Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Agresivita dětí
Dobrý den, vážená paní doktorko, děkuji za rychlou odpověď. Syn je jedináček, žije pouze se mnou, otec se o něho nezajímá, příbuzní žijí daleko. Dřív býval hodně klidný, vydržel dlouhé hodiny něco kutit, mezi děti ho musím nutit chodit. Tamten kamarád byl cizinec, rodiče ho pouštěli ven a nekontrolovali; ostatní děti mají organizovaný čas, kroužky, oni vůbec nechodí ven. S tamtím si stavěli hrady, koukali na naučné pořady, měli společné zájmy (syn je hodně technický typ). Na tábory nejezdil, nechtěl, možná pojede teď kvůli mému zaměstnání. Obecně syn moc nemusí být mezi dětmi, raději si hraje sám. Snažím se mu věnovat, ale připadá mi, že na to nemám buňky, technice moc nerozumím, jen mu o ní čtu či pořizuji stavebnice (a někdy stavím). Ještě bych ráda dodala: v první třídě chodil na šachový kroužek (pořád mě obehrává), už ho nebavil, přihlásila jsem ho na angličtinu-z té nadšený nebyl. Jinak do kroužků nechce.
Romana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Romano, děkuji za upřesnění celé situace. Psala jste, co vám poradím. Dovolím si vám nabídnout pár nápadů a je plně na vás, zda-li je využijete či nikoliv.


Syn se sociálnímu chování naučí jedině tím, že bude kdekoliv mezi lidmi. Je na začátku své cesty (období II. socializace začíná kolem 6. rokem vstupem do školy a je vidět, že se učí (viz hřiště)). Celé situaci by mohlo pomoci najít společně se synem jednu aktivitu, která jej bude bavit a chce ji dělat. V té jej podporovat, aby vydržel. Pokud se např. domluvíte, že bude chodit na kroužek „strategické deskové hry“ tak jej bude navštěvovat po dobu minimálně půl roku (to s ním domluvíte na začátku – jako pravidlo).


Další způsob, jak se syn učí sociálnímu chování je od vás. Jak vy navazujete vztahy. Kolik máte přátel. Dokážete navazovat neostýchavě vztahy s cizími lidmi?


Trochu to na mě dělá dojem, že syn nemá propojeny činy a důsledky. To může být tím, že důsledky řeší za dítě rodič. Že je dětem posykováno příliš péče ze strany rodičů. Jde o to umožnit synovi dělat činnosti sám a vést jej k samostatnosti. Nechávat mu činnosti kde zažije úspěch i případný malý nezdar. A ten nezdar bude muset také vyřešit – nést důsledky. Co má doma na zodpovědnost? Je mu 9 let takže zvládne nádobí, může být manažer tříděného odpadu a odpadového hospodářství? Necháváte školu – učení, přípravu aktovky, úkoly plně na něm? Pokud ne zkuste pomalu z této kontroly ustupovat a vytvářet tak prostor, aby si zodpovědnost za školu převzal syn.


To souvisí i s vaší reakci na to, že ho holky/děti zbily. Co mu na to říkáte. Pokud tedy příště přijde ptejte se, proč vám to říká. „Zbili tě hm, to mě mrzí/jsi v pořádku/není ti nic. Co pro tebe můžu udělat? Potřebuješ se mi svěřit nebo poradit co v takové situaci dělat nebo ještě něco jiného? Hlavně neřešit za něj.


Oceňovat. Všimla jsem si, líbí se mi…., zaujalo mě…xy..Popisným jazykem. Oceňovat opravdu často ale není to fejk. Oceňujte věci, které se vám skutečně líbí. Jenom jsou malé/drobné. Nehledejte žádnou velkou pecku.


A na závěr, jak píšete mezi děti jej musíte nutit. Možná on potřebu mít kamarády zatím nemá. Vrstevníci jej začnou nejspíš zajímat až v pubertě, až se začne odpojovat od vás, doposud je tam příliš silná vazba na vás.


