Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| vztahové problénmy v širší rodině| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| psychické poruchy| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| vztah na dálku| svatba-důležitost manželství| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| prevence problémů ve vztahu| generační soužití| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| neimponující muž| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| ženské přátelství| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| "pauza" ve vztahu| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv alkoholu | problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

partnerský trojúhelník
S manželem jsem byli 30 let...koncem ledna se náhle bez varování odstěhoval s tím, že má deprese, vyhořelost atd a že si chce odpočinout...pronajmul si byt...a já to zezačáku chápala..i když odchod pro mě a mého syna byl bolestivý....Avšak jsem zjistila, že má jinou...matku, od dvou dětí/10 a 6/ která v té době, co to táhla s mým mužem měla přítele...otce druhého dítěte...Když to prasklo i u nich...začla k němu jezdit do bytu..ale manžel odmítl to, že by vychovával v 50 dvě cizí děti. Za tři měsíce mi neřekl tolik ošklivých slov, jako za posledních 30 let. Vůbec jeho chování nepoznávám, klidně by souhlasil s rozvodem, přestože tu paní zná pouhé 4měs. Paní před ním měla další vztah...zřejmě má určitého koníčka...on nevidí, neslyší...chce být s ní...spálil mosty...co je nejhorší ..zezačátku mi dával i naději..
ditka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, ditko. Nedáváte mi žádnou konkrétní otázku. Zatím můžete udělat jediné. Abyste se vyhnuli zbytečným tahanicím a sporům, bylo by dobré nejprve vyhlásit pauzu s tím, že pokud si bude manžel jistý i ke konci roku, že se chce opravdu rozvést a má pro to jasné argumenty, pak můžete řešit rozvod a nikoli provizorní odluku. Zatím se vy potřebujete psychicky zkonsolidovat, snažit se zvládnout krizi, která ve vašem životě zčista jasna nastala. Nejspíš by vám v tom velmi pomohla individuální psychoterapie s podporou partnerského psychologa. Je fajn mít kamarádky, jimž se můžeme vyplakat, ale pak je dobré mít i někoho nezávislého s odstupem a profesionalitou, který vám pomůže... 
partnerský trojúhelník
S manželem jsem byli 30 let...koncem ledna se náhle bez varování odstěhoval s tím, že má deprese, vyhořelost atd a že si chce odpočinout...pronajmul si byt...a já to zezačáku chápala..i když odchod pro mě a mého syna byl bolestivý....Avšak jsem zjistila, že má jinou...matku, od dvou dětí/10 a 6/ která v té době, co to táhla s mým mužem měla přítele...otce druhého dítěte...Když to prasklo i u nich...začla k němu jezdit do bytu..ale manžel odmítl to, že by vychovával v 50 dvě cizí děti. Za tři měsíce mi neřekl tolik ošklivých slov, jako za posledních 30 let. Vůbec jeho chování nepoznávám, klidně by souhlasil s rozvodem, přestože tu paní zná pouhé 4měs. Paní před ním měla další vztah...zřejmě má určitého koníčka...on nevidí, neslyší...chce být s ní...spálil mosty...co je nejhorší ..zezačátku mi dával i naději..
ditka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, ditko. Nedáváte mi žádnou konkrétní otázku. Zatím můžete udělat jediné. Abyste se vyhnuli zbytečným tahanicím a sporům, bylo by dobré nejprve vyhlásit pauzu s tím, že pokud si bude manžel jistý i ke konci roku, že se chce opravdu rozvést a má pro to jasné argumenty, pak můžete řešit rozvod a nikoli provizorní odluku. Zatím se vy potřebujete psychicky zkonsolidovat, snažit se zvládnout krizi, která ve vašem životě zčista jasna nastala. Nejspíš by vám v tom velmi pomohla individuální psychoterapie s podporou partnerského psychologa. Je fajn mít kamarádky, jimž se můžeme vyplakat, ale pak je dobré mít i někoho nezávislého s odstupem a profesionalitou, který vám pomůže... 
věkový rozdíl mezi partnery
Dobrý den,

mám takové dilema, respektive bych se chtěl ujistit, zda-li něco není v nepořádku. Začnu asi tím, že je mi 21 let (včera jsem měl narozeniny). Jsem vnímavý, řekl bych i inteligentní, sociálně bezbariérový, empatický kluk. Už od malička mám dilema, že se mi líbí mladší dívky a já se naopak líbím těm starším. Partnerky, které jsem doposud měl byly tak o 3 roky mladší. Nedávno jsem se však potkal s holčinou, která mě vyhovuje po všech směrech. Je pěkná, chytrá, empatická, radostná. Problém je ale věk. Respektive potřebuji slyšet názor třetí osoby. Té holčině je totiž 13. Mám ji rád takovou jaká je, nepotřebuji s ní nutně udržovat nějaký intimní vztah, vzhledem k jejímu věku, ale prostě jsme do sebe zamilovaní. Otázkou pro mě je, jestli je to moc a měl bych zapnout nějakou sebereflexi nebo je to v pořádku a mohu s čistým svědomím vztah udržet.

Děkuji za Vaši radu.
Snílek
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Snílku. Pokud máte pocit, že udržíte svou zodpovědnost vůči 13 leté mladé dívce, je to na vás. Hranici zletilosti znáte, její rodiče z vaší existence v jejím životě rozhodně nadšeni nebudou, vy ji budete muset chránit, zároveň byste neměl vést city mezi vámi dvěma nijak daleko. 13 leté slečny mohou vypadat již jako krásné mladé ženy, ale mentální věk a emocionalita odpovídá 13 letům...
děti partnerů
Dobrý den,
Jsem s přítelem skoro 2 roky. Já mám 12 letou dceru on 9 letého syna. Se synem nežije ve společné domácnosti od jeho půl roku. Syna má jeden den v týdnu a co druhý víkend. Ze začátku bylo vše v pohodě, samozřejmě byly mezi dětmi neshody, ale nic dramatického. Bohužel s přítelovým synem začali problémy ve škole, chodily na něho stížnosti, že vyrušuje, o přestávkách na sebe strhává pozornost atd. Já zatím s dcerou žiju u rodičů v rodinném domě, kde o víkendech docházel přítel se synem, zde bylo taky vše v pořádku, ale postupně se začaly objevovat problémy, kdy synovi začalo vadit jídlo, to nejí, potom zase to, odmítal jíst jídlo, které zkusila moje dcera, pořád chodil příteli na ni žalovat. Nikdo mu nesměl nic říct, nic co nebylo po jeho vůli to mu vadilo. Dokud byl středem pozornosti, dokud třeba vyhrával ve společenských hrách tak bylo vše ok. Pokud se ale cokoliv otočilo proti němu nebo se mu znelíbilo byl urženy, nevrlý, žaloval. Začal tvrdit, že se bojí u nás spát (dům plní lidí). Skončilo to tak, že přítel pokud má syna je s ním u něj doma v bytě, nesmí se s námi stýkat protoze jeho syn si to nepřeje. Přijde mi , že svému synovi ve všem ustupuje. biologcká matka syna s ním neustále podstupuje různé návštěvy u psychologů z domělého důvodu že má syn adhd, ktteré bylo jedním lékařem potvrzeno, druhým vyvráceno, dokkonce mu jsou podáváno snad dvoje nebo troje léky, snad antidepresiva na utlumení, které jsou návykové. My jsme s přítelem ve fázi rozchodu, je přesvědčen se jeho synovi křivdí jeho matka, syn tvrdí že ho matka bije a kope do něj (nikdy nebyly žádné viditelné známky) to tvrdí syn, rodiče spolu nekomuniikují, nevykazuje žádné známky ušlápnutého dítěte, spíše naopak. Můj pocit je že syn využil toho, že vycítil že přitel má treba výčitky, že je s ním málo a už mu ustoupil tím, že s ním tráví čas sám, což se synovi líbí, pozornost je upoutávána jenom na něj, přitel s ním pouze dlouze rozmlouvá. Dokonce usiluje o střídavou péči, má velmi náročnou práci, když bude mít syna a bude mít práci, chce mu zajistit chůvu, což mi přijde úplně zcestné. Přítel tvrdí, že se synem rozmlouvá o tom, že mě má rád jako partnerku a chce trávit čas se mnou a že je z toho smutný, syn si ale stále stojí na svém a odmítá možnost styku se mnou a dcerou, podotýkám, že jsem mu nikdy nic neudělala, pouze připouštím fakt, že jsem ho po roce a půl chtěla třeba zapojit do příprav k obědu a chtěla na něm např, prostřít stůl, což se ho nesmírně dotklo a urazil se. Ten chlepec nesnese absolutně žádnou konkurenci, nesnese kolektiv, vystřídal řadu kroužků nikde nevydržel protože nebyl nejlepší nebo ho prý šikanovali, ale to se nikdy nepotrvdilo. Njelépe mu je samotnému se svým otcem a to taky tvrdě vyžaduje. Měli jsem se s přítelem nastěhovat do společeného domu, který jsme hledali rok a půl a když mělo dojít ke koupi, přítel to zrušil kvůli syna. Tvrdím příteli, že děla a už udělal chybu že synovi ustoupil a dal mu tak najevo, že mu vychází vstřict a čas tráví pouze s ním a ptá se ho a přaál by sis jít za mou přítelkyní??? A syn to odmítne otec to respektuje. Tohle trvá už nějaky měsíc, posun to nemá žádny, pouze náš vztah je na bodu mrazu. Popravdě řečeno si nedokážu společné soužití představit, dcera by asi musela místo jedniček nosti trojky, a nesměla by v ničem vynikat. Přítel ji nesměl pomáhat vysvětlit učivo, vše jeho synovi vadilo, její lyže jezdí rychleji,atd. Je možnose obrátit na nějakou poradnu?? Jsme z Ostravského kraje. Jak mám vysvětlit parneovi, že tím, že syna izoluje mu vlastně ubližuje.
Děkuji moc za odpověď. Markéta
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Markéto. Z vašeho popisu je evidentní, že přítelův syn je opravdu velmi problematické dítě. Nutno podotknout, že ten malý kluk za to nemůže. Je v péči své matky, otce vídá občas, u jeho matky asi není nic partnersky stabilizováno - jiný partner a harmonický domov.Problémy se synem hází na přítele, sama asi věci nezvládá, to dítě je pak zákonitě psychicky  nestabilní také. Ať již trpí ADHD, nebo ne. Zvyšující se problémy v chování syna bere přítel na sebe, obviňuje se, že brzy odešel, nechal ho být, nyní se snaží plno věcí napravovat. Čím víc mu syn dává najevo, jak svého tátu potřebuje, tím více na to přítel slyší. Je to jak spojené nádoby. Nevím, zda vy toho můžete jakkoli vstupovat, správnou a dobrou poradnu by měl hledat váš přítel jakožto otec, a to ve spolupráci s matkou dítěte. Jsou rodiče a musejí spolu kooperovat. Na Ostravsku nikoho neznám, bohužel, ale doporučuji, aby přítel napsal i do poradny idnes Kateřiny Novotné. Její poradna je skvělá a pracuje s dětmi - na rozdíl ode mne.
krize vztahu
pokračování/2.část ... vím, že náš vztah je asi přechozený, on sám řekl, že se pro něj vytratila vášeň (zřejmě jak jsem shazovala jeho touhu po dítěti). Jsme spolu velmi dlouho, já bych si i přála, aby mě požádal o ruku (to on ví), bohužel to nikdy neudělal. I o tom jsme si povídali, že jsme možná promarnili "náš" čas. Tu dobu, kdy se určité věci měli stát :( Už jsme se před čtyřimi roky na necelý rok rozešli, tehdy to bylo silně přechozené a on byl nevyzrálý to posunout dál. Pak se vrátil a byl to krásný nový začátek, dospěl a všechno šlo krásně, byl to vlastně nový vztah. Bojím se, že teď se to znovu nezažehne bez toho aniž bysme byli delší čas od sebe, ale nechci to v žádném případě, jen se bojím, aby to bez toho bylo reálné. Nevím si rady. Pokud on přijde, že tomu chce dát ještě šanci (nyní je na 4 dny pryč a pak si prý promluvíme), co máme společně udělat, aby to mělo co největší šanci fungovat dál? Hlavně aby začal znovu toužit po té rodině se mnou:( Moc Vám děkuji za čas a radu. - otázka upravena poradcem
Gabriela
PhDr. Jitka Douchová
Gabrielo, nechtěli byste se s přítelem svěřit do rukou odborníka na partnerské vztahy? Sice mi vše jasně popisujete, ale já vám nemohu dát nějakou jasně účinnou radu. O vašem vztahu nic nevím. Potřebovali byste s psychologem rozebrat možnosti, jak začít restart vašeho vztahu, pokud o něj oba opravdu stojíte... Měli byste spolu s přítelem znát cíle, čeho byste chtěli dosáhnout, proč to stojí za to, a co by bylo nejlepší pro to udělat. Přeji vám hodně štěstí.
