Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
stres
Dobrý den, paní doktorko. Po porodu nás se synem opustil partner kvůli jiné, taky spolu mají dítě. Už spolu nejsou. My jsme se k sobě vrátili, přítel bydlí v průmyslové zóně v krásném bytě, ale brzy ráno je tam hluk, proto tam s dítětem nechci. My bydlíme v generační domě s mými rodiči, když je tady přítel, tak to vře, rodiče jej zpět nepřijali, proto tady nechce bydlet, možná by i chtěl, ale já jsem ve stresu, když je tady a rodiče mají pořád řeči. Sám má i velký dům, kde teď bydlí ta ex partnerka s jejich dcerou, ale ta nechce odejít a on ji ani nevyhazuje.
Markéta
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
stres
Dobrý den, mám za sebou ošklivých 8 let: nečekaný a trucovitostí iniciovaný "odchod" manžela ze společné domácnosti, který měl trestat, jeho návraty, kdy na nás křičel, nebyl s ničím spokojený, hysterické projevy a trestání včetně nefinancování rodiny. Pak si našel mimomanželský vztah, který okamžitě legalizoval, a to velmi necitlivým způsobem vůči mně i dětem. Odklánění majetku. Já jako poslední rohožka, do které se jen utírají nohy a dá se do ní kdykoliv kopnout. Milenka si to taky užívala. Podala jsem rozvod, což ho rozlítilo zejména ve vztahu k majetku, který chtěl ulít všechen a já mu to trochu překazila. Následovalo 6 let soudů, kdy na mě podal 5 žalob, chtěl milionové částky za bydlení v domě, s dětmi nás soudně vystěhoval. Do toho moje problémy s prací. Jedno z dětí bývalým uplacené, takže naschvály, kradl doma dokumenty a odnášel otci... trochu jsem se z toho vybabrala. Solidní práce, příjem, některé soudy jsem vyhrála (bylo to ale pro silný žaludek a taky dost peněz na právníka. Ty lži a výpady jeho advokáta vůči mně - hrozné. Lidi okolo říkali, že by to být na mém místě vzdali už dávno.). Bydlíme v domě, který si opravujeme (zase ty peníze), jsem muž i žena v jednom (řídím rekonstrukci, domácnost, vydělávám peníze). Sopudy ještě neskončily, ale už snad budou jen dobré, i když nespravedlivé - s tím se ještě musím smířit (vždycky jsem si myslela, že soud je o spravedlnosti, a ne o tom, že soudci je rozsudek úplně jedno, že chce jen čárku za ukončení). A teď to s čím potřebuju poradit. Jsem z toho nesmírně unavená. Pořád mám potřebu spát (musím si třeba zastavit i po cestě autem). Deprese. Úzkosti, i když už obojí už méně. Pořád se ještě nemůžu zastavit, nelze zpomalit (soudy, rekonstrukce, peníze). Co ale mohu udělat, aby se mi vrátila energie, pohoda, radost ze života, síla? Celostní medicína? Nějaká psychoterapie? (nemám na ni moc čas a ani peníze, relativně mi sedí KBT) Koučink je pro mne zklamáním (asi mnoho nekvalitních koučů) a taky drahé). Paní doktorko, poradíte mi? děkuji - otázka upravena poradcem
Radka
stres
Dobrý den, moc prosím o odpověď. Jak moc je normální nebo naopak divné, když mě manžel šmíruje. Prostě se rád dívá na to, jak jsem nahá, jsem na wc, sprchuju se, holím, prostě provádím hygienu, ale nějak ho to vzrušuje "na tajňačku" - oknem, klíčovou dírkou, náhodně si pro něco jde a zapomene zavřít. Je mi to odporné až tak moc, že mi to způsobilo životní trauma. Sprchuju se potmě, na wc taky chodím potmě, v koupelně jsem nervózní a při jakékoliv intimní činnosti spojené s hygienou mám pořád pocit, že se někdo dívá, i když jsem doma prokazatelně sama. Mockrát jsem ho prosila, ať to nedělá, že je mi odporný a já už z toho mám nervy nadranc. Opravdu moc mi to psychicky ubližuje. Vždycky to slíbí a znovu poruší. Žijeme tak už víc než deset let. Nevím, zda šmíruje i někoho jiného, či zda ho nezačne zajímat i naše dospívající dcera.... Jsem z toho opravdu na dně a on to bagatelizuje. Jak moc je to neškodné, či naopak závažné? - otázka upravena poradcem
Judita
stres
Paní doktorko, moc bych potřebovala poradit. Ošklivý rozvod, kdy jsem odešla jen s igelitkou, bývalý mě soudně vyhodil z domu, potýkám se s útoky advokátů, kteří jsou jím placeni za skutečně svinstva. Ale bojuju. Taky jsem přišla o práci, zoufale jsem brala, co se dalo, ale pár zkušeností, kdy jste u českých podnikatelů testovacím králíkem, kterému se v případě potřeby prostě a vyhodí se. Ale i tak se mi podařilo koupit starý dům, který opravuji, abychom měli s dětmi kde bydlet. Že je to psychicky vyčerpávající, je asi jasné, trvá to už 6 let a zatím není konec. Snažím se najít si i partnera, chlapi jsou, ale - jeden, ač skladník, měl vysoké sebevědomí a všechno jsem musela platit, druhý sice vzdělaný, ale hysterická osobnost s obrovskými dluhy (nedala jsem jeho věčné vyčítání), další sice fajn, ale krajně nespolehlivý a mám dojem, že vyplňuji jen jeho volný čas, aby se přizpůsobil on mně, to není, a to jsem si vybírala :-( V poslední době se potýkám s takovou nechutí k čemukoliv. Mám konečně lepší práci, oprava domu je v cca polovině, táhne se to, ale já najednou nemám vůbec sílu cokoliv dělat. měla bych natírat, o víkendu jsem schopná akorát obstarat domácnost a pak spím, prokrastinuji, trápím se. Už ani nejdu ven na procházku, maximálně do bazénu, přátele nějak odbývám, neozývám se jim. Co s tím? Ať nepřijdu o práci a nedostanu se do finančních a dalších problémů. Děkuji moc.
Marcela
stres
Dobrý de. Jsem vdaná, dvě děti, momentálně oba na táboře. Rozhodli jsme se s manželem, že za nimi pojedeme. Vzali jsme mé služební auto (soukromě můžu), on si sedl za volant a jeli jsme. Za městem jel tam, kde je ideál tak 70-80, protože jsou tam prudké zatáčky, cyklisti, je to mezi poli, takže srny, občas tam jede někdo jak ho..do a minulý týden tam byl v jedné zatáčce smrťák, tak tam jel 110. Až se mi dělalo zle, což je už co říct, nemluvě o tom, že když by byla havárka, tak u toho služebního je to komplikované a musela bych to celé platit.