Snad vám má řádky pomohou. Přeji vše dobré. HLAVNĚ TO ZDRAVÍ.

Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství

Agresivita dětí
Pokračování: Vztekání když se nudí už taky trochu přešlo – najde si oblast, která ho zajímá a ptá se a když mu odpovídám je klid. (zrovna máme fázi, kdy se zajímá o hodiny, teploměry vážení a podobně – vše s čísly. Stačí mu půjčit váhu, nebo metr a on si vše váží a měří).
Co mě nejvíc trápí je vztekání až agresivita při hladu, nebo nemoci (moc často nemocný nebývá - 2x za rok). Řeším to pravidelným jídlem, ale občas to neodhadnu a on sám si neřekne, nebo to nepozná, že má hlad (nebo je to možná pokles cukru v krvi, nevím) . Nemoc také neovlivním – když má horečku, nebo bolesti (myslím si, sám to neřekne, že ho něco bolí), je agresivní, hází věcmi, chce všechny bít a kousat, je negativistický – říká že pokazí hračky a sám, že je pokažený... Nevím, jak mám reagovat na toto chování. Chci ho utěšit, ale moc to v jeho stavu nejde a také nechci, aby se při každé rýmečce hroutil. Nevím jak ho naučit trochu se s těmito stavy vyrovnat.
Marcela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Marcelo, děkuji za váš dotaz.


zkusím popsat vzorec o kterém mluvíte – syn má diskomfort (hlad, nuda, bolí) a komunikuje jej vztekáním až agresivitou – vy se snažíte některým věcem předcházet (vezmu ho za ruku a jedeme utřít, pravidelné jídlo), máte snahu jej utěšit či mu jinak pomoci. A z toho, jak to popisujete to vypadá, že situace se nelepší. Vaší snahou situace preventovat vlastně spoluvytváříte se synem tento vzorec a on se tak učí, že je to v pořádku. Bohužel nejde všechno preventovat – jak píšete – nemoc neovlivníte…, nejde stále se synem být a vše řešit dopředu.


Cestou, jak z toho ven je nepreventovat, být důsledná a nastavovat hranice. Naučit syna svoji agresivitu vymlátit třeba do polštáře a své potřeby komunikovat. Zkusím příklad: syn má horečku a je agresivní. A vy začnete popisovat co vidíte a jde vám hlavou – naměřila jsem ti teplotu – asi tě něco bolí a to se ti nelíbí…, vidím, že házíš hračkami – a teď ty hranice – nevím jak to jako máma máte já bych třeba řekla..“hračkama se nehází, můžeme někoho zranit a hračky se mohou rozbít.“ a řekla bych to klidně, ale důrazně. Pokud se zlobíš – můžeš bouchat do polštáře. Mě když mám teplotu a něco mě bolí pomáhá….(zase tak jak to máte vy)…Co by pomohlo tobě? Smyslem je nepředvídat situace a neřešit za syna, ale naučit syna si v daných situacích poradit.


Syn je zvídavý, zajímá se, umí se zabavit – to je všechno super. Ještě doplníte jeho sebejistotu, přes nastavování hranic a vaší rodičovskou jistotu a vše se doma zklidní.


Přeji vám hodně krásných chvil se synem a především hodně zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka


PS – důslednost není přísnost (kdybyste měla čas a chuť přečíst si k tomu více. 

