Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Výchovné přístupy
Dobry den,

Prosim o radu, jak moc je nebo by melo byt ani ne dvoulete dite (22 mesicu) poslouchat. Syn je hodne zivy, takovy raubir, ale nechci se na to vymlouvat. Proste zatim poslechne, kdyz chce. Vetsinou, kdyz dela neco, co by nemel (lezt na kocici strom, chce rozlit caj apod) mi staci na nej houknout a prestane, i kdyz za chvili to zkouší znovu. Vetsinou nekolikrat vysvetlim, pak uz reknu durazneji. Venku je to take jak kdy. Manzel je dpst malo doma. Dnes rano myl v kuchyni nádobí a syna dal do ucici veze, ja se venovala mladsimu diteti. Asi nedaval dost pozor a syn rozlil litr caje. Manzel se opravdu hodne zlobil a rekl mi, ze je syn nevychovany, ze preci vi, ze to nesmi a je to moje chyba, protoze on neni skoro doma a jsem s nim hlavne ja. Dost me to ranilo, protoze se opravdu snazim detem věnovat a vychovat. Co mam tedy vic delat? Snazim se byt dusledna, ale zbytecne nervat. Dekuji za odpoved.
Martina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Martino,


syn je v období osamostatňování se – učí se sám oblékat, svlékat, mýt a jíst, smrkat, hygienu. Objevuje svět v běhu a chůzi, miluje chození do schodů a ze schodů. Děti v tomto věku jsou živé a mají velkou potřebu tělesné aktivity (při jejím nedostatku dochází u dětí k vnitřnímu napětí, což může vyústit ve výbuchy vzteku nebo k fixaci určitých neurotických návyků (ale to rozhodně není váš případ). Interakcí s rodiči a hraním se dítě učí vzorcům jednání, akceptuje normy chování (signálem, že dítě určitou normu pochopilo, je přítomnost studu, pokud danou normu poruší a někdo ho za to napomene).


Syn je ještě moc malý, aby všechno zvládal. Já si nemyslím, že děláte něco špatně. Naopak. Jenom máte doma zdravý děti. Díky za to!!! A děti občas něco rozbijí a vylijí, ale nedělají to schválně a už vůbec ne, aby nás naštvali či vytočili – takových složitých konstruktů nejsou v tomto věku ani schopny.


Pokračujte dál v důsledném a jasném co už ne – na kočičí strom se neleze. Ale můžeme jít ven a můžeš zkusit lézt na plot/prolézačku/strom. Čaj rozlít na podlahu ne, ale můžeš si vzít kalíšky a přelévat vodu. Můžeme jít do vany a můžeme zde vylévat vodu. Můžeme vylévat vodu venku, zalévat květiny. Můžeme zkoušet rozlít vodu v koupelně na dlaždičkách… Cokoliv, co je pro vás v pohodě nabízejte jako alternativy toho, co dělá syn.


V tomto věku je voda téma, schody jsou téma, krájení začne být téma… Pokud by vás to zajímalo, lze se inspirovat různými aktivitami v montessori přístupu, který nabízí dětem aktivity v reakci na jejich senzitivní období (voda, schody…).


Všechno je v pořádku, a tak jak má být. Užívejte si svých báječných dětí. Naštěstí či bohužel to strašně letí a brzy bude vše zase trochu jinak.


Hodně zdraví celé vaší rodině, vše dobré, srdečně Katka Novotná, akademie rodičovství

Výchovné přístupy
Dobrý den,
potřebovala bych poradit, s mužem vychováváme dceru, které jsou čtyři roky. Už od malička se styděla a dlouho jí trvalo než si okoukala děti i dospělé a mohla si s nimi hrát. Rok už chodí do školky, tak se postoj k dětem úplně změnil a nyní při hraní dětem poroučí ( přines, podrž, udělej....) teď jsem si všimla, že děti si s ní už moc nechtějí hrát. Zkoušela jsem s ní o tom mluvit, ale moc to nechápe. Nevím jak jí to mám vysvětlit. Předem moc děkuji za odpověď.
Soňa Zetková
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Soňo,


děti se v tomto věku stále učí více modelem než-li slovy. Nechápe, co se jí snažíte říci, protože mluvíte o konceptu, který nezná – nemá si vaše slova s čím propojit. Uvádí se, že se až z 80% učí to, co je doma žité a z 20% to co se doma říká. Ten styl, jakým nyní hovoří s dětmi se musela od někoho naučit. Někdo v jejím okolí s ní takto jedná/hovoří a ona se přirozeně domnívá, že je to ten správný způsob komunikace a používá jej dále. Tedy v dalších sociálních skupinách – ve školce.


