Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| fáze "namlouvání"| zamilovanost| osamělost| problematické vztahy s rodiči| problém se sebedůvěrou| sexualita| perspektiva mimomanželského vztahu| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| první láska| agresivita a vztah| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

první láska
Dobrý den. Přečetla jsem si radu paní Magdě. Myslím, že to nesvaluje na psycholožku, jen píše, že od doby, co k ní chodí, vidí odchod jako správný krok. Tak nevím, jestli je etické takto radit. Samozřejmě každý člověk je svéprávný a rozhoduje za sebe. ale pokud chodí k psychologovi, očekává od něho nějakou radu a povzbuzení, kterou cestou se dát a může ho to ovlivnit, takto možná i špatným směrem. Nevím, jestli by psycholog měl dávat takovéto rady... Je to velmi těžká práce a měla by se brát zodpovědně. Nemyslím si ale, že by psycholog měl povzbuzovat špatným směrem, i když morálka je dnes někde jinde. Důležitější je pocit vlastního "štěstí" než dobra. - otázka upravena poradcem
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Katko. Co se děje u Magdina manžela a jeho psycholožky netuším. Ano, naše práce je náročná, má svou etiku, to je jediné, co k tomu mohu říct. Ale psycholog nemůže být soudce ani arbitr toho, co je dobré, či nikoliv. Může upozornit na úskalí různých rozhodnutí, může sdílet věci se svým klientem. Ale zodpovědnost v čemkoliv je na klientovi.
první láska
První láska2: Zatím to tak nevypadá, nic si nebalí, nikomu to ještě neřekl, že odchází (neví to naše děti, rodiny, ani přátelé). Můj předešlý dotaz na Vás byl, jestli ještě odejde, když poměr trvá už tak dlouho (2 roky) a zatím neodešel. Vy jste mi psala, že si myslíte, že neodejde a že to u nás dobře dopadne. Bohužel to teď vypadá, že to tak nebude. Psala jste mi, ať ještě vydržím a jsem trpělivá. Myslíte si, že ho dokázala psycholožka tak změnit, že sebere sílu odejít? Nechápu to, myslela jsem si, že naopak mu pomůže rozejít se s milenkou. Mám z toho hrozný strach, nechci ho ztratit a zničit rodinu. Magda
Magda2
PhDr. Jitka Douchová
Magdo, psychologové jsou profesionálové, kteří se svými klienty věci nezávisle rozebírají a pomáhají mu se v situaci více orientovat. Ale nemohou někoho jednoznačně podporovat v nějakém rozhodnutí, každé rozhodnutí je na samotném klientovi. Rozumím tomu, že je jednodušší to "svalit"na ni - spíš, než na manžela. Ale že začal manžel chodit k psycholožce prvně po 2 letech před dvěma měsíci? Má to asi nějaký význam. Nicméně, nechci se vnitřně něco domnívat, o čem nevím, jak je to ve skutečnosti. Podle toho, co píšete, to nevypadá, že by byl manžel definitivně a na 100% rozhodnutý k odchodu. Ale jste v partnerském trojúhelníku, který je dlouhodobý, to je evidentní. Já vám mohu jen držet moc palce, cítím s vámi, ohrožení všeho, co jste spolu prožili a vytvořili, je velmi bolestivé. Ale jak to dopadne, nevím. Hlavně nevím, jak to můžete ovlivnit vy - v této fázi. Magdo, kdybyste chtěla, můžete se u mne objednat, abychom to více probraly. Informace najdete na www.jitkadouchova.cz
první láska
První láska: Dobrý den paní doktorko, píšu Vám již potřetí, protože mi Vaše poradna moc pomáhá. Připomenu, proč píšu. Manžel se na třídním srazu po 30ti letech znovu zamiloval do své první lásky. To bylo před 2 roky. Když se to provalilo, chtěl ode mě a dětí (27 a 24) odejít, nakonec s námi zůstal, ale s ní to neskončil. Pořád za ní jezdí (v pracovní době, abych to nevěděla). Asi před 2 měsíci začal chodit k psycholožce, která mu dává rady ve smyslu, že má právo být šťastný, že má právo být s tou, která ho miluje a on ji, že není špatný chlap, když chce odejít od rodiny, atd. Od té doby, co k psycholožce chodí, je asi již rozhodnutý odejít, minulý týden mi řekl, že do konce července se odstěhuje.
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Magdo, přecházím nejprve na další část vašeho vyprávění.Jen zatím první poznámka - na psycholožku bych to nesvalovala, váš muž je svéprávný a rozhoduje se za sebe...
první láska
Teď jsme se zase viděli po necelém měsíci, byli jsme spolu na obědě jako kamarádi, vidím na něm že je spokojený sám, ale mě má stále rád, pořád chtěl slyšet že je pro mě furt úžasný, nenápadně pokládal otázky a tak.. Po obědě jsme se rozloučili a každý si šel svou cestou.. Psali jsme si ještě na facebooku až do pátku, tam bohužel naše konverzace končí potom, co jsem se venku opila a potkala ho s partou holek a uprostřed můj ex.. nedalo mi to a šla jsem hned za ním.. Když jsem se ho zeptala, jestli mě ještě vůbec miluje, tak mi řekl že cítí prázdno.. Je mi ze všeho smutno, tak strašně ho miluju, je to už přes dva měsíce od rozchodu a já přemýšlím 24hodin denně jen o něm, stále je ve mě malinkatá naděje, že se vrátí, i když reálnýma očima vidím, že se nejspíš nevrátí.. Nevím co mám dělat, Byla to má první láska, je mi 19 a jemu 20let, podle mě jsme měli krásný vztah a mrzí mě, že tak skončil.. Dále vím, že se od něj musím odpoutat, což se mi bohužel nedaří.. Všude jsou vzpomínky.
lenka
PhDr. Jitka Douchová
Milá lenko. Jeho rozhodnutí je iracionální, chápu, že tomu nemůžete rozumět a že to o to víc tak strašně bolí, když to přišlo bez varování. Pro vás je ale důležité, uložit si tento vztah do šuplíčku první láska a jít ve svém vztahovém životě dál. S tím, že na něj a na ty 3 nádherné roky nikdy nezapomenete, nebudete jich litovat, nezavrhnete je, ale další lásky máte před sebou. On vám to svou vnitřní nejistotou neulehčuje, měla byste se vzdát dalších setkání s ním. Bude to pro vás nejprve těžké, ale pak snazší.
první láska
Dala jsem mu tedy prostor, po úspěšném složení všech zkoušek jsme se viděli, byli jsme na obědě a byla jsem šťastná že už ho mám zase pro sebe, i on vypadal šťastný že mě vidí, jak už jsem říkala, plánoval se mnou prázdniny a tak.. Druhý den mi ale podrazil nohy, když jsem za ním po škole přijela, tak mi oznámil že se chce rozejít, nic jsem nechápala, prej chce být sám, asi mě miluje, ale cítí že chce být sám.. Cítila jsem se tak prázdně.. oba jsme plakali, potom jsme spolu byli ještě zbytek dne.. Já jsem stále doufala, že se vráti, týden po rozchodu jsme se viděli, já u něj přespala, opili jsme se spolu, takže došlo i na sex, řekl mi že vždy budu holka, kterou bude celý život milovat.. tak moc to bolelo a bolí to stále, pak jsem s ním omezila kontakt a po měsíci jsme se zase viděli, strávili spolu celý den, on mě líbal, objímal, říkal mi jak jsem krásná, ale když jsem dojela domů, vše bylo při starým, už jsou to dva měsíce a já nevím, jak se z toho vzpamatovat. dál
lenka
PhDr. Jitka Douchová
Ach jo, jdu na další čtení...
první láska
Dobrý den,ráda bych se s Vámi podělila o svou situaci. Tři roky jsem zažívala svou první lásku, svůj první vztah, pro mě skvělý, občas nějaké výměny názoru, asi 3x větší hádka, ale nic, co by jsme nevyřešili. I já byla jeho první láska, za ty 3 roky jsme byli na 3 dovolených, byli jsme spolu v podstatě 5 dní v týdnu, protože zbylé dva dny byl na vysoké v jiném městě. Opravdu jsme si rozuměli a já, i mé okolí jsme si mysleli, že to vydrží navždy.. Bohužel nevydrželo, ještě týden před rozchodem jsem měla narozeniny, které byly díky němu nádherné, celý den jsme strávili spolu, říkal mi jak mě miluje do posledního dne, den před rozchodem jsme spolu strávili celý den, plánoval se mnou prázdniny a tak dál.. Objímali jsme se, líbali.. během těch 3 let jsem byla tak strašně šťastná, i on.. vždy mi říkával, že kdyby jsme se někdy nakonec rozešli, tak ať mu slíbím, že se jednou zase sejdeme, že mě strašně miluje. No a přítel měl 3 měsíce zpět zkouškové, tak jsem mu dala prostor na učení. Pokračování dál.
lenka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál. lenko.
první láska
Omlouvám se,tohle je poslední část...čichla jsem k jeho vlasům a on mě pak chytil za ruku a zeptal se mě jestli ho miluju,řekla jsem že ne, protože jsem si nebyla jistá a on v tu chvíli moji ruku pustil a řekl, že to je dobře, že se jen chtěl ujistit jestli jsem ho nepochopila špatně.Často si mě dobírá př.hodině, učitel chtěl,aby ho někdo doučoval matiku a ptal se ve třídě,kdo ho bude doučovat a on hned, že nikoho kromě mě nechce, přitom já jsem na tom s matikou stejně jak on...a samozřejmě tím všechny hrozně pobavil, včetně profesora. Ve středu mi dal pavouka do tašky, ne pravého ale vypadal jako pravý. Řvala jsem přes celou školu a on z toho měl ohromnou srandu, jenže já byla tak v šoku že jsem se málem rozbrečela a on mě pak prostě odtáhl domů, během vyučování resp. o přestávce a cestou mě zastavil a položil mi hlavu na rameno a omlouval se mi, za to že nepřišel do toho parku tenkrát a i za toho pavouka. Rozumíte tomu? Já nevím, co s ním mám dělat?
