Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Děti a učení
Dobrý den, velmi si vážím Vašich názorů, děkuji Vám za čas, který věnujete této poradně. Jistě ji sleduje a inspiruje se více rodičů, než se zde dotazuje.
Poraďte mi tedy také prosím, kde a jak hledat kvalitní dětskou literaturu k předčítání (aktuálně pro syna, 4 roky). Děkuji a přeji hezký den.



Leontýna
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Leontýno,


velice vám děkuji za vaše ocenění. Já osobně si pamatuji, že v tomto věku jsem začala s dětmi chodit do knihovny a tam jsme si četly a prohlížely knížky a že to milovaly. Některé knížky je zaujaly natolik, že jsme je půjčovaly domů. Děti si umí říci samy, zda-li se jim knížka líbí a požadovat jeden příběh/pohádku stále dokola.


Netuším, co máte pod pojmem kvalitní literatura, takže zkusím pár nápadů třeba si vyberete:

Špalíček pohádek – klasické pohádky

Z deníku kocoura Modroočka, Ferda Mravenec, Pohádky skřítků Medovníčka a Barvínka, Povídání o pejskovi a kočičce

Skřítek Rozekvítek (Rok v přírodě) - Hana Primusová. To mi přijde hezké propojit s aktuálním měsícem a ukazovat si to venku v parku apod.

Kam se poděl můj Sýr? Kreslená verze pro děti, Spencer Johnson; 7 návyků šťastných dětí, Sean Covey (záleží na dítěti, ale od 5 roku již lze procházet).


Přeji hodně krásných chvil při čtení a hodně zdraví celé rodině. Srdečně, Katka

Otec ve výchově
Dobrý den,
měla bych na Vás dotaz, jak důležitý je tatínek při výchově v kojeneckém období miminka? Jakou roli hraje, co dítěti v prvním roce života předá?
Děkuji za odpověď. :)
Aneta
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Aneto,


děkuji za váš dotaz. Pokud se dítě narodí potřebuje ideálně jednu stálou osobu, která se o něj stará. Tím je máma. Máma, která jej nakojí, když má hlad. Bude ho hladit, nosit, šušňat, mazlit, zpívat mu, povídat mu. Bude tu, bude u něj a pro něj. Zkrátka bude mu zajištovat v maximální míře jeho potřeby bezpečí a lásky. Dítě si do věku 6 let utváří tzv. „bezpečnou vazbu“ a tu si utváří přes svůj vztah k matce.


Pro matku je kojenecké období náročné a otec je oporou především pro ni. S každým rokem dítěte význam otcovské role roste (po cca 15 roce je pro obě pohlaví významnější naopak otec nežli matka). Dítě podle svých biologických hodin potřebuje volit mezi mateřskou rolí a otcovskou rolí. Například holčičky v cca 3 letech se poprvé zamilují – do toho nejlepšího muže na světě a tím je jejich táta.


Obecně lze říci, že mateřská role je pečující a otcovská role je posouvající, otužující. Máma pofouká, táta říká – to nic není. Máma nechá vyhrát, táta naopak nedá vítězství zadarmo. Klíčové je, aby dítě mohlo přebíhat, jak potřebuje a vždy jeden z rodičů ustoupil do pozadí, aniž by se přerušilo pouto s dítětem a partnerem!!!


Netuším kam váš dotaz směřoval, tak doufám, že jsem vám pomohla.


Přeji vše dobré. Srdečně, Katka

Dospívající
Spolubývajúca na internáte má 22 rokov. S nikým nechodila ani nechodí a ani ja. Často príde s tým, že v električke všetci muži pozerali iba na ňu. Stalo sa, že započula na ulici rozhovor mužov, v ktorom jeden z nich hovoril v súvislosti so ženou „ja na ňu nemám“ alebo v druhom prípade „je krásna“. Podľa nej to bolo o nej, len dotyčný vtedy nemal odvahu osloviť ju. Dokáže o tom hovoriť celé hodiny. Inak mala viacero stretnutí s mužmi zo zoznamky, ale z ich strany ostalo iba pri prvom stretnutí. Naopak, tých, ktorí o ňu majú skutočný záujem (nie je ich ale veľa) nazve obludami. Má spísaných mnoho požiadaviek, ktoré by mal spĺňať jej budúci partner - prevažne sa však týkajú vizáže (modré oči, svaly). Tiež mala obdobie, že vo veľkom vyvárala a vypekala. Keď však zistila, že to viem lepšie ako ona úplne s tým prestala. Čo si o tom všetkom mám myslieť a hlavne ako sa zbaviť jej nekonečných monológov, aká je úžasná a žiadaná. Inak je celkom fajn. Ďakujem.
Linda
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lindo,


děkuji za váš dotaz. Půjdu na to trochu od lesa - všichni máme nějaké potřeby. Některé jsou tak důležité, že si je dokážeme naplnit jak pozitivně, tak i negativně. Třeba potřeba někam patřit – patřit můžete do své rodiny nebo do party. A pak jsou další potřeby pro nás lidi moc důležité, ale občas se stane, že je nemáme naplněné. Jsou to potřeby uznání, ocenění, lásky...atd. Pokud tyto potřeby naplněny nejsou – vzniká strach, aby nás ochránil.


Nevím, čím vším si vaše spolubydlící v životě prošla, ale na mě z toho, co popisujete to dělá dojem, že spolubydlící hledá uznání, ocenění, chce být zkrátka dost dobrá. Může mít také strach z hodnocení – proto přestala vařit a péct – protože zjistila, že vy to umíte lépe. Může mít strach z odmítnutí – proto raději žádný vztah než podstupovat toto riziko.


Přijde mi, že si svými monology říká o to jednoduché – mám tě ráda, jsi fajn baba. Říká si o jistotu od vás, protože tam uvnitř jí necítí. Tam uvnitř je tolik strachu a pochybností zda-li jsem dost dobrá a hodna lásky. Je to její způsob, jak svoji nejistotu (nízkou sebeúctu) zvládnout.


Napadá mě, že když spolubydlící zase začne povídat – lze jí vyslechnout, již s těmi informacemi, co víte, nebo se jí zeptat – co potřebuje – chce slyšet od vás, že je krásná, chytrá, fajn… Nabínout jí pomoc.


Mějte se báječně a užívejte studentský život. Hodně pohody a zdraví. Srdečně, Katka

Agresivita dětí
Pokračování: Vztekání když se nudí už taky trochu přešlo – najde si oblast, která ho zajímá a ptá se a když mu odpovídám je klid. (zrovna máme fázi, kdy se zajímá o hodiny, teploměry vážení a podobně – vše s čísly. Stačí mu půjčit váhu, nebo metr a on si vše váží a měří).
Co mě nejvíc trápí je vztekání až agresivita při hladu, nebo nemoci (moc často nemocný nebývá - 2x za rok). Řeším to pravidelným jídlem, ale občas to neodhadnu a on sám si neřekne, nebo to nepozná, že má hlad (nebo je to možná pokles cukru v krvi, nevím) . Nemoc také neovlivním – když má horečku, nebo bolesti (myslím si, sám to neřekne, že ho něco bolí), je agresivní, hází věcmi, chce všechny bít a kousat, je negativistický – říká že pokazí hračky a sám, že je pokažený... Nevím, jak mám reagovat na toto chování. Chci ho utěšit, ale moc to v jeho stavu nejde a také nechci, aby se při každé rýmečce hroutil. Nevím jak ho naučit trochu se s těmito stavy vyrovnat.
Marcela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Marcelo, děkuji za váš dotaz.


zkusím popsat vzorec o kterém mluvíte – syn má diskomfort (hlad, nuda, bolí) a komunikuje jej vztekáním až agresivitou – vy se snažíte některým věcem předcházet (vezmu ho za ruku a jedeme utřít, pravidelné jídlo), máte snahu jej utěšit či mu jinak pomoci. A z toho, jak to popisujete to vypadá, že situace se nelepší. Vaší snahou situace preventovat vlastně spoluvytváříte se synem tento vzorec a on se tak učí, že je to v pořádku. Bohužel nejde všechno preventovat – jak píšete – nemoc neovlivníte…, nejde stále se synem být a vše řešit dopředu.


Cestou, jak z toho ven je nepreventovat, být důsledná a nastavovat hranice. Naučit syna svoji agresivitu vymlátit třeba do polštáře a své potřeby komunikovat. Zkusím příklad: syn má horečku a je agresivní. A vy začnete popisovat co vidíte a jde vám hlavou – naměřila jsem ti teplotu – asi tě něco bolí a to se ti nelíbí…, vidím, že házíš hračkami – a teď ty hranice – nevím jak to jako máma máte já bych třeba řekla..“hračkama se nehází, můžeme někoho zranit a hračky se mohou rozbít.“ a řekla bych to klidně, ale důrazně. Pokud se zlobíš – můžeš bouchat do polštáře. Mě když mám teplotu a něco mě bolí pomáhá….(zase tak jak to máte vy)…Co by pomohlo tobě? Smyslem je nepředvídat situace a neřešit za syna, ale naučit syna si v daných situacích poradit.


Syn je zvídavý, zajímá se, umí se zabavit – to je všechno super. Ještě doplníte jeho sebejistotu, přes nastavování hranic a vaší rodičovskou jistotu a vše se doma zklidní.


Přeji vám hodně krásných chvil se synem a především hodně zdraví celé vaší rodině.

Srdečně, Katka


PS – důslednost není přísnost (kdybyste měla čas a chuť přečíst si k tomu více. 

