Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

POKRAČOVÁNÍ.
Po měsíci se to stalo zase. Zase se potajmu připil. Mi hlavně vadí, že má potřebu mi lhát. Lhal mi, kdo mu volá, po čase jsem zjistila, že se setkal s holkou, pro mě neznámou, a to v době, kdy jsme byli od sebe. Nevěřím mu, řekla jsem to několikrát a nepřipadá mi, že by chtěl získat mou důvěru zpátky. Trvá to moc dlouho, to špatné období a největší problém, že mi chce lhát, ale hlavně že nedokáže se mnou komunikovat. Nevím, jestli nechce nebo neví jak. Říkám mu všechno, ale není to oboustranné a nevím, jak docílit toho, aby chtěl být ke mně upřímný? A taky nevím, co si doopravdy myslí. Poradíte mi, co bych mohla udělat, jak docílit toho, aby semnou mluvil o našem vztahu?

Pokračování.
Nejvíc se to uklidnilo na dovolené, oba jsme byli jiný, ale jak jsme se vrátily domů, tak se postupně vracelo do starých kolejí. Své sliby neplnil, nepřipadalo mi, že se chce snažit, abychom upevnily náš vztah. Nejvíce mě štve, že si dá třeba dvě sklenky vína potají (já už ležím v posteli a jdu spát), pak vypije láhev, pak zjistím že si dal několik panáků tvrdého alkoholu, vzbudím se, zjistím, co se stalo, a ještě mi do očí lže, že nepil a takových případů bylo několik, ani to nespočítám na obou rukách. Využil i situace, kdy já nejsem doma, přijedu z práce a zdá se mi divný, zeptám se ho, jestli pil a lže mi. Další den o tom mluvíme, spíše já, protože má většinou okno. Několikrát mi sliboval, že už to neudělá, ale stále to porušuje. Jednou jsem to už nevydržela a vykopla jsem ho z bytu, měsíc byl pryč. Během toho měsíce byl milý, laskavý, psali jsme si každý den, přišel i ke mně do práce, aby mi dal svačinu. Stýskalo se mi, tak jsme si promluvili a vrátili se k sobě.

Dobrý den,
mám o 12 let staršího přítele. Když jsme se začali bavit, hodně jsme si rozuměli, až mě to překvapilo, protože jsem si řekla, že nebudu chodit s chlapem, který je o víc jak 5 let starší. Ze začátku jsme byli kamarádi a spali jsme spolu, neměli jsme vztah. Jednou mi řekl, že se do mě zamiloval a já jsem vycouvala, odstřihla jsem ho a začala se stýkat více s někým jiným. Řekli jsme si totiž, že to bude bez závazků. Po čase jsme se začali zase více stýkat a taky spát. Později se to začalo komplikovat a začalo to být zvláštní. Byla jsem totiž už připravená na vztah. Tak jsme po rozhovoru, usoudili, že bychom měli zkusit spolu chodit. První půl rok byl skvělý. Naučila jsem se být díky němu lepším člověkem, začala jsem k němu více cítit, ale pak se to zvrtlo. Přítel se začal měnit, nejprve začal porušovat své sliby, jednou jsme se dohodli že přijede v 18 hodin domů, ale nepřijel a nedal o sobě vědět, hodně jsme se hádali.

Dobry den,
Je mi 21 let, stejne jako memu priteli, se kterým chodim 5 let. Mezitím jsme se parkrat rozešli, kvuli jeho potrebe se bavit. Nakonec vzdycky prisel s omluvou a ja jsem nasemu vztahu znovu dala sanci. Pozorne chovani mu vydrzelo pokazde jen chvili. Před rokem jsme zacali bydlet spolecne. Já studuji a muj pritel (po půl roce nic nedelani) zacal o víkendech pracovat. Mam dlouhodobe pocit, ze ja davam a on jen bere. Delam takrka vsechny domaci prace, protože on si jich nevšimne a nebo to udela s velkou nechuti. Davam mu jasne najevo, ze nechci byt jen doma. Nakonec jdu na zmrzlinu, do parku,... vsude sama. Rodice meho pritele ho miluji nade vse, protoze je jejich jedine dite a plne ho ve vsem podporují. Ja uz z nej prestavam byt paf. Mam pocit, ze me taha dolu a krome hrani pocitacovych her a pohodlí o nic v zivote neusiluje. Muj pritel je hodny, chytry a proto, je pro me rozhoupat se k rozchodu tezke. Zároveň, ale nechci byt s někým, o kom si nemyslim, ze spolu budeme navždy

dobrý den, už si nevím rady, jak to dostat z hlavy a přenést se přes to. Můj přítel odešel od své ženy, se kterou má dítě a podvedl mě s ní. Řekl mi, že ani neví proč to udělal, že se bojí, aby mu ta žena nezapírala dítě, dokud nebude rozvod. Jenže k rozvou dojde až tak za 2 měsíce a já už tohle prožívám 3 měsíce a nevím jak dál. SLibuje, že už to neudělá, ale pokaždé když jde k nim domů za svým dítětem, nemohu se zbavit té představy. Ona když ho chce vidět, vždy si něco vymyslí a přinese mu něco potřebného do práce a pak spolu venku hodinu kecají a já sedím za dveřmi a čekám. Pořád mi říká, že se trápím zbytečně, ale já nevím jestli mu ještě věřit mám. Mohla by jste mi poradit, jak se k tomuto mám postavit? Děkuji za odpověď.

Dobrý den,jak se vyrovnat s nenaplněnou laskou?V 15letech jsem měla chlapce o 10 let staršího,rodiče mě dotlačili k rozchodu,já to nechtěla.Milovala jsem ho a nikdy nezapomněla.Nyni jsme se setkali po 25letech já v tom lítám úplně stejně jako předtím.Stacil pulnhodinovy rozhovor a me telo dalo najevo co se deje a to tak ze to poznal i on.Miluju ho porad cela ta leta.Ja ho taky pořád přitahují,psali jsme si tak jako kdyby ty roky ani neubehli.Byly to milostne zpravy.Jeho pohledy jsou jako tehdyBohuzel už mám rodinu já i on.Strasne bych s ním chtěla mluvit a všechno mu vysvětlit ,ale on se bojí setkání.Strasne mě to nici pořád na něho myslím a mám pocit že se zblaznim,chci být s ním ,s manželem už se nemůžu ani milovat aniž bych myslela na něho.Da se s tím vůbec nějak vyrovnat jak se s ním setkat.Nikdy jsem se s naším rozchodem nesmířila.Rekla jsem mu co k němu cítím a asi jsem ho vyplasila nebo se bojí toho co cítí a že neodola.Dekuju za odpoved a radu co dělat abych se nezblaznila.

dobrý den, prosím o radu.Jsme s partnerkou 2 roky a dosud byl náš vztah oboustranně spokojený,naplňovaný a oběma v něm bylo hezky.Neměli jsme zásadních a neřešených problémů,žili jsme spolu,plánovali,těšili se na budoucnost. Mě je 52 jí 45 oba jsme bezdětní.Před měsícem jí kontaktoval její bývalý že by si přijel pro zbytek svých věcí o které dříve nejevil zájem.Rozešli se co vím před 5-ti lety tak že on odešel za jinou.Znají se asi 20 let a spolu byli 16.Sešli se asi ještě 2x a vždy spolu strávili několik hodin,údajně povídáním. Partnerka je teď odtažitá,nespíme spolu.Řekla že chce odstup, že má v hlavě a srdci zmatek a neví co má dělat jak se rozhodnout. Že mě má moc ráda a váží si našeho vztahu.Že s ním má ale hodně společného,prožitého má ho v srdci,je pro ní jako člověk důležitý,přitahuje jí,atd.Mnohokrát jsme již celou situaci rozebírali,připravuje mě na možnost rozchodu. Miluji jí,nevím co dělat,jak vztah zachránit, jsem zoufalý. Děkuji

