Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Děti a party
Dobrý den, máme problém se synem. Je mu 10 let a chytl se ve škole partičky, která provádí samé lumpárny.
Ve škole o nich všichni vědí a nikdo ani z učitelů si s nima neví rady.
Je mezi nimi jeden dominantní ( grázl ), kterého se ti ostatní drží a vše co dělá, musí dělat taky. Jejich třídní nás na to upozornila na třídní schůzce, že už to došlo tak daleko, že dotyčný fyzicky napadá spolužáky a ti ostatní mu fandí a povzbuzují. Už má na svědomí jedno vážné zranění spolužákovi a já se upřímně bojím, aby se syn nedostal do problémů. Co můžeme dělat, aby se začal tomuto ( kamarádovi ) vyhýbat? Má prostě svou hlavu a nás neposlouchá. Nechodí ze školy domů, kluci mu řeknou nechoď tak prostě nejde. Co s ním? Prosím poraďte.
Děkuji
Jiří
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jiří,

děkuji za váš dotaz. Nevím, z jakého rodinného prostředí syn vychází, tak si dovolím pár nápadů a pokud byste to chtěl probrat více konkrétněji jsme vám v poradně k dispozici.

 

Syn je ve věku, kdy hledá mužské vzory – zjednodušeně řečeno učí se být mužem. Má syn k vám důvěru? Pokud ano můžete to být vy, kdo si s ním promluví o dané situaci. Pokud má syn důvěru k trenérovi - může to být on apod. Stejně tak lze synovi nabídnou jinou chlapskou aktivitu. Trávit s ním aktivně čas při chlapských činnostech. Otec mu nyní může nabídnout jiný vzor, než má v dominantním spolužákovi.

 

Určitě bych se synem probrala, jak vnímá sílu (jak to tom přemýšlí). Kdo je vlastně silný. Je to ten, který jde s davem nebo ten, který se umí davu postavit a říci ne. Často děti odpovídají, že silný je ten, který jde s davem a slaboch je ten co se bojí a proto nejde/něco neudělá apod.. Kdy on vnímá, že má možnost říci ne. Co se stane, když klukům řekne, že s nimi nikam nepůjde? Budou naléhat? A umí odolat tomu tlaku? Resp. ví jak na to? Myslím, že ne (je to dost těžké). A tady bych právě s ním prošla možné scénáře toho, jak říkat NE na věci, které vlastně dělat nechceme nebo se nám nelíbí. Jak byste to udělal vy, co byste řekl. Hodně tomu pomůže změna pohledu na věc, že jen mrtvé ryby plavou s proudem/kdo je vlastně silný.

 

Pro děti je těžké odolat autoritám, když jsme po nich chtěli, aby nám rodičům – autoritám neodporovali a dělali co jim řekneme. Teď, když chceme, aby autoritě (spolužákovi) řekli ne, tak to neumí. Proto bych doporučila se hodně pověnovat tématu, jak vlastně takovým klukům říci ne, jak to zvládnout ustát ve třídě/škole, když se jde ze školy apod. Být hodně konkrétní a dát mu návody jak na to.

 

Držím moc palce a kdybyste potřebovali ještě poradit můžete se také obrátit na školu, výchovné poradce a školní psychology. Měli by vy vám umět poradit a pomoci s touto situací.

 

Kdyby ne jsem tady nebo v poradně akademie rodičovství.

 

Přeji vše dobré hlavně hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná

Rozvod v rodině
2. část
Vím že bych měla být vstřícnější a chápavější, ano je mi líto celé té situace. Jen jsem se chtěla zeptat, zda mám do této situace nějak vstupovat? Mám se snažit s někým promluvit - švagrem, švagrovou... třeba jestli nevidí, jak ty děti trpí? Nebo toho nemám zbytečně angažovat, musí si to vyřídit sami? Ale když neřeknu, že mi to vadí (to že tchyně na nás nemá čas), tak si to ani nikdo neuvědomí? Děkuji za názor a přejí pěkný den Eva
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den, Evo odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Děkuji. Katka
Rozvod v rodině
Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem. Švagr se švagrovou se rozvádějí, mají holky ve věku 6 a 9 let a nějak je to mezi nimi špatné, švagrová je dle mého názoru hysterka a řeší zbytečně všechno tak, že na tom jsou děti nejhůř. Švagra vykopla z domu, on se nastěhoval k rodičům (mé tchýni a tchánovi) a děti jsou z 80 % u něho, resp. tchýně a tchána. Je mi zaprvé velice líto holek, které pořád cestují tam a zpět, opravdu jsou více u babiček, vůbec nechápu švagrovou jako matku, že se těch dětí vyloženě ráda zbavuje a nechápe, že by v takové krizové situaci měla být co nejvíce s nimi. A také mě štve to, že o to méně má tchýně čas na naše děti - vím že to mají těžké, ale připadá mě, že to že se rozvádějí a hádají - tak to odnášejí akorát všichni okolo. Já hlídání dětí u tchýně nezneužívám, opravdu jen výjimečně a zrovna když nutně potřebuji z důvodu nemoci, tchýně mi to slíbí, ale najednou se všechny plány zruší protože se švagr se švagrovou hádají... Pokračování
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


děkuji za váš dotaz. Bohužel je to tak, že pokud se rozcházejí rodiče má to vliv i na vztahy v širší rodině. Pro holky je to velmi složitá situace a bylo by fajn, kdyby si s nimi rodiče promluvili a vysvětlili jim co se ději. Kdyby jim zodpověděli jejich otázky. Je to vždy lepší varianta než když se rodiče „snaží“ uchránit děti tím, že je do toho nezatahují. Rozvod/rozchod rodičů se jich však týká a vědí, že se něco děje, jenom tomu nerozumí a rodiče v dobré víře je nechají v tom zmatku a nejistotě. Děti si pak vytvoří vlastní pojmenování celé situace – nejčastěji, že za to mohou ony, a to jim také nepřidá.


Takže pokud se vás švagr/švagrová budou ptát, jestli máte nějaký nápad, co s tím – lze jim doporučit si s holkami promluvit. Jinak bych se do celého sporu nijak nepletla a nezasahovala. Celá situace se ještě může proměnit jak k lepšímu, tak k horšímu, ale to ukáže čas.


Co si můžete nastavit s tchyní a tchánem je, že pokud vám slíbí, že pohlídají vaše děti, že potřebujete, aby to dodrželi/že potřebujete, aby svůj závazek dodrželi. Nemluvit s nimi o tom co vám vadí/nebo přinášet téma, že tchýně na vás nemá čas (ty výčitky většinou nefunguji a spíše se to otočí proti vám), ale o tom, co potřebujete. Mluvit o sobě a svých potřebách.


Příklad:  „tchýně/tcháne“ já chápu, že „švagr“ to má těžké a celá ta situace je na prd. Potřebovala bych se domluvit na hlídání pro moje děti. Vidíte to reálně? (jj, pohlídáme je ve středu od x do y). Super děkuju. Potřebovala bych se ujistit, že naše dohoda platí/že se na to mohu spolehnout. Nebo si mám najít záložní variantu, kdyby se něco událo? Nebo zvládnete pohlídat všechny děti najednou? (zvolte vlastní jazyk, takhle mluvím já).


Určitě nedoporučuji promlouvat se švagrem/švagrovou z vlastní dobré vůle. Musí si to vyřešit sami. Pokud budete chtít můžete jim nabídnout pomoc – pokud budete potřebovat ráda vám pomůžu s xy, nebo jestli si budete chtít promluvit a celou situaci probrat jsem tady pro vás. Ale iniciativa musí přijít od nich.


Přeji vám a celé vaší široké rodině, aby se situace brzy vyjasnila. Hodně zdraví a mnoho trpělivosti.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství.

 

Dospívající
Dobry den
Syn (16 let) studuje na gymnáziu a ve všem je téměř nejhorší. Předposlední ve třídě co do známek ve všech předmětech. Na schůzce většina učitelů tvrdí, ze je jakoby mimo, neúčastní se ničeho, je zabrany do svého vnitřního světa. Víkendy travime prakticky jen učením přičemž he nutné u nej sedet. Je stale duchem nekde mimo. Kdyz ho necháme učit se cele dopoledne samotného pak zjistíme ze se nic nenaučil. Domluva nepomáhá, ted jsme přišli s tim ze v létě pujde povinne na brigádu aby si uvědomil skutečný zivot. Nevíme co s nim. Snažíme se s nim diskutovat vse nam odkyve ale stejne to k ničemu neni. Mate nejaky tip co jeste delat? Neni nic co by ho zajímalo krome mobilu a her, i tu brigádu odmítá. Děkuji
K
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den,


děkuji za váš dotaz. Chápu, že v době, kdy děti mají vše, nic moc nemusí je pro ně těžké o něco usilovat. Brigáda je bezva nápad – ale na co by tam syn chodil? On potřebuje peníze? Chybí mu smysl. A ten je třeba všemu dát. Chápu váš záměr, ale syn jej nechápe, nechápe, co to znamená skutečný život – on žije skutečný život. Ten svůj. Pohodlný a s plným servisem a péči starostlivých rodičů.


Nabízím pár tipů, co s tím. Bohužel nevím zda-li některé děláte či nikoliv – tak se omlouvám a vybírejte dle vaší konkrétní situace. Obecně lze říci přestat o syna tolik pečovat, a vysvětlovat, a naopak co nejvíce zkompetentňovat, požadovat a případně nechat dopadnout přirozené důsledky.


Nevím, jaké má syn doma povinnosti – ale pokud žádné nemá je třeba jej velmi zapojit do péče o domácnost.


Nevím, jak syn získává peníze, kdo mu platí telefon a jeho výdaje – pokud vy je třeba nastavit se synem spoluúčast. Lze se s ním domluvit na určité částce (zřídit mu platební kartu, pokud jí nemá), ze které si bude platit výdaje na školní obědy, dopravu, sport a zbytek si musí uhradit ze svých peněz – které si může vydělat na brigádě.


Pokud syn chce nový telefon – vy mu můžete pořídit telefon do částky XY a pokud chce lepší – musí si přidat z vlastních peněz (ty si může vydělat na brigádě).


Jak probíhá péče o jeho prádlo, úklid pokoje, příprava svačin – to vše by si měl syn zajišťovat sám.


A co se týká školy – kdo chtěl, aby šel syn na gymnázium. Vy nebo syn? Pokud vy, co potřebuje syn od vás, aby školu dokončil? Pokud syn – proč se tak rozhodl? Jaké jsou jeho plány do budoucna? Zkuste si s ním o tom promluvit. Přemýšlí nad vysokou? Chce jít pracovat do zahraničí? Kde plánuje bydlet po dokončení školy? Co bude dělat, pokud školu nedokončí?

Dnes se synem komunikujte, co bude až dokončí školu. Počítáte s tím, že syn u vás bude bydlet nebo ne. Počítáte s tím, že mu dáte něco do začátku? Nebo ne. (pokud ne už dnes mi může šetřit a vydělávat na brigádách…) Počítáte s tím, že půjde na vysokou školu nebo ne? Pak je ještě velmi důležité to, co říkáte dodržet.


Čím více se my rodiče snažíme a pečujeme o děti a snažíme se, aby byly šťastné a spokojené tím méně se snaží ony, a nepřebírají zodpovědnost, protože k tomu nemají prostor. Je to pro nás mámy někdy dost těžké vidět, jak si natloukají kolena, ale tím se posouvají, učí a otužují.