Agresivita dětí
Dobrý den. Mám tříletého syna (3r a 2m). Je to hodně živé dítě. Problém nastává, když má nějaký diskomfort. Neumí určit, nebo vyjádřit, co mu nesedí. Zda má hlad, nudí se, nebo ho něco bolí(kromě aktuální bolesti, kdy se bouchne). Také je netrpělivý a špatně snáší, když mu něco nejde. To pak tu činnost nechce dělat, nebo se začne vztekat. Například když nedopatřením vylije trochu z hrnku popadne jej vztek a schválně vylije zbytek na zem a při tom se vzteká. Snažím se tomu předcházet, když se to stane předejít vylití zbytku. Vezmu ho za ruku a společně jdeme pro hadru a utřeme nepořádek. Když mu nejdou připojit autíčka za sebe, nebo nechce zapadnou kousek od puzzle, tak se také vzteklá - to ho zaujmu jinou činností.
Také potřebuje velký přísun podnětů. Umí se sám zabavit, ale když ho něco omrzí, hledá další podněty. Nerad chodí stále stejnou cestou na procházku, když vidí několikrát pohádku, už ji nechce pouštět a podobně.
Marcela
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den,
děkuji za váš dotaz. Moji odpověď píši k druhé části vašeho dotazu.
Poruchy přijmu potravy
Dobrý den, dcerka(3 roky) začala od září chodit do školky. Bohužel to každý den provází velký pláč.Pláče i během dne ve školce Teď ještě přestala ráno snídat a ve školce toho podle paní učitelky také moc nesní.Já chodím už rok na 6 hodin do práce. Do teď byla dcerka doma s babičkou a chtěla by s ní být doma dál.Přemýšlím o tom, že třeba nástup do školky o půl roku odložíme a budeme doufat, že pak bude situace lepší. Prosím, poradíte mi.
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


děkuji za váš dotaz. Z toho, jak situaci popisujete to vypadá, že dcera ještě na nástup do školky nebyla připravená. Pokud je to možné, pomohlo by, kdyby chodila do školky maximálně na 2 dopoledne a po obědě domů a 3 dny byla doma s babičkou.


Co je ale opravdu důležité je dceru připravovat na školku a povídat si s ní to tom a otužovat.


Celou situaci jí vysvětlit – že slyšíte, že pláče, že říká, že chce být doma s babičkou a jste moc ráda, když si s vámi povídá, že vám vše říká. A že navrhujete, že bude ještě doma a bude se na návrat do školky připravovat. A zase se jí ptát – co potřebuješ, abys to ve školce zvládla?

Prostě záleží, jaké máte možnosti to nakombinovat, ale důležité je povídat si o tom s dcerou. Je užitečné pro budoucnost vytvořit vzorec – slyším, že máš nějaké potřeby/strach a snažíš se mi je říci. Jsem za to ráda. Poslouchám tě, jsem tady pro tebe (tím zajistíte potřebu bezpečí). Pojď vymyslíme spolu jak to zvládneme a budeme na tom „pracovat“.


Celkově dceru otužovat. Pokud chce někam lézt – ať leze a povzbuzovat jí a fandit, že to zvládne. Chce lézt na strom – super – ať leze, chce lézt na prolézačky, ať leze. Chce si sama nadat oběd – ať si nadná. Chce krájet ostrým nožem zeleninu k obědu – ať krájí. Ať jí babička během dne co nejvíce povzbuzuje ve všem, na co si dcera troufá. Ať strach o vnučku zkouší minimalizovat.


Přeji vám i celé vaší rodině hodně zdraví.

Srdečně, Katka
Vztahy v rodině
Dobrý den,
příbuzní mají v rodině jedno postižené a jedno zdravé dítě. Zdravé, mladší holčičce je 13 let a sbírá figúrky koní. Plemena mají sety a ona si je doplňuje. Někdy bezhlavě, což není levná záležitost (1 kus stojí i 200 Kč). Zainteresovala do toho příbuzné. Když vidí u někoho ochotu koupit jednu figurku (když v obchodě, kde bydlí není), chce dalších pět s tím, že si je vyplatí ze svích peněz. Když jsou ale figurky koupené, řekne, že to bude jakoby dárek k Vánocům, což se také stalo mně. Celkově je do koní, jak se říká, blázen. Zavírá se do svého pokoje a mluví s figurkami. Někdy se tam hraje i s mnohem mladšími děvčaty. Hledá na you tube videa, kde se děti, podobně jako ona, s takovými figurkami hrají a mluví na ně. Inspirají se tím. Zajíma mne Váš názor na věc, jak ji mám vše šetrne vysvětlit . Obávam se, že si tím něco kompenzuje. Rodiče mi řekli, že si ji prostě nemám všímat a jednoduše ji figurky nekupovat. Nevím, jestli je to dobré řešení. Děkuji.
Hana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hano,


děkuji za váš dotaz. Chápu to tak, že holčička si vytvořila svůj svět a je jí v něm dobře. Její svět, bych jí nebrala. Nevíme totiž, jak moc je pro ni důležitý a co všechno má tímto zajištěné.  Pokud chodí do školy, má další aktivity, tak bych doporučila to respektovat.


Jak popisujete situaci z obchodu.  Lze se na ni dnes obrátit, a požádat ji o výplatu peněz za dalších 5 figurek. „víš XY, nemůžu si dovolit zaplatit dnes za tvůj dárek k Vánocům. Těch 1000 Kč za figurky potřebuji na své výdaje. Počítala jsem s naší dohodou, že po návratu domů mi cenu za koně vyplatíš ze svých peněz. Koně jsi si koupila sama – já ti na ně pouze půjčila.“ Buďte laskavá, ale důsledná. A trvejte na dohodě, že vám peníze vyplatí. Nejde o žádnou výtku vůči její osobě, ale, že dodrží své slovo.


Pokud řekne, že peníze nemá – ptejte se jí na nápady, jak situaci vyřešit. Veďte jí k zodpovědnosti. Může vám to postupně splácet? Může si to nějak odpracovat?


Co se týká do budoucna. Pokud budete v podobné situaci lze se dopředu domluvit – že toto berete jako závaznou dohodu a předem se domluvit, kdy vám peníze vrátí. „OK, takže ty máš doma v peněžence 1000Kč a jakmile dojdeme domů tak mi ty peníze dáš?“


Snad jsem vám pomohla. Je super, že má holčička takovou příbuznou a že jí budete učit co je to důslednost, dodržování slova a zodpovědnosti.


Srdečně, Katka

Vztahy v rodině
Dobrý večer, právě jsem se dozvěděla, že mi můj už dospělý syn (25) lže. Asi dva roky mi tvrdí, že studuje dálkově a není to pravda. Už s námi doma nežije, odstěhoval se s přítelkyní, pracuje a vede spokojený život (aspoň jsem si to myslela a prezentoval to tak). Až teď díky přítelkyní a neúspěšným státnicím přiznal, jak to s ním je. Má stavy deprese, že selhal a lže a po celou dobu nedokázal přiznat, jak to s ním je. Normálně se i učil na zkoušky, tak si to vsugeroval, vypracovával práce apod. Co jsem to za matku, že jsem to nepoznala, jaké má problémy a že mi lže? Beru to jako osobní selhání. Vychovávala jsem své děti sama (mám ještě 19 letá dvojčata). Myslela jsem si, že dobře a byla jsem i hrda, že
máme pěkné vztahy. Problémy se u nás řešily a důvěra je pro nás důležitá.Nebo jsem si to myslela. Je to šok.Nevím, zda nemůže jít i o psychickou poruchu (prý v noci někdy nespí, třepe se apod.). Nechápu to.Vím, je dospělý, vydělává si, na titulech nelpím, bylo to jeho studiu, tak proč?
Trish
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Trish,


když jsem si četla váš dotaz (asi již po páté) stále mě napadala jedna myšlenka. Dovolím si vám ji nabídnout.


Velmi vám záleží na vašich dětech, a jim na vás. Jste si blízcí a nechcete jeden druhého zklamat. Váš syn vnímá jako osobní selhání, že nebude mít vystudovanou vysokou školu, z jeho pohledu je to velmi důležité. Jak unést tu tíhu zklamání, jak se s tím popasovat. A jak to říci někomu na kom vám, tak moc záleží (tedy vám).


Chápu, že z vašeho pohledu není titul a studium na vysoké škole důležité, ale syn to vnímá jinak. Máte to se synem podobné, on vnímá tíhu selhání, že nestuduje a vy vnímáte tíhu selhání, že jste jako máma nepoznala, že vám lže, že má problémy.


Přemýšlím ještě nad tím jak z toho ven. Někdy hodně pomůže nebýt super dokonalý a na sebe tak přísný. Navažte na vaše pěkné vztahy a ukažte si své slabosti, své obavy a strachy.  Jak se to říká – velký je ten co se nebojí přiznat slabost. Nabídněte synovi tuto cestu, tím, že začnete u sebe a začnete mu ukazovat své obavy, strachy a bolesti.


Umožnit si něco nezvládnout a nebýt dokonalý bývá někdy těžké. Kdyby syn chtěl, může se objednat k odborníkovi (třeba i k nám). Držím moc palce a je super, že máte hezké vztahy postavené na důvěře – protože dnes máte na čem stavět, a to je moc důležité.


Srdečně, Katka

Pláč, strach a jiné úzkosti
Dobrý den, děkuji moc za odpověď. Samozřejmě stolici jsme změkčovat zkoušeli - jak změnou stravy, tak pod lékařským vedením projímadly. Ale má to jen účinek, že se vykaká do těch trenýrek. Je tam opravdu potřeba změnit přístup k synovi. Já se snažím (mám nastudováno Výchova Nevýchovou a myslím že to v pohodě zvládáme). Bohužel manžel je ten typ co myslí, že děti musí poslouchat a hotovo... Takže náš přístup není jednotný... Ještě jednou moc děkuji za Váš čas! Eva
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


vůbec nevadí, že vy nabízíte dětem pečující něžnou mateřskou náruč a manžel rázný, jasný a otužující přístup. Vy nabízíte mateřský ženský princip a on otcovský mužský princip. Syn má jedinečný vztah s vámi a jedinečný vztah s manželem. Všechno je v pořádku. Důležité je se s manželem shodnout jakého člověka chcete ze svého syna vychovat a v tom být jednotní – zodpovědného, samostatného..??...a věřím, že tady se shodnete.


Velmi osvědčená cesta, jak vyřešit problém s kakáním je přestat to řešit jako problém. Jak jsem psala minule – promluvit si se synem. Kdy se mu kaká nejlépe, na jaké toaletě, jak by si mohl „upravit“ toaletu, aby ho to bavilo. A společně se pobavit o tom, co potřebuje ještě k tomu, abyste už toto téma nemuseli spolu řešit. Jinými slovy dát mu jasně najevo, že vy už jeho kakání řešit nebudete. Dát si ruku na to, že už je velký kluk a kakání je jeho starost. Následně neptat se na kakání, nevybízet, aby seděl na toaletě. Jinými slovy dodržet to, že je to jeho starost, že mu věříte a že to zvládne. To je moc důležité, abyste o tom byla 100% přesvědčená. Aby z vás tu jistotu a víru cítil.