Dobrý den, mám dotaz...s partnerem jsme cca rok a půl..On už nemá takový zájem o sex, říká, ze je pro nej nejlepší vyvrcholení a tak upřednostňuje hlavně orální sex, hlavně před spaním. Kdyby byl sám - udělá se rukou. Jenže já mu nechci každý den dělat oral. Je to pro mě frustrující, protože on už je unavený a nemá chuť dělat mě, já nemám pak náladu udělat jeho, on je pak naštvaný, ze se mu nedostává a když spolu máme sex, tak to bere jako potěšeni pro mě, což mě strašně ubijí, protože on z toho nemá takový požitek a chce něco ,,za to” - orální sex. Mně nedělá problem jednou za 3 dny, nebo klidně i každý den, když je to vzájemně, ale tohle mě ubijí..Dnes jsme se pohádali, když jsem odmítla ho udělat, stěžoval si, že on nedostal už 4 dny(přitom včera proběhl normlani sex) a ja mu k tomu řekla, že takhle se cítím skoro vzdy já. Urazil se a ja teď usinam ubrecena. Nevím už si rady, je to už dlouhotrvající problem a nevím jak ho resit. Prosím poraďte...

Dobrý den, potřeboval bych poradit. Drive jsem se platonicky zamiloval do svého kamaráda. Poté, co jsem se mu vyznal a on mě odmítl, jsem se s tím vyrovnal, měl jsem roční vztah, který však kvůli vzdálenosti skončil. Kamarád si mezitím našel holku. Před pár dny jsem se svým kamarádem popíjel a skončilo to způsobem, že se nechal ode mě osahavat (prý si můžu sáhnout kam chci, když mi to pomůže). Kamarádka nás jednou spolu potkala a říkala že to prý mezi námi jiskrylo a že na mě házel až zamilované Pohledy. Nicméně mě se po tom večeru tato (platonická?) láska vrátila. Jsem z celé této situace velmi zmatený. Zažívám rozpor mozku se srdcem a nemůžu se na nic soustředit. Navíc nevím co si mám s celou touto situaci počít. Zkusit se odmilovat? Jak? Mít naději? Něco zkusit i když mě už jednou odmítl a stále chodí s holkou? Děkuji moc za vaši odpověď.

Dobrý den, s manželem jsem byla 25 let, máme dvě děti, starší dcera má 23 a je autista, mladší syn je o dva roky mladší, oba studují. S manželem jsem přežila jeho vztahy, hádky, odluky, problémy s prací, občas na pracáku. Nyní nemá opět půl roku práci....Odcizili jsme se a vyústilo to v odloučení. Teď je manžel půl roku pryč a já jsem očekávaný klid nenašla. Vím, že být spolu nejde, ale přesto se trápím. Vytěsňuji pořád to zlé a myslím jen na to hezké. Nerozumím tomu, přitom mne z bytu vyhazoval, po celou dobu pandemie se ani jendou nezeptal, jestli děti něco nepotřebují, nic jim nekoupil. Teď jsem zažádala o rozvod a chce vyplatit, i když může jít do společné garsonky. Já mám doma oba dospělé jedince, o dceru se budu muset starat, má 2. stupeň postižení, sama není schopna fungovat a postarat se o sebe. Manžel si ji bere v týdnu (vícekrát) na vycházku, jinak ne. V současné době se necítím dobře, asi přišel i strach,jak to všechno zvládnu sama finančně a psychicky. Trápí mne i vztah syna s manželem, který je více letý, mají velice špatný vztah, nestýkají se.
A tak mám najednou výčitky, i když vím, že to je správné, celá rodina trpěla našim nefunkčním manželstvím. Manžel měl hlavně rodiče, jezdil s nimi na dovolenou, kamarády a já jsem nějak nikde nebyla.
Nemohu v noci spát, je mi zle, mám neustále stažený krk, problémy s polykáním, přitom je to už skoro šest měsíců, co odešel.
Jak si pomoci? Děkuji za Váš čas a odpověď.

Dobrý den,
Před více než rokem a půl jsme se rozešli s přítelem po 2 letech vztahu. Oba jsme nadělali chyby, o nevěru nešlo, rozchod byl emotivní. Po čase jsme si oba našli jiné partnery. Bývalý přítel si našel novou dívku, ale z daleka, hodně spolu cestovali, trávili víkendy spolu. Říkal, že po 3 měsících řešili, zda jsou ochotni se k sobě do budoucna přestěhovat (do jiného města), ale ani jeden nechtěl, tak to pro něj ztratilo význam. Jinak by pokračoval ve vztahu a čekal jak se vyvine. Pak si vzpomněl na mně, kontaktoval mě, začala jsem mu chybět a nakonec chtěl znovu zkusit vztah se mnou. V tu dobu ale měli ještě zaplacenou dovolenou, na kterou jeli, hned po návratu se s ní po 7 měsících vztahu rozešel. Já se s novým partnerem rozešla také, i když jsme si rozumněli, protože mi bývalý přítel chyběl. Teď jsme s bývalým přítelem znovu spolu skoro třičtvrtě roku. Prvních několik měsíců bylo hodně těžkých, bylo vidět, že se srovnává s rozchodem s tou dívkou, opakoval že to bylo daleko, že neví co cítí atd. Teď už je delší dobu v pohodě, má se ke mně, byli jsme na dovolené, výlety, ale například o budoucnosti se moc bavit nechce, spíše se jen vídáme, mluví stále stylem "já", ne "my". Vždy býval spíše takový solitaire. Tvrdí, že má minulost vyřešenou, že tamtu dívku nemiloval, že ji měl rád jako člověka, že mě má rád jinak. Že nikoho nehledá, vracet se k té slečně nebude. Že neví, jestli mě poprvé miloval, že má zmatek v citech a v tom co chce, že původně po rozchodu chtěl být sám a dál cestovat, ale táhlo ho to ke mě, že nechce abych odešla. Mám neustále pochybnosti-intuice-že uvnitř to vyřešené nemá a já jsem nejspíše převozník. Že časem odejde nebo pokud by se ta slečna rozhodla přestěhovat, vrátí se k ní. Je to komplikovaná situace. Poraďte prosím, zda to může mít budoucnost. Oběma je nám mezi 30-35 lety. Děkuji - otázka upravena poradcem

Dobrý den, poznala jsme rozvedeného muže /55/ s kterým mi je moc dobře, i když občas jak už to u lidí s minulostí, závazky a různými návyky bývá vzniká nejaká debaty a dohady, které vždy nějak vyřešíme. Co je problém jsou jeho tři dcery /9,9,13/. Z počátku jsem se snažila navázat vztah, ale byli i s partnerem jako tři mušketýři, nepustili me mezi sebe. Já sama mám dvě dcery už dospělé a máme moc hezký vztah. Byla jsem s nimi od jejich detství /8+10let/ sama. Partner má děti jako modlu, rozmazluje je, ony jsou přitom drzé, mezi sebou mají stále konflikty, většinou je atmosféra o víkendech nepříjemná. Partnet nechává situace hrotit. V tomhle se neshodneme. Děti mě neberou, že nejsem jejich matka a s tatínkem se stejně dohadujeme...tak chtějí, aby si našel jinou paní. Už s nimi víkendy netrávím.Plánovali jsem společné bydlení,v této chvíli není možné. Partner dokonce uvažuje o ukončení našeho vztahu.Nevím jestli v tom setrvávat:-(Moc bych s ním chtěla zůstat, ale bojím se situace s dětmi.