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Renato, ne, co máte dělat s ním, ale co máte dělat se sebou. Ten kluk je hádanka, křížovka se strašně těžkou a nevyzpytatelnou tajenkou. Má to v životě hrozně zašmodrchaný, po něčem touží bojuje o to, a pak to raději úplně shodí ze stolu. Neumí mít radost, úspěch. Asi fakt neměl jednoduchý život, a život s ním také nebude jednoduchý. Má v sobě milon těžkých ambivalencí, neboli jasných "pro" a "proti". Přitahujete ho, ale bojí se vás. Bojí se vztahu, bojí se lásky. Přišel o matku, co všechno v té ztrátě pro něj je? Jak moc se bojí dalších ztrát, takže se raději halí do obranného krunýře? On hrozně moc potřebuje bezpečí, ale kdyby ho k sobě připustil, bude zranitelný a to si nemůže dovolit. Zkuste být jeho kamarád, Renato, ale nedávejte si ambice na přítelkyni...
první láska
Nebo tuhle mě jeden kluk zval na rande a on tam zničehonic přišel a řekl, že jsem jeho přítelkyně, a pak mě odtáhl, když jsem se ho ptala proč to udělal tak mi řekl, že prý by toho kluka litoval kdyby vedle sebe měl mít takovou "bouřku" ale zasmál se, zasmál se tak jak jsem ho viděla naposledy na ZŠ, upřímně. On vůbec poslední dobou se občas fakt směje, většinou, když mi něco provede, třeba tuhle mi dal plechovku s colou, jenže byla tak napěněná, že jsem byla celá mokrá, chtěla jsem ho zabít ale když jsem viděla ten jeho radostný obličej, tak mě to přešlo, protože on se fakt takhle málokdy tváří, nevadilo mi, že je to na můj úkor, v tu chvíli jsem se začala smát s ním. On mi pak půjčil svoje tričko na tělocvik, čímž vznikla další hádka, protože už ho měl na sobě...Spolužáci o nás říkají, že jsme jak komediální duo...ale mě to mate, mate mě jak je někdy tak zlej a jak se chová...a jindy zase tak hodnej a milej...tuhle jsme leželi v trávě a já jsem impulsivně čichla k jeho vlasům - otázka upravena poradcem
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Čeká na mne poslední část vašeho vyprávění...
první láska
Stál a díval se na strom, tak jsem se ho zeptala, jestli je to on, prostě se jen otočil a kývnul a řekl mi, že jsem směšná, že jsem si ho všimla až teď. Pak jsem mu řekla, že jsem ho milovala na základce, v tu chvíli mi přišel zase jako ten stydlivý a hodný mladík, dal si ruku před obličej tak jak to dělával, když se styděl a řekl, že to měl stejně. Jenže pak mě hned zpražil tím, že je to beztak jedno, že je to minulost. Umřela mu máma, to jsem zjistila až déle. Měl problémy, jeho rodiče se rozvedli, šel bydlet s mámou do jiného města, ta umřela a pak se vrátil. Uzavřel se, vím to, jednou mi řekl, že starat se o někoho znamená mít problémy. Jenže ke mně se chová hrozně divně, nevím, asi uvedu příklady, tituluje mě: blbko, poměrně často a vždycky k tomu přidá plácnutí po rameni nebo po hlavě /nebolí to/, někdy je hrozně ošklivý /spíš to co říká/ a jindy je zase strašně milej. Třeba tuhle jsem brečela, a on mě objal, aby ukryl mé slzy před ostatními....dále, pardon že tak dlouhé to je
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
první láska
Dobrý den, jsem studentkou posledního 3. ročníku střední školy. Mám ráda svého spolužáka. Znám ho už strašně dlouho. Ještě na ZŠ se mi líbil, Měli jsme se sejít u velkého stromu v parku, tenkrát v 7 třídě, řekl to, pamatuji si to ještě jak jsem mu vracela zapůjčenou učebnici a on jen:"v sedm hodin v parku u velkého stromu". Nepřišel. Nepřišel už nikdy ani do školy. Slehla se po něm zem. Možná, kdyby nebylo toho "slibu", šla bych dál, takhle sem měla v srdci pro něj furt trochu místa. Na střední ve druháku k nám přestoupil /do vedlejší třídy/, zrovna jsem byla nemocná, takže jsem přišla do školy a najednou on tam....nebyla jsem si zprvu jistá, jestli je to fakt on...byl vyšší, měl jiný hlas, jiné vlasy...ale něco mi říkalo, že jo. Prvních pár týdnu jsem spíš jen tak pozorovala, nechtěla jsem se splést. Jednou jsem ho potkala cestou domů, zabočil k tomu velkému stromu v parku, nedalo mi to a šla jsem za ním, odhodlaná zjistit jestli je to fakt on, nebo je to jen někdo podobný...ehm dále - otázka upravena poradcem
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Renato. S napětím jdu číst dál...
první láska
Jak kdyby těch 5 let neuplynulo. Přišlo mi to jako včera. Překvapilo mě jak silné ty emoce byly, a hlavně, týkali se jeho...přímo jeho, né mé první lásky, ale jeho, toho o kterém jsem si myslela, že pro mě nemá velký význam. Podal mi telefon, automaticky jsem mu napsala své telefonní číslo. Pak vystoupil. Neřekli jsme si ani slovo. Možná Vám to bude připadat divné, ale my nepotřebovali mluvit. My jsme přesně věděli, co ten druhý cítí...i po takové době. Asi 14 dní na to jsme se sešli. Zjistili jsme, že jsme furt stejně beznadějní jako tenkrát na VŠ. On už pracoval a měl svůj byt, já také. Vztahy byly ale nikdy nedopadly. Naše minulost už nás netrápila ale určité pocity vůči těm událostem tam byly. Ten den jsme opět šli do parku. Byli jsme hloupí, chodit na staré místa. Ale nám tam bylo dobře. Ten den jsme si zase jen povídali. Víte, nevím jestli to vůbec budete celé číst, ale...myslíte, mám....zkusit být s ním?
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Byla jste strašně dlouho zakletá do  vaší první nenaplněné lásky, to vám odemklo oběma tu neuvěřitelnou možnost sdílení beze slov a sounáležitost, která byla na samém začátku. Jinak byste si nesedli v parku na stejnou lavičku a nezačali si říkat otevřeně vše o sobě. Hrnulo se to z vás obou bez cenzury samo o sobě nejen proto, že jste prožívali ve stejnou chvíli na jedné vysokoškolslé chodbě podobné okamžiky. Byli jste kus sebe sama navzájem. Rozuměli jste si, poznali jste se, zajímali se o sebe. Na milostné emoce jste ale neměli kapacitu a musel přijít čas, kdy jste dozráli právě k tomu, být spolu plnohodnotně. Včera jsem dělala s jednou paní redaktorkou delší rozhovor na téma "co je to láska", otázek bylo hodně, k nim třeba i to, jak se proměňuje v čase, jestli a kdy poznáme toho pravého. Na spoustu věcí si musíme odpovědět každý sám za sebe, v tomto není nic univerzální. Odpovězte si :-) :-)
první láska
Věděla jsem o něm to nejhorší, znala jsem jeho stinné stránky, věděla jsem jak špatně uvažuje, a i to, jak je na druhou stranu chytrý. Znala jsem jeho klady i zápory. Nikdy jsme si nelhali, v našem "vztahu" nebylo třeba si lhát. Znali jsme se navzájem tak, že je klidně možné říci, že on mě znal lépe než já sama sebe. Teď s postupujícím časem. Už je to přesně 5 let. Je on jediný na koho si vzpomenu. Vím, že to naše tehdejší rozhodnutí bylo správné. Vím, že on by mi jen připomínal mou nenaplněnou lásku a že bych ho nejspíš nikdy nedokázala upřímně milovat. Vím i to, že nejsem jeho typ a on není můj. Nicméně jsme se potkali. Je to měsíc. Poznala jsem ho. Doslova jsem ho cítila...ta vůně...jeho vůně...on mě poznal taky. Stáli jsme a koukali na sebe. V metru. Asi deset minut jsme jen zírali beze slova. Vím, že myslel na to jaké to tehdy bylo, vzpomněl si na svojí lásku, vzpomněl si na mě, na nás...na vše. Já to měla stejně. A najednou, víte, jak kdyby těch 5 let nebylo. - otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál do poslední části vašeho vyprávění, jsem ale zvědavá, jaký bude dotaz na mne - vy vše víte a máte prožité :-)
první láska
Řekli jsme si vše. Naše sbohem bylo dojemné, brečela jsem a držela ho za ruku, nechtěla jsem ho pustit, nechtěla jsem nechat odejít své touhy, sny a přání, protože jsem věděla, že až odejde on, oni odejdou s ním. Nechtěl ani jeden z nás. Kdo by taky chtěl, jenže jsme museli, protože...my jsme byli minulostí, která nás vázala k našim láskám. Tehdy jsme se shodli, že je třeba jít dál, hledat tu pravou lásku a tu minulou nechat za sebou, řekli jsme si sbohem. Ve škole jsme se od toho dne nebavili ani nezdravili. Je pravda, že jsem dostala pár dotazů od kamarádů, proč tomu tak je, ale naštěstí se časem ptát přestali. Když jsme se potkali tak mi bušilo srdce, věděla jsem, že to je tím vším, tím co jsme spolu prožili. Ač jsme si to neřekli, tak časem jsem na něj už nekoukala jako na nejlepšího kamaráda, časem jsem plně vnímala, že to je on, ne ten koho miluji, ale ten s kým momentálně jsem. Naše pohledy se obvykle setkali a my se usmáli, tak jak se na sebe usmívají lidé, co o sobě ví vše.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
