Lidé se vždy snaží pojmenovávat a škatulkovat. Myslím, že důvodů, proč je někdo single existuje tolik, z kolika důvodů jiní jsou ve vztahu. Někdo je ve vztahu jen proto, že má strach být sám. Někdo proto, že našel ten správný protějšek. Někdo je single, protože musí, jiný protože chce a další protože to neřeší.

To že na ulici neoslovuji každou druhou bez prstýnku neznamená, že aktivně nehledám. Třeba proto, že výběrové řízení na partnera není moc dobrý postup. Nechci ženu s kterou dokážu žít. Chci ženu bez které nedokážu žít. A ve finále jsme všichni stejní. Jakmile nám vstoupí do života ta osudová osoba, tak jdou stranou všechna dosavadní přesvědčení.

A že jsem ji do 30ti nepotkal? Ono to je možná dobře. Do 30ti se člověk hodně vyvýjí a moc opravdu šťastných vztahů, které vznikly ve dvaceti po třicítce není. Hodně lidí řekne, že ten životní vztah je až to druhé nebo dokonce třetí manželství. Kdo může ve dvaceti mít představu o té pravé/tom pravém, když většinou neví kde se za 10 let ustálí. A než se dnes a denně dohadovat s někým s kým nesouzníme jen proto, abych měl vyžehleno, tak se žehlit naučím ne?

Mě tohle přijde přirozenější než dřív. Dnes je spousta lidí kolem šedesátky, kteří se brali v osmnácti, protože si to doba žádala. A pokud nejsou 20 let rozvedení, tak jsou spolu proto, že si prostě zvykli. Jsou nebo byli desítky let v nenaplněném vztahu kvůli dětem, majetku...

Pokud by se to dalo generalizovat, tak spousta lidi je nestastnych, ze nenasli pravy protejsek a je jedno ci jsou prave single nebo ve vztahu :D

Tak to je druhá největší lež hned po "já se také nechci vdávat, nám lépe vyhovuje žít na hromádce"

Všechny single ženy co znám (a je jich celkem dost) ovšem trpí hlubokými psychyckými problémy většinou odvozenými z neutěšených partnerských vztahů. Partnera sice většinou nehledají, ale vlastně ho velmi chtějí. Akorát často nevědí jak na to. Tak se tváří jakože v pohodě. Možná by v partnerském životě nebyly nijak zvlášť šťastné, ale jako single na tom nejsou o moc lépe.

U single mužů spíš vidím, že si to skutečně užívají.

Ony se ty single zeny musi jenom vykaslat na ty kecy, co poslouchaji kolem sebe o tom, jak urcite bez chlapa umrou hlady a na samotu. Proste se staci jen vypravit do telocvicny, pak do hospody, do kina a nebo na vylet. A klidne sama. Nikde nikoho v dnesni dobe neukousnou a budou kamaradi I kamaradky. Proc se trapit kvuli samote. Tu si musime uzivat. Vsechno muzeme.

Všimět si, že vy teoretizujete s obecnými radami, a já popisuji, jak to funguje v praxi. Tedy aspoň podle toho, co sám kolem sebe vidím.

Jinak kamarádi jsou určitě super. Akorát když člověk dojde do určitého věku, tak zjistí, že v naprosté většině případů to je pro spokojený život poněkud málo.

Ja popisuji praxi zrovna tak jako vy. Znam malo zenskych, ktere se ve vyssim veku, to znamana po vychove deti, jeste chteji zabyvat staranim se o dalsiho chlapa. Klidne zustanou single, protoze na ne nikdo blbe nekouka, kdyz jdou nekam samotne. Drive to tak bylo. Dnes uz je to kazdemu jedno a zeny si to uzivaji. Vubec nejsou psychicky labilni ani na dne z toho, ze nemaji vedle sebe staleho partnera.

Asi je to případ od případu. Vidím opačný trend, spíš muže, kteří jsou skvělí (mluvím o svém okolí), ale jsou sami a nevědí, jak najít to svoje místo, které dříve spočívalo v zabezpečení a ochraně rodiny (postavit dům zasadit strom). Je to hodně i o tom, v jaké společenské vrstvě se kdo pohybuje, resp. zda jde o zabezpecné jedince či ne...a samozřejmě nepíšu plošně, ale v mém okolí cítím, jak se situace proměňuje a přibývá spíš frustrovaných mužů, kterým byl odebrán jejich pradávný účel a smysl života, páč si bez nich ženská (i s děckem) poradí...

