Že jsou tyto příběhy se skutečným základem, vím od známé,která sem psala. Pomáhala jsem jí totiž formulovat nějaké odstavce. A že je takových žen více, si umím představit. Málokdy je vztah na férovku vyrovnaný. Ať v rodině, ať v partnerských vztazích, ať v práci. Skoro vždycky je jeden z dvojice, kdo tak trochu z toho těží. Ať jde o kamarády, partnery, děti, kolegy. Vím to z vlastní zkušenosti. Tak trochu si to usnadnit, tak trochu se svézt a ulehčit si. Kamarádka řekne kamarádce, pojďme někam s dětmi. Jo. Ta si upraví den podle ní, i když se jí nechce, na poslední chvíli je jí oznámeno, že ta, co si to vymyslela, půjde později a bere děti a další kamarádku. A že se tam někde uvidí a potkají. Úžasné. Zejména, když to udělá opakovaně. Nebo se potkají dva, řeknou si, mohli bychom si rozumět. Každý má jinou představu a myslí si, že ten druhý se s tím taky ztotožňuje. Jenomže přizpůsobujte se někomu, když máte za sebou letité manželství, plné povinností, když už máte taky trochu nárok na pohodlí, soukromí, klid s nějakým tím bonusem v podobě výletu či volnočasové akce. A houby. Ženská spadne zase tam, kde byla. Do každodennosti a povinností. Jo, nechceme být samy. Chceme mít s kým kam vyrazit. Jsem taky lidi. A zatím posloucháme znova - co v práci, co doktor, a bonus, moje děti, tvoje děti. Hlídá se, co kdo dětem koupil, půjčil, na co jim přidal, mluví se do toho, zda si to zasloužily zda to bylo potřeba. Kolikrát se nedomluví lidi ve vlastní původní rodině, co se znají léta a jsou docela sžití. Nemoc či finanční problémy jsou tu cobydup. A co potom? Vždycky je to problém. Jak se mají domluvit dva, co se potkali kolem padesátky, kolem šedesátky? To se povede málokdy. Asi proto je tolik lidí single či mingle. Nedivím se. Není nad to, být svou paní, svým pánem. Ve svém. Sám si rozhodnout, co budu dělat, kam půjdu, kdy se vrátím. Život je zkrátka složitý a my si ho kolikrát sami ještě složitějším umíme udělat. Mám jedinou radu. Naučit se říkat, zítra nechoď, nejsem doma.

Zvláštní formulace - promluvila jsem si s někým z jeho rodiny - mě utvrdila v tom, že paní má svoje máslíčko také pěkně rozpatlané. Pokud chtěla sdělit cokoliv o jeho zdravotním stavu, tak snad první, s kým je vhodné promluvit, je právě dcera (děti).

Takže naprosto souhlasím s názorem pana Tomáše o příspěvek níž.

Jan Kostka

Pokud jde alespon o cástecne skutecný príbeh, tak doufám, ze si paní diskuzi precte a starého sobeckého vyderace vypakuje.

Paní skutecne nemá zapotrebí, aby za to, ze pecuje o nemocného chlapa a jeste ho ziví, byla urázena od jeho vypocítavé dcerusky a jeste i od diskutéru.

U článku tohoto typu, kdy autor to píše jakoby z pohledu té ženy, je třeba si uvědomit, že je to jen pohled té ženy a nikoli objektivní realita. Paní to tak vnímá. Paní vnímá, že dělá vše ona, ale partner to může vnímat úplně jinak.

Tomáš Holek

Jen sobecký narcis a parazit to muze vnímat tak, ze nemusí prispívat na zivobytí a jeste si nechat zaplatit i dárky pro své deti. A starý nemocný chlap si bude predstavovat, ze je to on, kdo v cizím byte varí

Chcete tím snad ríct, ze trpí schizofrenií a neví, co kdy delal.... anebo je to obycejný psychopat, kdyz má takové vnímání, ze si zaslouzí péci a zivobytí zadarmo To uz byste ten clánek posunul nekam jinam.

No ale to je jednoduche. Pani pise: "Místo, abych si užívala důchodu, lítám kolem přítele a nic z toho nemám, jen nevděk." At si pani vybere, zda chce zit, nebo vse platit a jenom pecovat.

Nechápu proč si paní stěžuje. Její chování je jako chování nesvéprávného člověka.Má možnost se rozhodnout a veš si sama dosadila do kožichu.

Miroslav Dvořák

Chápu, proc si paní stezuje, nemohla tusit, ze ten chlap je taková ves. Jste si jistý, ze byste nenaletel podobné parazitce nebo mazané psychopatce

Jen nechápu, proc ho paní pozdeji nevyhodila...anebo kdyz nemá odvahu, tak proc po jeho odchodu nenechala vymenit zámek a uz ho do bytu nepustila.

Vždy jsou dvě možnosti a ona si svoji vybrala, je otázkou, zda-li chce trpět a stěžovat si, nebo rozetnout tento nesmyslný vztah, který ji jen trápí a žít si po svém -. nebo je to její volba?

Být sám je těžké, zejména když člověk na to celý život nebyl zvyklý, ale představa, že se se mnou někdo schází a napůl se mnou bydlí zejména kvůli full servisu včetně stravy zdarma, by pro mne byla ještě horší...

Ještě mě napadlo, že paní se sama nutí do role, která ji nebaví. Čí byl nápad, aby kupovala dárky jeho příbuzným? Proč platí nákupy potravin? Co se stane, když si dupne a řekne "Buď to zaplatíš nebo nejíš?"

Ono je nereálné očekávat, že se partner chytne za nos, když si ho předtím rozmazlila.

Bohužel pro paní, ona teď bude za hyenu, co opouští chlapa, aby se nemusela starat o invalidu. Ale neslibovali si "v dobrém a ve zlém", takže morálně je rozchod v cajku.

Akorát mohla zjistit dříve, že dotyčný není opora. Takové vlastnosti se objeví celkem rychle. Chlap už mohl mít dávno nabrnknutou "pečovatelku".

Protože ani jeden z nich není to, co by ten druhý chtěl mít po boku.

Tak to je hloupost. Podle toho, co tvrdí, se o něj stará dobře. Není to o tom, že by se o něj nechtěla starat pro nemoc, ale pro to ostatní chování. Co to je, že si na ní jeho dcera otvírá pusinku, když se o něj stará? Jak si to vůbec může dovolit? Je vážně nefér tvrdit, že ani jeden z nich není to, co by ten druhý chtěl mít po boku, když se o něj tolik stará a v podstatě ho živí.

Tak stará a oporu hledá v chlapovi? Ach ach nejlepší pomocnou ruku přece najde na konci vlastní paže. Už bych pána domu nezvala. Schůzky venku a pak šupky dupky domů. Prostě se sejít a zase rozejít. Vzít di z toho to hezké bez tech starosti a pokud on nechce tak nic no.