Agresivita dětí
Dobrý den. Mám tříletého syna (3r a 2m). Je to hodně živé dítě. Problém nastává, když má nějaký diskomfort. Neumí určit, nebo vyjádřit, co mu nesedí. Zda má hlad, nudí se, nebo ho něco bolí(kromě aktuální bolesti, kdy se bouchne). Také je netrpělivý a špatně snáší, když mu něco nejde. To pak tu činnost nechce dělat, nebo se začne vztekat. Například když nedopatřením vylije trochu z hrnku popadne jej vztek a schválně vylije zbytek na zem a při tom se vzteká. Snažím se tomu předcházet, když se to stane předejít vylití zbytku. Vezmu ho za ruku a společně jdeme pro hadru a utřeme nepořádek. Když mu nejdou připojit autíčka za sebe, nebo nechce zapadnou kousek od puzzle, tak se také vzteklá - to ho zaujmu jinou činností.
Také potřebuje velký přísun podnětů. Umí se sám zabavit, ale když ho něco omrzí, hledá další podněty. Nerad chodí stále stejnou cestou na procházku, když vidí několikrát pohádku, už ji nechce pouštět a podobně.
Marcela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den,
děkuji za váš dotaz. Moji odpověď píši k druhé části vašeho dotazu.
Agresivita dětí
Dobrý den, mám 2 letého šikovného syna, umí krásně povídat, je to klidné dítě. Jedna z mých nejlepších kamarádek má na den stejně starého syna, považovaly jsme to za výhodu a plánovaly, jak si spolu budou hrát, ale to se bohužel neděje. Její syn je od malička dost ubrečený a spíše neklidný, moc se nedokáže soustředit na jednu věc a do teď umí sotva několik desítek slov. Problém je v tom, že v poslední době začal být na mého syna dost agresivní, typu škrábance v obličeji, kroucení ruky, držení pod krkem, shození z lavičky apod., vše z naprostého klidu, bez afektu, zjevně v tu chvíli bezdůvodně. Kamarádka ho za to plácla a odvedla ho na chvíli pryč, pak se měl omluvit, ale bylo to vše bez efektu. Jak reagovat lépe? A jak mám reagovat já? Jak poučit mého syna? Jak mu to mám vysvětlit? A jak to zařídit, když jsme spolu třeba týden na chatě a kontakt dětí je tedy nevyhnutelný? Bojím se je nechat na chvíli samotné, zároveň nechci celý den dělat synovi bodyguarda. 
Děkuji za jakoukoliv radu. - otázka upravena poradcem
Kamila
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kamilo,


děkuji za váš dotaz. Děti ve věku 2 let nemají potřebu vytvářet společné hry s vrstevníky. Děti si hrají více vedle sebe než-li spolu. V tomto případě ani jednomu z nich nevysvětlíte své představy o tom, jak by si měly spolu hrát. Ve věku 2 let k tomu ještě nemají vytvořené schopnosti. Osobně si myslím, že děti v tomto věku nechat samotné si hrát moc nelze vzhledem k tomu, že mají velkou potřebu vše zkoušet, objevovat a testovat. Zároveň je moc fajn, když mají příležitost potkávat se s dalšími dětmi.


Děti se učí modelem a jejich vývoj je ovlivněn prostředím, ve kterém vyrůstají, nedělají věci bezdůvodně – pouze "nějak" komunikují své potřeby.


Když popisujete reakci druhé maminky v této situaci, nabízí tak synovi model – máma mě bouchá a když mě bouchá je bouchání normou, která je v pořádku. Syn kamarádky prostě dělá to stejné, jako jeho máma, na vašeho syna a zkouší jaká bude reakce. Je rozdíl shodit z lavičky a plácnout pro nás dospěláky – ale ne pro 2leté dítě. Navíc v tomto věku velmi objevují a zkoumají reakce, co se bude dít – zkouší kousat a zkoumají co to znamená, že to bolí. Učí se.


Pokud dojde k tomu, že syn vaší kamarádky ublíží vašemu synovi, tak bych navrhovala:


Ze strany kamarádky – obejmout syna, sednout si k němu a říci, že toto "Pepíčka" bolí, a neděláme si bolest (ale pokud jej vychovává přes fyzické tresty, tak to nebude fungovat – viz výše).


