A co říkáte na zmíněnou inkluzi? To je trefa "do černého"! S panem Štěchem v čele. To je ten hlavní rádce, který momentálně řídí MŠ.

Mně se dodnes pletou číslovka 4 a písmeno A, takže rovnice na toto obsazení byly za 5. Tenkrát se nepsalo o možnosti diskalkulika.Když několikrát po sobě přepočítám drobné v peněžence, vyjde mi to jinak pokaždé:-)))jsem ztracený případ, umím čtyři jazyky, nazpaměť cokoliv, ale logika a počty néééé!

Dodám - studovala jsem gymnázium, humanitní větev, kam se nehlásily děti kvůli matematice:-))). Přesto byla jedním z předmětů - a tehdy náš zlatý pan profesor prohlásil - kdo se necítí na hodiny matiky, dostane návrh. Bude připravovat referáty o význačných matematicích, písemka bude za 5, referát za 1, výsledná na vysvědčení 3. Přihlásilo se nás tehdy pět studentů. Úspěšně jsme dostudovali.Děkuji, pane profesore za lidský přístup!

Být jedincem s vyšší (nebo někdy stačí i průměrnou) inteligencí je kolikrát solidní peklo, když se ve vašem okolí nachází jeden či více jedinců s IQ na spodní hranici průměru v kombinaci s leností zapojit mozek a skutečně přemýšlet...

A k matice - na základce OK, ale lomené výrazy a podobné "lahůdky" jsem nikdy nepochopila. Možná to bylo vyučující, možná tím, že jsem si nedokázala představit, k čemu mi to v běžném životě může asi tak být, možná to bylo proto, že se mi do toho zkrátka nepodařilo proniknout a prachobyčejné memorování nějakých pouček mi nikdy nešlo (na VŠ to pak bylo děsný, když nějaký vyučující slovíčkařil, chtěl přesně odcitované poučky a jakékoliv vysvětlení vlastními slovy - byť sebetrefnější - prostě odmítal...)

Matematika dělí zrno od plev.

Tam kde není vlivný rodič, a je učitel nebojsa, tak učiteli opravdu pomůže. Ale v ČR zatím vyhrává mamánkovství a papankovství! I když to mnohdy rodiče stojí nemálo milionů korun, a výsledek se stejně nemusí dostavit. Těch potomků, jež i přes snahu rodičů zklamali průměrným iq, málo není. Aspon rodičovské libido zachranuje politika at malá nebo velká, kam jsou uklizeni.

Od 5. do 9. tridy jsem chodila do tzv. matematicke tridy, kde jsme meli rozsirenou vyuku prave matiky, informatiky a fyziky. Jezdila jsem na matematicke olympiady, ktere jsem sice nevyhravala, ale umistovala jsem se kolem 5.mista a priklady, ktere jsem "nedala", jsem resila doma a tohle vsechno me velmi bavilo. Jina znamka nez jednicka by byla potupa. Jeste v druhaku na gymplu pohoda, ale pak prisel zlom (ucitel porad stejny - fajn, v osobnim zivote taky nic zvlastniho, pristup taky porad stejny - bavilo me to) a najednou mi v te matice neco slo (jako driv, tzv.s prstem v nose), ale v necem jsem byla totalne mimo, coz jsem do te doby neznala. Konal se skok z jednicky na trojku, pak jsem to (nekdy snaze, nekdy vydrene) drzela na dvojce. Tak nevim, zda jsem dosahla jakehosi limitu, nad ktery uz muj mozek zkratka nemel, ale pokud mam mluvit za sebe, tak urcite neplati, ze kdyz nekomu matematika jednou jde, tak mu pujde vzdycky

To jsem měl celý gympl a měl jsem to u zadele (jen na soutěže jsem nejezdil) Učitel říkal, že jsem filatelista, protože jsem za pololetí dokázal nastřádat úplně všechny druhy známek (někdy i včetně těch s minusem). Nejhorší pro mě byla geometrie, promítání, překlápění, lomy a další zrůdnosti. To má hlava prostě nedávala.

Ja jsem s jednim geniem chodila. Uz jako pubertak virtuos na cello a na piano, v maturitnim rocniku se rozhodl, ze se bude venovat matematice(a vystudoval ji, u toho jeste stihl navstevovat snad vsechny prednasky z filozofie a psychologie). Mluvi 3 jazyky temer jako rodily mluvci, dalsimi 3 se slusne domluvi. Do 20 nevedel, co je sport, zacal jen tak ze srandy behat a do dvou let mel casy na pulmaraton, rovnajici se urovni narodniho mistrovstvi.....Ovsem nekde Panbuh prida, jinde ubere - mimozemstan, EQ uplne mimo, no, zit se s nim nedalo, ackoli je to neuveritelne insporujici osobnost.

To je fakt strašný, že se s ním "nedalo zlít"...

Ono to jak který předmět dítěti jde je i o tom, jak je schopný učitel zaujmout žáky a předmět pro ně udělat zajímavý. Mě matematika prvních 6 let ve škole bavila šla mi, jezdila jsem po různých soutěžích. Pak změna učitele a matika byl najednou nejotravnější předmět ze všech a i prospěch v ní šel dolů. Na střední a na akademii už mi zas začala jít dobře, ale ten špatný učitel mi ji tak nějak zošklivil nadoživotně. Dodnes mám matiku zakódovanou jako neoblíbenou. A to jsme v zaměstnání jeden čas měli profesora, který nám kolegům dával takové matematické kvizi (z mensy) a mnozí kolegové je nevyřešili. Mě to řešit nebavilo, ale když už jsem se někdy přemluvila tak jsem je vyřešila. Tím chci říci, že špatný přístup kantora dokáže dítěti předmět otrávit navždy.

To jsme měli s fyzikou. Na naší škole maturovalo z fyziky mizivé procento žáků (a to těch co si i doma něco kutili a fakt je to zajímalo i bez školy), zatímco jinde snad každý druhý kluk a některé holky. Učitelé šli ve fyzice spíš cestou represí, výhrůžek a nekonečného memorování. Byla to o hodně těžší matematika plná vzorečků s řeckými písmeny, z nichž polovina prostě byla, ale nikdo nevěděl proč

Co si mám představit pod "komu nejde matematika"? Násobení, dělení, zlomky, trojčlenka a procenta nebo derivace a integrály? Já nikdy neměl problém s matematikou, pod kterou jsem si dokázal představit něco v reálném životě. Což bylo s matematikou v pozdějších letech na gymplu poněkud problematické.

opet - ktera matematika? Oboru je