Dobrý de paní doktorko. Co mám dělat, manžel je žárlivý, nevěří mi, že ho nepodvádím. Což jsem nikdy neudělala. A já už jsem z toho unavená za ty léta neustálého podezřívání, vůbec si neuvědomuje jak se tím ode mě vzdaluje.

Dobrý den, potřebovaa bych se s Vámi poradit. Při zaměstnání, domácnosti a rodině o dvou dětech jsem vystudovala managerskou vysokoškolskou nástavbu. Studium mi šlo snadno, měla jsem povolený individuální plán, ale přece jen jsem se občas musela něco naučit a něco napsat. Doma od manžela jsem podporu neměla - když jsem mu řekla, že bych se potřebovala o víkendu učit, aby se postaral o děti, prohlásil, že se mnou nebude žádná zábava a pozval si kamarády, s kterými celý víkend prohýřil a protože bylo špatné počasí, strávili ho u nás doma. A prý - postarej se o nás. Takže z toho nebylo nic, učila jsem se po cestě do práce, šidila práci, zkoušku udělala. Anebo se učila až v noci, až byla rodina zabezpečená a vše hotovo. Pak jsem jen slýchavala jeho brblání, že už mi zase vidí záda a že nemůže spát, protože svítím vedle v místnosti. A den před zkouškou takový přístup gradoval. Proběhly promoce, oběd, rodina, na něm bylo vidět, jak zatíná zuby. Asi za měsíc přišel s tím, že stejné studium budou absolvovat i jeho kamarádi, ale on nemůže, protože nemá vysokou školu. Takže průšvih na druhou. Jen uvedu, že po celou dobu i po promocích jsem zase dělala, že vlastně další titul ani nemám, o to víc dělala pomocné práce doma, aby byl klid. Jenže on pak přišel s tím, že se teda už dost trpělivě načekal, až dostuduju, že vlastně ten titul mám díky němu a že se tedy teď už konečně mám věnovat jemu (jako kdyby předtím jsem ho ignorovala, opak je pravdou, fakt jsem péči o něj a rodinu nezanedbávala) a mě to tehdy naštvalo, protože ani on a ani jeho rodina mi žádnou úlevu neposkytli, tak jsem mu řekla, že studium jsem absolvovala já a že prokaučoval příležitost mi pomoc a že na tom titulu nemá žádnou zásluhu. Samozřejmě se urazil. Mám dojem, že začíná řešit majetek (už se v minulosti nechal slyšet, jak v případě rozvodu on si odnese vše a já nebudu mít nic, před měsícem řekl, že uděláme tlustou čáru a budeme si žít každý za své - on z výnosů celého rodinného majetku a já přece chodím do svého zaměstnání), začal ještě víc "žít sám na sebe". Zhoršuje se jeho cholerický stav vůči nám (dřív to buď vůči rodině nebylo takové nebo se držel, ale na to jeho křičení si nedávno stěžovala i jeho tchýně). Paní doktorko, asi to moje sdělení jemu nebyo moc taktické, ale bylo pravdivé. Asi jsem mu měla říct, jak jsem vše získala jen kvůli němu a jak to vlastně patří jemu bla bla bla, jenže to jsem nechtěla, protože on už v minulosti takové situace využil k tomu, že mě ponížil a pro sebe zase vyjednal nějakou výhodu anebo strašně tlačil na to, ať opustím současné zaměstnání a najdu si nějaké horší (za míň peněz samozřejmě - což je cesta ke kolotoči - ty nic nevyděláváš, takže nemáš právo...). Paní doktorko, co s tím? Dá se to ještě nějak vrátit do normálu? Jaký je Váš názor? Děkuji - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
je mi 39 let a jsem sama. Mám za sebou 2 delší vztahy. Nerada bych zůstala sama a ráda bych našla fajn člověka pro život. Teď jsem ve fázi, že se ještě vzpamatovávám z posledního vztahu a rozchodu. Nejsem schopná prozatím žádný nový vztah navázat. Nacházím se nyní v ne úplně lehké situaci. Před koronavirem jsem koupila byt a pak kvůli koronaviru přišla o práci (firma dovážela do zahraničí). Nyní jsem v bytě již dva měsíce sama, bez kontaktu s okolím (pouze v kontakt s nejbližší rodinou). Připadám si bezmocná, jsem teď dost uzavřená do sebe. Kvůli tomu, že nemám práci se docela trápím. Rozesílám životopisy a když se povede pozvání na pohovor, tak jdu. Zatím se práci najít nepodařilo (i když mám praxe a školy). Jeden z posledních pohovorů mi dal zabrat, měla jsem pocit, že mě pan majitel při pohovoru slovně ponižuje. Celá situace mi sráží sebevědomí. Nevím si rady. Ráda bych se opět zařadila do normální společnosti a našla si partnera. Bojím se, že nezvládám. Děkuji za rady.

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu, kam se obrátit o pomoc. Můj partner a částečně i já bydlíme ve velkém domě i s jeho rodiči. Dům byl původně jeho otce a on jej rozdělil mezi partnera a 2 partnerovi bratry, které partner vyplatil. Svůj podíl mu otec přenechal za podmínky, že bude mít on a partnerova matka v domě doživotní břemeno. Dům, který partner "dostal" byla zanedbaná ruina a on do rekonstrukce investoval více než 7mil a spoustu času a vlastní dřiny.Problémem je nyní soužití v domě. Jeho rodiče prakticky usurpují celou zahradu pro sebe. On nemůže dělat žádné venkovní úpravy, kácet staré stromy, najmout firmu na sekání trávy. Dále se mezi sebou neustále hádají a křičí na sebe.Dále mám podezření, které mi potvrzuje celá partnerova rodina, že má jeho matka nějaký psychický problém. Je agresivní, nevyzpytatelná, hádavá, náladová, vyvolává a podněcuje konflikty, přičemž sama sebe vidí jako vyjimečného jedince.Prosby, domluvy nepomáhají. Vyhrožují mu udáním na policii. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
mám jednoho syna a druhé dítko je na cestě. mám přítele 8.let. Erik, to je ten starší, jemu 10. let není jeho biologický táta a nemají spolu žádný vztah, vždy tomu, ale tak nebylo. Partner je nespokojený se svým životem a nebaví ho to se mnou. Nemůžu mu dát, to, co on chce. Abyste tomu rozumněla, nejsem dostatečně zajištěná. Kvůli mě si nemůžeme pořídit domek. Prostě ho brzdím. Má hrozné deprese, trvají i měsíc, nechová se ke mě dobře. Vždy čekám jak to dopadne. Jsem vystresovaná, přijde to vždy tak náhle.Je to docela časté. nedělám mu scény je vyčkávám, jak se rozhodne, jestli s námi zůstane či ne.