Z vaší strany – obejmout syna, připojit se k emocím – asi to bolí, asi je to nepříjemné. Umožnit synovi emoce prožít a nabídnout sebe jako model řešení situace, aby od vás odkoukal, co má dělat. Vy se můžete obrátit na syna kamarádky a říci – "ne, to bolí, to nedělej". A postupně vést svého syna, aby se o sebe takto postaral.


Pokud budete spolu týden na chatě je třeba počítat s tím, že kluci se tímto způsobem učí a objevují. Děti, obzvláště chlapci, milují hravé potyčky. Boxování, honičky, polštářové bitvy, zápas. Je príma, když si to dokážeme společně užít. Jen ve skutečném fyzickém kontaktu dítě pozná, jakou sílu může použít, aby to druhého nebolelo. Učí se přijatelným způsobem vybít napětí, agresi, a navíc rozvíjí svou obratnost, učí se padat, vyhrávat i prohrávat.


Za nějaký čas si kluci budou umět spolu hrát (obvykle okolo 3 roku), dejte jim s kamarádkou čas. Přeji vám mnoho krásných chvil a hodně zdraví celé rodině.


Srdečně, Katka

Agresivita dětí
mám v mš 7 leté dítě.Velmi hodný. Žaluje na sebe, že bije děti.Což není pravda. Jak dál postupovat?
Eva Vodičková
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,

zpětně mě došlo, že jsem asi špatně pochopila váš dotaz. Neptáte se z role matky, ale z role učitelky v MŠ. Omlouvám se.


Moji původní odpověď bych si dovolila rozšířit o hypotézy:

- hodné dítě, které "zkouší" co by se stalo, kdyby nebylo hodné. Jinými slovy budou mě mít rádi, i když budu zlobit?

- další možností je, že si dítě říká o pozornost. Netuším kolik máte dětí ve třídě. Zda-li jste na státní či soukromé školce atd.. Ale v rámci možností obrátit vaši pozornost k němu.

- ještě mě napadlo, jaké má dítě postavení ve třídě. Jak ho berou/neberou ostatní děti?

- pak by mohlo také komunikovat situaci doma - neděje se něco u nich v rodině? Není vystaveno násilí v rodině?


Snad vám nyní mé odpovědi více pomohou. Ale klidně se ptejte. Jinak přeji fajn prázdniny. Katka


Dobrý den Evo,


děkuji za váš dotaz. Myslím, že vaše dítě zkouší vaše reakce a hledá hranice. Jinými slovy se ptá – co by se stalo, kdyby se máma dozvěděla, že jsem bil/la jiné dítě?


S potomkem si o promluvte – už je velký kluk/velká holka. Ptejte se.


Viděl/la jsi, že se děti bily/praly? Jak ses cítil/la?  Chtěl/la bys také občas někoho bouchnout? Napadne tě, že bys bouchnul/la Pepíčka/Marušku? Pokud budete mít pocit (ani to nemusí říci nahlas), že by chtěl/la občas někoho bouchnout – že ho/jí to napadá. Tak mu/jí situaci pomozte zvládnout tím, že řeknete – to je normální – někdy se můžeme tak zlobit, že bychom i Pepíčka/Marušku chtěli bouchnout. Ale – jak víš lidé se nebijí. Možná bys mu mohl/la říci, že tě pěkně naštval, když…. nebo že se ti nelíbí, když….Co bys mohl/la udělat ještě jiného ...napadá tě něco?


Jakmile synovi/dceři pomůžete pořešit jeho/její dilema – přestane na sebe žalovat.

