Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| fáze "namlouvání"| zamilovanost| osamělost| problematické vztahy s rodiči| problém se sebedůvěrou| sexualita| perspektiva mimomanželského vztahu| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| první láska| agresivita a vztah| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den,
chci Vás poprosit o radu. Zhruba tak poslední dva roky mám problém se svými rodiči. Je jim 68 let a jsou prakticky pořád doma, mají psa, na kterého se upnuli a jinak mi připadá, že je jim vše jedno. I přesto, že jsou zdraví tak kromě nákupu nikam nechodí, k nim také nikdo, jen občas zajedou na chatu. Zdá se mi, že mojí rodinu jakoby odřízli, i když vztahy byly mezi námi vždy celkem dobré, i když k nim chodily hlavně naše dcery. Jedna je již dospělá a má partnera, ta druhá je na střední, nejsou s nimi žádné problémy. Dokonce by chtěli babičku s dědou častěji navštěvovat, oni se ale spíše na něco vymluví a vidím, že to holky mrzí. Pozvání od nás např. na oslavu narozenin odmítají, své narozeniny také s námi neslaví. Ještě tak před dvěma lety jsme se občas sešli ale teď to úplně odbourali. Je mi to líto, nic špatného jsme jim nikdy neudělali. Navíc bydlíme v jednom městě, nemáme to k sobě daleko. Jsem jejich jediná dcera, jiné příbuzné nemají. Poradíte mi jak na ně? Děkuji
Linda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lindo, to musí přeci mít nějaký důvod. Je to časově ohraničené 2 lety, předtím bylo vše v pohodě. Nevím, jak vy na ně. Vy tomu nerozumíte, oni si možná ani neuvědomují, že něco změnili a že je to vám i dcerám líto. Je to zarážející už tím, že jste jejich jediná dcera. Ale z nějakého důvodu se začali uzavírat před vnějším světem a aktivně si vytvářejí svou vlastní ulitu. Jsou velmi mladí, ale jsou to oni, kteří se rozhodli pro tento životní styl a nikdo jim do toho zasahovat nemůže. Nejspíš jsou v tom spokojeni. Ale bojkotování kontaktů s vámi, to je něco jiného. Nevím, co všechno jste zkoušela pro možnost opětovného nenásilného sblížení, proto vám těžko poradím, co máte zkusit. Důležité je, ke komu jste měla vždy blíž, jestli k mamince, nebo k tátovi. Šla bych na to přes toho bližšího, zkusila si promluvit.
vztahové problénmy v širší rodině
Dobry den pani doktorko, prosim i radu,.jak zmenit vztah me maminky k vnoucatum.Vratili jsme se i s bratrem do rodneho mesta, kazdy mame dve deti. Doufali jsme, ze nam mama obcas pomuze s hlidanim, nicmene dle jejich slov mela tezky zivot, napracovala se dost a vnoucata hlidat nebude, pomahat mame mi ji.Poridili jsme si je a mame se o ne postarat sami. Smirili jsme se s tim, i kdyz treba pri nemocech by se pomoc hodila, ale chapeme, ze babicku nemuzeme o pomoc.pozadat. Trapi nas vsak, ze babicka nechce vnoucata vubec videt, pokud maji svatek ci narozeniny, nikdy neprijede, pro darky si musi vzdycky dojet vnoucata, nechce se ucastnit zadnych akci s nimi. Vnoucata jsou mala 3,6,7 a 9 let. Myslite, ze se to nekdy zmeni?Dekujeme za odpoved.
Petr a Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petře a Moniko. Přemýšlím nad tím, jak se to mohlo stát. Vrátili jste se i s bratrem do rodného města, každý asi odjinud ,nazpět. Co jste od toho očekávali? Bylo v tom i setkávání se s maminkou více? Nevím, jak jste bydleli každý daleko a jak časté kontakty s matkou byly, jaký zájem předtím jevila o vnoučata, jak moc je znala. Jsou všechny malé, pokud má být na oslavě se všemi čtyřmi, je toho na ni možná moc? Prostě nevím, myslím, že si k nim nestačila utvořit vztah. Zajímavé je srovnání, jaká byla jako máma. Byla láskyplná, pečující? Absolutně chápu, že je vám to víc, než líto, ale nutit ji do lásky a k zájmu o vnoučata nejde. Potřebuje si k nim postupně hledat cestu sama. Asi je nějak zahořklá, unavená životem a chce mít už "svatý klid". Volila bych tedy postupné otužování vztahů tím, že budete k mamce chodit častěji s vnoučaty na návštěvu vy, ale vždy jen dvě děti, a někdy byste se měla stýkat s ní i sama, aby okolo vás nebyl neustálý - pro ni - rušivý element aktivity malých dětí.
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den,mám veliký problém v rodině.Nevím čím to je ale můj otec a zejména švagrová mě nenechají žít.Neustále by mi řídili život.Třeba se začnou navážet a řešit do situací která neexistuje.Mám svoje plány a cíle.Např.studium nemají vůbec vhled jak mám uspořádané hodiny do toho chodím do práce jejich názory kdy mám kterou zkoušku dělat a kdy mám který předmět dělat mi začly dirigovat.Aniž by znaly podmínky a vůbec harmonogram vysoké školy.Oni jako by neřeší nebo si nejsou vědomi že já nerozhoduju o tom kdy půjdu na zkoušku od toho je zkouškové období .Marně.Budu citovat mého otce no já bych to udělal za týden a přihlásil bych se ke zkoušce a ty musíš mít na to 12 týdnů a další hlouposti.Jako by pro něj neexistoval řád školy.V prvním ročníku mi vynadal jakto že nemám předmět který se učí někde ve 4 ročníku.Jeho logika má veliké přeskoky.Přijíde mi co placne tak neuvažuje život je s ním těžký.Musela jsem se odstěhovat jinak bych sebou asi šlehla
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Anno. Potřebujete sama v sobě udělat velkou vnitřní změnu, abyste sebou nemusela šlehnout. Prostě se odpoutejte od své rodiny a začněte být sama sebou, tzn. za sebe. Vy sama víte nejlépe, jaké jsou vaše cíle, co k tomu potřebujete absolvovat. Vy jste přeci "pánem" svého života. To, co se mi zdá jako důležité, je pracovat na separaci od sebe navzájem. Nemyslím emoční, ale je důležité, abyste si řešila věci za sebe. Jste dospělá holka a za tím si stojte. A neznamená to nic o tom, že byste měla přetrhat citové vazby se svou rodinou. Nicméně nějaké hranice být musí vysloveny, ne? :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Dcera má dvě děti,8 a 6 let. Od jejich narození nepracuje. Manžel hodně vydělává a do práce jí nehonil.Nyní jí sprostě nadává, Je pro něho parazit,líná. Nikdy nevěděla, kolik vydělává. O každou korunu si musela říci,ale fungovalo to.V současné době zeť s dcerou nekomunikuje,nebo jí neustále uráží.Také jí několikrát uhodil.Dětí si skoro nevšímá, žije si svůj život. Dělá si co chce,odjede,aniž cokoliv řekne. Před dětmi jí sprostě nadává.Přitom dcera je v podstatě stále doma,bez dětí nikam nejde.Nyní je na pokraji sil. Chtěla by se rozvést,ale má strach. Nemá peníze, neví, kde by bydlela.Žijí ve větším domě,který si pořídili společně. Fakt je , že vše platil zeť.Bojím se , že dojde k tragédii,dcera uvažuje o sebevraždě,s manželem nejde mluvit.Odejde,nebo odjede a směje se jí do očí.Uráží i mě,je mi 68 let a byla jsem na inv. důchodu. Jako učitelka jsem se zhroutila.Zeť má zbraň a dokáže být hodně agresivní a nevyzpytatelný.
<br>Máte prosím nějakou radu?Děkuji
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jarko.Děláte tak trochu mluvčí vaší dceři, ona by měla být případně tou aktivní, která začne problémy v rodině řešit. Z vašeho popisu mi to přijde, jako by byla více pasivní a nehledala kromě dětí v životě další směr a cíle. Že ji manžel nenutil k práci neznamená, že by nemohla chtít pracovat sama. Je to přeci jen odklon  od rodinných a hospodyňských starostí, a vlastní příjem je větší zárukou nezávislosti. Neboli mít vlastní práci je o větší ekonomické nezávislosti, o více mezilidských vztazích s kolegy, o větší míře sebedůvěry. Vaše dcera by měla začít spolupracovat s psychologem a začít si velmi rychle hledat uplatnění. Manželství mají nejspíš delší dobu ve fázi krize, ale nikdy nejde hledat chybu jen u jednoho z partnerů. Můžou si za to oba dva. A další věc - předpokládám, že mají společné jmění manželů, tedy ona by nemohla z manželství odejít s prázdnou. Ale ona se musí zaktivizovat a začít věci víc řešit.
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, je mi 32 let, s přítelem máme malou dcerku a plánujeme svatbu. Moji rodiče jsou rozvedeni od mých 12 let. Doslova se nenávidí, tedy spíš mamka nenávidí taťku, jelikož nepřekousla jeho chování a tak to máme od malička s bratrem na talíři jaký je otec ***. Nebyl ideální otec, ale katastrofa to taky nebyla. Nikdy nás nebil, ale moc času nám nevěnoval. Byla jsem ta "otcova", tak jsem se s ním nepřestala bavit, na rozdíl od bratra. Nenechala jsem se mamkou ovlivnit. Doteď o něm nemluví hezky. Kdyby o něm nemluvila vůbec, byla bych radši. Dokonce i z našich jediných fotek, kde jsme focené jako miminka, vystřihla jeho obličej a fotky tím znehodnotila. Teď mám ale dobré vztahy s oběma. Zatím co otec žil dál a našel si přítelkyni, máma zůstala sama (prý kvůli nám). S mamkou jsme si ale blíž.
Teď mi však sdělila, že pokud pozvu otce na svatbu, ona nepřijde. Nebude s ním "dýchat stejný vzduch". Řekla jsem jí, že je to vydírání, ale ona o tom nechce slyšet. Co mám dělat? Chci tam oba. - otázka upravena poradcem
Matylda Š.
