Mne z okoli prijde, ze pokud nekdo zacne chodit do prace, tak uz se na VS spis vykasle, protoze si zvykne na nejaky prijem a spadnout niz uz nechce. A se zahranicim - proc by se pak clovek vracel?

A proč by se nevracel? Vy si myslíte, že v Česku se žije nějak hrozně špatně?

Jinak poznámka k tomu, co tady někteří odsuzujete a považujete za zhovadilost. Ve většině evropských států je naprosto běžné, že mladí lidi hned po střední nejdou na VŠ, ale mají tzv. gap year. Spíš je neobvyklé, že hned nastoupí na VŠ. Někteří jdou na rok pracovat, jiní cestují, učí se jazyky a nebo třeba jedou dobrovolničit nebo pracovat do ciziny. Záleží na možnostech.

Mně osobně to přijde jako super řešení, protože člověk alespoň pozná reálný život a kolikrát ho to nasměruje úplně jinam. Možná by to snížilo počet lidí, kteří v prváku na VŠ končí a nebo těch, kteří pak ění obor.

On to snad nikdo neodsuzuje. Jen je otázka, zda ten rok opravdu mají platit rodiče.

Měl by se chlapec snažit sám a nenatahovat ruku, jeho chyba, že se hlásil na školy na které neměl. Do práce a nebo za prací do ciziny , ale bez pomoci rodičů.

a vůbec, pošlem ho do lágru

Rozhodne do zahraničí. Ja si tenkrat vybral rok pracovat a hodnotim to zpetne jako chybu.

Dnes titul už skutečně neznamená tolik jako před 20 lety. Já bych mu taky nedal peníze na to, se rok poflakovat a pak "možná se podaří". Kdyby studoval, tak ano. Ale nestuduje - tak ať jde zkrátka dělat. Takový ty roční jazykový čochtačky jsou stejně k ničemu.

Ne v 18 ti letech, ale nejdříve v 19 ti se mladý člověk dostane na vysokou školu. To je již věk, kdy je schopný se rozhodnout. Je na rodičích, zda mají možnost, nebo jestli ho chtějí podporovat. Takovýto mladý člověk, pokud bude mít opravdový zájem si určitě poradí sám a mnohdy je to varianta lepší. Doživotních mamánků je až příliš.

TAl může mu být 19 teď o prázdninách. A u něterých je opravdu jedno jestli je jim 18 a nebo 19. Někteří nejsou schopní se rozhodnout ani po VŠ,

Dá se odjet na Evropskou dobrovolnou službu. Člověk má zaplacenou cestu do a z hostitelské země. Ubytování, dostává peníze na jídlo a kapesné, příp.na MHD. A pak má ještě volné peníze na sebevzdělávání.

Já odjela na rok do Anglie. Stálo to pár korun na oblečení a nějaké nutnosti, co člověk potřebuje. Za peníze na sebevzdělávání jsem udělala certifikát z jazyka. Z kapesného a a zbylých peněz na jídlo jsem platila fitko. Podívala se třeba na tenis a Premier Legaue a ještě procestovala kus Anglie. Vše jde, když člověk nevysedává v hospodách a trošku šetří a je skromnej.

Zkušenost k nezaplacení a ještě jsem si domů něco málo dob ̈vezla. A rodiče to nestálo nic. Ono všechno jde, jen to chce hledat a hned nenatahovat ruku.

Bohužel ale většina mladých nic jiného, než natahovat ruce, neumí. Ale to je zásluha především jejich rodičů, kteří se často chovají naprosto stejně.

Já bych mu pomohl se startem v zahraničí, z vlastní zkušenosti vím, že to je neocenitelná zkušenost a možnost jak se opravdu naučit jazyk, získat rozhled a osamostatnit se.

Jenze mozna tata vi, ze syn je flink....

A přitom je to tak jednoduché. Rok věnovat intenzivnímu studiu cizího jazyka, samozřejmě okamžitě si najít práce a ve volném čase se učit na přijímačky!

Jak to skloubit?

Co synovi vybrat nějakou odbornou dlouhodobou stáž, kterou vy vsichni shledáte za užitečnou a na tu mu přispět? Ono překládat bedýnky v Lidlu asi člověka moc neobohatí do budoucna. To může dělat kdykoliv.

předpokládám, že kluk vylezl z gymplu, takže bych to s nějakou "odbornou" stáží opravdu neviděl dál, než na palety v Lidlu