Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den paní doktorko, píši ještě jednou a teď mou situaci popíši podrobněji a nadvakrát. Nevím jestli mé manželství se dá zachránit, ale radu opravdu potřebuji. Je mi 50let a manželovi 49 let. Manžel prodělal za poslední čtyři roky po sobě tři operace vyhřezlé ploténky v bederní části. Po třetí operaci ochrnul na nárt a už opět má slabě vyhřezlou tu ploténku . Celých 27 let jsem se o manžela starala, hádali jsme se minimálně, měl volnost, byla jsem hodně tolerantní. Vychovali jsme dva syny a postavili v45 letech vysněný dům. Manžel byl skvělý manžel pozorný a hodný.Po operacích jsem se o něj starala jak nejvíc jsem dovedla, aby netahal nic těžkého a jiné. Snažila jsem se to zastat. I po intimní stránce měl na co si umanul. Před rokem jsem sama dlouhodobě onemocněla s krční páteří. Manžel už po třetí odjel do lázní, ale ouha našel si tam 49letou slečnu učitelku. Rok udržovali každý den telefonický kontakt a smluvili se že pojedou do lázní znova po roce. A manžel jel po čtvrté. pok.1

Dobrý den, žádám Vás o radu,protože už opravdu nevím jak dál.Mám přítele už rok a půl.Vše bylo skvělé,dobře si rozumíme a milujeme se,nebo spíš do teď to tak bylo. Nikdy jsme se nehádali, všechny problémy (např. finance) jsme společně vyřešili. Asi před 2 týdny jsem začala cítit že něco nefunguje že už náš vztah není jako dřív. A tak jsem si s ním o tom promluvila a nakonec jsem se dozvěděla, že mě už nějakou dobu nemiluje,že nechápe co se stalo. Málem jsme se rozešli ale pak mi řekl že to ukončit nechce, že jeho city úplně nezmizeli. Že chce aby to bylo jako dřív,jen neví kam ty jeho city "odešli". Řekli jsme si, že to ještě zkusíme.Mám ale problém v tom,že mám strach,že už to zachránit nepůjde.Já ho velice miluji a nechci o něj přijít, ale když se na něj podívám a vím,že ke mě necítí to co já k němu,jsem jako kdyby mé srdce nebylo celé.Byla to pro mě rána to,že mě už nemiluje a nevím co teda dělat.Zda to ukončit rovnou nebo jestli ještě nějaká šance na záchranu je. Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem

Vážená paní doktorko,
můj manžel (42) udržuje 2 roky mimomanželský poměr (jsme 20 let manželé, máme 2 děti, školkáče) se svobodnou bezdětnou "třicítkou". Během této doby nadělal velmi vysoké dluhy, o nichž mi neřekl, začal hodně pít, od piva přešel k e kombinaci pivo-tvrdý alkohol,práci zvládá, polevil v domácnosti a péči o děti.Pití i milenku kryl zdravotními potížemi s ledvinami.Po půlroce snahy doma zlepšit komunikaci (i já mám svůk podíl viny-příliš jsem se zaměřila na děti a novou práci, na něho už mi moc času nezbývalo, také jsem citově ochladla) se manžel rozhodl pro odluku-se souhlasem našeho psychologa. Já to nesu po měsíci stále velmi špatně, i děti-on, zdá se, pookřál:svoboda, málo povinností k dětem, život v komunitách s milenkou.Jsem zoufalá,přestávám věřit,že ho odluka vrátí do rodiny,chce se mi to všechno rozetnout. Myslíte,že mám ještě vydržet? Děkuji za radu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko. Přes 20 let bydlíme 150 km od manželova rodiště - velkého města. S odchodem se manžel nikdy moc nesmířil (či spíš to byla taková hra, jak se vymezit), i když podníkání a přátele máme už tady. Manžel chytl druhou mízu a začal být nespokojený, jak kdyby měl skončit svět - sám i mluvil o zbytku prý tak nějak dobrých dní. Našel si o generaci mladší ženu, začal cvičit, začal se oblékat jako mladík, koupil si nové auto, začal se najednou víc vracet do svého rodiště, začal po mnoha letech vyhledávat známé, s nimiž jsme se stýkali před 30 lety. Myslím si však, že mládí nenajde, že možná bude ještě více zklamán, ale nevím. Všechno to už budou lidi kolem 60 let a výše. Proč to ale píšu? Rozhodla jsem se na manžela počkat, i když jeho návraty "do mládí" s milenkou za našimi letitými známými mě bolí a znejišťují. Nevím totiž, jak se situace dál vyvine, ztrácím kontrolu. A taky trpělivost s čekáním. Je to takový pokus najít něco, co už není anebo je reálné, že manžel tady za vším zavře dveře a spálí mosty. některé aktivity, které jsme tady podnikali, už skončil. Děkuji - otázka upravena poradcem

pokracovani : ale take vim,ze na vztah jsou zapotrebi dva lidi a pokud se neciti v nem spokojena,nemohu ji drzet a prala bych ji byt stastna. Hrozne se bojim rozchodu a chtela bych nejakym zpusobem vse vyresit.Na dovolene bylo vse paradni a super ,nicmene kdyz jsme se vratily do prahy,vse se zas vratilo zpet a krize je v plnem proudu,Mely jsme se take stehovat,ale po 6 letech mi to prislo jako noralni vec,nicene pritelkyne nechtela tak jsme rikaly,ze rok pockame dokud nedodelame uplne vysokou skolu,trochu se bojim,ze hlavim problemem teto krize je,ze se ma pritelkyne boji zavazku a dospivani,protoze vsichni kamaradi v okoli se berou a stehuji a zacinaji pracovat naplno.Byla bych Vam vdecna za jakoukoliv radu,dekuji Janaa

Zdravim,
mam pritelkyni, s kterou jsem 6 let a mame skvely harmonicky vztah.Posledni pulrok je ma pritelkyne velmi nespokojena se svym zivotem,protoze nevi,co presne chce v zivote delat,tato jeji osobnostni krize se trochu prenesla i ve vztahovou krizi,kdy mi pred tydnem rekla,ze mozna by bylo fajn se rozejit,aby si mohla vse srovnat v hlave,Pak jsme o tom vsem dlouze mluvily a jely jsme na dovolenou,tam jsme prisly na to,ze vlastne nevi,zda chce byt sama nebo beze me,ja jsem si jista,ze bez ni byt nechci a nemohu si to ani predstavit.Rozhodly jsme se,ze to zkusime nejak prekonat spolecne a pokud ne daly bychom si pauzu,protoze ma pritlkyne je nestastna a take castecne si nepamatuje jake to je byt sam rozhodovat se sam za sebe,uprimne si nedokazu prestavit ,jak takova pauza funguje a jak se po ni eventualne lide chovaji,nicmene hrozne moc o vztah nechci prijit,tak bych se Vas chtela zeptat,co si myslite,ze bychom mely delat?nedokazu si predstavit zivot po boku nekoho jineho

on jen opakuje, že musím nést důsledky, potřebuje další měsíc, není rozhodnutý. Definitivní konec mi ještě neřekl, ale jak se mám k tomu všemu postavit já? Má smysl ještě o jeho lásku a vztah bojovat? Je tady i dvouletý syn, který už to všechno vnímá, že táta tady byl a už tu není nebo jen občas. Už mi pomalu a jistě docházejí síly. Děkuji moc za radu.

na pár hodin. Už nevím jak dál, zda má cenu zachraňovat vztah nebo ho ukončit. Naposledy mi řekl, že mě nemiluje, už mě ani nemá rád, pak zase, že není rozhodnutý, potřebuje více času, pak, že je mu lépe samotnému, ale po synovi se mu moc stýská. Spíše čeká, že to ukončím já, rupnou mi nervy a vše za něj vyřeším. Syn se na něj každý den ptá, kde je táta, pláče. A on ani za ním nepřijede, ani nezavolá. Jsem na rodičovské dovolené, na podnájem nemám, ale on mi nepomůže, má se o mně postarat stát,on bude platit hypotéku a stále dokola stejná slova, chybila jsi, musíš nést důsledky, kdybys ten barák chtěla, nechováš se tak, jak jsi se chovala. Pak mi řekl, že pokud se ke mně vrátí, už nechce mít se mnou další dítě ani si mě nikdy nevezme. Načež na mou otázku, zda kdybych se změnila a neryla už do něj, by si mě třeba vzal za 5 let, tak řekl, že už by se dalo o tom uvažovat. Já připouštím své chyby, jsem ochotná na nich zapracovat, udělat tlustou čáru a začít znova, stále mu to opakuji,