Řešením je nabízet jí tedy takový model komunikace s ní (jednat a mluvit s ní, chovat se k ní tak), který se jí snažíte vysvětlit. Ona si to již sama velmi rychle propojí a pak změní způsob komunikace s dětmi.


Další variantou je, ještě chvíli vydržet, aby si sama ve školce nakoukala, jak jinak jednat s dětmi, aby si s ní chtěli hrát. Tento způsob má však svá specifika (někdo jinak jedná s ní, než ona musí jednat s jinými lidmi – to naráží na sebeúctu a sebehodnocení, které se nyní utváří a bude ji provázet celý život).


Vysvětlovat jí to můžete zkoušet jedině přes pocity formou hry. Například - já budu královna – pyšná a budu poroučet a ty budeš moje služebná. A pak si vyměnit role. A povídat si o tom co se jí líbilo více, jaký to bylo, kdy, resp. kde v jakém prostředí se cítí jako královna a kdy, resp. kde jako služebná. Zakončit hru opět takovým modelem, který shledáváte jako ten vhodný a správný.


Kdyby vás zajímaly některé články, rady a tipy nejdete je také v blogu Akademie rodičovství, nebo nás můžete sledovat na Facebooku a to vám neuteče žádná novinka. 


Přeji vše dobré, především hodně zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství

Výchovné přístupy
Dobry den,

Dekuji za vyjasneni. Tentokrat s vami plne souhlasim :) omlouvam se, spatne jsem vas pochopila. Nebylo to vasim projevem, ale spis tim, ze jsem to necetla do hloubky a neporovnala to s pohledem maminky, ktere jste odpovidala. Moje chyba.

Pekny den
Sarka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Šárko,

i já děkuji za vyjasnění. S díky Katka

Výchovné přístupy
Synovi se venuji maximalne, ale potrebuju cas pro sebe. A co je lepsiho, nez jit plavat a pak, kdyz si syn hraje, si dat kafco? Doma bych s nim byla jen ja, znicena a frustrovana. Syn je zive, samostatne a velice sikovne dite. A ja verim, ze to je i tim, ze s nim chodim mezi lidi, do krouzku, kde si oba prijdeme na sve a jsme oba spokojeni. Prosim, nedelejte z maminek stroje, milujeme sve deti, ale nemuzeme se ji, venovat 100% casu, musi se naucit byt i samostatne a spolecenske. Takze ano, 9ti mesicni deti nepotrebuji krouzky, ale to neznamena, ze se na ne nemuze chodit. Ale snad jsem vasi poznamku pochopila spatne a vy nezatracujete krouzky jako takove. (A posledni poznamka - anglictinu bych doporucila take maximalne, deri jsou houby a krasne si vsechno zapamatujou, tak proc nezacit hned? Samozrejme - skola hrou)
Sarka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Šárko,
moji odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Děkuji Katka
Výchovné přístupy
Dobry den,

Sem tam procitam vasi poradnu a vetsinou mam jiny nazor, coz je samozrejme. Nicmene ted jsem se od vas docetla, ze male deti nepotrebuji zadne krouzky, rozhodne ne anglictinu, plavani, cviceni apod. To myslite vazne? Mam dvouleteho syna, na plavani chodime od jeho ctyr mesicu. Ano, samozrejme, ze to pro nej nebylo dulezite, ale od zacatku tuto aktivitu zboznuje a tesi se na ni. V jeho roce a pul jsem zacala chodit na cviceni a zpivanky, predevsim proto, ze syn byl do te doby v kolektivu zakriknuty a bal se. za posledniho pul roku se neuveritelne zmenil, je v kolektivu stastny a klidny. ... ovsem to neni 9ti mesicni dite, chapu, ze vase poznamka mohla smerovat jen k takto malym detem. Nicmene, co se tyce takto malych deti. Ano, vedome nepotrebuji krouzky, ale jejich maminky potrebuji taky nekdy klid. A co je lepsiho, nez jit s ditetem na krouzek a potom si dat s kamaradkama kafco a tzv.pokecat? Dite je spokojene, maminka je spokojena a o to snad jde, ne?
Sarka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Šárko, děkuji za váš dotaz.