Srdečně, Katka

Agresivita dětí
Jeho výlevy vzteku, pokud se mu situace nelíbí trvají několik (desítek) minut a většinou je ukončíme tím, že se s ním "zavřu" do soukromí, např. do koupelny, obejmu ho a hladím a říkám, že to byl zase velký vztek, a mě to trápí a nevím, jak mu pomoct, aby se tak nezlobil a nekřičel, jestli to ví on, co by mu pomohlo... to ho většinou zklidní, ale samozřejmě říká, že neví, proč se tak zlobí a co by mu pomohlo.
Má otázka na vás je, zda se domníváte, že se mám snažit mu od vzteku za každou raději předcházet (např. dobře, budeme si kreslit v pyžámku, zuby si vyčistíš až pak, nebo dnes můžeš jít spát později…) i když to často zasahuje do potřeb ostatních nebo zda se mám raději snažit tyto výbuchy vzteku nechat plynout za cenu udržení mantinelů a daných pravidel. Nebo je nějaká třetí cesta? Děkuji moc za váš názor.
- otázka upravena poradcem
Valerie 2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Valerie,

je krásné číst "máme s partnerem dvě skvělé, chytré děti". My v Akademii rodičovství zastáváme názor, že dítě má tolik možností a kompetencí, jak o svém dítěti rodič přemýšlí a jak své dítě vnímá.


Vy syna popisujete jako "od narození velmi prudký ve svých reakcích". Rozumím tomu tak, že syn je velmi emotivní – jedna část, ta pozitivní je vámi i okolím přijímána, druhá část ta negativní vás trápí. To může být pro syna náročné.


Na druhou stranu je určitě pro něj fajn být s maminkou v soukromí a mít jí zase jen pro sebe jako to bývalo dříve. Maminka mě hladí, objímá, a to jej zklidní. Vznikají takovéto situace i při pozitivních vlnách energie vašeho syna? Kdy jindy vás má takto jen pro sebe?


Myslím, že by mohlo pomoci ne snažit se předcházet vzteku, ale přijmout syna takového jaký je – prudký ve svých reakcích a emocích. A to je v pořádku. Namísto vaší snahy situaci řešit (utěšování, vysvětlování, konejšení v soukromí…) pomoci synovi je zvládat. Například – naučit je relaxační techniky dýchání, syn může v emočně vypjatých situacích začít čmárat na papír a vykreslit se a pak ten papír zmačkat a vyhodit, můžete zkusit pojmenovat plyšáky "chechátelk", "zuřílek" …. Cokoliv vás napadne a jemu bude fungovat. Smyslem je, že si syn bude umět pomoci sám, i když s ním nebudete vy. A nebude na vás závislý.


A co se týká pravidel. Pokud je pro vás důsledné dodržování pravidel přirozené a nejdete přes sebe – jsou to jasné hranice, které nastavujete svým dětem. Děti je testují a zkouší posouvat, a to je dobře. 


Krásný adventní čas a hodně zdraví a pohody celé vaší rodině. S úctou Katka


Agresivita dětí
Dobrý den, ráda bych vás požádala o váš názor. Máme s partnerem dvě skvělé, chytré děti, syna 5 let a dceru 3 roky. Syn je od narození velmi prudký ve svých reakcích, jak pozitivní (hlasité výbuchy smíchu už od 3 měsíců, aktivace a komunikace s cizími lidmi není problém.) Trápí mě ale jeho prudké výbuchy vzteku, které vedou k ubližování jiným nebo jemu samotnému. Vztek u něj vyvolá nějaké omezení, zklamané očekávání, žárlivost. Naučila jsem se k tomu nějak přistupovat, musím ho nechat se vyvztekat, ale jsem s ním a jeho emocemi (aspoň, co to jde) vysvětluji, konejším, ale pokud je zdrojem jeho zloby nějaké mé "pravidlo", trvám na svém a snažím se neustoupit (v 20.00 hodin se jde spát, hrát se budeme až po snídani a hygieně) Moje neoblomnost ho ale někdy hrozně vytáčí, myslím si, že ale neprosazuji svou přespříliš direktivně, hodně vysvětluji, mluvím klidně (no, snažím se :), domlouvám se s dětmi předem, co se bude dít. 1. část - otázka upravena poradcem
Valerie
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Valerie, děkuji - mé nápady u druhé části. Katka