Mám také nezapomenutelné zážitky z mého prvního a posledního orienťáku.

Závod se konal kousek od domova, tak jsem to chtěl zkusit. U startu jsem zjistil částečně o co jde a i přes upozornění, že to není jen tak, jsem se přihlásil na nejdelší a nejtěžší trasu. Přece nepoběžim nějakých 5 km, nejsem padavka. Navíc to bylo v dobře známém terénu. První a zásadní problém nastal když jsem úplně najisto přiběhl ke 3.kontrole, která byla od druhé docela dost daleko. Byla přesně na místě, kde jsem ji čekal, jenže měla jiné číslo. Asi půl hodiny jsem byl přesvědčený, že ta moje tam bude někde poblíž jen lépe schovaná, několikrát jsem kontroloval, že mám správnou mapu, ale až po době jsem zjistil, že nemám. Měl jsem totiž dámskou verzi (lišilo se jen tím jedním písmenkem v dlouhatánském čísle). V tu chvíli to pro mě znamenalo konec a šel jsem pěšmo zpět do startu. Tam, protože další závodníci ještě stále vybíhali, jsem se rozhodl vzít správnou mapu a začít znovu. Ztráta už musela být aspoň 45min, ale to jsem si ještě říkal, že to nějak doženu. Jenže to jsem měl teprve zjistit, že orienťák je vážně něco úplně jiného než normální běhání. Místo 8 km jsem jich naběhal cca 30, cestou jsme ztrácel nejen cestu a směr, ale taky ten důležitej papírek s itinerářem, ztratil jsem dokonce i sám sebe, když jsem z vyčerpání, blízko kolapsu najednou nevěděl kde jsem a kudy jsem přišel a to bylo na místě, které znám a běhávám tudy. Když jsem pak úplně hotovej, hladovej, žíznivej (celou dobu jsem ani nepil, naco pití na 8 km ?) a zrkvavenej viděl v jakém houští je schovaná 3.kontrola od konce, tak jsem to vzdal a šel do cíle. Cíl už tam ale nebyl, všechno se už uklízelo, nebylo už ani občerstvení. Tak mi z auta aspoň vyndali cílovou kontrolu abych si jako čipnul.  Tak mám zkušenost.

Díky, pobavilo :)

Mám úplně stejné poznatky!

A to není určitě úplně vše co se v orienťáku dá zažít. Určitě by se ale nikdo nemusel obávat, že musí absolvovat svůj první závod právě tak jak je v článku popsáno, protože existují i tratě lehké pro příchozí. Ale na tratích se dá zažít i pěkný adrenalinový zažítek a člověk v les při závodem vidí z jiného pohledu než klasicky turista a nebo hubař. Orienťáku má určitě svoji krásu.

Orienťák není pro každého. Nepodléhá masové trendy vlně, spíš tam ve veteránech potkáte kámoše, co jste se s nima honili před třiceti lety v žactvu. Dneska se budou v žactvu honit zase vaše děti. Při orienťáku nenahoníte eMÍčko (Machr Index), na pozérský kámoše moc dojem neuděláte. Neřešíte hot news boty za 4 litry, prostě si pořídíte slušný speciálky, který vám seděj, a až se rozpadnou, koupíte nový. Totéž platí o oblečení (většinou klubové dresy). Startovné většinou 30,- Kč nestojí, ale za pětikilo už míváte víceetapový víkend. Ale hlavně, orienťák není póza, ale životní styl.

Orienťák je úžasný sport, autor popisuje noční variantu. Všem vřele doporučuju zkusit si denní, více rozšířenou variantu. Člověk si tak jako vyčistí hlavu, naučí se něco s mapou, dostane se do přírody. Je to prostě skvělý sport pro téměř kohokoliv!

OB je krásný sport, člověk běhá v přírodě, naučí číst mapy. Vřele doporučuji všem které baví běhání.

Mám úplně stejnou buzolu jako na obrázku, byla to jedna z nejlevnějších, vůbec jsem nepochopil smysl dvou stupnic na kolečku. Bylo mi divné, proč se buzoly pro OB prodávají klidně za několik tisíc. Pak jsem zjistil, že tahle ukazuje správně jen v klidu, při běhu střelka nejen poskakuje v rytmu, ale občas se otočí úplně opačným směrem a teprve po zastavení se srovná. To může orientaci pořádně zkomplikovat...

Na OB se mi taky líbí startovné. V okolí to běžně bývá 50 za start + 40 Kč za půjčení čipu, narazil jsem ale i na závody úplně bez startovného. Nechápu, že někteří dají klidně tisícovku za start na běžeckém závodě a to tam přitom nedostanou ani mapu...  :-)