Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Zodpovědnost dětí
Poprosím Vás o radu, protože už nevím co bych měla udělat. Můj syn (31) mi pořád vytýká, že kvůli mě to nikdy nikam nedotáhne, že má "na ho.no práci" (administrativní pracovník v nemocnici) a naprosto nevnímá moje doporučení, že se vypracovat může. Už několikrát mi řekl i to, že jsem mu zničila život. Je pravdou, že když ho upozorním, že já mu v bolestech ten život dala, tak trochu zabrzdí.
Když můj syn končil 9. třídu, učil se na jedničky - dvojky tak přišel s tím, že chce na střední na zdravotnickou školu a potom na vysokou na medicínu. Já jsem ho pro jistotu vzala do pedagogicko-psychologické poradny, kde mě psycholožka ujistila, že jeho skutečný zájem jsou sociální vědy a doporučila rodinnou školu a potom filosofickou fakultu. Proto jsem mu dala přihlášku na rodinnou školu, kde studovat s podprůměrnými výsledky.Vysokou jsem mu dala na výběr sociologii nebo nic. Sociologii absolvoval s trojkami.O psychozích prohlašuje že jsou to debilové a měla jsem ho respektovat.Poradíte prosím? - otázka upravena poradcem
Jindřiška
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jindřiško,


je úžasné, že váš syn v 15 letech věděl, co chce v životě dělat. To není tak obvyklé. Váš syn vás asi stále vnímá jako velkou autoritu a respektuje vás, když s vámi řeší svou profesní situaci i dnes. Jste pro něj velmi důležitým člověkem v jeho životě. A to je báječné. Nabízí se otázka, zda-li již nepřišel čas posunout se ve vašem vztahu dál (zkusím popsat níže).


Rozumím, i synovi, který říká, že chtěl studovat medicínu, a vy jste více uvěřila doporučení cizího člověka z pedagogicko-psychologické poradny, než-li jemu. Nepodpořila jste jej v jeho cestě a vybrala mu jinou. Tím jste však převzala zodpovědnost. Z toho také předpokládám pramení jeho naštvání na psychology (máma věřila víc jemu než-li mě a zlobím se tedy na psychology (dvě autority se spojily proti mně a převálcovaly mě, neměl jsem nikoho na své straně) – je to snazší než-li zlobit se na mámu, kterou miluje).


Ptáte se, co byste měla udělat. Dovolím si být velmi otevřená a upřímná – snad se nebudete zlobit. Tím, že jste rozhodla za syna, jste převzala zodpovědnost a on to teď hází na vás. Šla bych za ním a omluvila bych se mu, že jsem jej nerespektovala a nepodpořila v jeho profesním směřování. Na druhou stranu – dělala jste to v dobré víře. On už je dnes dospělý a je na čase se s tím srovnat a začít si svůj život řídit sám. Je na čase postavit se na vlastní nohy a „přestřihnout pupeční šňůru“.  Ať převezme zodpovědnost za svůj osobní i profesní život, který má před sebou. Je na čase odpustit a jít dál. Už tolikrát se potvrdilo, že co nejdříve vypadá jako špatně je dobře a co na začátku se jeví jako dobré rozhodnutí se později v čase promění na to ne úplně vhodné.


Myslím, že je před vámi poslední krok v mateřství – pustit svého syna do samostatného života nejen fyzicky, ale i mentálně. A pro syna převzít zodpovědnost za svůj život. Pomalu, postupně – možná je to poprvé (doteď jste jeho život řídila vy) – tak neví jak na to a v tom jej můžete podpořit a tím nastavíte váš vztah jinak – nově – partnersky.