první láska
Spala jsem s mnoha muži, resp. kluky. Nikdy nedošlo na sex jako takový, spíš jen tak...abych vedle mě někdo spal, abych nebyla sama...proto jsem byla ochotná i něco na "oplátku". Naučila jsem se z toho vymotat tak, že jsem nemusela s těmi muži mít přímo pohlavní styk. K tomu jsem z pro mě neznámého důvodu měla odpor. Furt mi v životě něco chybělo. Postupně mi docházelo, že to byl on resp. že to byl náš neukončený "vztah", že to mě drží zpátky, protože jsem tušila že se ještě musíme potkat, abychom si řekli poslední sbohem. Skoro po 5 měsících tomu tak bylo. Seděla jsem v parku a on přišel. Sedl si ke mně a řekl mi co se ten den a následující dny událo. Mluvili jsme spolu spousty hodin. Vlastně jsme tam seděli přesně 13:30 minut. Neuvěřitelný, nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu, konečně jsem poprvé mohla poznat jaké to je, když spolu mluvíme o svých pocitech, sdělujeme si je prostřednictvím slov nikoliv dotyků. Bylo to osvěžující. Za ten den jsme nahnali ztracený čas. Řekli jsme si.. - otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
první láska
Ten den jsem se poprvé rozbrečela. V mém životě jsem brečela do té doby pouze jednou a to, když mi zemřela matka, tehdy mi otec řekl, že pláč je pro slabé. Od té doby jsem si nikdy nedovolila brečet. Až v ten den, v den, kdy jsem byla skutečně odmítnutá svou první láskou. Pak jsem šla do parku čekat na něj. Na svého "přítele", který se mnou víceméně trávil čas nejvíc ze všech. Nepřišel...tehdy mě napadlo, že třeba dostal kladnou odpověď a nebo je prostě s nějakou jinou. Neřešila jsem to, bylo mi to jedno. Náš vztah nebyl vztahem...nebyl důvod nad tím přemýšlet. Následující dva měsíce jsme se neviděli. Lidé se zkraje jen dívali ale časem se kluci začali více zajímat a zvali mě na rande. Odmítala jsem. Nechtěla jsem nikoho. Chtěla jsem si užít tu samotu. Chodila jsem furt do toho parku, i když on tam nikdy nepřišel. Podvědomě mě asi zajímalo, jak mu to dopadlo. Věděla jsem, že s ní není když jsem viděla svoji lásku s ní. Další dva měsíce jsem se utápěla v pocitech extáze... - otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
první láska
Možná to bylo tím, jak jsme oba měli své sny, které se splnit nemohly. Nebo tím, že prostě takoví jsme. Ale kdokoliv se o mě, nebo o něj pokusil, ten byl krutě uveden do reality. Naše oblíbená fráze byla: nejhorší je ten člověk, který chce něco co v životě mít nemůže, pamatuj si, jsi tu akorát pro výsměch. Věděli jsme, že tím ti lidi raníme, ale taky jsme věděli, že se oklepou a půjdou dál, že se jim nestane to co nám, že neuvíznou na mrtvém bodě. Jednoho dne jsme se dohodli, že své city vyznáme. Že jsme konečně dost silní na to být odmítnutí a nechat své představy a touhy odejít. Taky jsme si řekli, že pak...možná...můžeme spolu začít chodit doopravdy. Říct to svému nejlepšímu příteli nebylo vůbec těžké, samotnou mě překvapilo jak jednoduché bylo říci: miluji tě...hrozně dlouho. Pamatuji si, jak mě objal a řekl: omlouvám se, že nemohu tvé city opětovat. A bylo to. Ulevilo se mi. Najednou jsem to vše viděla v jiném světle. Naděje odešla, ale já už jsem se nebála.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
první láska
Seděli jsme tam dlouho. Byl to super pocit někomu říci co doopravdy cítím. Tím dnem to začalo, naše trápení nás svedlo dohromady, čas, který jsme měli jsme trávili spolu. Řešili jsme své sny, své touhy po těch, které mít nemůžeme. Časem nás okolí začalo brát jako pár. Nikdy jsme jim to nevyvraceli. Uzavřeli jsme dohodu, dohodu. Chovali jsme se jako zamilovaný pár, líbali jsme se, chodili na rande, spali spolu, seznámili jsme i své rodiče, byť ne nějak ofiko. Nikdo si toho nevšiml, nikdo neviděl skutečnost, kdyby se ti lidé bývali podívali, tak by si možná všiml, že naše pohledy jdou skrze nás, že naše ruce se drží ale my u toho nejsme, protože v představách se držíme za ruce s někým jiným. Byli jsme jako pár oblíbení, resp. lidé nás rádi viděli spolu. On byl /je/ výrazně pěkný a já taky nejsem k zahození. Samozřejmě byli i tací, co nás spolu vidět nechtěli. Naše praktiky jak se takových lidí zbavit, asi nemůžu ani napsat. Protože....to nebylo hezké...
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Přecházím dál...
první láska
Dobrý den, už od dětství jsem milovala svého nejlepšího přítele.Byl starší takže jsme se kolem 18 roku rozdělili, protože on šel na VŠ jinam. O 2 roky později jsem šla za ním. Pamatuji si ten den v té chodbě, kdy jsem ho potkala. Chtěla jsem se za ním rozeběhnout ale zastavila mě blondýnka, která k němu přiběhla. Stála jsem a pozorovala, znala jsem ho dlouho, věděla jsem, že ten jeho výraz znamená jediné: miluje ji. V tu samou chvíli jsem si všimla kluka stojícího za nimi. Došlo mi, že on zrovna prožívá to samé co já, protože ta blondýnka je pro změnu jeho láska. Ten den jsem odešla a svého kamaráda nepozdravila, zamířila jsem do parku. Je pravda, že jsem mu to mohla říci dříve, ale znáte to, člověk se k těmhle věcem odhodlává dlouho. Teď jsem věděla jediné, je pozdě. Možná bylo pozdě vždy. Přišel ten kluk, co jsem ho viděla dopoledne. Anižbychom se seznamovali začali jsme si povídat o svém trápení. O našich nenaplněných tužbách...budu pokračovat asi v dalším příspěvku
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, na základě přečtení první části vašeho dlouhého vyprávění, které na mne čeká, vůbec netuším, do jaké kategorie mám váš dotaz zařadit, ale pak se té kategorie budu muset držet, i když to bude nejspíš mimo mísu.
první láska
První láska 2: Nakonec to stejně nemůže vyřešit nikdo jiný než manžel. Moje otázka je však jiná: myslíte si, že když doteď neodešel (poměr už trvá víc jak rok a půl), že odejde? Myslím si, že kdyby býval opravdu chtěl odejít, tak už dávno šel. Navíc já už ho kolikrát i vyhodila, ať jde, když s ní nechce přestat – pokaždé brečel a prosil, ať ho nevyháním. Doma se opravdu snaží, chová se ke mně moc pěkně, jen skončit to neumí. Ona ho navíc asi pořád uhání, protože kvůli němu vyhodila manžela a zůstala sama v domě a ani nepracuje, takže potřebuje i finanční zajištění. Má smysl být ještě trpělivá a doufat? (pokud jsem to poslala 2x, tak se omlouvám:-)
Magda2
PhDr. Jitka Douchová
Magdo, má smysl čekat. Setkání po letech s první láskou bývá intenzivní a velké vzplanutí, vždy oboustranné, najednou člověk začne létat a běžný stereotyp manželství mu přijde nudný a ne dost osvěžující. Když ale první vlna pomine, vstupuje do všeho i rozumné uvažování. Navíc, manžel vás nepřestal mít rád, jen se bláznivě podruhé zamiloval do téže ženy. Věřte času a pokud na to máte sílu, snažte se společně váš partnerský život oživovat něčím novým, co jste již dlouho spolu nezažívali. Držím vám palce, ale jsem přesvědčená, že i bez mých palců to vše dobře dopadne :-)
první láska
První láska: Dobrý den paní doktorko, v září loňského roku jsem Vám psala, že se můj manžel znovuzamiloval do své první lásky a že ode mě a dětí chtěl po 27 letech manželství odejít, nakonec po 4 měsících se rozhodl poměr s ní ukončit. Říkal, že to pro něj bude psychicky náročné a že bude muset chodit k psychologovi. Nakonec k němu nechodit nezačal a já vím, že poměr stále trvá. Už není tak intenzivní, vídají se pouze v manželově pracovní době tak jednou týdně – bydlí 100 km od nás. Dřív s ní jezdil na služební cesty nebo i za ní domů na 2-4 dny, když si vzal v práci dovolenou. To už teď nedělá, snaží se to přede mnou skrývat, ale já to na něm poznám, kdy se za ní chystá (vstává mnohem dřív než obvykle, ráno se koupe a holí, atd.) Já jsem se po téměř roce trápení rozhodla, že už to nebudu a nechci řešit, stres se na mě podepsal zdravotně, musela jsem jít poprvé v životě na operaci a myslím si, že to bylo jen kvůli tomuto.
