Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
archiv
Dobry den, chtel bych se optat a zazadat o radu ve veci se kterou si nevim rady a tyka se sexu. Tak na zacatek je mi 20let mel sem drive dlouhodobou partnerku a po strance sexu bylo vse uplne v poradku po rozchodu uplynuly 3roky a ja si nasel zivotni lasku-zivotni partnerku. Vse + ma take sve - ale s touto veci si opravdu nevim rady partnerka me velice pritahuje a vzrusuje ale mam docela problem s erekci dle me jde o nejakou formu psychickeho bloku. Kdyz se s partnerkou libame ona me parkrat pohladi atd k tomu nejake ty neznosti s erekci neni zadny problem ale kdyz vim ze jde do tuheho bud mi musi poomoci a nebo se erekce nedostavi vubec a kdyz uz tak slabe. Kdyz to jde tak po zavedeni udu se vse srovna a neni problem pak uz o nic nejde a v klidu to oba dotahnem do dobreho konce :) . Ale je problem ze sem opravdu malokdy dostatecne vzrusen a nevim opravdu si s tim nevim rady a mam z toho docela i deprese. Partnerka rika, ze se to poda, ze to zvladnem ale me se to proste honi hlavou a ja nevim jak dal. Pottrebuji radu odbornika a nevim kam popr na koho se obratit pokud to je nutne. Partnerku velice miluji a nechci abychom stradali na teto i jine veci a sem rozhodnut udelat vse aby to bylo v poradku a tak vas tedy prosim o radu. Predem dekuji a tesim se na odpoved
adamantine20
archiv
Dobrý večer paní doktorko, mám obavy,že s přítelem se k sobě moc nehodíme a oba budeme ve vztahu nespokojení. Cítím, že něco mezi námi není vpořádku. Říká, že mě miluje, ale problém je v tom, že to z jeho chování necítím. Je spíš uzavřený, skoro nemá potřebu se mě dotýkat, nanejvýš mě vezme za ruku. Je to milý, chytrý, zajímavý člověk, je mi s ním hezky, zamilovala jsem si ho, mám dost důvodů si ho vážit. Jenže já jsem dotýkavý typ, a co na srdci, to na jazyku. Moc toužím po tom, aby byl trochu vřelejší a spontánnější, ale po šesti měsících se zdá, že asi zůstane jen u přání. Nemůžu o sobě tvrdit, že k sexu potřebuju vždy city, ale on je při milování neosobní a na mě už je to až moc. Kdyby to za těch šest měsíců aspoň jednou bylo jinak. Výsledek je, že se mu nemůžu otevřít, není to ono...
Když jednám podle toho, jak cítím, často se stáhne. Nejsem zrovna exploze emocí, ale i tak mám podle jeho chování někdy pocit, že mu hrozí, že ho zahltím. Dokážu ztlumit, ale nemůžu zas tolik, cítím, jak ztrácím energii. Je jaro a já docela obyčejně vadnu:)
Máme problém se i na něčem složitějším dohodnout, mlčí a problémům se obloukem vyhýbá. Pokud se pokouším něčeho se dobrat, dostávám co nejkratší odpovědi. Radši jde na všechno oklikou, je to moje šedá eminence. Teď to beru s humorem, ale když vidím, jak dělá vše pro to, aby se vyhnul nutnosti udělat kompromis, tak mi do smíchu není.
Nevím, co mám dělat, jestli mám vůbec šanci to všechno nějak ovlivnit. Jestli jsou příčinou moc rozdílné povahy (je nám skoro čtyřicet, oběma se nám nepovedl delší vztah, děti nemáme) a hrany se brousí, ale neobrousí, nebo to vězí v něčem jiném. Už mě i napadlo, že to je z jeho strany vztah z rozumu. Problém je, že v tom bych asi žít nemohla a nejen v roli toho, kdo "byl vybrán". Někdy mám pocit, že si je mnou příliš jistý,jindy zas, že by příčinou mohl být opak.Ale pokud to takhle půjde dál, už to moc dlouho nevydržím. Bylo by mi to líto, protože to je člověk, o kterého stojím.
anna
archiv
Dekuji predem za odpoved kterou ste mi dala, ale je v tom hacek. K te spontani chuti - vim ze sex ma byt spontani ze tam patri nezne laskani a vubec neznosti atd hklazeni a tak jenze pritelkyne kdyz zjisti ze se nahodou dotykam a nezne hladim atd o trochu vic tak ji to dojde a hned se blokne a vi o co mi jde .... Jak rikam nechci a ani nebudu tlacit ale mrzi me to, jedina dobra zprava je tedy jak pisete, ze je to docasne. Jinak vztah po strance citove kvete a kvete porad vic je to nadherne a nemame se sebou sebemenci problem, proto me docela zarazi co se deje.
Sholva
archiv
Dobry den, jak si to tu procitam, tak mam pocit ze muj prblem je spi prkotina, ale ja si o tom nemam s kym popovidat.Je mi 24, ctvrty rok chodim s pritelem (zname se asi10let). Pred rokem jsem se s nim rozesla,mela jsem pocit, ze uz nam to neklape a nikdo nemel chut s tim neco udelat. Jenze asi za par dni jsem zjistila, ze to byla chyba. Do toho se pritel zranil a lezel v nemocnici, coz moje city jen popohnalo. Rekla jsem mu, ze ho chci zpet, ale on nevedel a rekl ze chce cas. Za mesic se ke mne vratil, ale priznal se mi, ze za ty dva mesice mel pomer se s vou kolegyni. Ale ze mema rad a ze chce do naseho vztahu jit naplno. Pred pul rokem jsem mela divny pocit z jeho chovani, trochu jsem zacala zarlit a rerkla mu to. Pry se nemam ceho bat. Nedavno mi ukazoval fotky z pracovni cesty, skoro na vsech byla ona. A navic jsem zjistila, ze mi neukazal vsechny, par fotek jsem obejvila po tydnu "zpatky" ve slozce. Na vsech yla zase jen ona. Nemluvi o ni, na me je hodny, pozorny...ale prečsto ve me neco hloda. Mam mit obavy, promluvit s o to s nim? Nevim...
nennefunguje ztraceli jsme oba zajem to nejak resit.
Atka
archiv
Dobrý den,
mám problém se svým přítelem, který, přestože je mu 45 let, má desítky kamarádek a já samozřejmě žárlím. Většinou jsou to 20ti leté pěkné slečny... Většinu času trávíme mezi jeho přáteli, jsem společenská, ale ne každý den. Snažila jsem se s ním o tom promluvit, ale nehodlá nic změnit, jeho reakce je vždycky "takový prostě jsem". Myslíte si, že se to někdy změní nebo bude mít potřebu být obklopený ženami vždycky? Nevím, jak mu vysvětlit, že mi to vadí, aniž by mě nařkl ze žárlivosti.
Děkuji
Jana
archiv
Vážená paní doktorko,
ráda bych se Vás zeptala na názor,co s mužem,kterému nerozumím,kterého ale zároveň velice miluji.Je mi 40,jemu 45,mám 2děti,on 1 (rozvedená, vdovec).Poznali jsme se v prosinci 2002.Nedá se hovořit o vztahu dvou hrdliček,co cukrují,ale o vztahu krásném,kdy jsme spolu rádi,ale občas nám to spolu nejde.Přítel veškerou vinu za problémy shazuje na mne.Na podzim loňského roku mne po jedné dáce vyprovodil ze dveří,pak mi zavolal,že se se mnou rozchází,v druhé minutě mne požádal o ruku.Odpověděla jsem NE.V únoru odpověděla ANO.Koncem března jsme hovořili o svatbě,o dovolené,zařizování bytu,tanečních pro dospělé atd.,prostě plánovali.Jenže za 14 dní mi napsal,že svatba v této chvíli nepřichází v úvahu,ani společné bydlení,ale že nikdy neříká nikdy.Pak mne čekalo nepříjemné-pohled do očí nemoci.Příteli jsem nic neřekla (musela jsem se sama vyrovnat s nemocí s tím,co a jak chci podstoupit),požádala jsem ho o čas,že jsem trop a že musím o spoustě věcí přemýšlet.On to však vzal jako rozchod.Koncem dubna mi napsal,že náš vztah byla jen agonie a on už dávno pokukoval po jiné.Vyčetl mi věci z počátku našeho vztahu (mám pocit,že se chová jako malý kluk,který řve kvůli autíčku).Je to muž,kerý vyžaduje,aby ho žena vítala ve dveřích (i s rukama od mletého masa), denně ho obdivovala.Před mými dětmi vyslovoval šeptem mé jméno (teba i 10x za večer),byla jsem z toho na rozpacích (kvůli dětem i sobě)a ptala se ho na účel.Nejprve mi odpověděl, že si to vůbec neuvědomuje,že něco říká.Za 2 měsíce mi vyčetl,že jsem strašná,že mi nemůže prokazovat náklannost.Prostě to obrátil.Celý náš vztah sbíral do pytle křivdy,kterých se mu údajně z mé strany dostalo,a že jich překroutil dost,a pak najednou na mne vykydal celý kompost.Ano,mám beraní povahu,jsem dominantní žena,ale na rozdíl od něj nesbírám skalpy křivd,které bych mu pak vyčetla.Na rozdíl od něj umím odpouštět.On,když se zabejčí(je to opravdu Býk),nehne s ním nikdo.Děkuji za názor.A hezké jaro:-)
ca-ro
archiv
Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych vás poprosit o radu. Jsem 10 let vdaná s mužem, kterého si vážím, je spolehlivý, dobrý otec, ale neumí mi dostatečně dávat city. A mně to chybí. Navíc před 3 roky si našel milenku, což mi tehdy hodně ublížilo a já jsem v tom zoufalství navázala vztah s jiným ženatým mužem, který mi velmi pomohl a dával mi ty city, které jsem neměla. Ikdyž manželův mimomanželský vztah skončil, tak můj ne a trvá již 3 roky a já bych ho ráda ukončila, protože mě dost vyčerpává takto žít. Ale moje citová vazba na milence je poměrně silná. Nevím, jak se mám od něj "odtrhnout" a znovu se "navázat" na manžela. Děkuji za odpověď a přeji hezký den.
