. Pokud si ujasníte důvod a tím vážný důvod k hubnutí, tak zhubnete. Je rozdíl shodit pár kil do plavek a shodit téměř polovinu své váhy ze zdravotních důvodů. Lehce se koketuje s různými dietami ve třiceti - kdy je človět ohebnější, odolnější, metabolizmus rychlejší - než v šedesáti. Potkalo to i mě - otřesné bolesti páteře mě přesvědčily o tom, že jinak než snížením váhy se nezmenší - šlo to pomalu, po krůčkách - ale během čtyř let jsem dokázala se posunout ze 100 kg na šedesát. A myslím si, že při pomalém snižování váhy se tělo dokáže lépe přizpůsobit novým požadavkům. Já vím, že 100 lidí 100 návrhů jak hubnout , ale ten svůj si musí každý najít najít a vyzkoušet sám. Tak at, nám to vydrží!

Shodil jsem nejakych 20 sportem a stridmosti v jidle. Pivko si dam, vino kazdy den, cukrovi o vanocich. Ale neprehanim to. Kdyz prijedu ke tchyni, tak svickova, ale ne s 12 nebo 6, ale jen se dvema. Clovek si zvykne. Dobra vec, je treba rotoped pred televizi, kdyz uz na to musite cumet, tak aktivne. Reknu vam, ze hodina slapani, pak si date sprchu, decku vinka a spite jak miminko - ani vas nenapadne chodit do lednicky na bilej sex. :-)

Otázka je, kolik teď vážíte a měříte (zhubnout o 20 může být třeba ze 120 na 100), kolik vám je a jak jste na tom zdravotně.

Proč bojovat? Sladké a tučné preferuje každý lidský mozek, ale co je na dortu z bílé mouky a cukru o tolik lepšího, než na chlebu s máslem a s medem? Nebo na hromadě jiných sladkých, tučných a zcela zdravotně nezávadných věcí, které jsou zároveň plnohodnotným jídlem na rozdíl od toho dortu, který zbaští každý jaksi navíc a ještě s výčitkami. Když se člověk nenechá klamat, pak nemusí honit tělo v posilce aby se zbavil kil. Jí jen tolik, kolik potřebuje. S radostí a s chutí. A nemusím odmítat sladkost, když mi ji někdo nabídne a mám na ni přirozenou chuť, když ji vidím. Z toho kilo nepřiberu. Ale sama necítím potřebu si takové věci kupovat. Mohu přece své oprávněné potřeby signalizované příslušnými chutěmi, naplňovat způsobem, který není destruktivní. Mám štěstí, že mám na výběr.

jj, měla byste ještě aspoň tak 15 kilo shodit.

Podle mě je právě to bojování špatně. Hladovky a diety, neustálé hlídání toho co kdo jí, je cesta do pekel. Lepší je jíst úplně normálně, když má člověk hlad, neprejidat se a hýbat se. Musí být psycho neustále myslet na jidlo...

sikovne jsou kaloricke tabulky, aspon chvili si je psat, clovek ziska prehled, co jak funguje a podvedome obecne zmeni jidelnicek..

Spíš nakladatel...

Paní někomu z redakce zaplatila ze reklamu na svou knížku? Jiný smysl tohoto článku nevidím.

To není pravda, oni jedí málo, ale jejich tělo si to ukládá, a proto jsou tlustí :D

K takové lékařce musí být radost chodit. Sama ví, s čím se její pacienti potýkají, prošla si tím také. A zvítězila. A chápe, že bojuje nekonečný boj sama se sebou. Je skvělým příkladem pro všechny, kteří její pomoc potřebují.

Když v práci potkávám ty obézní internisty a internistky, pokaždé se ptám, jak chtějí proboha někoho přesvědčit ke správné životosprávě, když by měli především začít sami u sebe???

Krasna dama. Zrejme to ma srovnane dobre v hlave, boj s vahou je predevsim o tom. :) At se Vam dari a vinko si dejte, vsak clovek si nejakou radost doprat musi.