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Magdo, dobrý den, přecházím na druhou část vašeho vyprávění
první láska
První láska 2: Nakonec to stejně nemůže vyřešit nikdo jiný než manžel. Moje otázka je však jiná: myslíte si, že když doteď neodešel (poměr už trvá víc jak rok a půl), že odejde? Myslím si, že kdyby býval opravdu chtěl odejít, tak už dávno šel. Navíc já už ho kolikrát i vyhodila, ať jde, když s ní nechce přestat – pokaždé brečel a prosil, ať ho nevyháním. Doma se opravdu snaží, chová se ke mně moc pěkně, jen skončit to neumí. Ona ho navíc asi pořád uhání, protože kvůli němu vyhodila manžela a zůstala sama v domě a ani nepracuje, takže potřebuje i finanční zajištění. Má smysl být ještě trpělivá a doufat?
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Magdo, nemyslím si, že odejde. Doma má s vámi bezpečí a zázemí a má vás rád, záleží mu na vás, i na vašem vztahu. Ale je zaháčkovaný i jinde. Ale nevím, co byste měla dělat jinak vy, co vy dva. Potřebovala bych vás oba slyšet i vidět, abych byla moudřejší. Proto bych vám velmi doporučovala spolupracovat nějakou dobu s partnerským psychologem, abyste si vytříbila své pocity a potřeby jak vy, tak on. Pohled nestranného profesionála  by vám velmi pomohl, jsem si tím jistá, já na dálku nic nezmůžu...
první láska
První láska: Dobrý den paní doktorko, v září loňského roku jsem Vám psala, že se můj manžel znovuzamiloval do své první lásky a že ode mě a dětí chtěl po 27 letech manželství odejít, nakonec po 4 měsících se rozhodl poměr s ní ukončit. Říkal, že to pro něj bude psychicky náročné a že bude muset chodit k psychologovi. Nakonec k němu nechodit nezačal a já vím, že poměr stále trvá. Už není tak intenzivní, vídají se pouze v manželově pracovní době tak jednou týdně – bydlí 100 km od nás. Dřív s ní jezdil na služební cesty nebo i za ní domů na 2-4 dny, když si vzal v práci dovolenou. To už teď nedělá, snaží se to přede mnou skrývat, ale já to na něm poznám, kdy se za ní chystá (vstává mnohem dřív než obvykle, ráno se koupe a holí, atd.) Já jsem se po téměř roce trápení rozhodla, že už to nebudu a nechci řešit, stres se na mě podepsal zdravotně, musela jsem jít poprvé v životě na operaci a myslím si, že to bylo jen kvůli tomuto.
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Magdo, dobrý den, nejprve hned přejdu na pokračování vašeho dotazu
první láska
Dobrý den, zhruba před 9 měsíci jsme se rozešli s přítelem. Bylo to takové vzájemné, jelikož jsme se poslední měsíce jen hádali, prostě jakoby vypršela ta jiskra ze vztahu, ale vím, že mě strašně miloval a těžce to nesl a já to samé. Když jsme se dali dohromady bylo nám skoro 17 let (oběma). Byli jsme první láskou toho druhého a nikdy jsme se pořádně nevybouřili. Byli jsme spolu 2,5 roku. Já ho stále miluji, říkala jsem si, že časem to přejde, ale furt to nepřechází a řekla bych, že je to čím dál horší. Poslední 4 měsíce nemyslím na nic jiného. Mám nutkání mu napsat, ale nemám odvahu. Tak moc bych si s ním chtěla popovídat, ale bojím se jeho reakce a jeho možné odmítnutí. jsem si jistá, že nikoho nového nemá. za tu dobu, co spolu nejsme se mi akorát potvrzuje, že lepšího kluka nenajdu a vím, že pro mě byl tím pravým, přes všechny ty neshody. Snažila jsem se najít si někoho jiného, ale nikdo mě fyzicky nepřitahuje, ani po té mentální stránce ne. Poslední měsíc upadám velmi často do blbých nálad a mám sklony jen brečet. Mám problémy se spaním a příjmem potravy. Nevím, co mám dělat?
Patricie
PhDr. Jitka Douchová
Patricie, proč poslední 4 měsíce nemyslíte na nic jiného? Neboli řekněme po ukončení prázdnin? Můžete si uvědomit, zda se něco přihodilo? Máte nutkání mu napsat, ale bojíte se odmítnutí. Vy netušíte, jak často mysl on na vás, možná to má stejně jako vy, ale kdo ví? Může už být citově "odpáraný". Ono se to všechno ve vlnách vrací podle aktuálního životního kontextu. Když si s ním potřebujete povídat, po čem to toužíte? Abyste si vyjasnili spolu minulost, v čem jste dělali chyby, nebo hledáte podvědomě nějakou možnost návaznosti? Potřebujete si vyčistit rozchod, abyste mohla jít dál, nebo je to jinak? Teď říkáte, že víte, že lepšího kluka nenajdete, že on byl ten pravý. To říkáte teď, nejste z toho venku ani v nejmenším. Nepochybujte o tom, že budete v životě dál potkávat lásku, ale až se srovnáte s tímto rozchodem. A vždy nám první láska zůstává v srdci, celý život. Myslím, že jste hodně citlivá bytost a že reagujete i velmi citlivě na vše, co vás trápí. Teď nějak nedokážete být bojovnice. Proto velmi. ale opravdu velmi, doporučuji spolupráci s psychologem. Já vám nic na těchto stránkách nevyřeším, vy potřebujete dialog v kontinuitě. A na ty poruchy příjmu potravy pozor, Patricie!
první láska
Dobrý den,
Začnu asi tím, že to byla má první láska v 15 letech. Poznali jsem se na jedne oslavě od mého stryčka který slavil narozeniny a ja tam byla jako host a Petr tam hral v kapele se svým tatinkem. Druhý den si me Petr přes socialni site nasel a zacli jsem si psat. Domlouvat venek apod. Bylo to všechno tak krasne.
Začali jsem spolu chodit a vydrzelo to 2 roky. Byl to jako kamarad a pritel v jednom. A pak to prislo…Zacala jsem chodit na novou stredni skolu a tam jsem si nasla kamaráda. Petrovi se to samozřejmě nelibilo a mne jak zarlil, taky ne. Rozešli jsme se. V te době mi to bylo jedno, měla jsem kamaráda a stim jsem zacala hned po rozchodu chodit. Uběhl asi mesic a Petr mi zacal volat a psat ze by se ke me rad vratil, že na mne neumi zapomenout, ale ja nechtěla. Mela jsem svého kamaráda a to mi stacilo. Rekla jsem tedy jasne NE. Byl z toho spatny, každý vecer mi volal jak me miluje a brecel mi do telefonu(mne to bylo jedno). O další mesic pozdeji se semnou ten muj ¨kamarad¨ rozesel a první věc co byla tak jsem volala Petrovi zda by to teda chtel zkusit ještě jednou a Petr řekl ze uz NE. Ze jsem se mela k nemu vratit jak chtel on. Rekla jsem dobře a život sel dal…Nasla jsem si noveho pritele a Petr mi zacal opetne psat ze me chce zase zpatky a neumi si predstavit život beze mne. Ja jsem mu rekla opetne ne, protože uz jsem byla zalaskovana do noveho pritele. S novym pritelem mi to vydrzelo 2 roky, během tech 2 let jsem na Petra neumela zapomenout ale nedala jsem to na sobe znat. Rikala jsem si ze me to prejde..Nepreslo. Proto jsem se s pritelem rozesla. Petra jsem chtela znovu zpet ale on nechtel nasel si novou přítelkyni. Byla jsem rok sama. Po roce jsme se s Petrem videli na jedne diskotece u nas a měli jsem v sobe trosku vic alkoholu. Po diskotece jsem mu rekla jestli by me nedoprovodil domu a sel, vyspali jsem se spolu(přítelkyni porad mel). Po te akci, uz jsem si nepsali, nejak jsem trosku doufala ze z toho něco bude ale nic. S tou přítelkyni se po 2 tydnech rozesel a asi po pul roce si nasel novou a ja noveho pritele. Opetne jsem na neho neumela zapomenout a proto jsem dala rozchod a Petr uz je taky sam. Jsme ted oba dva sami ale Petr zapomněl ale ja ne. Uz se to semnou tahne 6 let. Nechapu to, byl do me taky blazen tak jak ja do neho a on si zije krasny pohovy život a ja neho celych tech 6 let myslim…Chtela bych taky aspon trosku zapomenout ale vim ze to nepujde. Jsem z toho uz zoufala, prosim o radu co mam delat. Každý vecer brecim a predstavuji si jake by to snim bylo…?
- otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro. Je to první láska a ty jsou v něčem nejsilnější, každopádně tam hraje roli hodně i nostalgie, především v době, kdy se cítíme osamělí a málo milovaní. Vy dva se už ale neprotínáte v čase, když chce jeden, druhý to tak nemá a naopak. Myslím, že vás stejně zase osud někdy svede, jestli to bude šťastné, nebo ne, se dá těžko předpokládat. Vy na něj zapomínat nemusíte, to by byla škoda, on na vás také nezapomněl a nezapomene. Každopádně je jasné, že váš příběh uzavřený není, přesto jde život každého z vás dál. Co máte dělat? Odpoutat se od něj úplně nepůjde, ale uchovat si ho v sobě jako někoho, kdo byl ve vašem životě důležitý, to by jít mělo, ne? V dobrém, ale neměla byste být zakletá. Ona to není ani láska, ani zamilovanost, jsou to stále se vracející vzpomínky v různých životních kontextech. Přeji vám hodně štěstí :-)
první láska
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. Manžel (50) se před rokem a půl znovuzamiloval do své první lásky. Když jsem se to před 4 měsíci dozvěděla, byl připravený ode mě a od dětí (23 + 26) odejít. Nyní to vypadá snad tak, že se rozhodl s námi zůstat a tento týden svůj paralelní vztah s ní ukončit. Mám ale strach, že ona ho nenechá – nepracuje a žije sama v domě, potřebuje nějakého živitele a pomocníka. Lze udělat něco, aby nedošlo k recidivě? Můžu manželovi nějakým způsobem pomoci? Manžel sám říká, že konec pro něj bude těžký a strašně bolestivý a že bude potřebovat pomoc psychologa. Prý má pocit, že se zblázní. Přitom, než tohle nastalo, jsme měli skvělý, láskyplný a pohodový vztah. Vrátí se nám to ještě?