PhDr. Jitka Douchová
Matyldo, vaše maminka ani po těch 20 letech nezpracovala a nepřijala rozvod a předchozí partnerské problémy s otcem. Připadá si, jako ta lepší a prorodinnější, zůstala s vámi. Dokonce tvrdí, že si nikoho nenašla právě kvůli vám. To je nesmysl a zástupný argument. Jste s bratrem dospělí a jistě bystě oba mamince přáli další šťastný život. Ona je ale z životního zklamání zahořklá, upnutá na vás dva a ovlivňuje vás - nechtěně, nemyslí to zle, ale myslí si, že si zaslouží pozici toho jednoznačně prvního rodiče, který má větší zásluhy, nikdy neselhal, nezradil. Nicméně - to je JEJÍ osobní problém. Svatbu chystáte vy s přítelem a je na vás, koho si chcete na svatbu pozvat. JE TO VAŠE SVATBA! A matka to nemůže brát jako akt nepřátelství a popření svých hodnot. Nenávidí vašeho otce, ale určitě to zvládne. Nikdo ji přeci nebude nutit, aby tam s ním musela nadšeně komunikovat. Nebojte se toho a udělejte to samozřejmě po svém. Přeji krásnou svatbu a hlavně pak hodně štěstí do manželství :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den,
chci Vás poprosit o názor. Jsme tři sestry, všechny dospělé, kromě té nejmladší máme vlastní rodiny. Naše matka zemřela před 12 lety po dlouhé nemoci, bylo to pro celou naši rodinu veliké trauma. Nejmladší sestře bylo 13, viděla matku umírat, odnesla to její psychika. Otec byl v naší rodině ten dominantní, nesnesl žádný odpor ani jiný názor, to hned létaly facky. Matku podváděl a zesměšňoval, že jí nic nejde, že nemá vkus, atd. Přitom naše matka vystudoval VŠ i s dítětem, měla umělecký talent, podnikala a byla nádherná. Bohužel její psychiku naprosto zlomil a když onemocněla, odmítla léčbu.Po její smrti byl otec nějaký čas krotší, jednal s námi vcelku dobře, plnil sliby, byl dochvilný, komunikoval. Teď si ale našel přítelkyni, která chce jeho předchozí život vymazat. Nesmíme před ním mluvit o mamce, hned vylítne, že už je přece 12 let po smrti. Jeho přítelkyně si k němu vodí svoje dcery, všude jezdí s ním, ani na matčin hrob ho nenechá jít samotného.Je proti ní obrana?
Zuzana Fantova
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzano. Proti té ženě obrana není, chrání si své území a otec je na ní nejspíš citově závislý.Památku vaší maminky musíte uctívat a chránit vy tři a vaše rodiny. Pokud jste proti přítomnosti otcovy partnerky na různých akcích, ona i on to berou tak, že jdete všechny proti ní, ona se hájí, on hájí ji. Je pravdou, že ona je již součástí otcova života a nemůžete ji odpárat. Je možné, že jsou spolu oba šťastni, tím se ale památka vaší maminky ve vzpomínkách nijak neposkvrňuje. Táta žije dál. V jeho partnerce není příliš pokory pro nějakou pietu, ale to neznamená, že by neměla být přijata do rodiny - pokud by to byl jediný problém, který s ní máte. Takže odpověď na otázku - zkuste všechny sestry změnit a zvlídnit svůj postoj k ní...
vztahové problénmy v širší rodině
Paní doktorko, u nás v rodině nastala takováto situace. Rodina se třemi dětmi žije 25 let v domě, který kompletně zrekonstruovala. Bohužel dům zůstal napsán pouze na manžela, který opakovaně odmítl dům přepsat i na ženu (je to vůči rodině škudlil a bohužel asi celé roky mu dělalo dobře, že za společné prostředky se opravil jeho dům). Manželství se ale rozpadlo kvůli muži, ten odešel a zbytek rodiny - ženu s dětmi v domě nechal bydlet - mají tam od počátku trvalé bydliště, pro děti je to rodiště. Nyní se rozhodl, že vystěhuje ženu, ale děti zatím nechá. Děti jsou sice větší, ale zatím studující. Zároveň chce ženě i zpětně dopočítat poměrně vysoké nájemné, které měsíčně je na úrovni průměrného platu, což však žena s dětmi neutáhne a zpětně není schopna vůbec zaplatit. Právní stránku zde řešit nechci, ale z vašeho pohledu - jak to jako psycholog vnímáte? Žena to bere jako pokus o rozbití posledního zbytku zázemí, které zuby nehty pro děti držela, protože odchod manžela byl velmi dramatický a moc děti nešetřil, děti jsou spíše rozhodnuty jít s ní pryč z domu, protože si zatím nedokáží představit obývat dům samy. Otec jim ale vyhrožuje, že pokud půjdou s matkou, přestane je podporovat. Již jedno z dětí z tohoto důvodu nešlo na maturitní oslavu sourozence, protože se bojí a od otce to vpodstatě dostalo zakázáno. Je jasné, že otec právně má na vystěhování právo, ale lidsky? Jaký je Váš názor? Zhoršují se i vztahy mezi sourozenci kvůli tomu, že se otci daří ovládat a upřednostňovat jedno dítě před zbylými dvěma. Jak k těm dětem přistupovat? Nechat případně toho jednoho v domě bydlet samotného? Zároveň jdou i tlaky z mužovy rodiny, hlavně tchýně, jejich babičky, že jsou některé informace lživé, děti už ví. Předem děkuji.
Věra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Věro. Jak se k tomu mohu jako psycholog postavit? Primární je právní vyřešení všeho, aby každý ze zúčastněných měl klid a jistotu. Vztah dětí k otci se bude vyvíjet jejich cestou, říkáte, že jsou docela velké. V případě jakéhokoliv osobnostního problému doporučuji spolupráci s psychologem, to opravdu pomůže, jedná se o možnost dialogu s nezúčastněným profesionálem. Osobnost a jednání bývalého muže hodnotit nemíním, můj pohled je samozřejmě negativní, ale co k tomu mohu říct jiného?
vztahové problénmy v širší rodině
Paní Douchová, jak zarazit počínání nové přítelkyně bývalého manžela, která mne pomlouvá u jeho matky? jde na ní tak, že jí neustále pochlebuje, jak je skvělá žena, jak jí připomíná její babičku (její babička je úplně jiná), dokonce jí začala na toto téma psát dopisy. Tchýně už je velice stará paní a na toto chování reaguje vstřícně - ačkoliv tuto přítelkyni asi tři roky nenáviděla, protože ta si začala se ženatým synem a vlastně se pak stala důvodem k rozvodu, což tchýně špatně nese dodnes, na toto lísavé chování reaguje tchýně podobně jako všichni staří lidi. Přítelkyně mě u ní začala pomlouvat (chci peníze, na které nemám nárok, jsem hrozná, protože mu nedám pokoj - máme s bývalým nedořešené věci, on mi dělá naschvály, k soudu dodává falešné dokumenty, lže o průběhu soudního jednání) a tchýně jí to začala věřit - aniž by si ověřila fakta - je fakt hodně stará a nemocná, není toho schopna, obvolává zbytek rodiny a dělá mi tím peklo, kazí dobré vztahy se zbytkem rodiny. Sama tchýně je pod tlakem bývalého, že se mnou nesmí mluvit, telefonovat si, nic, protože jsem se zpočátku snažila ty výmysly korigovat a jemu se to nelíbilo. Poradíte, jak to v rodině ustát? Děkuji.
Irena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ireno. Znám vaši stranu, ne zbývajících aktérů narůstajícího rodinného vztahového konfliktu. Těžko můžu říct,že současná partnerka ex manžela je zákeřná manipulátorka. Vy nevíte, od koho je informována, v jaké konkrétní podobě předává zprostředkovaně informace tchyni dál. Snaží se získat si její pozici a pozornost, přijetí, po svém. Vypadá to, jako by vám vyhlásila zákopovou válkou - ne napřímo. To je samozřejmě nepříjemné a vás to musí oslabovat. Svolala bych schůzku vás tří - vy a oni dva, na niž bych se připravila a požádala o dodržování legitimních pravidel. Dotyčná se s vámi bude muset stýkat a kooperovat v době, kdy budou děti u nich, boj je nesmysl a kontraproduktivní. Požádejte je, aby v zájmu klidu ona nevstupovala do vašich nevyřešených věcí a jeho, abyste vše dořešili ve smíru, ale jen ve dvou
Důležité je být asertivní a nenechat se ovládnout negativními emocemi.
vztahové problénmy v širší rodině
Když přišel manžel z práce tak si ho odchytla dole ječela na něj co jsem všechno údajně udělala a když přišel nahoru tak jsem mu brečela s nervama v kýblu,nikdy se mě nezastal jen byl na mě hnusný a když jsem chtěla jít k máme protože už jsem to psychicky nedávala a brala jsem i prášky na uklidnění tak mi jen řekl , že když odejdu (než pro nás předělá byt)tak ho nastvu .tak jsem to nějak překonala , teď jsme 3rok v našem bytě ,máme 18m dceru tak k tatíkovi chodíme občas do bazénu nebo malá za dědou . Manželovo sestra má 4rocni rozmazlenou dceru a zahradu plnou jejich věci , já jsem u nich nechala naši malý bazének . Dneska jsem ho našla špinavý,pichli, a zahazeny jejich kruhama a nafukovacím lehatkem tak jsem se rozčílila a manžel šel zase proti mě(jako vždy) přej když si tam hrají děti bez dozoru tak čemu se divím že je jasné že se zničí když je nafukovací,prej kdybych tam malý dala plastovou věc tak by se třeba nezničila. Malá teď nemá bazének a 800mi taky nikdo nedá.Co s ním?
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Katko. Pokud vás v manželství drží láska a chcete o ně bojovat, bojujte o respekt k sobě, jako k manželce, matce vašeho dítěte. Bez respektu nemůže být láska, to je spíš utrpení. Ale nemůžete si nechat vše líbit. Proč byste měla? Také byste mohli odejít jinam, abyste byli za sebe. Ne? :-))
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den , potřebovala by jsem poradit ohledně manžela . Jde o to , že neustále brání svoji rodinu (sestru,tátu ) chodila jsem krátce s manželovo bratrem , byl ke mě hrubý,majetnický,vytáhl na mě ruku tak jsme se rozešli . Asi 4m na to jsem si pak začala s manželem jejich mami s tím nesouhlasila byla proti mě , pak ji propukla rakovina než umřela tak jsme se udobrili ona se mi i omluvila za veškeré nepříjemnosti . Po její smrti jsem bydlela s manželem v baráku jeho rodičů i s manželovo sestrou která se tam nastěhovala aby zastala roli manželovo mámy a nastalo cca 6m pekla . Šla v mami šlépějích přej když mě nepřijala mami tak ona taky nemůže . Sváděla na mne vše ! Rozsvícené světlo ve sklepě,spajzu...nemohla najít nějakou věc příklad utěrku,misku a už to bylo zase na mě , že jsem jí to ukradla nebo schovala a spoustu jiných věcí . Nesměla jsem používat kuchyň jen konvici , mikrovlnku .... Pračku už vůbec ne (prala jsem si u mámy ) ječela na mě několikrát ať vypadnu .
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katko. Moc nerozumím tomu, proč jste se s manželem neosamostatnili a neodstěhovali do svého, pokud jste se tam cítila jako "děvečka", která nemá na nic nárok. Ale přecházím na vaše pokračování.