Tak jsem ho prosila (to prosím tam bylo), aby jel pomaleji. Jednou, podruhé, potřetí. S tím, že se bojím a že se mi dělá špatně. Potřetí on duplnul na brzdu (naštěstí za námi nkdo nejel), otevřel dveře, agresivně vystoupil a řval, ať si dál jedu sama. A šel pěšky směrem k městu. Já rozklepaná si přesedla a jela dál, protože děti bylo třeba vyzvednout a z tábora odvézt. Za chvíli telefon - vrať se pro mě. Já to udělala, což možná byla chyba. Do tábora jsem to dořídila, v autě bylo dusno.

Už se mi to jednou stalo s ním v Německu, když jsme se ve třech s kamarádkou vraceli z hor. Tehdy jsem řídila já, on přikázal, ať okamžitě zastavím (já myslela, že je mu zle), on oběhl auto a fyzicky i slovně mě vyhodil z auta. Měla jsem tehdy strach, že mě tam v noci nechá, ale ujel jen pár metrů a pak čekal, až nastoupím.

Co s tím??? Mlčet? Vůbec neragovat na jeho styl jízdy? Kritiku on moc nesnese… Tyhle výstupy v autě jsou tak 1x za dva roky, příchody z jeho práce cca obden, ale třeba se také pohádá se svými zaměstnankyněmi a ony pak brečí a dávají výpověď - asi dvakrát jsem jela klidnit vášně. Takže se určitě takhle vzteká i jinde, nejsem s ním celý den.

Doma „bouchne“, ale ne tolik, když vidí rozházené hračky dětí, boty, aktovky, ale je tak % kdy to vidí, ale nevadí mu to. Před jeho příchodem se to snažím uklidit, děti se už taky naučily věci odkládat, aby podnětů bylo co nejmíň. Děkuji moc za radu, co s tím.
Irena
stres
...Užírá mě pocit, že se mu nestýská, že mu nechybím. Možná ano, ale neříká to a nevypadá to tak. Postrádám nějaký důkaz lásky (protože to každodenní psaní už tak nějak nejsem schopná vnímat jako "něco navíc"). Už jsme se třikrát pohádali za poslední měsíc, není ale sachopný pochopit, co mi vadí a akorát je mezi námi pak dusno. Nevím, co dělat. Pořád koukám na videa o "vztazích na dálku" a snažím se z toho vzít nějakou radu i pro naši situaci. Mám strach, že zjistí, že je mu vlastně beze mě dobře, má hodně volna a času hrát s kamarády. A já jsem přece "ta, co do něj co chvíli ryje, že mi neukazuje dost lásky". Ale nevím, proto se obracím na Vás. Omlouvám se, že jt o tak dlouhé, rozdělila jsem to na 3 části. Předem mockrát děkuji za odpověď! - otázka upravena poradcem
Lenka (20 let) - část 3
stres
....Jeho komunikace skrze zprávy je poměrně taková stereotypní, vždy přesně vím, jak mě ráno a večer podzraví a na co všechno se během dne zeptá. Ale nikdy mi to moc nevadilo, když jsme se vídali co chvíli osobně a zase tam byl ten kontakt, intimita, mazlení apod. Ale teď je karanténa. Rozhodl, že pro nás bude nejlepší to přečkat aniž bychom se teď vídali, pro bezpečí ná obou i okolí. Ale už je to měsíc a měli už tři hádky. Vždy z mé strany, přiznávám. Trápím se totiž, jeho komunikace zůstala stále stejně stereotypní, mám potřebu obdržet od něj denně nějaký důkaz lásky, něco víc. Jenomže on celé dny hraje s kamarády na počítači...
Lenka (20 let) - část 2
stres
Dobrý den, paní doktorko, vím, že v tomto náročném období jste nejspíš zahlcována podobnými dotazy. O to více Vám přede mockrát děkuji za jakoukoliv odpověď a odezvu. Se svým partnerem jsme se poznali před dvěma lety, teď v únoru jsme měli druhé výročí. Každý z ná studuje jiné gymnázium, přesto jsme se pravidelně vídali během týdně (alespoň 3x)...
Lenka (20 let) - část 1
stres
Dobrý den. Nevím si rady s bývalým manželem. Jsme rozvedeni 3 roky, odstěhoval se, jsme úředně vypořádáni. Děti bydlí se mnou /17 a 25 let/. Naše porozvodová komunikace je prakticky nulová.Je to z mé strany, protože jeho sms bývaly velmi časté, sprosté a nevhodné, podáno tr.ozn.na policii pro oběžování, tam vyhodnoceno jen jako přestupek.Takže nic.On si z toho nic nedělá. Vše pokračuje, pořád něco požaduje,k něčemu mě vyzývá,byl za mnou i v zaměstnání, já už jsem na něj alergická.Nepracuje,momentálně v psych.léčebně, brzy bude propuštěn.S dětmi přitom komunikuje sám.Už jsem opravdu unavená,vystresovaná.Telef.číslo jsem si zablokovala.Sehnal si mail.Na policii už jít nechci,nevěřím,že by to dopadlo jinak.Jednání bylo podivné,vše zlehčovali.Nevím, co s tím? Už chci žít v klidu a neřešit jeho problémy.Děkuji za radu.
Majda
stres
V případě, že nejedete k moři, není to dovolená. Všem přijde přímo trapné, že si s vedoucí vyměňujeme vzkazy, jak malé. Pokud jí chci něco sdělit, raději jí zatelefonuji. Přijde mi to slušnější, ale kolegyně mi radí, abych jí prý psala na messenger. Tak jsem řekla, že to v žádném případě a že, jestli si ji i třeba nemám přidat do přátel na facebooku, aby viděla, co, kde a s kým dělám ve volném čase. Snad mám také nějaké soukromí, ne?
Ali 3.část
stres
Moji kolegyni jednou nenechali zákazníci odskočit si na záchod. Řekla jim, že jestli jim tu potřebu má vykonat před očima. Zákazníci tu dělají, jak, kdyby na těch nákupech závisely životy a nenechají nás kolikrát ani chvíli vydechnout. Když jdete na toaletu, nesmíte zavřít prodejnu a zabezpečit ji tak proti krádeži. Máte požádat kolegyni, aby vám hlídala. Myslím, že to ale není povinnost žádné z mých kolegyň, hlídat mi kšeft, nehledě na to, že může být potvora a něco mi tam ukrást. Jak to budu potom řešit? Už jsem oznámila vedení, že v případě, že nesmím zajistit prodejnu před krádeží a něco se ztratí a dají mi to k úhradě, já to platit nebudu. Všichni se diví, jak můžeme vůbec pracovat v takových podmínkách. Už jsem přemýšlela, že to nahlásím na inspektorát práce, protože to přece není normální. Uhozených je i plno dalších věcí. Onemocním a musím přesně říct, co mi je. Přitom, co je komu do toho? Naplánuji si dovolenou a všichni hned řeší, kam pojedu.