Dobrý den, je mi 36 let, příteli 41. Máme 2 letého syna. V prosinci spolu budeme 10 let. Po dobu našeho soužití jsme pár krizemi prošli, ale vše jsme zvládli a šli dál. Poslední rok se přítel začal chovat divně, byl zamlký, nevrlý, nekomunikoval, přičítala jsem to problémům s vyřizováním hypotéky a stavbou domu. Letos v květnu zničehonic na mě spustil lavinu výčitek, co mu na mě vadí, že se se mnou nedá žít, že mu neustále něco vyčítám, hlavně hypotéku, neustále to omílám dokola, že mě nekolikrát varoval, ale já ho neposlouchala.Žijeme ve vlastním bytě, dům nikdy nechtěl a najednou hypotéka. Zkrátka chtěl vztah ukončit okamžitě. Na mé prosby, že máme dítě a nezahodíme 10 let společného života, navrhl měsíční pauzu. Jenže z měsíční pauzy už je 3 měsíční pauza, stále se nerozhodl, pořád omílá dokola, že musím nést důsledky toho, co jsem udělala a jak se zachovala, že mu pořád volám, chci od něj řešení, vyčítám. Jenže on nechce nic řešit, o nic se starat, syna vidí jednout týdně

Přítel se také ještě nevyrovnal s tím, že opustil svého syna - navíc s takovýmhle výsledkem. Opravdu mne prý miloval, ale nyní si není po tom všem jistý, zda mne miluje a chce se mnou být. Svým chováním jsem to v něm potlačila. Já ho miluji celou dobu, ale bylo to náročné a asi jsem se opravdu nechovala nelépe a láskyplně, ale bylo to pro mne náročné a vlastně jsem se s tím doteď úplně nevyrovnala. Nechci o náš vztah přijít, přítel se tyky neodstěhoval. Podle jeho slov náš vztah visí ve vzduchoprázdnu a on neví, zda mne ještě miluje. Jak mám postupovat, abych o něj nepřišla. Měli jsme se tolik rádi a teď tohle. Nevím, jak dál. K psychologovi docházím, abych se s celou situací s dcerou vyrovnala, ale jde to pomalu. Děkuji za radu.

Dobrý den. Prosím o Váš názor. Žiji s přítelem rok a náš vztah prochází krizí. Já mám 3 děti, on jedno 2,5 roku staré. Známe se 10 let, po tu dobu jsme byli kamarádi - on mne prý miloval a čekal na příležitost být se mnou. Já jsem celou dobu žila s manželem, on mezitím navázal vztah se svou bývalou přítelkyní, se kterou má syna. Vztah jim nefungoval, to, že je těhotná mu oznámila, když se s ní rozešel. Takže se k sobě vrátili, nechtěl opustit dítě. Jenže to nezvládl a v době, kdy jsem definitivně opustila manžela, vyznal mi lásku, já jsem pocítila, že jsem na tom stejně a zkusili jsme to spolu. Dost brzy, po 3 měsících mě přesvědčil, abychom spolu začali bydlet. Má dcera to neunesla, obvinila ho ze znásilnění, vyšetřování ukázalo, že to není pravda. Náš vztah tak brzy prošel velkou krizí, ze které jsme se nevzpamatovali doteď. Dcera s námi nežije, odmítá mne. Já jsem se os té doby dost změnila, zasekla, podle přítele jsem se k němu začala chovat špatně.

Dobrý den,
ráda bych Vás poprosila o radu. S partnerem jsme spolu 10 měsíců. Vše bylo naprosto v pořádku, ale před 2 týdny mi řekl, že si myslí, že by jsme se měli rozejít. Nesla jsem to velice těžce a tak jsem za ním jela. Sešli jsme si spolu a vše vyříkali. Nakonec mi jako důvod udal to, že chtěl více času na své koníčky a myslel si, že to by se mnou nemohl. Domluvili jsme se, že dáme 2 měsíce jako zkušební dobu, kdy zjistíme, zda bude mít cenu pokračovat. Říkal mi, že je to v pořádku a pokud to takhle půjde dál, bude to skvělé. Ale včera mi rekl, že se v něm něco změnilo a sám neví, co to je. Že si o všem promluvime o vikendu, ale moc šanci tomu nedává. Nechce se prý snažit, má k tomu odpor. Když jsem se ho zeptala, zda chce pokračovat, rekl, ze nevi. Prý mám malou šanci. Do této doby bylo ale vše v naprostém pořádku. Myslím si, že má nějakou osobní krizi, ale to on odmítá. Nechci o partnera přijít, moc ho miluji. Myslíte, že v takovém případě je ještě šance vztah zachránit?

dobrý den, řeším teď větší krizi se svojí přítelkyní.Chodíme již spolu 6let,jí bylo tehdy 18,mně 21. Oba jsme studovali a teď každý už necelý rok pracuje.Celé roky mi dávala přítelkyně najevo jak moc pro ní znamenám a co ke mně cítí.Já jsem v té době byl bohužel takový, že jsem to ignoroval a více jsem se věnoval svým přátelům než ji.Když jsem ale začal pracovat,změnil jsem se. Začal jsem se přítelkyní více věnovat, dělat pro ní různá překvapení a trávit s ní více volného času a přítelkyně bohužel jak jsem poznal mě přestala milovat, samá neví proč,stále ji přitahuji umí si se mnou představit rodinu, společný život, jen mně připadá, že teď samá neví co chce.Nikdo jiný v tom není, žádný jiný kluk ji nepřitahuje, jen prostě jak sama říká,všechno z hlediska kamarádství je skvělé,že jsem užásný,ale když příjde na líbání a milostný život,tak najednou se k tomu musí nutit a dělat to jen kvůli mně a necítí se vůbec dobře. Sama teď chce přestávku, aby našla sama sebe, ale bojí se být beze mě

dobrý den, řeším teď větší krizi se svojí přítelkyní. Chodíme již spolu 6let, jí bylo tehdy 18, mně 21. Oba jsme studovali a teď každý už necelý rok pracuje. Celé roky mi dávala přítelkyně najevo jak moc pro ní znamenám a co ke mně cítí. Já jsem v té době byl bohužel takový, že jsem to ignoroval, a více jsem se věnoval svým přátelům než ji. Když jsem ale začal pracovat, změnil jsem se. Začal jsem se přítelkyní více věnovat, dělat pro ní různá překvapení a trávit s ní více volného času a vše mělo za následek opačnou reakci než jsem čekal. Nemáme zatím společné bydlení, ale plánovali jsme ho. Přítelkyně bohužel jak jsem poznal mě přestala milovat, samá neví proč to přišlo, stále ji přitahuji umí si se mnou představit rodinu, společný život, jen mně připadá, že teď samá neví co chce. Nikdo jiný v tom není, žádný jiný kluk ji nepřitahuje, jen prostě jak sama říká, všechno z hlediska kamarádství je skvělé, že jsem užásný, jen prostě když příjde na líbání a milostný život, tak najednou se k tomu musí nutit a dělat to jen kvůli mně a necítí se vůbec dobře. Sama teď chce přestávku, aby našla sama sebe, ale bojí se být beze mě, protože ví jak říkala, že ji budu ve všech ohledech chybět. Chce teď prostě být sama trávit více času s holkama a se mnou se občas vídat, aby poznala jestli to tak má být nebo ne. Chtěl bych radu jak se k tomu postavit a taky pokud to je možné odpovědět na otázku, jak se může žena takhle najednou změnit, když mě celé ty roky tak moc milovala i když jsem si ji nevážil a když jsem se změnil a dokazoval ji jak moc pro mě znamená, tak najednou příjdu o její lásku.