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, můj otec (68) trpí depresemi a je velmi negativní. Ubijí tím matku která s nim bydlí, ke mně se chová agresivně a urážlivě a je to prostě k nevydržení. Léky odmítá a k doktorovi na konzultaci nechce protože se bojí že mu na to příjdou a seberou řidičák. Jak ho mám dostat k doktorovi? Jeho nemoc je horší a je čím dál víc nemocný a nevím jak u pomoc. Jemu ale i nám všem co s nim jsme v kontaktu,
nemocný otec
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den i vám. Vy ho k doktorovi dostanete jen těžko. Bylo by užitečné, kdyby vaše matka vše sdělila jejich praktickému lékaři a ten pozval otce na preventivní prohlídku, v jejímž rámci by jej poslal na všechna možná vyšetření - v jeho zájmu, samozřejmě. A k těm by patřilo i psychiatrické :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den! Můj partner je oblíbený a pracovitý,máme dvě malé děti,bydlíme v jeho domě. Několikrát denně se ale cítím být šikanována jeho sestrou,která s námi sousedí a je rovněž oblíbená a pracovitá a je pro něj nade vše - neohlášené návštěvy kdykoliv,přemisťování a odnášení věci bez domluvy - jsem proti a připadám si jak paranoik. Nikdy jsem nepolývala sebevědomím a neustálé narážky jak jsem k ničemu (pouze pečuji o dům a děti) a mám jen hloupé názory,mi nepřidávají,cítím se velmi zbytečná. Nemohu ani na zahradu,jakmile vyjdu,zlobí se,že se neusmívám. Neustále se bojím,odkud mne zas někdo překvapí svým příchodem,abych se stihla schovat nebo nasadit vhodný výraz. Ani se to sem všechno nevejde.
Uvažuji o odchodu,ale bojím se,že na základě výše zmíněného ze mne manžel se sestrou nechají udělat blázna a seberou mi děti,navíc veškeré finance má v rukou manžel,mé úspory jsou po rod. dovolené pryč. Myslíte,že to mám vydržet nebo zariskovat či se pokusit nalézt psych. pomoc? Děkuji Monika N.
novackovi.mam@seznam.cz
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Chtělo by to, abyste si o  celém problému, který postupně narůstá, mohla zevrubněji  promluvit s psychologem. Někde leží prapříčiny toho, co zde popisujete, ale to já nerozklíčuji. Nebojte se psychologa navštívit. Cítíte se jako štvanec a člověk, který je neustále kritizovaný a nemá už ani moc místa pod sluncem. O děti vás nikdo připravit nemůže, to je absurdní, ale vy si v rámci rodiny potřebujete narovnat vztahy - myslím vás všechny, a vy si musíte narovnat záda. Nebojte se a začněte na sobě pracovat, držím palce :-)
vztahové problénmy v širší rodině
...problém jako dřív, že bude nutné buĎ akceptovat vyšší návštěvnost jeho rodiny u nás (aby vnouče viděli) a tím budou vznikat zase konflikty, nebo ho velmi malé budu muset posílat s tátou samotné k jeho rodině. Ani jedno se mi nezamlouvá a bojím se do dalšího dítěte s ním jít i když bych si ho jinak přála. Prosím Vás o radu, co s tím. Předem Vám děkuji a přeji Vám vše dobré. Alena M.
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Aleno, nemám moc, co bych dodala. Vy dva a vaše děti jste samostatná jednotka. Ale jste samozřejmě součástí vašich původních rodin Je na komunikaci vás dvou, jak to s manželovou rodinou spolu vyřešíte...
vztahové problénmy v širší rodině
...Není to o nedostatku vlastních aktivit, víkend o samotě si dokážu užít, ale posílat svoje děti někomu, s kým nemám dobrý vztah a nedůvěřuji mu, je pro mě těžké. Manžel se sice ve vztahu trochu posunul a je už ochoten alespoň něco prosadit, ale někdy prostě dělá že radši některé věci nevidí, aby je nemusel řešit a mám pocit, že moje pocity v souvislosti s jeho rodinou bere spíš jako přítěž a zastává názor že to jsou problémy mezi mnou a tchýní nebo sestrou, tak ať si to s nimi vyříkám sama (to dělá na radu psychologa). Poslední dobou se o to snažím upřímně a slušně jim vyjadřovat svoje pocity a prosby, ale ať dostanu z druhé strany jakoukoliv odpověď, manžel se k tomu staví tak, že je to naše věc a on se tím zabývat nebude. Teď ještě začíná mluvit o třetím dítěti, které bych také měla ráda, ale mám neuvěřitelný strach z toho, že zase porodím další dítě, které mi bude akorát odvážet se svojí rodině a já jenom budu muset mlčky akceptovat něčí práva ať už manželovo nebo jeho rodiny. Tuším že zase může nastat...
Alena
PhDr. Jitka Douchová
No váš problém není žádná maličkost, to si jistě uvědomujete, když jste kvůli tomu navštívili společně i partnerského psychologa. Ale mám pocit, že je to mezi vámi slušně vyhrocené, a pokud nebudete o problémech mluvit, váš partnerský vztah se ještě zhorší. Neměli byste si to nechat přerůst přes hlavu, to myslím vážně! Evidentně je původní rodina každého z vás pro vás důležitá, tak o tom mluvte - věcně a konstruktivně, ne konfrontačně s výčitkami. To by vám nijak nepomohlo, naopak. Každý se postavíte do svého zákopu a budete si hájit své, což vás bude dále rozdělovat. Ale vy dva máte společný vztah, společnou rodinu. Takže musíte objevovat nazpět spojovací články, a ne to, co vás od sebe dělí!!!
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, paní doktorko,
obracím se na Vás s prosbou o radu. S manželem jsme spolu 10let a máme dvě děti. Žijeme naštěstí sami, ale od začátku našeho vztahu mám bohužel špatný vztah s manželovou sestrou, která mě přes veškerou moji snahu nepřijala a tchýně se zpočátku hodně přetvařovala, jak mě má moc ráda (hlavně před obecenstvem), ale cítím už dlouhou dobu, že to tak není. Manžel dlouhá léta dával přednost svojí původní rodině, což vyvovalo velkou krizi v našem vztahu a chtěla jsem požádat o rozvod. Nakonec ale manžel souhlasil s manž.poradnou, kde se věci trochu posunuly, ale výsledkem je spíše "rozumová" dohoda, že s ním k jeho rodině jezdím jen vyjímečně a pravidelně každý měsíc jezdí na víkend on sám s našimi dětmi na návštěvu k nim. Je to ale pro mě těžké je tam posílat. Že jezdí manžel mi nevadí, ale není mi příjemné posílat tam děti, přestože si uvědomuji, že táta také potřebuje svůj prostor s dětmi, ale vadí mi je posílat k babičce a k dědovi. Není to o nedostatku... - otázka upravena poradcem
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aleno. Nejprve přejdu na vaše další pokračování...
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, už nevím jak mám s manželem řešit zasahování jeho rodiny do našeho života. 5x týdne tu mám na odpol. návštěvy jeho prarodiče.. když tu mám vyjmečně kamarádku, jedou otráveně (uraženě) domu.. jeho rodiče musí mít našeho syna také skoro každý den u sebe alespon na hodinu.. víkedny si prosazují jak so i ne skoro celé.. připadám si jak kdybych s nimi měla střídavou péči.. Vánoce, Velikonoce, to vše je také v jejich režii.. Na Vánoce přišli po večeři, sedli si, dali a kafe a sledovali co si dáváme za dárky.. ani pohádku malej mít nemohl, protože ji přes jejich povídání o ničem neslyšel a odešli až když jsem ho šla uspat.. Další Vánoce jsem navrhla odpolední setkávání nebo oběd, ale to se urazili a přišli jen manželovi rodiče a prarodiče ne! nevím jak se nimi domluvit, ale strašně nám do života zasahují.. manželovi to je jedno, ten je má samozřejmě rád a nechce abysme se hádali, ale není schopný si s nimi promluvit a vysvětli, že máme svuj život. Mám chut se rozvést :-(
Janyka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Janyko. Proč řeči o rozvodu? Tyto úvahy jsou vždy až na posledním místě, kdy se zjistí, že spolu s partnerem k sobě opravdu nepatří a bez sebe by jim bylo lépe. Tady jde o zásahy prarodičů a rodičů do vašeho soukromí. Manželovi to nevadí, protože je zvyklý na život v široké otevřené rodině všech generací. Je na to zvyklý a bere to jako normu. Vám moc nerozumí. Vy jste nejspíš z jiné rodiny, kde se soukromí ctilo. Pravdou je, že diplomaticky musíte vše probrat na prvním místě právě s ním. Ale efektivní nebude, když budete naštvaná a budete nadávat a vyčítat. Smysl má, když si u odpolední kávy nebo jakékoliv jiné společné siesty ve dvou vše více proberete. Každý z vás má jiné potřeby a jiná očekávání od partnerského rodinného života. Vy jste je včas nevyslovili a vás nyní válcuje realita. Nikdy ale přeci není na nic pozdě. Proberte to, co vám je nepříjemné, co vám je příjemné. Co byste si přála jinak, a proč. Pak si vyslechněte i jeho názor na věc. Z toho můžete vytvořit model, který bude oboustranně vyhovující. A ten se opět musí diplomaticky prezentovat jeho rodině, tak, aby se jich to nedotklo a vy jste nebyla za tu nesnášenlivou snachu. Prostě se s manželem domluvte na pravidlech, a tím máte záruku, že při vás bude stát :-)
vztahové problénmy v širší rodině
poštvala moje vnoučata. Manžel je měl moc rád i oni jeho. Nesmíme je ani vídět ,ani poslat balíček. Musím čekat až jim bude 18let. Jsou teď malé. Prostě jakoby nebyli. . Pak mi ublížila sousedka ,též v dceřině věku. Naše manželství se ocitlo v krizi. Vydrželi jsme toho moc a moc zlého. Bývalá žena bydlí pár kroků jen od nás. Což též celé roky špatně snáším. Vyhýbám se lidem. Mám ráda klid ,hlavně přítomnost i na jakoukoliv vzdálenost jeho bývalé mi dobře nedělá. Nesnáším hospody . Muž říká ,že jsem zase úplný opak než co měl předtím. Hodně jsem se uzavřela. Je pravda ,že velkou společnost ani nevyhledávám. Životní zkušenosti mně hodně zasáhli i psychicky. Funguji v práci ,ale nedokážu se smát. Cítím prázdnotu a zbytečnost. Neboť vždy pro mně děti a rodina bylo to hlavní. Muž to vnímá jinak ,je to přece jenom chlap. Má své zájmy, práci ,která ho naplňuje a koníčka. .Začínat znovu též nemá sil a já tuplem né. Jsem stále unavená a nedokážu se uvolnit a život snad pro mne skončil. Představa začínat znova je šílená . Vím ,vážit si jeden druhého. Prosím jak tuto velkou krizi překonat.? zvládli jsme těžší situace. O tom ,že bychom se rozvedli ,jsme též mluvili. Začínat se dá v každém věku ,ale mám už strach a zvykat si někoho jiného? A hlavně bych na to byla sama. Muž se rozvést nechce ,ale cítím takovou prázdnotu. At se snažím se vzchopit, únava psychická mi to nedovoluje. O manželství strach mám. Přece jenom zahodit vše co jsme spolu tak těžce budovali ,já neměla skoro ni a můj muž taky né. Byt jsme dávali do kupy ,předtím od jeho ženy nebyl žádný zájem v čem bydleli. Když vidím jak se všichni radují s vnoučat a mi jsme o to ochuzeni .psychicky to nedávám. A odráží se to na našem vztahu. Být si navzájem nevěrný ,jsme oba zavrhli. Řešení to není. Paní doktorko, vůbec si nevím rady sama ze sebou. Děkuji zda mi odpovíte.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. -odpovím vám krátce, víc bych nechala na odbornících, s nimiž byste měla spolupracovat. Jste vyčerpaná mnoha životními okolnostmi a nemáte sílu, jste zlomená, prázdná- dočasně bych to viděla pro vás na antidepresiva, která by vám mohla pomoct překonat prázdnotu. V 50 život balit nemůžete, máte toho hodně před sebou. Kromě spolupráce s psychiatrem ale potřebujete psychoterapii, abyste s někým erudovaným a empatickým mohla postupně rozebrat všechny životní kotrmelce. Vy jste teď vybrala to negativní, co vám sráží kolena, ale v životě jste zažila ale i spoustu pozitivních věcí, ty mějte hodně na paměti jako protiváhu problémů, které teď máte na prvním místě. Potřebujete si vše srovnat a hledat cíle, kudy dál, kam došáhnete, co zvládnete, a co nemá smysl řešit proto, že se to ukazuje jako neřešitelné. A na základě toho se řiďte také manželovým příkladem, zájmy, koníčky, to, co vás baví a nač třeba nebyl dříve čas. Hlavu vzhůru :-))))