Ali 2 .část
stres
Dobrý den,
vidím, že mám podobný problém, jako Lila. Pracuji v jednom obchodním centru, kde nadřízeným také strašně vadí, pokud onemocníte, na záchod se zde chodí na společnou chodbu a v žádném obchodě neexistuje polední pauza. Takže odskočit si na oběd např. do blízké restaurace je věc nemožná. Jídlo si nosíme z domu a jíme za kasou. Když jsou zákazníci slušní a vidí nás jíst, nechají nás se v klidu najíst a přijdou za chvíli. Ti, kterým je to jedno nás od toho jídla donutí třeba 3x vstát. Jednou jsem už toho měla dost a šla říct paní, která stála před prodejnou a dobrých 10 minut na mě koukala, jak jím, jestli jí je to jako příjemné, dívat se mi až do krku. Paní mě seřvala, že v pracovní době nemám co jíst. Tak jsem se naštvala a na prstech jí vypočítala: " Jíst nesmím, pít nesmím, na záchod jít nemůžu, dýchat můžu?" Paní po těchto slovech uznala, že to opravdu nemáme lehké. Ne, nemáme, protože si nás tu pletou s roboty, kteří vydrží 12 hodin bez lidských potřeb. - otázka upravena poradcem
Ali
stres
MELA JSEM PRITELE ZE KTERYM MAM DITE 5 LET ALE MAM I DCREU Z PREDCHOZIHO MANZELSTVI.ZJISTILA JSEM ZE DCERA S PRITELEM SPOLU MAJÍ SEX..ODESLA JSEM Z DOMU A DITE TAM MUSELA NECHAD Z DUVODU FINANCICH A TAKE ZE MALEJ CHTEL ZUSTAT S TATINKEM A SEGROU.MALEJ TO NECHAPE JA A PRITEL SME SI TO VYJASNILY ZE CHCE ZIT S MOJI DCEROU A VYCHOVAVAT NASEHO SYNA ...OSTUDA JAKO BLAZEN KAZDEJ SE ME PTA DCERA TI PREBRALA PRITELE..A TY SE S NIMA STIKAS A NECHAVAS BYDLET TAM I SVEHO MALEHO SYNA ...JE JASNE ZE TED DCERU A PRITELE NESNASIM ALE KVULI SYNOVI NECHCI DELAT SKANDAL A ABY MEL TATAU I MAMU V POHODE ...ALE DCERA SE ROZHODLA ZE CHCE MIT Z NIM TAKY DITE ..SKANDAL ..CO TO JE ..MALEJ TOMU NEROZUMI A RIKAJI ZE V TOM BUDE VIRUSTAT A NEBUDE MU TO VADIT ..JAK NEBUDE BUDE MIT BRASKU NEBO SEGRU A BUDE MU ROVNOU STREJDA .JA BUDU BABICKA A AZ TO DITE VYROSTE REKNE SI MUJ TATA MA DITE S MAMINKOU I S BABICKOU A CO TED MUJ MALEJ BUDOU MU RIKAT TVUJ TATA MA DITE S MAMOU TVOJI A I SE SEGROU ...MUZETE MI PORADIT JAK SE MAM S TIM VYPORADAT ....DCERA A PRITEL RIKAJI ZE TO JE JEJICH VEC JA MYSLIM ZE NENI
TISATISA1234
stres
Dobrý den,prosím o radu..Jsem vdova,dvanáct let ziji ve společné domácnosti s partnerem.Mame krásný vztah,který mi kazí muj neustálý strach,že se partnerovi něco stane a já zůstanu na všechno sama.Mame rodinný domek ,který jsme si teprve nyní opravili ku obrazu svému ,jsme konečně oba šťastní a já se moc bojím,že kdyby se něco stalo ,nezvládnu běžný život,ani fyzicky ,ani psychicky.Je mi 55 let.Staci,aby muž měl nějaký zdravotní problém,nebo se necítil a já doslova vyšiluji.Klepu se ,nemyslím na nic jiného.Moc si chci pomoct ,ale nevím jak.Dekuji za jakoukoliv radu.
Jana Pokorna
stres
Dobrý den potřebovala bych pomoct můj brácha pořád něco vyvádí a dluží někomu peníze. Každou chvíli se u nás někdo ukáže, že jim dluží peníze.Táta je z toho na nervy vždycky na ně řve že zavolá policii,že ho nikdo nebude vydírat.Brácha tvrdí že jim žádné peníze nedluží.Ale já už nevím co dělat jsem z toho na prášky je 14 let bráchovi 19.Už nevím co mám dělat. Trvá už to dobrý 3 roky a stále to je pořád dokola. A všechno se to děje od doby když nám umřel nejlepší kamarád .Děkuji jestli mi odpovíte a poradíte co dělat
Natka
stres
Dobrý den, paní doktorko, je mi 26 let a jsem teď už rok mimo svůj vystudovaný VŠ obor (překladatelství). Svoji práci, která mě bavila, jsem musela opustit, protože šéf mi neplatil včas a pracovala jsem ne za dva, ale za tři, protože se šetřilo, a já to psychicky nezvládla. Od té doby pracuji jako fakturantka, což mě nenaplňuje a ubíjí a když vidím své stejně staré nebo o něco starší známé/kamarády, nesnáším se za to, že jsem to nedotáhla tam, kam oni (vysoké pozice, zajímavé typy prací, naplněný život). Přítel se ve stejném oboru uplatnil (má jiný jazyk) a je z něj úspěšný firemní překladatel, zato já stojím na místě a při pohovorech dají přednost vždy starším kolegům s mnohaletými zkušenostmi. Připadá mi, že čas letí hrozně rychle a já ,,stárnu", aniž bych něco dokázala. Snažím se po práci zdokonalovat, učit se nové věci, hledat práci, ale zatím bez výsledku. Můžete mi poradit, jak si mohu pomoci? Moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Any
stres
dobry vecer,
chtela bych se zeptat,je mi 29 a mam syna 6let,ted se snazime s jinym partnerem o miminko ,x krat nechraneny styk od pulky cyklu(9.10).. cca 5x a najednou mam par hodin naruzovely vytok s takovymi " cary"az mirne cerveny.. tento mesic vyndana nehormonalni antikoncepce... nikdy jsem nic takoveho nemela... muze se jedna o uhnizdeni ?nebo neco jineho? chvilku mi je teplo a chvilku zima...bolest v podbrisku trva... jen ta chvilku cele bricho pred par hodinami.... snad to neznaci neplodnost najednou kdyz uz dite mam... je mi 29 a memu partnerovi 32,z jeho ani me strany nikdo nemel ani nema problemy s pocetim... - otázka upravena poradcem
Sylva
stres
Dobrý den, po 10 letech vztahu jsem zjistila, že můj partner má vztah s mou adoptivní dcerou (on v té době 48 let, ona 15 let). Dcera mi přiznáním zpestřila Silvestra a vlastně mi sdělila, že mě nenávidí a byla by šťastná, kdybych chcípla. Partner se poté přiznal (po fůře lží) také, ale chtěl, ať to překonáme, bohužel v mém případě to znamená naprostou stopku v sexu a důvěře. Je mi 49 let, jsem v menopauze, na sex ani jiný vztah nemám vůbec pomyšlení a dcera se vyhýbá práci (nyní má již 19 let), takže mě stále vydírá (za pomoci úřadů), že jí musím platit výživné (už se mnou nebydlí, stále střídá romské partnery). Jsem v koncích, kvůli ní jsem se s ní přestěhovala na rok pryč a pak jsem měla strach o holý život, takže jsem přijala nabídku bývalého partnera, ať bydlím u něj (z něho má dcera strach, tam mi nic nehrozí). Ale spokojená nejsem, hromadí se mi zdravotní problémy, s nikým se nestýkám, nemám se komu svěřit, trápí mě to. Poradíte, co v takové situaci dělat?