Dobrý den,chodím s přítelem necelé 3 roky.Již po pár měsících chození jsme spolu začali bydlet (každý jsme dojížděli za prací do stejného města).Do přítele jsem na začátku vztahu nebyla zamilovaná,ale určité jeho vlastnosti se mi líbily.Mám pocit, že poslední rok a půl je náš vztah v krizi.Zjišťuji, že naše názory se liší,často se hádáme,nemáme si co říci,neuznává mou práci. Přijde mi,že se chová jako dítě,rozhodování nechává na mě,neumí nic vyřídit.Nevážím si ho.Vypozorovala jsem,že jeho matka doma rozhoduje a velí.U mě v rodině to bylo naopak.Můj otec byl vždy ten,který vše vyřizoval, zajišťoval.Zkoušela jsem se s ním o tom bavit,ale žádný pokrok nevidím.Vždy řekne,že mě miluje, nechce o mě přijít a není to se mnou jednoduché (uznávám,protože jsem z toho vyčerpaná).Nevím,jak dlouho čekat, zda se změní.Nyní jsem poznala ve svém okolí jiného muže,který má ty vlastnosti,které přítelovi chybí.Máme si hodně co říci,i názory máme podobné.Mám se s ní scházet nadále?Co říci přítelovi?

v podstatě si myslím že pokud bychom neměli dítě, dávno bych byla pryč. Mám pocit, že nikomu za nic nestojím, že se předpokládá, že všechno vydržím. Když jsem tchýni vyčetla, že se mě ani nezastane, když mi manžel sprostě nadává, řekla mi že se do toho nebude míchat? I když jindy mluví do všeho. Pořád si v hlavě omílám, že nechci malému brát tátu, že oni spolu fungují naprosto bez problémů. Manžel a tcýně si také dost malého přivlastňují. Když jsem řekla že odejdu, že už to nejde, tak mi řekne, jdi si kam chceš, ale malý bude tady! Nějak si říkám, že už tohle "žití-nežití" dlouho nevydržím. U nás je pořád dusno, radši se ani už neptám, já jsem vyčerpaná a samozřejmě se to projevuje ve všem, co dělám. Když jsem navrhla poradnu, tak nikam nepůjde. Myslím si, že manžel by měl s těmi svými záchvaty navštívit psychiatra, už mu to navrhla i praktička, ale nechce ani slyšet. Nejvíc se bojím, jak vůbec jít dál? Abych nepřišla o syna. Prosím o Váš náhled zvenčí. Moc děkuji, hezký večer. - otázka upravena poradcem

Dobrý večer,
poslední roky mě trápí snad celý můj život. Byli jsme celkem spokojená rodina s malým dítětem (tehdy 1,5 roku), občas jsme se pohádali, to ano, ale věděla jsem, že nám navzájem na sobě záleží. Pak jsme začli stavět, jsou to již 4 roky a nikde není vidět konec, protože manžel trval na tom, že si vše uděláme sami, tzn. on a já. Pomalu se začal rozpadat vztah mezi náma. Bydlíme u manželovi matky, v malém bytě, nedostatek soukromí, začli hádky, v podstatě spíše kvůli banalitám, ale manžel je velmi labilní, takže pak lítá všechno. V podstatě je u nás lepší, když spolu nemluvíme. Už mě i tahal za vlasy, mačkal na futra, že jsem byla samá modřina, buď křičím, brečím nebo nemluvím...už ani nevím, jak "správně" reagovat. Nejvíc mě trápí, že je u toho malý. Že mu tohle předávám dál. Sama jsem byla přítomná v dětství u toho, když táta mlátil mámu, v mých 4 letech jsme od něj odešly, ale nikdy nezapomenu, jak nás pořád pronásledoval... - otázka upravena poradcem

Dobrý den. S bývalou přítelkyní jsem měl úžasný vztah, ikdyž jsme se občas hádali , ale to ke vztahu patří, po asi roce a půl ale přišla velká krize a chtěla pauzu...s tím, že si potřebuje víc užívat..vůbec jsem to nechápal, ale respektoval jsem ji ,navíc v té pauze chodila s někým jiným, naštěstí to ale trvalo pouhé dvě měsíce a já jsem vydržel čekat a zase jsme se spolu vrátili, bylo to úžasné, ikdyž mě to bolelo, že ona byla s jiným, asi jsem dovolil aby se pro mě stala skoro vším, protože nemám žádné opravdové kamarády ani v rodině nemám skvělé vztahy a to vše mi vynahrazovala ona.., čas plynul a bylo vše úžasné, dokonce jsme se zasnoubili..jenže je to týden zpátky..a já nevím co dělat..stalo se to stejné.., začli jsme se hádat a ona přišla s tím že potkala někoho jiného ,ale že tentokrát nebude pauza ale úplný rozchod, nedokáže mě vysvětlit proč..nevím co teď dělat..plánovali jsme si budoucnost, byla pro mě vše i její rodina..ted jsem vše ztratil.jak ji získám zpět?.. :((

Dobrý den, s manželem jsme spolu 13 let a máme desetiletou dceru, manželé jsme 2 roky. Moc společných zájmů jsme nikdy neměli, manžel je hodně pracovně vytížený, ale víkendy jsme trávili většinou pohromadě, jezdili na výlety, dovolené, na chalupu. Čas pro sebe jsme neměli skoro žádný, nemáme žádné hlídání. Před necelým rokem se něco "stalo", manžel byl v práci čím dál déle a nechtělo se mu domů, přestali jsme komunikovat a asi před půl rokem mi oznámil, že chce odejít. Říkal, že už mě nechce, že není šťastný a doma se mnou nemůže dýchat. Že jsem se chovala poslední dobou tak, že cítil, že už ho nemám ráda. Kvůli dceři ještě 3 měsíce zůstal, ale nikam to nevedlo, stál si za svým a že prý potřebuje svůj prostor. Pak se odstěhoval a chodí pouze pro dceru. Věci má zatím u nás, i klíče od bytu. Jinou myslím nemá. Neustále říká, že je to definitivní. U psychologa jsme byli, ale manžel po druhé už nechtěl. Myslíte, že má naše manželství ještě šanci? Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem

dli, že si nechá mesiac, o všetkom ešte porozmýšľa a ozve sa mi. Jeho sestra povie,že sme sa asi rozišli,jeho mama mi povie,že dúfa na zázraky a mám čakať,ako keby to ani sám pred sebou nepotvrdil.A ja cítim,že som psychicky úplne na dne. Keď ma nemá čo zamestnať,nedokážem na nič iné myslieť,stále si iba predstavujem čo bude, keď ma definitívne vymaže so svojho života, že už nikdy nebude my,všetko mi ho pripomína a stále by som iba plakala.Nechcem si pripustiť,že by ma naozaj prestal milovať.Viem že pre mňa to bol muž môjho života a bojím sa že skončím ako niekto,kto strávi život po boku človeka,ktorého síce dokážem mať rada,ale už nikdy nebude milovať tak ako teraz..Prešla polovička pauzy a mám pocit,že so mnou je to stále horšie,bud.týždeň sme mali ísť spolu na svadbu z jeho strany do zahraničia,mám pocit, že pokiaľ sa mi dovtedy neozve,tak som ho definitívne stratila a neviem, či sa s tým niekedy vyrovnám.Poraďte mi prosím,čo mám so sebou robiť,pretože ja už naozaj neviem ako ďalej.

