Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

všechny poradny
Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
Méně témat Více témat
hledání sebe sama
Připadala jsem si odsunutá, ale nebyla jsem si jistá, nakolik si můžu dovolit se ohradit – pořád mám strach, že šlápnu vedle a ty fungující vztahy pokazím. Také jsem čekala, až naši sounáležitost projeví partner, jak slíbil. On to ale neudělal, seděl stále na jednom místě, jen občas mne vyhledal očima. Na jedné straně jsem byla vděčná, že mi nikdo nic nevyčítá a nepranýřuje mne. Naopak všichni se ke mně a hlavně k synovi chovali vlídně. Na závěr byla exmanželka opět „strašně ráda“ a doufá, že se budeme často vídat. Opravdu mi to připadalo afektované ve stylu „já oběť jsem všem odpustila, teď mám nový lepší život a na téhle exmanželově bokovce vám demonstruju, jak jsem velkorysá“ .Všechny negativní pocity jsem se snažila potlačit, abych nepokazila oslavu. Až v noci se mi zdály děsivé sny a musela jsem si připustit, že bylo pro mne partnerovo chování obrovským zklamáním. Majda (4)
Majda
hledání sebe sama
Několikrát mi tlumočil touhu exmanželky, abychom se my dvě konečně poznaly a spřátelily. Sám připouštěl, že to od ní znělo afektovaně. Krize nastala minulý týden, kdy k seznámení skutečně došlo při příležitosti narození jejich společné vnučky. Ještě cestou na oslavu mne partner ubezpečoval, že se nemusím bát, že tam nebudu sama a on se mi bude věnovat. Takový slib jsem po něm nežádala, řekl to sám od sebe, tím víc mne to potěšilo a velmi se mi ulevilo. Dopadlo to ale tak, že ihned po přivítání si exmanželka sedla proti němu. Poté, co mi sdělila, že je "tak strašně ráda", že se konečně poznáváme, si spolu povídali po celý zbytek našeho pobytu, cca 2 hod. Byla jsem dlouho v klidu díky tomu jeho předchozímu slibu, ale protože jsem se v její přítomnosti necítila dobře a syn nevydržel dlouho sedět, strávili jsme zbytek pobytu hraním v areálu hřiště, kde se akce pro cca 30 lidí konala. Majda (3) - otázka upravena poradcem
Majda
hledání sebe sama
Jako bych měla v sobě zakódované černobílé dobro-zlo a neustále čekám trest v podobě nějaké katastrofy, např. těžkou nemoc syna, veřejné odsouzení, opuštění ze strany partnera apod. Přes rozmanité moderní formy soužití jsem vždy věřila na důležitost manželství, věrnost, trvalost svazku. Nakonec jsem se ale spolupodílela na rozbití těchto hodnot a sama žiji „na hromádce“, popravdě manželství mne ani neláká, přišlo by mi za daných okolností nepatřičné, nezasloužené. V důsledku toho všeho se cítím méněcenná jako partnerka, podezřívám partnera, že bere naši novou rodinu jako neplnohodnotnou, protože s tou první „skutečnou“ byla jeho role naplněna. Stará se sice o nás po materiální stránce, moc času však doma netráví, neboť má mnoho aktivit a také příležitostně navštěvuje svou bývalou manželku, neboť má zaměstnání v místě jejího bydliště. Zakládá si přátelských vztazích s okolím, zejména se ženami, a v manželství nebyl vždy věrný. Majda (2)
Majda
hledání sebe sama
Dobrý den, paní Jitko, prosím Vás o náhled na naši situaci. Je mi 43, mám tříletého syna a pětiletý vztah s jeho otcem (53), žijeme spolu v mém domku. Partner o mne začal usilovat jako ženatý, v době kdy jsem se již smiřovala s rolí bezdětné singl a ve volném čase se věnovala práci pro obec a cizí děti. Půl roku jsem takový vztah odmítala, nakonec se zamilovala, další rok se neúspěšně pokoušela vztah plný bolesti a pocitů viny ukončit. On se časem přiznal manželce, ta po období zoufalství požádala o rozvod, našla si nového partnera a je znovu šťastně vdaná. My žijeme vcelku hezky s občasnými běžnými bouřkami, podařily se i dobré vztahy s partnerovými dospělými syny, navštěvují nás, vzájemně si vypomáháme a mají bratříčka rádi. Já však stále nosím v sobě pocity viny, že se kvůli mně rozpadlo cizí manželství. Z toho pak pramení některé naše zbytečné konflikty, protože jsem zřejmě jediná, kdo se tím ještě trápí. Majda (1)
Majda
nedotažený rozchod
Dobrý den paní doktorko, s mou přítelkyní jsme byli 5 let a měli jsem k sobě silné pouto a milovali jsme se. Mě je 35 let a jí 28 let, poslední 3 roky jsme spolu bydleli a plánovali jsme spolu rodinu a dům, který jsem před rokem koupil k rekonstrukci. Máme společné zájmy a shodný obor ve, kterém pracujeme. Přes vysoké pracovní nasazení, jsme přestali za poslední rok komunikovat. Přes snahu trávit spolu volné chvíle, jsem neměl čas já nebo zase nemohla přítelkyně. Pokud jsme se šli oba bavit tak, každý se svými známými a v jiné dny. Zkrátka jsme se míjeli. Opakovala mi, že chce dostat svůj prostor, musím podotknout, že jsme bydleli i v malém bytě a chtěli jsme větší bydlení. Události nabraly rychlý spád a před 2 měsíci, jsem se odstěhoval s tím, že si prostor vytvoříme a za nějaký čas si promluvíme, zda se k sobě vrátíme. Po odstěhování mi psala, že ji chybím, ale já na to nereagoval a spíše jsem ji vyčítal, že prostor má tet má a že by nám pomohlo, kdybychom si nepsali, opět jsem hodně pracoval a abych na to nemusel myslet a neužíralo mě to. Před týdnem jsem se vrátil z krátké 3 denní dovolené, kde jsem měl možnost vypnout a všechno se mi to rozleželo a moc mi chybí. Jel jsem za ní a otevřeně jsme si promluvili, navrhl jsem jí, že se k sobě nebudeme stěhovat a že postupně budeme na sobě pracovat, abych se zase k sobě vrátil. Nicméně za poslední tři týdny, dostala vysněnou nabídku povýšení ve své práci a upnula se na práci a nechce se vracet k tomu, co bylo. Komunikujeme spolu a nechce mi ani nic slibovat neví co bude a práce je tet pro ní vším. Říká, že je tet spokojená a nechce zažívat jiný tlak než z práce. Říká, že bych se měl soustředit tet na sebe a do budoucna se uvidí, že by to mělo mít volný průběh. Co si mám o tom, myslet, nátlak by byla ta největší chyba, kterou bych mohl tet udělat. Poradte prosím jak postupovat…nechci ji ztratit a cítím, že ona by taky chtěla dát tomu šanci, ale tet je pro ní důležitá ta práce a nic jiného
Petr Moris
problémy v sexu
Dobrý den,mam takový problém...je mi 27,stále jsem pana,chodila sem s klukem před 5 lety asi rok, a půl,ale k sexu nedošlo...bála jsem se,nakonec me opustil,a to jsme plánovaly bydleni. Asi me přestal milovat..vim že to bylo asi kuli sexu. Problém je v tom,že od té doby sem nenavázala žádný vztah,a citim se smutne,moc bych chtěla,ale brzdí me ten strach se styku,nevim co delat,jak se toho zbavit,druhej problém je gynekolog,vždy jdu jen když jdu pro prášky na plet,mam jit na kontrolu,tudiž jen přes bříško,proč i po tom co holka přijde o panenství,to nemužou praktikovat takto,ale musí se rovnou něco zasouvat do pochvy?:( mam z toho uplnou hruzu,nemluve o tom sexu:( proto nemám žádnej vztah,ani pořádne nejdu s nikým ven,i když bych se vztahu nebránila,tohle mi v tom hrozne brání:( chodila sem třeba ven s nekým, spala u nej,ale nešlo to,sotva mi da l ruku do rozkroku, aja ucukla,nedokážu se uvolnit,nic,sem jak leklá ryba:/ prosím co delat,jak překonat strach,stres a žít sexual.život?