Ja kdyz pozoruji muze, tak ti nehledaji partnerku, ale nekeho kdo se o ne postara, vypere, uklidi, uvari a podrzi a budou mit doma full servis jako u sve maminky

Mam vsechny kamaradky stastne rozvedene a rikaji chlapa a i nahodou, abych mu prala jeho smradlave fusekle a aby mi doma hekal jak je nemocnej, ani nahodou

Chlapy co jsou samy tak maji nejaky defekt proc je nikdo nechtel

Mam znameho, ktery ma skoro sedmdesat, pozvu ho obcas na obed, no hruza vsechno sezere, krkne si a pak si odvali do postele a jeste peskuje, ze nemam mejkap a ukazujje mi v mobilu jak mam byt namalovana, vysoke podpatky atd

A porad, ze, by chtel nekho kdo se o nej bude starat

Fuj

A není to spíš tím, koho si vybíráte? Nebo jak říkáte: "máte nějaký defekt", že k vám chodí na oběd jen takoví sedmdesátníci?

Nenalejvejte zenam do hlav, ze si bez chlapa nevystaci jen kvuli tomu, ze potrebujete, aby se o vas nekdo staral. Dnes uz vam na to nalitne jen par nanynek. Tak jako se postara chlap o sebe sam, umi to I zenska. A vetsina z nich jeste pomaha s vnoucaty jako babicka.

Nevím, proč strašíte samotou? Naopak, je báječná. Stačí mít bohatý vnitřní citový i duševní život a vystačíte si. Nikdo vás neotravuje, neorganizuje život, nenormuje hodnoty, co je normální a co ne, jste svým pánem. A na sex, to se vždy někdo najde.

Raději bych nepaušalizovala. Je to kus od kusu :-)

Pochopím, že aktivní hledání je obtížné, ale dost často bohužel i ti pasivní single odmítají ty aktivní, z nichž se následkem toho stávají pasivní.

COŽE?

Co je na tom nepochopitelného? Když se někdo aktivně snaží si někoho najít, je to chvályhodné, zatímco když někdo jiný neustále odmítá dát komukoli šanci a čeká jen na prince na bílém koni, a sám v tomhle ohledu žádnou aktivitu nevyvíjí, tak je to spíš na nechápavé kroucení hlavou.

Aktivni musi hledat aktivniho. U pasivniho, ktery nema zajem, stesti opravdu nenajde. To snad da rozum.

U pasivního, který nemá zájem, nikdo štěstí asi opravdu nenajde. Ale nemyslím si, že by aktivní měl hledat pouze aktivního. Nebo myslíte, že ta většina těch, co aktivně nehledá, nechce, aby je někdo se zájmem oslovil? Navíc kolik single opravdu aktivně hledá? Není to spíš naopak, že aktivní hledání je obtížné, tak by mohli být rádi za příležitost, když k nim přijde? Pokud tedy do nekonečna nečekají na nějakou svou vysněnou představu...

vysněná představa vezme časem za své ..ale nějaké představy, nároky má každy a než se ten správný najde chvilku to trvá ...těch odmítnutých za sebou nechate celkem slušný počet

To, že aktivně nikoho nehledá, znamená, že čeká na prince? Aha.. .pán je asi logik.

Nikde neříkám, že to z toho logicky vyplývá, ale děje se to dost často.

Bohužel. Ženy jsou v tomto deformované. Čekají na svého prince a hledají svého božského. Nejsou schopni se chopit reality a pořád porovnávají. A jen slevují ze svého přání, vysněného ideálu. A že jsou single ženy šťastnější? Tak proč jich tolik brečí? Proč partnerovi příliš podstrojují a nenechají mu prostor pro seberealizaci ve vztahu? Právě tím jak chtějí partnera změnit, jej degenerují. A zároveň ničí vzájemný vztah.A samozřejmě nečekejte , že všichni chlapy budou ideály. Ale můžeme to říci i o ženách? :)