Dobrý deň,s priateľom sme sa zoznámili,keď sme to obaja najmenej čakali a ani jeden sme v tej dobe nikoho nechceli.On bol po ťažkom rozchode a ja som mala za sebou viac nevydarených vzťahov.Začali sme sa stretávať a po chvíli sme sa bezhlavo zaľúbili. Robili sme takmer všetko spolu,ja som sa vykašlala na svoje záľuby ale nie preto,lebo by to odo mňa chcel on,ale preto,lebo som to tak cítila.Prispôsobila som sa jemu.Trávili sme takmer všetok voľný čas spolu, viac menej sme spolu bývali. Plánovali sme si postaviť domček,mať deti.Priznávam, nebola som na neho vždy najlepšia, žiarlila som a stalo sa, že som mu niečo zakázala keď sa mi to nepáčila.Nemala a plne si to uvedomujem,ale v danom momente som sa nedokázala ovládnuť. Viem že ma priateľ miloval a to tak veľmi, že som tomu sama nechcela veriť. Lenže po vyše dvoch rokoch prišiel s tým,že už ďalej nevládze, najskôr že nevie čo chce a pýtal si chvíľu pauzu,teraz vidím že to bola chyba,ale nedala som mu ju,pretože pre mňa bola pauza vždy braná ako rozchod.Viac krát sme sa pohádali a dal mi viac šancí na to aby som sa zmenila.Lenže keď tá zmena prišla,mala som zrazu pocit,ako by sa ani s tým nevedel zrazu zmieriť,že dokážem byť aj taká dobrá, akou chcel aby som bola.Jedného dňa ma poslal domov s tým,že už to proste naozaj nezvláda a že sa nedokáže pretvarovať,že už ku mne nič necíti,za týždeň nato sme spolu mali ísť na dovolenku, nezrušili sme ju a po týždennej pauze sme išli.Všetko tam fungovalo úplne normálne,ako plnohodnotný vzťah.Objal ma sám od seba, pritúlil sa,ako dvaja ľudia, ktorý sa ľúbia.Keď som sa ho po príchode domov opýtala,prečo by to takto nemohlo fungovať aj tu,povedal že tu nie sme sami a je tu veľa problémov.Cítim z neho,ako keby sa niečoho bál,viem že mu nie som odporná, práve naopak a mám taký pocit,že niekedy bojuje sám so sebou ako sa ku mne chovať ale po dovolenke to chcel ukončiť na trvalo,ale nikdy mi definitívny rozchod nepotvrdil,poplakali sme si a nakoniec viac z mojej iniciatívy sme sa doho

pokr.V současných dnech to vypadá tak, že má snahu mě sice vidět, pozval mě na kola, ale i kamaráda. Zdá se, že teď nechce být se mnou sám. Já mu na rovinu řekla, že nechci být v tuto chvíli jen jeho kamarádka, to by mě trápilo. Naši nejbližší přátelé mi říkají, že tomu mám dát čas a uvidím, jak to dopadne.Že prostě má krizi, ve které není schopen se rozhodnout a hnout z místa. Ale já teď nevím, co mám dělat. Pomohlo by mu spíš to, že bych ho nechala jít? Mám nechat vztah teď na bázi spíš kamarádství a platonického vztahu a nechat to plynout? Pro mě je to dost bolestivé. Nebo mám dát "nůž na krk" a chtít jeho okamžité rozhodnutí? Proč mě nechce nechat odejít? měl tu možnost a ví, že nebudu zlá, pomstychtivá žena:-) Chtěla bych za ten vztah bojovat, ale nechci být v pozici té, která se vnucuje, tlačí. To on ví. je vůbec možné znovu "nastartovat". Když jsem pátrala, zda v tom není někdo jiný, řekl mi, že ne. Že by si tím vůbec nepomohl a vytloukal by klín klínem. Poradíte mi prosím? Díky - otázka upravena poradcem

Vážená paní doktorko,
prosím Vás o radu v mém problému. Mám čtyřletý vztah. Jsme oba lidé, kteří mají za sebou manželství, oba máme děti, spolu však nežijeme. V současné době prochází můj přítel osobní krizí, způsobenou nevyřešenými záležitostmi v rodině i s děti,která však zasáhla i náš vztah. Řekli jsme si v klidu a na rovinu věci, které nás trápí. Zatímco já v sobě našla i přes to všechno sílu, zdá se, že partner ji nemá. Řekl mi, že sám neví, co se s ním děje, je z toho nešťastný, neví, jestli se mnou chce být nebo ne, ale na otázku, jestli se chce rozejít, mi řekl, že sám neví, co chce. Že ví, že si rozumíme, moc si mě váží, těžko by našel někoho tak hodného a tolerantního. prý to není ani o mně ani o mém chování, jen prostě se v tom plácá a utápí. Chtěl by, aby náš vztah byl jak dřív, chce to nechat plynout a třeba se to nějak vykrystalizuje. Musím říct, že si vážím jeho upřímnosti, rozchod jsem mu nabídla, řekl mi, že se nechce o tom bavit a že definitivně rozhodnutý. Tlačím na něj.

Dobrý den. Řeším krizi s manželkou. Jsme spolu 10let (2 děti, hypotéka, závazky). Již několik let mi žena říká, že kdyby nebyly děti pak by se mnou nebyla. Přesto mám pocit, že jako rodina spolupracujeme dobře. Dcerka je navíc ADHD, takže nabourání chodu je veliké. Před asi 2měsíce začala žena odcházet 1týdně někam, pý za kamarádkou, před pár dny už to nemohla skrývat a přiznala se že chodí za muže. dle méhou soudu a jejího vkusu to je úplně mimo její vkus. Tvrdí že jsou spíš kamarádi, že je jí s ním dobře. Dokonce ho jednou vzala na výlet společně s našim malým synem. Řekl jsem jí, že si jí vážím a že chci pracovat na vztahu, ona že chce jít spíš pryč, ale není rozhodnutá co má udělat. Vím, že jí to celé hrozně mrzí, má výčit. Dá se poradit co dál, jak se chovat, protože domluvou na téma vztah to s ní nidky nepůjde. Přesto chci rodinu zachránit. Do porandy odmítá (již jsme navšítivli 2roky zpátky). Když si to znovu čtu co píšu, tak se obávám, že mi řeknete ukončit to. Děkuji

Tím, že mi o věcech, které mu vadí, neříkal, ale dusil je v sobě, si ke mně postupně vytvořil averzi, odmítal sex, ke konci vztahu, kdy ještě navrhoval pauzu, byl stále pryč, jezdil za ní, nechtěl řešit nic kolem nás, viděl, jak jsem zoufalá, brečela jsem, nejedla. Po odstěhování mi sem tam napíše, ale je to tak 1 sms za 1-2 týdny. Dost na sobě teď pracuji, shodila jsem 12 kilo, sportuji, trošku jsem se dala duševně dohromady, ale hrozně mi chybí, chtěla bych ho zpátky, ale nevím, jak v něm vzbudit zájem, když spolu prakticky nejsme v kontaktu, a nemůžu to být pořád já, kdo mu píše nebo volá, mělo by to být naopak, ale není. S tou druhou jsou necelé 2 měsíce ve spol. domácnosti, mně to připadá jak 2 roky.Máme se teď setkat ohledně předání společného kocoura do jeho péče po čas mojí dovolené, nevím, jak se chovat, jak ho zaujmout.Kdysi byl schopný se do mě vášnivě zamilovat, plánovat rodinu, svatbu, milovat se se mnou několikrát denně...kam to zmizelo a jak to najít?Jak dlouho čekat?c.2

Dobrý den paní Douchová, děkuji za Vaši odpověď a máte pravdu, že k nějakému posunu došlo. Připomínám, že se jednalo o roční vztah+roční společné soužití v mém bytě, které přítel ukončil nejdříve návrhem pauzy, poté se provalilo, že se s někým schází, po odhalení to ukončil definitivně. Ode mě se nastěhoval rovnou k ní, nyní se přestěhovali do jiného bytu, tzn. nebude si tam ani jeden připadat jako na návštěvě, lepší podmínky pro vzkvétání vztahu:( Důvodem krize na jeho straně bylo to, že jsem pro něj přestala být zajímavá, přibrala jsem, tím ztratila sebevědomí, čas bez něj netrávila podle jeho představ (vadilo mu, že když byl o víkendu pryč, byla jsem doma a čekala na něj místo toho abych vyrazila s kamarádkou na výlet). Jsem docela aktivní člověk, ale ve vztahu jsem zpohodlněla a jako každá zamilovaná holka chtěla čas trávit spíš s ním. Nebyla to však absolutní závislost, většinu koníčků jsem si uchovala a řekla bych, že to v jeho hlavě nabylo obludných rozměrů a dost zveličoval.č.1

Dobrý den, je mi 36 let a partnerce 4.Jsme spolu 11 roků a máme 8 letého syna.Ona ještě dvě děti z předchozího manželství.Do nedávna bylo vše v pořádku z mého pohledu a nechybělo pohlazení,polibky atd., ale poté u partnerky nastala změna. Začala často do noci chodit ven s kolegyněmi z bývalé práce a naposledy domů nepřišla vůbec,až druhý den.První pocit byl pocit strachu o ni a pak žárlivost.Z toho plynula moje reakce v podobě výčitek,uraženosti.. Partnerka se pak uzavřela do sebe a naše komunikace byla na bodu mrazu.Chtěl jsem situaci řešit a v klidu si vše vyříkat. Sdělila že nikoho nemá (veřím jí), ale že s ní poslední dobou nekomunikuji a hledím si víc počítače či tabletu.Zpětně vidím, že má pravdu, jen nevím proč mi neupozornila, když se jí to nelíbilo a já si toho nevšiml.Při další rozmluvě řekla, že má pocit že už by to do budoucna nefungovalo,nemiluje mě tak jako dřív a chce tzv. pauzu. Odjel jsem s tim že je konec.Jsem zoufalý, moc ji miluju.Prosím poraďte. Děkuji.

