Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, se svým přítelm jsem se poznala v37 letech a protože jsem byla manželstvím velmi frustrována zcela jsem podlehla a rozvedla se. \avšak měla jsem určité představy o následném životěs novým přítelem. Z důvodu, že jsem tehdy pečovala o16 letou dceru,bydlení, dá ce říci opatrnostikam bych se vrátila v případě ukončení vztahu a 80km vzdálenosti přítele jsme sloučení neučinili. Dodnes již přes 6 let se každý víkend vídáme, trávíme spolu dovolenou, kterou si platím, a mé představy o novém manželství popř. dítěti se totálně rozplynuly, přestože mi kdysi partner dával naději. Nyní děti nechce( své má 2, které upřednostní přede mnou)a svůj vztah chce bez sňatku. Tedy jinak než-li já.Mám nyní pocit, že se mu nejvíce líbí ta bezstarostnost o mě, protože jsem soběstačná a přesto má parnerku pro volný čas,společnost apod. Poraďte jak mám vztah chápat zda mé dnes už sny o mém novém životě byly správné anebo mám se snažit na ně zapomenout a trápit se jimi.Vztah je jinak docela harmonický.

Dobrý den,paní doktorko.Tři roky žiji s přítelem,bydlíme spolu v podstatě od začátku vztahu.Skoro po 4 měsících mě z čistého bláznoství a zamilovanosti požádal o ruku a já souhlasila.Jak jsme svatbu začali připravovat a tak rozmysleli jsme si to,ne že by jsme se neměli rádi,ale brali jsme to jako úlet,s tím,že papír přece nepotřebujeme.:o))Nic to na našem vztahu nezměnilo,prostě při přípravách jsme zjistili,že je na to dost času.Nyní spolu žijeme už 3 roky,máme společné finance,sice bydlíme u rodičů ale jsou tolerantní a mi také,dokud nebudeme mít na hypotéku. Problém je v tom,že se mi donáší jak se mé spolužačky vdávají,mají děti a já pořád nic.Nebaví mě všem lhát,že svatbu ještě nechceme..atd.Ano lhát,protože bych se vdát chtěla.Když nenápadně před partnerem začnu,řekne vždy v tom smyslu,že na to je ještě čas a co všichni blázní..atd.Já se vdát chci,není to priorita z důvodu bílých šatů..atd.Ale mít svou vlastní rodinu,svoje zázemí,neboť ačkoli nás rodiče tolerují,dětství a pubertu sem idilickou neměla.(matka alkoholička,otec flegmatik a skrblík).Toužím mít rodinu a začínám mít pocit,že on si mě nikdy vzít chtít nebude,vždy mu to bude vyhovovat takto,jeden jakoby úlet mu stačil..Přemýšlím,že ho opustím a budu hledat štěstí jinde.Mě je 25 a jemu 26 let.Děkuji za odpověď