Na závěr si dovolím nabídnout jeden případ z praxe. Vzpomínám si, že k nám přišla do poradny AR rodina kvůli synovu vzdorovitému chování. Ve škole propadal v několika předmětech, občas nepřišel v noci domů. Zeptali jsme se ho “jak by chtěl, aby vypadala jeho rodina?” on řekl: "přál bych si, abychom častěji společně večeřeli"...chtěl bych, abychom častěji jeli společně někam na dovolenou a aby se mě ostatní tolik nevyptávali”. Rodiče byli šokováni – mysleli si, že jejich syn se nemůže dočkat až mu bude 18 let a odejde z domova. On zatím chtěl jen více nezávislosti a důvěry, ale také blízkosti rodičů.

 

Snad jsem vás mými tipy nainspirovala. Držím palce a přeji hodně zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství.

 

Poruchy spánku
Dobrý den,chci vás požádat o radu. Máme syna 20 měsíců a týdenní dceru. Dosud jsme spali se synem v ložnici, usínal ve svojí postýlce a v noci se přesunul k nám. Víceméně nám toto uspořádání vyhovovalo. Myslela jsem,že v ložnici s narozením dcery jen přibude postýlka. Už první noc však musel táta se synem odejit do pokojíku (máme připravenou už velkou postel),protože by se z nás nevyspal nikdo. Od té doby spí oba tam. Syn, jako předtim, usne sám a pak vyžaduje tátu. Uvažuji o uspořádání tak, abychom mohli byt všichni v ložnici. Mám syna přesunout zpět do postýlky (kde stravi jen část noci) nebo ponechat spát s tátou jinde?Chtěla bych, aby neměl pocit "že byl dcerou vystrnaděn". Navíc je syn po mém návratu jiný. Visí na tátovi, místo táta začal říkat káka, i když už předtím krásně vyslovoval. Mluví hezky, umí si říct, co potřebuje. A začal se také vztekat, když mu něco nejde nebo není po jeho,je agresivnější. Jak správně reagovat?Jak dlouho bude adaptace na sourozence trvat? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Iveta
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Iveto,

moc gratuluji k miminku a přeji hodně zdraví a radosti do života. To, co popisujete je nejčastější uspořádání spaní dnešní doby. Nejdůležitější je, aby to vyhovovalo vám rodičům. Takže pokud jste vy i manžel v pohodě s tím, že nějaký čas vy budete v ložnici s dcerou a budete vstávat každé 2-3 hodiny (aspoň tak si to pamatuji já) a chlapi budou spát spolu ve vedlejším pokoji v pohodě celou noc. A kdykoliv budete chtít, může se to změnit. Vždycky můžete spolu probrat takové uspořádání ložnice, že budete spát dohromady.


Mé doporučení je neřešit syna, ale vás a manžela. Syn určitě nebude mít pocit, že byl dcerou vystrnaděn z ložnice. Pokud mu to někdo z dospěláků nezačne takto povídat. I potom je více pravděpodobně, že syn bude jen opakovat co slyšel, nikoliv, že by si utvářel význam slov „vystrnadění“ ve 20 měsících jako my dospěláci. On je ve věku, kdy si významy slov teprve pomalu uvědomuje a utváří. A ještě pár let bude. On nechápe, co to vystrnadění znamená. Stejně jako nechápe, že je zítřek nebo co je týden… On má teď, a to je vše.


Stejně nechápe, že když odejdete a řeknete mu, že za pár dní přijdete, že přijdete. Pojmy budoucnosti, minulosti ještě nemá. Logicky tedy vy jste nebyla – byl táta, a tak byl s ním. Dneska tady jste a je to fajn a vaše rozšířená rodina se bude pomalu sžívat, poznávat. Dejte tomu a především synovi čas. Vše si za pár týdnů sedne. Za pár měsíců zase změní.


Obecně je šikovné si uvědomit, že syn se narodil jen vám a manželovi, dcera již do rodiny o 3 členech. Takže syn chce vás 2, dcera vás 3. Dcera si prostor a vaši pozornost vždycky zařídí – syn nikdy o váš čas nemusel usilovat. Vždycky jste tam byli. Věnujte tedy čas synovi, co to jen půjde a nechte na dětech, aby si sourozenecký vztah vytvořily sami. Nezasahujte jim do toho. Tím jim nejvíce umožníte, aby se měli rádi nejen dnes ale především v budoucnu. Jejich vztah bude růst a proměňovat se celý jejich život. Stejně jako váš partnerský vztah s manželem.


Pokud je syn agresivní – přijmete tuto emoci. „vidím, že se zlobíš“/“asi jsi naštvaný“….jinými slovy na emoce má právo a nikdo je nehodnotí. Pak záleží, co dělá „ale bouchat můžeš do polštáře, ne do hraček…“ tady nastavíte hranice tomu co syn dělá. Je moc důležité oddělovat emoce a chování – to jsou 2 věci (ikdyž se dějí ve stejný čas) a emoce jsou v pořádku – pokud neproudí tak somatizují, ale chování řešíme – buď dítě neví – pak nabízíme pomoc – co potřebuješ? a nebo nastavujeme hranice „dost, hračky se nerozbíjejí…“.


Přeji vám i celé vaší rodině hodně zdraví a mnoho radostných chvil ve 4.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství.

Děti a party
Dobrý den, máme problém se synem. Je mu 10 let a chytl se ve škole partičky, která provádí samé lumpárny.
Ve škole o nich všichni vědí a nikdo ani z učitelů si s nima neví rady.
Je mezi nimi jeden dominantní ( grázl ), kterého se ti ostatní drží a vše co dělá, musí dělat taky. Jejich třídní nás na to upozornila na třídní schůzce, že už to došlo tak daleko, že dotyčný fyzicky napadá spolužáky a ti ostatní mu fandí a povzbuzují. Už má na svědomí jedno vážné zranění spolužákovi a já se upřímně bojím, aby se syn nedostal do problémů. Co můžeme dělat, aby se začal tomuto ( kamarádovi ) vyhýbat? Má prostě svou hlavu a nás neposlouchá. Nechodí ze školy domů, kluci mu řeknou nechoď tak prostě nejde. Co s ním? Prosím poraďte.
Děkuji
Jiří
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jiří,

děkuji za váš dotaz. Nevím, z jakého rodinného prostředí syn vychází, tak si dovolím pár nápadů a pokud byste to chtěl probrat více konkrétněji jsme vám v poradně k dispozici.

 

Syn je ve věku, kdy hledá mužské vzory – zjednodušeně řečeno učí se být mužem. Má syn k vám důvěru? Pokud ano můžete to být vy, kdo si s ním promluví o dané situaci. Pokud má syn důvěru k trenérovi - může to být on apod. Stejně tak lze synovi nabídnou jinou chlapskou aktivitu. Trávit s ním aktivně čas při chlapských činnostech. Otec mu nyní může nabídnout jiný vzor, než má v dominantním spolužákovi.

 

Určitě bych se synem probrala, jak vnímá sílu (jak to tom přemýšlí). Kdo je vlastně silný. Je to ten, který jde s davem nebo ten, který se umí davu postavit a říci ne. Často děti odpovídají, že silný je ten, který jde s davem a slaboch je ten co se bojí a proto nejde/něco neudělá apod.. Kdy on vnímá, že má možnost říci ne. Co se stane, když klukům řekne, že s nimi nikam nepůjde? Budou naléhat? A umí odolat tomu tlaku? Resp. ví jak na to? Myslím, že ne (je to dost těžké). A tady bych právě s ním prošla možné scénáře toho, jak říkat NE na věci, které vlastně dělat nechceme nebo se nám nelíbí. Jak byste to udělal vy, co byste řekl. Hodně tomu pomůže změna pohledu na věc, že jen mrtvé ryby plavou s proudem/kdo je vlastně silný.

 

Pro děti je těžké odolat autoritám, když jsme po nich chtěli, aby nám rodičům – autoritám neodporovali a dělali co jim řekneme. Teď, když chceme, aby autoritě (spolužákovi) řekli ne, tak to neumí. Proto bych doporučila se hodně pověnovat tématu, jak vlastně takovým klukům říci ne, jak to zvládnout ustát ve třídě/škole, když se jde ze školy apod. Být hodně konkrétní a dát mu návody jak na to.

 

Držím moc palce a kdybyste potřebovali ještě poradit můžete se také obrátit na školu, výchovné poradce a školní psychology. Měli by vy vám umět poradit a pomoci s touto situací.

 

Kdyby ne jsem tady nebo v poradně akademie rodičovství.

 

Přeji vše dobré hlavně hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná

Poruchy spánku
2) Syn je uz nejakou dobu ve svem malem pokojiku, budil se ale takhle i kdyz byl u nas. Posledni dny se spani zhorsilo, protoze vyzaduje v noci pouze mou pritomnost, jinak je doslova hystericky. Cely den se mu snazim věnovat, manzel v tydnu bohuzel není moc doma, rano cca hodinu a pul a z orace se vraci, az kdyz syn spi. O vikendu se mu ale hodne venuje, hrajou si, blbnou. Jsem tehotna a za ctyri mesice se nam narodi druhe dite. Vibec nevim, jak to pak budu delat. Uz ted jsem naprosto vycerpana, nemuzu a nezvladam u nej sedet celou noc. Nekdy ho pak vezmu k nam do postele, ale to pro me neni reseni. Mame maly byt a u nas v pokoji mit postylku nemuze uz, proto jsme ho stehovali vcas, aby si to nespojoval s miminem. Syn je jinak zive a vesele dite, manzela ma moc rad. Tyhle noci me ale ubíjí, ma tak jednu dobrou noc tydne, kdy spi celou noc (pritom rezim i jidlo ma stejne). Budu rada za jakoukoli radu, jak docilit, aby spinkal. Dekuji.
Flo
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den,


děkuji za váš dotaz. Chápu, že pokud sedíte celou noc u syna, snažíte se mu maximálně věnovat přes den, do toho domácnost, a ještě jste těhotná, že jste vyřízená.


No těch důvodů může být pochopitelně více. Hodně důležitá je vaše psychická pohoda! Pak také ještě nezralá nervová soustava syna a jeho velká potřeba blízkosti a bezpečí v tomto věku. Velké rozdíly kdy jste s ním přes den a pak očekávání, že bude spát sám v pokojíku – bez vás. Možná se vytvořil vzorec – že syn zakňoural, vy jste mu dala napít a tím si zajistil vaši přítomnost, a tak začal zvyšovat nároky. Navíc je velmi pravděpodobné, že syn cítí vaše nároky a snahu naučit jej spát v pokojíku a ten tlak může způsobovat jeho nepohodu. Navíc vůbec si nemusí myslet, že ho sourozenec vystrnadil – pokud to my dospěláci nezačneme vytvářet a řešit jako problém.


Já osobně bych dosytila potřeby syna – tedy jeho potřeby blízkosti a bezpečí. Vzala bych jej k sobě do postele a spala s ním v ložnici. Vy se také lépe vyspíte a odpočinete. Miminko přijde až za 4 měsíce to bych ještě neřešila. Nepreventovala bych události za syna předem. Velmi se nedoporučuje řídit vztah sourozenců a předem řešit, aby se neměli rádi, aby si to syn nespojil apod. Vůbec tato situace nemusí nastat.