Přeji vám oběma vše dobré, a především hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Zodpovědnost dětí
Dobrý den,
ráda pročítám Vaši poradnu, která mne velmi inspiruje.
Nyní bych se na Vás ráda obrátila se svým problémem.
Syn, nyní 7,5 roku, chodí do druhé třídy, jedináček.
Vadí mi, že neustále něco ztrácí a zapomíná, je dost roztržitý.
Několikrát do měsíce ztratí lepidlo, pero, pravítko, zapomene ve škole pití, svetr....
Vše chce mít co nejrychleji hotové (úkoly, úklid svých věcí...) ale neudělá to správně.
Třeba má napsaný seznam věcí, jak má být nachystaná aktovka do školy, stejně si tam polovinu věcí zapomene dát.
Ráda bych zodpovědnost za jeho věci nechala na něm, což se mi někdy daří a někdy ne.
Jeho samotného to až tak netrápí, že něco někde zapomene, spíš mu vadí, že se za to na něj zlobím.
Už nás s manželem tato situace dost štve a vyčerpává, rádi bychom taky synovi pomohli, naučit se mít ve věcech pořádek...
Ve škole nemá větší problémy, i když paní učitelka také upozorňuje na jeho roztržitost.
Na podzim jsme byli PPP a neshledali větší problém.
Děkuji za odpověď.
Šárka

Šárka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Šárko,

moc děkuji za vaše ocenění. Nevím, jak jste se synem začínali učit jej se připravovat do školy a jak to u vás doma probíhá. Takže zkusím nabídnout model z toho co popisujete. Úvodem bych chtěla říci, že, aby děti byly zodpovědné je postupný proces. Pokud se rodiče o vše starají a hlídají, dítě nemá moc prostor převzít si za dané činnosti zodpovědnost.


Píšete „Ráda bych zodpovědnost za jeho věci nechala na něm, což se mi někdy daří a někdy ne.“. Já si to představuji tak, že vy necháte na něm, aby si věci do školy chystal sám, on zapomene na něco. Vy příště připomínáte, kontrolujete. Pak to zase zkusíte a když zapomene tak… A takto se točíte v kruhu.


Ta cesta by mohla být:

1.      Domluvit se se synem co bude mít na starosti on a co ještě vy. Na co se cítí, že to zvládne. A co máte ještě nastarosti vy. To má každé dítě jiné. Někdo zvládne celou školu, někdo zvládne aktovku, jiný i svačinu atd. Pro názornost vezmu, že to je ta aktovka, co si syn bere na zodpovědnost.

2.      Dalším krokem je probrat s ním, jak vypadá nachystaná aktovka (seznam – jak píšete).

3.      Dalším krokem je domluvit se synem co bude, když syn zapomene. Jak to ověří, že je v aktovce všechno. Jak pozná, že na nic nezapomněl a co bude, když i přesto zapomene (to domluvit předem, ještě dříve, než si začne chystat tu aktovku).

4.      Pak co potřebuje od vás.

5.      Pak ať on popíše svými slovy, jak tomu rozumí, jak bude postupovat (předcházíme nedorozumění).

6.      A pak se již začne starat o svoji aktovku dle domluveného výše, bude si to kontrolovat dle domluveného a když zapomene bude se postupovat dle domluveného.


K tomu je otázka zda-li je ještě nějaká jiná činnost (např. domácí práce) o co by se syn staral a měl na starost, aby si i tady zkoušel přebírat zodpovědnost. Možnost je třeba, že se bude starat o vynášení koše. Že koš nesmí „přetékat a zapáchat“, že jej sám vynáší do popelnice, že dává náhradní pytle atd… A znovu co bude, když zapomene – stejně jako s aktovkou.


Kouzlo je v tom, že děti budou zodpovědné a samostatné, pokud my rodiče jim to umožníme a nebudeme vše za ně hlídat, kontrolovat a dělat. Ale naopak pomalými postupnými kroky je budeme k odpovědnosti vést tak, že jim některé činnosti dáme na starost, ale tak, aby uspěly s bezpečným chybováním.


Není to snadné toto téma vysvětlit na pár řádcích. V kurzech akademie rodičovství se tomu věnujeme průběžně 15 hodin na základním kurzu, ale věřím, že základní návod máte. 


Pokud budete chtít více doporučuji kurz akademie rodičovství – Jak mít fajn vztahy s vašimi dětmi. Jsou víkendové pro mimopražské, jsou večer i dopoledne.   