Romča
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
Pracuji ve firmě 12 let. Když jsem nastoupila po mateřské na původní pozici, byla jsem plná elánu, nastavila projekt, se kterým se pracuje dodnes. Tehdy za mnou přišel vedoucí oddělení, že by mě potřeboval na jiném místě. Přikývla jsem – ani by mne nenapadlo odmítat. Naopak – ještě jsem byla ráda, že si mne firma žádá i jinde (jak naivní!). Na moje místo nastoupila – jak se po čase ukázalo - jeho známá a už se pěkně veze na vymyšleném. Na mém novém pracovišti jsem až tak spokojena nebyla, ale s mým elánem a drivem jsem se rychle zapracovala. Měla problém s kolegyní, se kterou jsem se ocitla v kanceláři - ve stejném věku, ale nepřátelskou a nepřístupnou. Kvůli ní jsem absolvovala několik hodin u psychologa, posléze i alternativní léčbu. Zapracovala jsem na sobě (mimochodem ona se nikterak nezměnila) a naučila jsem se s ní vycházet. Byla jsem oslovena vedením a opět jsem se angažovala na novém projektu, který se před časem uvedl do chodu a zase usnadňuje práci. Kolegové z jiných oddělení se obvykle obracejí na mne. Zatímco s kolegyní – ledovou královnou - nikdo nechtěl spolupracovat. Minulý měsíc odcházel vedoucí do penze a řešila se náhrada za něho. Vyhrála kolegyně!!! Diplomaticky řečeno – prý je pečlivější (skutečností je – její otec je bývalý kolega ředitele). Dostala jsem stovky sms, od kolegů, ale i zákazníků, že je to nespravedlivé…. já jsem ta, která vymýšlí, realizuje a kolegyně se zase poveze na vymyšleném – jako před lety???
Tak prosím mě řekněte, kde je chyba. Co dělám špatně - pozitivně myslím, žádné kdyby, nesedím nečekám…. ale smetanu slízne někdo, kdo se nezasloužil o žádné zlepšení? Nyní, kdy už mám děti odrostlé a chtěla jsem se profesně posunout, se mi nezadařilo a bohužel moc postupových míst zde není. Jsem bez nálady, bez chuti ráno vstávat… Nejraději bych dala výpověď. (Ale má smysl zase někde začínat, abych po čase zase zjistila, že stačí mít vlivného tatínka ?). Poraďte, jak se mám chovat, abych nebyla jen „ta na práci“. Děkuji Hedvika

- otázka upravena poradcem
Hedvika
bývalí partneři
Dobrý den. Před skoro rokem jsem se po téměř pětiletém vztahu rozešla s přítelem a odstěhovala jsem se do jiného města (cca 200 km). Ani nevím co přesně bylo důvodem k rozchodu. Myslím, že to prostě "vyšumělo". Byla tam už i docela ponorková nemoc, tři roky jsme spolu bydleli. Po půl roce od rozchodu jsme si začali psát a teď se vídáme tak jednou za čtrnáct dní (asi 4 měsíce), mezi tím si píšeme a voláme. Bydlet spolu zatím znovu nechceme. Nejsem si jistá jestli to má nějakou budoucnost. Je nám oběma 27. Mám strach, že ztratím další čas v tomto "vztahu". Přemýšlím, jestli hledat dál a přitom udržovat tento vztah, nebo být férová a ukončit to, nebo doufat ve společnou budoucnost. Podle přátel se k sobě nehodíme. I já si svého vysněného partnera představuji jinak, co když ale nikoho lepšího nenajdu? Je nám spolu dobře, když se nevidíme stýská se nám, v sexu to klape. Nemáme mnoho společných zájmů, ale rozumíme si a nechci o něj přijít. Co si o tom myslíte? - otázka upravena poradcem
Marika
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, před necelými sedmi měsíci jsem se seznámila s jedním mužem na chatu. Denně jsme si dopisovali a náš vztah přerostl v zamilovanost. Oboum je přes čtyřicet máme rodiny, v manželství plně funkční, ale zároveň se nechceme jeden druhého vzdát. Náš vztah přerostl už ve virtuální sex. Velice po sobě toužíme, máme stejné koníčky, ale nechceme se setkat, protože ani jeden z nás by to po psychické stránce neunesl. Stále si píšeme a já to někdy nezvládám, cítím se "dušená", i když mi dává prostor, pauzu. Řekli jsme si, že náš vztah posuneme o stupeň výše, tím že si zavoláme. Prosím, o radu jestli je vhodné na dále v tom pokračovat, protože je to cesta do pekel nebo samo o sobě to nechat odeznít? A dále se chci zeptat, jestli už je tento "vztah" považován za nevěru či nikoli?
Děkuji za odpověď.
Káťa - otázka upravena poradcem
Káťa
hledání sebe sama
Dobrý den,
mám možná divnou otázku. Jsem hodná, každému vyhovím a nic za to nechci. Zároveň si neumím říct o pomoc, protože se předem bojím odmítnutí . Když už opravdu nemůžu jsem na okolí hnusná a ječím. Všichni se pak diví. ;-) Dá se s tím něco dělat ? Nevíte třeba o nějaké skupině, kurzu atd. pro podobně založené lidi ?
Paja
krize vztahu
Dobrý den, moc prosím o Váš názor. S manželem jsme spolu 11 let, z toho 7 manželé, máme 2 děti (5 a 1 rok). Od narození první dcery je to náročné, manžel v té době budoval bydlení, do toho časově náročná práce, to trvalo tři těžké roky. Doufala jsem, že se to zlepší, až se nastěhujeme, máme druhé miminko, těšila jsem se na víc rodinné pohody a blízkosti. Bohužel pořád tráví spoustu času v práci, která není ani moc dobře ohodnocená a navíc ho nebaví. Pořád poslouchám stížnosti na všechny a na všechno, neustále má špatnou náladu, každá moje připomínka, byť nevinná, v něm vyvolá výbuch hněvu. Doma by jenom ležel, odpočíval, přitom je pořád dost práce kolem domu i na zahradě a na všechno sama nestačím. Každou pomoc si musím vynutit a pravidelně se kvůli tomu hádáme. Je v pozici uraženého dítěte, má pocit že dělá víc než jiní, že jsem nevděčná, Ale málokdy si chce promluvit,urazí se a odejde. Ale je milující táta a o to základní se postará.Já bych ale chtěla dospělého a samostatného chlapa.