Tak single ženy brečí či podstrojují partnerovi? Znám spoustu šťastných single žen, které jsou zabezpečené, užívají si a nebrečí. Ale stejně tak i muže. I když musím říct, že v dnešní době vím hodně i o těch, kteří dost tápou; někteří si bohužel připadají nepotřební, páč stoupá trend "sama (klidně i s dítětem) a spokojená", což upřímně mužům nepřeju, protože si jich vážím a mám je ráda. Aby to nedošlo do fáze, kdy vyšší procento žen, zabezpečených, bude chodit na umělá oplodnění (musela by se změnit legislativa) a budeme tu mít spoustu nešťastných mužů...protože jsem přesvědčena, že většina chlapů vidí svou úlohu a smysl života v zabezpečení a ochraně rodiny...šťastných, když postaví ten dům a zasadí strom Na druhou stranu ale jsem samozŕejmě ráda, že doba umožňuje ženě odejít, v případě že muž je agresivní, tyran, alkoholik atd., kdežto naše prabáby těžko....Každá doba má něco do sebe.

tak asi to není ten správný ..nebo vy berete každou ?

Já vůbec nechápu proč by měl kdokoli hledat. Tohle buďto přijde, nebo ne. Tím nechci říct, že ti co aktivně hledají, nemohou najít, ale ta práce s tím za to fakt nestojí. Toho času, který by člověk mohl věnovat něčemu smysluplnějšímu.

Co _? jak to myslíte ?

Asi jsem jiná, nedokážu si představit být sama.

Nejste jina. Jen vam zatim osud dopral hezky partnersky zivot.

Prostě existuje řada lidí, kteří neumí žít ve vztahu. A toto umění se ani nikde neučí. A stát navíc zavádí pravidla, která nepomáhají tomu, aby lidé žili spolu. A to nemyslím jenom partnerský život, ale i život rodinný, třeba i vícegenerační.

S první větou souhlas, zbytek hloupost.

Jen několik pravidel, která vedou k tomu, že lidé žijí stále více osamoceni: sociální dávky všeho druhu, které usnadňují život svobodným matkám, doplatky na bydlení usnadňují bydlení jednočlenným domácnostem, důchodové zabezpečení likviduje mezigenerační solidaritu v rámci rodiny.

tím chcete říct, že peníze by měly být tím tmelidlem ? protože bychom sami nepřežili ? To by byly opravdu kvalitní vztahy .

Nejpevnější vztahy vznikají tehdy, pokud jsou na sobě partneři (i všichni členové rodiny) závislí. Teda pokud každý člen rodiny ví, že pocítí ztrátu, když rodinu opustí. Tím si zároveň každý člen více váží toho, že do rodiny patří.

Pokud stát lidem nabízí, že rodinu nepotřebují, že se o ně postará namísto rodiny, tak "cena" rodiny poklesne. Protože proč se starat o dítě, když ho můžu zdarma odložit do jeslí/školky/školy. Proč se starat o přestárlé rodiče, když jim bude v LDN, nebo domově důchodců lépe a zaplatí to státní důchod. Proč mít nemocné rodiče doma a mít s tím spoustu nepříjemností, když je můžu zdarma umístit v nemocnici.

Takže v závěru peníze, kterými stát nahrazuje rodinné vztahy, vedou k likvidaci rodiny a výchově sobců, kteří si vystačí sami.

Jsem asi nepoučitelný romantik,ale pro mne jediný důvod je láska ,že s tím druhým chci být a sdílet s vše co život přináší ....byt s někým pro peníze ,závislá nemůže přinést nic dobrého

Podle mě je to naopak. Pokud jsou na sobě lidé závislí, tak to velmi negativně ovlivní jejich vztahy. Nejdřív je to o nadřazenosti toho, kdo vydělává: tohle si nekupuj, je to drahý a ty na to nemáš (protože nemáš svý peníze). U toho druhého se tak vytvoří nejdřív odmítavý postoj, pak zášť, odpor a nakonec čiročirá nenávist.

A díky této nenávisti se pak velmi lehce dávají staří a nemocní členové rodiny do domovů a na LDN.

A proto je láska a ne závislost rozhodně lepší (jak psala paní Motlová).

P.S.: Jesličky, školky a školy jsou ale úplně o něčem jiném.