Přeji hodně zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Zodpovědnost dětí
A pojem o čase mám pouze já. Řeší co je pro ně v danou chvíli prioritní ať je to hromadná bouračka jako součást hry nebo vyhrocený konflikt a čas odchodu nikoho nezajímá. Těším se, až se budou vypravovat samy, jakmile u toho jsem, chtě nechtě beru velkou část odpovědnosti na sebe. Velice Vám děkuji za Vaše postřehy!
Karolína
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den ještě jednou,
je to tak, ještě nemají úplně dokončeno abstraktní myšlení a ještě chvíli potrvá, než si vše převezmou, ale je třeba začít včas. Takže je vše tak jak má být. Je to náročné, ale žít okamžikem se naše generace znovu učí. Je báječné, že vaše děti budou mít dobrý základ. Díky vám. Velice vám děkuji za sdílení vašich postřehů. Katka



Zodpovědnost dětí
S úklidem a domácími činnostmi se s Vámi také ztotožňuji. Někdy se jen potýkám s tím, že takřka nic nedělají sami od sebe, takže si připadám, že do nich "hučím". Převléknout, uklidit oblečení, odnést svačiny a pití z tašky, ovšem jejich přirozenost jim velí na všechno se vykašlat a jít si hrát..Když jim zavřu do pokoje zůstanou ležet na chodbě a hrají si třeba s krémy na boty. Řešit každý neodnesený talíř? Občas chci mít klid. Je pro mě snazší nechat je. Většinou do jejich světa ani nedokážu proniknout natolik, aby mě vnímaly. Oceňuji, že si vystačí samy, i když je občas nepořádek a téměř vždy hluk. Vztahy se sousedy bohužel dobré nejsou, což chápu i mi to vadí ale zajistit klid je doma takřka nemožné. Pokud tedy pominu metody jako televize nebo ipad. Obrázky činností nám ráno pomáhaly, teď už ale není problém, že by nevěděly, spíše se každá činnost nějak zvrtne. - otázka upravena poradcem
Karolína
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, Karolíno,

ještě by mohla být cesta si sednout se všemi a zkusit se domlouvat, jak budou vaše rána vypadat, aby v tom všem bylo dobře. Kdo si, co bere na starost a kdo co hlídá. Přehled činností je pak fajn sepsat a každý si dle sebe vybere co je mu nejbližší (v průběhu doby ladit a měnit činnosti). Jedno z dětí hlídá čas, další dítě svačiny, vy oblékáte mladší děti apod. Dále se pak nastaví, co se bude dělat, když někdo něco zapomene/neudělá formou bezpečného chybování. Nejde tedy o trest, ale o pojistku co bude když ....

Co se týká odnesených talířů - nejde tak o talíř, ale o dokončení procesu. Tím, že se jídlo uvaří, naservíruje na talíř, sní a talíř skončí v kuchyni (myčce). Děti lépe rozumí smyslu než jednotlivému pokynu. Takže by mohlo pomoci jim popsat celý proces a požádat o "dokončení procesu" ne o úklid talíře.

