Jana Němečková: "Každopádně je mi plakání na týden se hojícím stroupkem poměrně k smíchu při vzpomínce na o asfalt rozsekaná kolena. Celá. A dva dny za sebou..."

Jestli si někdo dokáže "rosekat" kolena o asfalt, další den vyrazí na inliny znovu a opět si natluče, nevím, zda obdivovat tvrdohlavost nebo se smát? Mně se vloni na jaře podařilo přistát na asfaltu v cca 25 km/h a brusle jsem pak nechtěl 3 týdny ani vidět, hojilo se to dlouho, dodnes je to na kůži poznat a nechci vědět, jak bych dopadl bez chráničů (spadnul jsem na bok)... a pak jsem si to na podzim v menším zopakoval.

Silniční lišej ale bude záležitost cyklistů a inline bruslařů, to se běžcům těžko přihodí. A jak mi bylo na jednom fóru vysvětleno, ani se to nebere jako odřenina, ale spíš za spáleninu a proto se to mnohem déle hojí...

Cedulkám na oblečení bych se taky smál, ale opravdu se tak odřít dá... nicméně byl to 13ti hodinový závod, během kterého jsem v těch kraťasech třikrát plaval... nic zásadního, ale už si dávám pozor.

Já bych opravil autorku: Kdo maže, ten stojí! Protože kdo namazal, ten jede v našem případě běží.

Kdyz uz se mi nekdy udelaji opruzeniny, tak mi vzdycky pomuze striknout na to libovolny parfem s obsahem alkoholu. Sice to pali jako cert a bolest hrozna, div se clovek ne****re, ale o par minut pozdeji uz o tom clovek nevi :-)

Snad to funguje...Ale trošku mi to připadá ...jako když Vás bolí ruka a jako léčbu si zvolíte ..ránu latí do hlavy,to taky funguje ,

Ať přemýšlím jak přemýšlím, odřeniny od švů, cedulek a kalhotek jsem nikdy neměla. Jenže to asi bude tím, že jsem trhlý inlajnista, co na tom tráví jen tři hodiny denně a rád nosí prodyšné volné oblečení, pokud to jde, a nerve se do legín a tíleček, jak velí současná móda, a nešílí s měřením všeho možného, což je občas u slečinek, co si jdou zadusat čtyři kilometry jednou do týdne, fakt úsměvné...

Každopádně je mi plakání na týden se hojícím stroupkem poměrně k smíchu při vzpomínce na o asfalt rozsekaná kolena. Celá. A dva dny za sebou, díky nejmenovanému výjezdu na labské cyklostezce :))

Upřímně musím říct, že nad řadou článků už váhám, jestli jsou všichni běžci takoví psychopati, nebo komunita rungo specifikem v rámci jinak normálních rekreačních sportovců...

Ono to hodně souvisí s typem postavy, na vzdálenosti, a na oblasti těla, a případně i na situaci. Prsa se vám asi nezadaří protože mezi tričkem a ňadry máte mezivrstvu. Chlap mezivrstvu nemá, a často hraje roli nejen tričko ale především startovní číslo, které kvůli sichrhajskám stahuje tričko víc než je člověk zvyklý (takže i triko které vás nikdy nepodřelo najednou může).

Já mám třeba problém s třísly - ne kvůli oblečení, ale dodře se mi kůže o sebe. Do 10 km to jde bez mazání, na 15. km už je to nepříjemné (jde běžet dál ale víte že už si odíráte kůži, a další den to bude problém). Nad 20 km už je část kůže pryč, a cokoli nad už bez mazání nikdy zkoušet nechci. Ono být hrdina a "nemazat" je fajn, ale jen do prvního běhu kdy máte problémy udělat další krok, protože kombinace rozedřených třísel a soli z potu je prostě peklo. A hlavně máte do zhojení utrum s čímkoli.

Já bych opravil autorku: Kdo maže, ten stojí! Protože kdo namazal, ten jede v našem případě běží.