Bára
bývalí partneři
Dobrý den. Mám problém. Měla jden přítele se kterým jsme se rozešli v dobrém. Byli jsme kamarádi, navštěvovali se a potom sem se mu na rok vytratila a odmlčela abych to vytěsnila. Našla jsem si nového přítele a jsme spolu rok a pul. Ze začátku to bylo dokonalé a ''navždy'' jenže si s ex píši znovu protože ho mám prostě ráda. PPořád se navštěvujeme a dny s ním mi přijdou nádherné... dokonce mi v hovoru řekl že mne i přes přítelkyni kterou má pořád miluje a já jeho... nevím jak to stávajcímu říct jestli vůbec. Jsem na něj poslední dobou strašně odměřená a s ex pořád volám smejeme se zpíváme si dokonce flirtujeme a mám v sobě moc pocitů a moc se trapim... - otázka upravena poradcem
Petra
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,

nejlepší kamarádka se rozešla s přítelem. Oba jsou pro mě stejně důležití, tak jsem jim věnovala času oboum stejně, abych je "utěšila." Jenže jsme se s jejím bývalým začali sbližovat a víc a víc si rozumnět. Mám z toho špatné pocity, ale po dlouhé době cítím opět motýlky v břichu. Co mám dělat? Je to vůči nejlepší kamarádce škaredé, ale mám pocit, že by to mohl být ten, se kterým chci být do konce života. - otázka upravena poradcem
zuzana
problémy s tchyní
Dobrý den, můj vzkaz je pro Zuzanu a její problémy s tchýní. Taky jsem měla podobné zážitky v dvougeneračním bydlení s tchýní, též jsem si prošla obdobím averze apod. a taky jsem se neuměla podívat na věc z jejího úhlu. Až zpětně jsem ocenila výhody společného bydlení - okamžité hlídání dětí, jejich pocit bezpečí když se v naší nepřítomnosti nemusely vracet do prázdného domu, dohled nad domem při našich dovolených apod. Vždycky má každá situace plusy i zápory. A teď jsem sama tchýně a přestože jsem si celý život říkala, že já budu tchýně tolerantní, stejně to mezi mnou a snachou někdy jiskří...asi i to k životu patří. Tak si Zuzanko nekažte život nenávistnými pocity, buďte ráda že Vám tchýně vychovala jak říkáte správného chlapa a hlavně si tak jak bylo řečeno, vymezte navzájem teritoria.
Tak hodně štěstí s miminkem, Zuzanko!
Taky tchýně...
partnerský trojúhelník
Pani doktorko, ziji jiz 40 let v cizine (proto ta spatna gramatika). Moje pritelkyne je Kurdka ze Syrie. Z prvniho manzelstvi ma 2 dusevne chore deti. Byli jsme spolu 6 let, ale mely jsme 2 byty. Ted si nasla pritele. je to Ukrajinec a prespava v nocleharne pro bezdomovce a stoji ve fronte na polevku zadarmo, je dvakrat rozvedeny a totalne bankrot. Moje pritelkyne se chova jako 17 ti leta - je ji 50 let.Pripada mi to jako typicka chemicka zamilovanost (Dopamin a & Co). Pripada mi to ale taky, ze ma strach aby o mne neprisla. Z Italie mi vola ze do hotelu dojeli dobre - to se nedela s expritelem. Mam pocit ze ma spatne svedomi.Chova se ale velmi korektne ma ale potize s pocitem viny. Ona me nikdy vroucne nemilovala ale mela velmi rada - asi dodnes. Ja se snazim nic nekomentovat, pritele nepomlouvat a chovat se tak aby mela pocit, ze se muze na me spolehnout.Diskutovat nema smysl - je zamilovana. Myslite ze vystrizlivi a vrati se? Znaji se 2 mesice a zijeme v Rakousku. - otázka upravena poradcem
Milan
nevyrovnaný vztah
3/3 Erika pokračování-Ty jeho hrozné nálady a výbuchy , také se semnou rozchází když ví že projel peníze , tak mi řekne je konec chci být sám , přijde mi že to dělá po každé když má nějaký problém a pak se zase uklidní jak se to pořeší , neplatím jeho dluhy to vžadném připadě, ale do dvou dnů jsme pak zase byli spolu ted to trvá nějak dlouho a už jsem z toho nervozní nechtěla bych vztah ukončit, ale nemůžu být za blbku a nemůžu si to zas až tak nechávat líbit, také jsem se ozvala , můj plán je nechat to ted být a doufat že to bude dobré, děkuji za odpověd Erika
Erika
nevyrovnaný vztah
2/2 samozřejmě vyšlo najevo že nájem není uhrazený volal mi majitel a přítel mi řekl , že jestli tam chci bydlet at platím 4500 a ne 3500 , víc se podílím na domácnosti já protože kupuji veškeré jídlo a potřeby pro domácnost,ale to mi nevadí neutratíme zas až tolik , takže tam prozatím zůstanu, jen se obávám jestli to vše nedošlo tak daleko že bude fakt konec, itálie mi nevadí je to lepší než nuda u tv , a aspon se vždy pak pročistil vzduch, dne před hádkou jsme byli na pouti i na kolotočích což bylo super a intimní život vedeme několikrát do týdne protože v tom si rozumíme velmi dobře... někdy jdu sama ven na diskotéku , posledně jsem šla s naším kamarádem, pak na druhý den , mě vždy hrozně moc chce a to nám dávalo super náboj ve vztahu poznala jsem tak že vlastně žárlí, můžu to vše chápat že je to určitý projev žárlivosti? Ty jeho hrozné nálady a výbuchy , také se semnou rozchází když ví že projel peníze , tak mi řekne je konec chci být sám , přijde mi že to dělá po každé když má nějaký problém a v
Erika
nevyrovnaný vztah
1/2Dobrý den, mám na Vás prosbu, od srpna 2016 žiji s partnerem on 29 já 41 ale od března 2017 bydlíme samotní, a od té doby jednou za měsíc při večírku co máme na zahradě , tak když jsou všichni pryč a vesměs tam zůstane jeho nejlepší kamarád tak mě zatáhne do debaty o bytě který spolu máme a začneme se strašně hádat , po každé scénář stejný , že semnou nechce být že nic nedělam pro byt a podotýkám že vždy řeknu na to musíme být dva , že tak vytáhne něco jiného, jdeme spat každý do jiného pokoje a pak po dvou dnech zamnou přijde a je sex , milujeme se moc intenzivně a vše pak v pohode pokračuje dál , jenže minulý týden ve středu , zase jsme zůstali po návštěvě já on a kamarád , a rozčílený přítel , který nerozdýchal přítele mojí kamarádky začal zuřivě nadávat co to bylo za debila a že už sem nikdy nesmí tak jsem řekla že nemohu za kamarádčina partnera přeci, nato opět debata o bytě a kravál strašný dokonce jeho kamarád ho musel držet aby mi něco neuděla křičel na mě at vypadnu a lítali věci i já jsem shodila vzteky nějaké věci na zem, opravdu pravá itálie, ale již to trvá dele a pořád je nasupený , bavili jsme se spolu akorát o platbě na nájem s čím má problémy , rád tipuje a tak peníze rozfofruje tentokrát utratil i mou půlku
Erika
problémy v komunikaci
Dobrý den,chtěla jsem se zeptat na dost velký problém co mám v manželství.S manželem jsme spolu 21 let.Posledních 10-12 let nám nejde komunikace.Někdy nemluvíme celý rok,potom se snažíme ale vydrží to tak 2 měsíce a znovu je ticho.Uráží se pro každou maličkost a potom když na něj mluvím tak neodpovídá, tak přestanu komunikovat i já.Říká mi,že kdybych dělala všechno jak chce on,nebo se ho na všechno ptala jestli není něco potřeba,tak by to klapalo.Já si myslím,že by to mělo být oboustranný,když chce z něčím pomoct,tak to řeknu a nečekám,jestli se mně na to bude někdo ptát.Nekomunikuje ani z dětmi.Několikrát jsme to řešili,vždy jsem mu řekla,že všechno záleží na komunikaci,že když je problém,tak je potřeba si sednout a promluvit o tom a najít řešení,ale u nás to nejde.Nevím co dělat,kolikrát si myslím,že je ve mně chyba,to dusno doma je dost na psychiku,když si sednu k televizi a on tam taky sedí,tak si sedne tak aby byl otočený ke mně zády,nebo jde pryč.Prosím o radu co dělat.Děkuji
Jana
diskusní příspěvek
pro Terezu - nesoulad v partnerských potřebách.