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko, psala jsem Vám před pár dny ohledně rozchodu s přítelem po 13ti letech, kde byl jeden z problémů ten, že přítel chtěl dítě a já ne a vyústilo to v krizi, kdy nakonec po dítěti přestal toužit, zatímco já začala. Oznámil mi rozchod, po pár dnech příšel s tím, že nedomyslel, jaké to bude, že je to zřejmě krize a neví, co dál. Hodně jsme si o tom v klidu i když smutně povídali, řekli jsme si vše, proč to celé vzniklo atd. Je to více moje vina. Bydlíme dál spolu, trávíme spolu čas, chová se ke mně hezky, ale nejsou žádné intimnosti (pouze na 1.Máj mi dal pusu a objal mě). Někdy mi to připadá, že to bude dobré, jindy dostanu silný pocit, že ne. Snažím se to neřešit a být trpělivá, ale bojím se, že takto se to nezmění zpátky. Zároveň ale nechci, aby někam odešel, protože si neumím představit nebýt s ním v kontaktu, ale možná by to pomohlo v nějakém uvědomění si z jeho strany? Mám hrozný strach, že pokud bychom začali znovu, že to nebude "ono". Nechci to pokazit a - otázka upravena poradcem
Gabriela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Gabrielo, než budu reagovat, přejdu na vaše pokračování
bývalí partneři
Dobrý den.Na úvod bych chtěla poděkovat za Vaší poradnu, jste fajn:) K dotazu. Je to prkotina, ale já se plácám v řešení.Žiju sama s dítětem, partnera mám, máme se stěhovat, až dodělá barák. V týdnu jsme já i malej onemocněli. Horečky skoro 40°, vyřízený. Přítel mi volal, zda chci odvézt k doktoru nebo nakoupit.Odmítla jsem.O tom, že by přijel jen tak, nepadlo ani slovo. Když mi volal bývalý přítel, jak je synovi a slyšel, jak jsem vyřízená, okamžitě přijel, nakoupil, uklidil, uvařil ... Současnému příteli jsem to další den řekla, jeho se to dotklo. Že jsem mu ani nedala šanci mi pomoct. Já mu oponovala tím, že věděl dobře, jak na tom jsem a ze já být v jeho situaci, nevaham. Měl pro nás přijet a odvézt k sobě, aby se o nás mohl postarat. Nebo alespoň přijet na chvilku a byt tu s námi. Rekl mi, že k sobě nás brát nechtěl kvůli rozdelanemu baráku(upozorňuji, že vevnitř se neděla)a ze si myslel, že budu spát.Chápu žárlivost, ale mě zase mrzelo, že se automaticky nepostara a bývalý ano.
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Co na to říct? Asi byste měla umět jasně artikulovat svá přání nahlas, aby přítel věděl, co potřebujete. Hodně mužů potřebuje do ruky dostat manuál, aby se zorientovali, co je od nich očekáváno. Podle mého se váš přítel nijak a ničím neprovinil, nabídl vám pomoc - on, jako chlap, který věci řeší - lékař, nákup. Váš bývalý přítel se nechoval jako bývalý, ale to byl asi nějaký jeho boj o vás? Kdyby byl tak skvělý, asi byste byli stále spolu, ne? :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, paní doktorko, vedu tým 7 lidí, jedna pracovnice mě obchází vše vyřizuje s ředitelem a mě jen oznámí ředitel to schválil, ředitel u ní vysedává na pracovišti a ona mu donáší. Nejhorší je, že stahuje ostatní kolegy, že vše vyřídí a zařídí na svoji stranu.
















marta
PhDr. Jitka Douchová
Potřebujete asertivitu, marto. Vaše pozice je daná, jste manažer řídící  tým 7 lidí. Musíte si svou pozici udržet. Asi bych nejprve jednala s ředitelem, ne?...
bývalí partneři
ahoj.prosim o radu.po 3rocnom vztahu a OPAKOVANYCH neverach z parnerovej strany som ho opustila.Na chvilu sme prerusili kontakt ale vdaka mojim silnym citom k nemu sme ostali v kontakte.Presiel rok,on sa chcel vratit no na druhu stranu nic preto nespravil-sme obaja z inych krajin,tak som nazbierala odvahu a zacala novy zivot.po roku aj par mesiacoh som si nasla noveho priatela.On je ako prototyp dokonaleho parnera,problem je ze sa nedokazem do neho zatial zalubit.on ma lubi PRECO JA SA NEVIEM ZALUBIT?Ked sa moj ex dozvedel ze mam novu znamost, zaplavil ma spravami a telefonatmi, ako sa chce vratit a ako velmi sa zmenil, neskutocne plakal.ja ho stale milujem ale nvm ci by sa nieco zmenilo.Obaja sme pracovali v hoteloch pri mori,kde podvadzat bolo lahke.ked som sa spytala co som mu nedala co mu dali ostatne, povedal ze absolutne nic, ze on mal vzdy istotu,ze hocico co spravi,mu odpustim, a ze ked som odisla si vsetko uvedomil ako vsetko pokazil a aka som dolezita.dokaze sa clovek zmenit
blondska
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Leckdy je těžké definitivně opustit někoho, s nímž stále ještě nejsme citově vyrovnaní. Ale udělejte to. Byla jste zvyklá na muže, který neměl problém vám zahýbat, proto je teď pro vás těžké, žít s mužem, který je prototyp dokonalého partnera. Až si toho začnete vážit, najdete v tom vztahu i sebe sama a své potřeby.
smrt blízkého člověka
Dobry den 7.3.mi v naruci u nas doma zemrela babicka(maminka)vychovala me,jelikoz pro mou matku vzdy byli prednejsi chlapi a alkohol,posledni pulrok mela stareckou demenci starala jsem se o ni v zakladnich bodech.9.2.pri koupani jsem zjistila ze zezloutla..jely jsme do nemocnice..po 3 tydnech mi rekli,ze uz se neda nic delat ..chtela jsem hospic jelikoz jsem nevedela jestli zvladnu peci prestala chodit ,mela pliny,nechtela jist jen mixovane..rakovina ledviny ,zlucovod,vajecnik..kdyz mi pan doktor sdelil,ze ji prevezou na ldn..jela jsem si pro ni a vzala ji ke me domu..starala jsem se vse jsem zvladla...den pred smrti porad spala..jen na chvilicku se probudila..jeji sestra rekla ze mam zavolat jejiho syna..ze se chce rozloucit,nevidel ji 5 let..v den smrti byla bez demence..porad volala me a mou 12letou dceru loucila se snama..potom prijel jeji syn ..byl tady asi hodinu,kdyz jsem za nim zavrela dvere ,sla jsem k ni a ona naposledy vydechla...porad to vidim pred ocima
Kajka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kajko. Pro vaši babičku jste udělala vše na světě, co jste mohla. Můžete být na sebe hrdá, jak jste to úžasně zvládla. Ona dala hodně moc v životě vám, vy na sklonku jejího života jí. Co víc si můžete přát. Budete to mít před očima ještě určitě dlouho, ale věděla jste již, že její zdravotní stav je zlý a spěje ke konci. Udělala jste vše. A babička se díky vám mohla rozloučit se všemi, kteří k ní patřili. Vlastně tak měla díky vám krásnou a klidnou smrt.
nejistota ve vztahu
Dobrý den. Máme doposud 20let spokojeného manželství, 3děti-nejmladší 6let. Asi před 3měsíci si začala manželka psát se svoji láskou za svobodna, tenkrát se rozešli, protože on čekal dítě s jinou, i když se milovali. Nyní je 2x rozvedený a hledá novou známost. Manželka se chovala podezřele, schovávala přede mnou telefon. Po té jsme si probrali situaci a ujistili se, že se stále milujeme. Já si jí začal více věnovat.
Problém je, že psaní s playboyem nepřestalo. Občas nahlédnu do korespondence a oni si píšou, když jsem v práci a to třeba od rána až do odpoledne. On tvrdí, že jí nechce rozbít manželství, ale já cítím, jak jí obloukem balí. Požadoval jsem po manželce, ať psaní omezí pouze na pozdravy 5x za rok, ale zatím se tak neděje. Ona tvrdí, že až si borec najde známost, tak už jí nenapíše. Mám obavu, že loví v mých vodách.
Co byste mi doporučila?
Děkuji za cenné rady.
Milan
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Milane. Hlavní je, abyste si věřil - abyste věřil tomu, že i po 20 letech manželství jste pro vaši ženu právě vy ten pravý. A to byste měl ze sebe vyzařovat. Svou žárlivost nedávejte nijak najevo, tím byste odkryl svou nejistotu. Máte tu vy oba dva nyní příležitost k tomu, abyste si uvědomili, jak velký kus cesty ve vašem vztahu jste ušli, a vy máte příležitost bojovat znovu o svou ženu. První lásky jsou první lásky, je v tom více romantika a resentiment, můžeme je v sobě nosit celý život, ale vy nedopusťte, aby byla tato první láska nebezpečná a narušila váš život. Prostě buďte sebejistý a na toho muže se jí neptejte - nemáte to zapotřebí :-)
vztah na dálku
Dobrý den, našel jsme si dívku s kterou si rozumím. Je z jiného státu, bydlí od Brna 1600 km , možná je to hloupost ale já k ní něco cítím. Nikdy jsme se neviděli, píšeme si denně. Ze začátku jsme psali asi 200 správ denně a teď tak 50 . Nevím , psali jsme si krásné věci jak jsem úžasný a jaký jsem skvělí a já totéž ji, teď to poslední 2 týdny je bez těch krásných slůvek a mě to chybí. Teď ji podezírám že asi někoho má… Co mám dělat ? Trápím se stým , mám zvýšený tlak až vysoký,,,, vidím že je připojena an messengeru a neodepisuje, vidím že jsi to přečte a neodepisuje. Další věc je manažerkou v jednom OC na Ukrajině, psali jsme si i přes její pracovní dobu a bylo vše ok…. Teď když ji napíšu odepíše mi ,, pracuji ,, hmm a to vše trvá ty dva týdny jak byla s kamarádkou na večerní party, od dalšího dne se vše změnilo… Trápí mě to . Když ji napíšu, zlato děje se něco,, odepíše ne vše je v pořádku,, no i zapomíná napsat dobrou noc a to se nikdy nestalo…
Děkuji za radu …
Maroš
PhDr. Jitka Douchová
Milý Maroši, myslím, že jste se citově zaháčkoval víc, než je zdrávo. Takováto intenzita kontaktů není možná delší dobu, vy jste se na tom stal závislý, a teď se trápíte, místo aby měl hezký pocit, že se tu někdo ve vašem životě objevil, byť jste se naživo neviděli. Rozhodně velmi brzděte s frekvencí psaní, nebo ji udusíte. Nežadoňte, neklepejte pořád na dveře. Nechte víc psaní na začátek na ní.