Závislost vzájemná a ne, že celá rodina nic nedělá a jen visí na krku svému živiteli. Ta závislost se může projevovat tak, že role v rodině jsou dané, každý má na starosti svou oblast, za kterou je i zodpovědný. Nevznikají tedy žádné třecí plochy, když se mají vyměnit gumy na autě, nebo vyžehlit kalhoty. Pak třeba jeden z rodičů dělá kariéru a snaží se maximalizovat plat, druhý s částečným úvazkem zajišťuje docházku dětí do školy a prarodiče vypomáhají s dětmi, když tyto jsou nemocné.

Že lidi žili v páru (muž x žena) bylo dáno stavem společnosti.

Jednalo se o společné spojení na ochranu dětí, o slučování majetku apod.

Dneska je již jiná doba, ženy jsou soběstačné, nepotřebují, aby jim muž nosil kus antilopy, a muž nepotřebuje, aby mu ženy k antilopě nasbíraly kořínky na lepší trávení.

Děti v pohodě dokáže vychovat pouze jeden z rodičů. Jinými starý model společnosti ztrácí svoje opodstatnění.

Muži jeho maminky do své smrti dokáže vyprat, urovnat, navařit a tak nemá starosti ani odpovědnost.Tak proč by se ženili a ještě rozčilovali se ženskou, která pořád něco chce, jako třeba vynést koš, mačkat správně tuhu s pastou atd.

No prave. Zena k vychove deti nepotrebuje neschopneho partnera, ktery by mel byt opravdovym rodicem. Takze by se nektere maminky mely zamyslet nad vychovou svych synu. A jeste jedna vec. Jestlize vychovava dite jen jeden rodic, neni to v pohode, ale je to peknej zahul. Ale horsi je, kdyz se ma zena starat o deti a jeste neschopneho partnera.

Pokud existuje bezpohlavní společnost, kde není rozdílu mezi mužem a ženou, tak skutečně dítěti k výchově stačí jenom jeden, protože ten druhý by nepřinesl nic nového.

Jinak tím, jak jsou jedinci plně soběstační, nejsou závislí na nikom (maximálně na anonymním státu, když se dostanou do nesnází) a ani není nikdo závislý na nich, tak vyrůstá množství sobeckých lidí, kteří už nejsou schopni žít v partnerském svazku. Pro někoho ideál, pro jiného depresivní představa.

Je dobře, že dnes už velká část žen není nucena ze závislosti a společenské nutnosti žít ve vztahu s různými tyrany, alkoholiky atd. Myslím, že to řadě z nich záchránilo zdraví a možná i život.

Ostatně by bylo nejlepší, kdyby měl každý možnost žít důstojně sám... zatím tomu u mnoha lidí brání především finance a tak buď musí mít nějakého partnera (kterého by nejraši kopli do zadnice) nebo jsou závislí na rodičích.

Proto se holky vzdelavaji a posunuly vek porodu. Nemusi byt financne zavisle.

Také jsem názoru, že dlouhodobě nezadaný člověk je (pokud nejde o nějaké extrémy) nezadaný proto, že se po partnerovi nijak neshání. A pokud ho někdy má, je to dílem náhody.

Single byly plné kláštery - tak co se tu řeší, že je to něco nového.

Ve své podstatě ženy po staletí bývaly často "samy", když jejich manželé šli za prací do světa. Musely oběhat hospodářství, děti a ještě s babkama zdrbnout tu "novou".

A možná s babkami a jinými ženami jen nedrbali když muži tam nebyli

pardon " nedrbaly"

Řekl bych, že tenkrát měly jiné starosti než máme v dnešní době.

Když to vezmu podle sebe - trochu dřiny, málo řízků s přílohou a myslím zcela jinak, než když jsem odpočatý s řízky v břiše.

A třeba to i s farářem nebylo tak zlé, jak v tom příběhu o vyznamenaném 6 letém chlapci, který faráři zachránil život - na varleti faráři nahmátl bulku.

To jsou zase kecy. To může napsat jenom člověk postižený samotou a neschopný se jí bránit.

A to reagujete na co?

Na ten pavědecký výzkum a chybnou interpretaci mylných zjištění. A přitom stačilo napsat, že neumíš číst.

aha takže muž je sám nešťastnější, ale samoty se nebojí a postupně se s ní smiřuje?

Moje babička byla rozvedená a byla šťabajzna do vysokého věku, o pozornost pánů neměla nikdy nouzi. Ale vždycky říkala, přeci nebudu na starý kolena prát cizímu dědkovi fusekle.

Takže asi tak.