No já nevím. Podle mě stačí podívat se do zrcadla a říct si "opravdu bych chtěl, aby se ke mě takhle chovali máma s tátou?", k tomu přidat základy slušného chování a výchova by měla být v pořádku. Dokonalý není nikdo, nikdy nebyl a nikdy nebude. No a taky musí mít člověk "na háku" jak na něj koukají jiní. Pak ta výchova jde sama ;)

A nejsou to předsudky, že rodiče jsou máma a táta?

myslím že je to přenositelné i na táta/ táta a máma/máma ....a teď se bojím že sem na někoho zapomněla

Myslím že to nejde se vyvarovat chyb a vlastně o tom i článek mluví. Co jste neskryjete, před dětmi neskryjete nic a jelikož je člověk nádoba hříšná, chcete-li jsme lidi nejsme stroje, tak cesta k lepšímu vede jen skrze nás samotné, sebe musíme polepšit

Článek vnímám jako poměrně vyvážený. Tahle doba, kdy roste vzdělání a vědění civilizace s sebou nese jednu skrytou "hrozbu" - rodiče, kteří chtějí vychovávat své potomky zodpovědně jsou pod nevídaným tlakem CHYBY. Proto je třeba mít na paměti, že čím více se snažíme vyvarovat ve výchově "známých" chyb, tím více se dopustíme chyb skrytých. A proto je třeba rodičovství neprožívat, ale užívat si. Milovat své děti, dát jim především lásku a teplo domova a být čitelní a upřímní - brát děti jako malé dospělé - rovnocenné členy uskupení zvaném rodina. Některým rodičům bych vřele doporučil, aby někdy více řešili sebe a své "defekty" a neprožívali své děti. Někdy přes stromy nevidíme les. Neuvědomujeme si, že nejvíce dětem předáme vlastním chováním a vzorem, který napodobují - ne, taxi služba dětem a neustálá pozornost a vodění za ručičku opravdu není žádný vzor o kterém zde píši... Zkrátka ta cesta je vždy někde uprostřed...