Dobry den, jsem s pritelem temer deset let, rok spolu bydlime, deti nemame a ani to uplne neplanujeme. Pred nejakou dobou jsem zacala ve vztahu pocitovat urcite nevysvetlitelne napeti. I kdyz jsem se snazila to prejit, v jednu chvili jsem to uz nevydrzela a zeptala se, co se s nasim vztahem deje. Odpoved me velmi ranila. Partner mi sdelil, ze nevi, co s nasim vztahem do budoucna a ze nevi, zda se mnou chce byt. Na jasnou otazku, zda chce rozchod, odpovedel, ze to neni nutne resit tak radikalnim zpusobem. Opravdu me toto zjisteni ranilo a ted nevim, zda ve vztahu pokracovat nebo ho radeji utnout a zacit jinak. Mam take podezreni, ze se nekde s nekym mozna seznamil. Poslednich par mesicu jsem byla velmi vutizena a nez abych se partnerovi venovala, byla jsem rada, ze sel pryc a ja mela klid. Dekuji za odpoved.

Dobrý den paní doktorko,chtěla bych poradit. Nevím co dál,jestli manžela opustit nebo s ním zůstat. S mým manželem jsme 10 let. 8 let jsme spolu žily jen jako druh a družka a po 8 letech jsme se vzaly. Před svatbou vbylo vše úplně v pořádku vše klapalo ,bylo nám dobře,ale po svatbě už to jsou samé hádky. Manžel po svatbě ztratil o mě zájem. Máme s manželem společnou známou, ta má manžela ve vězení a upnula se na mého manžela. Pořád jsou spolu v kontaktu navštěvují se každý den pořád si telefonují a mě to vadí. Manžela jsem prosila ať mi neubližuje,ale on je s ní častěji. Někdy dokonce nepříjde ani domů.. Tvrdí mi že potřebuje čas aby nám bylo zase diobře,ale já chybu neudělala. Trápí mě to, mám někdy chut jak mi ubližuje skočit z mostu. Poradte mi co mám dělat.

Dobrý den, jsme spolu už 19 let s toho už 15 let manželé. Zhruba před měsícem mi manželka řekla, že mě už nemiluje, že mě má ráda. Sex jsme mívali dost pravidelná 3*4 týdně. poslední rok prý to není ono a chce aby to bylo co nejrychleji za ní. Nevyčítá pouze říká, že u mě má rodina a děti přednost před ní. Jsem žárlivý, nechci, aby jezdila na služební cesty nechci, aby jezdila s kamarádkami na dovolenou sama. Důvody k žárlení mám přistihl jsem jí jak se líbá s cizími muži. Dále velice ráda chodí s rozvedenou kamarádkou na dico a poté si píše a schází se s cizími muži. Tvrdí,že mi nebyla nevěrná. V tom jí věřím akorát mi připadá, že s každým dalším
přítelem zachází dále. Neví jestli jsem jí s vím žarlením a zakazováním nezadusil. Jsme domluveni na návštěvě u odborníka, protože manželka tvrdí. že neví co chce. Myslíte, že se dá náš vztah ještě zachránit.

Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych Vás požádat o radu. Procházím manželskou krizí, vyhodila jsem manžela z bytu. Věřím, že jsme se měli rádi. 9 let jsme spolu. Nejdříve mi manžel lhal ohledně peněz, místo aby si je vydělal,tak si je půjčoval, jenže zároveň finančně pomohl mé rodině,začal sám užívat různá antidepresiva, léky na spaní a léky na bolest - tramal a nemohl bez nich fungovat. Psychiatr dal léky. Já jsem poměrně žárlivá a podezíravá, věci řeším narovinu a férově. Všechny problémy, včetně exekucí, prodeje domu jsme tak nějak ustáli, narodili se nám 2 děti, které miluji nadevšechno na světě. Manžel se o ně jako o malé také vzorně staral, nyní ne. 3/4 roku má práci, vydělává, splácíme, ale pořád s problémy, nicméně mi lhal, že je v práci, ale jezdil pryč - nevím kam, viděla jsem doklad o ubytování za hotel pro 2. Změnilo se jeho chování. Sexuální, je agresivní, zlý. Prý mě nemiluje. Lituje mě. Máme 2 děti, milují ho. Myslíte, že náš vztah může ještě fungovat. Já ho mám ráda.

Dobrý den,

s přítelkyní jsme spolu 5 let, miluji ji, ale nastala krize která přetrvává už delší dobu. Mám spoustu zájmů a kamarádu, se kterýma chodím občas posedět, pokecat.
přítelkyni to vadí ale já se ji nechci podřizovat úplně ve všem = tohle všechno vede k velkým hádkám,kdy mě dokáže vyčíst úplně všechno a následně mě psychicky vydeptat, že jsi pak myslím,že jsem ten nejhorší člověk na světe. Strašně mě to svazuje a dusí...poraďte mi prosím co mám dělat.
Děkuji

Dobrý den, prosím o Váš pohled Manžel neví, co chce. Anebo vlastně ví - chce být velice bohatý (určitý majetek získal, mojl by být spokojen), velice vlivný (aby se před jeho kanceláří stály fronty a on si vybíral, s kým bude mluvit a s kým ne - nebude nikdy, sám se o to alespoň částečně pokouší tím, že když někdo něco od něj potřebuje, nechává ho čekat, i když termín hoří), aby byl obdivován (má představu úspěšné, krásné a chytré manželky, která bude doma zavřená s hadrem v ruce, bude neustále jen uklízet a čekat na něj, vždy usměvavá a dobře naladěná a bude vděčná za to co jí on poskytne - peníze, dovolenou, svoji pozornost). Sám je cholerický, náladový a na peníze, závidí, rád dává tresty. Aby nebyl jen špatný - umí se dobře prezentovat (spoustě lidí trvá, než ho prokoukne), lehko se nadchne pro aktivity různého druhu, umí být ve známé společnosti zábavný, když chce, umí být fajn partner. V mladším věku mnoho z toho negativního bylo skryto, protože neměl možnost či příležitost se takto projevovat. A k otázce - spousta toho, co manžel chce, je jeho nedosažitelnou iluzí, která ho asi frustruje a zhoršuje jeho psychický stav. Obrušovat tyto iluze nemá smysl (zkoušela jsem, je to spíš k horšímu), na jiné hodnoty než peníze neslyší, naopak se zdá, že mu rodina přestává stačit (začal si nevážit zázemí, zpochybňuje naše snahy, snaží se o nápodobu svých vzorů - přátel, lidí s rozbitým zázemím). Rozhovory nepomáhají anebo jen částečně (to, co se mu hodí anebo na krátkou dobu, i tehdy omezeně) - nenaslouchá, jeho argumentům nerozumím, on ví, že dělá partnerské chyby (z drobných "výtrysků" poznám, ale nepřizná je a maskuje je zástupnými věcmi či konfliktními situacemi). Co radíte? Počkat, až třeba toto období přejde? Být asertivní (myslím, že nejsem), dát hranice (někdy je bere jako omezení a diktuje si recipročně), žít si svůj paralelní život s tím vědomím, že třeba někdy odejde, protože vedle je tráva zelenější a hlavně všichni kamarádi ji mají a je to super - aktuální názor. Odbornou pomoc odmítá. děkuji moc za Vaši radu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, máme s partnerem problémy. Už to trvá nějakou dobu a stále mě partner obviňuje z toho, že za ty problémy můžu já. Stále mi připomíná, že mu vadí, že netravime více času spolu a neuzivame si našeho mladého věku. Když jsme si toto promyslela v hlavě, tak jsem přišla na to, jak mu asi tak může být, tak jsem vymyslela procházku v úžasné přírodě. Říkal, že se mu to moc líbilo, že to bylo fajn. Ale stále mu ve vztahu zřejmě něco chybí. Říkal, že už i nevidí nic dobrého s námi, jak to bylo dříve. Potřebovala bych moc pomoct, je to pro mě strašně důležité. Dekuju Vám za Vase rady.