Jakmile vy to vyřešíte u sebe – vypustíte to, vypustí to i syn.


Líbí se mi, jak o věcech přemýšlíte, jak máte nad tím vším nadhled. S vaší sebereflexí to zvládnete v pohodě. Srdečně, Katka


PS – v pátek 29.9 vyjde další díl Rodič v 21. století – který bude mít téma Jednotná výchova. Když by vás to zajímalo video zdarma najdete zde.

 

Hranice a důslednost
Dobrý den! :-) Jsem sice babička, ale chtěla bych se zeptat za dceru.
Mladí mají chlapečka, kterému byl na přelomu července a srpna rok. Je moc šikovný, běhá, všemu rozumí, umí skládat různé skládanky, žvatlá.. Ale je to hrozný vztekloun. Nenechá se přebalit, jakmile něco není po jeho, tak kope, škrábe, zuří a ječí.. Dcera je už zoufalá a neumí si poradit.. Nic na něj neplatí. Jak zvládat vztek u tak malého dítěte?
Bára
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Báro,


děkuji za váš dotaz a důvěru. Je fajn, že máte takového šikovného vnuka a že se zajímáte. Dcera ve vás bude jistě mít oporu, a to je moc fajn. Dovolím si vám nabídnou pohled na dnešní výchovu v proměnlivém světe. Současní rodiče jsou nejistí v tom, jak mají děti vychovávat. Snaží se dětem co nejvíce usnadnit život. Nabízí se mnoho výchovných stylů a nesnadné to mají rodiče, kteří se v tom všem chtějí vyznat. Někteří dnešní rodiče se snaží být tak skvělí, až jsou z toho neurotičtí. 


Situaci tak jak jí popisujete nebo tak o vnukovi, jako o vaší dceři.  Děti v tomto věku velmi dobře vnímají situaci doma a komunikují ji přes sebe, své tělo, své chování. Vnuk se vzteká, protože "dcera je zoufalá a neumí si poradit". Děti potřebují ze svých rodičů cítit jistotu a mít nastavené hranice. Nejsem zastáncem odměn a trestů, protože tím děti učíme agresivitě/strachu. Naopak myslím, že laskavé nastavování hranic a důsledné trvání na nich dětem dává pocit jistoty a bezpečí.


Mé doporučení pro vaši dceru je napojit se na signály a potřeby syna. Mazlete ho, hodně mu čtěte (klidně stejnou knihu pořád dokola, bývá fajn i ve stejný čas), nechte ho projevovat emoce a dopřejte mu hodně pohybu a nových zážitků. Ale buďte důslední v nastavování hranic a pravidel. Když se jednou řekne, že se jde ven – jde se ven, když se jde ze hřiště domů, jde se domů. Pokud syna půjde přebalit, ať mu vysvětlí, co potřebuje: „myslím, že potřebuješ vyměnit plínku, půjdeme do koupelny na přebalovák. Když ti vyměňuji plínku potřebuji, abys mě nekopal a neškrábal – to mě bolí“. Jakmile začne syn kopat, škrábat je třeba říci jasné NE. Pokud mě budeš kopat nemohu ti vyměnit plínku. Jakmile syn bude kopat – dá jej z přebalováku dolů.


Ať se dcera nebojí nastavovat hranice, její syn to potřebuje. Možná byste mohla dceři pomoci a zajímalo by jí, jak jste k výchově přistupovala vy.


Problém, který popisujete byl jedním z impulsů proč vznikal Akademie rodičovství. Na kurzech pracujeme především na rodičovské jistotě a sebereflexi. Kdyby to dceru zajímalo, můžete ji odkázat na naše kurzy (nejbližší začíná 5.10.).


Přej vám i celé vaší rodině hodně zdraví.

Srdečně, Katka :-)

Děti terčem urážek/šikana
dobrý den, dcera 8 let, druhá třída je šikanována spolužačkou. Říká jí neustále jak je tlustá, vyčleňuje ji z kolektivu, šíří o ní nepravdy, že je dcerka zlá, že naopak má dcerka fyzicky ubližuje jí. Vím, protože syn, který ted začal chodit do 1. třídy mi sdělil, že mu tato dívka vykládala, jak jí naše Danielka několikrát doškrábala až do krve..., což se nikdy nestalo. Aspon o ničem neví ani družinářka ani učitelka. Dcera je jinak průbojná, soutěživá s bratrem se dokáže handrkovat a dokonce poprat. Ale ve škole jen mlčí, nic neřekne a pak mi doma brečí. Třídní učitelku jsem informavala, ale děje se vždy v nepřítomnoti dospělých. Nevím jak zvednout dceři sebevědomí, aby se dokázala sama hájit. Začalo již v minulém školním roce, dcera mi řekla teprve předevčírem. Myslím, že se chce každému zavděčit, aby si našla kamarádky, protože má pocit, že s ní nikdo nekamarádí.
Andrea S.
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Andreo,


děkuji za váš dotaz a důvěru. Charakteristickým znakem šikany je, že se odehrává skrytě nikoliv před svědky. To ale nemůže být argument pro učitele a školu tento problém neřešit! Navíc přesně jak popisujete je pro šikanované děti obtížné se svěřit. Důvodem je strach z eskalace násilí, prožitek ponížení, strach ze ztráty přátelství nebo paradoxní pocit viny.


Pedagogičtí pracovníci stejně jako ředitel školy nesou odpovědnost za chování žáků probíhající během výuky, ale i o přestávkách, jinak řečeno mají odpovědnost po celou dobu, kdy je žák svěřen jejich dočasnému dozoru (od vstupu do školy až po její opuštění, ale např. i při různých výletech, exkurzích apod.). Pokud je tedy šikana páchána v tomto období, pak je na místě odpovědnost příslušných pedagogických pracovníků za ní.


Takže jste postupovala správně, když jste se obrátila na učitele. Důležité je pořídit ze schůzky písemný zápis. Pokud učitel odmítá s vámi problém řešit, další instancí je ředitel školy, výchovný poradce, školní psycholog. Přímo povinnost preventivně působit a řešit šikanování je stanovena v Metodickém pokynu MŠMT (číslo myslím je 28 275/200-22, což navazuje na další pokyny o řešení sociálně patologických jevů ve škole).


Z vašeho pohledu


Dceru lze oceňovat (líbí se mi, ……, všimla jsem si, ………zaujalo mě, když…………..) a být s ní – užívat si spolu, hrát si a mazlit se a vytvářet situace ve kterých může uspět – aby si zvýšila sebevědomí. V čem je dobrá, co jí jde a tyto aktivity posilovat. Hezky zpívá nebo kreslí nebo dělá nějaký sport nebo doma s něčím pomáhá (má nějakou činnost na zodpovědnost). Nechte jí dělat věci, které zvládne – dojít na nákup, dejte jí na starosti myčku, nakrájet zeleninu k večeři, umožněte ji rozhodovat o tom, co budete dělat o víkendu. Nechte jí dělat chyby a dopadnout přirozené důsledky, které bude muset vyřešit. Zaveďte doma rodinnou radu. Jak na to najdete zde.


Povídejte si s ní o tom, co v daných situacích má dělat. Například – když ti bude spolužačka říkat, že jsi tlustá, tak ty jí můžeš říci (a nabídněte dceři 2-3 varianty). Smyslem je, aby si dcera vybrala nějakou z variant a mohla jí v reálné situaci použít.


-          1.Můžeš jí ignorovat…“OK…“ a odejít od ní.

-          2. Můžeš to brát s humorem…“nezáviď“ a odejít od ní

-          3. Ti, kdo druhým ubližují, mají svoje vlastní problémy ….“nemáš ňáký problém. Chceš pomoct?!


Dcery se můžete ptát na vztahy ve třídě, zmapovat okruh kamarádů, se kterými vaše dítě umí či neumí, chce či nechce vycházet:
• S kým ráda chodíš ven?
• S kým se ti dobře spolupracuje, když máš něco dělat ve dvojicích nebo ve skupině?
• S kým budeš letos na pokoji, až pojedete na školu v přírodě? Proč?


Ptejte se i na její postavení ve třídě:
• Co máš ve třídě na starost?
• S čím umíš poradit nebo pomoci? Komu pomáháš?
• O co spolužáci přijdou, když s nimi nepojedeš na školu v přírodě?
• Čeho je v třídě méně nebo více, když tam nejsi? Jak si to vysvětluješ?

Otázky míří k poznání, jak dcera nahlíží na svou roli v kolektivu a jak si sama sebe cení. Samozřejmým základem takových rozhovorů je vzájemná důvěra. Přestože chcete znát odpovědi, s otázkami netlačte. Upřímný a důvěrný vztah je důležitější než znalost konkrétní sumy informací.


Na webových stánkách Akademie rodičovství si můžete stáhnout celý ebook na téma šikana zdarma, pokud by vás zajímaly další informace.


Držím palce.

Srdečně, Katka

 

Pláč, strach a jiné úzkosti
Dobrý den, mám na Vás asi trochu nestandardní dotaz, ale myslím, že se týká rodičovského přístupu, i když to na první pohled nevypadá. Syn, kterému budou za měsíc 4 roky nekaká. Kakat nechce, když už má nastřádáno, ukakává do trenýrek. Měl problém i s čúráním, ale to jsme klidným přístupem a trénováním zvládli, že doma chodí sám, motivovat musíme jen když je mimo domov nebo známé prostředí. Ale to kakání je problém. Snažím se to nebrat tragicky, nechat mu čas, ale ten čas už mu necháváme rok a pořád nic. Chodí si každý večer sednout na záchod, ale i když tak sedí hodinu, tak nic (i když pohmatem při umývání cítím, že to má na krajíčku). Jaký přístup mám zvolit? Opravdu začne kakat až bude chtít on... Paradoxně před měsícem jsem musela být s dcerou v nemocnici na 2 noci a on se normálně vykakal, když byl s tátou doma. Od té doby zase nic. Jestli on nějak podvědomě na sebe tím strhává pozornost mámy...? Jak z toho ven? Jít k psychologovi nevím - on s nikým "cizím" nekomunikuje... Děkuji - otázka upravena poradcem
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


děkuji za váš dotaz a důvěru. Lze se setkat s názorem měkčení stolice. Od švestkových kompotů, homeopatika, pití, úprava jídelníčku apod.