Maritna,35 let
archiv
Dobry den, prosim chtela bych od Vas poradit v jedne veci. Moc si vazim vasi zasluzne prace a mam k vam velkou duveru. Delsi dobu nemam partnera, nyni asi pul roku ziji v jakemsi pavztahu, ktery me mozna obcas fyzicky trochu naplnuje, ale psychicky ne. Miluji ho, on si se mnou jen hraje. V posledni dobe se mi nekolikrat stalo, ze se pokousim od toho nejak odpoutat, vidat se s novymi lidmi, hledat tu pravou lasku... Dokonce jsem si tuhle na internetu zacala chatovat (i kdyz to neni muj styl) s jednim (prvnim,kdo projevil zajem). Je mi jasne, ze dotycnemu jde jen o sex. A me to jakoby laka - neznamo. Jenze vim, ze (treba to tak neni - ale byl by to komplikovany vztah na dalku - je cizinec) pokud bych to zkusila, treba bych dalsi rano byla jen vic nestastna, ze se to nepovedlo. Jakoby je mi muj zivot najednou jedno a nejak ztratila smysl pro co zit, a proste je mi jedno, co se mnou a mym telem bude - a snazim se tim jakoby lecit dusi a jsem ochotna jit do takovyhle nejakych extremu, o kterych vim, ze jsou spatne a ze driv bych se k nim nesnizila... Nevim, co to se mnou je...? Asi hodne velke zklamani nenaplnenou laskou, ztrata idealu. Taky, ze mam pocit, ze uz nikoho nenajdu a ze biologicke hodiny tikaji...ja nevim.
Moc dekuji za nazor.
Majka, 25let
archiv
Jenže takových nebylo celých 5 let, ale spíš poslední rok, mě je to líto, ale co na to říct, nejsem dokonalá, a taky toho mám nad hlavu. On je takový spíš tichý – nedává city najevo, já jsem emotivní, temperamentní. Nechce se rozejít, nechce si mě vzít, má mě rád, ale není si jistý, co bude v budoucnu. Ničemu nerozumím, nevím jak dál. Omlouvám se, že je to dlouhé. děkuji
konvalinka
archiv
V ten samý čas, kdy se to snažil doma urovnat, jí řekl, že jsme se rozešli (aby zůstal eventuálně volný, i ikdyž za ní nejezdil), a také byl na mě milionový. Je sice pravda, že v té době se sice snažil, ale bylo to takové nevyřčené, nevyjasněné a já jsem se v tom na doporučení psychologa neměla moc šťourat. Teď mi říkal, že už jí od té doby co tam byl naposled (březen) nekontatktoval, ale přitom jí prý minulý týden volal s kamarádem od piva (prý z legrace - opilý), načež mu od ní přišla zpráva, že ona je stále sama a zda i on je sám. Myslela jsem, že je všechno urovnané a teď mám pocit, že on neví coby. Pokud mě má rád a ji nechce, proč jí „jen tak z legrace“ vlastně volal?, když ví, jak mi to ublíží? A ještě mi to přiznal, že prý to volání nemělo valného smyslu, že už by jí nechtěl. A když jí nechce, proč tedy jí volal? Ničemu nerozumím. Jsme spolu 5 let, 5 let jsem se cítila neohrožená, i když je pravdou, že jsem několikrát zjistila, že si psal s nějakými slečnami na chatu a pak říkal, že to nic neznamená. Jenže já jsem žárlivá,dělala jsem scény, on sice říká, že žárlím beze smyslu, ale já už nevím. Nedovedu připustit myšlenku, že se to bude opakovat, a ani nevím, jaký postoj zaujmout vůči ní. Ona by ho asi stále chtěla, a tak mám strach, že ho ztratím. On jí asi ze života nevymaže, znají se 8 let od VŠ, tak už nevím kudy kam. nejraději bych, aby se s ní už nikdy neviděl, nepsal, ale co mám dělat? Jsem zmatená, teď mi došlo, že jsem si nevážila, že se on často snažil, a já ho ignorovala, nechci ho ztratit, ale on je teď zdrženlivý. Sice se snaží, ale je vidět, že je opatrný. Asi jsem mu moc ublížila. Nevím co dál, co mu říct. Nemohu mu přece říci, aby jí už nikdy nepsal, nevolal, ale takhle se cítím ohrožená. Řekla jsem mu, že chci aby si mě vzal, a on že neví, že jsem taková „semetrika“, že dělám scény, jsem hysterická (jako kdyby to bylo bez důvodu), a že neví. Jenže takových nebylo celých 5 let, ale spíš poslední rok, mě je to líto, ale co na to říct, nejsem do [tato otázka byla zkrácena]
konvalinka
archiv
Vážená paní doktorko,
před časem jsem psala o svém problému s přítelem, kdy se chtěl se mnou po 5 letech rozejít a také krizi, která panovala. Jezdíme kvůli tomu do poradny pro rodinu, vím že se přítel snaží, ale mě někdy přepadají takové stavy, kdy je mi všechno líto. Pořád se vracím myšlenkami do té doby, a říkám si proč se to stalo, jak a proč a co jsem udělala špatně, že ztratil hlavu pro někoho jiného. Dost jsme se loňský půl rok hádali a snad jsem i chtěla, aby odešel, ale pak o vánocích to vše vygradovalo a bylo to hodně špatné (mezi námi) – neměla jsem mu co říct, útočila jsem na něj, prostě ponorková nemoc na nejvyšší úrovni a doopravdy jsem myslela, že je konec, nemohla jsem ho ani vidět. Když pak počátkem roku každý víkend jezdil někam s kamarády byla jsem strašně naštvaná a hádali jsme se ještě víc. Pak mi řekl (po hádce), že se chce rozejít, že byl za tou svojí dávnou spolužačkou, že je milá a že si s ní píše sms (?) atd..., ale neodstěhoval se, byl se mnou, bylo mu to asi líto a pak řekl, že nedokáže odejít, že mě má pořád rád.
Strašně mi to ublížilo a nechtěla jsem aby odešel. Najednou jsem si uvědomila, jak moc ho nechci ztratit. Začali jsme poté jezdit do poradny, snažil a snaží se, ale ve mě pořád hlodá červ pochybností. Vždycky jsem byla podezřívavá, ale teď nevím, jak tohle překonám. Teď někdy minulý týden jsme trochu pili víno, a on řekl, že na chvíli měl pocit, že tomu propadl, že se chtěl rozejít, že ho zajímala, ale že to nedopadlo, a že teď pro něj bude max. zase jen kamarádka. Byla jsem z toho zmatená, protože krátce na to mu od ní přišla sms, že je stále sama, a jestli prý on někoho má. (To jsem zjistila, protože jsem jí četla a smazala) – On mi pak přiznal, že prý jí řekl, že jsme se ten daný večer v zimě rozešli, a pak už se s ní dál už o tom nebavil. Já jsem měla ten pocit, že od toho večera, kdy jsme se bavili o rozchodu to bylo čím dál lepší, že se začal strašně snažit, aby to zase bylo o.k., byli jsme v poradně. Teď jsem zmatená [tato otázka byla zkrácena]
konvalinka
archiv
Dobrý den paní doktorko!
