Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Emoce dětí
Dobrý den,moc Vám děkuji za Váš názor a za reakci. Sekundární pohlavní znaky nepozorujeme, ale návštěvu endokrinologa nebo neurologa zvážíme. O žádné vyvolávací změně (stěhování, nový spolužák...)nevíme, nicméně to neznamená, že neexistuje.Některé její reakce jsou někdy velmi náročné, manžel(a občas i já)na ni pak vylítne, ona se pak sekne, zavře se do pokoje, kde pláče, že je špatná a hrozná, což samozřejmě není pravda a nechceme to tak. Jenže neumíme vyřešit ty situace, kdy po nás třeba v rozčilení nehezky křičí a které pro nás překročily mez.Tím spíš, že si je nechceme nechat přerůst přes hlavu z obavy, jak by s námi mluvila o třeba deset let později.S manželem se pak dohadujeme, kde je chyba, on tvrdí, že jsem moc měkká, já zase, že on moc tvrdý a nakonec nás takové situace rozkližují. No, asi to znáte ze své poradny.Pokud budeme předpokládat,že je fyziologicky v pořádku, jak její reakce uchopit,aniž bychom byli neúměrně přísní,ale abychom je zároveň dokázali usměrňovat?Moc děkuji.
Zuzka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Zuzko,


krásně pro mě popisujete mateřskou a otcovskou roli. Obě jsou moc důležité pro dítě. Ta mateřská pečující něžná náruč, co občas nechá dítě vyhrát, hodit kostkou víckrát, aby… a ta otcovská, co dítě otužuje, posouvá, říká to dáš, ne nemůžeš házet ještě jednou kostkou, pravidla jsou jasná. Děti se potřebují mezi těmito přístupy pohybovat pro svůj zdravý vývoj. Takže pokud to tak máte doma – super! Teď jsem někde viděla vtip – naši byli děsně staromódní – máma se chovala jako žena a táta jako muž. Takže vaše rozdílné přístupy jsou v pořádku.


Co se týká jejích reakcí – je to komunikační vzorec, který funguje – jde do pokoje pláče, že je špatná a hrozná a předpokládám, že vás to nenechává v klidu a snažíte se jí přesvědčit, že to tak není …atd.


Vztekající se malé dítě. Uplakaná holčička. Obecně platí pravidlo: máme právo prožívat to, co prožíváme, když je druhý v emocích, jde logika stranou.


Efektivní způsoby – jak reagovat, když jsou děti v emocích


1. přijetí pocitů

doporučení je pojmenovat pocity, záměry nebo očekávání dítěte např.: Asi jsi zklamaná, že…. Asi jsi čekala, že bude….. Ty ji moc chtěla mít ……Přála sis mít ….. Vidím, že jsi smutná, když nedávají tvůj oblíbený pořad v TV…Pojmenování toho, co prožívá adresujte přímo dítěti a používejte 2. osobu – ty. Jde o oznamovací věty. Nevadí, že se do prožívání "netrefíte" přesně – dcera případně své pocity/záměry nebo očekávání upraví sama.

2. podpora/vymezení hranic

  • buď lze nabídnout podporu – můžu ti něj pomoci? Co by ti pomohlo? Co teď navrhuješ za řešení?

  • Nebo naopak pokud jde o nevhodné chování dítěte tak reagovat – například – Asi jsi pěkně na bráchu naštvaná, že jsi jej bouchla. Každý má právo se někdy rozzlobit, ale neboucháme a neubližujeme druhým – u nás v rodině se to nedělá. Pokud chceš někam bouchnout můžeš tady do polštáře.

Stručněji: To že je dítě naštvané je OK, může vyjádřit emoce – to je dobře, ale ne tak by ublížilo někomu jinému – to už je jasné vymezení hranic.

Přijetí emocí neznamená souhlas s chováním!!! Přijímáme skutečnost, že v dané situaci má dítě právě ty emoce, které má, a neposuzujeme jejich správnost. Emoce a chování je třeba rozlišovat.


Dost! Vidím, že máš na bráchu vztek, ale můžeš mu to říct, ne ho bít.

Téma emocí je osobně na kurzech akademie rodičovství mé oblíbené. Napadlo mě udělat jenom krátký seminář na toto téma. Zkusím nad tím zapřemýšlet. Pokud by vás to zajímalo – přehled kurzů a seminářů je zde.


Přeji vše dobré, především hodně zdraví!!! 
Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství
Emoce dětí
Dobrý den, prosím o radu u předškolní dcery (6,5 roku) - v poslední době náhle a velmi narostly její výkyvy nálad a vzdor a naše diskuse jsou často takové, jaké bych čekala, až jí bude patnáct. Je to vyčerpávající a vlastně jsem trochu zděšená. Je (byla?) navíc povahou spíš takový ten vzorný typ, co chce být chválený. Najednou ale seky - vzdoruje, křičí, že jí nic nedovolím, že na všechno říkám ne (což samozřejmě není pravda) a některé její reakce a nespokojené zvuky, které vydává mi nápadně připomínají pubertu a ty reakce se řetězí - něco se jí nelíbí, něco ji naštve a pak už "jede" a remcá na všechno. Z úst šestiletého děvčátka mi to ale zní hrozně a mám pocit, že takhle to být nemá. Nevím, co se změnilo a proč se to děje. Mám vnitřně pocit, že bych měla být asi "pevnější". Poradíte prosím, jak reagovat, když přijde takovýto výstup, tím spíše, když je třeba na veřejnosti? Děkuji - otázka upravena poradcem
Zuzka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Zuzko, děkuji za váš dotaz.