Ze zkušenosti takto malé děti nemusí jít k psychologovi, stačí, když jdou rodiče. Pokud dojde ke změně u rodičů, dítě přirozeně na tyto změny reaguje. Takže jestli chcete můžete jít k psychologovi vy a manžel. Stejně můžete využít konzultací u nás v poradně Akademie rodičovství buď osobně nebo přes Skype.


Další možností je promluvit si se synem. Kdy se mu kaká nejlépe, na jaké toaletě, jak by si mohl „upravit“ toaletu, aby ho to bavilo. A společně se pobavit o tom, co potřebuje ještě k tomu, abyste už toto téma nemuseli spolu řešit. Jinými slovy dát mu jasně najevo, že vy už jeho kakání za něj řešit nebudete. Dát si ruku na to, že už je velký kluk a kakání je jeho starost. Následně neptat se na kakání, nevybízet, aby seděl na toaletě. Jinými slovy dodržet to, že je to jeho starost, že mu věříte a že to zvládne. To je moc důležité, abyste o tom byla 100% přesvědčená. Aby z vás tu jistotu a víru cítil.


Vyčlenit čas, kdy si budete spolu hrát. Dle možností – denně, obden, jednou týdně – půjde s vámi na hřiště/bazénu/do knihovny….cokoliv co vás bude bavit. Toto opět domluvit a důsledně dodržovat.


Oceňovat (líbí se mi,………., všimla jsem si……., zaujalo mě,………….) a to alespoň 3x denně.


Zvažte, jak doma přistupujete k chybám. Zkuste syna vést k přirozeným důsledkům. Něco se rozbilo, rozlilo, nepovedlo…. OK, to se stane…co budeš příště dělat jinak/jak to lze opravit/vyřešit… Chyba je v pořádku, chybou se člověk učí.


Držím palce, srdečně Katka

Vztahy v rodině
Dobrý den, reaguji na Vaši odpověď. To je právě ono, když cokoliv navrhni třeba výlet byť rodinná tak řekne že nemá čas, že musí vydělávat atd. Vždy si něco najde. Nikam společně nechodím a já vím že jsem s přítelem jen že stereotypu. Ale celkově náš život je stereotypní, a myslím že na to že mi je 29 tak si připadám jako by mi bylo 50. Jsem vším moc vyčerpaná jak z rodiny tak z celého života.... Denisa je sice dospělá ale furt ji bere jako dítě... Když jsem minule řekla že by jsme mohli jít na večeři jen mi dva odsekl mi že bez dětí nepůjde že až někdy až tu budou všichni atd. Vše krásné již po třech letech vyprchalo a co mě zbylo? Ze vztahu nic pouze stereotyp kterým trpime všichni. Jakékoliv řeči ode mě vše skončí hádkou a debaklem... Bojím se co bude dál...
Diana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Milá Diano,


možná je na čase si položit otázku, zda-li s tímto partnerem chcete nadále žít. Jestli chcete být součástí tohoto stereotypního života, který popisujete. Udělat krok do neznáma a vydat se hledat bývá zpočátku strašidelné, ale jakmile vyrazíte a začnete realizovat svůj nový život, vše bude jednodušší.


Napadá mě otázka: Co byste udělala, kdybyste se nebála?


Není to jednoduché, ale jste mladá a stojí za to být tvůrcem svého života.

Přeji vše dobré. Srdečně, Katka

Vztahy v rodině
Cast2. Často ji vyzvedává v práci, zavřou se v obýváku a přítel s ní vždy změní náladu. Najednou se směje atak. To je pak Tata sem Tata tam. Pořád na mě udělej ji jídlo, jedla Denča atak... Myslím že skoro ve 20 by si mohla udělat jídlo a nemusela bych já kolem ní skákat. Kdykoliv ale něco řeknu je zle přítel se naštve že furt proti ní něco mám. Ale tak to není... Jen si myslím že ji nemůže stát neustále za zadkem. Dava ji na svačiny, na cesty do práce, teď ji dal i na boty a kalhoty protože přece na to nemá... Jen aby ona mohla mít byt tak ji zaplatí kauci a nájem dopředu. A odsunul rekonstrukci pokoje mé dcery (má k ní hezkej vztah)... když kolikrát je pozoruju jak se objímají atak je mi ztoho smutno, pač mě přítel neobejme jak je rok dlouhej... říkám si jestli je mezi nimi normální vztah otce s dcerou... Ano kolikrát i žárlím, pač k ní se chová úplně jinak než ke mě. Když se sním otom chci bavit pohadame se.. se dynama takový vztah nemá... Hodně mě to vždy raní... Co myslíte vy?
Diana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Diano,


děkuji za váš dotaz a důvěru.  Z toho, jak to popisujete vy, to vypadá, že v době, kdy měl pomalu otec vyprovázet svoji dceru do dospělého světa (děje se právě v cca 16 -18 letech) a mělo dojít k „přestřižení pupeční šňůry“ jste přišla do rodiny vy a místo přestřižení pravděpodobně došlo k upevnění pouta mezi otcem a dcerou.  Netušíme, jakou potřebu si naplňuje otec svojí péči o dceru a vy ve své pozici nebudete mít moc šancí jejich vztah posunout dál. Navíc to partner může chápat tak, že je vše v pořádku a jen podporuje svoji dceru.


Chápu, že je to pro vás náročná situace, ale je na místě si položit otázku na čem je postaven váš partnerský vztah. Proč jste právě vy dva s partnerem spolu? A následně jasně vyjádřit co chcete v partnerském vztahu. Například: více času trávit s partnerem, sdílet společně sporty, kulturu, více intimností a objetí, vést šťavnatý sexuální život, jezdit na výlety…A tyto své potřeby a přání sdělovat svému partnerovi. Pokud se vám ve dvou nebude dařit váš partnerský život posouvat můžete navrhnout návštěvu odborníka. Jinými slovy neřešit vztah otce s dcerou, ale váš vztah s partnerem.


Tím, že porostou vaše nároky na čas trávený s partnerem umožníte Denise uvědomit si, že toto je váš partner a ona si přirozeně bude hledat toho svého. Že se proces daří poznáte tak, že se mezi Denisou a otcem budou množit konflikty – což je přirozený způsob, jak se děti odpoutávají od svých rodičů.


Držím palce a přeji vše dobré.

Srdečně, Katka

Vztahy v rodině
Cast1. Dobrý den, možná teď budu znít jako panikařka, a možná to vidím moc černě. Ale trápí mě něco velmi zvláštního... Přítel 43, má tři děti (20,19,17). Nejmladší kluk je v jeho péči. Přítel měl od 9 let v péči i prostředni dceru Denisu(jediná holka) byl s dětmi dlouho sám bez vztahu. Když Denise bylo 16 sestěhovali jsme se k sobě. A musím přiznat že od začátku to byl boj. Denisa na mě hodně žárlila, ať jsem udělala cokoliv vždy jsem byla ta špatná já, byly to pomluvy, naschvály atd. Otec se většinou zastal mě, občas ne. V 18 se odstěhovala do jiného města, k příteli... On ji den co den volal, psal jezdil za ní poměrně často, předělával komplet byt... A kdykoliv přijela knam chtěla peníze že nemá na to a pak zase na to apod. Byl schopný ji dát měsíčně i 4-5 tis. Vždy když nastoupila do práce dlouho tam nevydržela... Teď byla víc jak půl roku na UP. Před měsícem se rozešla s klukem a vrátila se k nám. Začala i pracovat. Ale mě přijde až ubohé jak visi otec na ni a ona na něm.
Diana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Diano, děkuji za dotaz a důvěru. Moji odpověď najdete v druhé části vašeho dotazu.
K.
Děti a učení
Dobrý den, dcerka (narozená 28.5.11) nastoupila 1.9. do školy. Měla jsem trochu pochybnosti, jestli ji nemám dát ještě rok čas, ve školce mě ujistili, že je šikovná, že školní docházku zvládne. Bohužel jsem se asi rozhodla špatně. Dcera má po týdnu ve škole dvě známky - 4 (za práci ve škole, nepochopila zadání) a 5 za to, že neměla DÚ. Když jsme úkoly dělaly doma, zvládla to, ale chce abych jí asistovala. Umí, ale je méně samostatná. Paní učitelka mi na třídní schůzce sdělila, že dcera jí zatím neukázala žádnou znalost, že jen opisuje od spolužačky a že nerespektuje autoritu a že to jednou bude mít těžké. Nevím, co mám dělat. Je mi z toho dost smutno. S paní učitelkou nesouhlasím, ale nechci před dcerou srážet její autoritu. Nechci ale aby si dcera myslela, že je hloupá, pětkařka, už takhle na začátku školy. Paní učitelce jsem svůj názor na 5 v první třídě v klidu sdělila, stojí si ale za svým. Prosím poraďte mi.
Kamila
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kamilo - ještě připojuji vzkaz od paní Vandy:

Pro Kamilu:
Žádný pedagog nedokáže za týden či dva odhadnout dítě, učitelkám ze školky proto věřte.
Selže-li komunikace s učitelkou, neváhejte se obrátit na ředitele. Toto je opravdu hodně nestandardní a demotivující jednání, které může ovlivnit vztah ke vzdělávání na celý život. Já bych svoje dítě klidně i dala na jinou školu. Není třeba rozdávat motivační jedničky za nic, ale netřeba dítě shazovat... Děti se teprve učí, že existují domácí úkoly...proč dcera nedostala další šanci ho splnit? Pedagog není neomylný. Rodič je zodpovědný za své dítě...


Tady je mé vyjádření:

Dobrý den Kamilo, děkuji za váš dotaz.