Majka
stres
Dobrý den. jsem rok od státnic, v posledním ročníku VŠ jsem našla práci v oboru ve svém městě, kde moc příležitostí nebylo. Byla jsem šťastná. Nicméně v práci se pak změnilo vedení a nastal tlak, chaos, který jsem, kvůli své citlivější povaze neustála, nastaly zdravotní problémy a doktorem nařízená nemocenská, ze které jsem po podpoře rodiny a přátel zaslala výpověď, kterou jsem obrečela, věděla jsem ale, že už takhle dál nemůžu. Nejlepší kamarád mě přemluvil a doporučil práci v oboru v jiném městě, do firmy jsem sice nastoupila, ale zůstaly jen sliby, práce je mimo obor, kolegové bez zájmů, praxe ani vzdělání (říkám si, proč jsem se tak snažila) jsem tam nešťastná a cizí město mi nesedí.Teď své výpovědi lituji a obviňuji se. Nové firmy, kam posílám CV, mě odmítají s tím, že ačkoli si velmi cení mých znalostí a zkušeností, tak si vybrali zkušenější lidi.Našla jsem si tu přítele, jsem ale ze sledu událostí tak nešťastná, že vztah balancuje na hranici rozchodu.Poradíte mi, prosím?
Aňa
stres
Zdravím, prosím o radu. Moje sestra má před sporným rozvodem, budou se přetahovat o byt. Její manžel se jí snaží dělat ze života peklo. Nenechá ji vyspat, ona jde třeba spát ve 22 hodin a on o půlnoci vleze do ložnice, kde pořád vedle sebe spí (protože je to přece jeho postel), rozsvítí, převléká si peřiny, pípe s budíkem nebo si hraje na mobilu a má puštěný zvuk. V dalších případech schválně kope o půlnoci do nerezové misky pro psa, která je na dlažbě a je to rachot, sestra zase nemůže spát. Dále útočí na její domácí mazlíčky, háže po psovi různé věci, jenom protože si dovolil lehnout si na "jeho" deku, proti psovi koupil sprej, kterým stříká vše v bytě, morčatům dává do klece plastové květináče s hlínou a tenká plastová víčka (když se toho nažerou, tak zdechnou) atd. Na sestru fyzicky zaútočil jednou, když ho odstrčila s tím, co dělá, když po psovi cosi hodil. Ale bylo to bez zranění. Chce ji vyštípat z bytu, ale ona o ten byt chce bojovat. Prosím poraďte, co má dělat. Moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Jaruška
stres
A pak se stalo, že jsem parkrát přítelovi řekla, ať se odstěhuje.. A on to jednou udělal. Našel si podnájem. Sice jsem se omluvila, ptž mne to neskutečně mrzí, oba si své chyby uvědomujeme. Odešel s tím, že potřebuje klid a uklidit si sám v sobě, ale že na našem dalším společném bytí budeme pracovat. Jen že se teď bojí, abych něco takového neprohlásila znovu a on by byl v té samé situaci. Oběma je nám přes 40, ale já mám momentálně v hlavě zmatek, Strašně ráda bych, abychom zase byli spolu, jen teď úplně nevím, jak se zachovat a jestli je šance k nápravě. 2.část
Kamila
stres
Dobrý den. S přítelem jsme sedm let, pro nás oba to není první vztah, jsme rozvedeni a já mám dvě dospělé děti, 21 a 26 let. Začátky našeho vztahu byly trošku těžší, přítel nechtěl projevit své city, byl odtažitý a docela dost mne to trápilo. Mimo to má trošku výbušnější povahu, ale rozhodně nic dramatického. Spíš má tendence v hádkách ublížit a říct věci, které tak nemyslí, ale i tak to není příjemné. Poslední rok pro mne - nás byl naročnější. Já jsem změnila práci, která je poměrně náročná, pracuji ve zdravotnictví, do toho problémy s dcerou, která se rozešla se svým dlouholetým přítelem a vrátila se domů a trošku začaly eskapády v hledání sebe sama. Vzhledem k tomu, že s přítelem byla témeř 9 let, začala dohánět to, co nestihla. Vzhledem k tomu, že bydlí s námi, řešíme to chtě nechtě, všichni. Soukromí nemá nikdo.Syn má svůj pokoj, dcera přebývá v obýváku, a když dorazí synova přítelkyně, šlapeme si po hlavě do slova. Já jsem začala být nervozní, protivná, nekomunikativní.- 1.část
Kamila
stres
Dobrý den, když jsem byla ve věku 16ti let byla jsem znásilněna. Od té doby jsem žádný vztah neměla. Momentálně 2 měsíce chodím s jedním úžasným klukem. Je milý, laskavý, ochotný a všechno, co jsem si kdy přála. Řekla jsem mu o svém znásilnění a řekl, že to chápe a že mám tolik času, kolik budu potřebovat. Jenže já mám strašný strach. Čím déle spolu jsme, tím větší ten strach je. Mám strach ho políbit, obejmout, mám strach, když se mě dotýká on. Sexuálně spolu nežijeme, už jen představa na to, že jsme spolu někde sami mě děsí. Nevím si vůbec rady. Mám ho strašně ráda a nechci se s ním rozejít. Prosím poraďte mi co mám dělat.. Děkuji
Tereza Nováková
stres
Dobrý den,
řeším nyní v sexu otázku používání kondomu. je mi 22 a poprvé jsem řešil problém při prvním sexu před několika lety, kdy po nasazení kondomu opadla erekce. Tenkrát jsme to s partnerkou vyřešili díky její trpělivosti a postupně problém zmizel. Nyní mám ale podobný problém s jinou partnerkou. Nejdříve bylo vše v pořádku, ale při druhém sexu se mi opadnutí erekce v kondomu stalo znovu. Cítím, že mám strach ze selhání, a proto i ztrácím chuť na sex, protože o tomhle problému přemýšlím už dopředu.Vím, že ho budu muset opět řešit. Rád bych vás požádal o radu, jak na tento psychický blok. Partnerka je alergická na latex, takže musíme používat jen jeden druh kondomu. Předem děkuji za odpověd.