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den,paní doktorko. Moc děkuji za Váš čas a radu. Je mi 50 let. S manželem, kterému je 55 let jsem 12 let. Jeho minulé manželství ,hlavně bývalá žena nefungovala. Pití a žádná funkčnost rodiny. On má 2 kluky a taky se vše na nich podepsalo. Jeden líný a hraje si na chudáčka ,o otce zájem nemá. O nápravu výchovy jsem se snažila i já ,ale 15letého už nevychováte. Druhý spadl do drog a byl i ve vězení. Je už dospělý a snad se ponaučil. Muž mu hodně pomáhá. Doufá alespoň v něj. Já mám též dvě děti. Syn si žije svůj život funguje ,.ale zájem o mně vlastně žádný. Dnešní mládež umí jen brát. Dcera bydlí 300km od nás a též problémová. Podváděla ,lhala ,má už dvě děti . Vždy jsem jí po jejím zklamání dávala šanci. Je to dlouhý příběh. Mnoho ublížení z její strany. Podala na mně trestní oznámení a to mně už totálně zlomilo. Upřednostňovala jsem jí před mým synem a dočkala jsem se vděku. Skrz věc ,kterou jsme jí odmítly dát a jako zbraň použila
dále pokračování .
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den Jano, přecházím na druhou část vašeho dotazu...
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych znát Váš názor na tuto situaci: Manžel má o 4 roky mladšího bratra, je mu sice už 50let, ale je stále rodiči protěžován a mají pocit, že mu musí celá rodina pomáhat. V minulosti jsme mu několikrát vypomáhali finančně a byly to částky v řádech statisíců, protože bratr se svým přítelem např. chtěli byt v centru Prahy. Nikdy peníze nevracel. V r.2014 koupili domek a od mého manžela, který je stavebník si nechali provést úplnou rekonstrukci. Vzhledem k tomu, že naše finanční situace už není taková, abychom si mohli dovolit rekonstrukci sponzorovat, chtěli jsme od bratra po ukončení prací zaplatit výdaje. Výsledek je takový, že o tom nechce on ani rodiče vůbec ani slyšet, ale všechnu práci pohaněli a ukončili s námi veškeré styky. Nikoho z nich nezajímá, že jsme si na to museli vzít kontokorent a vydali se zcela z peněz :( Samozřejmě bylo vše postaveno na důvěře, takže žádné smlouvy ani jiné náležitosti nejsou.Co dělat? Poraďte prosím...Eva
Eva Z.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Evo. Jsou tu dvě roviny -. jedna je vztahová v kontextu celé rodiny a preferenci manželova bratra jeho rodiči, druhá je ta ekonomicky právní. A pak ještě další vztahové roviny. Vztah manžela a bratra, vztah manžela a rodičů, partnerský vztah vás dvou. Chápu, že je to docela dost rozsypané, možná to vše štve nejvíc vás, což bych chápala docela dost. Ale těch psychologických rovin je tam tolik, že nevím, jak mohu jako psycholog smysluplně reagovat. Chtělo by to začít rozmotávat klubíčko od začátku, ale co je začátek? Jestliže jste byli sponzory manželova bratra a všichni to postupně vzali jako samozřejmost, tak teď není žádné odvolání. Nicméně nejdůležitější ze všeho je váš vztah s manželem. Držte spolu pohromadě a zkuste se jednoznačně vymezit vůči požadavkům druhých. Dál nebudu pokračovat, protože dotaz posíláte vy, ne váš muž. Ten by to možná popsal jinak...
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, v tomto dotazu nejde o mě, ale o mého přítele. Je mu 19 a bydlí s mamkou, otčímem a svými dvěma nevlastními sourozenci. Problém je ten, že s otčímem vůbec nevychází. Pořád se hádají, otčím na něj křičí a kritizuje ho. Oba jsou výbušné povahy a jejich neustálé hádky jsou nepříjemné pro mamku přítele, jeho malé sourozence i mě. Z vlastního pohledu vidím, že se přítel snaží, ale otčím ho zkritizuje úplně za cokoliv a i když to udělá jinak, pořád je to špatně. Vlatní byt si zatím nemůžeme dovolit a já už nevím, jak přítelovi pomoc. S jeho mamkou si rozumím, i ona se trápí, ale přijde mi, že má z otčíma strach, proto vždy při hádkách raději mlčí. Existuje alespoň nějaká rada, jak zabránit nebo alespoń omezit hádky, aby nás to všechny tolik netrápilo? Děkuji za odpověď.
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Michaelo, dobrý den. Bez znalosti větších podrobností nejsem schopná vám rozumně a konstruktivně poradit. Vy mu můžete pomoct pochopením, oporou, láskou. Ale nejste ani jeho psychoterapeutka, ani jeho matka. Jste jeho přítelkyně. Můžete stát při něm tak, aby se u vás cítil v bezpečí, ale jinak? Jeho matka je slabá, z otčíma tam nejspíš mají všichni strach, každý z jiného důvodu. Z vaší strany by bylo největší pomocí to, kdybyste jej namotivovala ke spolupráci s psychologem, aby o tom mohl otevřeně někde mluvit a hledat v rámci všeho, v čem žije, svůj prostor. Předpokládám, že jsou všichni na otčímovi ekonomicky závislí, on nejspíš chrání i svou matku, která je slabá. Jste příliš mladí na to, abyste to vše mohli řešit nějak více "úderně". Proto mi přijde jako nejlepší opravdu psycholog :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den. Mám problém se svojí babičkou ona žije se mnou a s mými rodiči. Když jsem byla malá byly jsme si velmi blízké, ale jak jsem dospívala začala jsem chápat víc a víc věcí, začala jsem se jí vyhýbat stejně jako můj táta. Problém tedy je, že ona se chce usmířit, ale já ne protože vím, že se zase budeme hádat a já se prostě neumím přenést přes to jak se chová (on s ní taky nikdo nevydrží), kdybych mohla tak bych jí úplně vyloučila ze svého života, ale to bohužel nejde a na rovinu jí nechci říkat že s ní nechci mít nic společného, protože by mi jí bylo líto.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Popsala jste problém, který máte s babičkou, ale já nevím, jak vám v tom můžu pomoct. Ona se chce s vámi usmířit, vy s ní nechcete mít nic společného, ačkoliv jste si byly ve vašem dětství blízké. Nemusíte jí říkat na rovinu, že s ní nechcete mít nic společného, ale zdvořile korektní byste k ní být měla. Netuším, kolik vám je let, co konkrétního se děje, čím ona ubližuje, proto vám pomoct nijak opravdu nemůžu.
vztahové problénmy v širší rodině
Ona na to sama sílu nemá. Toted sme za tchýní a tchánem jezdili strašně rádi a vždy jsme si to tam užili, ale pokud jsou přítomni i bratr a jeho rodina je všechno uplně jinak. On k rodičům celé roky skoro nejezdil, prootže je nepotřeboval, teď jim chybí hlídání atd... takže se mu hodí. A manželka tím trpí, protože když jsme u nich vše se motá hlavně kolem něj a jeho dítěte. Nevím jak jí mám pomoc. Prosím poraďte.
Manžel-Karel
PhDr. Jitka Douchová
Milý Karle, pomáháte manželce už tím, že s ní vše prožíváte, že ji podporujete. Nemůžete udělat víc, než co děláte! Fakt :-) Představte si, kdybyste jí nerozuměl, nevyslechl, řekl jí, že je přecitlivělá hysterka, nebo cokoliv jiného. Jste skvělý manžel, v rodině manželky se toho asi moc nezmění, jak jsem to tak četla, tak co s tím? Některé dítě bývá preferované,a  je to prostě bratr vaší ženy. O to víc jí to vynahraďte vy a vaše rodina :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den,
prosím o radu. Moje manželka ( 29 ) má velmmi špatný vztah se svým o 2 roky starším bratrem. Prožili spolu normální dětství ona se pak na VŠ seznámila se mnou a máme spolu 10 let vztah + krásné mimčo. Její bratr byl vždycky ve všem "lepší" než ona, uměl se líp prosadit a to zejména v rodině, kde mu jdou všichni se vším hodně na ruku. Vydělává se svojí partnerkou poměrně dost peněz a mají taky čerstvě dítě. Manželku poměrně utiskoval, ale rodiče se jí nikdy moc nezastali a vždy to přešli jenom tím, že jim nebudou dělat soudce. Příjde mi, že to v manželce pomalu zrálo a ted s dětmi to vylezlo hodně najevo. Je jí z něj špatně a to na něj jenom pomyslí. Pokusila se to trochu nastínit rodičům, ty se s bratrem pokusili mluvit, ale on prý nic nevidí a prý se chová uplně normálně, ale aby vzal telefon a zeptel se jí co se děje to ne. - otázka upravena poradcem
Manžel-Karel
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Karle. Nejprve si přečtu druhou část vašeho dotazu, než budu reagovat.
vztahové problénmy v širší rodině
Přítel tedy chce chlapce do své péče, ale já si tu situaci absolutně nedokážu představit. Vím, že je to ode mě sobecké, ale bohužel nemám ke chlapci žádný vztah a při představě, že by tady měl s námi bydlet se mi svírá žaludek a je mi zle. Bohužel mi vůbec nesedl a nedokážu si představit, že v mých 26ti letech, kdy chceme mít za chvíli své vlastní děti, se budu starat o 9ti letého kluka, se kterým nemám žádný vztah. Určitě je to i tím, že nemám své vlastní děti, pak jsem i proto taková sobecká. Řekla bych, že mám v sobě nějaký blok a když jej vidím, jsem hned podrážděná, vadí mi že neumí v tolika letech poděkovat, poprosit atd. Nějak vůči němu nedokážu být shovívavá. Víte, příteli to samozřejmě láme srdce v jakých podmínkách jeho bratr žije, vůbec se mu nedivím...ale já nějak nedokážu překousnout, že by bydlel s námi...Můžete mi prosím poradit jak se k tomu postavit nebo co je se mnou špatně?Vím, že každá jiná žena by s tím neměla problém a nepochopila by mou sobeckost. Děkuji moc.M.