Nemyslím, že jste se rozhodla špatně. Jenom dcera narazila na učitelku, která je přesvědčená, že její styl výuky je vhodný a správný. Já osobně s tím naprosto nesouhlasím. Dávat dětem v první třídě během prvních pár dnů školy známky jako 5, 4 a podobně může některé děti vystrašit a ze strachu budou nějak fungovat, ale lidsky mě to přijde špatně. A hlavně jeden přístup na všechny děti platit nebude určitě.  Myslím, že bychom na toto téma – co to znamená neukázala znalost – jako že se nepředvádí a nemá potřebu někomu něco dokazovat – pro mě super, co znamená nerespektuje autoritu – jako že neposlouchá na slovo pokyny bez smyslu – pro mě super, mohly diskutovat dlouho.


Otázka, co s tím.


Nabídla bych vám skutečně otevřeně komunikovat svůj názor a váš nesouhlas s paní učitelkou s dcerou. Je to vůči dceři fér, je to transparentní a dcera bude mít ve vás stále oporu a bezpečí. Bude se o vás moci opřít a vy jí pomůžete to ve škole zvládnout i s touto paní učitelkou. Vaše role je rodič a v této roli jste dceři oporou. Dcera není hloupá, jen je něco nové a společně se to budete učit a společně to zvládnete! Dcera má samostatně vztah s vámi a samostatně se svojí učitelkou (každá si vytváříte svůj jedinečný vztah s dcerou). O propojování rolí rodičovské a učitelské jsme hovořily v pořadu Rodič v 21. století – když budete mít čas můžete se na video podívat.


Přeji vám vše dobré a hlavně zdraví. Pokud máte ještě nějaké dotazy, klidně pište.

Srdečně, Katka

Osobní vzkazy
Pro Kamilu:
Žádný pedagog nedokáže za týden či dva odhadnout dítě, učitelkám ze školky proto věřte.
Selže-li komunikace s učitelkou, neváhejte se obrátit na ředitele. Toto je opravdu hodně nestandardní a demotivující jednání, které může ovlivnit vztah ke vzdělávání na celý život. Já bych svoje dítě klidně i dala na jinou školu. Není třeba rozdávat motivační jedničky za nic, ale netřeba dítě shazovat... Děti se teprve učí, že existují domácí úkoly...proč dcera nedostala další šanci ho splnit? Pedagog není neomylný. Rodič je zodpovědný za své dítě...
Vanda
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Vando,
vzkaz pro kamilu předávám. Děkuji pěkně. Katka
Pláč, strach a jiné úzkosti
Dobry den,mam 5 leteho syna který je velmi uzkostlivy, bojacny, nesamostatny.Od malicka jsme s nim behali po doktorech, cvicili na rehabilitacích kvůli opozd.psychomot.vyvoji, vse casem dohnal, ale uz jako kojenec byl dost frustrovany. Byla jsem z toho hodne vystresovana, opecovavala jsem ho,prenasela na neho můj strach. Potom byl na 2 operacich kyly, nyní resime jeho pomaly rust.Opravdu si uz zazil svoje, jenze jak z toho ted ven? Pripada mi to jako zacarovany kruh, snazim se ho brat takového jaky je, rada bych nejak napravila aby se tolik netrapil, taky pro me a okoli je to narocne.Ucitelky ve skolce mi neustale rikaji ze nechce jist (je dost vybiravy-nevim jestli nemá nejaky blok)breci u svacin, netesi se do skolky. .Taky se nedodiva skoro na zadnou pohádku, zacne se bat a pak odbiha do pokoje.Myslite ze by jsme měli navštívit psychologa?Jak ho mam motivovat zvýšit sebevedomi?












Ewa
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Ewo, děkuji za váš dotaz a důvěru se kterou se na mě obracíte.


Možnost navštívit psychologa máte vždy. Já vám nabídnu můj pohled na situaci a co by mohlo pomoci z mé zkušenosti.


Váš syn toho za sebou za svůj život má opravdu hodně a chápu, že je to náročné pro vás i pro něj. Píšete, že jste přenášela strach na syna a že je nyní úzkostlivý a bojácný. Píšete, že jste jej opečovávala a že syn je nesamostatný. A dále, že se snažíte brát syna takový jaký je, ale zároveň chcete napravit to, aby se netrápil.


Cesta, jak z tohoto začarovaného kruhu ven je začít u vás. Protože změna u takto malých dětí vede právě přes změnu u rodičů. Začít syna vnímat a přemýšlet o něm, jako o samostatném, nebojácném a neúzkostlivém. Přestat se o něj bát, ale začít mu věřit, že to zvládne. Podporovat jej, otužovat a fandit mu, že spoustu věcí zvládne. Přestat jej opečovávat, ale aktivně vytvářet podmínky pro to, aby si syn mohl přebírat zodpovědnost – třeba za květiny u vás doma, nebo že bude na toaletě vždy toaletní papír…Tím, že se k synovi budete vztahovat jako k samostatnému, odvážnému…a umožníte mu zažívat úspěchy tím se mu zvýší sebevědomí. Čím více bude nabírat na sebejistotě pomalými krůčky tím se vše bude měnit.


Ať s vámi si chystá svačiny (nějaký krátký čas), ať si sám připraví doma svačinu, ať krájí ostrým nožem, ať si hraje venku podle svého, podporujte ho v tom, že na ten strom určitě zvládne vylézt, oceňujte jej velmi často a všímejte si co se mu daří. Ať si večer chystá oblečení do školky sám. Ať zažívá úspěchy a může s vámi sdílet radost a vaši víru, že to zvládne a méně vašeho strachu, že se mu něco stane.


Jakmile začnete u sebe (ať sama nebo s psychologem), syn se přidá obratem, stejně jako se přidal a připojil na váš strach a obavy. Přesně to jsou témata se kterými pomáháme rodičům v základním kurzu 0-6 let v Akademii rodičovství – třeba by vás to zaujalo a měla byste možnost se zúčastnit. Kurz začíná 5.10.


Přeji celé vaší rodině moc a moc zdraví. A věřím a fandím vám, že to zvládnete.

Srdečně, Katka

Děti a učení
Dobrý den, dceru (6 let) jsem zapsala na taneční kroužek. Není moc sportovkyně, což respektuji, ale přesto bych chtěla, aby se trochu nějak hýbala. Toto tancování jí také zaujalo a domluvily jsme se, že tam půjdeme. Nejdříve nadšení, jenže pak jí nešly nějaké kroky, což neunesla a zásek - propukla v pláč, že chce hned pryč a už nikdy se tam nevrátí. Rozumím té frustraci, když něco nejde a ani bych jí nechtěla nutit do něčeho, co nerada, přesto váhám, jak nyní dál. Vím, že vše nové se učí nerada, chce to umět hned a když to nejde, už to nikdy nechce dělat (např. plavání nebo učení se na kole). Nevím, jak to řešit - myslím její povahu, aby k učení přistupovala s větší lehkostí.Nezajímají mě výsledky, chci, aby jí to prostě jen bavilo, ale ona to vnímá velmi dramaticky - je velmi citlivá - když to nejde, je to selhání, jsem k ničemu, už to nechci dělat. Pro informaci - dcera třetím rokem chodí do školky a byla již na dvou kroužcích pro děti - oba ji po čase omrzely. Prosím, poradíte mi?
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Evo,


děkuji za váš dotaz a důvěru, se kterou na poradnu obracíte. Dcera je ve věku objevování, hledání a zkoušení. Takže je naprosto přirozené, že chce vyzkoušet více kroužků a za nějaký čas zase jiné kroužky. Přijde mi šikovné učit děti princip, že věci se dotahují do konce. Takže i v případě kroužků, bych se domluvila na nějakém období, kdy si může kroužek vyzkoušet. Buď pololetí nebo 5 návštěv – dle možností. A v tomto byla důsledná.


Co se týká jejích obav, že něco nepůjde, nebo že něco nezvládne. Tak bych doporučila velmi posilovat její sebeúctu a sebejistotu. Naplňovat její potřebu uznání. Existují různé hry, knížky na toto téma. Kdybyste chtěla nějaké nápady na hry či tvořivost ode mne – pište.


Přeji hodně zdraví vám i celé vaší rodině. Srdečně, Katka

Poruchy řeči
dobry den,psala jsem Vám tento tyden.dcera nekokta jen ma spatnou vyslovnost.jnastoupila v 5letech poprve v zivote do skolky.a po 4 dnech je nemocná,uplne se psychicky zhroutila,dostala teplotu-nechala jsem ji doma,k lekari jsem nesla.že ji zlobí nejaky chlapecek.o skolce nechce vubec slyset.od mala se stranila deti.dite na ni zacne mluvit dcera prcha.ma z nich uplnou fobii.nevyrustala mezi nima.od 2let se vubec nepocurava ,vcera to ve dne udelala.i kdyz teda mela teplotu.ted je povinna skolni dochazka,ale co s tim,kdyz dcera absolutne se desi skolky?co mam prosim delat?s kym spolupracovat?mam rikat ucitelce,aby ji nepozsazovala vedle toho chlapecka u obeda??dekuji
Vera
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Věro, děkuji za upřesnění. Mnoho dětí v tomto věku nemá ještě 100% výslovnost. Takže věřím, že to s logopedkou brzy dcera zvládne.


Je to pro dceru náročná situace a mě se moc líbí, jak její potřeby citlivě vnímáte. Doporučila bych u dcery posilovat sebeúctu a sebevědomí a pomalu, laskavě jí začleňovala do kolektivu. Kroužky, dětská hřiště, děti kamarádek, víkendové akce pro maminky s dětmi, rodinná centra a školka. Co se týká školky, toho chlapečka apod. Zkuste se ptát dcery, co by jí pomohlo, aby se jí ve školce líbilo (chlapečka s paní učitelkou bych řešila, když by vás o to požádala, jinak bych jí naopak dala najevo, že jí věříte, že situaci s chlapečkem zvládne vyřešit – můžete si spolu doma povídat jak to lze vyřešit…).


Můžete začít si vyprávět příběh/příběhy, ve které se bude odehrávat něco podobného, co si myslíte, že dcera v současnosti prožívá. Například:

Kdysi v hlubokém lese žila malá veverka se svou maminkou a tatínkem, jednoho dne jí maminka řekla, že nastal čas, kdy začne chodit do školky. A vysvětlila jí, co všechno jí ve školce čeká – řekla, že jí koupí bačkůrky do školky, a že bude…(rozveďte, popisujte). Den před tím, než měla jít do školky měla veverka trochu strach. Bála se, zda paní učitelka bude hodná a co se bude ve školce dít. Také měla starost, jaké tam budou děti, a jestli se budou kamarádit…Během vyprávění se zeptejte "čeho ještě se mohla malá veverka bát?". Taková otázka vám umožní dozvědět se o obavách dcery, kterých si nemusíte být vědoma, a současně je můžete pomoci dceři rozptýlit (povídat si o nich, nabízet řešení, podporu).