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Magdo, první lásky někdy bývají nebezpečné, hraje tam roli resentiment, nostalgie, někdy ohrožují delší manželský vztah, pokud již prochází stereotypem. Váš manžel se rozhodl pro vás a rodinu, jeho souboj mezi rozumem a citem bude ale nejspíš nějakou dobu trvat, připravte se na to, ale v žádném případě nic nevzdávejte, nepropadejte panice. Manžel je nyní psychicky zhroucený a pomoc psychologa rozhodně potřebuje - je fajn, že si to sám uvědomuje. Pomůže psychoterapie, psychologovi může otevřeně říkat vše, co cítí, aniž by musel používat cenzuru - tu by vůči vám mít měl. Vy jste jeho manželka, ne terapeutka, takže pomoct mu můžete trpělivostí a vírou ve váš společný život do budoucna. Ale abyste byla silná, myslím, že psychologa byste potřebovala i vy. Samozřejmě jiného, než bude mít manžel.
první láska
Dobrý den
bude mi brzy 22 let a s přitelkyní jsme spolu 5 let, je moje první partnerka (sexuální) a předtím jsem s nikým nechodil, byl to celou dobu krásný vztah, všechno jsme dělali společně, všichni nás mají za skvělý pár, máme dobré vztahy s našimi rodiči, měl jsem jasné vize do budoucna, ale pak jsem si začal uvědomovat, že mi možná něco utíká a jestli se vůbec dá být s jednou na celý život. Od té doby se neustále trápím a nenapadá mě ani jedno řešení, čímž se trápím ještě víc. Propadl jsem z toho úzkostem a depresím, pořád nad tím myslím a nejsem schopen žádného rozhodnutí. Trvá to už dlouho a je mi z toho na nic. Několikrát jsme to spolu probírali, ale moje utrpení trvá dál s tím, že se nic nemění. Cítím se z toho nešťastně, brání mi to dokonce k aktivitám které mě dřív bavili, protože se v tom topím pořád dokola. Vím že se v takové situaci radí těžko, ale budu rád za Váš pohled na danou situaci. Děkuji
Anonymní
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám hezký den. Je to dilema, které prožívá téměř každý druhý, kdo má delší vztah s prvním, a dosud jediným partnerem. Vy jste s přítelkyní od 17, mezitím jste vyzráli oba jako osobnosti někam dál, opravdu jste nepoznali jinou tvář láskyplného i sexuálního vztahu a ten deficit tam budete mít pořád. Já vám v tom ale opravdu neporadím. Máte přítelkyni rád, patříte k sobě jako vyhlášený pár pro rodiny, přátele, což je vlastně také závazek vůči druhým, a komplikuje vám to možnost, udělat nějaký krok. Jste tak trochu v pasti, která vám pak vyrábí vaše úzkosti a deprese. Stálo by za to, více to probrat s partnerským psychologem v rámci přímého dialogu :-)
první láska
Dobrý den, po 30 letech jsem se setkal se svojí první životní láskou ve chvíli, kdy jsme oba byli v manželské krizi a před rozvodem. Naše láska opět vzplála, shodli jsme se, že jsme se vlastně nikdy nepřestali milovat. Po zhruba 1,5 vztahu jsme jeli na dovolenou, která měla být líbánkami, bohužel se to zkazilo a několikrát jsme se pohádali. Ještě večer před odletem a ráno v den odletu jsme se milovali, let i následná cesta autem proběhla v pořádku, ale po návratu domů se přítelkyně bez vysvětlení úplně odmlčela. Když jsem ji po 4 dnech navštívil, řekla mi,, že takovýto život nechce, že už to nikdy nebude hezké, že zůstaneme přáteli, že se ted´chce věnovat pouze své náročné práci a řešit problémy svých dětí z předchozích manželství. Stále opakuje, že nechce nic řešit, přitom jsme se hádali dle mého názoru kvůli maličkostem a hlavně si myslím, že ta dovolená byla v absolutně nevhodný čas, 1 týden po rozvodu přítelkyně, kdy rozsudek ještě ani nenabyl právní právní moci a já půl roku po
Karel 1
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Karle. Pokračování vašeho dotazu ke mně nedorazilo, takže mohu reagovat jen dílčím způsobem...Máte pravdu v tom, že pokud byla dovolená načasována v době několika dní po rozvodu, tak je to opravdu hodně citlivé a křehké období. Rozvod musí člověk nějakou dobu zvládat, ujasňovat si, zda byl opravdu již nezbytný, dopad na děti, atd. Nepíšete, proč jste se na dovolené hádali, takže se v tom mohu jen těžko vyznat a být konkrétnější v nějaké reflexi. Nejvíce bych vám nyní doporučovala zdrženlivost, aby partnerka necítila z vaší strany žádný tlak, pokud ona nyní další vývoj partnerství odmítá, a pak také spolupráci s partnerským psychologem pro vás samotného. Můžete všemu, co se děje, porozumět lépe tehdy, kdy dostanete pohled a následnou analýzu i doporučení zvenčí :-)
první láska
Dobrý den,paní psycholožko.Mám dotaz ke svému vztahu. S přítelem jsem přes osm let. Mně je nyní 25, jemu 35. Tři roky spolu žijeme.Cca 3/4 roku mám jako na houpačce, je období, kdy si jsem vztahem jistá. Následuje období, kdy velmi váhám, zda náš vztah nevyhořel. Rok zpětně máme velmi sporadický intimní vztah. Iniciátorem je v 90% přítel, mě již tolik nepřitahuje. Fyzicky bych se nebránila mileneckému vztahu s někým jiným, eticky to neschvaluji. Nemám s čím srovnávat, nevím, zda je to ve víceletých vztazích běžné či nikoliv. Mám ho moc ráda, on mě také. Přemýšlím o individuální návštěvě poradny pro mezilidské vztahy. Děkuji, M.
Michala
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Michalo. Přemýšlím nad tím, jestli se u vás jedná již o přetaženost vztahu, každopádně jste se po 8 letech dostali do stereotypu, v němž sex už pro vás není až tak lákavý, vášeň a touha je ta tam. Je to běžné, zvlášť, když se jedná o první vážný vztah od vašich 17 let, neboli - vaše houpačka je pochopitelná...Návštěva partnerského psychologa pro vás bude určitě velkým přínosem, vůbec neváhejte :-)
první láska
Chodila jsem s přítelem, ale díky tomu, že jsem byla ještě hodně mladá a vztah mi překážel jsem se s ním rozešla. Podstatné je, že jsem si uvědomila ,že ho miluju až když bylo pozdě. Mezitím se s ním seznámila má tehdejší dobrá kamarádka. Z počátku mi to nevadilo, byla jsem ráda, že se můžou navzájem udělat šťastnými. Ale po nějaké době mi začala dělat naschvály. Které jsem si myslela, že dělá nevědomě, ale ona si to dost dobře uvědomovala. Nechtěla ať se stýkame, dávala si pozor abychom na sebe nenarazily, pořád se srovnávala se mnou, jestli mi kupoval květiny více než jí apod. Řekla jsem ji, že mi to vadí, jestli by toho nenechala. Od té doby se nebavíme. Jsou spolu 4 roky, moc jim to přeji. Ale přetrvávají naschvály. Myslela jsem si, že jsem paranoidní. Ale jak mě na to začali upozorňovat ostatní, tak jsem si řekla, že to nebude paranoa. S ním vycházím (zdravíme se). Ale pořád cítím něco málo, co tam kdysi bylo. Myslím,že je to jeden z mála na kterého nikdy nezapomenu.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, o kamarádku jste nejspíš přišla - prostě si ve srovnání s vámi nevěří/nevěřila tolik. Vnímá vás jako rivalku doposud, protože jste ta ex přítelkyně, která opustila svou první lásku, jste pro ni stále nebezpečná. Ale o přátelství s bývalým přítelem jste snad nepřišla? A je dobře, že cítíte, že byl pro vás důležitý. Na velké lásky se nezapomíná, i když přicházejí další :-)
první láska
Dobrý den,Jakub byl moje první láska, po půl roce se mnou rozešel.Několikrát jsme se poté ješte viděli,ale náš vztah již nepokračoval.Přesně po 25letech se mi ozval přes email na spolužácích a v podstatě se choval,jako bychom se nikdy nerozešli.Občas o tom i mluví.Trvá to již tři roky,někdy si celé hodiny píšeme,několikrát jsme se dokonce sešli.Vím, že to není v pořádku.Stále mi ale vrtá hlavou,proč mě i nadále kontaktuje.Pár dní se neozve a pak volá téměř denně,povídá si se mnou o všem možném.Mimo jiné také o tom,že mě má moc rád a hrozně ho to ke mně táhne.Já se zprvu bránila další komunikaci,postupem času jsem ale zjistila,že mi na něm stále hodně záleží.Mám 25 let šťastné manželství a stále nevím,proč nás to dva k sobě tak neskutečně táhne.Zkusila jsem to už několikrát ukončit,ale marně.Zdá se,že nemám pevnou vůli a chybí mi kontakt s ním.On je také ženatý,myslím,že vůbec netouží nějak zásadně měnit svůj dosavadní život,jen chce,abychom si volali,povídali.Proč to tak oba máme?