Já myslím, že se v tomto názoru úplně shodneme. Píšu poradnu více než rok, každý dotaz se snažím psát více adresátovi, než-li jako obecnou odpověď. Myslím, že obecná očekávání na dané role – dobrá máma, vychované dítě způsobují značný tlak na nás rodiče, děti. A co vyhovuje jedné rodině nevyhovuje druhé, ale to přece neznamená, že je ta máma špatná…

Vy píšete – „dítě je spokojené, maminka je spokojená, a o to snad jde, ne“ – a já s vámi plně souhlasím. Ale co v případě, když máma není spokojená na kroužcích pro děti a raději jde s nimi do lesa, na hřiště – je špatná máma? Musí se do toho tlačit? Já si myslím, že ne. Naopak, tato společenská očekávání na role a že to musíme mít všichni a všechny stejně vytváří neuvěřitelný tlak na ty, kteří to chtějí trochu jinak (nebo je to třeba nebaví). 


Já psala – že pro dítě není kroužek důležitý (není to jeho potřeba v 9ti měsících) – to píšete také. Píšete, že vy jste spokojená, když můžete někam vyrazit – kafčo, pokecat, dítě je spokojené. A to je důležité. Že vy jste spokojená. Pisatelka naopak nebyla spokojená. Váš syn se na plavání těší – ale jsou děti co to propláčou, a doma pláčou, že „nene plavání“, a stejně musí. A dostanou na zadek, a musí jít plavat.  A přesně v tom se také shodujeme, že nejsme stroje – vám to sedí, někomu ne. Některým dětem to sedí, některým ne. 


Myslím, že ty hranice máme každý jinde a jde o to, abychom se navzájem respektovali. A ano, to že, dítě chodí na kroužky je potřeba nás rodičů – ne dětí.  Ale nemám za tím žádné dobře, špatně – je to jen konstatování, že kroužky jsou potřeba nás rodičů.


Pak je tu ještě jeden extrém a to, když má dítě tolik aktivit, že si nemůže ani chvíli samo hrát. Znám z praxe i 10 kroužků týdně a tam už mám pocit, že to opět není o pohodě mámy a dítěte, ale o výkonu jako takovém. 


100% se shoduji s vám, že nejsme stroje. A věnovat se dětem nonstop nejde ani to není vhodné pro ně – taky potřebují svůj prostor. Možná jsem i přes moji veškerou snahu stále neobratná v psaném projevu, takže moc děkuji za vaše vyjasnění si pohledu na věc. A doufám, že tentokrát jsem byla v odpovědi srozumitelnější.


Přeji vám vše dobré, především hodně zdraví celé vaší rodině.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Výchovné přístupy
rodiny, ani mě když odněkud přijdu. natož cizí lidi když jiněkdo pozdraví konkrétně.
Když něco chce nebo dostane tak ji upozorníme, že má poprosit poděkovat a většinou zašeptá dík. než se to naučila, trvalo to řadu týdnu a často nepomohlo ani to, že jsme dárek vrátili
Nepomáhá odejmutí výhod (oblíbený pořad v TV, absence sladkostí, zákaz her na mobilu - to když má dovolená tak max. 15 min. denně).
Má li říct básničku, své jméno, kde bydlí před kýmkoli nedostanu z ní ani slovo. Přitom básniček písniček a koled zná dobře 15- 20.
Jinak soudím, že je bystrá, zná barvy,tvary sama chce znát čísla písmena, počítá do 20.
Rozmluvila se ve 2 letechdo té doby jí stačilo cca 20 slov, nyní zvládá souvětí.
Zdravení, děkování jsme začali učit kolem 2. roku věku.Stydlivost před cizími bych pochopila,ale proč tak zatvrzele odmítá komunikovat doma?
Děkuji za váš čas a odpověd
Lenka D.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den, 


dovolím si vám popsat co čtu mezi řádky z vašeho dotazu. Máte báječnou, vnímavou dceru. Čas otce v případě vaší dcery přijde – mělo by to být tak cca teď (pokud je to dětem v rámci přirozeného vývoje umožněno). Kdy si začne uvědomovat svoji sexualitu a poprvé se zamiluje – do svého otce. To poznáte tak, že naopak bude chtít, aby táta uspával, táta četl pohádku. Pak zase s přechodem do školy a pak v době dospívání. Takže zatím vše probíhá tak jak má.


Co se týká vašich dotazů ve výchově. Zvolili jste autoritativní styl výchovy (princip odměn a trestů). A to, co popisujete je boj o moc. Což k tomuto výchovnému stylu patří. Trest buduje v trestaném strach, přes který ho mohou v životě jiní lidé zastrašovat a manipulovat. Také se tak zakládá touha vyzkoušet vlastní moc a sílu (příležitost se najde) a podněcuje se nereflektovaná agresivita. Vyhýbat se trestům samozřejmě neznamená, že nesprávné chování zůstane bez odezvy.