V minulosti jsem zažívala něco podobného. Byla jsem pro partnera více kamarádka / matka. Neměl potřebu se mě dotýkat, sexu (chtěla jsem víc a častěji), odmítal o věcech mluvit, vymlouval se na únavu,... Po letech jsem přišla na milenky, skončilo to antidepresivy a rozvodem.
Dřív bych si myslela, že to není důležité, po zkušenostech už do takového vztahu jít nechci, protože jsem se málem udusila. Teď jsem sama (s dětmi), ale cítím se mnohem lépe. Čekám / hledám, až se objeví někdo, kde přeskočí jiskra a bude to i jinak fajn.
Gina
vztahy na pracovišti
Dobrý den paní doktorko,
nastoupila jsem do zaměstnání administrativní práce, šéf jezdí jen 2x do měsíce. Kolegyně je o 10 let mladší je ji 32 a zaučuje mě. Všechno si píšu, jednu věc třeba děláme 1x za měsíc, a když se na něco zeptám za měsíc tak vyhrne vytočeně...to jsme si už jako řikaly neeeeeee, a hodí na mě hrozný ksicht.. Chodí na obědy se svým přítelem co pracuje ve stejným baráku,ale jiná firma. Nikdy mě neřekla, pojď se mnou na oběd nebo s námi, když jich jde víc. Zařídila jsem se tedy sama a chodím na oběd občas také s jinými z jiné firmy v baráku, ale stejně se cítím odstrčená.Vůbec se mě neptá na moji rodinu, moje koníčky, vůbec ji nezajímám a jsem z ní hrozně otrávená, všechny jsou u ní blbý, hloupý, na soudě jsou ženský hloupý no všechny, bůh ví co si myslí o mě.Ona je prostě nejchytřejší vysokoškolačka na světě. Práci se naučím to se nebojím, jsem tam 2 měsíce,ale ta nekomunikace s ní mě trápí. Je hodně náladová. MODLÍM se , aby šla už na mateřskou což ona moc chce, ale doslechla jsem se, že její přítel nechce moc děti a snad prý právě s ní, tak se z toho snad zblázním. V NEDĚLI večer mám už nervy, jak tam s ní ráno budu mlčet, já jsem komunikativní a ráda pracuji,ale začínám tam s ní být nešťastná. Říkám si všude je něco a někdo. nikde to není ideální, ale trápí mě to. Asi má pocit, že ji začíná ujíždět vlak, sama mám 2 děti 20 a 10 holky a nikdy se mě na ně nezeptala ani na rodinu. Nechci ji nic vnucovat, ale nemáme žádné společné témata. Zajímá se jen a jen o sebe a o své přátele, mezi které nikoho nepustí.
Babet
partnerský trojúhelník
Dobrý den
já 51 let,manžel 53 let,po 32 letech manželství si našel přítelkyni-28let,svobodná. ted je to rok co s ní má poměr,ted už u ní půl roku bydlí,ale stále se k ní nenastěhoval, stále mi říká,že přemýšlí jestli já nebo ona.Já ho přesto stále miluju a byla bych ráda kdyby se vrátil a proto stále čekám,je to ale šílené a ubíjející.Stále mi říká,že ho nesmím tlačit česem,, že to rozhodnutí musí přijít samo.Toto vše je šílené,stále čekám a nemůžu se od něj odtrhnout.Máme rodinnou firmu, on za ní musí každý den dojíždět 80km, je to workoholik, stále si říkám,že ten vztah nemá budoucnost.6dní v týdnu je v práci a k ní jezdí jen se vyspat,nikde s ní jinak nebyl,žádná dovolená,ani žádný celý víkend.Mám ještě šanci,že se vrátí? Komunikujeme spolu, píše mě že mě miluje ale jí taky.
Iveta
partnerský trojúhelník
Dobrý den.Prosím poraďte co dělat,když mi manželka oznámila,že mě sice ráda má,ale nic ke mě necítí a má jiného,kterého miluje.Nic zlého jsem jí neudělal,akorát když měla psychické problémy,tak jsem jí nevěnoval dostatečnou pozornost,nevyjadřoval jsem jí lásku,a tak si začala stěžovat tomu druhému,který o ni 5let usiloval a ona si s toho dělala legraci.Te%d se do něj zamilovala a já nevím co s tím.Chodím k psychiatrovi,beru léky,nic nepomáhá,protože ji stašně miluji víc než svůj život.Všechno jsme si řekli,ale ona se s ním schází dál a je s ním víc než se mnou.Strašně to bolí a ona to nedokáže pochopit,protože je zamilovaná.
Ivan
krize vztahu
Váš manžel chtěl vyzkoušet někoho jiného, proto vás pravděpodobně tlačil do sexu s kamarádem, aby neměl výčitky, že vy jste věrná.
Nudí se, ale chce s vámi být i spát? Pozvěte ho na rande, překvapte ho parukou a jiným líčením a stylem ošacení, jednou taková, podruhé maková / jednou za stydlivku, podruhé za sebevědomou ženu, jednou brýle, podruhé...
Jednou mu dopřejte všechno, podruhé se nechte obskakovat, jindy zase jinak... Důležité je, abyste se cítila jako krásná žena a užívala si to.
Doma na něj přehoďte větší kus zodpovědnosti a udělejte si čas jen pro sebe a vypadněte ven. Nechte doma neumyté nádoby, nevyprané prádlo, nenakoupeno (zvykej si, až budeš po rozvodu bydlet sám...), prostě aby servis nebyl samozřejmostí.
