Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Agresivita dětí
Dobrý den, mám 2 letého šikovného syna, umí krásně povídat, je to klidné dítě. Jedna z mých nejlepších kamarádek má na den stejně starého syna, považovaly jsme to za výhodu a plánovaly, jak si spolu budou hrát, ale to se bohužel neděje. Její syn je od malička dost ubrečený a spíše neklidný, moc se nedokáže soustředit na jednu věc a do teď umí sotva několik desítek slov. Problém je v tom, že v poslední době začal být na mého syna dost agresivní, typu škrábance v obličeji, kroucení ruky, držení pod krkem, shození z lavičky apod., vše z naprostého klidu, bez afektu, zjevně v tu chvíli bezdůvodně. Kamarádka ho za to plácla a odvedla ho na chvíli pryč, pak se měl omluvit, ale bylo to vše bez efektu. Jak reagovat lépe? A jak mám reagovat já? Jak poučit mého syna? Jak mu to mám vysvětlit? A jak to zařídit, když jsme spolu třeba týden na chatě a kontakt dětí je tedy nevyhnutelný? Bojím se je nechat na chvíli samotné, zároveň nechci celý den dělat synovi bodyguarda. 
Děkuji za jakoukoliv radu. - otázka upravena poradcem
Kamila
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kamilo,


děkuji za váš dotaz. Děti ve věku 2 let nemají potřebu vytvářet společné hry s vrstevníky. Děti si hrají více vedle sebe než-li spolu. V tomto případě ani jednomu z nich nevysvětlíte své představy o tom, jak by si měly spolu hrát. Ve věku 2 let k tomu ještě nemají vytvořené schopnosti. Osobně si myslím, že děti v tomto věku nechat samotné si hrát moc nelze vzhledem k tomu, že mají velkou potřebu vše zkoušet, objevovat a testovat. Zároveň je moc fajn, když mají příležitost potkávat se s dalšími dětmi.


Děti se učí modelem a jejich vývoj je ovlivněn prostředím, ve kterém vyrůstají, nedělají věci bezdůvodně – pouze "nějak" komunikují své potřeby.


Když popisujete reakci druhé maminky v této situaci, nabízí tak synovi model – máma mě bouchá a když mě bouchá je bouchání normou, která je v pořádku. Syn kamarádky prostě dělá to stejné, jako jeho máma, na vašeho syna a zkouší jaká bude reakce. Je rozdíl shodit z lavičky a plácnout pro nás dospěláky – ale ne pro 2leté dítě. Navíc v tomto věku velmi objevují a zkoumají reakce, co se bude dít – zkouší kousat a zkoumají co to znamená, že to bolí. Učí se.


Pokud dojde k tomu, že syn vaší kamarádky ublíží vašemu synovi, tak bych navrhovala:


Ze strany kamarádky – obejmout syna, sednout si k němu a říci, že toto "Pepíčka" bolí, a neděláme si bolest (ale pokud jej vychovává přes fyzické tresty, tak to nebude fungovat – viz výše).


Z vaší strany – obejmout syna, připojit se k emocím – asi to bolí, asi je to nepříjemné. Umožnit synovi emoce prožít a nabídnout sebe jako model řešení situace, aby od vás odkoukal, co má dělat. Vy se můžete obrátit na syna kamarádky a říci – "ne, to bolí, to nedělej". A postupně vést svého syna, aby se o sebe takto postaral.


Pokud budete spolu týden na chatě je třeba počítat s tím, že kluci se tímto způsobem učí a objevují. Děti, obzvláště chlapci, milují hravé potyčky. Boxování, honičky, polštářové bitvy, zápas. Je príma, když si to dokážeme společně užít. Jen ve skutečném fyzickém kontaktu dítě pozná, jakou sílu může použít, aby to druhého nebolelo. Učí se přijatelným způsobem vybít napětí, agresi, a navíc rozvíjí svou obratnost, učí se padat, vyhrávat i prohrávat.


Za nějaký čas si kluci budou umět spolu hrát (obvykle okolo 3 roku), dejte jim s kamarádkou čas. Přeji vám mnoho krásných chvil a hodně zdraví celé rodině.


Srdečně, Katka

Agresivita dětí
mám v mš 7 leté dítě.Velmi hodný. Žaluje na sebe, že bije děti.Což není pravda. Jak dál postupovat?
Eva Vodičková
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,

zpětně mě došlo, že jsem asi špatně pochopila váš dotaz. Neptáte se z role matky, ale z role učitelky v MŠ. Omlouvám se.


Moji původní odpověď bych si dovolila rozšířit o hypotézy:

- hodné dítě, které "zkouší" co by se stalo, kdyby nebylo hodné. Jinými slovy budou mě mít rádi, i když budu zlobit?

- další možností je, že si dítě říká o pozornost. Netuším kolik máte dětí ve třídě. Zda-li jste na státní či soukromé školce atd.. Ale v rámci možností obrátit vaši pozornost k němu.

- ještě mě napadlo, jaké má dítě postavení ve třídě. Jak ho berou/neberou ostatní děti?

- pak by mohlo také komunikovat situaci doma - neděje se něco u nich v rodině? Není vystaveno násilí v rodině?


Snad vám nyní mé odpovědi více pomohou. Ale klidně se ptejte. Jinak přeji fajn prázdniny. Katka


Dobrý den Evo,


děkuji za váš dotaz. Myslím, že vaše dítě zkouší vaše reakce a hledá hranice. Jinými slovy se ptá – co by se stalo, kdyby se máma dozvěděla, že jsem bil/la jiné dítě?