Pokud bychom hovořily o předčasné pubertě a pozorujete-li i jiné projevy (rozvoj sekundárních pohlavních znaků), tak by měl dceru určitě vyšetřit endokrinolog. Pokud by vyšetření potvrdilo předčasnou pubertu – doporučí lékař vhodnou hormonální léčbu. Výrazné změny nálad bez dalších projevů by měl posoudit neurolog.


Většinou se cítíme na veřejnosti ještě více nepříjemně, protože se bojíme, co řeknou ti ostatní. Bojíme se hodnocení. Děti to zkouší a pokud je naše reakce jiná na veřejnosti a jiná doma – je to pro ně téma k prozkoumání. Budou to zkoušet znovu – tím se učí. Většina z nás zažila, že se nám dítě vztekalo, ječelo, chovalo nevhodně na veřejnosti. A co. Reakce na její „výstup“ by mohla být – přijmete emoci „vidím, že se zlobíš“/“asi jsi naštvaná“/“asi se ti něco nelíbí“….jinými slovy na emoce má právo a nikdo je nehodnotí. Pak záleží, co dělá „ ale v MDH neječíme…“ tady nastavíte hranice.  Je moc důležité oddělovat emoce a chování – to jsou 2 věci (ikdyž se dějí ve stejný čas) a emoce jsou v pořádku – pokud neproudí tak somatizují, ale chování řešíme – buď dítě neví – pak nabízíme pomoc – co potřebuješ? a nebo nastavujeme hranice „v MHD neječíme…“.


Další možností je promluvit si o tom s ní – když je vhodný čas a atmosféra. Jak celou situaci vnímá ona a pomalu spolu začít pojmenovávat co jí trápí a co by jí pomohlo. Může vám to zahrát třeba s plyšáky...


Přemýšlím i nad tím, co se mohlo změnit u dcery? Vstup do školy může být pro dítě zátěž. Mluvíte spolu o tom, že půjde do první třídy? Jaké to bude? Na co se těší? Z čeho má obavy? Příchod sourozence, úmrtí v rodině, rozvod rodičů, nový spolužák ve školce, stěhování…pokud vás nic nenapadá zvažte prosím návštěvu lékaře.

Přeji vám vše dobré, především hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Emoce dětí
Dobrý deň, viete mi prosím doporučiť kvalitnú literatúru, čo sa týka emócii ich pomenovania a práce s nimi. Ďakujem za túto poradňu a Vašu ochotu pomôcť.
Linda
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Lindo,
osobně mám moc ráda:

Molekuly emocí - Věda o medicíně těla a duše, C

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství
Emoce dětí
A můžete mi prosím ještě poradit, co jí mám říkat - přijetí a popisy emocí... Děkuji
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


co se týká emocí, důležité je, že se dcera (resp. syn) může cítit tak jak se cítí – má právo prožívat to co prožívá. (To je to přijetí). Jakmile někdo začneme hodnotit, posuzovat emoce jako přehnané nebo neoprávněné, tak dětem vlastně říkáme – to co cítíš, cítíš špatně. Měl bys cítit něco jiného. To jsou ty klasické fráze – Ty naděláš, taková hloupost. No snad bys na bráchu nežárlila? Chlapi nepláčou. Než se vdáš tak se ti to zahojí. No ty jsi héérečka. Jé podívej ptáček…


Mé doporučení je pojmenovat pocity, záměry nebo očekávání dcery např.: Asi jsi zklamaná, že v kinder vajíčku nebyl dráček a místo toho je tam…. Asi jsi čekala, že v kinder bude….. Ty ji moc chtěla mít v kinder……Přála sis mít v kinder….. Vidím, že jsi smutná, když nedávají tvůj oblíbený pořad v TV…Pojmenování toho, co prožívá adresujte přímo dceři a používejte 2. osobu – ty. Jde o oznamovací věty.  Nevadí, že se do prožívání „netrefíte“ přesně – dcera případně své pocity/záměry nebo očekávání upraví sama.


Pak v další fází záleží na situaci – buď lze nabídnout podporu – můžu ti něj pomoci? Co by ti pomohlo? Co teď navrhuješ za řešení? Nebo naopak pokud jde o nevhodné chování dcery tak reagovat – například – Asi jsi pěkně na bráchu naštvaná, že jsi jej bouchla. Každý má právo se někdy rozzlobit, ale neboucháme a neubližujeme druhým – u nás v rodině se to nedělá. Pokud chceš někam bouchnout můžeš tady do polštáře.


Stručněji: To že je dcera naštvaná je OK, může vyjádřit emoce – to je dobře, ale ne tak by ublížila někomu jinému – to už je jasné vymezení hranic.


Snad jsem vám pomohla a odpověděla na vaše dotazy.

Přeji fajn dny s rodinou. Mějte se báječně.

Srdečně Katka