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martino. Neptejte se mě, proč to dělá. První lásky bývají silné, a když člověk není ve svém soukromém životě úplně šťastný, vzpomíná na krásné předchozí chvíle a časy. Je mu v těch dialozích s vámi dobře. To je vše. Je to hodně, nebo málo? Chová se jako pokušitel, ale sám si určuje tempo emocí. Proč to tak oba máte? Strhnul vás do víru svého resentimentu. Dejte si na sebe pozor a nepodlehněte něčemu víc, abyste nebyla zraněná....
první láska
Dobrý večer. Jedná se zde o mou první lásku z 8. třídy. Stále ho miluji už šest let spolu nejsme. Rozešli jsme se kvůli dálce. Já už partnera po našem rozchodu měla. Ale bylo to peklo drogově závyslý a agresivní. S tím sem byla rok. Zažila jsem si hotové peklo. Teď mám problem s klukama navazovat kontakt mám z nich "strach" že by mě mohly ublížit. (když byl na dojezdu bylo to něco hrozného). A můj bývalý (první láska) při mě stál podporoval mě i když jsem měla již někoho jiného. Je to jediný kluk s kterým se dokážu bavit aniž bych pociťovala strach. Píšeme si každý den. Voláme si několik hodin na skypu. Mám pocit že i po tolika letech ho miluji, že on je ten pravý. Jen se bojím mu to dát najevo. Nemám strach z odmítnutí ale strach že přijdu o moji jedinou oporu. O nejlepšího kamaráda. - otázka upravena poradcem
Mikky
PhDr. Jitka Douchová
Mikky, proč myslíte, že ON s vámi je pořád ve spojení? Je asi pečující, ale určitě nejen z kamarádství... Nepociťujete z něj, jakožto z jediného kluka, strach. Když mu dáte najevo své city polehounku, nemůžete nic ztratit, naopak...Nemusíte mu hned na začátek říkat, že máte pocit, že je možná ten pravý. To je příliš silné slovo. Ale každý z vás má své zkušenosti v životě a své zkušenosti navzájem znáte. Takže náznaky ke sblížení by neměly být brány jako něco pro něj varovného :-)...
první láska
8. část: Co je správné? Je snad napsané v osudu, že ho mám mít ve svém životě? To, že jsem to napsala, mi hodně pomohlo si uvědomit, jak moc mi ublížil a kolikrát mě zklamal, ale bojím se, že se zase za chvíli ozve moje "hloupé" srdce a nostalgie. Od rozchodu uplynul už rok. To, co jsem měla s bývalým přítelem, nemám se současným a to co mám se současným vím, že bych zcela určitě neměla s tím bývalým. Vím, že mě můj současný přítel miluje nesmírně moc, ale první lásku asi nemám a bojím se, že nebudu mít vyřešenou. Jsem si s ním snad souzena? Asi bych to měla přestat řešit a být šťastná. Připadám si jak v nějakém hloupém seriálu. Pozn. autora: Omlouvám se, že jsem se takhle hodně rozepsala, několikrát jsem to upravovala, ale nešlo to více zkrátit :( mám strach, že mě na základě toho, co tady píšu, někdo pozná - změnila jsem sice jméno, ale nešel by můj dotaz trochu pozměnit a určitě zkrátit :)) ? Moc vám děkuji... za to, že jsem se mohla svěřit a i za to, že zachováte mou anonymitu. - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Marie - ad vaše závěrečná prosba - já nemohu nic upravovat v rámci formátu idnes...Jinak - naše první lásky jsou první lásky, někdy do nich býváme zakletí/zakleté. A záleží jen na nás, zda se nám z klece zakletí podaří vystoupit. Také proto jsou nedotažené rozchody někdy tak nebezpečné pro nastávající vztahy. Vaše první láska je velký pokušitel, znáte se opravdu od dětství, hodně dlouho. Ale musíte se ve svém životě posunout dál. Co vám k tomu pomůže? Snad opravdu čistý chirurgický řez...Snad jsem dost srozumitelná. Přeji vám v lásce i v životě hodně štěstí!
první láska
7. část: Nějakou dobu to opravdu odeznělo, až do nedávna... Z ničeho nic se mi zdál sen o mém bývalém příteli a já jsem zjistila, že mi něco na něm schází. Přemýšlela jsem o tom a nechápala jsem proč. Mám přece kluka, který mě miluje. Řekla jsem si, že to nechám nějak plynout. Po několika dnech jsem otevřela email a nemohla jsem uvěřit svým očím. V den, co se mi zdál ten sen, mi přišel email od mého bývalého přítele, zda bych si nechtěla popovídat, že by si to moc přál. Rozhodla jsem se, že nebudu odpovídat. Něco uvnitř mě k němu táhne, ale zároveň vím, že by to bylo strašně špatné. Dnes se mi o něm znovu zdál sen, o tom, že mě před něčím zachraňuje... Nevím, čím to je. Jestli je to tím, že byl mou první láskou? Připadá mi, že ani u jednoho z nás to "pouto" nezmizelo. Nerozumím tomu. Mozek říká: totální hloupost s ním cokoliv mít, jsem šťastná. Srdce říká: chtěla bych ho vidět. - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Čeká na mě poslední část vašeho příběhu. Určitě je pro vás velmi dobré už to, že jste to vše mohla takto uceleně zformulovat do písemné podoby a uvědomila si tak všechny souvislosti...
první láska
6. část: Často jsme se kvůli tomu hádali. Jednou jsme se pohádali opravdu hodně a nemluvili jsme spolu, v tu chvíli se ozval můj bývalý přítel. Byl na dně a potřeboval si popovídat. Já byla také na dně a potřebovala jsem si popovídat. Takže jsme se navzájem "vyplakali" na rameni - tak jako jsme to dělali celý náš vztah (fungovala mezi námi obrovská podpora) a najednou jsme se cítili strašně šťastní. Přesvědčil mě o tom, že si mě současný přítel nezaslouží a podobně... Já jsme mu hloupě uvěřila. Po pár dnech jsem se ale udobřila se svým současným přítelem, vše vypadalo ideálně až do doby, kdy se dozvěděl, že jsem mluvila s mým bývalým... Neskutečně ho to zlomilo, zničila jsem jeho důvěru, stejně ale byl ochotný mi odpustit a být se mnou, protože mě miluje. Řešili jsme to mnohokrát, ale už se to uklidnilo (během půl roku). Já jsem si uvědomila, že bývalý přítel je pro mě více než špatný a akorát se mnou manipuloval a využíval mě, přestal mi psát a já to přestala řešit. - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Jsem zvědavá na pokračování...
první láska
5. část: Našel si novou holku a pak mi začal znovu psát, přemlouvat mě k sexu a říkat nějaké nesmysly. Tvářila jsem se, jako že mě to nechává chladnou, ale velmi mě to trápilo, protože jsem ho stále milovala. Jednoho dne jsem si řekla KONEC, musím se hnout z místa a v té době jsem znovu zaznamenala to souznění mezi mnou a jeho kamarádem. I když jsem věděla, že nemůžu ze vztahu do vztahu, tak aniž bych se ale snažila, sblížili jsme se a začali spolu chodit. A v té době mi můj bývalý přítel psal denodenně, neustále mi posílal nějaké fotky, vytahoval věci z naší minulosti, měl sexuální narážky, říkal mi tisíc komplimentů a myslel, že mě tím asi naláká zpět k němu, vyhledával jakoukoliv příležitost, aby mi mohl napsat, do toho si našel novou holku (takže znovu ze vztahu do vztahu). Byla jsem z toho strašně zmatená a nic jsem nechápala. Můj přítel z toho byl vytočený a naštvaný.
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Jdu na další čtení...
první láska
4. část: Upřednostňoval své kamarády a já jsem byla jen v pozadí, nebo jsem byla s nimi všemi - na což jsem byla skoro za 3 roky zvyklá. V tu dobu se pomalu prohlubovalo to, co jsem tehdy začala cítit k jeho kamarádovi. Často jsme se na sebe dívali, usmívali se. Věděla jsem, že mezi námi je určité pouto. Po třech měsících tohodle "znovuobnoveného vztahu", který se obrátil v katastrofu jsem si řekla, že se musím vzchopit a rozejít se s ním. Nechtěl se se mnou ani sejít, abychom si to vyříkali, takže jsem mu to musela napsat přes internet. Jeho reakce byla relativně bez zájmu, řekl mi, že to čekal a že to takhle chtěl. O to víc mě to bolelo a šokovalo... Byla jsem zlomená a nešťastná a zároveň jsem věděla, že tak to má být a zapřísáhla jsem se, že nechci zatím žádný vztah a chci dělat věci jen pro sebe, protože 3 roky jsem dělala vše jen pro něj. Zhruba po 3 týdnech po rozchodu začal zase ten stejný kolotoč jako při minulém rozchodu. - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Chyba - dělat věci jen pro něj, jdu číst dál...
první láska
3. část: Tyhle šílenosti se děly během jednoho měsíce hned po rozchodu. Neustále se ke mně vracel a pak mě zase opouštěl. Pak jsem mu řekla, ať se konečně rozhodne, rozejde s holkou, s kterou navázal vztah a byl tedy se mnou. Udělal to a řekl mi, že si vyzkoušel to, co si chtěl vyzkoušet a že chce být se mnou. Tak jsme spolu zase byli. Bylo to špatně a zpětně vím, že jsem to neměla dělat a neměla jsem ho poslechnout. Byla jsem nešťastná z toho, že všechno, co jsme měli, pošlapal a zničil, ale byla jsem připravená mu odpustit. Zároveň jsem byla šťastná, že ho mám znovu u sebe. Pokračovali jsem v podstatě tam, kde jsme skončili, zhruba po třech měsících ale nastala moje veliká nespokojenost. Choval se ke mně odtažitě, zanedbával mě a bral mě jako "jistou" a mě to trápilo. Byla jsem pro něj v podstatě jen zdroj sexu. Snažila jsem se vydržet ze všech sil, dělat pro něj vše a náš vztah rozvíjet, udržet... Snažila jsem se ale jen já. On to měl "na háku". - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Marie, jdu dál...
první láska
2. část: Někdy v této době se mi stala osudová věc a to, že jsem si jednou trochu déle povídala s jedním z jeho nejlepších kamarádů a zjistila, že mě k němu něco táhne. Vždy se mi moc líbil a přitahoval mě, ale v tu chvíli jsem cítila něco víc. Rozuměla jsem si s ním a bylo mi s ním velmi dobře. Od té chvíle jsem na něj často myslela... V této době jsem se svým tehdejším přítelem byla asi 2 a půl roku. Zhruba po 14 dnech od té osudové chvíle s jeho kamarádem se se mnou můj přítel rozešel s tím, že už necítí lásku mezi námi a že musíme od sebe. Nesla jsem to velmi špatně, brečela jsem a nechápala jsem. Bylo to z ničeho nic. Najednou ale začal nesmyslný kolotoč. Můj bývalý přítel si ani ne po týdnu našel novou holku, což mě velmi udivovalo a do toho mi ale stále psal a říkal mi, jak moc chce být můj kamarád a že mě miluje. Byl neustále nerozhodný, navazoval se mnou sexuální poměr a přitom měl ji... V jednu chvíli by pro mě udělal všechno na světě a pak zase ne.