Magda O.
PhDr. Jitka Douchová
Zbytečně se obviňujete, Magdo, myslím, že je pochopitelné, co cítíte. Je zrovna tak mnoho žen, které nejsou schopné přijmout děti svého partnera z předchozího vztahu. Na to máte zcela legitimní právo, cítit se tak, jak to popisujete. Ale váš přítel je člověk na svém místě a před jeho zodpovědností smekám klobouk. Pokud s tím budete chtít vy dva něco udělat, zcela jednoznačně byste měli spolupracovat s psychologem, já vám od stolu nic neporadím...
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně mého přítele a jeho bratra. Je nám 26 let a bydlíme spolu v bytě 2+1. Bohužel přítelovi zemřela maminka před rokem a zůstal po ní ještě přítelův nevlastní bratr, který má 9 let. Ten vyrůstá s otcem, jenž je člověk bez kousku citu, kluka nikam na výlet nevezme, protože pořád sedí jen v hospodě a v podstatě je z něj alkoholik. Díky všem těmto podmínkám je těžké s otcem vyjít a komunikace je na bodu mrazu, ostatně přítelův bratr začíná chytat "moresy" tatínka...není se čemu divit. Samozřejmě to dítě má otce jako modlu a ve všech směrech ho hájí a svého otce miluje. Ale celá situace začíná zacházet tak daleko, že i učitelka si ve škole všímá, jak se chlapec mění a že začíná šikanovat ostatní děti. Vše chce předat na sociálku a můj přítel samozřejmě chce podpořit její rozhodnutí, protože ty podmínky ve kterých dítě žije, jsou hrozné. Můj přítel se rozhodl, že chce o bratra bojovat, že by ho měl ve své péči...pokračování - otázka upravena poradcem
Magda O.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Magdo O. Je to skutečně náročná situace pro všechny zúčastněné, ale řešit ji musí nejspíš váš přítel, který cítí za nevlastního bratra zodpovědnost. Přijde mi to od něj jako úžasné, že v jeho věku do tohoto chce jít. Samozřejmě, že to musíte řešit spolu, pokud jste partneři. Pak to dopadá na vás oba, na váš vztah. Jdu číst druhou část vašeho vyprávění.
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, paní doktorko. Už odmala mám problémy s širší rodinou. Z nějakého důvodu jsem se stala ,,černou ovcí" a tety, strejdové s babičkou mne neustále s někým (např. bratranci) srovnávají, strefují se do mého studia, práce, vzhledu atp., ač budu mít za rok hotovou VŠ, chodím na brigády a mám dlouhodobý vztah. Před každou rodinnou oslavou nebo sešlostí je mi fyzicky zle, několikrát jsem musela pod tím tlakem i odejít, protože mě jejich řeči rozplakaly. Uvažuji o tom, že se s těmito lidmi přestanu stýkat a vídat se budu pouze s rodiči a sestrou. Myslíte, že mám na to právo, nebo by rodina měla držet pospolu a mohu to nějak zlepšit? Přítel se s nimi stýkat odmítá, tudíž podporu bohužel nemám. Díky moc za Vaši radu. - otázka upravena poradcem
Any
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Any. Příčinám, proč jste se stala "černou ovcí rodiny", nerozumím, ale zároveň si nedovedu představit, proč byste měla mít povinnost vstupovat na minové pole nepřátelství tet, strejdů a babičky. Možná to tak cítíte jen vy a oni to tak nemyslí, možná jste hodně citlivá a vnímavá vůči srovnávání vás s jinými, možná je to jinak. Ale máte svou rodinu, která vás má ráda, máte přítele, máte školu, máte toho hodně, co je pro vás důležité. Takže buď si to můžete s příbuznými nějak vykomunikovat, oč jde, že se cítíte tak a tak, nebo to nechte být a setkávejte se s těmi, s nimiž se cítíte dobře. Já myslím, že naše osobní svoboda volby je hodně důležitá a nemáme se nutit do něčeho, v čem se opakovaně cítíme špatně :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Dokončím prosím dotaz. Z těhotenství jsme měli radost, myslela jsem, ze se ke mně jeho rodina začne líp chovat.. nic takového, jeho rodiče stále mají k nám spoustu připomínek a mně dávají najevo, ze dům je jejich syna a ne můj. To samozřejmě vím, nevybrala jsem si partnera kvůli domu.. A teď si říkám, jak bych byla šťastná, kdyby ten dům nebyl a mohli bychom žít jinde, mimo jeho rodinu, radeji v pidi bytě..každá žena chce mít doma klid a starat se o domácnost podle svých představ.. navic jeho sourozenci me pomlouvají, i když o mě moc neví a nemají důvod.. Zacala jsem mít v domě uzkost, často nyní placu a vim ze bych byla šťastnější úplně jinde. A zdá tam vůbec kdy šťastná budu...A jak tu budu vychovávat naše dítě, když sama se tu trápit. partner mě nechápe, byl zvyklý na to, ze mu rodiče do všeho mluvili. Hodně se teď hadame, on, ze mám být za nový dům ráda a na jeho rodiče si zvyknout. Přestávám mít sílu zde zůstávat, mrzí mě hlavně to, ze priteli je to jedno a nijak se me nenastal..
Sisa
PhDr. Jitka Douchová
Siso, jak sama říkáte, partner to bere jako normu, nepřijde mu na tom nic divného, je zvyklý na velmi úzké vztahy ve své rodině. Oni vás možná i přijali, ale musíte fungovat tak, jak si přejí. Někdo v rodině asi bude generál - tipuji to na jeho matku. Potřebujete získat ji na svou stranu, a pak samozřejmě přítele. Postupně se nenápadně začínejte vymezovat tak, abyste nebyla vnímána jako cizorodý prvek. Pokud to dlouhodobě nepůjde, budete muset změnit domov. Ale nejdříve se snažte bojovat o svou pozici - nenásilně :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den,paní doktorko. Obracím se na Vás s prosbou na názor na mou/naši situaci. S přítelem jsme spolu necelé 2 roky, od začátku bylo vše bezproblému a krásné. Oběma nám uz je kolem 30ky a tak jsme se začali bavit o společné budoucnosti. Přítel měl v té době rozestaveny dům a chtel, abych se k nemu, az bude dum hotovy, nastehovala. Mně bylo hloupé prijit do hotoveho, tak jsem mu alespoň pomohla s vnitřním vybavením domu. Zařizování bydlení byl vždy mé hobby, avšak do všeho se začala plést pritelova rodina. Vše, co jsem chtěla koupit, prvně museli vidět rodiče a sestry, hodně toho z kritizovali a tak se plány museli měnit. Začala jsem mít pocit, ze jeho rodině vadim a ze naše společné bydlení nebude tak ideální, jak jsem si myslela. Navíc po nastěhování tu byla jeho rodina denně, pletli se nám do vztahu, do domácnosti.. oba dva jsme si prali spolecnou rodinu, podarilo se mi otehotnet a Nyni jsem v 6 mesici.
Sisa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Siso. Než budu reagovat, počkám si na druhou část vašeho vyprávění.
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, paní doktorko. Rozvedla jsem se a se svou nyní tříletou dcerou bydlím u svého otce. Byt je poměrně velký, takže s dcerou máme pokoj, otec má svůj pokoj a pak máme společný obývák a kuchyň. Vše jsem s pomocí kamaráda předělala, tak abychom byli všichni spokojeni. Otec, jelikož je částečně handicapovaný s ničím nepomohl. Píši částečně - jsou věci, které dělat mohl ale zkrátka řekne, že na to nestačí a je vyřešeno. Raději sedí a vzdychá. Samozřejmě chápu, je mu 70, ale už pomalu ani neuvaří kávu, neuklidí po sobě drobky na stole, zkrátka snad už nic. S dcerou si nepostaví ani puzzle,vůbec si s ní nehraje a je uražený, že s ním pak dcera s brekem odmítá počkat doma 5 min, když potřebuji např. do lékárny. Můj bratr mi toto vyčetl a když jsem mu řekla, proč s ním nechce být, řekl mi, že jsem do ní zahleděná.Prosím,řekněte mi svůj názor.Už jsem ze všeho urvaná,otec s ničím nepomůže a jen mi vzdycháním a litováním se strašně leze na nervy.Bydlet jinde nemůžu,nemáme dost peněz.Děkuji
Ester
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ester. Nejspíš jste musela předpokládat, do čeho jdete, když se vracíte ke svému 70- letému otci. Řekla bych, že se jedná o zátěž pro všechny zúčastněné. Váš otec byl zvyklý žít podle svého, ve svém klidu, a najednou má zcela změněný životní rytmus. Neřekla bych, že se jedná o psychicky komfortní soužití. Ale jste to vy, která se vrátila s dcerou k otci, není to naopak. Je mu 70, je unavený, prostě dělá drobky a pomalu si ani neuvaří kávu. Ale přijal vás domů, to je pro vás málo? Je tam více rovin problémů - i vaše spory s bratrem - že jste zahleděná do dcery, atd. Je toho moc na vás všechny zúčastněné, na vašeho tátu, na vás, na dceru, je tam hodně životních změn, nutnost zadaptovat se na to. Buďte tolerantní a trpělivá , vy jste přeci tím, kdo není ani 3 leté dítě, ani 70 letý senior. Odstěhovat se z ekonomických důvodů nemůžete, tak se postupně pokoušejte hledat styčné plochy mezi vámi všemi, ono si to postupem času sedne...
vztahové problénmy v širší rodině
Dobry den, pani doktorko
Můj bratr bydlí se svou rodinou v domě s rodiči.Manželka bratra nikdy v domě s ničím nepomohla je líná bohužel na peníze a děti bere jako přítěž.Bratr to řešil tak, že domů chodil opilý a vždy udělel bugr a ona si ho natočila, a ještě ho spíše vyprovokovala. A vše se odehravalo za přítomnosti dětí .. vidíš jak se tatínek chová ošklivě k mamince...a naopak.