Všechno je v pořádku, a v pohodě. Výkyvy spaní jsou u některých dětí normální. Užijte si pohodu s jedním dítětem a až se miminko narodí tak vše co bude potřeba vyřešíte.  Více odpočívejte, více se flákejte, vyspěte se a uvolněte. Vaše lehkost v rodičovské roli přinese pohodu – tedy jistotu a bezpečí, vašemu synovi. Ještě je je šušínek malinkej a chce být s vámi. Z naplněnosti potřeb v tomto věku bude čerpat celý život svoji sebejistotu.


Nevím, jestli jsem vám poradila, doufám, že vás tyto řádky osloví a přinesou pohodový spánek synovi. Přeji vše dobré, především hodně zdraví vám i celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Poruchy spánku
1) Dobry den,
Nevim, zda mi budete schopna poradit ohledne spani syna - rok a dva mesice. Syn je vesele dite, byl do roku kojen, kojeni prestal vyzadovat a nemel problem s odstavenim, ktere probehlo uplne v klidu. Jeho rezim vypada zhruba takto - mezi 6-7 rano vstava, nasnidame se, hrajeme si. Cca dve hodiny po probuzení je unaveny, dam ho do postylky, uspim ho a spi tak 30-45 minut. Pak je svacina, hrajeme si. Ve 12 hodin mame obed a po pul 1 ho uspim v postylce, spi vetsinou hodinu. Po spinkani jdeme ven, pote si hrajeme. Kolem 3 ma svacinu. Cca v 18 syna vykoupu, obleknu, dostane veceri, prectu mu pohadku a jde do postylky, je uz vetsinou hodne unaveny a do 10 minut ho uspim. Rezim ma kazdy den stejny, obzvlast ten vecerni. Syn pak spi cca hodinu v klidu a pak zacne knourat, vetsinou staci mu dat napit a spinka dal. Takhle vecer cca 3x. Jenze pak se budi i v noci, nekdy treba jen po 2 hodinach a breci, dokud u nej někdo nesedi, nekdy tam ase s manzelem prosedime skoro celou noc.
Flo
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den,
děkuji za váš dotaz - připojila jsem své nápady k druhé části vašeho dotazu. K.
Rozvod v rodině
Dobrý den,
Ráda bych se poradila, co mám dělat.
Mám 6 letou dcerku. Je milá, veselá, vstřícná ale taky velmi citlivá a nekdy dost uzavřená. Je hodně fixovaná na domov. S jejím tatínkem jsme se rozvedli, když jí byli dva roky. Nicméně spolu co se jí týká v
si vycházíme vstříc a neděláme si naschvály.
Nedavno jsem měla s dcerkou rozepři. Chvátala jsem na ní, aby se převlékala do spacího a tak všechny ty věci okolo. Nebylo mi dobře a byla jsem dost unavena, ona taky a tak i docela mrzuta. No, došly jsme do fáze pocitani a vyhrožování (plácnutím přes zadek).. sice umírněně, ale vybuchla jsem a ona se zasekla, začala plakat se slovy, že se mě bojí. A když jsem si uvědomila co říká, snažila jsem se jí utěšit a vysvětlit a vyzvídat, čeho se konkrétně bojí a ona mi řekla, že se bojí že jí vyhodím. Tím mě totálně odzbrojila a rozložila. Nevím, kde to vzala. A nevím co dělat, mohla jen mamipulovat, ale co když takový strach v sobě skutečně má. Co můžu dělat? Předem děkuju za odpověď.
Eliška
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Eliško,


děkuji za váš dotaz. Je báječné, že dcera má celou plejádu emocí. Bez emocí se nedokážeme rozhodovat, neumíme rozluštit sny a vize, vytvářet patřičné hranice nebo obratně jednat ve vztazích, nedokážeme rozpoznat své naděje nebo podpořit naděje druhých lidí a neumíme navázat vztah s těmi, které milujeme. Osvojujeme si mnoho znalostí a dovedností od dětství. Co s emocemi většinou nevíme. Často se učíme emoce neprojevovat, ne je přijímat. Od emocí se odvracíme ve věku okolo 5-6 let a zastaví se i naše chápání emocí na této úrovni vývoje.


Možná dcera nechce manipulovat jen zažívala nějaký strach a pojmenovala jej. Způsob pojmenování vás vyděsil (totálně mě odzbrojila a rozložila), protože vám to nasedlo na vaše vnitřní témata/ hodnoty. Ale dcera má jiné vnímání. Jinak vnímá slovo vyhodit. Stejně jako já mám jiné vnímání slova vyhodit než-li vy. Nabízím vám pohled na celou situaci tak, že jste „naskočila“ na dané slovo „vyhodit“, které dcera vůbec nevnímá stejně jako vy. Z vaší reakce pak začne něco usuzovat dcera a na to začne reagovat…a takto se začne utvářet celá situace/vzorec.


Moje nabídka je – danou situaci neřešit. Nevyrábět z toho problém. Pokud by vás cokoliv co dcera říká v budoucnu zase zaskočilo – je to 1) informace pro vás a 2) ptejte se co tím chtěla dcera říci, jak tomu máte rozumět, co znamená slovo..(např. vyhodit) v jejím světě. Ověřujte si významy slov.


Dceři průběžně projevujte zájem, oceňujte jí, mazletete, blbínujte a šušínkujte se. Užívejte se.


Máte báječnou dceru a vy jste báječná máma a vše je tak jak má být. Kdybyste cokoliv potřebovala probrat – jsem tady nebo v poradně akademie rodičovství. Pokud jsem napsala cokoliv nesrozumitelně – klidně se ptejte zkusím vysvětlit znovu a jinak.


Přeji vše dobré, především hodně zdraví. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství.

Rozvod v rodině
...pokračuji..
Já bych se s tímto řešením asi časem vyrovnala, i když to bude pro mě těžké, pokud ji to bude takto lépe vyhovovat..Nechci, aby se stále takto trápila. Samozřejmě záleží i na domluvě s bývalým manželem..Bojím se abychom se s dcerou neodcizili a jestli ji vůbec uvidím...Nebo to nechat být s tím, že to bude muset ještě několik let ( než dostuduje ) vydržet... Prosím o Vaši radu. Děkuji. Hezký den
GracieJ - 2. část
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den,
odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Děkuji. Katka
Rozvod v rodině
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu.
Jsem rozvedená 5 let, mám dvě dcery ( 16 a 20 let ), od začátku je máme ve střídavé péči. Nechtěla jsem dcerám bránit v kontaktu s otcem a pobývat v domě kde jsou zvyklé. I když to nebylo jednoduché, hlavně pro ně. Starší dcery už se péče netýká, studuje vysokou školu a již bydlí s přítelem. Jde o to, že mladší dcera má čím dál větší problém se stěhovat sem a tam. Já to chápu, nechali jsme intervaly na ní, až je to nyní asi tak, že zhruba jeden měsíc je u táty a jeden u mě. Ale vždy má problém se zase přeorientovat a když si konečně zvykne, zase se stěhuje. Težko to snáší, brečí..Je mi to líto a ráda bych to nějak vyřešila..aby to pro ni bylo snažší. Já jsem sama, bývalý manžel bydlí s partnerkou. Vím že by pro ni bylo asi jednodušší bydlet na jednom místě a to v domě kde vyrůstala...a ke mě chodit kdy bude chtít. V tomto smyslu jsme o tom hovořili, ale ona se asi bojí že mi tím ublíží, bohužel přejímá za situaci zodpovědnost..ještě pokračuji
GracieJ - 1. část
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den,


velmi se mi líbí, jak nad celou situací přemýšlíte a že máte sílu přiznat si, že pro dceru by bylo jednodušší bydlet na jenom místě.


Dcera je ve věku, kdy více pro osamostatnění a svůj dospělý život nyní potřebuje otcovskou roli. Otcovská role přebírá v tomto věku dceru a jeho úkolem je uvést dceru jako ženu vybavenou ženstvím od matky do mužského světa, aby si tam vybrala a přijala prvního sexuálního partnera. Dcera je nyní ve věku, kdy potřebuje trávit čas s otcem, potřebuje s ním mluvit, být s ním, cítit se milována bez výkonů a přijímána jako žena, otec musí potvrdit její individualitu a neslučovat či srovnávat s vámi. Takže by se bydlení s otcem v tomto věku nabízelo.


Myslím, že když si všichni sednete a proberete možnosti bydlení dcery u otce, vy ujistíte dceru, že je to přirozené, že chce být nyní s tátou (viz mé vysvětlení výše), že vy se o sebe postaráte a ona se o vás nemusí starat (přebírat za situaci zodpovědnost) a hlavně nic to nemění na faktu, že vy ji milujete a milovat budete. Že s ní chcete trávit čas a ten si spolu naplánujete. U vás má dcera dveře otevřené, může přijít, budete v kontaktu a budete se vídat při aktivitě, kterou máte obě rády věřím, že ji neztratíte. Je to těžké, ale vaše dcera už je skoro-dospělá žena a postupně se vy dvě dostáváte právě do té partnerské úrovně nikoliv závislé. Myslím, že je to jeden z nejtěžších úkolů v mateřství – včas své dítě pustit do života a umožnit mu dospět.


Pokud s tím tedy bude otec a jeho nová partnerka souhlasit, dceru bych k tomuto kroku podpořila a společně vytvořila takový model ve kterém vám všem bude dobře.


Přeji vše dobré, především hodně zdraví, a ještě jednou přijměte můj obdiv k vašemu přístupu.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

 

Dětský vzdor
Dobrý den, moc prosím o radu, jak se správně zachovat k synovi 25 měsíců při hysterických záchvatech, které jsou často bez zjevné příčiny. Od narození je,, náročné dítě ", každou minutu potřebuje jinou činnost, nesedí, běhá, prostě než nemažu chléb, zmizne z talíře. Miluji ho jaký je a tak zabavuji, odvadim pozornost, upozorňuji předem, máme daný režim (bez něj by to vůbec nešlo), ale.. Např. ví, že jdeme koupit mléko, chci ho posadit do košíku a z ničeho nic vztek, jsem bez šance ho tam dostat, odvedu od diváků a snažím se zjistit proč, bez úspěchu uklidnění nakoupím s ním rvoucim na rukou, přeci nebudeme hlady.Doma jsem zkoušela snad vše, vzdálit se nepřipadá v úvahu, ublížil by si. Vůbec nevnímá. Řve, jak kdyby ho řezali. Ze zoufalství jsem jej placla i přes zadek(ne do modriny), když mlátil dřevěným kladivem do skla, ale tady cesta přece vůbec nevede. Musím jej pevně držet ze zadu, septat, čekat, až to přejde v pláč. Chytá ho to i v noci. Myslíte prosím, že se jedná,, jen"o vzdor? - otázka upravena poradcem
Jenny
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Jenny,


moc vás zdravím v novém roce a přeji hodně zdraví. Z toho, jak situaci popisujete si nemyslím, že se jedná o vzdor. Toto je asi na delší povídání o průběhu těhotenství, porodu, vztazích u vás v rodině, vás v roli mámy, abychom mohli společně zkoušet přijít na to co syn potřebuje.


