Poradna seznamovací a vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové

Dobrý den.Mám dotaz ohledně jednoho muže.Setkávali jsme se tak rok a půl.Schůzky probíhaly vždy u něj doma/on svobodný,já vdaná/.Výhradně on určoval dny,kdy se uvidíme.Nikdy mně nikam za celou dobu nepozval/jeho vysvětlení-aby nás nikdo neviděl/,nikdy za celou dobu mi nekoupil malou pozornost,nedal květinu.Já jemu jednou dárek k vánocům,dvakrát jsem přinesla oběd,jednou nějakou dobrotu.On asi jedenkrát chlebíčky,příp.čaj o který jsem si musela říct.Sám asi 6xzrušil schůzku.Jednou důvod rozbitý PC,jednou únava,dále teplota,bolavá záda,nebyl čas.Posledním důvodem ke zrušení bolavé koleno.Tentokrát jsem tyto výmluvy již neustála a odmlčela se.Nepochopil proč.Tak jsem odepsala ve smyslu,že takhle se muž nechová a vzdala to.On sám vinu naprosto odmítá,vidí chybu ve mně,nemám prý proč se urážet,když on má zdravotní problémy.Ani na okamžik nezaváhal,že bych mohla být dotčená právem.Ráda bych znala názor odborníka.Velmi děkuji.

Dobry den,chci vas poprosit o radu.Je mi 20let a prave jsem dostudovala.Muj partner je o 5let starsi a jsme spolu rok a pul.Casto se hadame a predpokladam ze hlavne proto ze jsme oba dost rozdilni lide.On jde doprava a ja doleva.Doslova.A tak se vzdy nekdo prizpusobi-ja.Pro me je velka vyzva byt s nim ale uz mi dochazi dech.On to bere jako vyhodu ze je se mnou.Ma veskery servis a on sam si me jako partnerku velice vychvaluje.Zrejme proto ze nemusi pohnout ani prstem.Ja ve vztazich byla zvykla na rovnovahu mezi davat a brat.Netusim jak tohle jeho nastaveni zmenit.Slysela jsem ze pokud chci zmenit chovani okoli musim zacit u sebe.Co mam tedy ale delat s takovym hnupem ktery si jeste k tomu na me vybiji svoji spatnou naladu?Myslite ze nejvymluvnejsi bude ticho a vzdaleni se?Diky!!!

Dobrý den, Libuše, moc se mi líbí Vaše jasné a srozumitelné rady. Já zatím problém ve vztahu nemám, Vaši radu bych si ale ráda vyslechla z "preventivních" důvodů. Do minulého vztahu jsem šla mladá, a dopouštěla se mnoha obvyklých chyb - za partnera jsem vše dělala, nic po něm nechtěla, byla vždy milá a chápavá. A protože jsem nic nechtěla, tak jsem nic nedostala a po 12letém soužití bez svatby a dětí mně opustil kvůli slečně o 20 let mladší. Poučila jsem se a našla si muže, který o mně opravdu stál, po roce mně sám požádal o ruku, do půl roku byla svatba a nyní čekáme naše první dítě. Zatím to vypadá jako idylka, ale uvědomila jsem si, že vůbec nevím, jak se ve vztahu chovat dál, abych byla stále milována, ale zároveň se opět pomalu neproměnila v ukřivděného otroka. Z dětství znám jen model "matka = otrok všech", z okolí buď hodné ukřivděné holky, které sebou nechají zametat, nebo semetriky a fúrie, co si žijí blaze, ale partneři se s nimi už tak šťastně necítí. - otázka upravena poradcem