A hlavně myslete na sebe. Vím, že je to skoro nemožné a v hlavě vám letí tisíce kombinací, co bude (a hlavně ta jedna, kdy on je s ní). Čtěte si, zhluboka dýchejte, cvičte třeba jogu a hlavně se mějte ráda. Přeji vám happy end, Lucie
pro Marcelu
krize vztahu
Dobrý den, mám v rodině trable. Manžel se už roky hádá s dětmi, vybral si toho nejzranitelnějšího, opouští nás a zase se vrací, je to složité s financemi od něj - prostě se strašně zhoršilo jeho chování nejen k nám, ale i k ostatním. Já to držím (péči, děti, peníze), ale začínám být z toho unavená až apatická. Vpodstatě jen čekám asi na zázrak, přeju si, aby se uklidnil. Nechci ukončovat manželství, stojím o vztah a o rodinu. Hodně. A jde i o rodinné zabezpečení. Rozhovory s ním končí mojí vinou (cokoliv - úklid, mám na něj málo času atd.). Chce, abych s ním jednala u něj, kde bydlí, já se bojím ještě většího nátlaku. Třetího nezúčastněného nebo neutrální prostředí odmítá. mezitím se objevila rozvedená paní, mladší. Chytla se na jeho flirtování, pořád za ním jezdí, po měsíci známosti ji vzal hned na dvě dovolené do zahraničí (to se námi nikdy nestalo). Vím, že bych asi měla být nad věcí, ale nejde to, že bych měla být usměvavá, jenže kde na to vzít sílu - už leží na mně úplně všechno, navíc se zhoršily i děti, protože on tu paní zcela bez ohledu na jejich přání s nimi kontaktuje a přivádí domů (tam kde bydlí, je to dům po rodičích, kde děti tráví volný čas, protože jde o venkovský domek). Nevím, jak z toho ven. Prosím, poradíte mi, dík.
Hana
fáze "namlouvání"
Dobrý den, paní Jitko, mám dotaz ohledně mého vztahu/nevztahu. Jsme dobří kamarádi, stýkame se s našimi společnými přáteli, až jsme jednou po večírku skončili u něj doma jen my dva. Nebylo to naposledy, celkově se to stalo asi pětkrát. Bylo to moc milé a krásné, ale nikdy nedošlo až na sex. Já měla pořád v hlavě jeho bývalou (moje kamarádka) a řekla bych, že on pak vůbec nemohl tušit na čem u mě je.Poslední dobou jsme se trochu odcizili a já nevím, jak dál.Mám ho opravdu moc ráda a dokázala bych si s ním představit budoucnost, ale asi jsem svou nerozhodností něco pokazila. Myslíte si, že máme ještě šanci?
Gabriela
děti partnerů
Dobrý den, s přítelem se známe víc než tři roky, zatím spolu nebydlíme. Poprvé jedeme i s mými dospívajícími dcerami na dovolenou s partou jeho známých kde budou i ostatní děti. přítelovy děti jsou již dospělé, žijí odděleně, vztah s nimi nemá moc dobrý. A na to se chci zeptat. Údajně měl a pořád má přítel konfliktní vztah s vlastní druhorozenou dcerou (tu první opustil ještě za těhotenství), Děvče bylo dokonce několikrát hospitalizováno. Údajně jí i její matce říkal, že ona bude důvodem rozchodu, což se pak asi stalo. Já mám s přítelem hezký vztah, i když začátky jednoduché nebyly. On vyžaduje hodně vstřícnosti a pozornosti, ale s tím nemám problém. Chci se zeptat, jak prožít tuto dovolenou s dětmi co nejvíc v pohodě. Na co si dát pozor. Sice si myslím, že moje děti jsou jiné a že jsem lepší než jeho bývalá partnerka, ale rady se hodí. Děkuji.
Vanda
krize vztahu
Vzkaz pro paní Veroniku, která váhá, zda odejít k milenci. Veroniko, narozdíl od paní doktorky si nemyslím, že žít se současným manželem nedává nic Vám, ani Vašemu dítěti. Vašemu dítěti je 13 let, je ve velmi citlivém věku, podle Vašich slov má tátu rád, on je na něho hodný. Pokud byste se teď rozhodla stěhovat, ať už sama (s dítětem) jinam, případně řešit sestěhování s novým partnerem, zničíte jeho životní jistotu - jeho domov. To bude mít vliv na celý jeho život. Doporučila bych Vám jednak obrátit se na některé renomované dětské psychology, a pak také zvážit, zda přece jen nemůžete ještě 5 let žít s manželem. Blaho Vašeho dítěte by mělo být pro Vás vždy na prvním místě, obzvláště když Váš muž není žádný násilník ani alkoholik, "jen" nemáte spolu tolik společného. - otázka upravena poradcem
Helimadoe
krize vztahu
pokračování: i když jsou chvíle, kdy bych mu to ráda řekla a dostala ji do stejné situace, ve které jsem já. Začali jsme fungovat vcelku normálně, ale já mám pořád strach jestli se s ní pořád neschází. Manžel na to má nyní jiný názor, prý se nic nestalo, že šlo jen o sex, že budu vždy první. Nyní mi řekl, že si v mládí nic neužil, že by chtěl sex jinde, protože doma to po 20 letech už není tak vzrušující a že nás to bude mrzet až budem starý. Já brečím, protože to tak nechci, miluju ho a on mě i děti. Prý mu nedávám žádnou možnost, tak přemýšlí o tom, že když nechci aby podváděl, že se rozvedeme. Přitom řekl, že s nikým jiným žít nechce. Vůbec nevím co dělat, chtěla bych všechno vrátit...moc si to beru a brečím a přemýšlím o všem, co mi řekl, jak to mohl udělat.. vím, že jsem byla první holka s kterou něco měl a asi ho mrzí, že si víc neužil... myslíte, že ho to přejde??? co se nechá v takové situaci dělat? jinak o mě všude mluví moc hezky, všichni to říkají, jak mě má rád.
Marcela
krize vztahu
Dobrý den, s manželem jsme od školy - 21 let. Je nám 38 let. Opravili jsme domek, máme 3 děti žijeme si celkem spokojeně.V posledních letech neměl manžel moc zájem o sex a řekl mi, že by mu nevadilo, kdybych si užila s jeho kamarádem, kkterý o mě projevoval zájem. Stále jsem odmítala, až mi ten kamarád začal psát a já to opravdu udělala a asi 4x jsme se sešli. Manžel o tom nevěděl, ale nějak to vytušil - dal mi do auta gps, sledoval mě, až jsem se přiznala a románek ukončila. Manžela miluju a mrzí mě, že jsem ho podvedla. O to větší bylo překvapení, když jsem zjistila, že se schází s mou vdanou kamarádkou z vesnice . Bylo to jak blesk z čistého nebe. Nechtěl poměr ukončit, s ní si prý popovídá, je to jiné...byla jsem v hrozném stavu, dr.mi dala antidepresiva, nechtěla jsem žít, nic mě nebavilo, sebevědomí na nule. Domluvili jsme se, že rozvádět se nebudem a zkusíme nějak pokračovat. Prý to už skončilo, o kamarádku jsem přišla. Její manžel to neví, nechtěla jsem mu ublížit, mají 2 dět
Marcela
nejistota ve vztahu
Dobrý den. Je mi 56 a zamiloval jsem se do o 21 let mladší atraktivní rozvedené ženy a ona do mě. Po měsíci známosti jsme spolu začali bydlet, pomáhal jsem ji s domácností a dětmi. Je mi s ní dobře a máme společné zájmy např. sport. Kvůli mně se rozešla s přítelem, který je dobře situovaný o 2 roky starší než ona, ale bydlí v jiném městě. Po 3 měsíčním vztahu se se mnou rozešla z důvodu, že nejsem pro ni perspektivní. Potřebovala si rozmyslet, zda se k němu vrátit. Prožíval jsem trápení. Po 3 týdnech se rozhodla vrátit ke mně, ale s ním je stále v telef. kontaktu. Pokud už nastal tento problém mezi námi po 3 měsících je možné, že by nám vztah vydržel dlouhodoběji ? Nebo ji začíná vadit věkový rozdíl a vyhovuje jí hlavně moje starost o její děti a jedná se o vypočítavost ?