věkový rozdíl mezi partnery
Dobrý den, po 14 letech mne opustila manželka. Dohodli jsme se na všem i na dětech, majetku. Zůstáváme přátelé a řešíme některé věci dále. Přesto se mi do života dostala docela rychle nová žena, se kterou si rozumíme jak názorově, výchovou, koníčky i sexuálně a já rychle získávám ztracené sebevědomí po rozchodu. Znovu mám pocit že žiji svůj život a nová přítelkyně také ve svém vztahu s jejím přítelem začíná zjišťovat, že objevuje lepší vztah. Je zde jeden zásadní dotaz mě je 42 jí 22... myslíte, že "láska kvete v každém věku" a když si rozumíme, nebudu za úchyla nebo ona za divnou, když je mezi námi takový věkový rozdíl. Děkuji - otázka upravena poradcem
Josef
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Josefe. Až čas ukáže, zda váš nový vztah bude mít nějakou perspektivu. Takže v současnosti bych věkový rozdíl neřešila, pokud jej neřeší ona. Pak je otázkou názor vašich dětí. Ale ona se vyskytla ve vašem životě nově, zatím je to pozitivní, nechala bych to plynout.
krize vztahu
Paní Douchová, prosím, poraďte, já už jsem ze všeho unavená. S manželem jsme víc než 20 let, jemu je teď téměř padesát, ale nějak se začal zhoršovat ve vztahu k nám - ke mně a k dětem. Když přijde, vytváří ještě větší dusno než kdy předtím. Moje prosby nepomáhají. U psychologa dělal, jak je vše v pořádku. Dělá ze sebe chudáka, kterého si nevšímáme, libuje si i v takové literatuře, pořád říká, jak si najde mladou a že ta ho bude milovat - bohužel to asi myslí vážně, i když se mu děti říkají, že mladá bude chtít jen peníze. Teď zrovna se asi na protest odstěhoval - šlo o rodinnou oslavu a nebylo to podle něj. Všechno doma zůstalo na mně, jen se občas chodí dívat a zase kritizuje. Ale to je jeho celoživotní zvyk - přijít a vysmát se člověku, najít nějakou chybu - tchýni prach na mrazáku, mně zas něco jiného. Co dělat? Nechat ho? Mluvit s ním? O čem? Diskuze už máme pokřivené - když se mu nepodaří mne obvinit, tak to začne obracet a zase je "ten chudák". Je to únavné. Možná opravdu chce nějakou mladou, která ho bude na slovo poslouchat a on se nebude muset přizpůsobovat. A ještě bude king mezi kamarády. Pochopí anebo to bude spíš důvod pro úplný odchod, protože žena byla "taková". Já fakt nevím, co s tím. - otázka upravena poradcem
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Váš muž prochází nějakou hlubší osobní krizí, necítí se být oceňovaný, respektovaný doma, je možné, že má v práci více stresu, prostě, necítí se být z nějakého důvodu ( bude jich víc ) šťastný a svaluje vinu za svou disharmonii na rodinu a na vás - cítí to tak. Pozitivní je, že byl ochoten jít k psychologovi, byť tam problémy popíral. Ale čte literaturu, která je patrně zaměřena na osobní krizi, nebo partnerské vztahy, nebo pozitivní způsob života, ne? Hledá se. To, že se dočasně odstěhoval, je dalším vyjádřením jeho nespokojenosti. Ano, musí to být pro vás únavné. Na vašem místě bych začala navštěvovat psychologa sama a probírala s ním vše, co cítíte, prožíváte, atd. abyste získala jak podporu, tak dobrá doporučení, co dál.
rozchody
Dobrý den paní doktorko. Již jsem se na Vás jednou obracel a chci se zeptat. V knize od Dr. Klimeše jsem se dočetl, že i u partnera, který rozchod inicioval se časem začnou projevovat tzv. přitažlivé síly. Jak toto funguje, když přítelkyně naš vztah ukončila kvůli jinému muži ? Jak ona rozchod pravděpodobně prožívá ? Myslí na mě i měsíc po rozchodu ? Měli jsme vztah pět let a rozešli se v dobrém a do jisté míry s láskou.. Je mi 40 jí 36 let. Trápím se jestli na mě úplně nezapomněla. Již druhý měsíc ji nijak nekontaktuji, respektuji její vůli a nijak na ni netlačím. Dávám jí prostor, ale chci ji zpět.
AAASSS
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,AAASSS. Není to vůbec tak jednoznačné, jak píše Dr. Klimeš. Záleží hodně na tom, v jaké fázi byl váš vztah, jestli již přítelkyně prožívala stagnaci, krizi, jak dlouho se k rozchodu připravovala. A není také jisté, že přítelkyně opustila vztah kvůli jinému muži. Pokud prožívala krizi, zákonitě se pak jako důsledek mohl v jejím životě objevit jiný muž. 5 let je dlouhá doba, určitě bude nového partnera srovnávat v mnoha ohledech s vámi, tomu se většinou po rozchodu nevyhneme nikdy, ale to neznamená, že by to byly muset být přitažlivé síly. Je dobře, že jste se rozešli v dobrém, to určitě pomáhá tomu, že si na vás často vzpomene. Ale je rovněž dobré, že rozchod respektujete a nekontaktujete ji, byť ji chcete zpět. Další vývoj ukáže čas, ale vy byste se měl snažit postupně citově odpoutat, jakkoli je to těžké.
nejistota ve vztahu
dobrý den, jsme s manželem skoro 20let (14let manželé) a již mi byl nevěrný před devíti lety, ale zvládli jsme to, jenže před rokem zase začal být divný, nevěnoval se rodině, dostávala jsem anonymy, že je nevěrný a kdykoli jsme mu o anonymu řekla, akorát se naštval a otočil vše proti mne,dával mi takové důvody k podezřívání, až jsem se ho ptala, zda se máme rozejít a on jen odsekl, že je mu to jedno. přestali jsme komunikovat a každý si dělal své. Já se starala o dceru a on si užíval své koníčky.když jsem se ho ptala, proč neodešel, tak at se o něho nestarám. Po měsíci řekl, že nikdy nechtěl odejít, že jsem ho k tomu dotlačila a že si bez nás nedovede představit život. jenže jsem mu přišla na sms od ženy "že je to jeho život, zda chce žít nebo přežívat a on jí odepsal, že "ten rok smazat nejde, kdy i její blízkost mu v tom dopomohla". Tvrdí mi, že s ní nespal a nebyl mi nevěrný, když jsem se zeptala, kdo to je, tak řekl, že je to jedno. Určitě s ní spal, že ano. Dala jsem ještě šanci. - otázka upravena poradcem
Ofík
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ofíku. Byli jste v manželském trojúhelníku po dobu jednoho roku, chápu, že to pro vás musí být náročné, protože jste i z těch 2 SMS pochopila, že to bylo vážné. Je nevěra a nevěra. Tady asi nešlo o nějakou malou avantýrku. Ale jinak nevíte nic - zda byl výrazněji tlačen milenkou do společného života s ní, nebo to bylo jinak. Asi bych se na vašem místě nesnažila moc pátrat po detailech, to by bylo ve finále ještě více zraňující, manžel by vám stejně nemohl říkat pravdu. Chcete - li žít spolu, nebude vám říkat, co cítil k jiné ženě, zda s ní spal, nebo ne. Nechala bych na něm, aby se opravdu jednoznačně rozhodl pro život s vámi, a měl by na to mít nějaký čas. Ne však příliš dlouhý. Když bude mít zcela jasno, čeká na vás dva práce na budování nové fáze vašeho vztahu. Budete na něm muset pracovat, říct si, co bylo na vašem vztahu po celou dobu 20 let to krásné, udělejte si vzpomínkové večery, vracejte se k tomu, co vše jste spolu prožili, co jste spolu jako pár překonali. Ale patří k tomu samozřejmě i to, abyste mluvili o tom, co váš vztah "rozkládalo", co komu vadilo, čeho byste se tedy měli do budoucna vyvarovat, co byste měli dělat jinak. Držím vám k tomu palce.
nedotažený rozchod
Děkuji Vám paní doktorko za odpověď. Přijímám co jste napsala a máte pravdu, pravděpodobně mi chyběla empatie, či trpělivost pro budování vztahu. 1000 znaků je na popsání situace málo, přesto by mě však ještě s dovolením zajímal Váš názor na to, jaké byly šance a zdůvodnil, proč jsem byl vlastně tak netrpělivý. Přátel mám dost a ona to věděla, říkal jsem, že s ní přátelství nehledám. Přestože sice prosila, abych vydržel s tím, že ji aspoň lépe poznám, sám jsem vnímal nezájem. Jistě, věnovala mi každý den pár minut svého virtuálního času na nahrání vzkazu (bydlíme od sebe daleko, už jen to je složité), no přátel má snad stovky a byl jsem "jedním z mnoha". Otázka "jak se máš?" mi přišla spíše jako prázdná fráze, když si kolikrát ani neposlechla odpověď a druhý den se zeptala znovu. Nezajímala se o mé koníčky a další věci o mě, ani když jsem se o totéž zajímal já. Sice tvrdila, že se ji líbím, ale jakákoli lichotka mi nikdy nepřišla na oplátku v žádném ohledu. Mohl to být skutečný zájem? - otázka upravena poradcem
Dominik
PhDr. Jitka Douchová
Nevím, Dominiku, každopádně - ona se necítila být vaší "známostí". Potřebovala svou svobodu a čas, a jasně to deklarovala. Vaše netrpělivost byla příliš invazivní. Opět zdůrazňuji, že byla po těžkém rozchodu. Potřebovala a potřebuje se nadechnout a volně dýchat, ten rozchod rozdýchat, vztah zatím nehledá. V tom byl mezi vámi rozdíl - vy ano. Předbíhal jste příliš. Doporučuji vám, abyste ji již nadále nekontaktoval.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, jsme spolu s přítelem 2 roky a nedávno mi řekl, že má v sobě pocit, který nedokáže popsat. Ve vztahu je spokojený, nic mu nechybí, ale neví, zda je šťastný. Máme přes sebou stavbu domu a plány na společnou budoucnost. Ranilo mě, když mi tohle řekl. Navíc přítelovi táhne na 32 a mě bude 24 let, věkový rozdíl nikdy nevadil, jen mi řekl, že v tomto věku si musí být jistý, jak se svým životem naloží. Co mám dělat abych o přítele nepřišla? Řekl mi, že se někdy cítí stále pod tlakem, protože já musím mít a dělat vždy vše, co chci já a je těžké říci mi ne. O této své negativní stránce vím, vím že se v tomto ohledu budu muset změnit. Někdy v našem vztahu chybí i komunikace a to hlavně z partnerovi strany – raději je ticho než aby řekl svůj názor. Prosím o radu jak mám tohle zachránit, nechci žív v nejistotě že jednoho dne přijde domů a řekne mi že je konec. Děkuji Ola!