A dcera tyto příležitosti našla – když nezdraví a vám na tom tak záleží. Má navrch. Stejně tak zkouší posunovat hranice záchvaty vzteku, jak popisujete.


Obecně platí, že čím víc vy budete přitvrzovat – odejmutí výhod, vracení dárků, když nepoděkuje tím více se vztahově budete vzdalovat od sebe. Dcera bude ztrácet důvěru ve vás a zároveň sebejistotu v sebe (nízká sebeúcta). Může být nesamostatná, neiniciativní a bojácná…Což by mohlo vysvětlovat proč nechce říkat básničky apod. Pokud by vás toto téma zajímalo blíže nabízím pár článků na toto téma.


Mé doporučení je nevysvětlovat, že jste smutná, že dcera ječí. Naopak se připojit k dceři a jejím emocím. „Asi bys chtěla ještě číst pohádku“ Neznamená to, že budete číst další pohádku, když nechcete, ale že pomůžete dceři tu situace zvládnout. Jakmile se připojíte k dceři a umožníte jí mít emoce, které má (což teď nemůže – protože když ona se zlobí je špatná a maminka smutná, a to ona nechce, ale je příliš malá tuto situaci zvládnout) a pomůžete jí je pojmenovat „asi se zlobíš/jsi smutná“…


A téma zdravení úplně vypustit, neřešit. Jakmile to nebude vaše téma – nebude to téma ani dcery, nebude tady důvod bojovat o moc (počítejte, ale s tím, že dcera najde jinou situaci, která bude principem stejná – pokud byste to chtěli změnit doporučuji změnit výchovný přístup, což není snadné). Naopak nabízet sebe jako model – zdravit nahlas, děkovat apod. Jakmile vy jako rodiče zdravíte, děkujete tak dítě se to přirozeně od vás naučí. Věřte jí. 


Pokud budete chtít ještě něco probrat jsem vám k dispozici. Přeji vše dobré a především hodně zdraví.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

 

Výchovné přístupy
Dobrý den,mám 3,5 letou dceru, jedináček, do MŠ zatím nechodí,ale na děti si zvyká (od 1,5 roku navštěvujeme různé kluby, cvičení pro děti) .Jsme úplná rodina, do 28 měsíců nebyla hlídaná pradoriči přes noc, přes víkend, jen na pár hodin přes den a ještě málokdy. Nastoupila jsem do práce na směny na 0,5 úvazek, cca 5 dní nebo nocí je s prarodiči, zvykla si dobře, bez pláče. cca do 2 let odmítala mužské elementy v rodině (dědové, strejdové ji nemohli chovat, hrát si s ní), i s tátou býval problém- číst pohádku, uspávat, pomoci s umytím rukou (někdy zkouší ještě dnes, že táta nemůže,ale nedikutujeme a přijde on napomoc)Můj dotaz směřuje k 2 bodům ve výchově s nimiž si moc nevím rady.Záchvaty vzteku když není po jejím.vydrží ječet i 30 minut, přitom dopředu ví co bude (dočtu pohádku, zoubky a spát, ona chce ještě jednu) Až se zklidní, vysvětluju, že jsem z toho smutná. Na mě si nic nevyřve,čekám až to přejde. fyzicky ji netrestáme.Druhý bod který nás trápí. odmítá pozdravit členy
Lenka D.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Lenko,
děkuji za váš dotaz. Moji odpověď jsem připojila k druhé části vašeho dotazu. Kdyby vás ještě něco napadlo - pište. Zkusím vysvětlit jinak.
S díky Katka

Výchovné přístupy
Dobrý den, Katko,

chtěla bych Vám poděkovat za Vaši poradnu. Moc se mi líbí, jakým způsobem o výchově a rodičovství přemýšlíte a Vaše názory a rady jsou podle mě opravdu užitečné a v praxi uplatnitelné.
Proto by mě zajímal Váš názor. Máme skoro roční holčičku, naše první dítě. Líbí se mi některé principy z Nevýchovy a z Respektovat a být respektován a celkově se dceru snažím vést tímto směrem. Chtěli bychom, aby byla dcera sebevědomá a samostatná, aby se nebála rozhodovat a zkoušet věci, které ji zajímají. Rádi bychom s ní vždy jednali narovinu, samozřejmě vzhledem k věku. Na druhou stranu jsou pro nás důležité mantinely a určité věci jsou prostě bez diskuze. Zajímalo by mě, co si myslíte o principech Nevýchovy, Respektovat a být respektován atp. Je to skutečně tak dobře uplatnitelné v praxi? A kde vidíte úskalí? Doporučila byste nám nějaký jiný/další směr? Nechci ani tak návody a rady, je mi jasné, že to nelze zobecňovat, spíš hledám inspiraci k zamyšlení. Moc děkuji
Ida
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Ido,