Už nevím co dělat a proto bych Vás chtěla požádat o radu.S manželem jsme spolu 6let chodili,pak přišlo těhotenství a svatba.Bydleli jsme s manželovými rodiči v jejich domě,který jsme si postupně opravovali.Narodila se nám dcerka.A začaly problémy. Tchyně ji v přídadě potřeby hlídat nechtěla,přehlížela ji,své dceři děti hlídala kdykoli.Začala jsem malou vozit k mým rodičům,kteří mi vždy vyšli vstříc a tchyně jsem se už na hlídání ani neptala.Manžel si našel nové zaměstnání a tchán šel do důchodu.Nikam jsme nechodili,manžel býval i do 22.00 hodin u svých rodičů.Posílala jsem ho ať jde třeba za kamarády na pivo.Mám být ale ráda že nikam nechodí,že si to pivo dá s tatínkem večer.Já chodila přes den k našim,kteří bydlí 1km od nás.Měla jsem tam sestru i kamarádky.Večer jsme byly s malou sami.A tak jsme se postupně odcizovali. Vyvrcholilo to tím,když mě uhodil a tahal po bytě za vlasy(když jsem něco namítala vůči jeho rodičům).Vše dopadlo tak,že mě i s malou loni na podzim vyhodil s 3taškama oblečení.I když jsem ho 4hodiny brečíc na kolenou prosila ať to nedělá,aspoň kvůli dcerušce,že začnem znovu,nic nepomohlo.Je to již 8 měsíců.Malou si obden bere ze školky a večer ji mě vozí k našim,kde celou tu dobu bydlíme.Na malou mi nic neplatí.Vztah mezi námi je lepší než když jsme spolu bydleli,občas si někam všichni zajedem.Otec je skvělý.Hodně se malé věnuje.Prosila jsem ho,ať si najdem bydlení,kde budeme sami.Řekl,že se stěhovat nikam nebude.Několikrát jsme si zkoušeli o všem promluvit.Jeho pravidla jsou jasná-být pouze doma,nikam nechodit a starat se o rodinu.Moje rodina je nejhorší,tam chodit nebudu.Celých 6let co jsme svoji jsem nikde nebyla,ani si sednout s kamarádkou.Manžel občas odjel v pátek a vracel se až v neděli,prý byl s klukama z práce na pivu.Mám na všem i svou část viny a vše mě moc mrzí.Je mi ze všeho smutno,stále jen brečím.Chtěla bych náš vztah zachránit,už kvůli dcerce.Cítím se strašně sama.Budu Vám vděčná za jakoukoliv odpověď.Děkuji
Adriana
archiv
vážená paní doktorko,již dva roky jsem se svým přítele,uznávám,že náš vztah nebyl nikdy jednoduchý,ale byla to hlavně vina z mé strany...mám pocit,že jakoukoliv alečnu potkám na ulici,je stokrát hezčí než já a muj partner by si jistě přál mít vedle sebe spíše někoho jako je ona,ne jako jsem já.I když mi každý tvrdí,že jsem moc hezká ,mé sebevědomí se rovná bodu mrazu a náš vztah tím pomalu,ale jistě pohřbívám ...poraďte mi prosím co s tím .děkuji
jájá 21
archiv
Dobrý den, je mi 36, vdávala jsem se dost mladá - v 19 letech. Manžel byl pracovně vytížen, dojížděl domů jen na víkendy. Teď teprve bydlíme vlastně 8 let v kuse pohromadě. Mám pocit ale že je to někdo jiný. Normálně si rozumíme, ale stal se z něho za těch pár let dědek. Byl zvyklý přijít domů pustit si televizi a to bylo všechno. Mně tenhle druh zábavy nevyhovuje a i když jsme se za tu dobu 2x stěhovali byla jsem schopna si najit vždy nové přátele a trávit občas čas s nima. Pomalu se z toho stal zvyk a dokonce jsem si uvedomila že s ním už pro svůj volný čas ani nepočítám. Dost mně to mrzí, chtěla bych s ním jet aspoň na dovolenou, ale tu on radši tráví doma na pohovce. Když si ale zařídím něco sama tak mi to pak vyčítá. Podle hesla: "sebou mně neber a doma mne nenechávej". Připadá mi že to naše manželství nějak odumírá a docela se toho děsím. Jinak je můj manžel spolehlivý a pracovitýčlověka mám ho dosud ráda, ale tehle spůsopb soužití se mi zdá poněkud nešťastný Na jakýkoliv podnět ke společné aktivitě reaguje podrážděně. Máme jednu dceru chtěla bych další dítě, ale manžel kategoricky odmítá ... nevím ... jestli dělám špatně něco já nebo kde se stala chyba .....
Bláža
archiv
když je to kamarádka, kterou zná 8-10 let... Šli jsme spát, protože v přítelově stavu o tom stejně nebylo možno rozumně mluvit. Ráno jsem nevydržela pokusila se příteli vysvětlit, jak se cítím, že si připadám poníženě, že takovýto přístup ve vztahu mi příjde nefér. Odpovědí mi bylo, že můžu být ráda, že u ní nepřespal, což je zřejmá narážka na ten můj páteční výlet (i když já jsem nespala u ex doma, což je ale podružné). Jsem si jistá (i když vím, že jistý si být nikdy nikdo nemůže), že mezi nimi jde jen o přátelství, že sex, či nějaký vztah nepřichází v úvahu a mám proto pocit, že příčina tohoto jeho chování, má nějakou hlubší příčinu. Jen nevím jakou. Že by žárlivost? Ale proč??? On se stýká s mnoha lidmi, má spousty kamarádek a kamarádů, i se svou bývalou lskou pravidelně vídá, volají si a já to plně respektuji, proč by také měl kvůli "nám" zahodit za hlavu vše, co byl jeho život před tím, než jsme se poznali... Tak co to mělo včera znamenat? Strach ze ztráty svobody? Já mu přeci žádnou neberu, nechci, i já si chci zachovat své přátele, určitýž svlh "svět", který bude jen můj a já si o něm budu rozhodovat... Zkuste mi prosím nastínit, kterým směrem mám obracet své myšlenky v této situaci. Vztah s přítelem máme podle mého názoru velmi hezký, jsem přesvědčená, že i on se v něm cítí spokojeně. I když, podle toho, co jsem napsala.... fakt nevím. Děkuji.
Valerie Swift - dokončení
archiv
Vážená paní doktorko, nemyslím, že mám nějaký závažný problém, jako většina lidí, kteří se na Vás obracejí, spíš bych chtěla poradit, jak dál v situaci, která u mne nastala. Je mi 28 let a mám cca 3/4 roku partnera (34). Je to inteligentní muž, působící velmi sebevědomě, je zábavný, milý a já jej velmi miluji. V podstatě se ke mě chová velmi hezky, je pozorný a do nedávna bych řekla, že i tolerantní. Já se mu pochopitelně snažím oplácet stejnou mincí. Co mě však trápí, či spíš, čemu nemůžu přijít na kloub je následující. Přítel má plno kamarádů a často se s nimi stýká. V poslední době se však několikrát stalo, že odjel někam na večer, nevracel se ani druhý den přes den, nevolal. Když se konečně (k večeru) ozval, vymlouval se, že dříve se ozvat nemohl, že se mu např. vybila baterie u telefonu... Jednou jsem kvůli tomu velmi plakala, když se to dle jasných indicií (nepřišel domů, kdy měl, druhý den měl vypnutý telefon atd) mělo opět opakovat, udělala jsem si na ten den svůj program, netruchlila, těšila se, až se ozve, byla jsem připravená nic nevyčítat. Pokoušela jsem se vždy jen vysvětlit, že je slušnost dát druhému vědět, že se prodlouženým pobytem "na mejdanu" ruší domluvené plány, ale jelikož to nikdy nebylo porušení nějakých závažnějších domluv, nechávala jsem to v podstatě být. V pátek jsem to byla já, kdo se šel bavit s přáteli (bylo jich asi 15 a byl tam i můj ex, se kterým jsme více než dva roky od sebe, ale se svou přítelkyní, což se dále v příběhu ukáže zřejmě důležitým). Rovnou jsem řekla, že příjdu druhý den dopoledne. Tak jsem i udělala. Přítel nebyl doma, opakoval se scénář výše naznačený. Teď konečně k podstatě: Na včerejší večer jsme měli společně domluvený romantický večer, přítel však psal, že musí od sedmi ještě na "kávičku", že příjde brzy. Přišel poměrně ovíněn asi 10 min před půlnocí a sdělil, že byl s kamarádkou v baru. Bylo mi z toho sdělení velmi smutno, nechápu, že sraz s kamarádkou nemohl odložit na jiný den (už zbývá jen kousek, dokončím)
Valerie Swift
archiv
..pokračování dotazu..nikomu ji zatím nepředstavil,ani rodině,vlastně o ní nikdo oficiálně neví,ona myslím si, o něm vůbec nic neví,jaký je,jak se zachoval k předchozím partnerkám-opustil všechny on,kvůli jiné ženě,s dětmi se nestýká,ani k vánocům,narozeninám jim nekoupí nic,nejeví o ně sebemenší zájem,prý to už nemá cenu i když já pamatuji,jak tvrdil,že děti jsou pro něj to nejdůležitější/.Moc mě to zasáhlo,protože je to teprve 2 měsíce,co já si dala dítě vzít.Přestala jsem s ním absolutně komunikovat,vlastně jsem si zkazila i dovolenou,řekla jsem mu,ať zmizí z mého života.Bohužel pořád dochází mezi mé přátele,jeho sestra je má nejlepší kamarádka.Můj dotaz je,jak se mám chovat dál a co si myslíte o něm?Pořád si říkám,že snad není možné,jak se zachoval.Děkuji