Tak snad se budou tipy hodit. Přeji hlavně zdraví vám všem. Srdečně, Katka
Zodpovědnost dětí
Děkuji velice za odpověď, mám stejný názor, jenže mám pocit, že s ním "narážím". Učitelé píšou sdělení rodičům, neřeší problémy s dětmi. Důsledky dopadají více na rodiče než na děti. Sdělení typu dohlédněte aby děti měly ořezané pastelky atd..ignoruji, ale vím, že se tímto přístupem dost liším. Úkoly nepodepisuji. Starší dcera občas neudělá všechny úkoly (nehlídám to) - ve třetí třídě mám podle sdělení učitelky řešit situaci já a zřejmě se mám obávat, že si mě pozve "na kobereček". Pokud dítě ráno přijde pozdě, kdy je už škola zavřená, je třeba zvonit na zvonek, kam menší děti nedosáhnou. Musí tedy nastoupit rodič.
- otázka upravena poradcem
Karolína
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Karolíno,
tak to máte stejné jako já i kolegyně Iva z Akademie rodičovství. Teď zrovna jsme se smály, že pohlavní styk v 15 letech mít může, ale k zubaři musí s rodičem. Stejně tak Ivča vyjednávala, aby mohla na třídní schůzky chodit dcera (16) a ne ona jako rodič. To se nakonec povedlo. Řešením by mohlo být promluvit si s učiteli dětí o smyslu jejich požadavků. Jaký je smysl, že máte podepisovat domácí úkoly. U nás to je - že potvrzuji, že dítě píše úkoly doma. Ale nevím jak je to na škole, kterou navštěvuje dcera. A domlouvat se, kde prostor pro změny vidí a kde ne. Je to pomalý posun, ale stojí za to. Minimálně tím dáváme dětem model, že o nařízeních a rozhodnutích lze přemýšlet a jednat, nikoliv pouze vykonávat. Držím palce, ať se vám to daří.  Srdečně, Katka
Zodpovědnost dětí
Do jejich konfliktů nezasahuju. Někdy je moje nálada špatná. Jak se vyrovnat s tím, že nechci být naštvaná NA NĚ - ale jsem. (chci abychom vycházeli včas, nechci poslouchat křik, chci vycházet se sousedy, nechci aby budily manžela - pracuje do noci, o tom všem s nimi komunikuji). Chápu že jsou limitovány svými kompetencemi a nejsou odpovědni za mé pocity, ale v danou chvíli to tak cítím. Nemám ráda ty hry, protože bez ohledu na to, zda vyústí v konflikty či nikoliv, nás v určitých situacích zdržují. Naučila jsem se čekat, nekřičet, nepřilévat olej do ohně. Ale situace pro mě uspokojivá není, bývám otrávená. Vlastně mě zajímá - jsou nároky dnešní doby na děti přiměřené - být někde na čas, plnit školní povinnosti...vlastně mě štve, že to jde spíš za rodiči. Učitelé řeší situaci pozdních příchodů s rodiči, stejně tak pokud děti něco do školy nemají...omlouvám se za délku, vlastně mě spíš zajímá Váš pohled na konflikt potřeby dětí versus očekávání ohledně plnění povinností..Děkuji!
Karolína
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Karolíno, děkuji za váš dotaz.


Jestli tomu dobře rozumím, tak máte 4 děti (8,5;7;3,5 a 1 rok). To už je pěkný ranní frmol. Z toho, co popisujete se vám podařilo dětem nechat dostatečný prostor pro jejich přirozený způsob učení – a to formou hry – máte můj obdiv. Zároveň si uvědomujete, že děti nejsou odpovědné za vaše pocity – s takovou sebereflexí se často nepotkávám. Zároveň chápu, že jste otrávená, protože atmosféra není příjemná. Vy se snažíte vše stihnout a děti jsou ve svém světě a málokdo chodí rád stále pozdě nebo na poslední chvíli.


Pokusím se vám odpovědět na vaši otázku na nároky dnešní doby. Myslím, že dnešní děti vyrůstají v rodičovské představě, že dítě musí stále něco dělat. Už předškoláci mají již kroužky každý den. Sice říkáme, že dětství je klíčové období v životě člověka, na druhé straně jej dětem bereme a vtahujeme je do kolotoče "povinností" a výkonu. Celé je to podpořeno tím, že ačkoliv máme na děti vysoké nároky z hlediska rozvoje znalostí (předškolní děti se učí číst, psát, počítat, sporty, keramika...atd.), ubývají jim domácí práce (takové to běžné pomáhání, které je součástí života a her) a zároveň dochází k úbytku důvěry naším dětem. Jako by se ve výchově vytrácel přirozený důraz na praktické dovednosti (hygiena, uklidit po sobě, podílet se na péči o domácnost…) a možnost se rozhodovat sám za sebe. Bojíme se o děti (což je médii velmi podporováno) a děti všude vozíme, doprovázíme. Děti nezvládají základní situace, nemusí si nic samy zařizovat, postarat se o sebe – maminky většinou vše zařídí. Tím se děti učí tzv. naučenou bezmocnost. Často říkáme, že škola je jejich zodpovědnost, ale málodky to necháme skutečně na nich.


Ve vašem dotazu čtu i otázku – jak z to ven?


Nevím, jaké jsou vaše rodičovské cíle – jinými slovy jaké by měly být vaše děti v dospělosti. Pokud mají být samostatné, zodpovědné s respektem k druhým (a tedy i k sobě)… je třeba začít vytvářet podmínky pro to, aby si děti mohly začít přebírat zodpovědnost již dnes. Zapojit je do chodu domácnosti. Jasně, že škola je jejich povinnost a zodpovědnost – ale musíme jim to umožnit.