Co nebude fungovat je zjišťovat proč má záchvat v době kdy jej má. Je příliš v emocích, aby byl schopen vnímat co mu říkáte. Takže bych doporučila tuto fázi dotazování "proč" vypustit. Stejně si myslím, že nebudou fungovat tresty – je příliš malý, aby pochopil o co vám jde.


Mé doporučení je začít pozorovat výjimky. Tedy situace kdy je to jinak. Kdy se syn nevzteká, nebo se vzteká jen chvíli. Kdy v noci spí, nebo se vzbudí jen jednou, bez záchvatu a zase usne. Zkrátka kdy je to trochu jinak a trochu lepší. A těch situací si co nejvíce všímat a o těch mluvit se synem. A ty podporovat. Neodvádět pozornost, ale nechat celou situaci prožít, odžít. Nepotlačovat emoce - nechat je prodit. Držet režim a ladit s vypozorovanými výjimkami. Vypustit všechny tablety a mobily a jinou techniku používáte-li a nahradit tím, že budete synovi pravidelně číst apod. Hodně fyzického kontaktu - mazlení, blbnutí a vyjednané lochtáníčko (děti mají rády lochtání, když si danou situaci mohou řídit, ne když je přemůžeme).


Další možnost by mohly být mocenské hry. Děti se často uchylují k agresi v situaci, kdy jsou zavalené pocitem bezmocnosti. Ať se snažíme jakkoli, jsme jen lidé a všichni občas pociťujeme bezmocnost. Pocit bezmoci je přirozenou a dokonce užitečnou součástí našeho života, pokud ho ale není příliš a můžeme ho plně vyjádřit. Opakovaný, nadměrný, nevyjádřený a neobjasněný pocit bezmoci vyvolává hněv a agresi nebo naopak rezignaci a depresi. Pěkně je to posáno od N.Aldort třeba zde.


Další cesta bude přes vás jako mámu. Přemýšlet nad tím, jak to máte vy. Jak se cítíte, jestli jste si v mateřské roli jistá. Jak přemýšlíte o sobě a synovi. Co to pro vás znamená, že jej milujete takový, jaký je – je co za těmi slovy. I na malou změnu vašeho přemýšlení bude syn reagovat a může dojít k velkým změnám v jeho chování. Děti v tomto věku velmi kopírují a reagují na své rodiče – především mámy. Takže tady platí dvojnásob spokojená máma – spokojené dítě.


Zkuste se nad tím zamyslet, a kdybyste to chtěla probrat osobně – není problém, napište.


Přeji vše dobré. Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovstvi.
Rozvod v rodině
Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit, čtu tady dotaz paní En a celkem bych řekla, že řešíme podobnou situaci, ale v trochu jiné verzi. Dcera má 9 její otec odešel když měla 5,5 už dva roky žijeme s nynějším manželem, přestěhovali jsme se. Dcera je v pravidelném kontaktu s otcem i když je ho nějak méně a méně. S nynějším manželem vychází hezky, jsem přesvědčená o tom, že ho má ráda, ale.. ale není to tatínek a ve své podstatě v různých časových intervalech toto řešíme.. Když se políbíme, obejmeme, tak žárlí, cpe se mezi nás - což ji umožňujeme a obejme se pak všichni. Připadá mi, že čím jsem na ní hodnější a říkám ji jak jí mám ráda tím víc je na nás "zlá". Mám pocit, že už je relativně dost velká a měla by si to v hlavičce nějak srovnat, a taky by už měla mít pojem o tom, že tím co říká nám ubližuje.. sice se pak omlouvá a pláče, ale za čas toto řešíme znovu. Už nevím jak to pojmout, zkouším to z každé strany, ale bez valného výsledku. Chce to opravdu jen čas? až bude dospělá? - otázka upravena poradcem
Anka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Anko,


myslím, že kolik je rodin tolik je rozdílných situací. V každé rodině jsou minimálně 3 (většinou více) osobností, všichni vycházíme z jiných hodnot, vzorců a přesvědčení, že najít obecnou odpověď je nemožné. Proto se vždy snažím každému dotazu vytvářet odpovědi na míru. Ikdyž chápu, že psaný projev má svá omezení a není zde možnost si mnoho věci ujasnit či ověřit.


Nevím tedy co máte pod pojmem žárlí ani co znamená že jste na ní hodnější a ona je více zlá. Ale i děti z nerozvedených rodin se mezi rodiče občas cpou. Dcera už začíná dosti pokukovat, jak to děláte vy a učí se od vás býti ženou. Je ve věku, kdy nasává vaše gesta, reakce, komunikaci. Učí se od vás, jak se chovat k mužům.


Z toho, jak čtu váš dotaz si myslím, že je to více o hranicích. Jedna úroveň je, že říkáte dceři, že jí máte ráda a druhá jsou právě ty hranice. Vy dceři ustoupíte a ona si prostor vezme (tím více je na nás „zlá“). A vám v tom nemusí být dobře. Napadá mě k tomu oddělovat to, že máte dceru ráda, a říkáte jí, že ji máte ráda, ale na druhou stranu jsou určité hranice, které je třeba dodržovat. Dcera má nějaké domácí povinnosti a ty bude dělat a není to spojené s tím, že jí máte ráda. Někdy dceři umožníte se objímat všichni a někdy ne. A nic to nemění na faktu, že jí máte ráda. Oddělujte své potřeby od potřeb dcery. Naučíte tak i svoji dceru, umět vnímat své potřeba a říkat ne – to se ji určitě bude v životě hodit.


Ještě nabídka – o co dceři jde tím, že říká něco, co vám ubližuje? Myslíte, že si tím říká o pozornost? Ptám se na to, co je za tím, co je smyslem toho, co říká? Zkuste si povídat s dcerou právě o tom. Ať řešíte příčinu a rozbijete tak nefunkční komunikační vzorec.


Snad jsem vám odpověděla. Pokud jsem v písemném projevu nesrozumitelná, klidně se ptejte.


Přeji hodně zdraví vám i celé vaší rodině. Mnoho možností v roce 2018 a šťastnou ruku při výběru.


Srdečně, Katka Novotná, akademie rodičovství

Rozvod v rodině
Dobrý den,
máme na Vás s partnerem dotaz. Partner se rozvádí (má s ex 2 děti -5,5 a 1,5let-děti v péči matky). Jedná se nám o situaci, která nastává jen u nás, matka ji vylučuje. Starší syn se občas nechová pěkně, výbuchy vzteku, pokoušení-naschvály mladší sestry, střídání nálad, lítostivost, to vše, dle mého názoru, abychom si jej více všímali. Problémem je, když pláče, otec jde za ním zjistit, co se děje, syn mu vypoví jen v této situaci, co ho trápí. A má dotazy: Proč s ním není táta doma? Že mu táta nepomůže se školou a že doma nebude, když jej syn bude potřebovat. A že by chtěl , aby táta byl s ním doma. A že chce, aby byli táta s mámou zase spolu. Prosím jak na takovéto dotazy syna reagovat? A ještě jeden dotaz, je vhodné před dětmi se obejmout, či si dát pusu, vždy se zvláštně podívají, či mladší začne žárlit. Děkuji moc za odpověď, s pozdravem En.
En
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den En,

moc vás zdravím v novém roce a přeji vám vše dobré. Děkuji vám za důvěru a váš dotaz.


Z toho, jak celou situaci popisujete se domnívám, že to byl partner, který chtěl rozvod. Starší syn ještě do školy nechodí a již nyní komunikuje strach/obavy, že mu táta nepomůže se školou? Jak ví, že mu táta nepomůže, když jej bude potřebovat? To jsou v jeho věku neobvykle úvahy za měřené na budoucnost. I vědomá lež je ještě příliš složitá mentální operace, domnívám se, že mu tyto informace někdo říká. Čímž mu celou situaci okolo rozvodu dělá složitější.


Jeho nejistota se pak projevuje tak, jak popisujete – „nechová se pěkně, výbuchy vzteku..“ atd. Svým způsobem se vám snaží říci, že nemá naplněny základní potřeby (jistoty, bezpečí, orientace, lásky a náklonnosti…) a že potřebuje s danou situací pomoci. Takže díky za ty situace, kdy může s tátou mluvit a vypoví mu co jej trápí. Doporučuji toho využít a hodně být s ním a povídat si o všem co jej zajímá. Pomůcka je: co jej zajímá na to se zeptá, co vědět nepotřebuje na to neptá. Když se ptá buďte upřímní. Nepřetvařujte se. Věci jsou takové, jaké jsou. Je možnost že mu táta bude pomáhat se školou? Pokud ano – můžete o tom hovořit. Ale domnívám, se že nejde o to, jestli mu táta bude pomáhat se školou, ale o potřebu orientace. Takže na tuto otázku – lze si se synem povídat o tom, jaké to bude až půjde do školy. Kdo s ním půjde 1. září, jakou bude mít aktovku, jak to bude probíhat v družině…atd. Zkrátka provést ho tím procesem/změnou a tím, že si s ním o tom budete povídat mu pomůžete.


Co hodně obě děti potřebují je rodičovská blízkost. Táta je může kdykoliv ujišťovat, že za ním mohou kdykoliv přijít a mlčet, mluvit o čem chtějí, mazlit se. Nechejte je, ať rozvod prožijí po svém. Když se otec rozhodne příčiny rozvodu vysvětlit (odpověď na otázku Proč s ním není táta doma, že chce, aby byli táta s mámou zase spolu..), ať mluví pouze o sobě a je stručný. Zvažte, zda, co a proč jim (ne)říkat. Je podstatnější, jak to říkáte, než co říkáte. Nikdy nenasazujte na matku=expartnerku. Nikdy o ní nemluvte špatně.


Rozvod je složitá situace pro všechny, ale není to důvod si nedat pusu nebo se neobejmout. Objímat se můžete nejenom vy dva, ale můžete k objímání zvát i děti. Děti hodně oceňujte, projevujte jim zájem, povzbuzujte a oddělujte chování od emocí. Obě mají možnost a právo se vztekat, ale již ne něco rozbít, nebo někomu ubližovat.


Snad jsem vám trochu pomohla. Kdybyste to potřebovali více komunikovat a získat bližší informace asi by bylo lepší osobně. Přeji vám hodně zdraví a trpělivosti. Srdečně, Katka

Hranice a důslednost
Dobrý den Katko,
děkuji za předchozí rady ohledně počurávání a odporu k jídlu u dcery. Malinko se to zlepšuje. Dcerce je 3 a půl roku, než se narodila její otec nás opustil. Od roka a půl si jí bere na víkendy. Nyní mám rok přítele, od září bydlíme u něj. Dcerka ho bere jako kamaráda na hraní, odmítá, aby se o ní staral. Jídlo, záchod, smrkání, vyzvedávání ze školky,to od něj vůbec nechce. Občas ho praští, říká, aby šel pryč, i když si spolu hezky hrají a třeba mu pomáhá při různých činnostech. Jsme hodně všichni spolu, mazlení, blbnutí je fajn. Říkáme jí co cítíme, co si přejeme. A jí se na to také ptáme. Moc neví co odpovědět. Potřebuji už jít do práce, hlídání nemáme. Ona to ví, ale na péči vyžaduje jen mne. Co máme dělat, aby přítele přijala i jako druhého rodiče? Od začátku se opravdu snaží, sledujeme spolu nevýchovu. Je nám to líto, ale nevíme si rady.
Děkuji za odpověď.
S pozdravem Lenka
Lenka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Krásný vánoční čas Lenko,


jsem moc ráda, že se situace doma zlepšuje. Dcera, je ještě malá, aby zvládla odpovědi v kontextu soužití a rodinných vazeb a svých potřeb.