Dobrý den, mám problém se svým vztahem. S přítelkyní jsme 6 let. Vždy hrozně žárlila a poslední dobou je to ještě horší. Největší problém je ve vztahu ale spíše její potřeba mne neustále omezovat. Chtěl jsem zhubnout, tak jsem začal chodit do posilovny a byla z toho neskutečná scéna a když jsem shodil pět kilo, tak dvě hodiny v kuse brečela. Začala mne nutit ať se na to vykašlu atd. Což jsem uhádal na 1x týdně a zbytek zajím. Navíc sexuální soužití je dost slabé. Máme sex v podstatě jen v plodné dny. Když jsme spolu, tak se velmi často hádáme kvůli úplným blbostem. Třeba se jí podívám na prsa a je z toho neskutečná scéna. S rozchodem bych asi problém neměl, ale máme spolu psa, kterého neskutečně miluji. Pokud se ale rozejdeme, tak o něj na 100% přijdu, u ní se má totiž lépe. Já pracuji ve městě a ona z domova, je s ním tedy pořád a v přírodě. Přítelkyni bych hrozně ublížil (prý mne miluje, i když najevo to moc nedává) a o psa přijít nechci, je to to nejlepší co v životě mám :(, POMOC

verim, ze me miluje, ale ja si nejsem jista, ze ja ho jeste dokazu opravdu milovat.On se snazi i pres chyby a preslapy..ale je zahledeny sam do sebe, jen on ma problemy, jen na neho se musi brat ohledy...alespon ja mam z eho takovy pocit. Ja mam ale vuci nemu neduveru.Ze je to jen takova nova maska, ale ve skutecnosti mu moje deti vadi, ze stoji penize, stres, strarosti..pri poslednim vybuchu mluvil opet neskutecne vulgarne...cemu mam pak vlastne verit? Tomu,co dela nebo tomu co rika?protoze to se neshoduje...Zacinam mit naznaky panickych atak, pochybuju o sobe, zda on nema pravdu, ze chyba je na me strane, ze nam to nefunguje v beznem zivote, jen kdyz jsme ve dvou...jsem z toho unavena, netouzim ani po jeho doteku, ted kdyz je konecne rozdava a pritom jsem po nich celou dobu, kdy me neobjimal, touzila a chybelo mi to. Ted vidim ty dulezitejsi aspekty vztahu,ktere nejsou v poradku.Take mu neverim, ze rika pravdu u sveho dr., ja si myslim, ze on ma Borderline.Dekuji predem za odpoved, T

Dobry den,dekuji moc za odpoved, cetla jsem ji az ted.
Musim se priznat, ze jsem udelala chybu a vzala ho zpatky. Behem tech asi 10 dni, co byl pryc jsem se citila skvele, zarila. Prvni dny s nim byly nadherne, ale ted to jede nanovo, navic jako "zbran" pouziva nove nabyte znalosti z psychoterapie, kterou dela dal.Analyzuje me, jsem pry egoista (zacala jsem se mit rada a psych. se i chranit, neberu ohledy jen na jeho potreby ale i na sve), bezcitna...zakazuje kamaradky(nejdriv pry musime dat dohromady nas vztah a rodinu a pak pestovat vnejsi vztahy).Cokoli reknu, otoci proti me, zmeni naprosto smysl.Ja vidim vse cernobile,citim se udajne hned napadena. Uz mi ujizdeji nervy a rvu na neho, napr.pote, ze mam rozbit svuj mobil (mela jsem tam kontakt na jine muze). Driv jsem nikdy na sve partnery nekricela.Pri posledni hadce jsem ho zfackovala, zacal se balit, ze odejde, to na me nezapusobilo, tak se zacal loucit s nasi dcerkou a ze se pry jde zabit.Verim, ze me miluje a ze se chce zmenit

- otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, jsme s manželem přesně rok po svatbe, jinak náž vztah trvá 7 let, máme holčičku 9 měsíců a bydlíme v malém bytě 1kk se zahrádkou(o bytě píši jen zda by to mohlo mít částečnou souvislost). Jde o to, že asi 3 mi lety jsem měla milostný románek, s tehdy přítelem jsem se rozešla, on se odstěhoval ale za nedlouho jsem za ním uvědoměle dojela priznala se a vratil se semnou domů, Asi měsíc na to začal být nevěrný to se ale táhlo velmi dlouho, asi pul roku, než jsem na to přišla sama a několikrát to jakoby ukončoval ale neukoncil až jsem ji musela zavolat sama. Bylo to velmi bolestivé a já se snažila najit si k němu důvěru. Po půl roce jsem otěhotněla a v 5 měsíci těhotenství jsme měli svatbu. Cítila jsem že tohle je zlom a bude všechno jako má být a už jsem mu začínala věřit, bohužel jednoho dne nechalotevřený email a já tam videla vzkazy ze seznamek, otevřela je a vyběhlo na mě spoustu sprostých a uchylných zprav který si píše, krve by se mě nedořezali, a hned na to jsem objevila i zpravy kterýma se omlouval ale spíš mě shazoval se slečnou s kterou mě tehda podvaděl, psal jak mu chybi a jak ji to sluši a že by ji chtěl videt. Odjela jsem k rodičum achtěla se rozvest,Dlouho se omlouval a dokazoval mi jakou udelal chybu a zemu to nestalo za to, a že tyhle sprostý zpravy ho vzrušuji( ale když jsem je chtěla splnit, nevedel najednou co bymi rekl) . Vrátila jsem se s tím že čekam miminko a skousla to, od tý doby jsme spolu zili ale vícemene v hadkách , rozporech, mlaceni , narodila se malá....ted je ji 9 mesicu a posledni dva měsice manžel chodi do hospody, utika od nas s domova, a obcas ani nespi doma...tvrdi ze jsem na nej hnusna a nevsimam si ho a když jsem mu ted 30.4 na moje narozeniny rekla ze jestli odejde pryc, tak se zitra sbalim a odjedu pryc. Stalo se. Ted jsem 14 dni u mámy a nase komunikace je strasna, Je arogantni, pak mi zase posila pusu a svoje fotky pak je zase hnusnej ze kdo vi ským se taham a pak zase chce hledat vetsi byt.....Dnes jsem byla na Socialce a ptala se na své moznosti pokud bych se rozvedla, rekli mi ze po tom co povidam je videt ze nejsem k rozvodu rozhodnuta a že mám vyhledat poradnu, tak trochu nabita že by se dalo něco delat jsem vysla s budovi a volala manželovi ze az bude mit cas na rozumný rozhovor at mi zavola ze jsem ted vysla s uřadu. Nesmyslne zacal řesit že mam jeho nabiječku na telefon a ze at najdu cestovni tašku co jsem ztratila že ji potrebuje, odpovedela jsem ze mu ji koupim novoua stejnou a on, ze neee ze chce tuhle ...Uplne me odzbrojil a ja vubec nevim co mam ted vubec resit, jsem smutna a zoufala..Prosim napište mi alespon nejaký názor at už jakýkoliv..Děkuji

Dobrý den,
ráda bych Vás požádala o radu.
S přítelem jsem 15 let. Zažili jsme spolu spoustu krásných okamžiků, ale samozřejmě přišly za tu dobu i nějaké krize. Teď se nám konečně podařilo otěhotnět. Byla jsem skutečně šťastná, protože to po dlouhou dobu nešlo, myslela jsem, že přítel bude také rád. Říká mi sice, že ano, ale přišla jsem nato, že v době mého těhotenství a možná i předtím, mi byl nevěrný, ale ne s nějakou kolegyní nebo kamarádkou, ale že mě podvádí s děvkama. Po celou dobu co jsme spolu, žijeme skromě, nemůžeme si moc vyskakovat, vzala jsem si půjčku, na předělání podkroví u mých rodičů. On chodil do práce a ještě k tomu měl brigádu. Vždy jsem se ptala, kam jdou všechny jeho peníze a teď už to vím. Platil si děvky. Četla jsem si dokonce jeho komunikaci a nějakou a nabízel jí večeři a víno a pak spolu být až do rána. To celé zhruba za 4.tisíce. Prý mu udělá cenu. Jsem úplně na dně, spíše než na mimi, tak pořád v hlavě řeším jeho... je mi úplně zle a cítím vekou zradu.