Dcera pozná, proč jí takový příběh vyprávíte a uvědomí si váš zájem – tím se posílí i její pocit důvěry a jistoty.


Nevím, jaké máte možnosti zvolit jiný typ školky (např. soukromou s menším počtem dětí apod.). Další možností je písemně oznámit řediteli mateřské školy, že jste se rozhodla začít své dítě individuálně vzdělávat (nadpoloviční počet dnů školního roku). Oznámení o individuálním vzdělávání obsahuje identifikační údaje dítěte (jméno a příjmení, rodné číslo, místo trvalého pobytu), období, po které bude dítě individuálně vzděláváno a důvody pro individuální vzdělávání.

Po tom, co ředitel školy obdrží oznámení o individuálním vzdělávání, doporučí zákonnému zástupci oblasti z rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání, ve kterých má být dítě rozvíjeno. Mateřská škola ověřuje, jak si dítě osvojuje očekávané výstupy (schopnosti a dovednosti) v doporučených oblastech. Pokud dítě zaostává v osvojování potřebných schopností a dovedností, pracovníci mateřské školy doporučí rodičům, jak dále postupovat při vzdělávání, aby jejich dítě bylo co nejlépe podpořeno. Mateřská škola musí ve svém školním řádu stanovit termíny a způsob ověřování, přičemž termín ověřování musí být stanoven v rozmezí měsíců listopad až prosinec. Zákonný zástupce se musí ve stanovený termín dostavit s dítětem k ověření získaných schopností a dovedností v určených oblastech.


Vždy lze zajít za odborníkem a situaci probrat osobně. Můžete zajít za námi do poradny Akademie rodičovství. Každopádně je fajn začít pomalu a citlivě se začleňování do kolektivu s ohledem na školu další rok. Srdečně, Katka.

Vztahy v rodině
Dobrý den Kateřino, mám 14 ti letou dceru se kterou jsme bydlely od jejího narození u mých rodičů, kteří nás velice podporovali a dceři nahrazovali neúplnou rodinu.Měly jsme spolu krásný vztah,ale musela jsem na směny do práce. Maminka postupně převzala její péči za mne aniž by mi to bylo příjemné, neměla jsem na vybranou. Byla vždy ve všem rychlejší a silovitější. Takže se o ni začala starat víceméně ona. Já už jsem neměla sílu na to se s ní neustále handrkovat, kdo moji dceru vyzvedne ze školy atp. Již 7 let jsem s partnerem a máme spolu 16ti měsíčního syna. Bydlíme spolu v rodinném domě 2 km od mých rodičů.Dlouhou dobu jsem za ním jen chodila.Ale už je to 2 roky,co jsem se k němu přestěhovala. Problém je, že dcera mi dlouhou dobu slibovala, že se ke mě a mému příteli nastěhuje také, ale teprve začátkem tohoto roku se mi odvážila říct, že bude dál bydlet s mými rodiči.Problém je, že nemá čas nebo ani nechce se s námi moc stýkat. je radši s kamarády, v klavíru kam jde rovnou ze školy a doma je každý den až večer. prakticky nemám moc možnost s ní trávit čas. už jsem zkoušela si s ní promluvit a stanovit nám nějaký společný den, ale to vždycky padne. Má samé výmluvy. Hlavně moje maminka.Ta vždy do telefonu řekne, že teď zrovna někam jedou nebo že se dcera učí a k telefonu nechce. Už se to táhne tak dlouho, že nemám sílu ji pořád urgovat a nadbíhat jí a bojovat s mojí mámou o pozici. Občas přijedou,asi 1x týdně a pak zase že honem musí jít,.Já ani nevím, jak Vám vysvětlit, jak moc jsem nešťastná z toho, že jsem ztratila svoji dceru...To jsem si uvědomila vlastně až tento rok. Přitom už jsem to mohla tušit dřív, že ji vlastně ztrácím.Já bych jí moc chtěla přemluvit, aby šla k nám bydlet. Prosím poraďte mi, jak mohu zpátky získat její důvěru....evidentně jsem ji ztratila tím, že jsem si našla partnera, odešla od ní k němu bydlet a máme spolu dítě. Nikdy jsem si nemyslela, že bych takto dopadla. Chci svoje dítě zpátky ...Děkuji moc za odpověď. S pozdravem Lucie.
Lucie
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lucie,


chápu, že celá situace vám rve srdce. Ale myslím, že je ještě cesta, jak prožívat dospívání vaší dcery společně. Dceři je 14 let, takže je naprosto přirozené, že tráví čas s kamarády. Pokud byste bydlely společně budete se vídat každý den až večer v takovém tom běžném večerním frmolu. Dceru jste neztratila, ona vás miluje a jako vy ji.


Přemýšlím, jak velkou roli v tomto sehrává vaše maminka a vaše vděčnost k ní. Co všechno vám tato vděčnost nedovoluje jí říci. Co je to, „to“, co vám bere sílu v komunikaci s ní? Kdy můžeme říci mámě – „mami, mě se to nelíbí já nechci, abys….“. Co znamená mít s mámou krásný vztah a zároveň bojovat s ní o pozici? Jaká je její role – je to babička nebo maminka (vaší dcery)? A jaká je vaše role. Takto to trochu vypadá, že babička má dvě dcery (vás a vaši dceru). Někdy nám nejrůznější situace neumožní dospět a přestřihnout pupeční šňůru, ale možná už u vás nazrál čas k tomu, abyste si to se svojí maminkou vykomunikovala. A mohly jste být vedle sebe jako partneři – dvě dospělé rovnocenné ženy. Tím nastavíte model i pro svoji dceru a vytvoříte nový prostor pro váš vztah.


Pokud se vám podaří otevřeně vše probrat s vaší maminkou – sdělit jí, jak moc vás tato situace trápí nastavit si hranice a postarat se o sebe (nejde o manipulaci – jde o sdílení pocitů a vyjádření vašich potřeb). Někdy máme své rodiče na piedestalu a moc s tím nejde hnout. Mohlo by vám pomoci, když nebudete komunikovat s MAMINKOU, ale se ŽENOU jménem XY. 


Pak by šlo potkat se všechny 3 a znovu si popovídat o možnosti, jak byste chtěly spolu trávit čas. Každá máte své představy – tak je vzájemně nasdílet (co si přejete vy, co dcera a co babička). Společně pak můžete vymyslet situaci, která bude vyhovovat všem. Nehledejte ústupky na všech stranách, ale synergie (každá můžete mít to, co chcete). A již nyní při tomto rozhovoru začít mluvit o svých obavách – například zrušení tohoto času s dcerou ze strany babičky i dcery.


Lucie, chápu, že je to opravdu náročná situace, ale máte právo, žít svůj život. S novým partnerem, vaším synem i dcerou. Třeba při společných diskusích zjistíte, že by babička občas ráda zašla na hřiště s vnukem a dcera s vámi na nákupy/kina či procházku. Upřímně věřím, že dcera s vámi chce trávit čas a chce s vámi být – jen najít prostor a způsob, jak to realizovat. Jak překročit případná nedorozumění/bolístky, která se za čas nakumulovala. Není třeba nedorozumění rozplétat – navíc jsou někdy tak složitá, že to ani nejde, ale mluvit o tom co byste chtěly dnes, zítra a za rok a za 5 let. Mluvte o tom, co chcete v budoucnu a hledejte cesty, jak toho dosáhnout.


Zvládnete to, já vám věřím. Srdečně, Katka


PS – můžete také společně zajít za odborníkem a s ním vše probrat. Nebo za námi do poradny.


PSS – každá moje odpověď je individuální. Protože každé dítě i rodiče jsou individuální a co funguje jednomu v dané situaci, prostředí a povaze nemusí fungovat u vás doma. Každý příběh je ojedinělý a já v každé mé odpovědi k tomu tak přistupuji.  
Poruchy přijmu potravy
Dobrý den Katko,
moje tříletá dcerka od 1,5 roku, kdy na víkendy začala jezdit k otci, nerada jí. Nejspíše jí vše znechutil starší bráška. Zhoršuje se to, nejí už skoro nic. A ve školce kam začala chodit už v červnu, nejí ani nepije vůbec. Nevím, jak to řešit.
Děkuji Lenka
Lenka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Lenko,


děkuji za váš dotaz. Můžeme diskutovat co znamená „nejí už skoro nic“ a  nebo jestli jí málo nebo jen pár vybraných potravin (suchý rohlík a rýže).  Co tedy jí a kolik toho sní a vypije za den a zda není ohrožena na životě. To nechávám vzhledem k množství informací, co mám na posouzení vašem a pediatrovi. Pokud by situace ohrožovala její život – je třeba řešit s lékaři.


Netuším, v jaké jste životní situaci a jaké máte možnosti a jak funguje komunikace mezi vámi a otcem, jaký mezi sebou s otcem máte vztah (takhle malé děti kopírují vztah svých rodičů), je zde možnost, že dcera nebyla připravená na změny, které popisujete. Zkuste prosím zvážit vaše možnosti a vytvořit dceři bezpečné prostředí, aby se mohla pomalu a jistě od vás odpoutávat až na to bude vývojově připravena. Doporučila bych dosytit dceru. A to vámi, vaší láskou, bezpečnou náručí. Společnou hrou, čtením a zpíváním, hlazením, mazlením, masážemi, blbinkováním, lechtáním, válením se spolu.