Chápu, že potřebujete jít do práce. Dcera potřebuje jasné, pevné, pružné hranice a vaši důslednost. A respektu plnost. Důslednost je taková laskavá pevnost výchovy, která dává dětem možnost zažívat pocity jistoty. Takže – „ona to ví, ale na péči vyžaduje jen mne“ je krásná ukázka nejasných hranic a boje o moc.


Co s tím. Otázka je, jak jste s partnerem domluveni na výchově dcery. Je to kamarád na blbnutí nebo také dceru vychovává? Jakmile si vy dva spolu ujasníte své role a očekávání jeden na druhého budete si jistější v nastavování hranic dceři. Dcera reaguje na nevyjasněné role vás dvou.


Pokud jste se spolu domluvili, že oba vychováváte dceru, bylo by fajn si ještě ujasnit, jakého člověka chcete vychovat? Má být samostatná? Zodpovědná? Jaké jsou pro vás významné hodnoty? Má-li být samostaná a zodpovědná, tak již dnes by měla mít nějakou svoji povinnost – něco co je jen její úkol (třeba: doplňování WC papíru na toaletě, když dochází, zastrkování židlí u stolu…) atd… Jiný slovy již ji povedete společně k tomu, jakého člověka z ní chcete vychovat a to vědomě.


Chápu, že to zní jako běh na dlouhou trať, a že na to jdu tak trochu od lesa. Ale je to základ, o který se pak můžete opírat při každodenním blázinci. Je to základ, který vám poskytne potřebnou jistotu ve výchově. Tu rodičovskou jistotu, kterou nutně potřebuje vaše dcera k tomu, aby byla v pohodě.


Pak už jen jasně říkáte, co potřebujete, chcete a tím nastavujete hranice. Dcera nemůže řídit váš nástup do práce. To si řídíte vy. Takže mile hezky a v pohodě dceři oznámíte, že nastupujete do práce. Že dnes jí vyzvedne XY, protože vy budete v práci. Nebojte se jí nastavovat hranice, říkat ne, občas ji něco nedat hned, nechat jí se s něčím poprat a zažít se námahu. Přes domácí práce ji nechte zažívat pocit důležitosti.


Přeji vám krásné a pohodové vánoční svátky a v novém roce hodně zdraví a společných rošťáren a blbnutí.

Srdečně, Katka

Osobní vzkazy
Děkuji Vám za vaše dotazy a přeji krásné vánoční svátky a mnoho radosti s našimi dětmi.
Srdečně Katka Novotná
- otázka upravena poradcem
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Krádeže
Dobrý den. Zjistila jsem, že se mi ztratily peníze z účtu a nakonec je viníkem 13letý bratranec. Mezitím už tedy toto řeší policie i moje banka, které ještě neví, kdo je viník. Nějak nevím, co s tím. Šlo o velkou částku, 12000. Koupil za to přes net nějaké hry. nakonec se pod tíhou důkazů přiznal nejpvě písemně mně a pak i bratrovi a mámě. Já rozhodně nechci, aby za něj dluh platili rodiče, na to už je dost starý, ale je pravda, že v zimě a na vsi ho moc nezaměstná nikdo ani načerno na nějakou práci typu venčení psa. S rodiči jsem mluvila, ale musejí ten šok asi taky teprve strávit, volali mi, jak se to dověděli. Peníze by mi možná nahradila banka, kdyby se nic nedověděli, ale ty vztahy v rodině už budou nahouby....
Apajda
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den,

děkuji vám, že sdílíte vaši situaci se mnou. Není to lehká situace. Je mi blízký váš přístup, že nechcete, aby dluh uhradili rodiče, ale aby se bratranec problému postavil. Ale myslím, že toto je na rozhodnutí rodičů a jejich syna (oni jej vychovávají a mají za něj zodpovědnost). Oni by měli vést rozhovor a vysvětlit synovi, že to, co překročením hranic napáchal musí zase napravit. Je nezbytné, aby oni synovi objasnili, že jeho chování není akceptovatelné. Zároveň ale potřebuje mít pocit, že je přijímán (je to trochu náročné – oddělit syna od jeho chování, ale je to velmi důležité). Protože i "malí zlodějíčci" potřebují oporu.


Jinak obecně platí: "Ukradené" předměty je nutné vrátit, a to i tehdy, pokud se k tomu dítě nemá. Vrácení věcí může být spojeno s osobní omluvou. Nicméně v tomto případě nesmíme na dítě vyvíjet tlak. Omluva má smysl pouze tehdy, pokud dítě pochopilo, že jeho chování porušuje normy.


V rodině může být situace velmi napjatá, ale vy můžete přispět tím, že necháte na rodičích, aby si situaci vyřešili podle svého nejlepšího přesvědčení a nebudete jim do toho zasahovat.


Další smířlivý krok, který rodičům a bratranci můžete nabídnout je, že "reklamaci" v bance stáhnete. Nejsem právník, ale myslím si, že pokud vy budete po bance požadovat řešení reklamace – může ji zamítnout, že z její strany nedošlo k pochybení, že jste si špatně zabezpečila hesla. Pokud budete chtít náhradu škody po bance – předpokládám, že ta se obrátí na Policii ČR, aby trestný čin prošetřila. Zde asi dojdou k závěru, že bratranec je nezletilý není ještě trestně odpovědný a že odpovědnost v jeho věku nesou rodiče, kteří jsou povinni uhradit vám ušlou škodu. Pak by mohlo dojít na další kroky a doporučení. Pokud byste tedy reklamaci stáhla, celá situace by se tak vyřešila v rámci rodiny bez dalších institucí (banka, policie…).


Na druhou stranu, je v tomto případě nezbytné velmi dobře vše vysvětlit bratranci rodiči, aby nedošel k mylnému závěru, že o nic nejde, že se vše zamete pod koberec a nic se vlastně nestalo. Naopak, stalo a je nezbytné, aby vám peníze vrátil, jak píši výše.


Snad sem vám trochu pomohla. Pokud máte jiné nápady a budete je chtít probrat – napište mi. Jsem tady pro vás.


Přejí krásné svátky a doufám, že i přes tuto událost si je jako rodina užijete.


Srdečně, Katka Novotná, Akademie rodičovství

Kojení
Dobrý den,
chtěla bych znát Váš názor na odstavení dítěte od kojení. Syn (22 měs.) stále kojení vyžaduje. Říká si o mléko jen doma, na veřejnosti se mi do výstřihu nedobývá, v tom problém není. Ani v noci není potíž, vzbudí se 1-2x. Jen mám pocit, že tím pádem méně jí a pije běžnou stravu a nápoje. Také večer usíná u prsu, což mě svazuje. A myslím, že ukončení laktace by též prospělo mému menstručnímu cyklu, který mám nyní neobvyklý, obtížný, s vysilující premenstruační úzkostí. Často čtu o přirozeném odstavu, ale syn se k tomu tedy zatím nechystá. Poradíte? Děkuji.
Elena
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Eleno,


děkuji za váš dotaz. Myslím si, že rozhodnutí ukončit kojení mělo být založeno na potřebách Vašich a Vašeho dítěte. Děti, pokud mohou tak se přirozeně odstavují okolo 3-4 roku (což by odpovídalo tomu, že syn k tomu zatím nechystá). Navíc kojení není jen zdroj potravy, ale je to také komunikace mezi vámi dvěma, je to zdroj bezpečí a jistoty pro syna.


Z vašeho dotaz tak trochu čtu, že byste ráda již s kojením přestala a hledáte podporu k tomuto kroku. Nevím, co znamená, že méně jí a pije, ale ukončením kojení se to nemusí nějak výrazně změnit (stejně tak se nemusí pořešit menstruační cyklus). A ptám se, co se bude dít pak? Budete s rozhodnutím ukončit kojení i v tomto případě v pohodě? Pokud ano tady najdete fajn návod jak pomalu a postupně ukončovat kojení.


Já osobně pokud syn kojení na veřejnosti nevyžaduje bych zvažovala možnost pokračovat v kojení přes zimu, kdy jsme více doma a na jaře bych začala s ukončováním kojením. Byla bych se synem hodně venku a užívali bychom si blízkost jinak. 


Často se teď potkávám s maminkami, které pro děti dělají první poslední. Na úkor sebe a na úkor i svých dětí. Sami jdou přes své hranice a dětem naopak umetají cestičky a vymýšlí vše možné i nemožné, aby dítě neplakalo, nezažilo žádné bebí a trauma. A to si osobně myslím, že je velký problém dnešní doby. Zvažte prosím možnost se rozhodnout tak, abyste s tím v první řadě byla v pohodě vy. Váš syn vás bude přirozeně následovat a vaši pohodu a jistotu převezme.


I když by to někdo mohl nazvat, že je to sobecké, není. Učíte tím svého syna být pro sebe důležitý, učíte ho sebehodnotě a sebeúctě. Učíte ho, že má právo se o sebe postarat. Vy jste jeho model. Jste úžasná a báječná máma a váš syn vás bude milovat vždy a za všech okolností.


Přeji vám krásný adventní čas. Snad vám má odpověď pomůže. Hodně zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka Novotná

 

Sourozenecké vztahy
Dobrý den, Kateřino,
velmi se mnou rezonují vaše názory a doporučení, děkuji za ně.
Ráda bych se vás zeptala na váš pohled na výchovu sourozenců, co podle vás mohou rodiče ovlivnit a jak, aby pomohli dětem vybudovat pevné pouto pro zdravý sourozenecký vztah do budoucna. Bohužel v naší rodině i v rodině mého manžela nemáme sourozenecké vztahy my, a vlastně ani naši rodiče, nijak ideální, víceméně kontakty našich rodičů se sourozenci byly úplně přerušeny.
Od té doby, co máme děti (syn 7 a dcera 4 roky) celkem často myslím na to, proč mi to se sourozenci moc nefunguje, vztahy nejsou vřelé, nejsme k sobě příliš otevření, jsou mezi námi nějaké "tajnosti", možná nevyřčené výčitky... no sama nevím, ale moc bych si přála, aby mé děti, které teď k sobě mají moc pěkný vztah, si toto udrželi i v dospělosti.
Děkuji za váš názor.
- otázka upravena poradcem
Martina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Martino,


téma sourozeneckých vztahů vnímám jako velmi široké. A aspektů, které jej ovlivňují může být více. Zkusila jsem vytáhnout takové ty podstatné body, aby děti měly hezký vztah nejen dnes, ale i v budoucnu. Pokud by vás toto téma zajímalo blíže – děláme v Akademii rodičovství semináře jenom na téma sourozenecké vztahy. Kde už lépe – když jsme spolu – můžeme reagovat na jedinečnost vaší rodiny.


Nebrat své děti jako paket. Nelze všechny vaše děti (syna i dceru) vychovávat stejně. Každé dítě je jiné, narodilo se do jiné rodiny (to je moc důležité ) v jiném čase a je jiná osobnost a takto je třeba k nim přistupovat. Jsme tolikrát rodičové – kolik máme dětí!!!! Dokonce ani, když mají rodiče dvojčata, tak je třeba k nim přistupovat individuálně. A i když se narodily s rozdílem pár minut tak i přesto to druhé se narodilo do jiné rodiny. To do jiné rodiny myslím tak, že syn se narodil vám rodičům, a nějaký čas byl jen s vámi, a to bylo jiné, než když se narodila dcera – do rodiny, kde jste již byli 3, jako rodiče jste měli jiné zkušenosti, jiná očekávání atd.