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
první láska
1. část: Dobrý den, vše začalo v době, kdy mi bylo 14 let a poznala jsem svého prvního kluka, který byl o rok starší než já. Velmi jsme se milovali, dělali pro sebe všechno, fungovali jsme i jako skvělí přátelé, plánovali budoucnost a nesmírně v ní věřili, byla to taková "pohádková" dětská láska, která si hrála na dospělou. Tohle kouzlo pravého partnerství se podle mého trochu rozbilo, když došlo zhruba po roce i na sexuální styk. Já ho brala jako něco posvátného a jako důkaz naší lásky, tehdejší přítel spíš jako zábavu a perverznost - není divu, když to byl kluk v pubertě. Vykládal svým kamarádům různé podrobnosti a mě měl v tomhle jako zdroj potěšení. Já jsem ale náš vztah brala až moc dospěle a očekávala jsem od toho něco víc. Po dvou letech se začala vytrácet zamilovanost a my jsme na sebe byli často i dost nepříjemní a jeho zájem o mě upadal, což mě vytáčelo a já vyhledávala obdiv u ostatních kluků a tomu se mi dostávalo. - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie. Čeká tu na mne několik vašich dalších pokračování - zatím jsme váš dotaz zařadila do kategorie, kterou již budu muset dodržovat, aniž bych si byla jista, že je ta správná. A teď jdu číst dál :-)
první láska
1) Dobrý den. S přítelem jsme od 15 let, je nám oboum 23 let. Vždy jsme měli krásný vztah, po 3 letech našeho vztahu mě partner podvedl, když byl na studijním pobytě v zahraničí. Ačkoliv to pro mě bylo těžké, partnerovi jsem odpustila a byli jsme stále spolu štastni. O pár let později jsem se začala bavit s jiným klukem, ale včas mi došlo, že partner je ten pravý. Je to dva roky a partner se s tím asi stále nesmířil. Poslední měsíc a půl tráví čas raději s kamarády, opíjí se, dělá veškěré věci, jen ne semnou. Před pár dny mi řekl, že neví co s nim v poslední době je. Že v tom není nikdo jiný, ale že se bojí že už nezažije něco jiného například puso nebo objetí. Řekl mi, že ví že lepší partnerku by neměl, že nechce jiný vztha ani sex, že se bojí kdyby jsme měli v budoucnu rodinu, že by něco udělal a bylo by to mnohem horší. Pak řekl, že to chce asi čas. V tomto obdoví měl zdravotní problémy, pomáhla jsem mu v nich, on mi za to děkoval, políbil mě, ale pak řekl že to chce čas.
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terezo. Vašemu vztahu po těch 8 letech dochází dech, asi je unavený, to necítíme vždy stejně, teď to tak cítí přítel, bude se to určitě střídat v nějakých vlnách.O vánocích to bude nejspíš jiné, pak se uvidí.Možná si můžete zkusit dát oddechovou pauzu na několik měsíců, abyste měli prostor pro to, cítit, jak to v sobě máte, ta by vám dvěma mohla velmi pomoct.. Držím vám palce, ať zase zvítězí cit nad rozumem :-)
první láska
Dobry den, chtel aby Vas poprosit o radu. Jsem vdana, mam 2 deti, mam manzela, ktery je zodpovedny v praci i doma. Ale chybi mi u nej projevy citu vuci me. Vyzdycky byl takovy a vzdycky my to vadilo. Ale posledni dobou vice. Asi proto, jak je uz mene strarosti kolem malych deti. S nejvetsi pravdepodobnosti moje nespokojenost v citovem zivote s manzelem prameni z toho, ze muj prvni dlouhodoby pritel byl pravy opak. Stale me zahrnoval projevy lasky. Pritom byl take zodpovedny. Hodne mi to chybi i pri sexu. Stale se mi vraci myslenky na prvniho a lituji toho, ze jsem se nim rozesla. Byl i vice komunikativni, to mi ted take chybi. I cela jeho rodina mi sedela mnohem vice nez soucasna. Chtela jsem tenkrat poznat jen jineho, mozna lepsiho. Prvni se mezitim ozenil. Nebylo cesty zpet. Nechci se rozvadet. Chci jen vedet jak prestat myslet na prvniho pritele a naucit se nelitovat rozchodu. Myslenky jsou denodenni, caste.
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivano.Bude pro vás užitečné, vnímat stále především benefity vašeho vztahu s manželem, a pak jistě také snaha o nalezení změny ve vašem vzájemném chování. Nepomůže vám, když budete srovnávat jednoho s druhým. Resentiment nám hodně věcí zkreslí a podporuje vytváření iluzí. Vy teď nemůžete posoudit, jak by vypadalo vaše manželství s tím prvním. Takže - soustřeďte se na vás dva v tom pozitivním slova smyslu :-)
první láska
S mým bývalým manželem jsme u soudu oba plakali. Strašně jsem se bála té chvíle, až se zase uvidíme a bolel mě fakt, že tím to všechno končí a my už spolu nikdy nebudeme. Bohužel je to bolestivé stále. S přítelem stavíme dům. Je nám přes 30 a tak ani není nač čekat. Oba chceme rodinu. Já mám ale poslední 2 měsíce sny o mém manželovi. Stále se mi o něm zdá, že se k sobě chceme vrátit nebo si říkáme, že už nikdy nebudeme nikoho tolik milovat... Já se ráno vzbudím úplně vyřízená a když se podívám, kdo vedle mě leží, je mi hrozně. Snažím se na manžela nemyslet, ale ty sny mi to nedovolí. Poraďte prosím, jak se mám s tou bolestí vyrovnat. Děkuji.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro. Nejste od sebe odloučeni ani jeden, možná se vám tyto sny budou zdát ještě hodně dlouho. Ale zkusili jste s manželem vše, abyste nakonec zjistili, že první láska je první láska, ale váš život s ní nepočítá. Jakékoliv racionální rady z mé strany jsou neužitečné, právě proto, že jsou založené na rozumu. Vy máte v sobě něco nedokončeného citově, byť rozumově ano. Měla byste si pro sebe ještě jednou srovnat své životní priority. Jinak je zbytečné na manžela / ex manžela nemyslet. Čím více si něco zakazujete, tím více vám to v nevědomí vyskakuje. Asi máte každý z vás předurčený život s někým jiným, ale asi jste pro sebe pořád "časovaná bomba". A nebudu říkat, že to čas srovná. Třeba ne. Ale šťastni byste spolu nebyli...
první láska
Dobrý den paní doktorko, před rokem jsem si vzala muže, se kterým jsem žila-nežila 15 let (několikrát jsme se rozešli a zase se k sobě vrátili). Po jiných zkušenostech s muži byla moje první láska tím pravým a tak jsme se vzali. Naše manželství bohužel trvalo jen pár měsíců. Nebyla v tom nevěra, ale nedůvěra a lhaní ze strany manžela. Já se do půl roku po svatbě odstěhovala a našla si staršího muže, který byl v to období mou oporou. (Cca 4 měsíce). Manžel se mě po celou tu dobu snažil získat zpět, ale já byla přesvědčená, že tohle už slepit nepůjde. Zbořil se mi celý svět, přišla jsem o manžela, kocourka, společné bydlení, o naší budoucnost a společné stárnutí... Pak jsem potkala člověka, který má vše, co od muže očekávám. Vlastně vše co s ním mám jsem si vždy přála. Dalo by se říct, že se mi vyplnil sen. Chtěla jsem s ním začít nový život. Jsme spolu půl roku a já se mezitím rozvedla. Bylo to mé nejbolestivější období.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Jsem zvědavá na vaše pokračování :-)
první láska
Dobrý den mám takové smíšené pocity. Sice mám přítele jsem sním šťastná, ale není to ono. Pořád myslím na svou první lásku před 10 lety bylo mi tehdy 16 let. Zdá se mi někdy o něm, a pak se to stane něco s toho snu. A rada bych věděla co si mám o tom myslet. Když jsme se rozešli oba nás to hodně vzalo, asi tak před 4 roky mi sám napsal a vyprávěl mi co se stalo v jeho životě i když předtím jsem se potkávali skoro pořád. Někdy mám pocit jako by pořád něco cítil, sice má přítelkyni, ale i tak . Donce bych řekla že to má stejně. Mám dojem jako by jsme byli na sebe napojeni duchovně.