S bratrem se take neda mluvit vždy vše přetočí.Teď je to tak , že se jeho žena mstí za vše co jí provedl. Říkala jsem jí rozveď se, ale bohužel si myslím, že ji jde jen o majetek. Byla bych rada , aby se rozvedli, ale nechce s semnou mluvit, prý že mu já a maminka řídíme život.poraďte jak dál.Velice Vám děkuji
Karol
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Karol. Omlouvám se , ale tady vám neporadím. Je to opravdu mezi vaším bratrem a jeho ženou, jak se rozhodnou žít dál. Nemá smysl do toho vstupovat, jsou to dospělí lidé a je to jejich život...
vztahové problénmy v širší rodině
část 3:
Přítelkyni svého druhého synovce přijala trochu lépe, patrně proto, že bydlí kousek od sebe a občas od nich potřebovala nějakou tu laskavost. „Švagrová“ na ni zpočátku měla stejný názor, ale mám pocit, že ten se pomalu začíná měnit. Nechci se vzdávat, ale dál se trápit také ne. jen když si na to všechno vzpomenu, sevře se mi žaludek. ten pocit, že jsem v jejich rodině nevítaný vetřelec se nedá snést. Co dělám špatně? Už mám asi skutečně averzi, ale opravdu jsem se od začátku snažila s ní vyjít, nevšímat si toho, co dělá, ale nejde mi to... Přítele mám staršně ráda, ale nedokážu být v její přítomnosti. Mám pocit, že se schválně staví mezi nás, ale já o něj s jeho rodinou soupeřit nechci. Můžete mi prosím poraditˇ?
darja
PhDr. Jitka Douchová
Zkuste ji pochopit, i když chápu, že to nejde - ale jen si řekněte sama pro sebe na její omluvu, že má asi nějaké vnitřní trápení, že to není pohodová harmonická osobnost, a někoho, proti komuž je zaměřená, si vždy najde. Teď jste se stala obětním beránkem vy. Netuším, jakou má v rodině pozici, jak moc důležitou - přítel do toho nechce vstupovat, i když vaši diskriminaci vidí, proč? Bojí se něčeho? Vztahových problémů v rodině? Vy to sama neprorazíte, ale pokud jste na to dva...
vztahové problénmy v širší rodině
část 2: Možná to nezní až tak vážně, ale skutečně mě to trápí. Na všech rodinných akcích nebo občasných víkendech na chalupě je i ona a já se v její přítomnosti cítím opravdu špatně. Snažila jsem se to ignorovat, ale nejde mi to. S přítelem jsem to řešila, ale nakonec nějak nenašel „vhodnou příležitost“ to s ní probrat. Bohužel mám pocit, že ačkoliv má přítel bratra, ona trpí hlavně na něj a dává to okázale najevo hlavně přede mnou. Já jsem ráda, že si rozumí a nechci ho vytrhnout jeho rodině, ale za celý rok jsem jí nezavdala příčinu toho mě nemít ráda. Zpočátku jsem se i snažila s ní najít společné téma konverzace, ale bylo to k ničemu. Po roce už začínám pochybovat, že se situace zlepší. Na chalupu už se snažím nejezdit, ačkoliv mě to mrzí.
darja
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
vztahové problénmy v širší rodině
část 1: Dobrý den, s přítelem jsme spolu rok a také spolu už více než půl roku bydlíme – sestěhovali jsme se poměrně brzy, ale vše je ve vztahu k němu naprosto super. Přítelova rodina je na mě hodná, ačkoliv je možná v hloubi duše mrzí, že se přítel vytrhl z rodného města a od nich také. Jediný problém je s jeho tetou. Vím, že důležitější je vztah s potenciální tchýní, bohužel i teta patří do bližší rodiny. Už od prvního setkání z ní cítím silný despekt. Prakticky mě ignorovala od prvního setkání. Když se přítele ptá na něco, co se týká nás obou, podá otázku tak, že jde prakticky mimo mě. Když se vítáme tak jeho vřele objímá a mě zdraví na půl pusy ze 3 metrů, když už vůbec.
Darja
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Darjo, nejprve přecházím na další dvě části vašeho vyprávění. Chápu, že vás to velmi mrzí, můžete být i naštvaná, máte v sobě emoce i vzteku, i lítosti, pocit nepochopení a nespravedlnosti. Za tím vším může být něco, co je iracionální, vy si to nezasloužíte, ale nevíte ještě tak přesně, jak to teta měla ve vztahu s přítelem předtím, co on pro ni vše znamená.
vztahové problénmy v širší rodině
Mám starsi rodiče- 76/73 let. Před 2 mi lety mezi nimi vznikl konflikt kdy máma nařkla tátu ze ma jinou ženu . Vse u nich vyvrcholilo v obrovskou nenávist a vzájemne psychické a fizicke napadání. Velkou roli v tom hraje tatuv alkohol a to ze mu máma denně něco vyčítá. Nedokážu jim pomoci, několikrát sem jim domlouvala, prosila i vyhrožovala. Mám malé děti a jsem těhotná. Je mi líto ze přichází o dědu a babičku. Vůbec nevím jak se k tomu postavit- je to pro mě neskutečný psychicky nápor a i obyčejný telefon mě od nich hrozné rozhodí. Bojím se za nimi jezdit, děti tam vodim minimálně a cítím se neskutečné špatně ze se přestavam o ne zajímat. Jaká koliv rada mi pomůže . Dekuji
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jano, dobrý den. Přemýšlím nad tím, kudy z toho ven. Vy potřebujete primárně psychickou pohodu a vnitřní klid. Pokud se budete trápit možná neřešitelným problémem ve vztahu mezi rodiči, budete si ubírat na svém energetickém rezervoáru. Asi by bylo dobré, podpořit toho z rodičů, který vás bude brát a vaši podporu ocení. Jeden z nich potřebuje posílit, aby konflikty lépe zvládal. Jste jedináček? Jste na to sama? Pokud máte sourozence, bylo by dobré se o rodiče nějak podělit :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Mam cerstvou snachu maji dvoumesicniho syna ze zacatku to vpadalo dobre jsem ji radila ale posledni mesic co povim je spatne proto se uz do nich nepletu ale mrzi me to k vuli malemu porad breci myslim ze je hladny prec mesicem hsem ji to rekla ale ona ze ma dost mleka a ze prikrmovat nebude nevim co mam delat nechci do toho nejak zasahovat k vuli synovi maleho vidim tak jedenkrat za tyden nevim jestli si mam pro neho jit na vozeni protoze vidim ze neni rada nezdravi nekomunikuje je arogantni nevim co mam delat na synovi vidim ze mu to vadi ale nechci delat nejake rozbroje jen me je lito toho maleho je drobunky nesmeje se a porad place rada bych ho videla casteji muzete me poradit co mam delat nerada bych nekomu ublizila ale predstavovala jsem si to trochu jinak
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Ivano. Jste čerstvá babička, nejste maminka vašeho vnoučka. Nemá opravdu smysl do toho vstupovat radami, pokud nejsou od snachy vyžádané, obrátí se to proti vám. Zkuste si vzpomenout na sebe, když jste měla miminko. Nevadilo by vám, kdyby vám tchyně radila, co máte, a co nemáte dělat? :-) Na vašem místě bych občas utrousila nějakou poznámku o tom, že by třeba nebylo špatné udělat to a to...Ale bez většího důrazu. Snacha si potřebuje najít svůj vlastní způsob mateřského fungování, podle sebe, a je to normální :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, před 2ma lety se mnou přítelkyně otěhotněla rozvedla se z menželství bez dětí a nastěhovali jsme se na rady její maminky sem k nim do podkroví, kde je 4000 hypotéka. Dolů bydlí její sestra s přítelem, s tím jsem si nepadl do oka hned z kraje, je to dluhař, má stejně jako já 37 let, tchány poštvává celou dobu proti mě, už se to dostalo do takového stádia, že mě rodiče nesnáší, já v jednom kuse nadávám, protože slyším dolů z balkonu jak ten přítel otce pod vlivem alkoholu poštvává proti mě, tcháni na něj dají, pořád ho poslouchají, proti mě jdou, přítelkyně dá na svoji maminku pořád za ní chodí se radit, svěřovat co u nás, slyší nás se hádat jak to nemůžu strávit... Tchýně nám chodí radit , nemůžu si bez přednášky nic udělat sám. Tchán na mě vzal smeták když jsem tomu druhému dal přes hubu v garáži že dělám v baráku jenom peklo, ten se mi smál do obličeje. Přílkyně nechce jít bydlet jinde.. Posílá mě na kamion, přitom vydělávám 25 000 + 13a 14 plat a jednou ročně € 500.poraďte
Jiří
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jiří. Na mne to působí poměrně "jednoznačně". Společné bydlení s přítelkyninou rodinou vám dvěma rozhodně neprospěje. Pokud čekáte dítě a chcete spolu žít, potřebujete svůj vlastní neutrální prostor, kde se nebudou posilovat různá koaliční spojenectví. Přítelkyně se kvůli vám rozvedla, můžete být brán jako rozbíječ manželství. Společné bydlení s rodiči, švagrem, také není moc dobré pro možnost samostatného života vás dvou. Rozbroje, které popisujete, se budou nejspíš posilovat, samostatné bydlení by vás od tohoto ochránilo. Partnerka je sice na rodině, a na matce zvlášť, závislá, ale mohou si telefonovat. Nicméně fyzicky byste být odděleni rozhodně měli.
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den. je mi 12 a problémi moc nemám až na poslední dobu.bydlím se svými prarodiči protože o mě mí rodiče nemají zájem. problém je ale takový že moji prarodiče se pořád hádají ne pořád ale věčinu času sedím si ve svém pokojíku a v tom najednou uslyším otevírání dveří děda stojí ve dveřích a povídá mí o tom jak se pohádali a že má pravdu jen on. Samozřejmě si ho vyslechnu teda pokud to není ta jedna a ta samá věc dokola.Když se mu snažím vysvětlit původ nebo primitivnost jeho rozčílení tak se zase rozuří začne být naštvaný i na mě že jsem stejná a že si to ani jeho vlastní dcera nedovolovala pak práskne dveřmi a odejde to samé se opakuje když vstávám do školy.Do školy vycházím přesně na půl sedmou ale děda říká že je to moc pozdě když se mu snažím vysvětlit že i když si myslí že je to pozdě stíhám to začne jeho monolog o tom jak jsem příšerná přičemž když dorazím do školy de na mě vidět smutnost.....spíš prázdnota. za jakoukoliv radu o zvládání situace moc děkuji.