Vzkaz pro Petra. Zažil jsem totožnou situaci Jiný muž v tom určitě je. Brzy se objeví (jako kamarád). Ona do poradny nepůjde, protože tam by to prasklo a ona nechce být viník. Už se rozhodla a má všechno naplánované. Probíhá klasické ženské pálení mostů. Neproste, nebojujte, neargumentujte. Je konec. Musíte jí dopředu sám.

Dobrý den,jsme spolu 15let,často jsme se hádali kvůli blbostem ,máme syna 12let a dceru 22 let tu mám z 1.manželství je schizofrenička jsem doma a mám 2 brigády,potřebuji mezi lidi doma bych se zbláznila.Asi jssem manžela brala jako samozřejmost,nevím hádky byli,ale pak zase klid hezký víkend,asi jsem párkrát řekla hnusný slova to si teď uvědomuji a mrzí mě to hodně,ale manžel přišel před 3 týdny,že už to takhle dál nejde a že mě nemiluje,netěší se na mě,má mě rád ,ale nemiluje,a nevěří,že se to vrátí,je přesvědčený,že se to nezmění,lidi se němění,a nechce,aby syn viděl jak se hádáme,uplně mě to zlomilo strašně ho miluju,omluvila jsem se,požádala o šanci,ale nevím,tolik mě to mrzí,říkal,že ví,že není vina jen na mé straně,ale už to takhle dál nejde,nechci ho ztratit moc mi pomáhá,strašně to teď bolí,brečím,vnitřně je mi hrozně,bavíme se doma tak co je potřeba,nákupy semnou,řekne kam jde,nikoho nemá,když jsem se ho zeptala po 3 týdnech co a jak tak opět prej nic,at se nezlobím je upřímný,ale čekal,že se mu bude stýzkat nebo ,že se to vrátí a nic,chovám se normálně nepodlejzám,nevím jak ho získat zase zpátky,kolik času potřebuje chybí mi obejmutí,všechno.

Dobrý den, přisla jsem na zřejmě nevěru matky. Neodhlásila se z facebook učtu a já si všimla jejího chatu s jistým mužem. Nechtěla jsem si konverzaci číst ale všimla jsem si ,že si vyměnují fotky. Je mi 16 let a jsem v šoku nevím co si myslet. Rodiče mám oba ráda a vždycky jsem si myslela že je jejich vztah v pořádku.Můj otec je skvělý človek a mám strach ,že na to časem příjde sám.Nechci ať se naše rodina rozpadne :(

Dobrý den, mám problém se vztahovou důvěrou. Můj přítel se ke mně chová ukázkově. Má dceru z předešlého vztahu jsou jí 3 roky. Na začátku našeho vztahu v psal své ex, že by udělal cokoliv kdyby se k němu vrátili, ale že ví , že už to nejde. Lhal mi v různých věcech . Prostě mu nevěřím, sice se ted snaží, jenže já jsem na něj zlá a hnusná a stále mu to předhazuji, nedokážu se přes to přenést. Jeho dceru mám ráda a i ona má ráda mě. Já s jeho bývalou vycházím normálně ,snažím se jí vyjít vstříc, ona s ním chce stále řešit , že se dříve starat mohl a že ted si najednou uvědomil. Nebaví mě tento koloběh, partnera však miluji, nikdy se ke mně nikdo nechoval, tak jako on ani nedal tolik lásky a ani sem s nikým neměla tak pěkný intimní život jako s ním. Jenže prostě už jednou ukázal, že se mu věřit prostě nedá . Nevím co mám dál dělat na truc sem si našla práci vzdálenou 150 km a ted po mě chce abych práci opustila a našla si něco blíže domovu. Jenže já nevím co vlastně chci.

Odkaz pro Lenku.
Ptáte se nesprávné osoby. Paní Jitka vám nepomůže. Ona to "nechce" bagatelizovat, ale vzápětí to bagatelizuje. Ona toho moc o odpuštění neví. Jen vypouštět prázdné věty. Odpuštění je komplexní věc, nedá se dosáhnout vůlí, popřením sebe a svých pocitů.

Odpuštění je téměř nemožné když křivda není ani napravena, ani přiznána a nic se v chování nezměnilo.
To, že se manžel nevyhýbá situacím, ve kterých selhal je vážný signál, že se nepoučil. Existují studie, které ukazují, že lidé opakovaně selhávají v daných situacích i když se zapřisahávají (upřímně), že to nezopakují.
To co vám Jitka radí není odpuštění, ale amnestie a amnézie a jestli na to přistoupíte budete si muset všechno prožít znova.
S vysokou pravděpodobností, ale bude pak zatloukat daleko tvrději, aby se vylhal ze svého selhání a vnitřně vás udělá odpovědnou za to co udělal. A vaše projevená nedůvěra může být klidně tou holí co si na vás najde. "Tolikrát mi řekla, že to udělám znova, tak jsem to tedy udělal." - otázka upravena poradcem

Milá Lído,
Jestli se zařídíte podle Jitky, je nevěra nevyhnutelná. I když říkáte, že jste to sama navrhla, pochybuji, že to je to pro vás ok.
Já vám řeknu co vám odepíše Jitka, až sem budete psát, že vás manžel povedl.
Buď napíše, že to neni nevěra, protože jde jen o ukojeni sex touhy bez emocí.
Nebo bude házet spoluvinu za manželovi selhání na vás, jakoby za to jak se manžel rozhodl řešit vztahovou situaci ublížením vaší osobě, můžete vy.

Jitka aktivně buduje pocit viny za to kde pár vztahově dostal, aby to pak manipulativní využila jako páku pro omluvení selhání partnera. Jakoby nebylo jiné řešení krize jen to co ublíží partnerovi.
Nevím proč Jitka tohle dělá, ale jako většinou, bych tipl na rány z dětství.

Lído, vy v první řadě musíte pracovat na komunikaci. On musí pochopit, že ne vždy máte chuť a tedy to nebude. Vy musíte pochopit, že jeho představy nemají vliv na vás. Proč vas ruší myšlenka, že víte, že to chce? Užívejte si, jeho představy nechte jemu, ať myslí na co chce.

Krásný den,jsem z manželem 8let a máme spolu syna 1 rok.Mam problem s tchyni a tchánem kteří me nemaji rádi od začátku.Po dlouhém snažení o miminko se nam konečně zadařilo,myslela jsem si ze konečně me vezmou na milost ale misto toho začal šílený teror.Bydlíme snímá v jednom baráku.Pokaždé když malý záplakal přiletěla,vyšli jsme ven už tam byla, neměla jsem ani chvíli na sebe a syna.Když jsem se začala bouřít ze se mi tohle jednání nelíbí zacala útočit na manžela,zacala ho vydírat a lhát o tom co dělám a nedelam když je v práci.To me naštvalo jeste více,manžel ji totiž věřil,tak nějak ty hádky došly az k pomluvam z její strany.Když jsem se dozvedela co o mě říká naštvala jsem se ale místo omluvy to byli ještě horší kdyz uz na me zvyšoval hlas i tchán.Přestala jsem se snema vídat teda úplně na minimum co to šlo,ale vcera jsem se sní pohádala,jsem to nevydržela a vybuchla jsem a ne zrovna hezkym slovem jsem ji poslala někam,je nemocná na hlavu a bere na to prášky,nevím co dělat. Děkuji