Nesnažte se být soudci a detektivové. Otázky typu – co se stalo, kdo si začal, co komu dělal a následný verdikt – omluv se, ty to uklidíš, ty mu to postavíš…nefungují. Nezasahujme do jejich konfliktů a hádek.


Naopak podporujte je ať si věci mezi sebou řeší sami. Vaším úkolem je respektovat jejich jedinečný vztah a způsob komunikace. Je to tréninkové pole pro další vztahy s vrstevníky.


Obecně lze říci, že sourozenecký systém je první sociální laboratoř na experimentování se vztahy s vrstevníky. V tomto kontextu se děti podporují, vyčleňují, učí se navzájem, bojují, milují, hrají role – oběť, viník, útočník, poražený. Učí se spolupracovat, vyhrávat a prohrávat, přátelit i odcizovat. Naučí se jak získat uznání druhého a zažít ten pocit prohrát. To všechno potřebují k dalšímu životu ve společnosti. Pokud jim my rodiče umožníme s respektem se takto ve vztahu "vzdělávat” a nezasahuje, dáme svým dětem do dalších vztahů velký dar.


Mějte se moc hezky a třeba se uvidíme na semináři nebo na kurzu. Seminář sourozenecké vztahy je v už lednu.


Hodně zdraví vám i celé vaší rodině, srdečně Katka

Psychogenní zácpa
Dobrý den,
chtěla bych předem poděkovat za Váš čas při odpovědi na mou otázku. Problém se synem (v září 2 roky) se týká chození na nočník. Učili jsme ho to v létě, to mu šlo, protože běhal jen v triku na zahradě. Od konce léta si odmítal sedat na nočník a teď na to zase "přišel". Předně chci říct, že ho do ničeho nenutíme, uvědomujeme si, že je malý a že na to musí přijít sám. Takže si říká sám a sedne si na nočník. Problém je s chozením na velkou. Je vidět, že z toho má stres. Odmítá si sednout na nočník a vyžaduje plenku (sám si pro ní došel). Tak jsem mu jí dala a řekla jsem, že je to v pořádku, když to udělá do plenky (i do nočníku). Jenže on to neudělá a drží to. A je hodně vystresovaný, křičí, říká nene. Neuvědomuju si, že bychom mu způsobili nějaké trauma. 2x to do nočníku udělal, ale moc se mu to nelíbilo. Tak teď nevíme, co dělat. Vždy to 2 dny drží a nervuje se a pak to udělá do plenky. Jsme na něj hodní, vše vysvětlujeme. Je mi ho líto a nevím, jak mu to usnadnit. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Zuzana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Zuzano,


děkuji za váš dotazy. Starosti s psychogenní zácpou jsou obvyklé u dětí, které se učí používat nočník a při nástupu do školky či školy. Tady jsou spojené se stresem a změnou prostředí.


Je fajn, když syn bude dostatečně pít, upravíte mu stravu – dostatek zeleniny, málo sladkostí, bude mu nabízet kompoty – ideálně ten švestkový. Zkrátka jde o to, změkčovat stolici. K tomu lze využít i homeopatika apod.


Další možností je udělat ráno rituál na toaletu. Po snídani si zkusíme sednout na WC/nočník. Fajn by bylo, kdyby měl syn volbu – chceš na nočník nebo na velký záchod (s dětským prkýnkem)? Jen tak na zkoušku, vy můžete synovi číst, prohlížet si obrázky…občas vybídnout k zatlačení. Vytvořit takový čas – fajn trůnění. Je lepší, když se syn předkloní – takže když bude na nočníku může i čmárat, hrát si … Pokud se za vámi dobývá na toaletu – je možností jej striktně nevyhánět.


A ještě jedna nabídka - zkuste přestat toto téma řešit se synem i sama. Zkuste mu to nevysvětlovat, ale co nejvíce znormálnit v běžném provozu. Vaší snahou mu pomoci situaci zvládnout, ulehčit, vysvětlování apod. můžete u syna vytvářet téma a tím problém. To je pro mámu důležité. To musím zvládnout. A tím, to je pro něj stres. On vidí, že vy využíváte toaletu. Čím více vy budete klidná a nebude pochybovat v rámci celého procesu, tím snazší to bude pro syna.


Chápu, že my mámy chceme pro svoje zlatíčka to nejlepší, ale usnadňovat není vždycky cesta. Občas také musíme zvládnout, že se naše děti s něčím musí poprat, aby mohly vyrůst.


Držím palce, ať je vše brzy fajn. Hodně zdraví vám i celé vaší rodině.

Srdečně, Katka

 

Děti a učení
Dobrý den,
mám na syna (čerstvé 4 roky) příliš velké nároky? Chtěla bych aby: sám po mně vyžadoval čtení knih, sám začínal číst (v rodině a v okruhu našich známých máme děti s IQ přes 140, kteří v útlém věku sami četli, psali, sčítali...), aby chápal posloupnost čísel alespoň do 10, aby dokázal jasně říct kde byl a co tam viděl (složitá souvětí mu nedělají problém - když chce), aby chápal obrázkové SUDOKU 3x3, aby dokázal najít cestu bludištěm, aby bezchybně poznával napsaná čísla do 10 a snažil se alespoň podepsat, když už nic jiného. Prosím, chci toho na syna příliš? Nedělá ani jednu z těchto věcí. Přitom písmena abecedy rozpoznával ve 2 letech, má širokou slovní zásobu a velmi dobře artikuluje (dle pediatričky), má obrovskou představivost - prakticky pořád si hraje ve fantazii, vypráví krátké příběhy, vykládá jak v kuchyni teče láva, pohovka je pirátská loď, na koberci je bažina v níž uvízl nebo se potápí s chobotnicemi na mořské dno (koberec), atd. Zajímají ho emoce lidí. Děkuji.
Lucie
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lucie,


před chvíli jsem odpovídala vaší jmenovkyni, která měla velmi podobný dotaz. Nebudu se tedy opakovat, ale nabízím podívat se na moji odpověď.


Co se týká vaší otázky – chci toho příliš – z mého pohledu ano. Na druhou stranu nemám vůbec žádné právo vám vaše požadavky a nároky na syna rozmlouvat.


Do 6 let věku se tvoří základy osobnosti člověka. Uvádí se, že až 80% je v cca 5-6 letech hotovo. Syn nyní pracuje na svém vnímání sebe a přes sebe pak si buduje pohled na vztahy s ostatními lidmi.  To, co se nyní syn učí bude nebo nebude tvořit bezpečný rámec pro jeho další rozvoj. Pokud v tomto citlivém období budeme dávat dětem najevo, že nesplňují naše očekávání, že nejsou dost dobré, protože by už měly například číst, protože my rodiče máme strach, že nebudou ...  Může se stát, že si celý život ponesou téma – nejsem dost dobrý syn, dost dobrý zaměstnanec, dost dobrý partner, dost dobrý manažer, dost dobrý otec …. A když mě neměli rádi rodiče, nemám se ani já rád. Na nedostatky sebeúcty pak budou narážet všude ve všech sociálních systémech.


Nabízím tedy na zamyšlenou téma co je pro vás a vašeho syna důležité a jaké strachy a obavy na syna přenášíte. A jak to může vnímat a chápat váš syn.


Přeji vám i celé vaší rodině hodně zdraví.

Srdečně, Katka

Děti a učení
Dobrý den,
nevím jak správně motivovat svého čerstvě 4letého syna k lásce k četbě a k větší tvořivosti. V roce a půl po mně vyžadoval jen čtení, nic jiného ho prakticky nezajímalo. Každý den jsme čtením básniček a knih strávili několik hodin. Úderem 2. roku už mluvil v rozvitých větách a poznával všechna tiskací písmena abecedy. Na písmena se nás stále ptal a tak se je naučil, stejně jako vyjmenovat čísla do 20. Postupem času jeho zájem k poznávání ale ochabuje. Nyní už čtení nevyhledává, písmena celkem pozapomněl, i když se mu je snažím čas od času v paměti oživit. Čtení chci už spíš jen já, on spíše "trpně snáší". Raději by se díval na TV, hrál jednoduché hry na tabletu nebo si hrál s autíčky. Nebaví ho malovat (nic pořádného nenamaluje), s Legem staví jen velmi jednoduše, chce vše abychom dělali za něj my. Nejraději si hraje ve fantazii. Stačí mu několik kalíšků, aby s nimi rozehrál pestrý příběh. Jak ho motivovat ke čtení a k hmotné tvořivosti? Mám obavu, že nebude inteligentní. - otázka upravena poradcem
Lucie
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lucie,


krásně popisujete velmi přirozený způsob, jak se děti učí. Jak hltají okolo roku jazyk a slova a když jim v tomto období hodně čteme má to velmi dobrý vliv na rozvoj jejich řeči. Jakmile se okolo 2 roku (pokud se učí jen jeden jazyk, pokud více jazyků, věk se posouvá minimálně o rok) naplní tato potřeba a dítě se pohodlně domluví s širším okolím, nežli jen s těmi nejbližšími posouvají svůj zájem jinam a rozvíjí své jiné schopnosti. Dokonalost toho, že synovi stačí několik kalíšků, aby s nimi rozehrál pestrý příběh je další fází učení se. Váš syn se učí, učí se velmi přirozeně a velmi rychle, jeho zájem o poznávání neochabuje, jen se učí způsobem, který my dospěláci již moc neumíme. Jakmile jeho učení budeme řídit my rodiče zvenku značně jej pozastavíte. Zbrzdíte. Protože jim přeházíte jejich citlivé období i způsob učení se.


Stejně jako jste věřila v jeho schopnost růst a vyvíjet se, když jste byla těhotná a z té buňky se vytvořil tak dokonalý člověk. Věřte dál, že syn ví, co dělá. Roste a učí se – ale hraním, experimentováním, modelem. Syn bude inteligentní, vše se naučí a čím více získá prostor pro vlastní způsob učení, tím více a rychleji se bude učit.


Máte úžasného syna a vše je přesně tak jak má být. Když se naučí číst až v první třídě – je to naprosto v pohodě. Když uvidí číst vás, bude číst také.  V životě zažije ještě mnoho tlaků na výkon a aby je ustál potřebuje pevné základy. A ty si nyní buduje. Následujte syna v jeho způsobu učení. Zkuste být s ním a užívat si času být spolu v pestrých příbězích – budujete tím svůj vzájemný vztah, a to se vám vrátí v pubertě.


Přeji vám vše dobré, hodně zdraví a víry ve vašeho syna. Srdečně, Katka


PS – kdy vás způsob učení zajímal detailněji (třeba jak se dětí učí vztahům, sebevztahům = že se mají rády, komunikačním strategiím) – je i toto tématem kurzů Akademie rodičovství.