Olina
PhDr. Jitka Douchová
Olino, nechtěli byste začít spolupracovat s partnerským psychologem? Je tam víc věcí najednou, a to se nedá v rámci internetové poradny vyřešit. Začnu u vaší komunikace - on se cítí pod tlakem, že všechno musí být podle vašeho, pokud máte rozdílné názory, je těžké vám něco odmítnout. To vám řekl prvně, nebo to bylo již dříve, případně opakovaně, probírané téma? Jste v tomto ohledu nevyvážený vztah, jestliže on cítí problém, raději již rezignuje a mlčí - je z toho unavený? To byste mohli spolu v rámci párové terapie krásně zvládnout :-) Říká, že ve vztahu je spokojený, nic mu nechybí. Ale to není pravda - chybí - právě ta možnost se projevit, umět spolu nacházet soulad v názorech. Máte před sebou stavbu domu, plány do budoucnosti, to je velká výzva a opravdu potvrzení vašeho společného života. Začal se toho bát, možná je to pro něj najednou hodně svazující pocit. Nejdřív bych šla do párové terapie, a pak bych se pustila do stavby společného domu - vašeho nového domova.
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, paní doktorko, potýkám se v posledních letech s takovým problémem, proto prosím o radu. Manžel je podnikatel, já jsem zaměstnaná. Abych podnikala, nikdy nechtěl, říká, že časově vytížený může být jen jeden. To moje zaměstnání taky není úplně časově mizivé, ale všechno zvládám. Pracuju jako obchodní zástupce, občas musím na několikadenní schůzi anebo kongres. Vždycky jsme se domluvili, bylo to za cenu, že všechno měli doma přichystané, jen si vytahovali jídlo z lednice. Manžel v průběhu času začal spolupracovat s firmami vzdálenými 200 km, nejdřív jezdil na otočku, pak třeba na dva dny. Láká ho to tam, protože ti chlapi z firem jdou třeba na bowling nebo do sauny, tak jde občas s nimi. Přespává tam, v místě kousek bydlí jeho rodiče. Někdy sice řekne, že odjede - já si přizpůsobuju podle toho program, ale pak neodjede, že to nestihl. To mi nevadí, je to jeho práce. V posledních letech mi začal ale dělat problémy. Když musím odjet, řekne, že si naplánoval cestu tam. Snažím se mu vysvětlit, že já jsem zaměstnanec a máme tam schůzi třeba 20 lidí a že tam být musím, zatímco on si může případnou schůzku posunout anebo program upravit tak, aby jel až ráno. Vzteká se, že to musí být podle mě a že on se musí přizpůsobit. Nejsem schopná už mu to nijak vysvětlit. Zaměstnancem nebyl přes 20 let. Paní doktorko, jak to vyřešit? Ta schůze je tak jedna do měsíce. děkuji
Ilona
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ilono. Zdá se mi, že vašemu muži vadí nejvíc ze všeho to, že on se má přizpůsobovat vám. Jako by tím ztrácel na své důležitosti - tak to prožívá. Ale dominantní, a diktující věci doma, potřebuje být on. Nějak se mu to vymklo z ruky, a to ho zlobí. Nedokáže být dost hrdý na vaše schopnosti a kariérní úspěchy, on potřebuje být tím prvním. Takto to aspoň cítím, neříkám, že je to tak doopravdy. A z toho pak vznikají ty konflikty. Měli byste se pokusit přesmyknout vše do věcné a konstruktivní roviny. Předpokládám, že pracovní několikadenní cesty víte dopředu, proto je dobré domluvit se, že dostane okamžitě termín vaší služební cesty, aby se podle toho mohl zařídit on. Mám též pocit, že od vás dostává málo ocenění za to, jak je dobrý, jak se mu v podnikání daří, jak jste na něj hrdá. Poskytujte mu to, aby se cítil lépe a neměl pocit, že ztrácí svůj kredit. On je soutěživý typ :-)
problémy v sexu
Dobrý den,
je mi 21 let, příteli je 23, jsme spolu 3 roky a je to můj první vztah. Přiznám se, že sex jsem měla i s jiným mužem, měli jsme s přítelem těžké období. Každopádně sex byl ze začátku skvělý, pak přestal brát antidepresiva a zhoršila se výdrž a byť je to už teď zas trochu lepší, furt to není ono a já víc a víc koukám po jiných mužích.Ve všem ostatním je skvělý.
Nedávno se mi však stalo, že jsem musela sex přerušit, neb jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nic necítím a dost mě to vyděsilo a nevím moc co s tím. Prosím o radu. Předem děkuji
Josefína
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Josefino. To musí mít psychickou nadstavbu. Je zajímavé, že pokud bral přítel antidepresíva, sex byl skvělý, a po jejich vysazení se zhoršila výdrž. Některá antidepresiva totiž naopak libido snižují. Ale jen některá. Vypadá to, jako byste k příteli přestávala něco cítit,to není jen to, že vás přestává přitahovat sexuálně. Sice říkáte, že všem ostatním je skvělý, to je fajn, ale někdy se nevědomky problémy v sexu přenášejí i do kvality vztahu. Začínají vás zajímat jiní muži. Kdybychom  seděly spolu, zeptala bych se vás, jak to máte s vzájemnou potřebou dotyků, zda se líbáte, objímáte, hladíte, mazlíte, i když z toho nemusí být milování. Zda na to máte chuť. I to je důležitý ukazatel. Zkuste se do milování nenutit a buďte spolu jen tehdy, kdy po tom budete toužit vy.
návraty k b ývalým partnerům
Dobrý den. Jsme s mužem 1,5roku v odluce, cca 5 měsíců navazujeme vztah (děti vidí, že vycházíme, ale nechci říct vše naplno, kdyby to nevyšlo). Pomalu. Občas se v bytě objeví stopa milenky; k muži dochází její dcera (12). Je mi to nepříjemné, ale neřeším, ať si to vyřeší on. Ale brání mi to udělat tlustou čáru za minulostí, což bych ráda. Prožili jsme společný wellness, občasné schůzky, několikrát jsem u něj strávila celý den. Ale necítím se tam dobře, když nacházím stopy... Nezůstávám na noc, abych doma nechala syna (12). Už 2x byl syn pryč, muž schůzky zrušil (netvrdím, že úmyslně!). A např. jsme se synem měli jít k němu na Silvestra a Nový rok, v 17hodin odpoledne ho rozbolelo břicho, chtěl být sám... Plánovali jsme do budoucna výlety, společný sport... Včera jsem dostala dostala ultimátum: Buď se do 30dní přistěhuju, nebo konec. Prosila jsem o více času, postupně. NE. Navrhla jsem nové bydlení. NE. Po jeho nebo konec. Jsou mé nároky přehnané? Děkuji za Váš čas a energii :-)
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo. Nevím nic o důvodu vaší odluky, to v tom všem také hraje roli. Předpokládám, že na délce odluky jste se před jejím začátkem dohodli společně. Váš muž je buď ve svém vlastním tlaku na rozřešení toho, co bude dál, nebo může být i v tlaku milenky. Ale rozhodnutí o opravdovém skutečném návratu k sobě, je opravdu zodpovědné - jak vůči vám oběma, tak vůči dětem.  Jak rozumíte mužovu náhlému ultimátu? to je hodně vyhraněné ultimátum, a je bezkompromisní. Buď, a nebo. To se mi nelíbí. Chápu, že vy chcete pozvolný průběh, abyste nabrali jistotu, že ano, že k sobě patříte. Manžel má milenku, která jej navštěvuje včetně její dcery. V takovéto fázi chce své buď a nebo? To považuji za absurdní. Nejdříve by si měl vyřešit nad on milenecký vztah definitivně, ne?
nedotažený rozchod
Dobrý den, prosím o radu. Přítel se se mnou dnes rozešel. Z ničeho nic, prostě blesk z čistého nebe. Byli jsme spolu necelý půlrok, vztah bez jakékoliv hádky. Milovali jsme se a věřím, že stále milujeme. Dnes mi ale napsal do smsky, že se s ním něco děje. Že má týden v kuse náladu -100 a že neví jak to vyřešit. Ten týden mi tvrdil, že je nemocný a proto ho nemůžu vidět, ale dnes jsem se dozvěděla, že nemocný vůbec nebyl a jen se snažil tuhle krizi vyřešit potichu sám se sebou, aniž by mě zatěžoval. To se mu nepovedlo a usoudil, že nejlepší bude, když se rozejdeme, aby mi více neubližoval. Prosím, strašně se bojím, že by to mohla být deprese. Chci mu nějak pomoci, ale nepustí mě k sobě. Definitivně to ukončil. Strašně ho miluji a nechci aby to skončilo takhle. Chci aby byl šťastný i kdyby to mělo nakonec znamenat, že ho ztratím. Co mám dělat? Vím, že bych mu měla dát nějaký čas, aby si vše v hlavě urovnal, ale bojím se, že ani po tom čase se k sobě nevrátíme. A je tady vůbec ta možnost?
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Milá Terezo. V příteli se nejspíš něco vyvíjelo delší dobu, jen o tom nedával vědět nahlas. Až když to kulminovalo, ztratil se vám, aby s tím mohl být sám. Netuším, zda prochází nějakou osobní krizí, nebo zda se jedná o depresi. Ale ta nevzniká jen tak náhle ze dne na den. Nemyslím, že přítel vztah definitivně ukončil, jen se nyní nějak potřebuje zapouzdřit do své ulity. Vy mu v tom nyní nijak pomoct nemůžete, ten čas mu dejte, a on by to měl vědět. Šance na návrat k sobě tu určitě je :-)
psychické poruchy
Dobrý den,mam vice problemu najednou,ale vic se sem toho neevlze,tak něco napíšu,problem se vztahy.,sem 5 let sama,je mi 28,sex jsem nemela,bojim se toho:( prto asi samota:(ale chtěla bych:( psycholog mi s tim nepomuže nejak si myslim. Další problém pavouci..mam z nich trauma,nasi to nechapou jen mi nadávaj, a to jsem vic v úzkých ješte..když vidim nejakého,bydlim v rodinném domku což je problém dost veliký pro me..je jich tu mraky,kor v noci,skoro nespím,mam baterku,nedokážu se k nim približit,vyhodit to,zabit to...je mi do breku,k psychologovi nechci,existuji nejaké prášky? pro me to je něco jako že mi to nici život..žiju ve strachu v pokoji,kde jdu spát a vim že tu nejakej zase bude, a vic me trápí to,že tatka na me řve že jsem blbá apod..jak malí decko,že už jsem milionkrát říkala že za to nemužu,proč to nechápou?:( a nepomůžou mi,nezabiji to,proč mi řeknou nech to žít...achjo nevim jak s tim bojovat už:(přijdu si jako blázen i když je mi 28:( mrzí me to..prosím poradte
romana
PhDr. Jitka Douchová
Milá romano. Máte strachů více, mj. i z psychologů. A ten byste měla překonat, aby se vám v dohledné době žilo lépe. Začněme těmi pavouky. Hodně žen se bojí pavouků, u vás se ale jedná o fóbii, která je dobře terapeuticky zvládnutelná. Používá se tzv. KBT - kognitivně behaviorální terapie, kde se s touto terapie pracuje efektivně, postupně otužováním a tréninkem. Má takřka 100 % úspěšnosti. Přečtěte si něco o tom na internetu - obecně jak o fobiích, tak o tomto terapeutickém směru. Z této fobie pak vznikají i nedorozumění a vztahové problémy mezi vámi a rodiči - to je škoda, a až se vše upraví, jistě se upraví vztahy s tátou rovněž. On nemůže za to, že o tom nic neví, proto vás kritizuje. Další je vaše osamělost a strach ze sexuálního života - to je další závažné téma, které vám komplikuje život. I zde byste potřebovala psychoterapii, aby se s tím pracovalo a vy jste mohla v budoucnu rozvinout plnohodnotný život. Tady k tomu by byla vhodná individuální terapie jiná, než KBT, ale pokud začnete s KBT, určitě vám váš terapeut pak doporučí někoho dalšího na tento problém. Prvním krokem bude, rozbít strach z psychologů, moc vám to pomůže :-) Hodně štěstí!