Starší děti – zvládnou v pohodě školu i základní domácí práce, nejstarší zvládne připravovat svačiny do školy. Mladší děti např. to 3,5leté – také může doma pomáhat – třeba doplňovat toaletní papír na wc, a vždy si po sobě uklidit ze stolu atd. Rozhodně děti zapojte.


Co se týká vašich ranních odchodů – nezkoušela jste nabídnout dětem vytvořit si ranní to-do list? Děti si postupně nafotí nebo nakreslí ranní činnosti tak jak jdou za sebou (vstanu, snídaně – příprava, jím snídani, čistím si zuby…atd.) a tento přehled si mohou vytvořit již i s časem – a pak ráno postupují podle tohoto (nevím, jak to nazvat) manuálu/ranního přehledu/to-do listu. Pak už je to na nich – vy jim to nehlídáte.


Nejde bohužel popsat úplně všechno. Ale když budete mít čas a chuť na toto téma jsme v Akademii rodičovství natočili pár videí – najdete je zde. Tady povídáme o tom, jak s dětmi nastavit školu. A tady pak jak předávat zodpovědnost.


Snad jsem vám na vaše dotazy odpověděla. Pokud jsem něco přehlédla – ptejte se, prosím. Ráda doplním. Srdečně, Katka

 

 

 

Zodpovědnost dětí
Vypravujeme se se dvěma dalšími mladšími sourozenci (3,5 a 1). Hry často zvyšují množství konfliktních situací mezi třemi nejstaršími sourozenci - všichni jsou dost energičtí a temperamentní, druhý nejmladší má tendence se potom "sekat" když věci nejsou zcela podle jeho představ (např. druhý nejstarší si při čištění zubů postaví domek z polštářů kde si čistí zuby, pozve tam mladšího a následně ho zase vyhazuje když zjistí že se tam oba nevejdou, obdobných situací je 100 každé ráno, většinou za výrazného jekotu prostředních synů a všemožných dramatických výstupů. - otázka upravena poradcem
Karolína
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Karolíno. Děkuji za váš dotaz - přišel mi ve 4 částech. Odpověď připojuji k poslední části vašeho dotazu.
Zodpovědnost dětí
Vysvětluji jim, co od nich potřebuji - aby v určitý čas byly připravené k odchodu a čas co jim zbyde mohou využít na hraní.Dětem je 8,5 a 7 let. Nezvládají ještě oddělit hraní od záležitostí, které je třeba dělat. Hrají si prakticky neustále a hry se jim prolínají s běžným životem. Vadí mi to ovšem v určitých situacích, zejména při ranním vypravování do školy. Vlastně si nejsem zcela jistá, co od nich mohu v tomto směru očekávat. Připadá mi, že snad ani nejsou schopni soustředit se JEN na snídani, čištění zubů apod. Vysvětluji jim, co potřebuji - aby v určitý čas byly připravené k odchodu a čas co jim zbyde mohou využít na hraní. Hračky, které nosí ke stolu, jim odnáším zpět, i tak ale různě fantazírují za využití dostupných předmětů. Zkoušela jsem - nechat vše na nich - vycházíme buď na poslední chvíli nebo pozdě, atmosféra není příjemná. Zasahovat odnášením hraček a připomínáním času - např. je čas na zuby..Není mi moc příjemné do nich "hučet" - jsou ve svém světě a úplně nevnímají. - otázka upravena poradcem
Karolína
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Karolíno. Děkuji za váš dotaz - přišel mi ve 4 částech. Odpověď připojuji k poslední části vašeho dotazu.
Zodpovědnost dětí
pěkný den! Dětem je 8,5 a 7 let. Nezvládají ještě oddělit hraní od záležitostí, které je třeba dělat. Hrají si prakticky neustále a hry se jim prolínají s běžným životem. Vadí mi to ovšem v určitých situacích, zejména při ranním vypravování do školy. Vlastně si nejsem zcela jistá, co od nich mohu v tomto směru očekávat. Připadá mi, že snad ani nejsou schopni soustředit se JEN na snídani, čištění zubů apod.
Karolína
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Karolíno. Děkuji za váš dotaz - přišel mi ve 4 částech. Odpověď připojuji k poslední části vašeho dotazu.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.