 

 

Děti a učení
Dobrý den, co by bylo nejlepší odpovědět na dotaz 9 ti leté dcery „a co se stane když to neudělám?“, který vznese po té co jí napíšu několik příkladů z matiky? Špatné známky jí mrzí, a na tom že spolu budeme každý večer trénovat (jen pár příkladů, žádný hodinový masakr), jsme se dohodly, no a takhle si mě teď asi testuje??. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Jana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Jano,

já tomu rozumím tak, že dcera se potřebuje více opřít o smysl - proč spolu trénujete matiku. Potřebuje podržet a hledá ve vás oporu. Takže lze říci, že když jednou vynecháte - nic se nestane. Ale důvod proč spolu trénujete a jak jste jej pochopila vy, když jste se domlouvaly je....(a tady přinesete svými slovy smyls). Jak to máš ty? (tady si ověříte, jak trénink matiky chápe dcera).

Další úroveň je, že již se podařilo dceru přesvědčit, že známky jsou důležité. Tak ještě nabízím zamyšlení nad tím proč se dcera učí. Kvůli známkám nebo kvůli znalostem a aby uměla používat informace. A do jaké míry má možnost říci, že jí špatné známky nemrzí, pokud jsou důležité a významné pro rodiče.

Pokud byste měla čas a chuť téma školy a jak nastavit zodpovědnost za školu jsme probíraly ve videu, který najdete zde.

Děkuji vám za váš dotaz a přeji vám i celé vaší rodině hodně zdraví a pohody. Srdečně, Katka
Mimoškolní aktivity
Ještě bych ráda dodala, že se věnujeme i jiným sportům. Chodíme lyžovat, bruslit, v létě kolo. Snažíme se syna rozvíjet všestranně. I když máme hokej velice rádi, syna do ničeho netlačíme, vše vychází z něj.Snažíme se mu vysvětlit, že hokej se hraje na stadionu, takže pokud je ve školce, má dělat věci, které mu zadají paní učitelky a hokej si nechat na jindy. Ještě jednou děkuji
Pavla podruhé - pokračování
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Pavlo,
odpověď jsem připojila k první části vašeho dotazu. Pokud jsem něco napsala nesrozumitelně - klidně se ptejte, zkusím vysvětlit znovu. Díky za pochopení. Katka
Mimoškolní aktivity
Dobrý den, mám dotaz týkající se našeho syna, který má 5,5 roku. Je velice šikovný, počítá, čte, má velký přehled. Co nás trápí je jeho "posedlost" ledním hokejem. Já i manžel mám tento sport velice rádi, syn s námi jezdí sledovat zápasy, což je v průměru jednou týdně. Má velký přehled o hokeji, miluje brankáře, takže zná veškeré jeho pohyby, grimasy, čísla, výstroj - že má jinou barvu hokejky než měl minule.....na jednu stranu je to fajn, že má takový zájem, ale trápí nás to, že to řeší i ve školce. Minulý týden se paní učitelka zmínila, že jakmile má chvíli "volna", tak si najde jakýkoliv předmět, hračku, udělá si z něj brankářské vybavení a hraje hokej. Doma se snažíme tomu předcházet, hrajeme různé hry, kreslí si, skládá lego...ale je jasné, že pořád se mu člověk věnovat nemůže, takže jakmile má volno, hraje hokej. Chodí do Sokola, do fotbalu, aby měl jiné aktivity a nemyslel na to. Nechceme mu to vyloženě zakázat,
ale všeho moc škodí. Máte nějakou radu? děkuji za reakci - otázka upravena poradcem
Pavla
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Pavlo,


děkuji za váš dotaz. Většinu rodičů trápí opačný problém, že jejich děti nic nebaví krom počítačů/tabletu a hraní her na nich. Píšete, že máte rádi hokej a syn jej miluje stejně jako vy. Je to krásná ukázka v praxi – kdy, když něco v rodině žijeme děti to přejímají a motivace pak vychází z nich. Jako nejde být tak trochu těhotná…nejde být posedlí hokejem jenom někdy – doma ano a ve školce ne.


Napadlo mě, zda-li by syn chtěl hrát hokej? Chodit na tréninky, učit se bruslit…atd. Ptali jste se syna zda-li by chtěl chodit hrát hokej? Nechtěl by místo fotbalu či Sokola hrát hokej na stadionu? Vím, že píšete o obavách jednostranného zaměření syna a že se v maximální míře snažíte nabízet synovi aktivity – aby na hokej tolik nemyslel. Nevím, z čeho vaše obavy vycházejí, ale trochu to vypadá, že vaše rodina žije hokejem (jednou týdně sledujeme všichni zápasy) a syn moc chce být součástí rodiny. Chce být součástí toho, co je podle vás rodičů důležité/zajímavé… Takže jedna cesta může být – hokej se hraje na stadionu – chceš se učit hrát hokej? Umožnit mu hrát hokej na tom stadionu, protože dívat se není ono, syn chce hokej prožívat (přirozený způsob učení se pro děti). 


Další možností je nechat věcem volný průběh. Píšete, že syn ve školce hraje hokej, když má „volno“, ne že ignoruje program ve školce.


A do třetice – nevím, jak synovi vysvětlujete, že „hokej se hraje na stadionu, takže pokud je ve školce, má dělat věci, které mu zadají paní učitelky a hokej si nechat na jindy“. Tak tady my mohlo pomoci ještě k tomu doplnit – jak to syn zařídí, že bude naplňovat program ve školce a na kdy si nechá hokej. To na kdy si nechá hokej, nechť si vymyslí sám.


Snad si z nabízených možností vyberete. Přeji vše dobré, a především hodně zdraví.

Srdečně, Katka

Komunikace, odměny a tresty
Dobrý den, předně bych Vám chtěla poděkovat, za Vaši poradnu. Teď k dotazu - moje starší dcera (8let) začala mluvit hodně vulgárně. Upřímně nevím, jak na to reagovat. Nechci jí za to bít, hlavně si myslím, že by to nepřineslo žádný efekt... můžete mi prosím poradit?
K.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den K.,


děkuji za váš dotaz. Souhlasím s vámi, že bití by mohlo přinést jiné výsledky, než potřebujeme.

Napadá vás nějaký tip, proč dcera začala mluvit vulgárně? Testuje hranice? Je to hra o moc? Funguje jí tento slovník ve školním kolektivu, kde si vytváří novou pozici? Snaží se tak na sebe upozornit? Došlo k nějakým změnám v rodině? Jinými slovy by mě na prvním místě zajímalo, o co dceři jde (proč začala mluvit hodně vulgárně). Jaká je příčina. Pokud by se vám podařilo zjistit, co dcera řeší – můžete pak již nabídnout konkrétní řešení její potřeby a vulgární mluva nebude již potřeba.


Protože pokud se dcera vulgaritami snaží například upoutat vaši pozornost, a problém se začne řešit ve velkém – naplní se tím její potřeba pozornosti. Dnes a denně budete řešit, jí, že mluví sprostě, že…atd. Tím zjistí, že mluvit sprostě zařídí vaši pozornost a může pak tento slovník používat častěji. Nebo jsme teď v poradně Akademie rodičovství řešili, že po rozvodu začalo jedno dítě mluvit velmi sprostě – stejně jako to dělával táta, tím dítě zajišťovalo přítomnost otce v rodině, alespoň přes tuto komunikaci.


Z trochu jiné úrovně nabízím dceři nastavit jasné hranice: „Potrestání považuji za neúčinné, opravdu si myslím, že by se to, že mluvíš sprostě dalo řešit jinak. Můžeme se spolu domluvit, že přestaneš používat vulgární slova. Nechci, abychom doma takto mluvili. Co navrhuješ?“


Základní strategií, pokud to jde, je vracet problém k dítěti – co navrhuješ? Jak to chceš řešit? A společně pak zajišťovat nápravu. A být důsledná.


Přeji vám i celé vaší rodině hodně zdraví. A moc děkuji za vaše ocenění.

Srdečně, Katka
Emoce dětí
A můžete mi prosím ještě poradit, co jí mám říkat - přijetí a popisy emocí... Děkuji
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


co se týká emocí, důležité je, že se dcera (resp. syn) může cítit tak jak se cítí – má právo prožívat to co prožívá. (To je to přijetí). Jakmile někdo začneme hodnotit, posuzovat emoce jako přehnané nebo neoprávněné, tak dětem vlastně říkáme – to co cítíš, cítíš špatně. Měl bys cítit něco jiného. To jsou ty klasické fráze – Ty naděláš, taková hloupost. No snad bys na bráchu nežárlila? Chlapi nepláčou. Než se vdáš tak se ti to zahojí. No ty jsi héérečka. Jé podívej ptáček…


Mé doporučení je pojmenovat pocity, záměry nebo očekávání dcery např.: Asi jsi zklamaná, že v kinder vajíčku nebyl dráček a místo toho je tam…. Asi jsi čekala, že v kinder bude….. Ty ji moc chtěla mít v kinder……Přála sis mít v kinder….. Vidím, že jsi smutná, když nedávají tvůj oblíbený pořad v TV…Pojmenování toho, co prožívá adresujte přímo dceři a používejte 2. osobu – ty. Jde o oznamovací věty.  Nevadí, že se do prožívání „netrefíte“ přesně – dcera případně své pocity/záměry nebo očekávání upraví sama.


Pak v další fází záleží na situaci – buď lze nabídnout podporu – můžu ti něj pomoci? Co by ti pomohlo? Co teď navrhuješ za řešení? Nebo naopak pokud jde o nevhodné chování dcery tak reagovat – například – Asi jsi pěkně na bráchu naštvaná, že jsi jej bouchla. Každý má právo se někdy rozzlobit, ale neboucháme a neubližujeme druhým – u nás v rodině se to nedělá. Pokud chceš někam bouchnout můžeš tady do polštáře.


Stručněji: To že je dcera naštvaná je OK, může vyjádřit emoce – to je dobře, ale ne tak by ublížila někomu jinému – to už je jasné vymezení hranic.


Snad jsem vám pomohla a odpověděla na vaše dotazy.

Přeji fajn dny s rodinou. Mějte se báječně.

Srdečně Katka

Komunikace, odměny a tresty
Děkuji moc za odpověď. Tak nějak bych to chtěla s dětmi zvládat, aby z nich nevyrostli rozmazlenci. Ale přiznám se, že někdy je to těžké být nezaujatý, bez emocí. Těch problematických situací je naštěstí méně a méně. Moc se mi Vaše odpovědi líbí, děkuji za podporu pro všechny rodiče. A ještě se zeptám na poslední věc: Myslíte že vychovávat děti křikem a příkazy je účinné? Já totiž takto děti nevychovávám, ale ze všech stran se na mě valí názor že bych měla, resp. už jsem to zanedbala . Bez toho vyrostou z nich drzouni co nemají k rodičům respekt, když neposlouchají na příkaz...
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


děkuji za vaši podporu. No otázka je, co ty děti chceme naučit. Stále se setkáváme s názorem, že když děti budeme vychovávat jinak než formou odměn a trestů vyrostou z nich nevychovanci a drzouni.


Většinou křičíme na děti, protože se chceme vyhnout fyzickým trestům, ale nevíme, jak jinak reagovat, když dochází k porušování pravidel, dohod či ubližování. Otázka totiž nestojí, zda trestat či netrestat. Ale jak vymezovat hranice a postupovat při výchově či porušování norem.