Václav
děti partnerů
Dobrý den, po rozvodu jsem si našla přítele. Přítel je mnohem starší, zajištěný, aktivní, děti dospělé, spíš se s nimi nestýká. Já mám dvě děti, s bývalým ve střídavé péči. S přítelem se stýkám bez dětí, on je nechce. Už jsem zvažovala, že někdy tu dovolenou zaplatím i pro ně a pojedou s námi, ale přítel nechce. Když jsem s ním sama, zažíváme krásný vztah, i když je on někdy vznětlivý nebo nemá náladu. Děti na mne někdy žárlí, že jedu do zahraničí k moři, lyžovat, teď jsme dvakrát byli v Americe (platí přítel), já s dětmi jezdím jen u nás, protože já to z mého platu neutáhnu a bývalý má taky omezené možnosti. Anebo mi závidí, že jezdíme pravidelně 300 km do přítelova rodného města za jeho známými. Jednu dobu se to nějak ustálilo, ale teď v létě ty diskuze znovu ožily. Paní doktorko, vidíte nějaké ohrožení, pokud by tento vztah trval dlouhodobě, myslím ve vztahu k dětem? Začínám s přítelem čtvrtý rok a konečně mě představil i svým rodičům. Tak si říkám, že třeba bude prostor i pro děti. Ale nevím, zatím to tak moc nevypadá.
Velice Vám děkuji.
Jana
problémy v sexu
Dobry den.Muj pritel ode me v sexu neustale pozaduje analni a oralni sex.Jiz jsem mu nekolikrat rekla,ze analni sex je mi velmi neprijemny az bolestivy a presto me s tim porad otravuje.Co se tyce oralniho sexu,tak nejsem zasadne proti,problem vsak je ze bych chtela to same i od nej.On mi ale rekl,ze mu to prijde nechutne a ze to delat nebude.Nechapu proc kdyz by to bylo z moji strany, tak je to vporadku,ale on nic takoveho delat nebude. Respektuju to ze s tim ma problem,ale byla bych rada, aby respektoval i on jak to citim ja.Zda se mi nefer, aby me nutil k necemu co nechci,nebo je mi dokonce neprijemne a co dokonce on me taky delat nechce.Jinak si sex uzivame a dochazi k oboustranemu uspokojeni. Chapu ze by napr. oralni sex mohl pripadnou rutinu ozivit,s byvalym partnerem jsme se oralne uspokojovali navzajem a bylo to moc krasne,nechci ale takzvane vsechno oddrit jen ja,to se radsi bez techto praktik obejdu.Pritel je v sexu dost pasivni a vetsinou je iniciativa z moji strany.Co s tim?
Marika
nemoc partnera
Přijde mi, že zachránit vztah, kde je nedůvěra je obtížné naživo mezi partnery, natož takhle na dálku. Přítel je už strašně psychicky unavený a říká mi, že se akorát trápíme, že mi stejně nechce říkat, jak mu je, jak se cítí,co ho trápí. Vím, že za vše můžu a je teď ta snaha hlavně na mě, především být tu pro něj, když jsem mu bývala oporou a kromě mě skoro nikoho nemá, ale nedokážu si představit jak se vůbec cítí, když já tady žiju reálný život, který nemám s kým fyzicky sdílet. Chybí mi pohlazení, obejmutí a každodenní maličkosti. Jenže tady mám aspon kamarádky,se kterými mohu být a nechat se utěšit,když je toho na mě moc, ale on nemůže nic, neví, kdy ho pustí, neví, zda ještě někdy sestru uvidí vůbec a ztratil zájem žít. A já netuším, jak se k němu chovat, jak mu pomoct a všechno to mezi námi zachránit. Říká,že nám bude líp, když budeme od sebe a necháme to tak, ale zároveň mě miluje a chce abych ty moje chyby nějak napravila, neustále si něco vyčítáme a nevím,jak z toho ven.Děkuji
Nela
nemoc partnera
Vím, že je to můj osudový partner, prošla jsem si vztahy, ale nikdy jsem nezažila to,co cítím s ním, ikdyž jsme spolu jen takhle. Mé okolí na to od začátku nereaguje pozitivně, hlavně rodiče a kamarádky, myslí si, že mám na něco víc, než na duševně nemocného člověka, který nebude nikdy uplně zdravý, jenže neznají ho jako já, neví, jak skvělý člověk to je,ikdyž si prošel v životě hodně nezdarem, vím,že je lepší než já..Jenže i přesto, co k němu cítím, tak jsem udělala chyby,kterých lituju a on už mi nedůvěřuje. Lhala jsem mu ve věcech, co zrovna dělám a s kým, ale bylo to jen neškodné bavení se, žádná nevěra, v tu chvíli jsem si myslela, že je to maličkost, protože to nic neznamenalo a nemůžu být přece zavřená furt doma a nemít život a nemoct se bavit s opačným pohlavím. Jenže tím jsem ho zklamala a on si teď v hlavě představuje bůhvíco jsem nedělala a důvěra tu z jeho strany už vůbec není. Chci se snažit vztah zachránit, ale přijdu si také zaseklá a nevím, jak to na dálku udělat.Pokr.
Nela
nemoc partnera
Dobrý den,
jsem v koncích a opravdu nevím, co dělat. Mám vztah na dálku (já 23let,přítel 28), který je takový od začátku našeho vztahu, před dvěma roky se odstěhoval do Prahy za prací a my se párkrát viděli, jenže furt nám to nevycházelo, jak kdybychom neměli být spolu. Když jsme si uvědomili, že opravdu chceme být spolu, tak mu vážně onemocněla sestra a on chtěl být co nejvíce s ní. Kvůli tomu, že nemá rodiče, tak spolu mají opravdu blízký vztah a jeho to úplně zlomilo, protože sestra je už rok a půl v komatu. Přítel 10 let trpí úzkostmi a bral na ně prášky, ale před rokem byl na tom tak psychicky špatně, že to nezvládl, přehnal to a proti své vůli skončil v léčebně. Je tam zavřený víc jak rok a já se tu snažím být pro něj, vždy jsme si psali celý den a skypovali skoro denně,věřili jsme,že to spolu zvládneme, protože zde nejsou povolene navštěvy a nemužu byt s nim, navíc když je tam zavřený a nemůže vůbec nic, být se svou sestrou,když umírá, být se mnou,když to potřebuju.Pokračování..
Nela
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (7. část):
A co se týká mé "osudové lásky"? Tak ta stále trvá. Podařilo se nám konečně setkat a bylo to nepopsatelné. Nazvala bych to dokonalé a hluboké splynutí duší i tělem. Vcelku to s námi oběma zamávalo. Naše "znovunalezená" láska nyní trvá přes 2 roky, a je to každým dnem silnější. Stále jsme daleko od sebe, ale přitom jsme si mnohem blíž než naši partneři, se kterými žijeme. A i když jsem oba optimisté, v jádru trpíme tím, že nejsme spolu. Myslím, že se to samo nějak vyvine....