S potomkem si o promluvte – už je velký kluk/velká holka. Ptejte se.


Viděl/la jsi, že se děti bily/praly? Jak ses cítil/la?  Chtěl/la bys také občas někoho bouchnout? Napadne tě, že bys bouchnul/la Pepíčka/Marušku? Pokud budete mít pocit (ani to nemusí říci nahlas), že by chtěl/la občas někoho bouchnout – že ho/jí to napadá. Tak mu/jí situaci pomozte zvládnout tím, že řeknete – to je normální – někdy se můžeme tak zlobit, že bychom i Pepíčka/Marušku chtěli bouchnout. Ale – jak víš lidé se nebijí. Možná bys mu mohl/la říci, že tě pěkně naštval, když…. nebo že se ti nelíbí, když….Co bys mohl/la udělat ještě jiného ...napadá tě něco?


Jakmile synovi/dceři pomůžete pořešit jeho/její dilema – přestane na sebe žalovat.

Srdečně, Katka

Agresivita dětí
Jeho výlevy vzteku, pokud se mu situace nelíbí trvají několik (desítek) minut a většinou je ukončíme tím, že se s ním "zavřu" do soukromí, např. do koupelny, obejmu ho a hladím a říkám, že to byl zase velký vztek, a mě to trápí a nevím, jak mu pomoct, aby se tak nezlobil a nekřičel, jestli to ví on, co by mu pomohlo... to ho většinou zklidní, ale samozřejmě říká, že neví, proč se tak zlobí a co by mu pomohlo.
Má otázka na vás je, zda se domníváte, že se mám snažit mu od vzteku za každou raději předcházet (např. dobře, budeme si kreslit v pyžámku, zuby si vyčistíš až pak, nebo dnes můžeš jít spát později…) i když to často zasahuje do potřeb ostatních nebo zda se mám raději snažit tyto výbuchy vzteku nechat plynout za cenu udržení mantinelů a daných pravidel. Nebo je nějaká třetí cesta? Děkuji moc za váš názor.
- otázka upravena poradcem
Valerie 2
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Valerie,

je krásné číst "máme s partnerem dvě skvělé, chytré děti". My v Akademii rodičovství zastáváme názor, že dítě má tolik možností a kompetencí, jak o svém dítěti rodič přemýšlí a jak své dítě vnímá.


Vy syna popisujete jako "od narození velmi prudký ve svých reakcích". Rozumím tomu tak, že syn je velmi emotivní – jedna část, ta pozitivní je vámi i okolím přijímána, druhá část ta negativní vás trápí. To může být pro syna náročné.


Na druhou stranu je určitě pro něj fajn být s maminkou v soukromí a mít jí zase jen pro sebe jako to bývalo dříve. Maminka mě hladí, objímá, a to jej zklidní. Vznikají takovéto situace i při pozitivních vlnách energie vašeho syna? Kdy jindy vás má takto jen pro sebe?


Myslím, že by mohlo pomoci ne snažit se předcházet vzteku, ale přijmout syna takového jaký je – prudký ve svých reakcích a emocích. A to je v pořádku. Namísto vaší snahy situaci řešit (utěšování, vysvětlování, konejšení v soukromí…) pomoci synovi je zvládat. Například – naučit je relaxační techniky dýchání, syn může v emočně vypjatých situacích začít čmárat na papír a vykreslit se a pak ten papír zmačkat a vyhodit, můžete zkusit pojmenovat plyšáky "chechátelk", "zuřílek" …. Cokoliv vás napadne a jemu bude fungovat. Smyslem je, že si syn bude umět pomoci sám, i když s ním nebudete vy. A nebude na vás závislý.


A co se týká pravidel. Pokud je pro vás důsledné dodržování pravidel přirozené a nejdete přes sebe – jsou to jasné hranice, které nastavujete svým dětem. Děti je testují a zkouší posouvat, a to je dobře. 


Krásný adventní čas a hodně zdraví a pohody celé vaší rodině. S úctou Katka


Agresivita dětí
Dobrý den, ráda bych vás požádala o váš názor. Máme s partnerem dvě skvělé, chytré děti, syna 5 let a dceru 3 roky. Syn je od narození velmi prudký ve svých reakcích, jak pozitivní (hlasité výbuchy smíchu už od 3 měsíců, aktivace a komunikace s cizími lidmi není problém.) Trápí mě ale jeho prudké výbuchy vzteku, které vedou k ubližování jiným nebo jemu samotnému. Vztek u něj vyvolá nějaké omezení, zklamané očekávání, žárlivost. Naučila jsem se k tomu nějak přistupovat, musím ho nechat se vyvztekat, ale jsem s ním a jeho emocemi (aspoň, co to jde) vysvětluji, konejším, ale pokud je zdrojem jeho zloby nějaké mé "pravidlo", trvám na svém a snažím se neustoupit (v 20.00 hodin se jde spát, hrát se budeme až po snídani a hygieně) Moje neoblomnost ho ale někdy hrozně vytáčí, myslím si, že ale neprosazuji svou přespříliš direktivně, hodně vysvětluji, mluvím klidně (no, snažím se :), domlouvám se s dětmi předem, co se bude dít. 1. část - otázka upravena poradcem
Valerie
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Valerie, děkuji - mé nápady u druhé části. Katka





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.