Opravte si toho voyera, prosím. Mezi e a r patří u.

Je to svým způsobem vztah nabídky a poptávky. Bulvár je na tom založený a mnoho "celebrit" (dodnes jsem nepochopil, podle čeho se určuje, kdo jí je a kdo není) se přímo chlubí tím, že s bulvárem spolupracuje. Na druhé straně stojí bulvární konzumenti, kteří se večer dívají na zprávy, jak to sami nazývají, a při tom sledují bulvární hnůj o tom kdokdykdeským, koho zabili a jak, komu chcípl pes a kdo vyhořel. A bohužel takových je ve společnost většina. Další kapitolou (v článku opět nezmíněnou) jsou sociální sítě. Na jedné straně jsou majitelé těch jednotlivých profilů, kteří mají potřebu se chlubit a na druhé straně jsou jejich sledovatelé, kteří baží po novinkách z jejich života.

Po pravdě - nikdy mě nezajímalo soukromí slavných (a občas se divím během různých TV soutěží, jaké znalosti o různých hvězdičkách jsou předpokladem pro úspěch v soutěži).

Venku se pohybuji většinou za světla, kdy by stejně při pohledu do oken RD z důvodu platnosti fyzikálních principů (optika) nemělo být nic vidět (a hlavně mě to nezajímá).

Ostatně na cizí zahradu koukám výhradně kvůli tomu, jaké květiny či keře jim tam kvetou, a pokud si náhodou mého zvědavého pohledu někdo všimne (už se to několikrát stalo), velice rád mu jeho zahradu pochválím (a myslím, že takový projevený obdiv nikomu nevadí a naopak jeho ego něžně pohladí).

I my se ženou jsme rádi, když se někdo podívá na naše květiny, pochválí a pokud se ženy zeptá, co to je za kytky, většinou to pak skončí vzájemnou výměnou zkušeností, semen či sazenic...

Není nad to bydlet na vesnici...

PS: Kdysi jsme (coby mladí novomanželé) bydleli v družstevním bytě v Kralupech a byli v podezření, že provozujeme příliš hlasitý sex, který vadil seniorům tam bydlícím. Teprve tehdy, když pochopili, že se to ozývá i v době naší prokazatelné nepřítomnosti, uznali, že to nemáme na svědomí my, ale ještě o něco mladší soused s partnerkou... Ale tehdy bylo občas i pro nás velice úsměvné, když jsme to se ženou byli občas nuceni poslouchat... no - aspoň nás to motivovalo k vlastním (i když ne tak hlasitým) hrátkám... ;o)

když mají naproti v baráku otevřené okno a v posteli řvou jak orangutani.... prostě nejde neposlouchat

Vždy když se dočtu o nějakém rozšířeném koníčku Čechů tak zjistím, že mé zájmy jsou úplně jiné. Já snad ani nejsem Čech ...

Ta globalizace... "Otevřu" si iDnes.cz, a čtu zprávy z Blesk.cz...