Martin
stres
O tom, že mi její chování vadí jsem jí samozřejmě pověděla - ví to. Možná se tak nechová záměrně, možná ano. Opravdu nevím, jak se ke vztahu k ní mám postavit. Přeci jen jsme se znaly hodně roků a byla to i má nejlepší kamarádka. Vlastně se sama sobě divím, že jsem si ji vybrala za svědkyni, když se tak začala chovat. A další OTÁZKA ZNÍ, JAK OPĚT NALÉZT DŮVĚRU K MANŽELOVI? Moc ho miluji, je to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat, ale v této situaci jsem necítila jeho dostatečnou podporu :-( Snad je to tím, jak je moc hodný a trápí ho to... Když jsem smutná, tak neví, jak má jednat - rozhodí ho to... Děkuji za Váš, čas, ochotu a radu! Ať se Vám v osobním i profesním životě daří a máte klidný rok 17! Mandarinka :-)
Nejistota ve vztahu 2. - MANDARINKA :-)
stres
Dobrý den, milá paní doktorko! Nejprve Vám chci velmi poděkovat za práci, kterou pro poradnu děláte! Před čtyřmi lety jste mi na začátku vztahu (který přešel v manželství) poradila a povzbudila mě, děkuji! Obracím se na Vás s dotazem i nyní. Jak se mám, prosím, chovat ke svědkyni, která mi po oznámení zásnub začala znechucovat přítele (nyní už manžela)? Zná jeho kamaráda z dětství, od kterého se dozvěděla nějaké věci z přítelovy minulosti (intimního charakteru) a s "radostí" mi je říkala... Ony věci celkem dost pokazily mou důvěru v manžela. S ním jsem onu věc probrala. OTÁZKA ZNÍ, JAK SE K NÍ MÁM CHOVAT? Celou záležitost jsem celkem těžce nesla. Se svědkyní jsme (na můj popud) nebyly více jak rok v kontaktu. Věc jsem chtěla urovnat a začaly se opět "kamarádit". I nadále ale nevím, co si mám o jejím chováním myslet. Neustálé dotazy na manžela, mluví o různých dětech z okolí (já malinké ze zdravotních důvodů mít nemohu), atd... - otázka upravena poradcem
Nejistota ve vztahu 1. - MANDARINKA :-)
stres
Dobrý den, jsem s manželem již 26 let za tu dobu jsme prošli podnikáním skončily v dluzích a přišly jsme o veškerý majetek 2 domy a ještě stále jsme velmi zadluženi.
Po této krizi jsem přišla manželovi na nevěru situace se vyhrotila že odešel na 2 měsíce ke kamarádovi poté se vrátil omluvil a fungovalo vše dál ale manžel tuto nevěru neukončil lhal mi a já na to přišla špehovala jsem mu telefon a pozorovala jeho chování byla jsme šíléná vzteky a chovala jsem se jak hysterka ale vždy jsme se nějak udobřily .Ale ted je situace kdy už nic neslídím ani nepozoruju a vím že manžel občas lže něco mi řeknou hodní kamarádi nebo ho náhodou nachytám při té lži.
Jedná se o to že ted se chování manžela velmi změnilo jezdí s kamionem již měl několik komfliktů v práci protože byl přehnaně agresivní doma jsme měli také situaci kdy po telefonátu s kolegou mrštil telefonem křičel na všechny a rozbil několik náhodných věcí na lince.Poté opilý odjel kamsi autem dodnes nevím kam jsme z toho velmi zmatení a nechápeme co se děje.
Nebo na parkovišti bylo podle jeho názoru špatně zaparkované auto ztropil scénu tak že několikrát udeřil pěstí do karoserie a poté kopl do kola auta až si zlomil palec u nohy hospiltalizace měsíc.
Nechce nikam jít prý z něho děláme blázna a chceme se ho zbavit odmítá jakékoliv diskuze o tom
že není v pořádku.Ani se munezdá nic divného na jeho chování je to prý naše chyba.
Doma někdy stačí malý konflikt a hned začne křičet a stupnuje se to. Rozhází věci kolem sebe začal i hodně pít.Příčina může byt stres z finanční situace ted řešíme abychom důstojně přežily je to tím stresem nebo vážnější nemoc?
Ila
stres
dorazilo. Nemůžu se vyrovnat s pocitem, že jsem selhala v ochraně své cti, že jsem v momentě, kdy se do mě pustila, neřekla „Takhle se mnou jednat nebudete.“, že jsem se nevyhranila proti slovnímu násilí. Mám vážně nemocnou kočku, dost práce a dalších aktivit, ale stejně se v posledních pár dnech neustále vracím k této události. Nic mě od toho pocitu hanby nedokáže na dlouho odvést. Vím, že nedokážu jít za nimi a vyřešit to dodatečně, konfrontací se, bohužel, bojím (a ono to s takto omezenými lidmi ani nemá smysl). Nikdy v dospělosti jsem podobný pocit nezažila, vždycky jsem si svoje obhájila (i bez konfliktů) a když ne, tak jsem dokázala z prekérní situace odejít s hrdou hlavou a vědomím, že jsem udělala, co jsem mohla. Co teď? Co s tím? Moc děkuji!
Nauí
stres
Dobrý den, paní Jitko, mám na Vás otázku, jak se zbavit pocitu "hanby" z toho, že jsem za sebe nedokázala bojovat. Mám poslední 2 měsíce trable se sousedy, pán je vážně nemocný a nadávají mi, že jsem hlučná. Snažím se být potichu (sama vím, co jsou hluční sousedi), ale ruší je i běžné činnosti a moje kočky. Bohužel nejsou schopní domluvy, jen mi nadávají (měli jsme celkem 3 setkání). Naposled za mnou byla jeho žena, celkem rozumně jsme se domluvily, ale na začátku z její strany padlo "A jestli ho do tý nemocnice budu muset odvýzt, tak Vy tam skončíte taky!". Já se snažila o domluvu, byla jsem ráda, že třeba zjistím, co je ruší a kdy, abych to mohla řešit a nedělat určité činnosti (dělat je jinak). Tak jsme se rozešly v dobrém. Jenže mi po čase došlo, že ona mi vlastně vyhrožovala fyzickým napadením a že já blbec se nechala. Nebránila jsem se. Nezastala jsem se sama sebe a nechala si takto vyhrožovat. Jsem velice nekonfliktní člověk a už takhle jsem z těch sousedů dost mimo a tohle mě - otázka upravena poradcem
Nauí
stres
Dobrý den, prosím poraďte jak být s babičkou (91let) v jejích posledních dnech.Leží na JIP a je smířená s tím že odchází,loučí se s rodinou. Sedím s ní,držím ji za ruku, derou se mi slzy do očí a nedokážu říct nic. Jak to překonat a být ji oporou v posledních dnech.