Marie
archiv
Dobrý den paní doktorko.Už po druhé se na vás obracím.První dotaz byl zodpovězen 28.2.06 8,44h.Odpověděla jste mi,že našemu vztahu moc šancí nedáváte.Situace se dále vyvíjela tak,že jsem po jednom stráveném víkendu s ním otěhotněla,ale šla na interrupci,protože jsem věděla,že partner dítě již nechce,mluvili jsme o tom několikrát/má už 3 děti-2 z manželství,1 z dalšího vztahu a 3 potraty předchozích partnerek/.Těhotenství to nebylo plánované,zaskočilo to i mě a také v té situaci,co jsme se zrovna nacházeli,by mi přišlo jako ne zrovna šťastná událost.On se k tomu vyjádřil tak,ať se rozhodnu jak chci.Cítila jsem ale,že mu je to spíš na obtíž a není jisté,že by se ke mně vrátil.Sama s dítětem skoro ve 40 letech jsem také zůstat nechtěla.Samotný výkon byl komplikovaný,musela jsem ho absolvovat 3x za sebou.Přítel se zajímal o můj zdravotní stav,výkon zaplatil,navštěvoval mě v nemocnici.O věci jsme potom už více méně nemluvili.Stýkali jsme se vlastně dál,dále jsem u něho občas i přespala.Naplánovali jsme si i společnou dovolenou /s mými přáteli,já ho mezi ně přivedla, on nikoho takového neměl/mám vodáckou partu přátel/,on se teď s nimi stýká dál/.Asi před měsícem mi ale oznámil,že už definitivně končíme,že nebude ubližovat té své současné partnerce/viz předchozí dotaz/.Bylo to velmi bolestné,ale pomalinku jsem se s tím za pomoci mého syna a kamarádek vyrovnávala.Bolestné vzhledem i k tomu zmařenému těhotenství/dítě jsem si s ním přála/.Bohužel pak následovala zmíněná zahraniční dovolená,kterou jsem nechtěla ani nemohla už zrušit.Nic jsem si však od toho neslibovala.Od začátku se tam ke mně choval „familierně“, měli jsme společné jídlo i stan,byl pozorný a milý.Začala jsem se bát,abych se nedostala někam,kde už jsem byla.K milování sice nedošlo,ale nebylo k němu daleko.V půlce zájezdu jsem se dozvěděla,že čeká dítě se svoji novou partnerkou,ona je přešťastná /je z 250km vzdáleného města,jsou spolu jen o víkendech-4 měsíce,společně nežijí,nikomu ji zatím nepředstavil,ani ro [tato otázka byla zkrácena]
Marie
archiv
Dobrý den paní doktorko, jsem v tuto chvíli úplně bezradná. Včera mi můj manžel (36 let, jsme spolu od 19, máme malou dceru) oznámil, že si dáme pauzu, tedy spíše rozluku, slova konec, které jsem nabízela já se bál. Před 14 dny by ho to ani nenapadlo, ale dnes je to jinak, prý poslední kapka. Důvodem jsou tři věci: neshody v některých názorech, určitý stereotyp a nepoznaný jiný vztah, ve kterém bychom s někých žili, takže nemůžeme vědět, zda by to nebylo lepší, a to že mu nevěřím, i když ví, že si za to může sám, protože již mne dvakrát zklamal.Podle mne je důvodem žena, kolegyně, které se chce dvořit a být s ní a tak se rozhodl udělat čistý stůl.Odchází, ale chtěl by možnost kdykoliv bude chtít být s námi přijít, o jeho život se nemám starat, samozřejmě, kdýž budu potřebovat, tak se o dceru postará.Nelíbí se mu, že ho chci odstěhovat, prý nemá kam, a že nechci aby byl doma, když tu jsem já. Nejradši by to nikomu neříkal, ani dceři.
Any
archiv
PRO PANÍ DOKTORKU A VERONIKU : to je zajímavé, jak nás je takovýchto víc. Mužům vyhovuje servis - uvařeno, uklizeno, vypráno, o děti postaráno - a to je vše. My už je nezajímáme. Jsme jako součást toho drahého inventáře v tom vysněném domě... Laciné služky, mámy k dětem, spolehlivé hospodyně, oni jenom chodí do práce a plní účty - vždyť vydělat peníze je tak těžké, vše ostatní je proti tomu hračka. Už nejsme na stejné lodi tak, jako dříve - my jsme přece "doma" a nemusíme do práce, kdežto oni chudáci... Nějaký sex nebo nedej bože něžnosti - to přece jakožto služky nepotřebujeme. Paní doktorka mi už dříve napsala, že ve vztahu je nejdůležitější vzájemně sdílená a uznávaná komplementarita. Ano, v novém vztahu to tak funguje. Žila jsem v nedobrovolném celibátu pouze s masturbací téměř 10 let. Mám z toho vztahu dvě krásné a nadané děti, nelituji ničeho, ale po odchodu se mi úžasně ulevilo a děti to poznaly také, když to komentovaly že mámu nikdy neviděly tak šťastnou. Taky jsem jim nechtěla brát tátu - ale tím jsem je zase ochuzovala oto, aby poznaly to nejlepší ze mě a viděly fungující vztah dvou dospělých lidí - ten jim bude vzorem při budování jejich vztahů v dospělosti - a to je to podstatné. Jaký vzor by si vzaly z nefungujícího vztahu s frustrovanou matkou a cholerickým otcem v každodenních hádkách. A právě děti - tento příklad soužití, který budou v dospělosti s největší pravděpodobností kopírovat - tak právě ty děti, na které se nyní falešně ohlížíte /jako já se dlouhé roky ohlížela/ byly dost zásadní v rozhodování o odchodu a rozvodu. Mohla jsem situaci vyřešit mimomanželským vztahem, ale to bych jim ani sobě moc nepomohla. Navíc bych nemohla "spát" s někým, koho nemiluji. Přeji Vám Veroniko, ať se rozhodnete v zájmu svém a svých dětí. Rubriku čtu stále, dodává sílu. Alena.
Alena-Alice /43/
archiv
Chtěla bych ještě doplnit k mému předešlému dotazu. Máme 2 děti,jedno má teprve 2 roky. Mám pocit, že muž je se mnou už jen kvůli nim, má k nim silný citový vztah. A tím, že jsme oba nekonfliktní, doma je pohoda. Nebýt té naprosté absence citů z manželovy strany, jsem v manželství spokojená. Nechtěla bych vzít dětem tátu. Ale vím, že takhle dál žít nechci. Nevím si rady, muž nic řešit nechce, jen mlčí, vznesu-li jakýkoli dotaz ohledně jeho vztahu ke mě.Chtěla bych, abych věděla na čem jsem. On se tomu vyhýbá. Děkuji za Váš názor.
Veronika
archiv
Dobrý den paní doktorko.Jsem 11let vdaná. Jsme na první pohled dobře fungující rodina. Nehádáme se, dokážeme se domluvit. Jenže náš vztah je spíše sourozenecký. Muž mě nepohladí, nedá mi ani pusu, nemiluje se se mnou. Trápí mě to. Trvá to už 2roky. Muž vypadá, že mu to vyhuvuje. Když jsem to s ním chtěla řešit, vždy jen mlčel. Mám ho pořád ráda, ale čím dál víc si uvědomuji vážnost této situace a přemýšlím o rozvodu. Žít vedle člověka, který o to nestojí je pro mě těžké a je mi z toho hodně smutno.Chtěla jsem se zeptat,jestli vidíte ještě nějakou šanci, jak tento vztah oživit.jednou mi
Veronika
archiv
Vážená paní doktorko, před 15 lety jsem se seznámila s ženatým mužem. Vlastně on si vyhlédl mě a velmi brzy naznačil,že by v budoucnu chtěl žít se mnou.Po čase jsem uvěřila,že to myslí vážně a byla jsem velmi šťastná, jelikož náš vztah se s přibývajícím časem stále zkvalitňoval,upevňoval a ještě dnes, i po tolika letech je nám spolu dobře.Jenže jeho předsevzetí ukončit manželství jaksi ztroskotalo.Cítím, že nedodržení slibu je jeho noční můrou,ale i nadále se stará velmi svědomitě o jejich společný majetek(rod. domek,autom. chalupa)a ekonomicky rodinu zajišťuje, přesto, že obě jeho děti jsou již dospělé a samostatné.Náš vztah je stále pěkný,naplněný,se 100% věrností,situaci často rozebíráme, ale je Vám jasné,že bezvýsledně.Cítím se podvedená a s těžkým srdce chci vztah ukončit, i když můj přítel stále věří, že vše jednou dopadne tak, jak jsme oba chtěli.
Jarmila, 55 let
archiv
Vazena pani doktorko,
videla jsem dokument o tom, ze to jakeho partnera si vybirame je do znacne miry podmineno feromony, opacne pohlavi na "voni" - nevedome tedy vybereme toho, se kterym by nasi potencialni potomci meli nejsilnejsi kombinaci imunitnich latek (tak jako je tomu u ostat.zivocichu- aby se narodil, co nejsilnejsi jedinec)-tak tak podobne je tomu pry u lidi, nevim zda to dobre interpretuji. Zajimalo by me, jestli ale nevite, jak vysvetlit to, ze me nekdo silne fyzicky pritahuje, ale ja jeho treba ne...A dalsi poddotaz, zda je to skutecne tak, ze zena jednoduse nemuze byt neverna - dava do toho city, a ze muze jde prakticky "znasilnit" kdykoli, protoze ten se od citu dokaze oprostit... Dekuji za vas nazor na toto tema.