Dobrý den, paní doktorko, v našem vztahu začaly problémy od doby, kdy mi můj manžel oznámil, že se mu líbí jedna vdaná žena. Sdělil, že se bude snažit s tím něco dělat. Od té doby jsem zažila snad vše negativní, na co si lze vzpomenout: manipulaci, násilí, psychické vydírání, odmítnutí přístupu ke společnému hospodaření, nemožnost se domluvit, zda budeme pokračovat v opravě zděděné nemovitosti po mém otci, přes lakomství a lenivost manžela cokoli dělat. Dá se říct, že jsem já lítala tzv. "hadr na holi," kolem domácnosti, dětí, práce, přes jeho bolístky, pocity smutku, křik... Můj manžel svůj život takřka zúžil na to, denně "mluvit" o dotyčné ženě, kontaktovat ji(samozřejmě) potají přes sociální sítě, vyčkávat na ni, když šla kupř. z práce, obchodu domů, atd. Prostě z ní nemohl spustit oči. Řekla jsem mu, jestli již nechce být se mnou, ať tedy odejde za tou, o které dennodenně mluví, někdy velice vulgárně. Na to mi odpověděl, že nikam nechce, vždyť je to k...., co by s ní dělal. Postupně jsem ztrácela k němu a k jeho předávaným informacím důvěru, a když jsem náhodou narazila na jeho odepisování na soc.síti, kde ji píše intimnosti, dotyčnou jsem navštívila s dotazem, jak to je, kdy mne paní ujišťovala, že nic spolu nemají a že mi s tím pomůže. Chyba lávky, poté mi paní začala dělat potíže, kdy mne bezdůvodně udala na řízení o přestupku za údajné obtěžování. Nic však z toho nebyla pravda. Nyní je vše tak, že manžel nespravuje ani v bytě, peníze si někde ukládá, informace mi nepředává. Jak se dá taková překážka zvládnout či spíše vyřešit? Děkuji. H. - otázka upravena poradcem

dobrý den, prosím o radu,jezdil jsem za řítelkyní několik let a když jsem se k ní nastěhoval, tak mi po měsící poprvé sdělila, že mám odejít, protože jsem si nenašel cestu k jejímu synovi a rodině.Nemohl jsem se vrátit.Ač po operaci nádoru,snažil jsem se vše změnit.Po roce jsem to po jejich urážkách x tém vyhazovu a jsem to vzdal a řekl,že odcházím.Během týdne jsem skončil na ulici.. Po několikaměsíční komunikaci jsme se k sobě vrátili.Byla pro mne najednou vším a Já ji dělal co na očích viděl.Byla pro mne vším. Slibovala,že své rodině na které byla závislá řekla,že vše řekne.Přitom jsem jsem ale občas vídával s někým jiným.Pak už prodlužovala dobu, kdy jsme spolu mohli být.Jen mi 1x za 3 dny zavolala, abych ji slyšel.Po měsíci mi najednou řekla,že bychom mohli být kamarádi.Prý nikoho neměla.Urážela a nadávala, pokud jsem ji po práci jen zavolal.Vídávat se nechtěla.Odmítala cokoliv.Pak mi řekla, že už mi nemůže dát co jsem chtěl a je konec.Vyčetl jsem ji vše a teď se trápím...

Dobry den,
Je mi 30 a mám 9 dítě, poznala jsem 20 letého kluka.Známe se rok a jsme nejlepší přátele.Na všem se shodneme a dáváme přednost kompromisu.Je nám spolu moc fajn,rádi spolu cestujeme a trávíme čas.Já maluji a on sportuje a přesto to dokážeme zkombinovat dohromady.Je nám spolu dobře ve všech směrech, na jeho věk mi přijde že je vyzrálejší než jeho vrstevníci.Nedávno mi oznámil že se do mě zamiloval.Ve všech článcích jsem četla že takoví věkoví rozdíl ve vztahu nefunguje a proto teď váhám.Nechtěla bych mu ničím ublížit a připravit o to hezké co může prožít.Teď nevím jak dál.

Dobrý deň,mám 55.Pred rokom sa po rokoch, ku mne nasťahoval priateľ. Byt po rodičoch, kde býval po rozvode, chcel predať, začať nový život so mnou. Ja som si dala pripraviť zmluvu,kde som tiež chcela poriešiť môj byt,aby priateľ neostal skrátka. No jeho dospelé deti majú na to zrazu iný názor, nechcú, aby otec predával vo svojom veku /60/ svoj byt,sú radi, že nie je sám, že má rozptýlenie, no v jeho veku riešiť radikálne život mu už nepristane.Začali ho pozývať cez víkendy na chalupu k jeho bývalým svokrovcom, kde chodí aj jeho ex. Začali prerábať túto chalupu, a ja ostávam sama. Chcela som tam ísť s ním, ale jeho ex si to nepraje. A on je tam taký štastný. Konečne ho jeho dospelé deti berú medzi seba.Ja ostávam sama.Vídame doma málo, obidvaja pracujeme a on nechce už o tom rozprávať.Neviem, čo mám robiť,milujem ho, moje deti ho prijali, môj malý vnuk ho zbožňuje.Rozum mi vraví, nechať ho ísť, nebojovať už oňho, no prekvapili ma ťažké rána, keď si uvedomujem, že nechcem oňho prísť.

Dobrý den , mám problém jmenuji se Pavel je mi 25 jsem zamilovaný do mé bejvalé přítelkyně. Znám ji už 7 llet ,jí je 44 byla má první před 6 lety. Žili jsme spolu 3 roky ale nefungovalo nám to ,já jen žárlil nadával jsem jí a tak. Tak po nějakém čase si našla nového chlapa byla s ním 3 roky a vzala si ho ,dokonce na můj svátek. My jsme se cely ty tři roky spolu nebavili. On jí před 9 měsíci umřel a je z toho zničená a popřála mi k narozeninám po facebooku a pak se to nějak sešlo a znoova jsem se do ní zamiloval i když jsem myslel že jí nenavidím a ona říká že mě měla vždycky ráda ale že mě ted miluje . Co mám dělat je možné aby mě znova milovala , chtěšla se mnou bydlet a ted se zdráhá , není možné že vše jen hraje aby mi ublížila já ji miluju ale nevím co s tím.Říká že mám být trpělivý.

U manželského poradce se manžel necítil dobře, říká že:
"už k žádnému dalšímu pasivně agresivnímu manipulativní egoistovi nepůjde. Nepotřebuje být znova manipulovalán do pocitu, že všechny jeho stížnosti jsou nepřiměřené a že koneckonců jeho manželka nikdy neudělala nic tak špatného."

Je pravda, že psycholog nikdy neřekl, že bych udělala něco špatně, a nedal mi ani prostor, aby jsem reagovala sama. Prostě manžela vodil v kruhu jako, že nechápe co byl problém ve vztahu a každý příklad rozbil až vše vypadalo jako, že se manžel neměl být pro co nespokojen. A nevěru odbyl otázkou zda se tím (starým) musíme zabývat. Fiasko na celé čáře a psycholog byl ještě na sebe hrdý. Teda to si myslím na základě jeho reakcí na manželovi stížnosti na jeho postup.

Už jsem pak nikdy neměla odvahu otvírat téma, že bychom řešili současnou situaci u manž. poradce.