nejistota ve vztahu
3/3když mi přivezl klíče, tak byl tak pohublej, jako jsem ho nikdy neviděla, kruhy pod očima... teď je to asi 3 týdny co jsme od sebe a on stále naléhá píše volá a slibuje, jak už na chlast kašle, že si uvědomil co ho drží při životě a stále dokola. Já ho stále miluju a tak mi chybí ?? , ale nemohu překousnout, že vlastně už jednou se něco podobného stalo i když v krizi a i to že si na moment vybral ji. První věc jsem překousávala asi 3 měsce a když jsem začala věřit opět další rána.. Snad je pro mě i přijatelné se rozejít než zase trpět ve vztahu bez důvěry, ale on tak strašně naléhá až se o něj opravdu bojím. Píše že to beze mě nevydrží, že ho odvezou. Já si dávám měsíc na rozmyšlení. Myslíte, že je to dobrý nápad, nebo to mám rovnou ukončit a pak se třeba k sobě vrátíme..Bojím se ale, že mu otrne a může to být znovu... může se, když tak trpí opravdu změnit? - otázka upravena poradcem
Hanička
PhDr. Jitka Douchová
Na změnu v tomto ohledu vždy věřím, Haničko. Ale důležitá jste teď VY, vaše pocity, prožitky, potřeby. Jestliže cítíte, a cítíte to dobře, že teď ještě nenastal ten pravý čas na rozhodování, nerozhodujte se, poslouchejte sebe samu. Říkáte jasně, že jste ztratila důvěru a nechcete v tom žít dál. Uvidíte, jak se ty pocity ve vás budou vyvíjet. Jeho neschopnost zvládnout situaci, citové vydírání o tom, že ho odvezou, že to bez vás nevydrží, atd., to není nyní ani dobrá platforma pro opětovné navazování vztahu. On se musí dát do kupy sám, bez vás, a určitě to zvládne, nebojte se o něj. Čas potřebujete oba, jestli jste si dala deadline měsíc, zůstaňte u něj. A pak se můžete rozhodnout, zda ve vztahu pokračovat, nebo jej definitivně ukončit. Neměli byste být spolu po tu dobu v kontaktu.
nejistota ve vztahu
2/3 jednoho dne přišel a řekl, že se s ní už tolik vídat nebude, když vidí, jak mi to ubližuje a já byla ráda, ale ani né za pár dní mi napsal, že neví jestli to má mezi námi cenu a že potřebuje čas.. dala jsem mu ho... ale po 3 dnech mi došla trpělivost a já vztah ukočila..jenže den na to, se začal omlouvat, jakou udělal chybu, že mě miluje a že si to do smrti neodpustí.. vím toto - spal u ní 3x a pili spolu ty 3 dny co chtěl čas. Tvrdí, že spolu nic neměli, ale nevěřím mu.. já ho zpět nevzala.. jenže mi každý den píše zprávy, posílá do práce kytky, od jeho sestry vím, že strašně zhubl, nikam nechodí, jen brečí a skoro nespí.. prosila mě, at mu dám ještě šanci, že ho nikdy tak na dně neviděla a že se o něj bojí..
Hanička
PhDr. Jitka Douchová
Přecházím na poslední část vašeho vyprávění.
nejistota ve vztahu
1/3 S přítelem/ex se známe necelé 4 roky. Před rokem nám nějak naše hádky přerostly přes hlavu a my se měsíc v kuse jen hádali. V té době, no už dříve jsme spolu nespali tak, jak by si on přál. Sex byl jednou za týden-10 dní a jemu to nestačilo, další hádky ohledně toho.Nakonec jsem odhalila konverzaci s jednou holkou, kde se domlouvali na sexu a vím, že se viděli někiolik dní po sobě..každopádně jsme šli na chvíli od sebe. On prosil a omlouval se.Pak jsme se k sobě vrátili a půl roku bylo vše v pořádku a vztah skoro jako na začátku... jenže..asi před 2 měsíci začal každý pátek chodit na pivo - to mi nevadilo, ale byla tam jedna barmanka, která byla jeho kámoška.. to mi vadilo, ale tolerovala jsem to. řikal vždy, že je jen někdo, kdo tam pracuje a kdyby tam byl kdokoli, tak se baví s nim, ale jezdil za ní opravdu každý pátek, volali si - né přede mnou, ale ani mi to nikdy nezapřel a když jsem se ho zeptala, tak vždy odpověděl pravdu i když mi to ublížilo - na pravdě si vždy potrpěl.
Hanička
PhDr. Jitka Douchová
Haničko, přecházím nejprve na další pokračování.
vztah na dálku
Dobrý den,
jsem rozvedená mám 18letou dceru z prvního vztahu z druhého vztahu mám syna 10 let. Partner téměř 8 let pracuje v zahraničí. Domů jezdí v pátek v podvečer a v neděli odpoledne odjíždí. Bohužel vztah víc nefunguje než funguje. Partner komunikuje jen sms pokud já nezavolám... synovi za 7,5 let zavolal 3x, nemá s ním téměř žádný vztah.(společné aktivity otec moc nepraktikuje, jen co naplánuji výlet ...) Partner přijede je cca hodinu s námi a pak odchází za přáteli (prý jediný den, který má sám pro sebe). Já se o děti starám sama, dcera je dnes už samostatná studuje, má brigády .... Jsem již vážně unavená. V současné době se partner po hádce odstěhoval (do Čech jezdí stále, ale ke svým rodičům). Syn to nese špatně, sice nemá s otcem téměř vztah, ale brečí, že jsme se rozešli. Chápu to, že je špatný z toho, že nemůže říct klukům mám doma mámu a tátu. Syn brečí, ale sám s otcem být nechce, hledá výmluvy ... Poraďte nevím co mám dělat. Vztah se pokusit zachránit, nebo nechat být???
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Veroniko. Nejdřív bych si to ráda více představila. Zpočátku jste žili spolu - vše fungovalo? I společně trávený volný čas, i intimní život, prostě láska mezi vámi? Neboli - je to tak, že se věci změnily poté, co partner začal pracovat mimo ČR? To je vždy zatěžkávací zkouška pro vztah, a čím to trvá déle, tím je ta zkouška náročnější. Každý z vás vlastně musí fungovat samostatně za sebe po celý týden, oddělili jste se od sebe v mnoha ohledech. Počítali jste s tím, když to celé vypuklo? Ale i vztah na dálku se dá kultivovat, vy však píšete, že on se o to nesnaží... I tady bych začala stopovat na časové ose, kdy se ze stádia vzájemného stýskání stalo stádium postupné letargie, nebo jak to nazvat. Odcizil se od vás, i od syna. Iniciativa by asi v rámci rodinných akcí v sobotu měla být na vás. V pátek po příjezdu jde za kamarády, ale sobotu máte jako rodina společnou, ne? A také polovinu neděle do jeho odjezdu. Předpokládám, že za tu dobu mu ještě poskytujete servis v podobě praní, vaření, atd - to on konzumoval bez výčitek a problémů? Vztah se musí pokoušet zachránit dva lidi, nejen vy. Ale je důležité, kdo začne, a jak to bude vypadat, jaká bude motivace pro něj, aby se vzpamatoval.
vztahy na pracovišti
Dobrý den. Pracuji před 15 let v jedné organizaci jako asistentka ředitele a před cca 2 lety nastoupila do této organizace po odchodu mé kolegyně do důchodu nová administrativní pracovnice, která má na starosti dokumentaci a archív. Nová kolegyně je ale velmi hlučná, upovídaná a pořád by ráda měla na vrch. Začínám mít čím dál víc pocit, že by ráda vykonávala moji práci, protože by byla samozřejmě víc na očích, než zahrabaná v archívu. Kdykoliv totiž přijde jakákoliv návštěva či jiný zaměstnanec něco vyřídit na sekretariát, okamžitě se vrhá ke dveřím a snaží se zapříst hovor, případně když cokoliv pracovně řešíme s ředitelem v kanceláři, objeví se v kanceláři i ona, např. že si nutně musí něco okopírovat. Je to pracovnice, která mě má v základních činnostech (zvedání telefonu) zastupovat v době nepřítomnosti, tzn. např. dovolené a tak si myslím, že se jí tam jednoduše v této funkci zalíbilo. Jak jí stručně a jasně vymezit v denním kontaktu hranice, které si nepřeji, aby přestupovala?
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Renato. Nová kolegyně je u vás již dva roky, a vy jste nijak hranice dosud nevymezila?. Nikdy není pozdě, ale čím dříve, tím lépe. Korektně, ve vší slušnosti. Kdo je její šéf? Vy, nebo ředitel? Pokud jste v jedné organizaci 15 let, jistě máte s ředitelem dobré lidské i osobní vztahy a on by pochopil vaši nelibost v jejím zasahování do vašich kompetencí. Ale lepší by samozřejmě bylo, kdybyste to zvládla sama, bez jeho podpory :-) Ostatním kolegům je sympatická její výřečnost? Možná je to nejtěžší hlavně pro vás, která s ní sdílíte společnou kancelář. Nejspíš je to již ponorka, pokud máte stále poslouchat její povídání, a jste svědkem jejích aktivit, sloužících ke zviditelnění se. Zkuste se ale na ni podívat i z druhé strany. Asi je extravert, příchod do práce je pro ni společenská příležitost. Buďte k ní současně shovívavě přátelská, ale současně vymezující se.
bývalí partneři
Dobrý den,
s přítelem jsme spolu víc než 3 roky a já se nedokážu vyrovnat s jeho bývalou přítelkyní.Když mu napíše nebo on jí tak mi to hrozně vadí. Je to ve stylu,abych to já neviděla.U jiných mu nevadí že mu koukám přes rameno,ale když je to ona tak hend proč koukám a co mi je do toho co si s kým píše.Telefon ani jiné věci si nijak neschovává.Svým způsobem mu věřím,že by mi tímhle neublížil.Ale spíš mi vadí pocit, že se to snaží vždy tutlat.Přijde mi, že si u ní nechává tak trošku dvířka otevřená, i když mi několikrát říkal,že chce být pouze se mnou,že by se k ní už nevrátil.Ale přijde mi že i tak se mu líbí vzhledově i duševně.Ona je taková jaká já nikdy nebudu.Možná proto žárlím.Když to vezmu z pohledu blbých sociálních sítí,tak mi jen spíše vadí ten pocit,že jiným o mě dokáže psát i hezky,kde jsme například byli na výletě apod. ale jí jak když se semnou vůbec nechce"chlubit" a když se ona na mě zeptá,on ji odpoví jen stručně nebo naopak napíše jen to špatné mezi námi.Je to ve mně? - otázka upravena poradcem
Sabina
PhDr. Jitka Douchová
Sabino, nevím, jestli je to primárně ve vás, a nebo od začátku ve vás dvou. Měla byste si uvědomit, kde to začalo, a proč. Máte pocit, že jejich vztah je neuzavřený, neukončený? Proč se s ex srovnáváte? Přítel je 3 roky s vámi, říká, že chce být s vámi. To srovnávání vám neprospívá, naopak ve vás provokuje větší a větší nejistotu, z té pak pramení žárlivost na jejich komunikaci. Znáte se s ní osobně? Třeba vy vám to pomohlo. Chápu, že je nepříjemné, pokud s ní komunikuje přítel na tajno. Ale třeba to již dělá v zájmu klidu? Nevím.Každopádně narovnejte záda a buďte si naplno vědoma svých vlastních hodnot. Srovnávání se nemá smysl. Vy jste VY :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je mi 38 let, procházím rozvodem a mám aktuálně stejně starého přítele. Od manžela jsem se přestěhovala hned po podání žádosti o rozvod a bydlím v bytě, kam se za mno přistěhoval přítel téměř ihned. Byla jsem z toho tak překvapená, že jsem nestihla ani protestovat a pak mi to bylo blbé. Od té doby se hezký milenecký vztah překlopil do nepříjemných hádek, věčného dohadování kam jdu, kdy se vrátím, s kým jdu, proč tam jdu atp. Zkrátka chtěl, abych mu věnovala veškerou svoji pozornot. Já chtěla ale chvilku klidu (říkala jsem mu, ať mě nechá pár dní samotnou, že se potřebuji srovnat s novou situací, on měl ale pocit, že mě musí zachránit). Pak následovalo několik žárlivých a hysterických scén, které byly povětšinou důsledkem toho, že jsem nechtěla poslouchat a udělat to,co on považoval za nejrozumnější. Zvažovala jsem rozchod,ale vážně jsme si promluvili,on se omluvil, že je ve stresu a že už se to stávat nebude. Až se k němu přestěhuji, že bude v klidu. Mám tomu věřit a zůstat?