Edita, 24 let
archiv
Dobrý den,je mi 26 let,mám 2 měs. před svatbou a pochybnosti,jestli je to správný krok, proto Vás prosím o Vaše zkušenosti. Můj nastávající je 28letý VŠ,chodíme spolu rok, žijeme půl roku.Pracuje v prestižní firmě jako auditor, finančně dobře zabezpečený, ale mám do budoucna obavy z jeho vztahu ke spravování peněz. Pořizuje si spoustu věcí, bez kterých se podle mne lze obejít nebo lze koupit podobnou věc levnější, ale neznačkovou, přestože má hodně dluhů .Má několik úvěrů, takže má ke splacení cca 400 000,- a přesto když obdrží nějaké peníze, nedá nic na umoření dluhu, ale koupí si další věci, které "musí mít". V té firmě to tak chodí, asi je to prestiž, životní styl.Mě doma vedli k jinému hospodaření. Já mám plat sotva třetinový, ale i ode mne si na podzim půjčil 15 tis. a dostávala jsem to z něho skoro půl roku a vzhledem k tomu, že spolu bydlíme, tak vím, že si jeden měsíc pořídil drahé brýle, druhý košile po 3 tisících, třetí kolečkové brusle a přitom stále mě splacení oddaloval. Stejně tak si půjčí i od rodičů a místo co nejrychlejšího splacení se chová takhle. Ne že by to nakonec nějak nevrátil, ale hrozně to trvá. Hádáme se kvůli tomu a já se této vlastnosti hodně obávám, ale nevím, jestli to zveličuji nebo je to opravdu riziko do manželství.Nejsem si vůbec jista, jestli bych měla teď mít svatbu, raději bych měla ještě čas na rozhodnutí, ale je to už všechno zařízené a když já teď couvnu, krachne to celé. Myslím, že partner by na to i přistoupil ,ale rozrejpou ho za nějakou dobu jeho rodiče, pro které zrušení plánované svatby z mojí strany bude k nepřekousnutí a nad důvody se nebudou zamýšlet. Rodiče mu do věcí hodně mluví a časem ho vždycky nahlodají. Jinak ho mám ráda, vyhovujeme si , nechci ho ztratit a chci s ním dál být ,ale tohoto se bojím . Utíkat později z manželství a případně s dětmi je ještě horší .Svatbu navrhl partner dost brzy a já na ni kývla ještě v období tzv. růžových brýlí. Vím,že se rozhodnout musím já, ale děkuji za pomoc.
Dobromila
archiv
Dobrý den,
potřebovala bych radu, ve věci v které se sama nemůžu rozhodnout. Je mi 24 let a mám čtyři měsíce před svatbou po 7 letém vztahu. A váhám zda se můj životo ubýrá tím pravým směrem a jestli mám vůbec šanci být někdy šťastná. Problém je, že se nemůžu rozhodnout zda ten, koho si chci vzít je ten pravý, i po tolika letech si nejsem jistá, zda to výjde a zda se nezklamu. Hlavní problém je v mé, jak já bych řekla osudové lásce, k bývalému spolužákovi. Mnohokrát v životě jsem se rozhodovala mezi ním a mým současným přítelem, a vždy zvítězil rozum. Bývalý spolužák je člověk plný citů, lásky, ale naprosto nespolehlivý, má rád divoký, nevázaný život, nedokázal by se o mě postarat. Nastavající manžel je pravý opak, vždy opora, nejradějí by, abych nechodila do práce a byla jenom s ním, strašně mě miluje, dokáže mě doživotně skvěle zabezpečit. Jenže mě prostě chybí takový ten pocit lásky, kdy se vznášíte metr nad zemí a to jsem zažila jenom se svým bývalým spolužákem. Pořád na něj musím myslet, i když třeba jenom umývám nádobí a pořád se mi o něm zdá. Je ke spokojenému manželství potřeba taková ta jiskra, jak se říká mezi dvěma, nebo je podstata spokojenosti a štěstí někdě jinde? Je to opravdu o tom, že láska postupem času přechází v přátelství? Předem děkuji za odpověď.
Nicol
archiv
Vazena pani doktorko. S pritelkyni mame 11ti lety vztah, 3 tydny pred svabou. Pred tydnem jsem se po hadce od ni dozvedel, ze si jiz neni jista, jestli mne miluje nebo je se mnou jen ze setrvacnosti a ze asi zacina mit rada nekoho jineho (jeji kolega z prace) a ze tedy zrusime svatbu do doby dokud si nebude jista. Nicmene nasledujici den mi hned rano rekla, ze teda svatba bude a ze spolu budeme zit (podle ni ji nic jineho nezbyva),ale nemuze mi slibit,ze to s nim ukonci ihned. Dale ze ani nevi jestli spolu budeme na porad - stat se pry muze cokoliv.Behem nasledujiciho tydne nase vztahy nestaly za moc, ale ted je to jiz lepsi i kdyz stale to neni ono a pritelkyne odmita odpovidat na otazky ohledne nevery apod. Ma za techto okolnosti smysl vubec vstupovat do manzelstvi. Prosim o jakoukoliv radu/nazor.
Krtek
archiv
Dobry den pani.Chtela bych vas poprosit o radu ohledne meho vztahu.Jsme spolu tri roky...Nase hadky se tykaji pritelovych castych navstev hospod.Asi petkrat za tyden.Kdyz mu to vyctu ohradi se, ze ostatni kluci muzou a ze ja si ho chci jen omotat , ze za chvili nebude moct nikam.Nase minula hadka se tykala toho,ze jel misto zamnou na fotbals kamarady...a kdyz jsem se nastvala kvuli opetovnemu vitezstvi kamaradu nade mnou jeste mi vynadal.jindy by mi to nevadilo jenze zrovna ten den byl pro me hodny psychicky narocny a potrebovala jsem podporit.I pres to, ze to vedel...dal prednost necemu jinemu.mel prijet v patek a ze vzteku jsem mu rekla at nejezdi vubec,ale cekala sem ,ze prijede omluvi se a vyresime to.misto toho se mi neozval vubec nebralmi tlefon s kdyz ho konecne vzal jeste mi vynadal...a tad je nedele uz di vsechno uvedomil a zada odpusteni...jenze tak je to prad.Neco udela a ceka ,ze ja mu vsechno hned dpustim.Rikam si,ze mu to ratim tim ,zese budu chovat jako on,ale to uz by ten vztah neml vubec smysl.Jinak je hodny verny a laskavy...nevim kde se v nem tohle bere...ale vzdysi sve chovani po urcite sobe uveomi.JENZE JA UZ NA TEN KOLOTUC NEMAM SILU.Co mam delat?
anonym
archiv
Dobrý den paní Jitko. Omlouvám se za to neformální oslovení, ale paní doktorko mi přijde divné. K věci. Minulý víkend jsem zjistil dle špehovacího SW v PC že má partnerka, se kterou jsem již cca deset let a máme spolu 1 1/4-letého synka se přes chat a poté maily seznámila s mužem, resp. muži (3!) a s těmi se během cca 2 měs. několikráte sešla, a - slušně řečeno - užila si života plnými doušky, řekl bych - vypila šálek až na samé dno (snad chápete, co tím myslím ...). Já bloud doma po celodenní práci hlídal malého, baštil výmluvy že jde s bývalými kolegyněmi z práce na skleničku a když se po půlnoci vrátila, byla jako vyměněná (voňavá, usměvavá, ale odmítavá cokoliv intimního v tyto hodiny provádět). Jen na okraj - jsem její první muž, měl jsem tu čest získat její " věneček ", o vzájemném vztahu tvrdím, že " zraje jako to nejlepší víno, čím starší, tím lepší ", v sexu mne - i po proběhlém těhotenství a pozůstatcích - silně přitahuje ... Snad jen - jisté praktiky jí se mnou jsou cizí, musí se do sexu občas nutit, z mně dostupných materiálů (záznamy z PC, info z penzionu, kde se vše odehrávalo, fotky dotyčných " supermanů " atd.) jsem přiznávám zůstal lapat po dechu, co vše si dokázala užít, a korunu celému příběhu dodala - chtěl jsi mně vidět s jiným, můžeš jet příště s námi ... !!! Přiznávám, to, že bude problém s tím, že neměla jiného muže než mne, již delší dobu očekávám, navrhoval jsem společné nalezení odpovídajícího páru na vým. ale to, že to vyřeší zcela beze mne, nechá se uspokojovat od tří mužů naráz, x-kráte za sebou, s výhledem do budoucna ... Nevím, nelíbí se mi to a nevím, zda celý vztah má nějakou budoucnost nebo ne. Až do nedávna jsem prostě žil tak, jak jsem byl zvyklý z domu - muž se o ženu stará, hájí v první řadě vlastní rodinu až pak ostatní, co se doma upeče, se doma sní ... ale dnes? Prý již dva roky masturbuje, toto co se stalo, si prý náramně užívá ... Zkrátím to - odpověď prosím mailem na " jecminkova"seznam.cz " Hledám pomoc ve Vých. Čech.