Manžel se odstěhovat nechce, já děti neopustím a taky nemám kam s nimi jít.

Co je s ním? Změní se to někdy? Nevím jak dlouho ještě vydržím. - otázka upravena poradcem

Paní doktorko, už nevím jak dál. Manžel je jako bez duše, když na něj mluvím tak moc neposlouchá, odpovídá jen na přímé provozní otázky. S dětmi se učí jen když mu řeknu. Když jsme venku tak musím dávat pozor jestli jde s námi nebo někde zastavil, nebo neodešel pryč. Do práce chodí a vydělává, takže ekonomicky se nic nezměnilo, ale ve vztahu jsem sama.
Hrozně moc se změnil.
Stalo se to kdyz děti trochu odrostli a ja jsem mohla konečně začít taky trochu žít. On začal být nespokojen, že nejsme spolu a říkal, že on mi "nebude dělat paní Kopeckou". Podle mě nebylo co řešit, jen mě s tím vzdy naštval. Začal řešit minulost a přišel na 20-let starou známost s tehdejším kolegou, kterou jsem měla, když náš vztah byl přechozený. Šokovalo ho to a bylo doma peklo. Nechápu proč se tak hrabal v minulosti, když nebyl připraven přijmou co najde. Prej že v budoucnosti už se mnou počítat nemohl, tak to chtěl vydržet kvůli minulosti.
Byli jsme u m. poradce, ale ten nic nepomohl vše se ještě zhoršilo. - otázka upravena poradcem

Ne,jsem hned nezodpovědná, protože jsem si v době, kdy mi někdo volal dovolila něco dělat. Kromě holek si píšu i s kluky a to je teprve: " S kým si píšeš? Komu voláš?" Copak můžu říct: Co tě to zajímá? Tak řeknu pravdu a odpověď je: " Děláš, jak, kdybys s ním chodila." Nemám vůbec žádné soukromí, doma mám svůj vlastní pokoj, ale každý si sem vpálí, kdykoliv se mu zachce. Třeba i ve 2 ráno, protože údajně venku něco slyšel a ani neumí zaklepat. v klidu to není ani v práci, ani u některých kamarádek, ani, když se bavím s malými dětmi. Prý, že takhle se s dětmi nemluví. Mám snad na ně šišlat nebo mluvit podle nějaké příručky? Zprotiví mi naprosto všechno- pomyšlení na děti, vztah, cokoliv. Otázku: Kolik si myslíte, že mi je? pokládám pomalu denně a přijdu si, jak nesvéprávná. Klid mám jenom, když jsem sama, když si v práci dupnu a když se s kámoškou přestanu kamarádit. Ale jak to vyřešit nadobro? - otázka upravena poradcem

Dobrý den,dávno jsem mohla mít vlastní domácnost, jenže moji rodiče trvají na tom,abych bydlela s nimi. A popravdě, vlastní domácnost bych ani nemohla mít, protože by mi neustále do všeho mluvili. On totiž není den, kdy by mi do ničeho nemluvili a já už opravdu nevím,jak to řešit. Když jim řeknu, že už jsem z toho nešťastná, že to takhle dál nejde, tak je chvíli klid, ale pak to celé zase začne znovu. Někam jedeme a mamka v chodbě spustí: " Nebude ti zima?" a táta přidá pro mě nepochopitelnou otázku, proč si s sebou beru kabelku.Neustále kontrolují, co, proč a jak dělám. S někým si píšu a máma se zeptá, s kým si zase píšu.Řeknu s kým a ona: " Vždyť sis s ní psala včera." Jak to může vědět? Copak mi lezou do mobilu? Když to víc rozvedu, že mi psala kamarádka a že jí pomáhám řešit nějaký problém, je mi řečeno, že mě to nemusí zajímat, že to je cizí člověk. Kamarádka je cizí člověk, jo. Zvoní mi telefon, nemám čas ho zvednout a táta mě za to přijde seřvat. Řeknu, že to snad počká, ne? - otázka upravena poradcem

Dobrý den před třemi měsíci mi umíral můj přítel v náručí.... stále to mám před sebou a dávám si za vinu že jsem udělala něco špatně když jsem mu nemohla pomoci..... smutek je čím dál tím horší, mám pocit že se zblázním

Dobrý den, bude to rok od naší svatby, 2roky od narození našeho syna a manželka má ješte 8letého syna z předchozího vztahu, před 4lety jsme koupili dům který si zvelebujeme. Tak nějak ve zkratce. Problém ale který cítím už asi rok nastává vtom že žena nemá absolutně žádnou snahu o intimnosti. Jak už společné tak v soukromí aby se i sama odreagovala. Sex máme možná jednou do měsíce a to možná ani ne kolikrát... už jsem si sní i párkrát o tomto problému snažil promluvit ale bez výsledku. Zkoušel i nové věci v podobě hraček, olejů atd. Ale bez odezvy. Už se ani onic nesnažím protože mě nabaví věčné odmítaní nebo přemlouvání... poradíte mi co zkusit nebo co poradit ženě? Bojím se že frigidita je asi na místě ale nechci se stím smířit... miluju svoji rodinu a nechci se jen kvůli tomu zamýšlet nad nějakými změnami životními...

Dobrý den, vyrůstala jsem jen s matkou a starším bratrem. S otcem, který odešel celkem brzy, jsem se příliš netýkala, od nějakých 7 let vůbec. Nedávno jsme se zkontaktovali. Našla jsem odvahu se ho zeptat na odchod a proč si mě přestal brát. Vše mi podal diametrálně jinak než máma celý život a v čem jsem vyrůstala. Přiznal, že byl nezodpovědný, mladý, asi ne úplně v pohodě po rozchodu apod, ale z toho co on říkal, by to znamenalo, že mi máma neřekla pravdu o určitých vecech, jak odešel, že často pro mě přijel a doma nikdo, nebo mu máma řekla, že k němu nechci. Já i vlastně vůbec nic nepamatuji, mám v hlavě pár vzpomínek/obrazu a teď mám pocit, že ani to není pravda, protože ro, co se stalo, když mi byly 2 roky si asi pamatovat nemůžu. Jsem z toho teď zmatená, nechci se na to matky ptát, mám obavy a nás vztah je i tak nahnuty. Jenže jsem si celý život přišla nehodná lasky a mám problém s důvěrou. Jak se s tímhle srovnat? Čemu věřit? Děkuji vam

Dobrý den,
S partnerkou jsme spolu 3 měsíce. Všechno bylo super, klapalo nám to.
Vidíme se skoro pořád a oběma nám to vyhovuje. Ale minulý týden jsem se probudil a měl jsem hrozný stav úzkosti, který mě doprovází už 5 dní. Během tohoto týdne nemám chuť nikoho vidět ani svojí milovanou.
Když nemám svůj stav úzkosti, tak si píšeme, voláme a snaží se mi pomáhat, abych to zvládl a o to víc mě mrzí, že jí ( ani jiné lidi ) nechci vidět.
Může to být způsobené vztahem nebo je to jen psychická chyba v mé hlavě?
Jsem z toho vážně zoufalý.