mARTINA
PhDr. Jitka Douchová
mARTINO. Přítel se k vám přestěhoval okamžitě, aniž by byl ke společnému bydlení přizván vámi?!? Vy jste to tak nechala, byť vám to nebylo příjemné?  Jeho závislost na vás a zasahování do vašich osobních teritorií bych vnímala jako dost varovné. Jak to, že vám bylo blbé říct, že si to takto nepřejete, a že až nastane správný čas, rozhodnete se - SPOLU - na společném bydlení? Máte z něj strach? Mám nad tím hodně otazníků, stres máte v souvislosti s rozvodem spíš vy, než on, ne? A jeho žárlivost a hysterické scény??? Nelíbí se mi to. Probrali jste to spolu a vy byste jej měla požádat o to, aby se zatím vrátil do svého vlastního domova, abyste měla svůj klid, který potřebujete. Což neznamená, že ho nemáte ráda a nezáleží vám na něm. Potřebujete znát, jak moc je schopen vás respektovat, porozumět vašim potřebám, aniž by jej to urazilo. Udělejte to. A čím dříve, tím lépe...V té době si budete moct v hlavě srovnat myšlenky, zda má tento vztah pro vás smysl.
zvažování smyslu vztahu
Dobry den.S pritelem jsem se seznamila pred 2 lety pres internet.Uz na prvni schuzce jsme si padli do oka a vydrzeli spolu doted.Trapi me ale nekolik veci.Jedna z tech,ktere mi opravdu vadi,je jeho vecna kritika moji postavy.Vidame se doted jen v podstate o vikendech,spolecne bydleni podminuje mym zhubnutim ze 72 na 55 kilo.Stravuji se zdrave,pravidelne cvicim.Uz se mi podarilo nekolik kg zhubnout,vsima si i okoli,ale z jeho strany zadna pochvala,jen kritika.Dalsi veci:neznam nikoho dalsiho nez jeho rodice,kolegum,pratelum me doposud nepredstavil (kvuli postave).Nejsem zadna neatraktivni obluda,mam jen smulu,ze pri mensi postave je tech par kilo navic vic videt.Mam ho rada,zrejme me nechce ztratit,ale drzet vztah,kde jeden neustale posloucha kritiku,zrejme nema smysl.Vlastne uz jsem si zrejme odpovedela,vidte?Uvazuji o rodine,tady zrejme jen ztracim cas... Vidite to stejne?Dekuji.
Helena
PhDr. Jitka Douchová
Milá Heleno. Jste spolu 2 roky, hned na první schůzce jste si padli do oka - zpočátku mu vaše postava nevadila, neodradila jej od vás? Zdá se mi, jestli není náhodou podmínka zhubnutí zástupný problém. Třeba se přítel nechce zatím vázat. Na druhou stranu věčná kritika vaší postavy, hmm, to o něčem v nepořádku svědčí. Vy si to necháváte líbit celou dobu? To byste neměla. Buď vás má rád takovou, jakou vás potkal, nebo si může vztah rozmyslet, pokud je pro něj perfektní postava do vztahu alfou omegou. Docela dost vás ponižuje. Víte, co má na vás rád? Čeho si na vás váží, co mu na vás zvlášť imponuje? Dokáže vám říkat hezké a pozitivní věci? Zdá se mi, že pokud si přejete vývoj vztahu dál, což je po 2 letech jeho trvání samozřejmé očekávání,a on vývoj vztahu brzdí, pak je opravdu otázkou, zda ve vztahu přetrvávat, a za jakých podmínek.
nevyrovnaný vztah
A po těch letech se tím vším cítím vyčerpaná. Nehledě na to, že o dospělých autistech se toho mnoho neví. Manžel má rád pravidla, ale jen když je určuje mě a sám mými požadavky se necítí nijak vázán. Ale na mě si to vymáhá výhrůžkami. Jsme na něčem dohodnutí, že to udělá, ale on to neudělá, protože jsem ho před tím naštvala. Anebo děti. Jelikož sám se chová jako dítě, vůbec je nevychovává. Maximálně si s nimi je tak 1-2 hodiny, někdy u toho pospává, někdy s nimi něco v rámci domu podniká, ale prostě absolutně ignoruje jejich potřeby - spánku, jídla, atd. I když ony brečí, tak on na to kašle a dělá si svoje. A pak buď mohu zasáhnout a přijít o mé volno a být pak naštvaná, anebo děti nechat plakat. Mluvila jsem s ním o tom mnohokrát, ale vůbec si to nepřipouští, že dělá něco špatně. Anebo poslední dobou mi dělá, že ráno uvařím oběd a když mu chutná, tak sní úplně vše mě i dětem a vůbec ho nenapadne, co pak budu dělat v poledne, když pro to jdu a nic není. A takovýchto drobností je mnoho.
KATKA
PhDr. Jitka Douchová
KATKO, dala bych mu jako podmínku pro možnost dobrého fungování vztahu spolupráci s psychologem. Víc k  tomu nedokážu říct, ani já toho o autismu dospělých lidí moc nevím. Ale měl by vědět, jak se ve vztahu cítíte, co potřebujete jinak. Není možné, že by vás neslyšel vůbec a neměl ani v pár procentech náhled na, jak se ve vztahu chová...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,před pár dny jsem narazila na článek o autismu a uvědomila jsem si, že prakticky všechno sedí na mého manžela, byť je členem Menzy a má vysoké IQ. Jsem s ním přes 10 let, ve věcech kolem života se shodneme a všechno by mohlo být super, kdyby nedostával své autistické záchvaty vzteku a agresivity - většinou, když mám jiný názor než on, když nechci udělat něco, do čeho se mě snaží natlačit když nemůže něco najít, atd. V takových záchvatech je schopen rozbíjet věci, fyzicky mě napadnout, sprostě urážet, atd. Na nic a nikoho nebere ohled - na děti, na veřejnost. Dokud jsme neměli děti, mnoho mé energie šlo do jeho pohody, jenže s dětmi už nemohu a ani nechci mu obětovat svůj život. On si žádný problém nepřipouští za všechny jeho záchvaty, urážky, atd. mohu já. Mám ho prý udržovat v klidu i v pohodě. Jenže to je nemožné. Největší tíhu cítím v tom, že jsem na všechno sama-on mi vydělá peníze, ale musím všechno zařídit(domácnost, auto, děti) a ještě poslouchat jak mě nenávidí atd.
KATKA
PhDr. Jitka Douchová
Co popisujete,KATKO, je zlé. Ale nepřičítala bych ty projevy autismu. Přejdu nejprve na druhou část vašeho dotazu. Na začátek - vysoké IQ nijak nekoresponduje se schopností sebeovládání, náhledu na své jednání. Ve věcech kolem života shodnete a všechno by mohlo být super??...
krize vztahu
Dobrý den,
manžel tráví většinu času v práci a v případě volna se věnuje výhradně svým zálibám. Já jsem 1. rok na RD s téměř ročním dítětem. Když už mi výjimečně s něčím v domácnosti pomáhá, velmi hrubě u toho nadává a dává najevo, že ho strašně moc obtěžuji a otravuji. Je impulsivní, cholerický a negativně smýšlející - to má dáno od přírody. Vždy navodí svým chováním dusno, že se pak spolu hodiny nebavíme a mu to ani nevadí a dokonce ani nemá pocit, že udělal něco špatně - spíš vidí chybu ve mně. Také spolu od doby, co máme dítě, nespíme v jedné místnosti, nejíme u jednoho stolu (vadí mu, že miminko dělá u jídla zvuky a chce se najíst v klidu) a a netrávíme téměř žádný společný čas - no abych byla přesná, tak hodinku, max. 2 týdně ano. Má smysl a je perspektivní setrvávat v takovém vztahu? Život je přece docela krátký. Ale dítě k němu velmi vzhlíží a má ho rádo - asi i tím, že ho tak málo vidí. Lze nějak zmírnit projevy cholerického a impulsivního jednání a hrubost chování? Děkuji
Pája
PhDr. Jitka Douchová
Milá Pájo. Tak mě nejdřív ze všeho napadá - přeci jste musela vědět dávno, jaký manžel je, ještě před svatbou, v době chození. Nebála jste se do takového vztahu jít už v rámci manželství, nebála jste se mít s ním dítě? Moc tomu nerozumím - zda jde nyní o vztahovou krizi po narození vašeho dítěte, nebo jste to dřív víc přehlížela, a teď jste na vše citlivější. Nemůžu vám odpovědět jednou větou, není to tak jednoduché. Jedna věc je jeho cholerický temperament a impulzivita, negativismus, druhou věcí jsou vzorce fungování z jeho rodiny - kdo tam byl a je hlava rodiny?  Kdo se stará převážně o domácnost?? Nechává jeho otec také vše na své ženě? Je to tam spíš nějaká norma? On vidí chybu hlavně ve vás, není schopen vhledu do vaší situace, nemá na to asi ani buňky, ani čas. Nic nevzdávejte, vždy je nejdřív třeba bojovat, ale musíte k boji za záchranu manželství manžela namotivovat. Třeba tím, že zatím cítíte prohlubující se krizi mezi vámi, ale pokud to bude pokračovat, hrozí rozchod. To by jej mělo zalarmovat z jeho letargie a představě, že je vše OK
děti partnerů
Vzkaz Daně - děti partnerů - pokud nový partner už na začátku vztahu útočí na vašeho 7 letého syna, tak nevěřím, že by se toto dalo nějak změnit, aby oni 2 najednou spolu začali vycházet. Nic se nezmění, Naopak. Situace se bude zhoršovat. Člověk, který si nenajde cestu k 7 letému dítěti a naopak do něj ryje, má sám se sebou problém, např. s vlastním sebevědomím.
Ali
PhDr. Jitka Douchová
Milá Ali a milá Dano, propojuji vás spolu :-)
děti partnerů
Vzkaz pro Danu (děti partnerů)

Milá Dano, úplně se mi svírá žaludek, když čtu, co Váš partner provádí Vašemu synkovi!!! Pokud má Váš partner averzi už k tak malému (!!!) dítěti, bude se jeho averze jen a jen stupňovat a to přece nemůžete dovolit!!! Co je to, probůh, za člověka? Léčit svoje mindráky na sedmiletém dítěti? A ještě se cítí ukřivděný? Vy potřebujete do života oporu tj. vyrovnaného chlapa, který bude pro Vašeho syna parťákem a bude respektovat a mít rád vás oba! Přeji Vám a Vašemu synkovi jen to dobré, a vyměňte toho ubožáka za normálního chlapa, který bude spokojený a vyrovnaný a nebude mít potřebu psychicky deptat své nejbližší!