Lawliet
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj Lawliet. Opravdu je ti 12 let? Vidím, že je tam pro tebe hodně důležitý děda, o babičce ani slovo...Hlavou rodiny je děda? A ty jsi ta, která má také svou hlavu? Takže jste vlastně soupeři? On se ti snaží vnutit asi hodně věcí, nejen to, co popisuješ... Nechtěla bys vše probrat třeba spíš na lince bezpečí pro děti? Ta linka je zadarmo.
vztahové problénmy v širší rodině
Pohádaly jsme se znovu, já už na to taky psychicky nemám, pořád si od ní nechat všechno líbit a ona si pak ani neváží toho, že se o ni pořád zajímám a ozývám se jí. I jí pomáhám, s čím potřebuje. Ptám se, myslíte si, paní doktorko, že je moje morální povinnost se o ní dále starat a zajímat, i když ona dělá, že to nechce a nepotřebuje? Já stejně nepřestanu, prostě mi to fakt svědomí nedá, jen bych chtěla znát Váš názor, jak s ní jednat. Děkuji a přeji krásné a pohodové vánoční svátky!
Radka 4
PhDr. Jitka Douchová
Nevím, zda je to vaše morální povinnost, i když, tak trochu asi ano - je to sestra vaší maminky a uměly jste spolu být dříve kamarádky. Zkuste vzít to, co jsem vám napsala v odpovědi na část 2. Ona dělá, že vás nepotřebuje, ale potřebuje vás, jen to neumí v klidu přijmout a dělá si zle. Urážet se nechávat nemusíte, to byste se měla vymezit, to je jasná věc. Ale nenchávejte ji úplně samotnou. Zkuste jí neodporovat, jen v klidu říct, že vás to mrzí a že máte jiný názor. Ona potřebuje hudrovat. Jen to nenechávejte překročit vaše meze trpělivosti a na setkání s ní se vždy obrňte trpělivostí, i snahou pochopit starou opuštěnou ženu, která si nevidí do úst, ale věřím tomu, že o tom poté přemýšlí, když je sama.
vztahové problénmy v širší rodině
Přitom si vždycky říkám, proč není ráda, že se s ní stýkám a bavím aspoň já, když nikoho jiného nemá. Proč se takhle chová? Vše vygradovalo minulý týden, kdy jsem tetu pozvala na večeři (měla narozeniny) a bylo to všechno zase špatně, v restauraci bylo moc vedro, voda byla moc studená, já jsem něco špatně řekla… Už jsem to nevydržela a pohádaly jsme se. Naštěstí do toho přišla moje dcera, tak jsme to jakž takž ustály. Já jsem se po 2 dnech ozvala, opět hlavně kvůli ní a přicházejícím Vánocům, navrhla jsem, abychom to už nerozebíraly a šly dál, ovšem ona ne, začala opět mě obviňovat, jak jsem se urazila atd.. (přitom už se jí to v hlavě plete, říká hlouposti, ale nedá si to vymluvit a nechce se o tom ani přestat bavit).
Radka 3
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
vztahové problénmy v širší rodině
Já s ní styky stále udržuji, jednak proto, že je to sestra mámy a že nikoho jiného nemá, ale také je pravda, že když jsem na tom byla jako mladá s dítětem a manželem na vojně finančně špatně, na rozdíl od mého otce mi finančně pomáhala. Docela jsme si i rozuměly jako kamarádky, to nám bylo oběma o 30 let méně. Nyní (již delší dobu, několik let) máme problém s komunikací s ní. Myslím nejen já, ale i můj bratr, který se s ní kvůli tomu přestal stýkat, ovšem mě to svědomí nedá. Teta se chová hrozně sobecky, za nic neumí být vděčná, když jí například přivezu z dovolené dárek, reaguje na to slovy, že tohle vůbec nechtěla, proč jsem jí radši nepřivezla tohle...když rozděluji cukroví do krabiček pro děti a pro babičky, tetě dám tu nejhezčí a největší, aby nebyl problém, ale ona si zase něco najde typu „proč jsi mi toho dala tolik? Mě pak bylo špatně!“
Radka 2
PhDr. Jitka Douchová
Radko, nevím, co na mne čeká ve vašem vyprávění dál, ale zatím mé první pocity. Protože vám maminka zemřela v 17, nemáte úplně představu o tom, jak vypadá stárnutí v oblasti psychiky. Vaše teta žije celý život sama, asi není v životě šťastná. Je samozřejmě i otázkou, proč zůstala celý život sama, kde je problém, a proč nikoho nemá - pochopila jsem, že třeba ani přátele? Disharmonický člověk, který není v životě šťasný, bývá s přibývajícím věkem mrzutý, nevrlý, možná i sobecký a nevděčný, Ona se neměla s kým ani naučit být vděčná a milá, diplomatická. A protože reaguje nešťastně, odhání od sebe další lidi. Její osamělost se prohlubuje...Jdu dál
vztahové problénmy v širší rodině
Mám tetu, která nikdy nebyla vdaná, nemá děti a celý život žije sama. Je to sestra mojí maminky, která umřela, když mi bylo 17. Dokud žila, teta s námi jezdila i na dovolené, na hory, na chatu atd. Po smrti maminky se táta znovu oženil a s tetou se přestal stýkat.
Radka1
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radko. Přecházím na další část.
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, rada bych slyšela váš nazor na vec. Nechci, aby me nekdo odsuzoval. Jsme tri dcery. Jedna je bezdetna a mladší a druhá je o dva roky starší a ma plnolete deti. Ja mam deti skolou zakladni povinné. Moje sestry v životě vyrustaly s otcem ja ne.Muj otec je starsi pan. Vzdy me trapilo, ze nikdy nemel zajem jak se mam. Ani o vnoucata neprojevil zajem. Kdyz jsem nekdy obcas rekla, ze ma moje dite narozeniny tak neco dal, ale nikdy to neresil.Na navstevu nebo kafe moc neřeší. Jednou za zivot byl na návštěvě u mě. Kdyz jsem ho pozadala o neco tak vesměs vzdy udelal a nebo privezl.Kdyz jsem lezela v nemocnici po tezke operaci tak zavolal, ze nahoru nepujde, ze nemuze zaparkovat. Tak to zamrzelo.Vzdy jsme ze segrou chodily uklizet. Jen my dvě. Jednou jsem sve segre napsala, ze nepujdu a nebudu chodit uklizet, ze tata je soběstačný. Osocila me a napsala, ze az pujde o dedictvi, ze budu stat v prvni řadě. Kdyz jsem to rekla otci at to nejak řeší a udělá poradek tak rekl, ze to řešit nebude. Tak jsem se prestala stýkat s otcem a bavit.
Šárka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Šárko. Nevím, kdo by vás měl odstuzovat - vaše starší sestra? Jste prostřední ze tří sester, i vaše mladší sestra vyrůstala s otcem - má tedy asi jiného otce, než vy se starší sestrou. Je vaší věcí, jak to k tátovi v sobě máte. A také jste to jen vy, kdo je svým vlastním soudcem. Jestli máte za sebe pocit, že máte k otci citově daleko a musela byste se přemáhat, kdybyste měla udělat to, co pro něj dělá starší sestra, která s ním žila - na rozdíl od vás - že jste odsouzeníhodná, protože vám starší sestra dává negativní zrcadlo, tak si to zase proberte sama se sebou a podle toho jednejte. Snad jsem srozumitelná...
vztahové problénmy v širší rodině
(pokračování 2) odbyla s tím, že zbytečně žárlím a že to přece není tak, že by mě neměla ráda a že prostě Míša má to dítě dřív a že se mně a mojí rodině taky bude věnovat, až porodím (a že to přece má ke mně blíž, takže u mě bude nakonec přece častěji). Asi nevím, jak jí říct, jak mě to trápí, aby to opravdu pochopila a něco s tím udělala. Já přece nechci nic výjimečného, nebo ano? Jenom trochu uznání a zájmu. Takhle mám pocit, že se vše v rodině točí jenom kolem mé sestry a já s manželem jsme na to v podstatě sami.
Sylva
PhDr. Jitka Douchová
No, jakožto prvorozenou vás bere jako tu, která všechno zvládne levou zadní, zatímco Míša je ta mladší, ten benjamínek. Myslím si také, že to nemá nic společného s rozdílností v množství lásky, spíš v rozdílnosti pohledu na to, která z jejích holek zvládá věci v životě lépe. Sylvo, neumím vám poradit, co dělat, právě proto, že vím, jak moc je vám to líto. Ale máte svého muže, opřete se nyní hlavně o něj. Až se narodí miminko vám, určitě se to nějak srovná, nebojte :-) Držím vám k tomu palce!
vztahové problénmy v širší rodině
(pokračování) Jakmile to vyšlo najevo, že těhotná je a že má termín více než měsíc přede mnou, máma se začala chovat zvláštně. Nejsem žárlivý typ a sestře to opravdu přeju, nicméně máma naprosto přeorientovala svou pozornost na sestru. Začala se starat o to, jestli má všechno zařízené, začala jí nakupovat výbavu a často jí volala, jak se má. Po mně - abych tak řekla - neštěkl pes. Jen nadále - ač Míša měla odpočívat a dávat na sebe pozor - po mně máma chtěla, abych jí pomáhala na zahradě, a zlobila se, když jsem třeba kvůli pracovním povinnostem vynechala víkend. Nedlouho před sestřiným porodem máma dostala tašku oblečků od své kamarádky - byla jsem u toho - a vysloveně mi řekla, že se na to nemám ani dívat, že to dostane Míša a třeba se mi poštěstí, že z toho její dítě rychle vyroste, než se narodí to moje. Teď když sestra porodila, máma se za ní hned rozjela. To, že já mám nějaké komplikace máma ani neposlouchá. Vlastně nevím, co s tím. Zkoušela jsem s ní o tom mluvit, ale jen mě
Sylva
PhDr. Jitka Douchová
No, nevím, kde je chyba, asi nejste pro maminku tak vzácná, jako Míša. Jste pro ni více jakoby samozřejmostí. Velice rozumím tomu, jak moc je vám to líto...