Dobrý den,jsem 13 let vdaná,máme dvě děti školního věku.Manžel je hodný(až moc),o děti se stará dobře,ale necítím se vedle něj jako žena a necítím zastání ani oporu.Vlastně si připadám pořád sama.V intimní oblasti to taky od začátku skřípe.Dlouho jsem mu spoustu věcí,co mě zraňovaly,neříkala-myslela jsem si,že si jen vymýšlím hlouposti.Než jsem si uvědomila,že to je jinak,úplně jsem na šťastný vztah zrezignovala a jen počítala roky,až děti vyrostou a já od muže odejdu.Nemám už chuť něco spravovat,komunikovat atd.Cítím jen odpor (vím,že si za to můžu sama).Do toho se objevil jiný muž,který se do mě zamiloval,a později i já do něj,nabízí mi všechno,co má,chce se mnou i mými dětmi žít,starat se o nás.Jsme v kontaktu rok a půl a vypadá to tak, že já opakovaně tento vztah ukončuji, protože cítím obrovskou vinu,ale pak všechno začíná nanovo,protože bez něj neumím vydržet.Připadá mi,že v manželství jen umírám,ale zároveň nedokážu rozbít rodinu a ublížit dětem i manželovi.Je z toho cesta ven?

Dobrý den,
Po více než roce a půl jsem potkala bývalého. Celou tu dobu jsme se nebavili, po rozchodu jsem byla pro něho vzduch a když jsme se někde potkali dělal jako bych tam nebyla. Ze začátku jsem z toho byla špatná, ale časem jsem zapomněla. Jenže teď jsme byli pozvaní společně na jednu akci, začal se semnou z ničeho nic normálně bavit. Vůbec nevím co si o tom myslet jestli si nemám s ním třeba promluvit dost se totiž bojím, že se znova třeba zakoukám(nebo už jsem zakoukaná), ale nedopadne to dobře a já z toho budu akorát špatná.
Předem děkuji za odpověď

Dobrý den, vztah s přítelem mi nefungoval 2roky, máme spolu dítě, on problém neviděl, protože jsme občas spolu spali, jezdili na výlety. Našla jsem si nového a táhla to rok, než jsem s tím šla ven, protože jsem se bála, že nový vztah neklapne. Co kdyby, dítě atd. Nešlo se s ním domluvit, pořád se hádali, sváděl to na nového přítele, tahal na něj špínu a vymýšlel. Nakonec se domluvili na střídavé péči a že chce vyplatit z bytu. Neodcházel dokud by nebyl byt přepsaný a jeden den mi nadával, že jsem ku.. atd. dělám chybu a pak, jak mě miluje. Nového přítele miluji, ale já to nakonec nezvládla pod tím psychickým náporem. Zjistila, že střídavou péči také ne, chci dceru vidět vyrůstat každý den, bála se, že by mě nenáviděla a nedokázala to dotáhnout do konce. Ukončila to a zůstala s rodinou. Ví, že miluji někoho jiného a jsem s ním kvůli dceři, ale má za to, že jak na něj zapomenu, vše bude dobré. Nový přítel mi stále píše, ale já už nemám sílu. Neodepisuji abych zapomněla. Dělám dobře? Děku

Jsem s přítelem něco přes rok. Já děti nemám, nechci. On má 4. 2 "dospělé" a 12 ti letá dvojčata, holky. Ze začátku jsme se vídali jen s dcerami, se synem minimálně. Syn bral drogy, nějaká kriminální činnost, pokus o sebevraždu, nechal školu, nevídal se s matkou. Po nehodě si ho přítel bere také na týden do péče, než se dá dohromady. Jedna z dcer se začíná projevovat jako syn. Je zlá, šikanuje děti ve škole, vlastní sestru, své okolí. V 11 ti letech se u matky doma opila. Pak přišlo kouření a nedávno jsme zjistili, že se řeže. Nikdo s tím nic nedělá. Je to nevychovaný spratek, co se nudí, nemá povinnosti, zájmy nic, všechno jí dovolí. Přítele miluji, druhá dcera je zlatíčko, ale syna a druhou dceru nesnesu. Mám stažený žaludek při představě, že je uvidím. Nevím, jak se k nim mám chovat. Ale matka si myslí, že je něco víc a otec je sám bezradný. Tohle musí řešit oni spolu! Co s tím zmůžu já? Nechci o přítele přijít, ale čekat 10 let, jak to dopadne? Na to nemám sílu. - otázka upravena poradcem

Vážená paní doktorko. Jsem v dávno v důchodovém věku. Mám tři děti,které mají své rodiny. Moje snacha bude slavit 40. narozeniny .Část mé rodiny čeká až budou pozváni a část tvrdí, že se má na oslavu dostavit bez pozvání oslavence. Prosím o radu ,kdo má pravdu,příp. obojí strana. EDěkuji Vám Ruda

Dobrý večer,Paní doktorko,měla bych na vás dotaz. S přítelem jsem byla sedm měsícu,nedávno se odstěhoval k jeho mamce. Takže jsme měli vztah na dálku,ale nedávno jsem se dozvěděla že mě tam podvedl a rozešli jsme se.Ale muj Ex přítel na mě stále žárlí a nesmím si nikoho najít neboť mi píše jestli si někoho najdu že ho zabije. Myslíte že je na mě upnutý a závislý? Budu vám moc vděčná za odpověď děkuji a na shledanou. Adriana

Dobrý den, s partnerem jsme spolu skoro 6 let z toho spolu 3 roky bydlíme. Všechno je mezi námi v pořádku, nehádáme se, partnera mám velmi ráda a on sám je velmi pozorný a dává mi najevo, že ho přitahuju. Poslední 3 roky ale spolu sexuálně žijeme velmi sporadicky. Představa sexu mi začala být odporná, ráda se s přítelem mazlím, dotýkáme se, chováme se k sobě pěkně, ale sex mi dělá strašně špatně, cítím po něm pocity viny a jen představa, že to budeme muset zase dělat znovu mě strašně děsí. Nevím, co mám dělat,vím, že problém je někde ve mně, ale nevím, jestli se můj problém dá řešit prášky nebo jsou poradny, kam se dá jít?

Dobrý den, prosím o radu, mám kamaráda, s kterým chodíme sportovat. On je svobodný i ve vyšším věku a je často problém se s ním domluvit, protože je ve vleku svého staršího a úspěšnějšího bratra, který rodině velí. Takže jsme týden domluveni, že mi s něčím pomůže a pak půjdeme na tenis. Pomoc proběhne a řešíme tenis. A on se zasekne a vše neguje, že nepůjdeme, protože JÁ nemám čas, což je částečně pravda, protože opravuju dům,starám se o děti, domácnost, ale jsem schopná se s ním na odpoledne domluvit. Odjede bez domluvy, já se mu snažím doslova vnutit alespoň nějaké termíny. Druhý den vyjde pravda najevo - bratr předběžně zavelel k nějaké práci. Jenže ta se nakonec nekonala, takže kamarád narychlo volá, že za hodinu jdeme hrát - což je pro mě svým způsobem problém, když jsem s tím nepočítala. Ale vybruslím s nějakým kompromisem, hrajeme a on očekává, že to bude až do večera, protože jsem řekla, že budu mít čas až do večera (ano, zaznělo to, ale v jiném kontextu) a víceméně se mi vysměje, že já jsem problém. A já odjíždím s pocity viny, že já jsem ta špatná, kdo nedodržel, to co slíbil a vykroutil se z něčeho domluveného. Bohužel podobně se chová přítel. S přítelem strávím odpoledne a noc (tenis on nehraje, proto s ním nechodím na tenis), já odjedu zabezpečit dům, děti, domácnost, ale přítel se nudí, tak mi píše sms a ve čtyři odpoledne napíše, ať za ním večer přijedu a zůstanu do zítra. To je ale nemožné, protože další den odjíždím na tři dny na služebku, musím si zabalit, zabezpečit vše a vyjet v pět ráno. Jenže přítel se naštve a posílá mi sms, jak mám hloupé výmluvy. Když zavolám zpět, řekne, že se těšil, že kdybych chtěla, tak by to šlo a ať na to zapomenu. Jenže já se topím ve výčitkách, jak hrozná jsem a nevyhovím, protože on už se ve všem - dle jeho slov - mně přizpůsobil. To je jeho subjeltivní pocit, chodí do práce jako předtím, chodí do hospody, ano, čeká na mě o víkendu, že za ním přijedu, on za mnou nejezdí. Paní doktorko, jak se v obou případech chovat, abych se pak hodiny netrápila výčitkami, jaká jsem hrozná. Kamarád se zapškne a nekomunikuje, přítel vyčte zas něco jiného. Před nedávnem to bylo to, že jsem mu napsala, že pokud se v hospodě večer opije, tak za ním nepřijedu. Vznikla scéna, že on mi pravdomluvně a otevřeně řekne, že se den předtím opil a já toho okamžitě zneužívám proti němu. Děkuji za radu.