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Ivano a milá Dano, propojuji vás :-)
krize vztahu
Pokračování
Přítelkyně šéfové se s ní také teď rozešla, situace začala být pro všechny neúnosna.muj bývalý přítel si ted se sefovou notuje, když se údajně cítí stejně. Vím že sefova má stejny názor na situaci jako já s snažila se nám pomoci. Máme k sobě věkove blízko a podobné zkušenosti. Vím že to je více než komplikované, já přítele velmi miluji, on tvrdí že mě už ne, ale spíš se to snaží skrýt abych ho nezranila. Je možné ještě po čase až se situace uklidní, zase fungovat? Vím že s ohledem na jeho věk to může být i nevyzralost a byl to jeho první vztah a nevěděl jak se chovat. Děkuji za odpověď
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Michaelo, je fakt, že věkový rozdíl mezi vámi je v současnosti dost velký - jde hlavně o mentální rozdíl. Navíc jste byli první vztah pro něj, on zažíval v poslední době samé stresy. Nevím, zda lze odhadnout další vývoj vašeho vztahu. On teď odmítá zcela komunikaci, protože si to zablokoval. Udělal rozhodnutí a nechce je měnit. Situaci komplikuje to, že jste všichni v jedné práci, včetně šéfové a její ex přítelkyně. No, je to pěkný zmatek. Zatím mu sdělte, že vás mrzí, jak jste se k sobě chovali, že si vše uvědomujete a že na něj nějakou dobu budete  čekat. Ale jinak na něj v ničem tlačit nemůžete.A neklaďte hlavně vinu jen na sebe!
krize vztahu
Dobrý den, s partnerem jsem byla rok a po 4 měsíční krizi se rozhodl to ukončit, že už to má vše v sobě vyřešené a nemůže se mnou být. Já 26 let a on 21. Pracujeme spolu a krize byla kvůli naší šéfové s kterou si psal a vidal se, která ale mimo to chodila s naší kolegyni. Sefova je bisexuálka, tak jsem ji moc nevěřila hlavně potom co mě psala její přítelkyně co spolu s mým přítelem dělají. Dlouhodobě mě manipulovala proti nim, aby jsme se rozešli. Byla chyba ji věřit. Teď po týdnu od rozchodu jsme si to i se sefovou vše vyrikali a podle všeho mohlo být vše úplně jinak, kdyby jsme všichni komunikovali.pritel bohužel celý náš vztah hodil na mě co bylo špatně a nelze s ním rozumně komunikovat. Měl toho v poslední době hodně (úmrtí, povýšení, stres) tak si říkám jestli jen není zmatený z toho všeho co se stalo a mohlo by to po čase fungovat. Já si svoje chyby naplno uvědomuji a řekla jsem mu to, ať nám dá šanci, že je jen těžké období. Nechce o tom ani slyšet.
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Michaelo, jdu nejprve na druhou část vašeho vyprávění...
nedotažený rozchod
část 2 k předchozímu dotazu - ještě doplním, že ona je jeho asistenka ve firmě, je vdaná a má dvě děti. Děkuji za Váš názor, Gabriela
Gabriela
PhDr. Jitka Douchová
Pak bych ji nevnímala jako ohrožující ženu do budoucna...
nedotažený rozchod
Dobrý den, s přítelem jsme spolu byli s půl roční přestávkou 13let (tehdy rozchod kvůi jeho nevyzrálosti, vrátil se,vše si uvědomil, přišla koupě bytu atd).Je nám 34.Poslední rok začal chtít dítě, já obecně z těhotenství mám strach,trošku jsem to brzdila a myslela si,že získám čas,kdy se zatím na to psychicky připravím. Často jsem jeho touhu krotila a měla po nějakém pokusu řeči,že snad to ještě nevyšlo.V lednu jsem si i díky porodu sestry uvědomila,že to zvládnu a příteli jsem řekla,že jsem připravená.Bohužel v únoru začal mizet sex,nebyl iniciativní,začala jsem ho podezírat z nevěry,byla jsem hádavá,kritizovala jsem ho.Sex z jeho strany vymizel úplně,iniciativní jsem ze své hrdosti nebyla:(Po 2měs. mi řekl,že už není šťastný jako dřív,vše jsme probírali a pak bylo 14dní klidu.Sex stále nebyl,ale ostatní intimnosti a rituály ano.Před 3dny mi oznámil rozchod.Je v tom i okouzlení jinou,intuice nezklamala.Je nějaká šance na návrat?Říká,že mu je zle,ale asi je u ní zaháčkovaný:( Děkuji.
Gabriela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Gabrielo. Možná, že pro něj ten vztah již byl přetažený nenaplněností touhy po dalším rozvoji vašeho vztahu. Jestliže v únoru začal mizet sex a vy jste z hrdosti nebyla iniciativní, ani se mu nějak potvrzovalo, že  to již asi nemá smysl. Každý jste se ocitli v jiné fázi vztahu. On už po dítěti netoužil, vy jste řekla, že jste připravená, což neznamená, že po něm toužíte také. Nevím, všechno jsou jen mé domněnky. Rozchod oznámil před 3 dny, je v tom okouzlení jinou. Okouzlení není zamilovanost, je to nový impuls. Ale vy jste spolu prožili krásných 13 let. Je otázka, co zvítězí na misce vah. Měla byste zabojovat a nechat hrdost stranou :-)
nedotažený rozchod
Dobry den.Chci se zeptat. pritel se se mnou rozesel bez udani duvodu, pry chce byt jen kamarad. znali jsme se skoro rok, ale ve vztahu byli jen 3mesice, kdy mi sam rekl, ze se mnou chce mit vztah.po roce a pul, kdy jsme spolu nekomunikovali a nevidali se, mam stale pocit ze me ma rad, ale nejak vnitrne bojuje s nevim s cim. musim podotknout, je mu 46 a me 35. Rozchod byl pro me velmi bolavy ale ted uz jsem se s tim vyporadala.
V posledni dobe jsme se parkrat potkali, vzdy ke me priskoci abychom si prohodili par slov. Pokud ma moznost tak me letmo polibi. na ruku, na krk a na mou prosbu, at to nedela, se omluvi ale pak zas sup a pusa..haha musim tez rici, ze je to stary zaletnik, a mel jiz spoustu zen. velmi casto je strida. ale kdyz byl se mnou, tak pry s nikym jinym nebyl. bylo nam spolu dobre. nevim jestli ho mam oslovit a probudit stare city, nebo ho proste nechat at si plave sam. mam ho rada,dokazu si snim predstavit budoucnost. ale trapit uz se nechci.2.sance nebo nechat byt?dik
Zuzka
PhDr. Jitka Douchová
Zuzko, nevím, nechala bych to spíš na něm, ale moc nadějí bych si nedělala. Raději se na něj citově již nevázejte, bude lepší, když potkáte spíš toho opravdu pravého :-)
žárlivost
Zdravím Vás a moc prosím o radu. Je mi 48 let, byla jsem dlouhou dobu vdaná, manžel pracoval ve smíšeném kolektivu, měl spoustu kamarádek a já byla vždy v pohodě. Po rozvodu jsem se seznámila s pánem, se kterým jsem poté 2 roky žila. Během té doby mi byl 3x nevěrný. První nevěra praskla, ke druhé se mi přiznal a třetí jsem vypátrala z jeho mobilu (za což se doteď stydím). Prý šlo z jeho strany vždy jen o sex. Vztah jsem pochopitelně ukončila. Problém je, že po nějaké době jsem si našla nového přítele. Teď spolu již 1,5 roku žijeme, máme super vztah, přítel mě miluje, mluvíme i o společné budoucnosti. Jenže já jsem hrozně žárlivá a podezíravá. Přítel je umělec, má spoustu kolegyň, dost spolu komunikují. On o mé žárlivosti ví, neustále mě ujišťuje, že mě nikdo neohrožuje, ale vadí mu to a je to i jediný důvod hádek. I když vím, že s nikým nespí, vadí mi i jen to, že si s nimi povídá. Jsem zoufalá a nevím, jak z toho ven. Ničím náš vztah i sama sebe. Poradíte mi co s tím? Moc děkuji
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Veroniko, budu vás citovat - máme super vztah, přítel mě miluje, mluvíme i o společné budoucnosti... Byla by škoda, kdybyste brala každého muže jako potenciálního nevěrníka. Není to tak. Důležité je, abyste dokázala odhodit předchozí zkušenosti pryč. Věřte vašemu vztahu, vám sobě samotné, vašemu příteli. Žárlivost je zničující a destruktivní faktor do vztahu, který má potenciál!!!
nedotažený rozchod
2,5 roku jsem mela kluka. 2 roky byly naprosto perfektní, bez hádek, max kvuli nejake prkotince. Po dvou letech jsme spolu zacli bydlet (cca od září). V září me doktori oznamili vzacnou a nevylecitelnou nemoc. To bylo taky jeste vpohode jelikoz jsem v nem videla oporu. V prosinci jsme se zacli hadat, zjistila jsem ze byl nekde na akci a me rikal uplne neco jine atd. pak jsme si na par dni dali pauzu, pak vse vyrikali ale on mi rekl ze ke me nic neciti ale rekl ze to zkusime. Do konce března vse bylo vpohode, ale zacal casto jezdit v noci pryc, bavit se s kamarady a jinak za cele 2 roky mel par kamosu. Pak mi prestaval odepisovat nebo za hodne dlouhou dobu odepsal. pak jsme se zas pohadali a ten posledni tyden v breznu byl divny, hadky neodepisovani atd. prvni tyden v dubnu mi napsal ze me nechce ublizit ale nic ke me neciti, ale ostatni rikaji ze se tahal mesic s jinou ale me rekl ze s ni chodi jeho kamos ale semnou chce zustat kamarad. Chci ho zpet, co mam delat? jak zjistit pravdu?
Kajka
PhDr. Jitka Douchová
Kajko, chcete na mně nemožné - jak vám můžu poradit, jak získat svého kluka zpět? Nevím, co se mezi vámi událo v prosinci, kdy jste se začali hádat.Ale opakovaně dává najevo. že jeho city k vám se oslabily. De facto vám to řekl na rovinu, že už k vám nic necítí. Nechtějte s ním zůstat v přátelském vztahu, to nemá smysl. Chcete-li ho zpět, nemůžete spolu kamarádit, to jde proti sobě. Když nemá sílu na jasný definitivní konec on, udělejte jej vy. Buď se vzpamatuje a bude se chtít vrátit, nebo ne. Pokud se bude chtít vrátit, musíte tomu dát čas. Měl by si počkat, aby měl příležitost si opravdu uvědomit, co ve vás ztrácí.
diskusní příspěvek
Dobrý den, paní doktorko, mám na vás obecnou otázku. Co si myslíte o přátelství mezi mužem a ženou? Může fungovat a za jakých podmínek? A jak je dneska obecně vnímáno vyjití si s kolegou na kafe, když obě strany žijí v manželství? Co si o tom myslíte? Děkuji a přeji příjemný den !
Hana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hano. Nevím, jakou odpověď byste ráda slyšela na obecnou otázku. Přátelství mezi lidmi s opačným pohlavím považuji za zcela samozřejmé - v případě, že mezi nimi neprobíhá chemické a erotické napětí. Pak to nejde. Vyjít si s kolegou/kolegyní na kávu? Proč ne? Manželství není klec, která zakazuje  lidem, aby se potkávali...
nedotažený rozchod
Dobrý den. Rozešla se se mnou přítelkyně po čtyřech letech. Našla si bývalého spolužáka a tráví spolu hodně času. Mám z ní dojem, že se z našeho rozchodu ještě nevzpamatovala a něco mezi námi stále jiskří. Paní doktorko, může se jednat jen o tzv. převozníka ? A jak dlouho takový vztah obvykle vydrží ? Je možné, že ona na mě stále myslí i když tráví tolik času s ním? Dal bych tomu rád ještě šanci, jsem si vědom chyb, ale jsem z jejího chování zmatený. Děkuji Vám.
