jakéhokoliv dohledu odborníků ve svých 27 letech při hmotnosti 190 kg, po 11 měsících  jsem se dostal na nějakých 101 kg (dnes mám kolem 106 kg, což přičítám i tomu, že jsem začal chodit do posilovny a nabral jsem svalovou hmotu). A opravdu asi nejtěžší věcí bylo srovnat se s jinak vypadajícícm tělem. Kdo nezažil, nepochopí. Měl jsem pocit, že tohle tělo není moje, že jsem ho někomu ukradl, myšlením jsem byl pořád v tlustém těle, ale reálně jsem byl v normálně vypadajícím těle. Nevěděl jsem, jak se k tomu tělu najednou chovat, jak s ním zacházet. Jasně, uznání okolí, chvála ze všech stran, to bylo fajn. Ale myšlení nelze změnit ze dne na den. Nikdo a nic vás nedokáže připravit na to, jaké to bude, když se to nakonec povede. Určitou roli mohou také hrát nesplněná očekávání. Je snadné svalovat své problémy na tlusté tělo, ale když zjistíte po zhubnutí, že vlastně v těle problém nebyl a že je to ve vás, může nastat kruté vystřízlivění. Myslím však, že i toto jsem zvládl a dnes se cítím jako vyrovnaný spokojený člověk, kterého baví život.