Příjemné odpoledne, také jsem po 10 letech odsunut na druhou kolej.Je pravdou že jsem myslivec a rybář.Avšak po předchozím vztahu který nedopadl, jsem se opravdu snažil nebrat rodině čas.\opravil jsem chatu, víkend co víkend makal, ale stával jsem se mrzutým a někdy i vzteklím. Po čase,kdy kluk dorost do věku 3 let jsem si ho brával sebou,aby si pani odpočinula.Hádky občas byly,ale nezdálo se mi to tak razantní.Občas jsem řekl že raději půjdu z domu.však myšleno pitomně,vždy jsem očekával slova zůstan.a ty přišla. paní byla 6 let doma, kdy jsem se o vše staral atd. dům plný policistů málo žen..nezaznamenal jsem nějaké schůzky sms tel. ba naopak.když si dohodla kafe s kamarádkou,tak nakonec nešla.K tomu všemu mne doháněla minulost s podnikání,tak pláč ale přesto podpora.za 14 dnů jsem pomáhal stěhovat kamaráda,drobná hádka o blbosti a "mé" tak se mám odstěhovat? a už to bylo.ten večer spánek u rodičů,do 3 dnů mi zabalila vše,že jsem negativní, schází láska,pohoda, dovolené, - otázka upravena poradcem

S priatelom chodim rok a pol. Mali sme nadherny vztah a neskor sme sa k sebe nastahovali. Zacali problemy. Priatel uplne stagnoval a stratil zaujem o mna. Vsetko sa to vyhrotilo asi pre dvoma mesiacmi, pričom sa priznal, že to takto cíti už dlhšiu dobu. Do toho všetkého ešte spoznal iné dievča. Tvrdí, že su len dobrí kamaráti a veľmi si rozumejú. Od tej doby ho akoby už nezaujíma komunikácia medzi nami. Predtým sme sa vedeli vždy porozprávať. Jeho bývale vzťahy skončili vždy rovnako, začal sa vo vzťahu nudiť. Mne tvrdil, že so mnou je to iné. Pritom ma stále hladí obíjma a bozkáva a hovorí ako ma má rád. On nedokáže udržiavať dlhodobé vzťahy (ani s rodinou či kamarátmi). Tvrdí mi, že nie som až tak inteligentná, aby so mnou mohol preberať témy, ktoré ho zaujímajú a nikam ho neposúvam. Veľmi sme sa pohádali a ja som odišla domov. Napísal mi správu, že sa bude snažiť to zmeniť, lebo ma má rád. Mám tomu ešte vôbec veriť? Má zmysel zachraňovať takýto vzťah?

Dobrý den, již jsem Vám psala ohledně manž. krize, kterou jsme řešili pauzou. Máme 2 malé děti kvůli kterým jsme ve styku, takže po 3 týdnech pauzy mi manžel sdělil, že mne nemiluje a už si nedokáže představit, že by mne miloval. Mně se do toho naskytla možnost práce v místě bydliště mých rodičů, o které vážně uvažuju, ale je to cca 200 km od manžela, z čehož kvůli dětem není nadšený. Bohužel si z našeho vztahu (16 let) vybavuje jen to špatné (sám mi to řekl), že jsem ho poslední dva měsíce psychicky terorizovala apod. Ona to není pravda, ještě k vánocům mi dal vlastnoručně vyrobený poukaz na 100 hodin lásky, vždycky mi říkal, že jsem nejlepší máma a manželka na světě a kde by takovou super holku hledal, měli jsme spolu zážitky, srandu, o všem jsme mluvili. Terorizuju ho tím, že pláču, když mi řekne, že si mám někoho najít a že chce nový začátek. K psych. jít nechce, mne nechce, vyloženě ho odpuzuju. Bohužel pořád nejsem smířená s tím, že kluci nebudou mít tátu doma. Co s tím? Děkuji.

Dobrý den, paní psycholožko. manžel po mnoha letech odešel - jako důvod později uvedl, že jsme se k němu nechovali dobře (jeho subjektivní pocit vyvolaný spíše podzimní depresí) a že nám chtěl ukázat, že si bez něj neporadíme. Zvládli jsme to, ačkoliv to pro mne znamenalo mnohem vyšší nároky i vzhledem k jinému životnímu rytmu dětí. Po cca 3/4 roce se vrátil, avšak do společné práce v domácnosti se nezapojil. Fungovala jsem tedy ve stejném rytmu a ve chvílích volna se snažila věnovat i jemu. Byl to zvláštní stav - na jednu stranu jsem byla ráda, že se vrátil, na druhou stranu s ním přišla tenze, kterou vždy vytvářel, a stres, co zase bude, jestli opět odejde. Po cca půl roce zase odešel. Když jsem se ho ptala proč, že prý je všechno pořád stejné. Neuměla jsem zareagovat. Nechal všechno na mně, byla jsem ráda, že jsem nastolila alespoň nějaký režim (domácnost, děti, zvířata, zahrada...), on přišel zas jen kritizovat. Pryč je přes rok, nevím, jestli už nejsme příliš odcizeni. Při svém návratu zpět už totiž bylo vidět, že má jiný režim (respektovala jsem ho). Co myslíte, jak mám pokračovat dál?

Dobrý den, paní doktorko,

v manželství jsme měli nějaké těžké období, společné rozhovory nepomohly, manžel se rozhodl ze dne na den odejít, nechávala jsem manželovi prostor, aby si ujasnil, co vlastně chce. On to zase vzal tak, že čeká, až za ním přijdeme (prosit ho, aby se vrátil zpět). neprosili jsme ho, ale byli jsme v kontaktu, navštěvovali se, vozila jsem mu jídlo, slavili jsme rodinné svátky apod. Až po měsících jsem se dozvěděla, že se trápil, že někoho mám - neměla jsem. Proč ale o náš vztah nezabojoval víc? Už z jedné zkušenosti věděl, že nevyčítám, že se může v pohodě vrátit. Pořídil třeba pytel granulí pro psa a myslel si, že je tím vše odčiněno. Na toto ani dceři nebyl schopen odpovědět. Pouze mi psával vyčítavé vzkazy (Tvůj postoj chápu tak, že nemáš zájem o pokračování a případné řešení. Není to lehké, a když to bude muset být, bude to i bolet...) Bohužel se objevila milenka a manžel se rozhodl pro milenecký vztah. Byly to roky čekání na to, až se nějaká objeví? Mám čekat? Na co? A dočkám se? Děkuji.