Pokračování 4) ... Bylo mi v té době 19 let, vše jsem měla před sebou (jak po intimní stránce, vysokou školu atd..) a podle jeho slov to bylo prostě znát... Na otázku, jestli by se mnou tenkrát dál chodil, kdybych se chovala jako teď, dospěleji, řekl že určitě ano. Ani nevíte, jak toho dnes lituji, protože kdybychom už tenkrát v nějaké dohledné době založili rodinu, dnes jsem s ním mohla mít krásný život. Ano, nikde není psáno že by nám to vyšlo, ale jelikož máme podobný pohled na život, vždy jsme meli, rozumíme si v komunikaci, po intimní stránce, tak skutečně věřím, že bychom si s dětmi žili moc pěkně. Místo toho mé místo zaujala jiná, která měla jen to štěstí, že byla tenkrát o pár let starší než já, neboť důvod našeho rozchodu byl můj nízký věk... Třeba spolu nebudeme teď, ani za rok ani za 5 let, ale může se stát naprosto cokoli a ... zázraky se přeci dějí, ne? Alespoň občas... Dekuji

Pokračování, část 3) .. myslím, že tím, že není přes týden tolik doma, si se ženou "nelezou na nervy" a i 4 děti jsou mu "vzácné". Když mluví o dětech, je vidět, že je skutečně zbožňuje a jsou mu vším. Možná ještě dodat, že je to muž velmi dobře finančně zajištěný, pohledný, charismatický, kterého miluji víc než 15 let a zřejmě se na tom nikdy nic nezmění. Je vůbec, prosím, nějaká alespoň malá šance, že budeme moci být někdy oficiálně spolu? Třeba až ty opravdu malé děti trochu povyrostou, nebo nevím co by se muselo stát... Bojím se ho zeptat, nebo spíše se bojím odpovědi... Nebo se s ním mám dál takto scházet, dny před schůzkou a jeho přítomnost si užívat a poté se opět několik dnů dávat dohromady? A čekat, že se něco stane, čekat na zázrak..? Bojím se, že tím, jak moc pro mě tento člověk znamená, nejsem schopná ze své vlastní vůle vztah ukončit a ze svého života ho opět nadobro vymazat... Strašně dnes lituji, že jsem se tenkrát, když jsme se poznali, nechovala dospěleji
- otázka upravena poradcem

Pokračování, část 2) ... Říká, že mě miluje a neví co s tím. Možná to bude znít velmi sobecky, ale nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná a nikdy v životě mi nebylo pocitově tak dobře, jako když jsem s ním. Stejně jako před 15 lety. Ani když se mi narodila holčička mi nebylo tak dobře, což už vůbec nechápu, protože sve dite samozřejmě miluji. Problém je v tom, že když se sejdeme (rozumíme si v komunikaci i po intimní stránce, smějeme se spolu) a on pak zase odjede, je to jako kdyby se mi zhroutil celý svět. Je mi doslova hrozně, nemůžu se na nic soustředit, nic mě nebaví, jsem podrážděná. Pár dní se "dávám do kupy", emočně velmi strádám, mezitím si napíšeme, dny utíkají a poté se znovu těším na brzké shledání, které si domluvíme. A takto to jde stále dokola už víc jak 9 měsíců. Řekla bych, že doma asi nespokojen není. Přes týden hodně pracuje, domů se vrací až k večeru, domácnost se čtyřmi dětmi je vesměs na manželce, rodině se věnuje převážně o víkendech. Myslím, že tím, že není
- otázka upravena poradcem

Dobrý den, prosím o pomoc. Já 34 let, mám holčičku 3,5 roku, manžela (jsme spolu 14 let, poslední dva roky krize). Už dlouho spolu ani nespíme. V létě tomu bude rok, co se scházím se ženatým mužem. Je to má první láska se kterou jsem chodila když mi bylo cca 20 let (on je o 9 let starší). Manžela ráda mám, ale nemiluji ho, po pravdě jsem nikdy k nikomu, ani ke svému muži, necítila to, co ke své první lásce.Už tenkrát jsme si dost rozuměli a nic se na tom nezměnilo ani po 15 letech. Tenkrát se se mnou rozešel on kvůli věku, byla jsem na něj moc mladá, před sebou vysokou školu. Pravdou zůstává, že jsem na něj nikdy nezapomněla a trvalo mi dalších asi 8 let,než jsem se z rozchodu zcela vzpamatovala.On se mezitím také oženil, má ženu a čtyři děti ve věku 3, 5, 10 a 13 let. Pár let po rozchodu mi sem tam zavolal,napsal,ale byla jsem to většinou já, kdo se mu nazpět neozýval. Nějak podvědomě jsem tušila, že kdybych s ním navázala jakykoli kontakt, opět otevřu staré, velmi bolestivé rány.

Dobrý den, po 8 letech se smnou rozešla přítelkyně. Mně je 33, jí je 27 let. Již několik let jsme měli společné bydlení. Nicméně přítelkyně studuje porodní asistenci v Plzni a já bydlím přes týden kousek od Prahy. Bohužel jsem udělal několik chyb: 1) přes týden jsme nebyli tolik v kontaktu, 2) přestal jsem ji hladit, chválit a věnovat ji zkrátka pozornost (lásku), byt mi dávala různé varovné signály....To vnímám jako dvě hlavní přičiny. Teď přemýšlím, jak to napravit. Nemohu jí teď kontaktovat, protože si přede mnou udělala pomyslnou hradbu a nezbývá než to akceptovat (je to její svobodné rozhodnutí). Je to paradox, před měsícem se mě neustále ptala "co ke mně cítíš" a pak se rozplakala. Je to hrozné, když zjsitíte, že chodíte okolo pokladu a nevíte o tom, že to poklad je......Ale pozitivní na to je to, že když jsem váhal, jak to k ní z pohledu lásky mám,....tak te=d už to vím....moc jí miluji....ale možná je už pozdě....Hold chybami se člověk učí. Co tedy dělat...? - otázka upravena poradcem