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, paní doktorko, potřebovala bych patrně náhled zvnějšku na svou situaci. Je mi 30 let, jsem čerstvě vdaná a za čtyři týdny se nám má narodit syn. Mám o tři roky mladší sestru, která je vdaná už pět let a teď před týdnem porodila holčičku. Myslím, že se sestrou máme dobré vztahy, které mírně ochladly kvůli tomu, že se už tolik nevídáme. Jde o to, že se mi zdá, že naše matka sestru oproti mně velmi protežuje. Když jsem nastoupila na vysokou školu, musela jsem se de facto odstěhovat ze společného pokoje a na víkendy jsem jezdila spíš jako "na návštěvu". Když jsem začala pracovat v rodném městě a sestra se vdala a odstěhovala jinam, vždy jsem byla rodičům k dispozici, když potřebovali pomoct na chatě apod. Když náhodou přijela Míša, tak to byl svátek pro celou rodinu. Na jaře jsem to byla já, kdo oznámil rodičům těhotenství a plánovanou svatbu; moje sestra zapírala do poslední chvíle, že je těhotná, i když už to bylo patrné a dotazy rodičů odrážela. - otázka upravena poradcem
Sylva
PhDr. Jitka Douchová
Milá Sylvo, dobrý den. Než budu reagovat, přečtu si další části vašeho dotazu ...Na první pohled to vypadá na rivalitu mezi třemi ženami, kterou ale prožíváte pouze vy sama, ty dvě další aktérky si to vůbec neuvědomují. Pak si ještě říkám, o čem je vaše větší "závislost" na matce a jejím vyhodnocování věcí - tím mám na mysli, že jste byla vždy k dospozici, po ruce, když bylo něco potřeba, zatímco Míša si plula na obláčku samozřejmosti lásky a nadšení ze všeho, co nabídla. Jste prvorozená dcera, ty bývají  více zodpovědné, více pečující , Míša už to má jajko druhá v pořadí nastavené jinak. Ale vím, že teď příliš předbíhám, jdu dál.
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den paní doktorko, máme problém s přítelovými rodiči. Je to zhruba měsíc, co jsme oznámili zásnuby a od té doby je problém za problémem. Jako první přišel nůž na krk od jeho matky, která mu řekla, že nepřijde na svatbu, jestliže tam nehodlá pozvat její sestru. To se vyřešilo ústupkem. Máme s nimi už od začátku našeho vztahu problémy s tím, že nám život chtějí organizovat a chtějí nás vídat skoro pořád, věčné návštěvy u nás a volání kdy přijdeme my k nim, jsou sami, přátele nemají, přítelova sestra žije v zahraničí. Poslední výstup byl, když otec zazvonil v 9 večer u nás, neohlášen a já mu řekla, proč nezaklepal, že nám mohl vzbudit syna (6měsíců),třískl dveřma a odešel. Samozřejmě si to se mnou chtěl vyřídit, že se k němu takhle chovat nebudu a nebudu ho vyhazovat (byt patří jemu). Došlo to k hádce, kde si vymyslel spoustu věcí a řekl, že mě celé 3 roky tolerovali, ale teď mám čekat následky. Nevíme co dělat a jak se zachovat, přítel na nich dost lpí. Poradíte prosím? Děkuji moc!
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Markéto. Pokud to formulujete tak, že máte problém vy dva, a nejen vy, pak je to dobré, protože na řešení problémů jste také dva. Jestli je partner na rodiče hodně fixovaný, chová se vůči nim méně vyhraněně, nemá tam takové mantinely, jaké máte vy. Zkuste být jasně vymezená vůči jeho rodičům, ale ne agresivně. Vyplatí se asertivita v podobě otevřeného klidného vyjádření emocí a svých přání, či potřeb. Vše jde s úsměvem a noblesou :-). Co se týče svatby, je vaší věcí, koho chcete na svatbu pozvat - výběr hostů je prostě váš, protože jde o váš vstup do manželství, jste dva dospělí lidé. Na jeho rodičích pak zase je, zda pozvání na svatbu přijmou, nebo si budou klást podmínky.
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, mám problém s nevlastní sestrou. Seznámili jsme se před 5 lety (bylo jí 16, mě 19) ještě spolu naši chodili a nebydleli u nás, často k nám chodili, ale ona se mi nedokázala podívat do očí, ani si vedle mne sednout ani na mě mluvit! Pořád jenom a často mluvila na svou matku a svého bratra, tátovi odpovídala stručně a mě ignorovala. Je velice fixovaná na svoji matku, dodnes s ní spí na manželské posteli (táta prý chrápe)! Do očí se mi podívala a "běžně" se začala chovat až po 4 letech (v jejích 20!!!)! Od té doby jakoby normálně komunikuje, ale pořád mi nějak nesedí. Třeba když něco řeknu, nijak na to nezareaguje, ale za minutu zopakuje přesně to, co jsem řekla já - opakovaně...nebo neustále vymýšlí aktivity jen pro ni a bratra/matku v nevhodné dny, ale já s jejím bratrem/matkou musím být vždy i s ní,sama se všude vetře.V poslední době když chci být s tátou (studuji-kolej), tak něco vymyslí pro ně a pozve i tátu, ten naštěstí odmítá.Jak se s takovým člověkem má jednat?Děkuji. - otázka upravena poradcem
Silva
PhDr. Jitka Douchová
Silvo, moc se v tom nevyznám. Jste od sebe věkově vzdálené 3 roky, seznámily jste se s nevlastní sestrou před 5 lety, vaši spolu v té době chodili.Kdo je tedy váš vlastní otec?...Ona s vámi nějak rivalizuje, ale nerozumím vašim příbuzenským vztahům. Každopádně vám na vztahu s ní asi záleží, jí nejspíš také, ale chce vám vytřít zrak tím, že si ukradne pro sebe svého otce a potřebuje vám ukázat, kam patří ona a kam vy? Fakt se v tom neorientuji. Nevím, jak s takovým člověkem jednat, snad byste si měla více vyjasnit vztahy s otcem, který je pro vás kým?...
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den paní doktorko, ráda čtu Vaši poradnu, protože se mi líbí, jak dokážete "uhodit hřebíček na hlavičku" v pár větách. Mnohokrát jsem zvažovala, že napíšu dotaz ohledně mé dcery, ale pokaždé jsem od toho ustoupila, protože to je na román a zřejmě by to přesáhlo rozsah této poradny. Takže dnes se pokusím jen stručně požádat o Váš názor-pětileté manželství mé dcery prochází poslední rok vážnou krizí, kdy ji zeť začal šikanovat, psychicky týrat s podezřením, že si našla jiného muže. Na popud dcery spolu chodí do poradny pro rodinu, kde zeťovi při poslední návštěvě psycholožka doporučila návštěvu psychiatra. To on odmítl s tím, že se pokusí své chování změnit sám. Poté vzal dceru na kulturní akci, takže náznak zlepšení.. Blíží se Vánoce a já s manželem jsme k nim po narození vnučky chodili na Štědrý den po večeři na rozbalování dárků a pak je spolu s ostatními našimi dětmi zvali na oběd na vánoční svátky. Kvůli chování zetě však se však manželem nechceme rozbalování dárků zúčastnit a na oběd pozvat jen dceru s vnučkou a mladší dceru s přítelem. Myslíte, že je to vhodné řešení, nebo se máme přemoci a jet v zavedených kolejích. Moc děkuji za Váš názor. - otázka upravena poradcem
Františka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Františko, děkuji vám za vaše uznání :-) Myslím si, že přemáhání by nepřineslo nic dobrého a atmosféra by byla napjatá, což by byla škoda. Původní tradice se nemusejí rigidně dodržovat, jestliže se mění kontext a situace. Udělejte to s manželem podle svého cítění, ale domluvte se na tom s dcerou, aby nebyla zaskočena a neudělalo jí to problém doma. Vždy ve všem záleží hodně na formě sdělení jakékoliv změny. Rozhodli jste se vše na tyto vánoce změnit, na to máte právo. Nemusíte to nijak obhajovat a argumentovat. Pokud by to vaše dcera cítila jako problém do svého rodinného života, je důležité si to společně vydiskutovat - vy dvě :-)
vztahové problénmy v širší rodině
jsme normální rodina - dvi diti, man?elé jsme spolu 25 let, ale nyní nastal problém, má dcera má pűítele kterę je o 19 let star?í, mohl by bęt její otec. Man?el se s ním nechce ani vidit, ale dcera je s ním ji? pűes rok a nyní chce aby se seznámili, bojím se reakce jak man?ela tak dcery, bojím se, ?e v pűípadi ?e man?el odmítne seznámení, dcera k nám pűestane jezdit. ale já zase nechci o dceru pűijít - jejího pűítele jsem vidila nikolikrát, zatím jim to asi funguje, vypadá spokojeni. co s tím? - otázka upravena poradcem
eva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, evo. Nebyla jsem si jista, kam váš dotaz zařadit, do jaké kategorie. Ale - co mne jde hlavou? Naše děti nejsou naším majetkem, mají právo se samy rozhodovat o svém životě, pokud unesou zodpovědnost za něj. Rady a pomoc mohou přicházet na základě vyžádání. Dcera chce svůj vztah s přítel zoficializovat před otcem a určitě ví, co dělá. Určitě to ví i její partner. Nemá smysl do toho nijak zasahovat, oba jsou dospělí. A nebojte se, že byste o dceru přišla v případě negativní reakce od manžela.
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, pokud jsem vždycky řekla jakýkoliv názor na svou babičku, nikdo mi ho nevyvracel, nechal mě při tom, i když si myslí svoje. Nyní mi však už dlouho mamka a její sestry dávají velmi často najevo, že přece jen neznám babiččinu druhou tvář, která je taková, že buzeruje dědu, lže, je hádavá atd. Od tet tohle sdělení beru jako, že jim už začíná vadit úplně všechno a že neumí nic jiného, než jen pomlouvat, poslední dobou. Co, se týká mamky- je to mamka, proč jí nevěřit, že?, tak tam to beru jinak, ale taky mi vadí jedna věc. A to ta, že mi vykládá, že nezapomene na to, jak babička vždycky v den její výplaty za ní přišla a: " Dej sem peníze na byt!" nebo ji nutila koupit tu věc, co doma došla. Přijde mi, že tohle od ní pochytila, protože občas slyším: " Ještě jsi mi nedala peníze na domácnost. nebo " Ty sis nevšimla, že došla zubní pasta a nemohla jsi ji koupit?" Někdy mám chuť jí říct, že začíná být jako ona. Protože, co si už o tom myslet a vůbec o všech? - otázka upravena poradcem
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Nevím, Mirko. Zřejmě je ve vaší širší rodině problém s babičkou, ale vy máte právo na svůj vlastní názor. Jestliže ji ctíte, setrvejte v tom do té doby, než třeba uvidíte, že to nemá smysl, že to cítíte jinak. ale nenechávejte se ovlivňovat. Do toho, jak to máte v rámci společného bydlení s maminkou, nemohu bez širšího obeznámení se  s dalšími okolnostmi vašeho soužití, jakkoli zasahovat. Připadá mi normální, pokud spolu žijí dvě dospělé ženy, ekonomicky nezávislé, že dokupují potřeby do domácnosti. Ale měla by tomu předcházet dohoda v tom, kdo se stará o co :-)





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.