Držím moc palce a věřím, že to zvládnete. Srdečně, Katka

Poruchy řeči
Dobry den,mam dceru 5 let.nyni nastoupila do skolky.nikdy predtim tam nechodila.spatne mluvi.chodime na logopedii-uz pred nastupem do skolky mela strach'ze ji deti nebudou rozumet.a to se take stalo.uz driv se detem vyhybala a tohle ji v tom utvrzuje,ze ji nerozumi.jak ji prosim pomoci?aby nemela problem se zaclenit do kolektivu?mam s ni zacit vic chodit mezi deti? Co ji na to rict,kdyz je smutna z toho.a jeste maji ve skolce svoji logopedku-ucast je dobrovolna'mam ji nutit tam chodit,kdyz ona nechce?dekuji - otázka upravena poradcem
VERA
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Věro,


děkuji za váš dotaz. Z vašeho popisu nevím, co přesně znamená, že dcera „špatně mluví“ (např. koktá, nekoktá..). Dovolím si vám nabídnou pár nápadů a pohledů abyste je mohla propojit s vašimi informacemi.


Chápu to tak, že pro dceru je to náročná situace a z tohoto důvodu, bych další logopedku nedoporučovala. Vaše paní logopedka s dcerou pracuje, jak nejlépe umí a pokud jste s ní spokojeny nechala bych to tak.


Děti neví, že je něco problém, dokud jim někdo danou situaci jako problém nepojmenuje. Jsou děti, které mluví jinou řečí (anglicky, německy), jsou děti hluchoněmé… a jiné děti jim nerozumí – přesto jsou v pohodě a mohou si spolu celé dny hrát – dobré porozumění v jazyce, pro ně není klíčové pro hraní si spolu.  Nabídla bych dceři tento pohled, a chodila s ní mezi děti. Jsou děti, které si s ní hrát budou a najdou cestu, jak spolu komunikovat – samy si to vyřeší. Čím více takový dětí dcera potká, tím bude její strach menší.


Příklad – teď mi jedna maminka vyprávěla, že dcera (2roky) jela na motorce/odráželo, přišel chlapeček něco řekl – ona nerozuměla (rodiče cizinci) a tak jí strčil, ona pochopila a jela a on za ní (hodili se) a když zastavila situace se opakovala. Nebylo v tom násilí, ale komunikace a obě děti byly spokojené.


Na vaši otázku, co jí říci, když je smutná – bych doporučila uznat její pocity a popsat je. Vidím, že jsi smutná, asi by sis chtěla hrát s dětmi…co bys mohla udělat aby, ….


V praxi jsem se potkala s poruchou řeči v rodinách s akčními staršími sourozenci, kteří se vždy ujímaly slova jako první. Nebo když rodiče sami příliš rychle mluví a nepočkají, až se dítě vyjádří. Rodinná atmosféra je poznamenána vysokým očekáváním výkonu a rychlosti, proti němuž stojí na druhé straně netrpělivost a nedostatek času ze strany blízkých osob. Dítě pak koktáním upozorňuje na svoji potřebu času a kontaktu a zkouší trpělivost svých rodičů. Komunikuje tak například nepřiměřené očekávání ze strany dospělých a z toho plynoucí přetížení.


Snad v mých řádcích najdete inspiraci. Přeji vám i celé vaší rodině hodně zdraví.

Srdečně, Katka

Pláč, strach a jiné úzkosti
Dobrý den,m mám dceru 17let. onemocněla a chce perušit na rok studium.Mudr. ji ale nechce vystavit potvrzení. Jedná se u ni o estétickou prý nemoc. dcera plešatí. Lékaří si neví rady a nezajíma jich to.Prý at si koupí paruku. Dcera je na zhrouceni a nemá myšlenky na školu ale sebevráždu. Nevíme jak dále pokračovat. Mohu uvést jiné důvody přeruš. školy? a co dál ,musí se hlásit na úřad práce? děkuji. G.
GABRIELA
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Gabrielo, děkuji za váš dotaz. Chápu, že je to pro dceru šílená situace. Zkusím vám nabídnout co mě k tomu napadlo a doporučení, jak postupovat.


Vypadávání vlasů není jen tak. Z pohledu psychosomatiky se může jednat o velký strach, napětí, snahu mít věci pod maximální kontrolou, protože je ohroženo bezpečí. V tomto věku může nevědomě dcera řešit otázky – co budu v životě dělat, jak to zvládnu… apod. Berte to prosím tak, že to jsou jen nápady(pracovní hypotézy) vycházející z mé praxe, nikoliv tvrzení, že tomu tak je.


Situaci bych v žádné případně nepodceňovala a neřešila parukou, ale okamžitou návštěvou odborníka. Psychiatr v místě bydliště může dceři napsat omluvenku ze školy a může pomoci medikací zvládnout tuto těžkou situaci (myšlenky na sebevraždu). Následně s terapeutem by dcera mohla pracovat na vyřešení problému. Kolegyně mi říkala, že na dětské psychosomatické klinice nejsou tak dlouhé čekací lhůty (ale netuším odkud jste).


Na závěr bych doporučila celou situaci vykomunikovat se školou a domluvit individuální studijní plán namísto přerušení studia.


Kdyby cokoliv, pište, něco vymyslíme. Držím moc palce. Srdečně, Katka

Osobní vzkazy
Velice děkuji za odpověd. Zkusíme to zvladnout sami, pokud se to nezlepší, tak se na Vás obrátím a zkusily by jsme ten telefon. Jěště jednou moc děkuji. Katka
Kateřina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Držím palce. Mějte se krásně. Katka
Pláč, strach a jiné úzkosti
Děkuji za odpověď, základní info- žijeme s otcem dcery. V rodině je vše v pořádku. Manžel má 18 letou dceru z prvního manželství. Vídáme se často, a vše je ok. Začalo to když dcera chodila do 3 třídy a začala chodit sama ze školy. A sousedé, moje kamarádky i babičky dceři i mě říkali, že nemůže chodit sama. Že by se jí mohlo něco stát. Tak postupně přestala chtít chodit sama. Ráno chodí do školy se svou kamarádkou. Stupňuje se to tak , že nechtěla chodit ze školy, ale v okolí domu jí to nevadilo teď už nechce nikam. Ze školy mi volá, že se bojí. Vysvětlím jí, že musí. A vymyslíme cestu kudy má jít. A nakonec přijde, ale běží a je hodně vystresovana. A raději vymýšlí jak a s kým by mohla jít. Takže zaměstnáváme celou rodinu. Vím, že má malé sebevědomí, i když je úspěšná. Snažíme se to posilovat ,ale moc se to nedaří. Děkuji Katka
Kateřina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Katko, děkuji za doplnění informací. Krásně jste to popsala – okolí říkalo a strašilo dceru, že nemůže chodit sama (v dobré víře). Až skutečně sama nechodí a strach převzala za vlastní. Bohužel vyrobit problém a úzkost je snazší než-li se jí zbavit. Nevím, jestli to zvládnete samy spolu (nebo i s dalšími členy rodiny), kdyby ne bude muset dcera zajít za odborníkem.


Kdybych s ní mluvila v poradně já, povídala bych si s ní, o jejích „fantaziích“ strachu. Ať mi ten strach co nejvíce popíše – jak vypadá, jakou má barvu, kde ho cítí v těle, jak ho nazveme a jak ho chce pojmenovat. Společně bychom vytvořily strach jako něco popsatelného nezávisle na ní existujícího s vlastním jménem – plácnu třeba „bubuk“. Pak se dá s „bubukem“ již pracovat, povídat si o něm, kdy jej má pod kontrolou.


Dalším krokem, by byl plán cesty ze školy. Probrala bych to s ní každý večer dopředu. Kudy půjde a co bude dělat, když se objeví „bubuk“. To musí vymyslet ona. Takže každý večer bude přesně vědět, kudy půjde a co bude dělat s „bubukem“ pokud se objeví. Večer je to vhodné opět probrat a posílit její sebevědomí tím, že to zvládla i když se „bubuk“ objevil a ocenit ji (radovat se společně z úspěchu).


Další důležitý krok je povídat si s dcerou o tom kdy je „bubuk“ nejmenší, kdy se třeba neobjevuje (není když jde s kamarádkou), co je jinak, jak se u toho cítí a jak tyto situace rozšiřovat – zmnožovat, abych jich bylo více (ikdyž nebude s kamarádkou či jinou osobou a přesto to zvládne). Jinými slovy pomoci jí uvědomovat si ty situace, kdy to zvládá a že jich je mnohem více.


Co by mohlo pomoci k sebevědomí – nedoporučuji již dceru strašit, naopak nechávat odžít a prožít ty situace, kdy se jí daří a kdy je úspěšná a o těch si povídat. Co jí jde – v čem je dobrá.


Mohlo by také pomoci předat jí „domácí práce či povinnosti“ na starost – pokud by chtěla. Z praxe si pamatuji na holku, co když doma začala žehlit, začala sebe vnímat jinak, a to mělo vliv na její sebevědomí.


Dále mě napadá přihlásit dceru do kurzu sebeobrany. Mohla by jít třeba i s kamarádkou, což by mohlo mít pozitivní vliv jak na její sebevědomí, tak snižování strachu.


Katko, pomalu a postupně můžete dceři pomoci její strach zmenšovat, až jej zvládne. Chce to trpělivost a pokoru a sledovat ty nejmenší možné posuny a pokroky a ty posilovat – na těch stavět. Kdyby cokoliv – zavolejte mě nebo jiným odborníkům, ať dceři pomohou co nejdříve.


Držím moc palce. Srdečně, Katka


Agresivita dětí
Dobrý den, mám 2 letého šikovného syna, umí krásně povídat, je to klidné dítě. Jedna z mých nejlepších kamarádek má na den stejně starého syna, považovaly jsme to za výhodu a plánovaly, jak si spolu budou hrát, ale to se bohužel neděje. Její syn je od malička dost ubrečený a spíše neklidný, moc se nedokáže soustředit na jednu věc a do teď umí sotva několik desítek slov. Problém je v tom, že v poslední době začal být na mého syna dost agresivní, typu škrábance v obličeji, kroucení ruky, držení pod krkem, shození z lavičky apod., vše z naprostého klidu, bez afektu, zjevně v tu chvíli bezdůvodně. Kamarádka ho za to plácla a odvedla ho na chvíli pryč, pak se měl omluvit, ale bylo to vše bez efektu. Jak reagovat lépe? A jak mám reagovat já? Jak poučit mého syna? Jak mu to mám vysvětlit? A jak to zařídit, když jsme spolu třeba týden na chatě a kontakt dětí je tedy nevyhnutelný? Bojím se je nechat na chvíli samotné, zároveň nechci celý den dělat synovi bodyguarda. 
Děkuji za jakoukoliv radu. - otázka upravena poradcem
Kamila
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Kamilo,


děkuji za váš dotaz. Děti ve věku 2 let nemají potřebu vytvářet společné hry s vrstevníky. Děti si hrají více vedle sebe než-li spolu. V tomto případě ani jednomu z nich nevysvětlíte své představy o tom, jak by si měly spolu hrát. Ve věku 2 let k tomu ještě nemají vytvořené schopnosti. Osobně si myslím, že děti v tomto věku nechat samotné si hrát moc nelze vzhledem k tomu, že mají velkou potřebu vše zkoušet, objevovat a testovat. Zároveň je moc fajn, když mají příležitost potkávat se s dalšími dětmi.