Milan Novák
archiv
Dobry den. Co si myslite o vztahu, kdy spolu nechodime, pouze se vidame pro spolecne chvile. Priklad: potkame se v baru, vetsinou oba v nalade (tudiz i si vic troufam) a vim, ze napr. pozvanim k tanci se vetsinou skonci polibkem a pak uz je situace jasna - jde se k nemu nebo ke me, kde mame spolecny sex, ktery si oba uzivame. Po akci je takzvane obcas trapne ticho, rozloucime se slovy, tak zas nekdy... Nehlasi se, nepise SMS, kdyz se potkame ve dne - je to vetsinou takove trapne. Rada bych se k nemu chovala "normalne", ale netroufam si to dovolit, protoze oficialne ke me nepatri. Problem je, ze ho mam rada, chtela bych neco vic, ale nevim, jestli se k tomu timto zpusobem dojde... Navic je tu jazykova bariera. Jen bych chtela vedet, zda je to normalni - v takovem neni o cem mluvit... a jestli se mam za to nejak citit vinna, ze ja vzdychy akci zacinam, on se jen nechava - pokazde strhnout... Myslite, ze mu na me ani trochu nezalezi? Je mi s nim dobre (dusevne i fyzicky), nicmene za nekolik mesicu odjizdim a tim se pravdepodobne situace vyresi nadobro... Dekuji za rady.
Judita
archiv
Dobry den, mam takovej mensi problem a chtel bych od vas radu pac v reseni podobnych problemu nejsem zkuseny. Tak jedna se o sex ve vztahu. S pritelkyni sme spolu jiz pul roku sex pro nas byl ze zacatku tvrdy orisek protoze sem mel ze zacatku problemy ( stres, vytizeni, unava, deprese ) a pritelkyne to se mnou nevzdavala a nakonec sem se nejak dokazal odpoutat od vsech problemu a uvolnit se. Vse klapalo jak ma a fungovalo jak ma, nez prisel problem s mou pritelkyni. Parkrat sem se chtel s ni milovat ale bylo mi receno ze prestala z niceho nic mit chut na sex. coz me docela zdesilo protoze si myslim ze sme si i po teto strance rozumneli ale stalo se. Zkousel sem to dal jestli ji dokazu nejak vzrusit presvedcit po par pokusech, kere dopadly marne jsem to vzdal.... Bylo mi receno ze na to nema chut ze si nepredstavuje sex s nikym jinym a ze se na to - na me nedokaze soustredit coz me zdesilo jeste vic. Nechci na partnerku nejak tlacit aby se z toho nevyvinul nejaky komplex problemu, ale mrzi me to i ona mi rekla ze ji to mrzi ale neda se z tim pry neco delat. Kdyz se mi ji povede vzrusit tak to docela dlouho trva a neni to tim ze by byla nejako narocna to vim zcela jiste ale proste se nedokaze soustredit . Poradte prosim cim by to mohlo byt popr. napiste nejakej otazky ja strucne a vystizne odpovim. Dekuji predem za kladne vyrizeni
Sholva
archiv
Dobry den,dovolte mi,abych Vas pozadal o radu.Je mi 21 let a chodim skoro rok s 18-cti letou divkou.Ze zacatku bylo vsech no super,jezdil sem k ni na vikendy,s jejimy rodici jsem si bezvadne rozumel,az na jednu vec a tou je,ze cela rodina je silne verici a ja bohuzel ne.Normalne jsme spolu spavali.Az casem jsem zjistil ze to vlastne delala kvuli me abych ji neopustil a to me celkem vzalo.Proto jsem se bezvahani rozhodl ze s ni spavat prestanu aby vedela,ze ji miluju.Od te doby se vsechno rapidne zmenilo k horsimu.Jeji rodice ji zakazali abych u nich spaval,u mne spavat nemuze a tak se vydame o hodne min a na nasem vztahu se to dost podepisuje.Prijde mi,ze ji ztracim,ale pritom nechapu proc .delam vsechno co si preje,ale prijdemi,ze ji to je jedno.Je to jeji prvni vaznejsi vztah a tak me napadlo ze treba nevi jak se zachovat aby me dala najevo ze me ma taky rada,ikdyz ja vim ze ma.Jeste bych chtel dodat ze jsme oba ve znameni panna,tak jestli nema taky trochu vliv tohle.Predem dekuji za vyrizeni me otazky.Dekuji mnohokrat.Nashledanou
Petr
archiv
ahoj.Chcela by som vas poprosut o radu.Je to dost zlozite,tak sa Vam to pokusim vysvetlit.Mala som priatela(asi pred rokom),ktoreho som mala rada,ale nelubila som ho.Po istom case sme sa rozisli a on tvrdil,ze som ho velmi zranila.Najskor ma to nemrzelo,ale stretavam ho skoro kazdy den a postupom casu som si uvedomila,ze ho vlastne milujem.Nechcela som mu to povedat a boli sme niekolko krat aj spolu,myslim,ze sa este pritahujeme.Ale ked som ho poziadala,aby zaujal stanovisko k tomu,ze sme nieco spolu mali,povedal mi,ze si uz nevie predstavit vztah so mnou.Milujem ho,velmi ma to trapi a neviem,ci mam este o neho bojovat a hlavne ako.Chcem byt s nim.Casto ma vsak ignoruje a ja neviem co mam robit.Prosim,poradte mi.Dakujem.
dominika
archiv
Dobrý den, dovolte mi, abych Vás požádala o radu. Jsem s manželém 20 let a máme dva kluky. Naše manželství není jendoduché, už několikrát mi byl ve vztahu nevěrný a já mu vždy odpustila. Asi před dvěma roky měl milenku se kterou udržoval rok vztah. Zase jsem mu odpustila. Asi jsem se s tím nemohla vyrovnat a já si našla kamaráda se kterým jsem si dopisovala a povídala. Když na to manžel přišel udělal mi strašnou scénu a já ho vyhodila. Nastěhoval se k matce. Jezdil za mnou ať mu dám poslední šanci. Asi po dvou měsících jsem zjistila že ho pořád miluji a že mu tu šanci dám. Domluvili jsme se že se nastěhuje zpátky. Ale po týdnu se nic nedělo. A pak jsem se dozvěděla že se zamiloval do jiné ženy a že ji nikdy neopustí a že se už nevrátí. Přesto někdy jezdívá domů, je strašně unavený, zůstane přes noc a máme spolu intimní styk. Milenka si myslí že jezdí za klukami. Nevím jestli do dělám správně, nevím jak se mám zachovat. Miluje mě ale taky jí.
Jiřina
archiv
Dobrý den,paní doktorko.Je mi 23,s přítelem jsem necelý rok a půl,je to o něco mladší cizinec-muslim,který u nás studuje.Přestože ho moji rodiče (hlavně matka),nejprve nepřijali dobře (už za sebou jeden vztah s cizincem mám a nedopadl nejlépe),posléze poznali,stejně jako já,že mě přítel nechce využít,ale že mě opravdu miluje.I když máme vztah na dálku(oba prozatím studujeme v jiných městech a vídáme se pouze dva delší víkendy v měsíci),věřím mu,že je mi věrný.Občas samozřejmě také žárlím,on je narozdíl ode mě k lidem takový otevřenější,ale to je dáno asi spíš mentalitou a jelikož se snaží dát mi "první poslední",co může,snažím se nechávat si nesmyslnou žárlivost pro sebe.Můj problém se týká toho,že přítel mluví o svatbě,kterou by chtěl zrealizovat teď v létě.Já si tím ale vůbec nejsem jistá,protože mi přijde,že jsme oba ještě strašně mladí,také finančně závislí na rodičích a především jsem ještě nepoznala jeho rodinu.A z té mám docela strach.Oni o mé existenci sice vědí,ale jen v tom smyslu,že máme platonický vztah-u nich totiž nepřipadá v úvahu,aby spolu lidé chodili a spali,musí se vzít.Mimoto se prý údajně jeho matka nechala slyšet,že nechce,aby si její syn vzal nemuslimku.Slíbil mi,že až dokončí třetí ročník(teď je v prvním),vezme mě na prázdniny k nim domů a představí mě jako svou manželku.Prý si mě uhájí a když mu půjde dobře studium,rodiče jeho osobní život zas tak zajímat nebude.Několikrát jsem mu opakovala,že pokud se vezmeme (klidně za pár let,na svatbu bych tolik nespěchala),nikdy v jeho zemi žít nebudu a on s tím zatím plně souhlasí a říká,že chce žít u nás nebo jinde v Evropě.Vím,že jistotu mi nikdo nedá,ale jak můžu zjistit,že za pár let nezmění názory?Opravdu ho miluji,on mě zcela jistě taky,protože vydržel mnoho mých hysterických výstupů a psychických problémů a byl vždy při mně.Nechci ho ztratit.Jen mám strach,aby se ve své rodině pak nechoval úplně jinak.Poradíte?
Jiřina
archiv
Dobry den pani doktorko, chtela bych vas poprosit o radu. Jsem po 25 letech rok rozvedena s muzem, ktery byl docela hodny, ale mel cely zivot milenky.Porad jsem mu odpoustela - byla jsem zamilovana, ale pred dvemi lety jsem potkala nynejsiho pritele, odstehovala se za nim do ciziny a rozvedla se. Da se rict, ze jsme spolu stastni, mame naplanovanou svatbu, ale prisla jsem na neco, co mne trapi. Pritel komunikuje na internetu neustale s jinymi zenymi, se kterymi se seznamuje pres inzeraty. Tvrdi mi, ze o nic nejde, porad slibuje, ze prestane - a nic. Ja mam ale strach, aby se casem neopakovalo to, kvuli cemu
jsem utekla od manzela.