Jana
stres
Dobry den pani doktorko,prosim o Vas nazor.z jsem Vam nekolikrat psala.pritelovi se ozvala minula partnerka ,ze ma 1,5 lete dite.vzapeti jsem otehotnela i ja.nyni jsou nasi dceri 4roky a stav je takovy,ze si stale pise s prvni partnerkou.nema to s ni pravne upraveno.posila ji navic penize pres ucet sve mamy.proste lze mi.Lituje toho,ze se se mnou,nerozesel,kdyz nase dcera byla mala.chtela jsem se s nim v klidu domluvit na rozchodu,ale on se urazi a utika pryc.mame vztah na dalku.nic nechce resit a ja jen prichazim na jeho lzi.jak se s nim mam prosim v klidu domluvit??v tuto chvili jsem s nim prestala komunikovat,protoze jsme se jen hadali.on bydli se svou mamou..te prvni posila jeho mama k narozeninam,vanocum penize a me posila pro malou obnosene veci.a kdyz ji koupili odrazedlo,tak ji ho bez meho vedomi prodali pryc.hlavne,ze chteji o nasi dceru bojovat,aby se mi mstili.opravdovy zajem tam neni.vyhrozuje,ze si ji bude brat i presto,ze malas nim nechce byt ,ze s nim sama nepujde.
Anezka1970
stres
Nějak se mi zdá, že je to šílený hazard, že se člověk musí spoléhat nejen na sebe, ale i na ostatní, že budou dodržovat pravidla, což se tedy dost často neděje a kvůli tomu je promarněných životů. Teď mě dost i napadají myšlenky kolem rakoviny, kdyby postihla mě nebo manžela či rodinu. To je dost způsobené tím, že zrovna zdravě nežijeme a nějak bych ani nevěděla tu míru. Mám za sebou před pár lety problém s poruchou příjmu potravy, tak se spíš snažím se tímto nějak nezabývat. Pak tedy to není ideální. Tenkrát jsem se z toho dostala sama a teď brzo plánujeme dítě, tak bych nerada si nějak ublížila. Celkově mi přijde, že je to vše hodně způsobeno tím, že mám pocit, že si štěstí nezasloužím. Vidím na sobě hlavně negativa, beru si příliš k srdci kritiku... Bohužel asi dáno rodiči, ti by si asi raději jazyk ukousli, než pochválili. A celé se mi to přetavuje do těchto obav... Měla by jste pro mě nějakou radu? Moc děkuji. A omlouvám se za délku dotazu, pomohlo mi trochu si to sepsat...
Eva 2/2
stres
Dobrý den.
Chtěla bych Vás poprosit o radu. Relativně vše mi krásně vychází dle mého přání - bydlení, zázemí, práce a hlavně skvělé manželství. Jediným zádrhelem jsou finance a i ty mají šance se relativně dobře vyřešit, v nějakém časovém horizontu. Tedy vše čítankové. Bohužel mi radost ze života značně omezují představy, co by se špatného mohlo stát. Mám pocit, že si ani tolik štěstí nezasloužím. Mám dost problém se sebevědomím a sebekritikou, tak snad proto. Hlavně to jsou představy autonehody, kdy se nám, nebo hlavně manželovi, něco špatného stane. Ke konci minulého roku jsme byli svědky (ne účastníky) smrtelné nehody a po tomto zážitku je to horší, ale dost jsem se tímto stresovala i před tím. Hodně to dělá jízda po dálnici nebo když je manžel sám pryč autem, to pak mám šílený strach, že se nevrátí. Cítím to až fyzicky. Nějak se mi zdá, že je to šílený hazard, že se člověk musí spoléhat nejen na sebe, ale i na ostatní, že budou dodržovat pravidla, což se tedy dost často neděje a...
Eva 1/2
stres
Dobry den, chtela bych se poradit. S manzelem jsme jiz po druhem umelem oplodneni. Jednou dite mame triletou dceru, ta vznikla prirozene. Nyni druhe dite nam nejde. Ted jsem sedmy den po transferu zmrazeneho embrya a vcera jsem si vzala o dve pilulky vic a to omylem. Mela jsem silene nervy. Nevim ted jestli jsem embryu nijak neublizila. Vsichni mi rikaji, at jsem v klidu, snazim se, ale porad to mam v hlave. Dokonce jsem se zacala i modlit a prosit boha o druhe dite. Kdyz jsem pred tremi mesici prodelala kyretaz, psychicky jsem se znroutila. Mam sileny strach, ze se to bude opakovat znovu. Strasne si preji druhe dite a z hlavy to nedokazu vymazat. Myslite, ze proto nemuzu otehotnet? A co mam udelat, abych byla v klidu? Zkousela jsem vsechno, ale nic nezabira. V lednu mam jit do prace a z toho mam taky hrozny strach. Nejsem moc kolektivni typ a mezi lidi se mi moc nechce. Katka
Katka
stres
ČAST 2

Ja si uvedomujem žo to je v mojej mylsi, že su to len moje predsudky, že ostatný ludia okolie vnimaju inak ale aj naproiek tomu to nedokažem prekonat! Ako som už napísal, proste to na mna príde bez ohladu na to či mam stres alebo som uplne v klude....
Už som uplne bezradný fakt neviem ako sa cez to preniest! :/
Zavidim ludom ktorý dokažu byt uplne uvolnený aj ked prednašaju 100 ludí! Chcel by som sa dostat do podobneho stavu mysle!

Skuste mi prosím poradit čo s tým.

Dakujem.
Tomáš
stres
ČAST 1.

Dobrý den,
už dlhnšiu dobu mam problem s potením a navalmi tepla ktore najviac citím na tváry a to vačšinov ked som v pozornosti viacerých ludí a takmer vždy pri komunikacií s inými ludmi za pritomnosti dalšich cudzich ludí. Niekto by si mohol mysliet že som hanblivý ale opak je pravdou! Rad komunikujem z ludmi a citim sa uvolnene ale ten hrozný pocit nervozity uzkosti prichádza zničoho nič a neda sa to zastavit aj napriek tomu že sa citim v pohode! Ked sa mi to stane tak cititm velmi trapne a to to ešte umocní! Tento stav trva len par minut pričom bezprostredne potom čo doznie som uvolnený všetok stres opadne, tie myšlienky že sa na mna niekto pozerá čo aak to zase na mna príde sa uplne vytratia, dokažem sa plne sustredit na to o čom je reč sa citim uplne skvele - zdravo ako všetci ostatný a ako by sa to už nemalo opakovat! Tento pocit ale bohužial trvá len par sekund potom sa my obavy a a tie myšielnky vratia....