Maria
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Maria. Je to možné - vaše vzájemné duchovní napojení na sebe, Vzájemně si to ve stejné době přivoláváte, protože váš vztah nebyl úplně uzavřený, dotažený do konce - jen proto vám to tak může fungovat. Co s tím? Oba máte své nové partnery, jste s nimi v pohodě, ale někde daleko v sobě máte sebe. Nechte to plynout, a uvidí se , co se z toho vyvine :-)
první láska
máme spolu krásný intimní vztah, vždy se na sebe těšíme, myslím, že to tak cítí i on, všechna vášen, romantika,možná i zamilovanost :) to tu je, má rád i děti, dokonce spolu probíráme i takové věci jako s partnerem ne, a prvnímu komu bych volala, kdybych měla problém? Samozřejmně, že jemu.. toto trvá už víc jak půl roku, s přítelem jsme se skoro rozešli, právě kvůli tomuto, táhne mě to kam nemá a já se bojím co bude, trápí mě, že přítelovi lžu, a on žije v nevědomosti, ale nemůžu si pomoct, asi jsem opravdu zamilovaná ale nevím jak bych měla postupovat dál, co když je to zamilovanost, která za pár měsíců vyprchá a já kvůli tomu opustím partnera, u kterého mám to zázemí... opravdu mě miluje, ale já svojí lásku opětuji jinému.S mým ex jsme to spolu i řešili, prý se dá všechno zvládnout a pomůže mi jak to půjde.. i tak se toho všeho bojím. Co by jste mi poradila.(část 2.)
Jája
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jájo. I když je on vaše první láska, máte pocit, že se znáte téměř od "dětství" - 10 let, přeci jen jste měli velkou pauzu mezi tehdejším a současným vztahem. Neznáte se ještě tolik dobře - máte spolu krásné chvíle utajeného milenectví, ale nežijete spolu všednodenní život se vším všudy. Pokud jsem to pochopila dobře, i váš mimomanželský přítel by stál o společný život? Na vašem místě bych ještě počkala, až se poznáte ještě více, než byste udělala zásadní krok a ztratila zázemí, které máte. Zatím bych řekla, že je to opravdu mezi vámi ve fázi intenzivní zamilovanosti, kdy jde všechno na světě,  patří k tomu i to důvěrné povídání, které již tak často nejde s dlouhodobým partnerem. To je můj názor, rozhodovat se budete vy :-)
první láska
Dobrý den, ani nevím jak začít, je to celé takové zamotané, ale v kostce to začalo vše v mých cca 15 letech, když jsem potkala svojí první lásku ( první láska na všechno ), náž vztah byl pěkný, ale trval jen půl roku a on se se mnou rozešel, se slovy, že už mě nemiluje.Dostávala jsem se z toho rok, byli jsme v kontaktu, viděli jsme oba, že bylo možná předčasné tento krok udělat, ale vrátit ani navázat se to už nedalo, i když jsme se o to min 2x pokoušeli, vždy to zkončilo stejně... jak plynul čas, už jsme se skoro neviděli, on se odstěhoval, měl přítelkyně, já se odstěhovala, měla vztahy a z jednoho i dítě, je mi 25 let,nyní mám partnera, jsme spolu spolu dva roky, miluje mě, stará se o mě, já to ocenuji,ale bohužel má problém s dětmi, bere je jen jako součást života, ale lásku atp jim žádnou nedává a tady asi začal ten problém, po letech, už ani sama nevím jak, ale opět jsme se potkali se svojí první láskou a zajiskřilo to, a to co mi začalo chybět u partnera jsem začala nacházet u něj ( část 1)
Jája
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Jájo. Jdu na vaši druhou část...
první láska
Dobrý den, zajímal by mě Váš názor na náš vztah. Mně 16 a přítelovi 18. Jsme spolu 2 měsíce, nicméně bydlíme každý na druhý straně republiky (cca 350km). Jsme velmi mladí, ale opravdu zamilovaní, a díky internetu jsme vlastně každou chvíli co jsme doma spolu. Ale i tak mi šíleně chybí a užívám si každou chvíli s ním. I proto, že jsme spolu i bez fyzického kontaktu mi přijde, že náš vztah je silnější než většiny lidí v našem věku, kteří mají možnost být spolu denně. Ale přeci jen je i fyzický kontakt důležitý a on bude tento rok maturovat a i když jsme spolu byli i přes školní rok, byl to červen, který je takový volnější, takže se trochu také bojím, že se uvidíme jen zřídkakdy a ublíží to našemu vztahu. Také mě trápí, že např. jeho rodiče v nás nevěří. Myslíte, že to opravdu nemá cenu? Nikdy jsem nikoho nemilovala, až jeho a vím, že je to vzájemné. Kdybych tohle někde před 3 měsíci četla, asi bych si myslela, že se ta holka zbláznila a věří na zázraky, co myslíte vy? Děkuji za odpověď
Karolína
PhDr. Jitka Douchová
Milá Karolíno. Jste oba zamilovaní až po uši a zatím vám fyzický kontakt tolik neschází, stačí vědomí toho, že tu jeden pro druhého jste. Otázka perspektivy vašeho začínajícího vztahu v tuto chvíli asi není tak důležitá. Užívejte si svou zamilovanost, a čas ukáže, zda jako vztah na dálku máte nějakou šanci. Prázdniny vám určitě umožní setkání spolu na více dní? :-)
první láska
Dobrý den, ani nevím jak začít, nikdy jsem o tomhle otevřeně nemluvila. Byla jsem tři roky se zadaným mužem, který byl o dost starší než já. S přítelkyní se kterou do teď bydlí byl v té době kdy jsme si začali dva roky. Celé tři roky mě ujišťoval o tom, že s ní nic nemá a že je s ní jen ze soucitu, protože by neměla kam jít. A ujišťoval mě hlavně o tom, že já jsem ta jeho jediná a jak moc mě miluje. Nesčetně krát jsme se rozešli a po kratší či delší pauze jsme se k sobě stejně vrátili. Tento člověk byl má první láska a já na něj nedokážu zapomenout i přes to všechno zlé. Ale proč se na vás obracím, vím že tohohle člověka nikdy mít nebudu, měl tolik šancí být se mnou a přesto zůstal s ní ale nikdy neměl v plánu mě opustit. Ale teď se mi nedaří navázat jiný vztah, muži o mě mají docela zájem, a když začnu mít zájem i já ve chvíli kdy mi člověk řekne, že mě má rád uteču, začnu se ho stranit a nechci ho. Ale vztah bych brala proč mám takový strach když po vztahu toužím? Co mám dělat ?
Nikola
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Nikolo. Bojíte se ztráty, bolesti, zklamání, nejistoty. Vaše první láska je vtisk do života v tomto ohledu. Zkuste to přetnout a nebát se o sebe, byly by škoda, kdybyste zůstala jako zakletá "princezna". Dejte si šanci na kvalitní vztah. Držím vám k tomu palce.
první láska
Dobrý den, je mi 17 a po 2 letech a skoro osmi měsících jsem se rozešel se svojí první láskou. Náš vztah byl od začátku velmi pevný, ale zároveň zranitelný. Protože byla primárním cílem šikany na škole, já ji z toho vysekal a staly se z nás nerozluční partneři. Ovšem takové ty narážky na mě i mou holku trvaly dál. S tím jsme se vyrovnali a šli dál, lásku jsme si opětovali každý den ale její matka náš vztah asi neschvalovala, jezdil jsem k nim často a s jejím tátou jsem chodili na ryby apod., ale mamka nám všechno kazila, nemohli jsme skoro nic. Postupem času mě vztah začal unavovat. Dělám spoustu sportovních aktivit, a tak se často stávalo, že jsem neměl čas a to vedlo k hádkám. Vygradovalo to tak, že jsem se s ní rozešel a myslel jsem si že tím to vyřeším. Nevyřešilo se ale nic, zlomil jsem jí srdce a myslím na ni každý den, před usnutím propadám v zoufalství a doufám že se vrátí, ale zároveň si říkam, že chci poznat i jiné holky. Mám se s prosíkem vrátit zpět ? Nebo to vydržet ?
David
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Davide. V současnosti doporučuji - vydržet. Máte v sobě rysy pečujících tendencí - nejdřív jste svou slečnu vysekal ze šikany, teď myslíte na to, jak jste jí zlomil srdce. Ano, zlomil. Ale život jde dál vám oběma. Teď bych návrat neviděla jako užitečný ani pro jednoho z vás. Ale příčiny rozchodu by měly být objasněny, vysvětleny, a mělo by to být v přátelském duchu...
první láska
Navazuji na předchozí zprávu, nechápu proč se skoro po dvou letech od bývalého přítele nedokáži odpoutat i když jsem v novém vztahu velmi šťastná, nevím jak se mám chovat a zbavit se tohoto pocitu, on říká, že spolu i po tom všem stejně jednou budeme. Ve vztahu s ním jsem byla velmi hysterická, plačtivá a sebekritická, často jsem vyvolávala hádky. Jsem z toho špatná. Do toho všeho mě trápí mé budoucí studium a nemá mi kdo poradit. opravdu děkuji za odpověď. Tereza, 20
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Možná to pořád není vyřešeno právě proto, že jste v tom vztahu cítila hodně silné emoce. Navíc si vás vaše první láska pořád jistí výhledy do společné budoucnosti. Napadlo mě, že si to potřebujete pocitově spolu ve vtahu jednou oba dva vyčistit, proto on ve vás pořád žije víc, než je pro vás nyní "výhodné". Jak se toho zbavit? Můžete si říct, že jste prožila zajímavou, bouřlivou a dynamickou první lásku. Ale čekají na vás další lásky. Hlavně nikoho s těmi předchozími nesrovnávejte :-)





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.