Nevim si uz rady.
Iva
archiv
dobry den, potrebovala bych poradit se svym pritelem. pred pul rokem mu zemrel mladsi bratr a od te doby se strasne zmenil. zacal pit a nasel si pry jenom kamaradku. nekdy mam pocit, ze je neco vic. je mu vsechno jedno. je apaticky a nekdy mi pripada, ze me nevnima. chtela jsem se s nim rozejit,ale on me prosil at zustanu, ze me miluje.jenomze uz jsme se spolu nemilovali 2 mesice. rika, ze to nepotrebuje a ze ted na to nema chut. porad se jenom hadame. miluju ho a nechci ho stratit. chci to s nim jeste zkusit, ale vi, ze ho to porad trapi. za psychologem ho nedostanu za zadnou cenu. a nechce se s tim sverit ani me. co mam delat? dekuji
katka
archiv
Po přečtení dotazu od pana Zdeňka bych si dovolila vyjádřit svůj názor. Raději bych se v případě pana Zdeňka orientovala na svoji původní rodinu.Mám zkušenosti, že čím je člověk starší, tím hůře přijímá všechno nové. Ne že by byl Zdeněk ve 38 letech už neschopný vytvořit novou rodinu, ale jde to strašně ztuha, člověk už všude s sebou má svou minulost a leckteří noví partneři o ni příliš nestojí, přitom jakmile jsou v tom děti, nevzdáme se jich za žádnou cenu. Viděla jsem jednou film Válka Roseových, sice to tam bylo z trochu jiných důvodů, ale i tak bych vzpomněla na závěrečná slova advokáta - vezměte rozum do hrsti, oprašte všechno hezké, co kdy mezi vámi bylo a vzpomeňte si na všechno, co jste kdy měl na své ženě rád. Za předpokladu, že to samé se dá očekávat i od ní. Pan Zdeněk není člověk, kterému by byly jeho vlastní děti lhostejné a rozbití rodiny by stejně těžko nesl. To mě tak napadá, protože jsem sledovala několik takových mužů s pěkným vztahem k dětem ( vždy to byly dcery ), kteří odešli od rodiny a výsledkem bylo vždycky docela fiasko. Svoji novou partnerku asi dost obtěžovali svými stesky , takže se docela hádali a u dětí ztratili kredit ať dělali co dělali .Všichni se tím pak jenom užírali a po pár letech svorně tvrdili,že už by do toho znovu nikdy nešli. Ale to jen já mám zrovna ve svém okolí takové případy, každý to musí posoudit samozřejmě úplně idividuálně .
Alice
archiv
Dobrý den paní doktorko, ráda bych znala Váš názor. Již dva roky jsem s přítelem, máme měsíc před svatbou a já jsem ve čtvrtém měsící těhotenství. Oba se moc těšíme, oba chceme to samé, rodinu, domeček na vesnici... Problém je v tom, že můj přítel (31 let) kouří už několik let marihuanu a mě to začíná čím dál víc vadit. Předtím jsem mu to bez problémů tolerovala, teď ale na to začínám být přímo alergická, i na jeho přátele, se kterými svou "zálibu" provozuje. Dokonce jsem mu jednu dávku vysypala do koše. Obvinil mě, že se mu hrabu v kapsách a dva dny mě ignoroval. Nechci mu dávat nůž na krk, protože tuším, že si takové vydírání nenechá líbit, ale zároveň se s tím nechci smiřovat. Vadí mi, jak se potom chová, vadí mi ten zápach, jsem pak protivná, zlá a urážím ho. Asi před deseti lety byl závislý na pervitinu, z toho se vyléčil a přísahá, že už nikdy do tvrdých drog nespadne, ale já mám stejně strach. Jinak je ke mě pozorný, hodný, zajímá se o mé problémy, komunikuje se mnou, ale tady narážím na zeď. Občas slibuje, že toho nechá, ale vzápětí na to zapomíná. Nevím, jak tuhle situaci řešit, někdy mi připadá, že přeháním, jindy mám pocit, že se chová jako pravý "závislák". On sám v tom problém nevidí a rozhodně by neuznal, že je závislý. Myslíte, že by nám pomohla partnerská poradna? A jak ho mám přesvědčit, že je ten problém pro mě natolik důležitý? Děkuju za Vaši radu a přeju krásné jaro.:)
Štěpánka, 25
archiv
PRO KAROLÍNU : milá Karolíno, to velmi dobře znám. Nejen že mi můj dnes už bývalý muž nic nevracel, ale on se místo mě mazlil se psy, a jak! Něhy v něm bylo plno, ale ne pro mě. Odešla jsem i s malými dětmí - 6 a 10 let, je pravda, že jsem měla ke komu - k mému o dva roky mladšímu příteli s kterým jsme se znali z mládí, ale nečekala jsem až budu opravdu stará /co to je?/ a rozhodla jsem se vzít zbytek života do svých rukou. Bolelo to, ale nelituji. I to miminko ještě v těchto letech přišlo a je zdravé a šťastné. Nezájem druhého bolí, zvlášť když má člověk rád...
Alena - Alice /43/
archiv
Dobrý den,paní doktorko.Můžete mi prosím poradi?S manželem se rozvádíme.Důvod byl ten,že ho řivit nebudu.Zaměstnání si najít nehodlá.Před 3měsíci jsem se odstěhovala s dětma 14 a 10 let(chlapci).Vše šlo řešit dohodou.Kupuje jim věci co si nemůžu dovolit koupit jen tak.Mají třeba kredi za dobé známky ve škole.Hrozně mně to ubýjí .Nechci jim zakazovat tátu.To ne.A nechci si děti kupovat.prosim poradte jak mám postupovat.Děkuji
ajina
archiv
Dobrý den, paní doktorko. Už rok mě trápí zdravotní problémy - pohybové ústrojí, klouby, nadměrná bolestivost i bez fyzické námahy. Veškeré výsledky vyšetření jsou v normálu. Celý rok jsem pod zvýšeným psych.tlakem, řešení bytové otázky (2xpřestavby, 2xstěhování), odchod dlouholetého partnera. Uvědomuji si, že zdrav. potíže nastartovali v tomtéž měsíci, co celý kolotoč osobních problémů. Protože ani lékaři neví, co způsobuje bolesti, napadlo mě, zda se nemůže třeba jednat o psychosomatické potíže. Vysledovala jsem, že s intenzitou únavy, nepohody a stresu, sílí intenzita bolesti. Můžete mi prosím poradit, který lékař, psycholog v Ostravě se tímto zabývá ? Navštívit psychologa ? Osobně nemám pocit, že bych svůj stres nezvládala, ale už se chci těch bolestí zbavit, značně mi omezují život - sport, turistika....a v důsledku i dobrou náladu :-) Děkuji za odpověď a přeji Vám příjemný den. H.
Helena
archiv
Dobry den, muzete mi prosim poradit? Ziji s partnerem jiz paty rok. Pred dvouma rokama jsem se s nim na pul roku rozesla, protoze mi propadl alkohoholu a fyzicky mi napadnul. Po pul roce jsem ho prijala zpet a narodila se nam dcerka. Bohuzel nas vztah provazi jeden konflikt za druhym, priznavam ze ja nedokazu ustoupit jak on by si predstavoval,protoze mam svoji hrdost a jeho vybuchy vzteku mi prijdou zbytecne, ale i bohuzel opet dochazi k tomu ze mi fyzicky i psychycky atakuje. Nevim jesli v tomto vztahu dal setrvavat.
maca
archiv
dobry den pani doktorko z manzelkou se rozvadim mame spolu dve deti svy deti mam rad a zaroven je nekdy nesnasim mam problemy se vyrovnat s tim ze nejsou se mnou nevim proc to tak je jako by mi ublizily oni ale vim ze za to deti nemuzou proc kdyz je tak strasne miluju vznikaji u mne takovy pocity nekdy si je nechci vzit ani k sobe a presto je mam moc rad a zalezi mi na nich vlastne i na manzelce mi zalezi presto ze vim ze s ni nemuzu uz zit
martin
archiv
Dobrý den. Můj problém je asi natolik běžný že jsem dlouho ani nepřemýšlel nad pomocí odborníka. Jsem 3 roky ženatý a s partnerkou se známe 10 let. Dlouho jsme se znali jen o víkendech a společne žili až rok před svatbou. Možná během toho roku jsem měl poznat že je někde chyba, ale nestalo se tak. Vždycky jsem si vážil že manželka uvažuje prakticky, jenže jsem po čase zjistil že od vztahu očekávám více než jen praktičnost. Hádky a výčitky ze strany manželky jsou poměrně časté a já už někdy nedělám nic jiného než přemýšlím jak se jim vyhnout i za cenu lži. Několikrát jsem přemýšlel o rozvodu, jenže z obecného hlediska proto vlastně nemám důvod, krom toho že se necítím štastný. Snažil jsem s ženou si promluvit a říct ji bez emocí co cítím, jenže vzala to tak, že ji osočuju a že si akorát něco namlouvám. Takže postupně to proměnila v hádku a výčitky z čehož jsem se snažil vycouvat. Jednou když už jsem nevěděl co dál, jsem se uzavřel do sebe a přemýšlel co vlastně chci. Tento stav trval několik týdnů a během něj žena, možná že měla pocit že se opravdu něco děje, změnila své chování a já měl najednou vedle sebe ženu jakou jsem chtěl mít. Takže jsem se zas po čase cítil šťastný a začal si plánovat další život. Jenže tahle idylka trvala asi 14 dní, po kterých se vše vrátilo zpět do kolejí, které jsem tolik neměl rád. Snažil jsem se několikrát najít řešení a navrhoval ženě, že se na chvilku odstěhuju ať si můžeme od sebe na chvilku oddechnout a přemýšlet s čistou hlavou co dál. Tato myšlenka byla zavrhnuta z její strany, z důvodu že by to znamenalo rozchod. Už nevím co dál, protože se mnou nechce žena zajít k odborníkovi, což jsem ji také několikrát navrhoval. Prý z důvodu že se nenechá někoho, kdo nás vůbec nezná, šťourat v osobním životě. Navíc žena začla plánovat dítě a při jakémkoliv náznaku že si nejsem jist mě osočí z nevyzrálosti. Opravdu nevím co dál a co dál udělat. Navíc mám pocit že ani nevím jestli s ní opravdu chci trávit zbytek život a navíc mít s ní dítě...