A ptala jste se, jestli si dovedu představit s ním žít v budoucnu, jestli není lepší jen sen. Tak moje odpověď je ANO, dovedu si to představit, i když jsem si vědoma důsledků rozdílu věku, komplikací rozchodů s našimi partnery, vzájemných vztahů s dětmi, atd. On má totiž mladistvější mysl než můj partner, který je oproti němu o 18 let maldší. A stálo by mi to za to, i kdyby to mělo být byť jen na jediný rok. Takže věřím...
A promiňte, že je to tak dlouhé, ale kratčeji to nejde. - otázka upravena poradcem
Veronika
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (6. část):
Můj život se v posledních 3 letech dost změnil. Změnila jsem práci, snažím se aktivně pracovat i žít, aby život někam směřoval. On pracuje, živí rodinu, ale žije ve vlastním světě a tak nějak "proplouvá", bez nějakého růstu. Co mi ale vadí nejvíc je, že téměř všechen volný čas tráví u her (PC či mobil) a ani nemá zájem se věnovat našemu 13 letému dítěti. Obejmutí a něžnosti projevuje jen když má zájem o sex, není to jen tak", že mě potřebuje. Ne že bychom spolu memohli zestárnout, ale takový vztah mě nenaplňuje. Mám ho ráda, je to hodný táta, a vím, že i on mě má rád, ale bohužel stále častěji pomýšlím na to, že bych se opravdu odstěhovala. Možná nevím přesně co chci, ale vím co nechci a to je žít tak nějak napůl, bez cíle. Samozřejmě mě drží naše společné dítě (13 let), kvůli tomu se držím zpět a snažím se být v pohodě, ale ono to nějak cítí a tátovy slabosti vidí. A já nevím jak dlouho se to dá vydržet... - otázka upravena poradcem
Veronika
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (5. část):
Měla jsem totiž kdysi nějaké podezření. Nato se mi můj muž přiznal, že ano. Že prý chtěl zkusit něco nového atd. Ptala jsem se, zda se ještě vídají - řekl, že ne, že se vídali občas, nepravidelně, vždy po delší době. A na otázku, co k ní cítí mi nic neřekl, ale tak nějak zvláštně mu zářily oči (to vždy, když o ní mluvil). Tato konfrontace proběhla také v klidu, i když mě to zasáhlo. V té době jsme (nebo asi spíš možná já) začali řešit 2. dítě, které se nám nedařilo a po společné domluvě jsem začala chodit po klinikách IVF. Bohužel jsem tam chodila vždy sama. Na toto téma jsem se dozvěděla, že jemu v podstatě stačí 1 dítě, kdyby bylo další, tak by to nevadilo, ale takto to stačí. A já chtěla 3 a naše dítě toužilo po sourozenci. Je více věcí, které vidíme rozdílně - bydlení, něco společně vybudovat, životní "akčnost". Jemu vyhovuje stav, tak jak je, je spokojený. Já potřebuji něco tvořit, budovat a být v pohybu. - otázka upravena poradcem
Veronika
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (4. část):
Paní doktorko, děkuji Vám za přečtení i Vaši reakci. Po nějaké době píšu, jak se to s námi dále vyvíjí.
V mezidobí se událo dost věcí. Několik měsíců poté, co jsem Vám psala, můj partner (nejsme manželé) přišel na to, že si s někým píšu. Jeho reakce byla ale dost zarážející. V podstatě z jeho strany nebyla reakce téměř žádná - byl klidný, bez emocí (nebo nebyly vidět), skoro jako by mu to bylo jedno. Jen se mě ptal, jestli je to vážné a jestli chci odejít. Protože se mi zdále nefér něco zapírat (navíc jsem dost trpěla pocitem viny a občas i nespavostí), tak jsem mu vcelku vše řekla - o koho se jedná, odkdy se s ním znám, jak to teď je. A také to, že vážné to je, a to dost a že o odstěhování jsem nejdnou uvažovala. Nacož on opět v podstatě nic. Pak jsme spolu mluvili, probírali náš vztah a a shodli jsme se, že asi máme dlouhodobější problémy, které trvají možná už i 7-8 let. Asi za týden jsem se ho ptala, jestli před cca 8 lety neměl nějakou známost.
Veronika
zvažování smyslu vztahu
2. část: Když jsem se ho na to ptala, říkal že se bojí, že kdybysme spolu bydleli, tak to bude stejné jako dřív. Když jsem se ho ptala co bych mohla zlepšit, nic konkrétního mi neřekl. Mám z toho pocit, že nechce na vztahu pracovat. Na druhou stranu mi ale řekl, že si mnou byl vždycky jistý a dokonce říká, že by chtěl se mnou dítě. Je to s ním ode zdi ke zdi. Na jednu stranu se mnou nechce bydlet, že si není jistý, na druhou stranu se chce snažit o dítě. Nevím jak to mám chápat. Chtěla bych s ním být a na vztahu pracovat, postupně to zase nějak poskládat. Dost mě to už vysiluje, vypadá to, že vubec neví co chce.
Sofie
zvažování smyslu vztahu
1. část: Dobrý den, potřebuji poradit. Nevím jestli má smysl ve vztahu pokračovat, nebo ho raději ukončit, už si vážně nevím rady. Oběma je nám 27 a jsme spolu skoro 6 let (s půlroční pauzou), z toho 4 roky jsme spolu bydleli. Minulý rok jsme měli krizi, nevím co se stalo, ale přítel se mnou přestal normálně komunikovat, pořád mi jen něco vyčítal a hledal chyby, všechno házel na mě. Chtěla jsem s ním o tom mluvit a problém nějak vyřešit, o to ale neměl zájem. Postupně jsme spolu i přestali mít sex a rozhodli jsme se, že vztah ukončíme a já se odstěhovala. Několik měsíců jsme se nekontaktovali, potom jsme si postupně začali psát a navštěvovat se. Řekli jsme si, že bysme to spolu zase mohli zkusit. Choval se uplně jinak, některé svoje chyby i uznal a i jsme přemýšleli znovu spolu bydlet. Teď se vídáme tak dvakrát až třikrát v měsíci na celý víkend (to trvá asi 5 měsíců), ale už začínám pomalu vidět náznaky toho jak se choval těsně před rozchodem.