Trestat děti i sebe umíme. V manipulaci jsme mistři. Většina z nás to zažila a většina z nás to i nadále schvaluje – je lepší jedna přes zadek než tisíce slov. Největším rizikem trestů je přenášení mocenského modelu do dalších vztahů a nekonečných her kdo z koho. Malé dítě nemá ještě tolik informací, aby pochopilo – bouchl jsem sestru či bratra – táta mi dá na zadek za trest a už to dělat nebudu. Naopak dítě z toho chápe, že tento model je v pořádku. Učí se modelem. Jenom je potřeba být dost velký (mít tu moc) jako táta. Donekonečna pak řešíme, že se sourozenci bouchají, že děti jsou agresivní i na rodiče či na děti na hřišti – ano bouchají je proto, protože jsme je to naučili.


Nejběžnější cestou, ale ne funkční, jak se z toho ven je, že s dětem vše povolíme, donekonečna vysvětlujeme a přesvědčujeme až jsme z toho vyčerpaní. Na hřišti lze slyšet zoufalé maminky: „půjdeme už prosím domů. Mamince se chce už moc moc na záchůdek. Miláčku prosííííím.“ Jdeme zkrátka, až přes sebe. Vyhýbáme se konfrontacím. Nenastavujeme hranice. Výsledkem jsou děti, které mají problémy s autoritou, malí tyrani, kteří zažívají pocity nejistoty až frustrace z absence bezpečného a srozumitelného prostředí.


Velmi složitá situace je pro děti, když jejich rodiče se pohybují mezi jedním a druhým přístupem. Navíc velmi nepředvídatelně. Chvíli je vše povoleno a za nějaký čas dojdou rodiči nervy, síla i energie a rodič začne křičet, hrozit, zakazovat, vyhrožovat…pak je mu to líto, omluví se a zase je vše povoleno.


Čím více je nejistý rodič a houpe se z jednoho přístupu k druhému tím více je zmatené a nejisté dítě a zlobí a zlobí, je divoké, ničí věci, špatně spí, počůrává se, vzteká se, dělá naschvály, vysmívá se rodičům do obličeje, provokuje, lže, krade, podvádí, je plačtivé, apatické….atd.

Děti potřebují hranice. Ale autoritu a respekt si nejde vynutit ani fyzickými tresty a křičení k nim patří.


Skutečnou cestou, jak z toho ven je a co většinou probíráme v kurzech Akademie rodičovství


-         uvědomit si proč vlastně máme děti

-         z reflektovat své výchovné vzorce

-          zamyslet se nad tím, jakého člověka chci ze svého dítěte vychovat

-          vnímat a rozlišovat své potřeby od potřeb dítěte. Ptát se sebe i svých dětí – co potřebuješ?

-          zapojit zdravý rozum – je třeba být důsledný a vymezovat dítěti hranice. K výchově je třeba přistupovat s vyvážeností zdravého rozumu a citu.

-          jasně, jednoduše, otevřeně říkat co po dětech chceme a proč to chceme. Přinášet smysl. Nevymýšlet složité konstrukce, jak to na ně ušít. Například: „V posteli budete nejpozději do 20,30 hodin, pokud ano budu číst pohádku, později se pohádka nečte“, „Nejhorší známky ve škole budou trojky (hranice). Jak toho dosáhneš? (cestu si hledá dítě)“, „ S maminkou jsme se rozhodli, že budeš hrát tenis. Zkus si k tomu najít vztah, protože uděláme všechno pro to, abys byl dobrý..“ vtip je v tom, že běžně toto děláme – rozhodneme se, že dítě bude chodit hrát tenis, ale otevřeně mu to neřekneme a snažíme se jej přesvědčovat, vyhrožovat, manipulovat, odměňovat, trestat….no zkrátka všelijak udržet u tenisu. Tak místo těchto nefunkčních vzorců – mu to prostě řekněte a buďte tu pro něj – kdyby potřebovalo pomoc. Pomozte mu uspět.

-          být pro děti transparentní.

-          nechávat na děti dopadnout přirozené důsledky chyb. Neřešit za ně. Pomoci jim zvládnout vlastní průšvihy.

-          zapojit je do domácích prací.

-          posilovat jejich sebeúctu a sebevědomí

-          najít si na ně čas a užívat si jej společně.


Hodně zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka


PS - omlouvám se za ty rozházené odrážky - nějak mi to nejde upravit jinak.

Dětský vzdor
Dobrý den, zajímalo by mě, jak dlouho může trvat vztekací období :-) Mám dceru 5,5 roku a stále někdy dokáže udělat velkou vztekací scénu doma - důvodem třeba to, že v kinder vajíčku nebylo to co chtěla a bratr si to s ní nechce vyměnit ... Doufala jsem, že toto už máme zasebou a stále to občas přichází... Jinak je šikovná, už umí číst a psát písmenka, ve školce vzorná, ale někdy ji chytí nesmyslný amok. Snažím se jí chápat a vyvarovat situacím, co by jí mohly vadit (domluvit se, co si kdo a kdy půjčí, uklidí, bude se dívat na TV), ale věci ci nejdou ovlivnit (kinder vajíčko nebo programy v TV) ty jsou jaké jsou a ona je příjímá s řevem (ne tedy vždy). Už tedy od mala je taková víc vztekací (než třeba její mladší bratr) a scény jsou asi od té doby, co se narodil, jsou od sebe 1,5 roku. A řekla bych, že se věnujeme více jí, protože si vždy vše vyřvala... Děkuji za názor :-) Eva
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


děkuji za váš dotaz. Z toho, jak celou situaci popisujete to nevypadá na období z hlediska vývoje dítěte, ale na způsob, jakým dcera komunikuje své potřeby a emoce a to může přetrvávat, protože tento způsob komunikace jí s vámi funguje (věnujete se jí více, protože si vždy vše vyřvala), tak jej také používá.


Souhlasím s vámi, že nejde preventovat všechny situace, které by dceru mohly naštvat. Naopak je cesta naučit dceru se s těmito situacemi vyrovnávat. Brácha si to přece s ní nemusí vyměnit a ona je zklamaná, že v kinder vajíčku nebylo, co chtěla. To je v pořádku. Učit jí model, že když bude plakat a dělat scény, najde se vždycky někdo, kdo to zařídí, aby dostala, co chce mi přijde pro život nefunkční.


Doporučila bych tedy pokud dojde k situaci, která dceři vadí – nesnažit se to řešit (nedomlouvat se, co si kdo a kdy půjčí, uklidí, bude se dívat na TV…), ale naopak nechat to na ní – může si to domlouvat, zařizovat sama. Pokud to nedopadne dle jejích představ tak jí pomoci jinak pracovat s emocemi – přes přijetí a popisy emocí. Otužujte jí v tom, že někdy věci nejdou řídit, ale je třeba je přijmout. Přestaňte jí podporovat v jejím vztekání tím, že jí zametáte cestičky, aby se nevztekala.


Pokud máte ještě nějaké dotazy či potřebujete cokoliv objasnit, klidně se ptejte.


Přeji vše dobré, a především hodně zdraví.

Srdečně, Katka

Osobní vzkazy
Pro paní Alenu:
Náhodou mi sem vyskočila tahle diskuse a přečet jsem si váš příspěvek a můžu říct jenom tolik: Neničte dceři život, jako to svým nátlakem udělala moje matka mě. Jednak je filosofie k ničemu jak do života, tak zejména na trhu práce, jednak zcela očividně chcete aby studovala školu jenom kvůli škole. Měla byste oslavovat, že to chce někam dotáhnout a ne se jí snažit buzerovat. Navíc na medicínu se dá jít jenom jednou v životě, fakultu pro blbečky si může dodělat kdykoliv chce. A pokud jí chcete vy - čemuž to, že k tomu nutíte dceru dost nasvědčuje - tak si jí udělejte sama, většina těch paoborů se dá studovat dálkově.
(Na nátlak matky jsem vystudoval místo medicíny FF ZČU díky čemuž mam do života jistotu že nikdy nebudu moct dělat práci co by mě bavila).
Dan
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Dane,
váš apel paní Aleně předávám.
Přeji vše dobré Katka
Dospívající
Dobrý den, potřebuji poradit ohledně komunikace s dcerou. Je v posledním ročníku SŠ a doma pořád říká, že chce jít studovat medicínu. Jak jí mám vysvětlit, že na to nemá a že má jít studovat filosofii která je pro ni vhodnější? Chci předejít jejímu zklamání když by medicínu nedokončila.
Děkuji za každou radu.
Alena
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Aleno,


děkuji za váš dotaz. Máte doma skoro dospělou holku, která ví, co chce. To je super. V tomto věku vědět co chci a proč to chci nebývá obvyklé.


Netuším, z čeho se bere vaše přesvědčení, že na studia medicíny dcera nemá a vaše víra, že medicínu nedokončí. Myslím, že naše role – myslím role rodiče, není v tom vědět co naše děti mají dělat, co si mají myslet či jak se mají cítit, ale naopak věřit jim a podporovat je v jejich pohledu na svět a v jejich odhodlání. Pomáhat jim v budování jejich jedinečného světa.


Upřímně si myslím, že čím vyvinete větší tlak na dceru, tím ona bude zarputilejší ve svojí cestě za medicínou. Má nabídka je v klidu s dcerou probrat jaké má plány, jak si studium představuje, jak si představuje svůj život a svoji profesi. Ptejte se, zajímejte se, jak to má vymyšlené. I klidně co bude dělat, když jí to přestane bavit. Proč se rozhodla… myslím tím upřímný zájem – „zajímá mě, jak to máš, jak to tom přemýšlíš, prosím sdílej to se mnou“. A pak se zeptat zda-li chce slyšet váš pohled a váš názor. Pokud jí bude zajímat – můžete jí říci, o co se opírá vaše přesvědčení, že filozofie je cesta pro ni. Pokud naopak řekne, že nechce váš názor slyšet – lze jí nabídnout se o všem znovu kdykoliv pobavit, že budete moc ráda. Tím by se mohlo snížit napětí v rámci tohoto tématu a vytvořit nové prostředí pro komunikaci, ale již v jiném kontextu.


Další cestou, jak navázat komunikaci je mluvit o svých obavách. Mluvit o tom čeho vy se bojíte a proč. A být k dceři otevřená a transparentní. Ale je třeba se připravit i na otázku dcery – Mami, proč mi nevěříš? Jak víš, že budu zklamaná, když nedokončím školu? Nebudeš zklamaná více ty než já?


Přeji vám i vaší dceři vše dobré. Hodně fajn lidí kolem vás a především hodně zdraví.

Srdečně, Katka

Komunikace, odměny a tresty
Dobrý den, můj dotaz se týká podvodu a lhaní kvůli hraní na tabletu. Máme 2 syny a ten mladší - 6 let - dostal před cca 3 měsíci tablet, starší má již telefon. Hraní mají omezené na Pá-Ne, vždy cca 1 hodina denně. Teď se nám stalo, že mladší se v týdnu nad ránem probudil a tajně si došel pro tablet (slyšela jsem ho, ale na můj dotaz, co dělá mi řekl, že se byl napít) a hrál pod peřinou. Tablet jsem mu vzala, schovala na jiné místo než obvykle a zakázala na následující víkend. Dva dny na to udělal znovu, tentokrát vzal bratrův telefon. Nevím, jak se k tomu postavit. Jinak nemáme nějaké výchovné problémy, kluci jsou šikovní, sportují, ve škole vše v pořádku. Děkuji za radu.
Markéta
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...