Pavel
archiv
Vážená paní doktorko, jsem 16. rok vdaná, ale děti mám ještě malé. Manžel prožívá krizi středního věku, již půl roku je jako vyměněný, téměř nemluví, jen zírá do prázdna a téměř se mě nevšímá. Tvrdí sice, že nás má rád, ale všechno ho rozčiluje - mé (často prý naivní) otázky a nereálné představy, křik a hlučné děti atd. Zoufale potřebuji jeho zájem, objetí, ale i když se sama přitulím, nic mi nevrací, prý příliš tlačím na pilu, neumím to s ním a plno dalších jeho výhrad. nevím, co dělat. Velmi nerada bych se rozváděla, ale bojím se, že hlavním důvodem je ohled na děti, kterým nechci nic vzít. Cítím se velmi sama a bojím se, že po odchodu dětí stejně od manžela odejdu, budu ovšem už stará. Děkuji.
Karolína
archiv
Dobry den, prosim poradte mi jak se jmenuje stav, kdy telo a normalni clovek se vyviji jako dospely jedinec, ale jeho citove potreby jsou na urovni maleho ditete (netouzi po partnerskem vztahu, ale sni o tom, ze je ditetem a ma pevne pouto s matkou). Jedna se o temer tricetiletou zenu, ktera toto proziva a o tomto sni. Zamilovava se do zen (dominantnich-napr. ucitelek) jiz od detstvi, ale eroticky kontakt nevyhledava ani po nem s zenou netouzi. Jde o moji kamaradku,ktera se mi s tim kdysi sverila a mne to porad vrta v hlave. Dekuji
Karla
archiv
Dobrý den paní doktorko, bude mi 40 let a již 4 roky mám přítele, který je o 20 let starší. Je ženatý, děti jsou v mém věku, s manželkou 7 let intimně nežije a dovolené víc jak 10 let každý prožíval sám. Po roce naší známosti se o našem vztahu jeho žena dozvěděla a dělala vše pro to, abychom se rozešli. Několikrát se se mou sešla, nechala mne sledovat. Bylo to velmi psychicky náročné, pokusila jsem se vztah ukončit, protože můj přítel chtěl "sedět zadkem na dvou židlích" tz. nechtěl přijít o mne ani o manželku.Měla jsem ho moc ráda, a tím pádem věřila jeho slovům, jak od ní odejde až.... Vždy, kdy jsem ho chtěla opustit, tak strašně sliboval a dokonce si mne uplácel. Já chtěla jen jeho. Manželka o nás ví, on se se mnou dál schází, ale já už jsem asi na konci. Nevím, co mám dál dělat, opustit ho nejde, protože tak silná zase nejsem, tak mu vždy podlehnu a uvěřím. On si se mnou plánuje budoucnost, ale vím, že jsou to jen slova, aby o mne nepřišel. Manželka ho chce proto, protože je příliš stará na to, aby zůstala sama, i když ji nabízel finanční zázemí.Ona ho nechce "pustit" a on nemá sílu se vzepřít. Chce mít klid, to je mne jasné. Vím, že mne miluje, je na mne i závislý, vím, že si oni dva nemají co říci, ale také vím, že jsem spolu 40 let a zaběhlé zvyky jsou silné. Takže mne miluje, ale u ní ho drží zaběhlý zvyk a zázemí. Mne se bojí, že je starý a že ho jednou opustím. Nemohu ho stále přesvědčovat, že to tak není, to přece musí vycítit sám. Necítím se jako mrcha, protože jsem nevzala dětem tátu, mají dávno své rodiny, ani jsem nenarušila fungující manželství, protože dávno přede mnou fungující nebylo a můj přítel měl vždy partnerky. Nevím, jak dál. Můžete mi paní doktorko poradit? A nešetřete mne. Děkuji
Zuza
archiv
Vážená paní doktorko,
Dostala jsem se do nepříjemné situace a prosím Vás o radu.
Byla jsem 20 let vdaná, mám dvě téměř dospělé děti (nyní 17 a 21 let). Rozvod jsem nesla velmi těžce. Ze začátku mi připadal jako konec života, konec
plánů a nadějí. Byla jsem zoufalá. I když bývalý manžel se k nám zachoval velmi solidně, protože nás nechal bydlet v domě , který jsme
společně opravovali, ( bydlí zde i moji rodiče). Dům je teď můj a finanční vypořádání s manželem je pro mne únosné.
Od rozvodu uplynulo 5 let. Postavila jsem se na vlastní nohy, nejsem už na nikom závislá. Samota je ale pro mne velice skličující, protože současně dospěly i
děti a čím dál častěji "vylétají z hnízda".
V loňském roce jsem si našla přítele. Také byl 20 let ženatý, má vlastní byt. Je hezký, vzdělaný, slušný, máme hodně
společných zájmů, trávíme spolu všechny víkendy i dovolené....ALE on se neustále snaží udělat si ze mne služku, snad i živitelku . Vyžaduje, abych mu prala, vařila, starala se o něj a kdybych se (s největším sebezapřením a trapnými pocity) nebránila, nechal
by se klidně i živit. Na domácnost nepřispívá pravidelně nic, když sám uzná za vhodné, tak občas přiveze něco k jídlu nebo za mne zaplatí v restauraci. Přitom mi dává najevo, jaká je výborná partie, jak se mi věnuje tím, že se mnou jezdí na výlety, že už nejsem sama. Zkrátka velice
rychle pochopil, že mám hrůzu z toho zase zůstat sama a začal toho zneužívat.
Když jsem mu svoje pocity popsala, řekl, že to jsou nějaké dojmy, které jsem si sama vyfabulovala a že o to není pravda.
Spočítal si, že pro něj bude výhodnější, když zůstane bydlet ve svém bytě a bude u nás trávit jen
víkendy ("zn. laciný hotel - kompletní služby").
Jsem z toho dost na rozpacích. Už nejsem nejmladší (45 let), svého přítele mám ráda a mám opravdu velký strach z toho, že bych zase zůstala sama,
ale na druhé straně se nechci nechat takhle využívat. Sama dost bojuji s tím, když z jedné výplaty živím dva studenty a ještě splácím dům a [tato otázka byla zkrácena]
Veronika
archiv
Dobrý den, rád bych Vás požádal o radu. S přítelkyní jsme právě překročili známostí rok a půl. Oběma nám je pětadvacet, oba máme práci a vše bylo v pořádku. V současné chvíli spolu již třetí měsíc bydlíme a myslím že od začátku zjišťujeme, že to asi není to ono. Přítelkyně, byť je mladá, se chová jako zralá žena po čtyřicítce (nic proti, ale jsme ještě mladí) a není s ní vůbec nic. Ve společnosti se chová suveréně, žertuje a vše se zdá být v pořádku, chová se jak silná žena. Úplně jinak je tomu ale v případě, že jsme spolu sami doma. V něčem se neshodneme, v klidu jsme schopni si o tom promluvit a když dojdeme k závěru, který není zrovna po jejím, cítí se být ukřivděna, je naštvaná a je schopná kvůli tomu začít i brečet. Jsou to opravdu i maličkosti, ale proč kvůli nim mám spávat na zemi? Pomalu se bojím doma projevit svůj vlastní názor a chtít něco jinak, než přítelkyně, aby zase nebylo zle. Vše sice řešíme v klidu, žádné násilí, nebo něco podobného, ale pak jsou vždycky dva až tři dny klid. Mě to v té domácnosti nebaví, protože se tam cítím z půlky jak na návštěvě a z půlky jak v dobách kdy jsem bydlel s rodiči a musel se na všechno ptát. Když jdu ven, zase se jí to nelíbí a stěžuje si, že mě to doma s ní nebaví. Nojo, ale když se tam člověk cítí takhle. Myslíte, že je možnost že se to ještě otočí, nebo je něco, co bych mohl udělat pro zlepšení situace? Cítím se z části jak v krabici, nemám vůbec možnost ovlivnit nic sám. Co si o tom myslíte? Díky za odpověď...
Bruno
| předchozí | ... 9 10 11 12 13 14 15 ... | další |