Lukas
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lukasi. Těžko říct - přítelkyně se s vámi rozešla, asi měla nějaké argumenty? Váš vztah mohl být přetažený, vy mluvíte o svých chybách, které jste ve vztahu dělal. Nejsem schopná odhadnout, zda se s vámi rozešla kvůli bývalému spolužákovi, nebo proto, že již váš vztah přešlapoval na mrtvém bodě. Takže nemohu ani odhadnout, zda je spolužák v roli převozníka. Zatím jí dejte hlavně vědět, jak moc vám na ní záleží a máte ji rád, a že jste schopen na ni počkat, pokud bude ona chtít. Ale na nic netlačte.
nedotažený rozchod
Dobrý den, budoval jsem s novou známostí počátky vztahu asi 2 měsíce, pro nedávný rozchod chtěla čas a konečný stav v době níže popsaného "pádu" považovala za stále krásnější přátelství. Bohužel jsem měl nutkání říct na rovinu některé věci, které mě zraňovaly, jako občasné brzdění z její strany, občasný nezájem a virtuální komunikaci (když jsme nemohli být spolu), která často vázla na tom, že si mou zprávu ani neposlechla. A toto nutkání mě tu osobu stálo, dnes ke mě sice nenávist necítí, ale definitivně na mě změnila názor a více se mnou již nechce být v kontaktu, zablokovala mě i na komunikátoru. Když jsem se se vší upřímností s otevřeným srdcem omluvil za to, co jsem řekl a že mě to mrzí, odpověď byla jen "Nedělej si starosti, nezlobím se. Hezký den.". Mám výčitky. Měl jsem radši mlčet a dát ji více času, aby cítila potřebu být se mnou více? Nebo jsem jen frustrovaný a i když se trápím, je dobře, že jsem zjistil její "netykavost" včas? Děkuji za odpověď, Dominik. - otázka upravena poradcem
Dominik
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Dominiku. Vašemu vyprávění příliš nerozumím. Přeložím - li si to po svém, potkal jste se s ženou, která byla po těžkém rozchodu, potřebovala čas na to, aby si mohla v sobě začít vytvářet něco víc citového, chtěla zatím přátelství. Ale vy jste překračoval její hranice, nerespektoval jste její potřebu klidu a jakési vlastní chráněné osobní zóny. Ukončila s vámi tudíž kontakty, vstupoval jste za její osobní teritoriální hranice. Nemýlím se? Budiž to pro vás poučení do budování dalších vztahů - je důležité, být empatický a vnímat to, kam vás ten druhý chce vpustit. Leckdo potřebuje opravdu docela hodně času, nejedná - li se o vášnivou zamilovanost na první pohled.
závislost ve vztahu
Dobrý den,prosím co dělat.Mám přítelkyni 4 měsíce,ale vídáme se jen o víkendech 1x14 dní.Ve víkendy,kdy máme oba děti se vidět nechce.Musím jezdit jen já k ní (200km).O víkendech je to jak kdy,někdy fajn a jindy po mně křičí za každou blbinu,nevšímá si mě,odstrkuje od sebe,vyhazuje mě.Přes týden jsme v komunikaci jen přes sms,ale ona třeba ani neodpoví.Ví že mi to nevyhovuje,ale vždy mi na to řekne,že můžu klidně jít,když se mi to nelíbí.Někdy si říkám,že by mi bylo lépe bez ní,ale neumím se s ní rozejít.Taky na ni žárlím,vadí mi,když neodpoví,vím,že si píše s jinými muži,ale ona mi řekne,ať to neřeším.Můžete mi poradit co s ní?Komunikovat nechce,měnit nic také ne.Sex je bezva,ale přijde mi,že ona mě má právě jen na ten sex.Když se jí zeptám na toto,tak mi řekne,že se už vídat nebudeme.Potom se stejně ale já zase ozvu.
Děkuji za rady
Igor
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Igore.Zkuste si pro sebe uvědomit, co vás na této ženě tak moc přitahuje. Váš vztah je nevyrovnaný, vy o ni stojíte mnohem víc, a hlouběji, než ona o vás. Pokud vyjádříte svou potřebu, přání, která se jí nelíbí, pošle vás do háje s odkazem na to, že vás nepotřebuje. Nevím, jestli vám tento vztah víc dává, nebo bere. A nevím také, jestli se vůbec jedná o vztah. Jste spolu na samém začátku, měli byste spolu být chtít být co nejvíce, pokud je tam zamilovanost. Ale ta je asi jen na vaší straně....
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
s přítelem budu již čtvrtým rokem, všechno nám klape až na jediné. Nemá na mě čas. Od tý doby, co si našel koníček se věnuje jen jemu. Jezdí po soutěžích (pracuje s dětma), chodí na všechny schůzky(i nepovinné), na různý brigády.Podotýkám nepovinné, tam kam nemusí, ale tak moc ho to baví, že pro něj neexistuje,že tam nepůjde.Na jednu stranu to úplně chápu a hrozně mu to přeju, ale na druhé jsem studentkou a dojíždím domů, kde nemám takové zázemí. Přes týden se nevidíme a když můžeme být spolu o víkendu, má samozřejmě nějakou akci, na který nesmí chybět. Jeho kompromis je- tak pojd s námi.(o což upřímně moc nestojím, protože mám dost starostí se školou).Trochu mě mrzí, že mi zatím ani jednou neukázal, že jsem na prvním místě já. A když to ukáže, ukáže to stylem, "tak já nepůjdu"(řekne to ve smyslu oběti) což v našem vztahu nechci. Přála bych si abysme to chtěli oba. Nejhorší je, že to nechápe, proto píši Vám a chtěla na to slyšet i názor někoho jiného,nestranného.Děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Tady je každá rada drahá. Každý z vás má jiné potřeby. Zdá se, že příteli stačí vědomí vaší existence po jeho boku. Bere ji jako samozřejmost a nesnaží se kultivovat a rozvíjet vztah vás dvou. Vy potřebujete vaši intimitu, vzájemnost, společné soukromí. Předpokládám, že mu jeho koníček přejete, ale očekávala byste, že jeho časové nároky bude korigovat v zájmu vás dvou. Přítel problém nevidí, vy ano. A v těch rozlišných potřebách na míru společně stráveného volného času  můžete těžko najít nějaký společný průsečík. Alespoň to tak vypadá na první pohled podle vašeho psaní. Měli byste o tom začít zcela vážně mluvit. Vztah dvou lidí je o tom, že každý má svou osobní svobodu a je individualita, ale jste také jen vy DVA. Mluvte o tom, nebo se sobě ztratíte.
smrt blízkého člověka
Dobrý den mám takový dotaz nedávno mi umřel přítel s kterým jsem byla 29 let má s ním dceru a vychoval moje dva kluky jako vlastní byl na operaci srdce vypadalo to nadějně ale bohužel nastaly komplikace a neprobral se nemohu se s tím smířit čím dál víc se mi stýská bolí mě to moc pláču a myslím na něj každou minutu byl úžasný člověk všechno ho mi připomíná každou noc se mi o něm zdá že jsme spolu a objímáme se a jsme štastni a jsem naštvaná když se probudím rodina mě posílá k psychiatrovi protože trpí se mnou nevím co mám dělat ze smrtí rodičů a sestry jsem se smířila ale proč je to tak jiné proč to tak strašně bolí .Já jsem silná ale to mě porazilo. Děkuji za odpověď Dana
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Dano. Jak vám mohu v několika řádcích poradit, co máte dělat a jak máte zvládnout nečekanou smrt milovaného dlouholetého partnera? Je přeci naprosto adekvátní, vzhledem k vaší životní situaci, že jste zoufalá, bezmocná, smutná, prázdná,...Je jasné, že se vám o něm zdá, přivoláváte jej k sobě, potřebujete být spolu s ním.Tak aspoň v těch snech.A bude to trvat dlouho, než se jeho obraz nebude stále vracet a váš smutek se bude zeslabovat. Ale vy žijete, ve vás žije i on. Potřebujete najít novou sílu do vlastního života i bez něj, doporučovala bych vám k tomu psychoterapii. Říkáte, že jste silná, zvládnete to, ale profesionální pomoc zvenčí vám pomůže :-)
děti partnerů
Dobrý den, můj partner nemá rád mého syna. Nemáme společnou domácnost, ale samozřejmě k nám chodí na návštěvy a podnikáme společné výlety. Sám má syna ve střídavé péči. Partner v poslední době kdy pociťuji sama krizi vztahu častěji a častěji slovně útočí na mého 7 letého syna. Deptá ho, má na něj nevhodné poznámky a shazuje ho. Tohle dělá nejraději, když nejsem v místnosti nebo to neslyším. V poslední době mu to už ujede kolikrát i přede mnou. Řekla jsem mu několikrát, že se mi jeho chování nelíbí a že si nepřeji, aby se k synovi takto choval. Na to se on urazí a přestane mu odpovídat i na pozdrav a začne ho ignorovat do té doby než do něj zase začne rýt. Zvažuji rozchod. Je to pro mě neakceptovatelné a nevím jak dál. Syn přítele díky jeho chování nemůže vystát a nechce s ním zůstávat ani v jedné místnosti. Kolikrát syn kvůli chování přítele pláče. Mám toho dost. Děkuj za radu.
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Dano. Mluvíte o partnerské krizi. Je možné, že díky ní se zesilují neporozumění mezi přítelem a vaším synem? Bylo to tak vždy?  Jste matka a váš syn pro vás musí být na prvním místě. Ale - zamýšlela jste se nad tím, co partnera u vašeho syna dráždí, a proč se k němu tak chová? Vždyť si musí být vědomý toho, že pokud nespravedlivě útočí na vašeho syna, útočí na VÁS. A jak to máte vy k jeho synovi ve střídavé péči? Měli byste spolu o všem otevřeně mluvit, jinak váš vztah neustojíte. Nemá smysl užírat se v koutku, ale toto téma otevřít. Vždy vidím jako základ komunikaci, ale ne konfrontační, spíš konstruktivně si vyjasňující motivaci chování toho druhého.
krize vztahu
Dobrý den.mohla by jste prosím poradit s manželem jsme si na vzajem moc ubližili prisli jsme o nenarozrné dítě ,ten den mi řekl že mě memiluje a pak jsem mu prisla na nevěru a ja jsem se mstila vsema směrama a ted jsme zase spolu .ale porad je mezi náma taková brzda porad o tom mluvíme a tím vsím co jsem si prošla tak moje psychika a srazil mě na kolena nemám žádnou úctu k sobě a tím jak je manžel dominantní a zuřiví tak dělám co chce.mužete mě poradit jak tohle manželství zachránit a ani jeden druhému nevěří bojím se že mě zase ublíží a podvede.
aneta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, aneto. Máte za sebou s manželem nezpracované trauma v podobě ztráty vašeho nenarozeného miminka. Někoho to stmelí a prožívají tu bolest spolu, někoho naopak rozdělí, protože to neunesou, a každý je na to sám. Váš manžel zvolil cestu úniku do náhradního vztahu. Chápu, že jste se mstila, jen netuším, jaké všechny prostředky msty jste použila. Začínáte nyní na "nemocném" , poškozeném, základu, znovu. Sami to neutáhnete. Potřebujete pomoc zvenčí - profesionální. Doporučuji vám rozhodně spolupracovat s manželskou poradnou. Ty státní jsou většinou zdarma, patří pod resort sociálních věcí, a měly by být v každém okresním městě.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.