Chrápání je pozůstatek z dob, kdy člověk ještě žil v jeskyních a také bylo potřeba, aby další potomky především měli nebojácní muži.

Především, když klan přišel k nové jeskyni, vyslala svého nejsilněji chrápajícího muže do jeskyně na jednu noc. Druhou noc měli jistotu, že tam už nebydlí žádný medvěd, protože ten v tom randálu prchl. A pro jistotu, muž svým hlasitým spaním chránil jeskyni i před nezvanou návštěvou.

Chrápající matky naopak svým hlasitým projevem odrazovali bázlivé muže, kteří se báli v noci vlézt na vedle matky spící jejich nezadané dcery.

Takže v noci se s dcerkami vedle jejich chrápající matky užívali jen stateční muži (a nebo hluší - to už skály nevypravovaly). Ti bázliví tak byli vyřazení "z chovu" - na výjimky, kdy si obskočili přes den.

Heč, nechrápu :-)

Správně - ještě nevím, že chrápu.

Myslím, že spíše než to, zda je dotyčný chrápal muž nebo žena je podstatnější pro jeho (její) chrápání míra obezity a množství vykouřených cigaret či zkonzumovaného alkoholu..

Můj manžel chrápe fakt hodně, když jsme na vodě, musíme mít stan, co nejdál od ostatních, protože se to nese, taky je to slyšet i přes zavřené dveře. A já zjistila, že bez jeho chrápání mám problém usnout :D

Chrápání by se mělo stát trestným činem, nebo alepson přestupkem, oni by si to pak rozmysleli, jestli dále terorizovat své okolí.

Nejvíc prý chrápal nějaký doktor Mazavka!

Chrape uplne cela, ne jenom ctvrtka

Zeny nechrapu! Zeny chrupkaji...

Už tu jen chybí anketa "chrápe vaše žena?" :))

Čekal jsem: „Měly by se ženy omluvit mužům za to, že chrápou?“

Manželce jsem jednou prokázal její chrápání tím, že jsem jí to nahrál na kazetu. Vůbec jí to nepřišlo vtipné...

Nedivím se, když jste tou nahrávkou trefil to předpojatě zromantizované ego.