Dobrý den,
když byly děti menší (ale už samostatné), manžel s nimi rád sdílel zájmy (jezdili za koňmi, jezdili jsme na výlety...). Až na občasné problémy bylo vše ok. Zlom začal v době jejich dospívání (kdy dětem bylo 14,15), shodou okolností se v té době manžel začal dostávat do asi vysněné společnosti podnikatelů, začalo se mu i dařit. Velké neshody měl v té době hlavně s dcerou, bohužel jejich vztah není dobrý ani po 10 letech. Dcera chodí k psycholožce, aby vše zvládala, ta jí řekla, že se táta nezmění. Manžel začal v rodině všechny poštvávat - děti proti sobě, děti proti mně, syna uplácí, aby byl na jeho straně. Moje prosby o zklidnění situace se míjejí účinkem, občas je manžel chvíli dodržuje, ale pak se vše vrátí do původních kolejí. Manžel dokonce začal žárlit na moje zaměstnání, dceři vyčítal výběr vysoké školy a pořád jí říkal, že ji nedodělá. Ačkoliv vydělává víc, chce, abych se podílela na platbách v domácnosti stejnou polovinou. Přitom jemu se finančně daří, pohybuje se ve "vysoké" společnosti (možná tam mu dávají najevo, že k penězům přichází díky nim?), obě děti jsou zdravé a šikovné, ale stejně je pořád zpruzený a když není po jeho, je zle anebo minimálně trucuje. Nikdo ho neomezujeme, někdy mám pocit, že už za banálním dotazem, kdy se vrátí z... hledá výčitku. Přestala jsem se tedy ptát - a zase se nezajímám o něj, "on je pro mě vzduch". Udělá doma dusna, jsme všichni ko, a on zase vyčítá, že ho nezajímám, že mu nechci udělat radost... Zkoušela jsem s ním mluvit, neslyší, případně jen vyčítá. Dokonce začal vyhrožovat rozchodem, když nebude po jeho . Co s tím vůbec mohu udělat? Děkuji. - otázka upravena poradcem

S expritelkyni jsme si jiz spoustu veci vysvetlili, kde se mohly stat chyby. behem te doby od meho odstehovani si ublizovala fyzicky, citove me vydirala, nebo se snazila pretvarovat ze nam to spolu muze jit zase. psala ze me nenavidi a pak zase ze na mne bude vzdycky cekat. ve vztahu jsem mel hodnekrat pocit ze se mnou manipuluje.bral jsem kvuli tomu i antipsychotika abych se tech pocitu zbavil. s novou pritelkyni nic takoveho necitim. ale...je tu muj syn, je tu jeji ex a je tu ma ex, ktera se ted tvari ze je vse definitivni a uz nejevi zajem. nevim co delat . vubec. co si mam treba o moji ex myslet?

dominantní typy.ona je o 3 roky starsi, naopak nova pritelkyne je o 3 roky mladsi ma 2 deti a stale myslim na to ze kdyz jsem s ni a s jejimi detmi muj syn je jinde a chtel bych byt s nim...navic nova pritelkyne nema doresenou minulost, jeji ex ji bil a stale ji pronasleduje a dela si naroky, vyhrozuje, citove vydira atd.

casem jsem uplne rezignoval v partnerskem vztahu. S kamaradkou jsme si rozumeli, zacli jsme spolu i spat. i tam vse klapalo ale stale jsem vedel ze rodina je na 1.miste. stale jsem se snazil pro rodinu vymyslet zabavy, aby mel syn hodne podnetu a chtel jsem aby se partnerka zapojila.zacla me aktivity ignorovat nebo je bojkotovala.tam zrejme prisel zlom. zacla tusit ze nekoho mam. chtela jit na poradnu nebo nekam, ale z me strany uz nebyl zajem. po vanocich se zeptala a ja ji odpovedel ze ano. po mesici jsem se odstehoval. s druhou se stale stykam. ne prilis casto. pro syna si jezdim, domluvili jsme se na tom, ze stridava pece neni vhodna, ze bude u expartnerky, i kdyz bych byl radeji kdyby byl u mne, ptž mam vetsi moznosti vyuziti jeho volneho casu, ale citi se tam doma. syn mi moc chybi.mam se snazit dostat se zpet k rodine nebo jit dal.mam strach o syna a dopad rozchodu na nej.expartnerka je ted +-vpohode ale porad mam zafixovano jak to bylo a bojim se toho ze to bude stejne.oba jsme

Dobrý den, s bývalou partnerkou jsme po 8mi letém vztahu. cca před 3,5lety se nám narodil syn. již v těhotenství začla být partnerka nesnesitelná, všechno ji vadilo, i to jak jím, vůně papriky, a různých jiných věcí a jídel. V pokročilejším stadiu těhotenství jsme mívali sex, do kterého se mi příliš nechtělo, ptž to bylo pořád "udělej to tak a tak" a pro samé instrukce jsem z toho vubec nic nemel a byla to pro mne proste jen povinnost. po porodu se veci zlepšily, po roce šla partnerka již do práce a hlídaly babičky.chodila domů unavená a měla spoustu pracovních telefonátů i doma. nakupování a vaření jsem přebral já. začla cvičit aby zhubla. ja si hral se synem a chodili jsme ven aby mela cas.taky jsem mel konicka kteremu jsem se 1-2x tydne venoval. cca po 1,5roce jsem se zacal citi ve vztahu sam. o vikendech jsem sel bud ja 1 vecer pryc nebo ona dalsi tyden 1vecer, hlidani na vikend jsme nemeli, jen vyjimecne.nasel jsem si kamaradku, ktera ma temer stejne spolecne zajmy jako ja. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko..už jsem Vám psala a moc mi to pomohlo. Chtěla bych znát Váš názor. Jsme spolu 3 a 3/4 roku. Bydleli jsme skoro celou dobu na místě odříznutém od světa, či jak to říct. Málo spojů mhd, žádná voda v baráku ani ústřední topení, středověk. Když jsme se přistěhovali, v koupelně jsme se myli v 10to stupních atd. Myslím, že jsem vydržela dost a vydržela bych i víc, snad cokoliv kromě toho, co teď hrozí. Šlo o nedostatky v úklidu, který je tu dost složitý, o to že jsem dlouho nemohla zavadit o normální práci. Byla jsem z toho už unavená a demotivovaná. jen se mnou prožil nejdelší vztah, s nikým nevydržel déle než rok, spíš šlo o měsíce. Jen se mnou uvažoval o dítěti,když jsem neplánovaně otěhotněla (nakonec jsem se rozhodla pro potrat ), jen mě řekl že mě miluje. Jen mě skutečně vzal jeho nejlepší kamarád. Byli jsme jako rodina. Neumím si představt, že by našel odolnější partnerku, nebo jak to říct, aniž by si fandila moc, v reálu znám svoje chyby a dokážu je uznat. chyby má každý. V březnu na začátku měsíce jsem se dostala do zaměstnání, kam jsem chtěla celou dobu, co jsme tu, ale povedlo se až teď, a jak naschvál v té době mu nějak přetekl hrnec a včera řekl, že potřebuje pauzu, abych se s tím porvala sama a ukázala,jestli dokážu samostatně fungovat. Vím, že jsem s tím měla vždy problém, ale ta práce mě opravdu motivuje a ukázala mi, že jde být efektivní na úkor maximální kvality..jsem puntičkář. Proto jsem všude poslouchala, že nestíhám a šlo to do háje. Teď se to ale zlomilo a je to v přístupu, on má ai problém věřit že ta změna je trvalá a má strach, že to bude zase stejný, ale já vím, že to musím udělat i pro sebe. O to víc mě žene motivace kvůli němu, a nejvíc mě štve, že zrovna teď, kdy bych mohla spousta věcí co nám stály v cestě ke spokojenosti spolufinancovat, stát se skuteřným rovnocenným partnerem a oporou, hrozí, že se navždy rozejdeme. Řekl, že není nemožný návrat, ale že teď potřebuje být sám. Co si mám o tom myslet? Jsem opravdu na dně, práce je to jediné, co mě teď drží, i když se mám problém soustředit, mám chuť brečet a někam zalézt, ale musím se usmívat na lidi, je to těžké. Musím brát někde sílu, a nevím kde. Nedokážu si představit, že se vedle něj ráno nevzbudím. Nepište co myslíte že bych chtěla číst, ale co si myslíte, jak to asi může dopadnout. Opravdu věřím, že my k sobě patříme, a pak mě trkne, ať si nic neslibuji. Nikdo nikoho nevlastníme, ale já jej vnímám jako životní lásku. Ale nechci dělat něco, co by jemu bránilo ve štěstí, pokud je jeho zdroj jinde než ve mě.