Tomaš
stres
Dobry den, je mi osmnact let, s pritelem jsme spolu pres rok a prvni sex jsme meli v dubnu minuleho roku. V te dobe byl pritel se mnou spokojen, sex jsme meli casto, protoze pote byly prazdniny, nikdo doma nebyl, libilo se mi to a zacala jsem si vsugerovavat, ze sex potrebuju. Ted ale v sexu nevidim nic zabavneho, spise stresujiciho, porad hlidam zda nikdo nejde, kdybych nemusela,nejradsi bych jej neprovozovala. To se ale priteli nelibi, porad mi rika, ze sex potrebuje. Ano, je tolerantni v mnoha vecech, ale tohle je tak trosku jeho slabina..Nevim, co se stalo, chci mu vychazet vstric, ale premoct uz se nemuzu. Co je spatne? Je chyba ve mne? Proc neni normalni nechtit sex? Nevim co s tim mam delat, uz kvuli tomu ani casto nemam naladu na pritele, protivi se mi..jsem ve stresu z maturity, z prijimacek, vubec z budoucnosti a ted jeste z pritele. Dekuji za jakoukoliv radu
Ivana
stres
Dobry den, prosim o radu. Ziji se svym muzem 20 let, k nasi velke radosti s 2 letym chlapeckem. Muj muz bohuzel loni prozil pro nej traumaticky zazitek v praci - s nesolidnimi stavebniky (je projektant). Zda se, ze se od te doby jeho nalada jen zhorsuje (vyjma chvil kdy je s chlapeckem) je pesimiticky, velmi zacal dbat na poradek, ktery prisne vyzaduje. Rozhodi ho drobnosti - doporuceny dopis na poste, bylo treba vratit stene, rikla, ze ´to neda´ ac jsme vzdy psa meli apod. Jeho otec je velmi negatvisticky, s evidentni poruchou, nelečí se. Obávám se, zda tyto stavy nejsou geneticke, nebo dokonce fyziologicke (treba mensi produkce serotoninu) a stres byl spoustec. Ja jsem zalozenim spise optimisticka, zacinam se vsak trapit...Terapii zasadne odmita, zacina byt zly, dlouhodobe tezko snesitelny, Tezko predpovidat jak dal..i kdyz toto neni tak vazne jako ostatni dotazy, zajima me zda i takove pripady lze zvladnout v laskyplnem domacim prostredi....
Anna Svobodová
stres
Jen doplnim k prvnimu dotazu,take uz mi predvedl,schou,kdy ve spolecnosti je okuzlujici a chova se lepsi k jinym zenam,nez ke mne.Zamilovanou zenu to zaskoci...pry je to jen schow. Take jsem zazila jiz dva konflikty,kdy si zavolal sve zname,a cely problem jim prevypravej jinak,a ja byla za blbce.Ja jsem dohromady nic,spatneho neudelala..jen jsem pochopila,ze musi odhodit masky,nehrat zadne schow,zit se mnou normalne. Byvala zena ho ponizovala a srazela,zrejme tyto psychopaticke metody na nem uplatnovala...a ted jako by ty modely,pouzival sa a chranil se...nevim...rekla jsem mu,ze nei zly ani tyran,at si tohle uvedomi a zmeni to v sobe.Ale to slineni...neco tam nebude ok..hysterie? Hysterici a psychopate si volaji svedky,aby sami sebe ubezpecili a vyrobly si dukazy o sve nevinne...neco tam bude,ale neni takovy jako ten ,co znicil ivetu barts.,...kdyz chci upresnit,ale az po pouroce vztahu,toto vylezlo napovrh.Snazim se mluvit a zlomit to...neco uz se povedlo.
Mischa
stres
Nekter rysy chovani,jinak u meho pritele,mne zarazily ale nejsou v jeho chovani ,casto.Ma problem se sebekontrolou v zatezovych situacich. Zacne hystercit ,dela se mu bila pena v ustech.Jsem ucitelka sice jen pro materinky,ale tyto priznaky..znam. Uz jsme o tom s pritelem mluvili...tezke to bylo...ta pena a bilo v puse,se mi nelibi.
Mischa
stres
Dobry den, se zenou (31) a miminkem (2) jsme se prestehovali a zacali podnikat na novem miste mimo Prahu, odkud jsme se pred rokem odstehovali. Podnikani se dari, zena ceka druhe miminko. Problem je, ze zena si nemuze zvyknout na nove prostredi a novy zivot v novem miste. Stale se chce vracet zpet do Prahy a za puvodnim zivotem. Chybi ji kamaradky, konicky a zabava, ale v novem miste je pritom ani aktivne nevyhledava, jen sedi doma a slovne me napada, mozna mi "zavidi", ze jezdim casto do Prahy, mam svuj zivot a ona je doma s malou, ale ani, kdyz nabidnu hlidani, tak nikam nejede. Nikdy nebyla uplne vyrovnana a vzdy tezko prijimala zmeny, ale mam pocit, ze se to posledni dobou spise zhorsuje a misto aby si v novem miste zvykla a zacala zit, tak mam pocit, ze jen preziva a porad mluvi o tom, jak to bylo driv lepsi. Pomoc ode me vetsinou odmita. Z urcite casti tyto problemy prisuzuji tehotenstvi a vykyvum nalad (to bylo jiz pri prvnim), ale cast problemu je asi jina. Jak ji pomoct? Diky - otázka upravena poradcem
Aleš
stres
Dobrý den, jsem už zoufalá. Je mi teprve 25 let a už asi 4 měsíce nemám chuť na sex, když už k němu dojde,tak sjem protivná a nebaví mě to a nesjem schopná ani uspokojit přítele. Před tím byl pro mě sex na prvním místě,vzrušilo mě opravdu málo. STačilo se na něco podívat nebo na někoho...teď nic...absolutně nic :( Přítel tím trpí a já také,jsem ta,která si sex užívá jak se dá a snaží se uspokojit toho druhého. Ted si připadaám,jakobych měla přechod. Dá se to léčit? Léky nové neužívám, je možné,že je to ze stresu? Mám 3 měsíce novou práci a psychicky to nedávám....zhoršil se mi i zrdavotní stav. Mám se objednat na gynekologii nebo mám počkat až na konci roku odejdu z práce? Děkuji mnohokrát. Sylvie :(
Sylvie
stres
Paní Douchová, trápí mě jedna věc. Manžel když přijde z práce domů (podniká), tak nadává - v domácnosti se třema dětmi se vždycky něco najde - boty, aktovky, hračky, dívají se na TV, nepíšou úlohy, není vyndaná myčka, není vynesený koš, hrnek na stole... Někdy musí projít domem, aby něco našel. Taky mi už vynadal za to, že jsem ho nepozdravila dost nahlas. Vznikne dusno. Děti se rozutečnou, já někdy taky mizím z jeho dosahu. On se jako by uklidní, jde třeba do své pracovny, telefonuje a je jak vyměněný. Pohoda, klídek, veselo, vtipy. Když ho prosím o klid, když křičí, bu´d říká, že nekřičí anebo říká, že musí, protože - je nepořádek, z dětí nic nevyroste, nikdo nic nedělá... Zjistila jsem, že úplně stejně se chová i k zaměstnancům. Je to hrozně nepříjemné, děti to špatně snášejí, nikdo nejsme úplně splachovací, já začal brát antidepresiva. S dcerami jsme zjistily, že se už klepeme, když slyšíme přijíždět auto. Předem Vám děkuji za radu.