Sofie
nenaplněná láska
Dobrý den paní doktorko, je mi 28 a před časem jsem potkala o 4 roky mladšího sympaťáka, se kterým jsme si měli stále co říct, ze začátku to bylo krásné, choval se ke mně moc hezky, psali jsme si, trávili spolu čas, pak zjistil, že jsem starší a tehdy jen napsal SMS, s nějakou výmluvou a už se neozval. Když se ale potkáme na nějaké akci společných přátel a vidí mě, rozsvítí se mu oči a já vím, že mě má stále rád. Bavíme se spolu, vyzve mě k tanci, doprovodí mě před dům, a pak zase dlouho nic, ani SMS a to vše se opakuje do té doby, než se opět ,,náhodou" nepotkáme. Oba jsme nezadaní, vím, že mě nechce, a já bych na něj chtěla přestat myslet, ale nejde mi to. Je to taková spřízněná duše. Poradíte? - otázka upravena poradcem
Jana
Rodič a dítě
Pro Helenu: Heleno, nedávno jsem ukončila letitý vztah s podobným mužem, "spasitelem" své matky, která neměla jednoduchý život (ale kdo ho má). Také mi ze začátku přišlo hezké, jak jsou si s maminkou blízcí, oba jsou moc hodní a milí. Ale mamánek, zvlášť pokud s matkou žije a má mamaservis, není slučitelný s normálním životem. Je přesvědčen, že láska všech žen je bezvýhradná a všeodpouštějící, nechápe, že dospělý vztah se vyvíjí a musí se na něm pracovat. Buď přijmete jeho poslání - konat blaho pro jeho matku, žít v pseudopartnerském trojúhelníku, kde na vrcholu bude matka, kol níž se točí svět; nebo to dříve či později skončit. Já už si po letech nemohla pomoci, ale jeho matku jsem brala jako sokyni, i když mi nikdy nic neudělala, naopak, byla ke mě vždy moc hodná. O to "schizofreničtěji" jsem si připadala. Zkuste si zachovat zdravý odstup od situace, abyste roky nečekala na muže, který dělá partnera své matce a vy budete jen zábava na volný čas. - otázka upravena poradcem
Oli
Rodič a dítě
Dobrý den. Přečetla jsem hodně dotazů ohledně závislosti syna na matce na této stránce, ale ani v jednom jsem se nepoznala a přesto mám stejný problém : jsem rozvedená 2 roky a přes rok se scházím se svým nynějším partnerem. Nebydlíme spolu, on ( 48 let) žije se svými rodiči. Před čtyřmi lety jim zemřela dcera (52 let ). Můj partner se neustále snaží to mamince kompenzovat- se mnou se vidí většinou dvakrát týdně+ na dovolené týden, s mými syny vychází dobře a já proti jeho rodičům také nic nemám. Problém je v tom, že se třeba na něčem domluvíme a on pak napíše, že nepřijede, protože maminka dnes hodně navařila, tak jí chce pomoci s nádobím... Je moc hodný a vím, že pro mne udělá hodně.Nechci ho někam manipulovat, jen mám pocit, že mu stačí vidět se 2 x týdně a jinak "hlídat" mamku, jestli není smutná ( ona to nevyžaduje - je normální fajn ženská, jen se jí, bohužel, stalo to nejhorší, co se může ženě stát- zemřelo jí dítě) a syn se snaží to zmírnit- chápu to, ale občas mě to bolí.. - otázka upravena poradcem
Helena
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 16 let a mojí mamce 59, taťkovi 69. Řekla bych, že jejich věk hraje tu největší roli v našem vztahu. Mám již od 14 let kluka, což uznávám, že bylo dost brzo. Ovšem, rodičům příjde, že to, že mám přítele i teď, je pro ostudu. Teď začali prázdniny a rodiče se mě snažili nacpat na jedinou možnou brigádu v obci, já jsem tam byla 2x na zkoušku a zjistila jsem, že tam nejsem spokojená. Když jsem toto řekla rodičům, seřvali mě a řekli mi, že tam budu chodit nebo mi zakážou na celé prázdniny přítele a pokud se budeme vídat, tak jen v sobotu a v neděli, u nás na zahradě aby na nás viděli. Já jsem si ovšem řekla že nebudu dělat celé prázdniny někde, kde se necítím dobře a není to pro mě práce snesitelná, tak jsem šla paní vedoucí oznámit, že tam dělat nebudu. Rodiče se rozhodli tak, že budu celé prázdniny doma makat a víkendy budu trávit tak jak jsem již psala. Chci se jen zeptat, jestli je mou chybou, že mi toto chování nepříjde normální. Děkuji za odpověď.
Alena
problémy s tchyní
Dobrý den,

již jsem jeden dotaz posílala ale chtěla bych se zeptat i na další názor. Psala jsem ohledně tchyně, která je pasivní věčná trpitelka...teď již manžel, byl zvyklý ji cepovat, jak tomu sám říká aby vůbec něco udělala. Jen leží u tv, bez koníčků, na vše milion výmluv, proč cokoliv nejde. Nevím, jak mu mám už vysvětlit, aby za ni nedělal rozhodnutí, vymýšlení čehokoliv..chápu, že jí pomůže při výběru nové kuchyně ale byť se snaží tak i tak mu občas ujede, že za ni řeší byť i malou „blbost“. Nějak se mu snažím vysvětlit, že už má novou rodinu a po svatební cestě, už nás bude třeba i víc...že nemůže řídit život neschopné matce...jako by mu nepřišlo, že takto je to špatně...
Vlaďka
krize vztahu
Dobrý den,
S přítelem jsme spolu něco přes rok a půl. Mezitím jsme měli už jednu pauzu, kterou jsem si vyžádala já. Kvůli tomu že žárlil a neměla jsem velkou svobodu. Dali jsme se spolu dohromady zhruba po měsíci. Naopak nedávno si pauzu vyžádal přítel. Kvůli stejné věci. Až moc jsem začala žárlit, vadilo mi když trávil více času s kamarády jak se mnou. Moc mě to mrzí a chtěla bych to napravit. Když jsem se ho ptala jestli má v sobě ještě trochu zamilovanosti, odvětil spíše že po půl roce přemlouvaní sama sebe, že mě stále miluje, tak ne a že teď touží být s kamarádama. Nechci tomu věřit že půl rok předstíral. Možná na něj moc tlačím. Jsou to od pauzy 4 dny a snažim se nekomunikovat, nepsat mu, nevolat. Jsem z toho velmi špatná, protože cítím že to je mojí chybou. Prosím o radu, jestli mohu věřit že budeme zase spolu. Strašně moc doufám..ale už nevím jestli se k sobě vůbec vrátíme. Moc mě to trápí. Snažím se mu dát čas, který jsem chtěla já. Moc ho miluji..Děkuji za odpověď..
LaraCH
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den, můj otec (68) trpí depresemi a je velmi negativní. Ubijí tím matku která s nim bydlí, ke mně se chová agresivně a urážlivě a je to prostě k nevydržení. Léky odmítá a k doktorovi na konzultaci nechce protože se bojí že mu na to příjdou a seberou řidičák. Jak ho mám dostat k doktorovi? Jeho nemoc je horší a je čím dál víc nemocný a nevím jak u pomoc. Jemu ale i nám všem co s nim jsme v kontaktu,
nemocný otec
nevěra
Zdravím, manžel udržuje virtualni vztah (sms,wats) 5 mesícu s byvalou "laskou v 17 letech) zprávy jsou bez erotického zabarveni jen zamilované jakoby je psaly 15 letí. jsme spolu 26 let.Po provaleni a patrani po pricine naznacil ze by mohlo jit o jakési zvysování sebevedomí (opakovaná ztráta zamestnání, ztráta sexuálni vykonnosti asi kombinace zdr. stavu s psychikou) Na moje naléháni aby vse ukoncil rekl ze potrbuje cas je mi jasné ze je mi prd platné ze to ukonci jenom proto ze jsem mu to rekla když to neodpoji v hlave.Snazim se na na to nemyslet ale znacne me to znervoznuje.Mám zasáhnout a napsat " milence" nebo vyckat? - otázka upravena poradcem
Ranni káva
předchozí ...   66 67 68 69 70 71 72   ... další

Nepřehlédněte