děkuji za vaši důvěru a vaše ocenění. Já jsem se s Respektovat a být respektován setkala před více něž deseti lety. Paní doktorky Nováčkové si osobně moc vážím, za práci, kterou odvádí. Paní Královou osobně neznám, znám Nevýchovu.


Zkusím odpovědět na vaši otázku jedním příběhem. Mám ve svojí kuchařce recepty na pečivo. Jednou mě chtěl manžel překvapit a zkusil podle receptu upéct bábovku. Bylo v ní uvedeno, mimo jiné, ze 6 bílků sníh. Manžel logicky vyhodil 6 žloutků – o nich se nic nepsalo. A upekl bábovku. No, dalo se se sníst, ale nebylo to ono. Mě bylo naprosto jasné z mého receptu, že se má 6 žloutků a cukr utřít…atd. Jemu ne. Nemá zkušenosti s pečení.


Principy popsané v knihách a ve videích mohou být myšlené sebelépe, ale otázka je, jak tomu rozumí čtenář či divák. Tyto způsoby předávání principů jsou v úrovni vzdělávání či rozvoje dovedností, ale my máme a umíme vychovávat své děti, způsoby komunikace, a to jak se vztahujeme k ostatním lidem až v úrovni přemýšlení a osobnosti. Stejně tak z knihy či videa „sebevědomým mužem“ se muž nestane sebevědomým, má načteno pár tipů, ale vy cítíte, že je to povrch. Cítíte ten rozpor. Ten vytváří nedůvěru. Stejně to pak cítí děti.


Myslím si, že při videokurzech a vzdělávacích seminářích může pak docházet k častému nedorozumění a nepochopení principů. Je to stejné jako s manželem a bábovkou. Něco, co mě přijde jasné a samozřejmé, on v textu nevyčetl. Ani nemohl. Protože nemá znalosti a zkušenosti, prožitky.


Dochází tak v praxi k tomu, že rodiče prošli autoritativní výchovou a video Nevýchovy si přeloží tak, že s dětmi máme být partneři a výsledkem je liberální/americká výchova bez hranic. Chápu, že paní Králová, když vytvářela principy to tak nemyslela. Ale mě osobně to přijde velmi rizikové. Stejně jako se z receptu nenaučí nikdo vařit. To se naučí praxí/sebezkušeností/sebeprožitkem. A výchovu dětí umíme – umíme jí od svých rodičů. Takže nejde o něco nového, nejsme nepopsaný list papíru, ale o změnu toho, co umíme. Navíc všichni ti, kteří chtějí prodat jsou nuceni používat v mnoha případech maketingový jazyk – „garantuji, vám, že po shlédnutí tohoto videa se vaše děti budou učit a milovat školu“. Jasně že to nemusí být pravda, ale potřebujeme zaujmout a prodat produkt, otázka je, jak si to vyloží divák. Žádný psycholog, když k němu přijdete vám neřekne po 5 setkání se mnou vaše deprese zmizí a vy se bude cítit….


Myslím si, že oba principy, které uvádíte jsou fajn začátek (a praxe v terapeutických poradnách to čím dál více potvrzuje), ale chceme-li více než jen změny kosmetické, je třeba jít dál. Sáhnout do svého přemýšlení, odpracovat si to, ale to se málo komu chce (a tomu také rozumím). Nebo ještě to mohu říci jinak, někteří rodiče se naučili vychovávat své děti od svých rodičů velmi blízce principům RaR, Novýchovy – pak kurzy RaR či Nevýchovy mohou zafungovat. Ti rodiče, kteří nezažili od svých rodičů respekt, partnerství a současně hranice a chtějí změnu budou muset jít dál. Proto Akademie rodičovství dělá kurzy v malých skupinkách na bázi individuální práce.


Obecně lze říci, že to, jak popisujete váš přístup k dětem ve spojení s vaší rodičovskou jistotou je to, co děti potřebují a vytváří tak bezpečné prostředí pro jejich rozvoj i růst.


Děkuji vám a přeji hodně zdraví vám i celé vaší rodině. Srdečně, Katka