Edita
stres
takovy vždycky, nejak jsme to zvladali. Ale ja ted nechci aby svůj stres prenasel na dite, proste nechci aby syn musel byt svědkem takového chovani. Jednak ho to desi a jednak si pak bude myslet ze takhle reagovat je normalni a to nechci. Dekuji za odpověď. Petra
Petra
stres
dítěte me nesmirne vytaci. Nechci, aby to syn od nej odkoukal a pak se choval stejne. Navíc mam problém reagovat v klidu, většinou taky vybuchnu a něco hnusného mu reknu, napr. naposled, ze když na to nemá nervy, tak si nemel pořizovat dite. Snazila jsem se s nim o tom promluvit, rikala jsem mu ze mi to hrozne vadi a at s tim něco udela, at si třeba zajde k psychologovi. Na to mi řekl, ze na psychologii neveri, nebo něco v tom smyslu... Uz me unavuje porad poslouchat jeho negativitu, brblani a nespokojenost, jeho vybuchy vzteku. Pripada mi ze ani není ochoten s tim něco delat, jakoby nechapal jaky je to pro me problém. Potreboval by mit mnohem vice trpelivosti a ja nevim, jak toho mam docilit. Řekl mi ze se nechce hadat, ze vi ze hrozi, ze syna vezmu a odejdu od nej a to nechce. Jenze ja nevim, jak to udelat. Nechci jen tise trpet jeho vybuchy a smířit se s tim. Jenze mi prijde, ze je to jen muj problém a on s tim nic neudela. Když jsme nemeli dite, nemeli jsme ve vztahu problém, byl
Petra
stres
Dobry den,

potrebuji radu. S manželem jsme spolu 12 let, z toho 7 let manzele. Mame syna kteremu je 16 mesicu. Odmalicka byl uplakane miminko, s vekem se to lepsi, ale i tak je to narocne. Zijeme daleko od rodicu, zadnou pomoc nemame, většinu dne se staram o syna sama a po prichodu z práce pomaha manzel. Muj problém je v tom, ze mi vadi jeho chovani. Je odjakživa cholerik a vybuchuje, podle me často kvůli maličkostem. Nejvíce mi vadi jeho vybuchy vzteku v pritomnosti syna. Naposledy to bylo na navsteve u rodicu, ti zustali jako opareni. Protože syn spadl a plakal a on to psychicky nevydrzel a zacal rvat, ze na to nemá nervy. Syn byl z jeho vybuchu samozrejme taky vydeseny a o to vice plakal, ja jsem ho pak uklidnila. Je to kazdou chvili něco, porad na něco nadava, je nastvany když syn vecer nejde uspat a trva to, cesty autem jsou také zážitek - porad se rozciluje kvůli ostatním ridicum. Nikdy mi ani synovi neublizil a vim ze by to neudelal, ale takove chovani v pritomnosti maleho
Petra
stres
Dobrý den, je mi 25 let.Od malička jsem spíše psychicky labilni.Poslední dobou mám často potřebu brecet.Nemám k tomu zvláštní důvod, nikdo mi neublizuje. Spíše mám pocit, jako bych nezvládala male stresy, které člověk musí zvládat každý den. Sevře se mi hrudník a musím utéct před světem a vyplakat se.Prosím, poradte, zvládnu tyto stavy sama nebo je třeba vyhledat pomoc?
Jarka
stres
Dobrý den. Mám problém který už nezvládám. S přítelem jsme spolu 6 let. Rozumíme si, milujeme se, nemáme problém v komunikaci ani sexu. Bydlíme spolu 3 měsíce. Před rokem byl vyhozen z práce kterou miloval a těžko to nesl. Doktor mu napsal neurol na uklidnění ale bohužel se na tom stal závislým a sháněl si tyto léky na černo. Měl z toho strašné stavy, zapomínal a byl agresivní. Když jsem se to dozvěděla byla jsem v těžkém šoku. Ale chtěla jsem mu pomoct tak jsme se po pár měsících spolu nastěhovali, že to pomůže. Přestal to brát a z prvních absťáků se dostával těžko. Bohužel to nepřestalo, bere to sice méně a ne tak často a ale já jsem z toho psychicky na dně. Nevím co mám dělat. Mám strach, že ho opustím a on to začne brát víc a víc. A myslím že rozchod nezvládnu. Ale zase nechci opouštět fungující vztah jenom kvůli tomu. Nevím na koho se mám obrátit s pomocí jemu a vlastně i mě. Prosím poraďte mi. Už přemýšlím i nad tím že mu ty jeho prášky sním a předávkuji se jimi ať se nemusím cítit tak jak se cítím.
Tereza
stres
Paní Douchová, jak se mám vyrovnat s pocity bezmoci a bolesti? Rozpadlo se naše manželství. manžel se někdy nechoval pěkně, ale já jsem doufala, že vstřícným přístupem se to podaří udržet. Poslední roky se začal zajišťovat, pak udržoval dost bezohledným způsobem vůči nám doma mimomanželský vztah. Vpodstatě stylem, pokud se Ti to nelíbí a nebudeš dělat, co chci já, běž, ale bez peněz. Bohužel disponuje majetkem z podnikání, kupuje si luxusní auta, žije nákladný život, já a děti neexistujeme. Vyrovnání majetku záměrně blokuje, vyvádí peníze ven. Má za sebou tým lidí, kteří mu s tím pomáhají. Ke mně se chová arogantně, za všechno můžu já. majetek řeším přes právníka. Bohužel se nepěkně chová i k dětem. prožívám bezmoc a lítost nad tím, jak se změnil a že svévolně "zbořil" letité manželství, z něhož čerpal zázemí pro svoje podnikání. - otázka upravena poradcem
Lidka
stres
Dobrý den, před rokem se mi stalo, že jsem byla fyzicky napadená jedním mužem, s nímž jsem se krátce sházela. Chtěla jsem na to nechat to být a navždy zapomenout v hlubinách moře. Ale časem se mi to začalo vkrádat do myšlenek, mám stále strach, večer, když jsem sama doma, se bojím, že je někdo na balkóně, nakonec se musím jít vždy podívat. Hraničí to až s halucinacemi, zdá se mi, že ho slyším, že chytá za kliku.. v noci se mi o tom zdává, i když se probudím, někdy s křikem, jakoby to pokračovalo i v bdělém stavu. Jsem docela atraktivní a když na mě nějaký muž promluví, zaseknu se a cítím děs. Byla jsem u psychiatra, ale nebyla jsem schopná mu důvěřovat, nikam jsme se nedostali, takže jsem k němu přestala chodit. U další doktorky to dopadlo stejně. Nevím, kam dál; nemám důvěru, možná i díky mému problematickému prostředí v dětství, stydím se a nedokáži se v přímém kontaktu svěřit. Chtěla bych se nějak léčit sama, jsem samotář a introvert, nezvyklý se někomu hlouběji otevírat, ale prostě nevím, kterým směrem se vydat a jak si s tím poradit, všechny mé pokusy to potlačit a zapomenout selhaly. Díky za Váš čas, L.
Laura