Děti se učí modelem a jejich vývoj je ovlivněn prostředím, ve kterém vyrůstají, nedělají věci bezdůvodně – pouze "nějak" komunikují své potřeby.


Když popisujete reakci druhé maminky v této situaci, nabízí tak synovi model – máma mě bouchá a když mě bouchá je bouchání normou, která je v pořádku. Syn kamarádky prostě dělá to stejné, jako jeho máma, na vašeho syna a zkouší jaká bude reakce. Je rozdíl shodit z lavičky a plácnout pro nás dospěláky – ale ne pro 2leté dítě. Navíc v tomto věku velmi objevují a zkoumají reakce, co se bude dít – zkouší kousat a zkoumají co to znamená, že to bolí. Učí se.


Pokud dojde k tomu, že syn vaší kamarádky ublíží vašemu synovi, tak bych navrhovala:


Ze strany kamarádky – obejmout syna, sednout si k němu a říci, že toto "Pepíčka" bolí, a neděláme si bolest (ale pokud jej vychovává přes fyzické tresty, tak to nebude fungovat – viz výše).


Z vaší strany – obejmout syna, připojit se k emocím – asi to bolí, asi je to nepříjemné. Umožnit synovi emoce prožít a nabídnout sebe jako model řešení situace, aby od vás odkoukal, co má dělat. Vy se můžete obrátit na syna kamarádky a říci – "ne, to bolí, to nedělej". A postupně vést svého syna, aby se o sebe takto postaral.


Pokud budete spolu týden na chatě je třeba počítat s tím, že kluci se tímto způsobem učí a objevují. Děti, obzvláště chlapci, milují hravé potyčky. Boxování, honičky, polštářové bitvy, zápas. Je príma, když si to dokážeme společně užít. Jen ve skutečném fyzickém kontaktu dítě pozná, jakou sílu může použít, aby to druhého nebolelo. Učí se přijatelným způsobem vybít napětí, agresi, a navíc rozvíjí svou obratnost, učí se padat, vyhrávat i prohrávat.


Za nějaký čas si kluci budou umět spolu hrát (obvykle okolo 3 roku), dejte jim s kamarádkou čas. Přeji vám mnoho krásných chvil a hodně zdraví celé rodině.


Srdečně, Katka

Pláč, strach a jiné úzkosti
Dobrý den, potřebuji poradit s dcerou 10let. Bojí se cizích mužů, a romů. Nechce vůbec chodit sama ven, není schopna dojít ani ze školy domů. Do krámu, který máme kousek od domu. Bydlíme v okrajové části malého města. Pokud jde s kamarádkou není problém.
Tato situace začala asi tak před 2 lety, a postupně se stupnuje. Máme otevřený vztah, řekne mi vše. Že by jí nekdo ublížil, neřekla. A nevypadá na to, že by se jí něco stalo. Jinak je hodně živá a veselá.
Jsem zoufalá, je už velká a já pořad řeším kdo jí kam odvede.
Děkuji Katka
Kateřina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Katko,


děkuji za váš dotaz. Důvodů proč dcera má strach může být mnoho. Abychom společně našly řešení potřebovala bych více informací, ideálně mluvit s dcerou osobně. Dovolím si pár dotazů – můžete mi prosím poslat bližší informace tady přes poradnu? Nebo se můžeme potkat po skype a celé probrat?


Žijete společně s otcem, partnerem…? Jak je tomu nyní a jak tomu bylo před cca 2 lety? Má sourozence? Žijete v širší rodině např. s prarodiči? Jak se její strach projevuje a jak jej řešíte? Co znamená stupňuje? Jsou případy, kdy se to podařilo překonat a dcera zvládla jít sama ven/do obchodu v poslední době? Čím se tyto případy lišily od ostatních? Pamatujete si na okolnosti, jak tento problém vznikl – co se před cca 2 lety událo (jaké změny)? Píšete, že není schopna dojít ze školy – chodí do školy sama?


Omlouvám se, ale bez základních informací v tomto případě moc nevymyslím. Pokud nechcete posílat všechny informace tady přes poradnu, můžete zajít za odborníkem v místě bydliště, nebo využít mnou nabízenou poradnu přes skype.


Děkuji a přeji hodně zdraví. Srdečně, Katka

Vztah s dětmi
Dobré ráno, moc děkuji za rychlou odpověď. Určitě se budu řídit tím, co jste mi poradila. Máte pravdu, chce to důslednost, a v tom jsem slabý článek... Jen upřesňuji: Ano, žijeme v úplné rodině, ale otec se dětem nikdy moc nevěnoval. 1 - 2 měs. jsme podnikali společné výlety, jednou ročně nějaká dovolená. Otec dětí je totální workoholik (vysoce postavený manažer), i v jeho volných chvílích dával přednost práci. Je pravda, že jsem s ním mnohokrát hovořila o tom, že synek potřebuje mužský vzor, že je stále se mnou. Ale jemu (otci) je to jedno. Ještě podotýkám, že synek se narodil neplánově, takové milé překvapení. Také je pravda, že starší sestry (obě v pubertě), se s ním "nemažou", a kolikrát mu i dají facku, i když mě toto jejich chování velmi vytáčí. Otec to vše vidí, ale nejedná, nenapomíná, nikdy děti neusměrnil. Takže výchova dětí je z 98% na mě. Ale děti mám skvělé, vtipné, dobrosrdečné, zdravě sebevědomé, děkuji bohu za ně. Krásný den Vám, a díky ještě jednou za rady! - otázka upravena poradcem
Vladimíra
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Vladimíro,


děti mají očividně skvělou, dobrosrdečnou a sebevědomou maminku a tatínka – tak mají fajn vzory od kterých se mohou učit.


Dovolím si heslovitě nevyžádané poznámky k tomu, co píšete:

-          Nevím, co dělá syn za sport, ale i u hokeje, aikida a jiných bojových sportů, atletiky, volejbalu či fotbalu – je to jedno o jaký sport se jedná potká mnoho mužských vzorů, dobře fungují prarodiče – děda apod.

-          Co se týká sourozeneckých vztahů – je fajn, když si vztahy nastavují mezi sebou děti samy a rodiče do toho nezasahují. Sourozenecké vztahy jsou takový první zkušební trenažér pro ostatní sociální prostředí – školy, tábory, party…

-          Pokud by se například otec zastával syna před dcerou – vysílal by signál, že syn je slabý a on jej tak vnímá, a proto jej musí chránit. Když naopak nezasahuje – vysílá signál – vnímám tě jako někoho kdo situaci zvládne.


Mějte se krásně a držím palce s důsledností.

Srdečně, Katka

Dospívající
Dobrý den, Je mi 18 let a jsem ve druhém ročníku SŠ. Studuji IT. Měl jsem jeden rok odklad, a musel jsem odejít z gymplu v kvartě (devátá třída), protože jsem byl hospitalizován se smrtelnou nemocí. Vše je teď v pořádku.
Problém je, že mi IT nejde, a ani tolik nebaví. Až moc pozdě jsem si uvědomil, že mne naplňuje jazykověda. Projít ve škole problém není, ale nebaví mne to. Kdybych chtěl přejít na jiný obor, musel bych nejspíš začít odznovu (v prváku), a už teď si připadám dost pozadu. Vydělávám si doučováním angličtiny a mí studenti jsou se mnou velice spokojení, a opravdu mne to baví. Říkám si, že po tom, co odmaturuji mohu jít na vysokou jazykově zaměřenou, ale nejdřív musím vytrpět školu, která mě nebaví.
Ještě jsem rodičům neříkal, že nejsem se školou spokojený. Co mám dělat?
Daniel
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Daniely,


děkuji za váš dotaz. Z toho, co čtu, vám toho život už pěkně nadělil a jsem upřímně ráda, že teď už je vše v pořádku. Přesto mám pocit, že to zvládáte a učení a škola vám problémy nedělá.


Nevím, jakou školu studujete zda-li průmyslovku či nějakou soukromou SŠ. Ale první, co bych zkusila je domluvit se na vámi nově vybrané škole na možnosti rozdílových zkoušek a přestupu do třetího ročníku v průběhu září/října. Předpokládám, že rozdílovky z jazyků zvládnete v pohodě, a naopak matematiku vám spíše ze současné školy uznají.


Až budete mít všechny informace z nové školy (obrátit se na vedení školy můžete hned) lze si o situaci promluvit s rodiči a domluvit se s nimi na podmínkách přestupu. Nevím, z jakého důvodu a jakých okolností jste vybrali současnou školu, ale předpokládám, že rodiče chtějí, abyste byl šťastný a v pohodě a váš proaktivní přístup podpořený vašimi plány do budoucna ocení.


Přeji vše dobré, a především hodně zdraví.

Katka

PS - kdyby cokoliv tak pište.

Děti a učení
Dobrý den, ráda bych vám poděkovala za vaši poradnu, která je pro mě inspirativní a ráda ji sleduji. Navazuji na vaši odpověď v předchozím dotazu (děti bývají standardně na noc bez pleny ve věku 2,5 až 3 let). Chtěla bych se zeptat na váš názor či radu, zda je tedy v pořádku, pokud dcera má plenu na noc v téměř 4 letech. 1x či 2x do týdne ji má ráno mokrou, s tím, že se v noci na záchod nevzbudí..mám to nechat být nebo dá se nějak pomoci? Děkuji za odpověď. Hezký den, Eva
Eva
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...