Copak paní odbornície neví, že muže cizích děti nezajímají? Hodnotit vztahy pouze z ženského pohledu je neprofesionální.

No ano, ale předpokládám, že maminka ale myslela chlapa, se kterým má právě ty děti. Pokud to neklapne, tak u případného dalšího chlapa, kde chybí tohleto počáteční pouto, to už podle mě neplatí.

No to jo. Vzdat se deti kvuli chlapovi? Zensky, jak vy nekdy uvazujete? Chlapa sezene vzdycky, deti ne.

No některé uvažují přesně opačně a není to nepravda ;)

Rodiče se rozvedli, když mi bylo cca 15 let, bratrovi o dva méně. Máti si poměrně brzy našla přítele, vdovce, kterému jsem později vytkla pouze to, že když zjistil, že je nám dětem šumák, jestli se k nám na stěhuje nebo ne, tak už tu zmrzlinu a indiánky k nedělnímu zákusku kupoval méně často. Nějak si ale neumím vůbec představit, že bych si dovolila dvěma dospělým lidem mluvit do jejich vztahu, byť jedním z těch dospělých je moje matka, ani v těch mých 16 letech mi to ani nepřipadlo na mysl.

Taky si to nedovedu představit , rozvedla jsem se tedy už s dospělými , ale že by mi měli kecat do dalšího života , to mi přijde směšné .

Dalsi moznost je, aby matka navrhla svym detem, ze pokud se jim neco nelibi, ze se muzou nastehovat k otci. Tam deti dostanou rozum. Matka ma sve pravo zit si svuj zivot. Deti uz jsou velke a dlouho s ni uz nebudou.

Jakmile si pořídíte děti, získáváte obrovskou odpovědnost a současně se krátí Vaše práva. Což neznamená, že není možné mít vztah. Rozhodně je ale podivné se ohánět právy. Ony v tom případě totiž taky děti mají svá práva. Třeba ne úplnou rodinu. Čí právo je výš?

Něco jsem se nad tím napřemýšlela, když jsem to žila.

Tak ať zkusí nějakého jiného

Ještě by mě zajímalo, jestli by pomohlo, kdyby oba byty prodali a šli do nového. Kde by prostě nikdo nebyl původně doma a všichni by si museli najít svoje místečka a způsoby chování. Nebo do domku. Když někdo v budoucnu vypění, tak se bude chodit odreagovávat na zahradu. Prostě nestavět to tak, že vetřelec nám leze do našeho domova, ani že my (případně) se máme přistěhovat k nějakému komusi. Ale prostě sestěhovat se všichni do nového, kde bude prostor případně neshody vydýchat. A budou z toho mít něco pozitivního i děti - grilovačky, možnost pozvat si kamarády, protože na to bude prostor a tak.

Takto jsme to vyřešili nakonec my. Prodali byty, koupili dům. Moje děti už byly dospělé, prostor u nás našli všichni rovnocenně, děti přibývají a ubývají, jak to tak čas a život přináší.

Jen je to zas velký závazek, když se někdo přistěhuje, tak se zas může odstěhovat. Přiznávám, že kupní smlouva na dům se mi podepisovala daleko hůř než takový ten papír, že se vdávám a pořád to cítím jako větší závazek.

Napadlo tady někoho, že třeba 15letá holka, která je zvyklá si ráno po bytě courat ve spodním prádle, nebo si třeba po ránu o víkendu vlízt k mámě do postele a koukat na seriál, už tohle dělat před cizím chlapem nemůže? A spoustu dalších "intimních" věcí, které spolu jako rodina děláte, ale před cizím člověkem je dělat nebudete. A to nemluvím o společném smyslu pro humor, společných rituálech atd.

Chlap, kterého si máma nabrnkne v pubertě svých dětí, musí jít na čas na druhou kolej. Buď to dá nebo ne. Jakej kult dítěte proboha.

no tak se to odnauci ..prizpusobit se musi vsichni .

V 15 uz snad nemusi lezt mame do postele .

Řešení vidím asi takhle: nenutit děti do společného bydlení s Milanem a nechat je na něj trochu zvyknout. Rozchod nedoporučuju, lepšího stejně nenajdete a děti budou vždy proti. Za pár let odjedou někam na kolej a pak to půjde.

at to necha tak, par let je nic a decka snad nebudou na mamahotelu do 40-ti. navic mi to z jejiho popisu neprijde jako nejaka velka laska, tak treba jeste nejakou objevi.