pouzit stejne zbrane (lez). rict matce, ze jsem dostal neodmitnutelnou nabidku prace v zahranici a ze budu schopen dvou navstev do mesice

Je to prachsprosté vydírání ze strany matky. Nevím jak je stará,ale ať si najde chlapa. Bude vydírat a sekýrovat jeho, jestli ji to bude trpět. Pak ji ovšem není pomoci. Nechápu takové matky. Syn má právo na svůj život.

Jsou chvíle, kdy je asi zapotřebí být tvrdý. Jinak se imaginární Jindřich zcvokne. Je to trochu jiné, ale manželova máma furt volala, že život je na nic, ať jí seženu jed, pistoli, lano..věděla jsem, že takhle vydírá roky. A jednou volala fakt v blbou chvíli a já jsem jí řekla, že pokud to tak cítí, ať to udělá, ale špagát si musí sehnat sama. Že ji najdeme, odřízneme, opláčeme a pohřbíme. Ale ať mi už kvůli tomu propánajána nevolá. Je už dalších 20 let naživu a už tolik neblbne.

Mám podobný "osud", i když ne tak drsný. Maminka zůstala po smrti tatínka sama ve velkém bytě a tak jsem si svou kancelář přestěhoval k ní a jsem s ní prakticky každý den do večerních hodin, kdy jezdím domů za svou rodinou. Naštěstí mi nedělá žádné scény ale s jejím postupujícím věkem a zdravotními problémy se stále častěj stává, že jsem s ní i přes noc, kdy mám občas strach, jestli se dožije rána. Je přirozené, že nechce být maminka pana Jindry sama, i když to možná někdy trochu přehání. Ale v každém případě je to jeho nejbližší člověk a měl by se podle toho chovat.

A až maminka za nějakých dvacet, pětadvacet let umře, může začít žít svůj vlastní život.

Matka nemá kamarádky? Zaměstnat matku něčím jiným. Nový pán, či zviřátko. Kurs něčeho co má ráda, třeba rukodělné práce všeho druhu, nebo jen spolek duchodkyn, umění, turistika. Ať má matka taky jiný život a jak se to trochu rozvolní už nebude celý její svět

Tchýně a uzený.

.

Chlapče odejdi od maminky a dělej nějaký čas mrtvýho brouka. Matinka se bud vzpamatuje a váš vztah se časem normalizuje, nebo se nevzpamatuje a pak skončí sama jako kůl v plotě. Ale musí si uvědomit, že vám ničí život.

Pořiďte jí psa, ať má nějakou zábavu a má se o koho starat. Venku se navíc seznámí s dalšími podobně nudícími se důchodci a třeba si najde i nějaké další koníčky. Nejhorší je unuděný člověk, senior zvlášť.

Jen ne dalšího pejskaře. Tím to trápení jen přenesete z maminky na psa.

Nejdriv naznacit, aby se odstehoval a pak po hadce rozchod. Trosku zbytecne komplikovane, pani redachtooorko :D.

Příběh je možná smyšlený ale ne nereálný. Mám kolegyni, které matka zavolala třeba v šest ráno, že se špatně cítí, ať hned přijede. Kolegyně než se oblékla, zajistila vnoučata, která zrovna hlídala, došla k mamince asi za hodinu. Ta už v té chvíli stála na židličce před otevřeným oknem. Ale nechtěla skočit, prostě ty okna z dlouhé chvíle jen myla. V 84 letech. Když se kolegyně zděsila, matka jen hekla "No já jsem jen ráno cítila takovou tíseň a samotu, sedni si a uvař nám kafe" Když toho telefonování a naopak nezvedání telefonů bylo příliš, zavolala kolegyně lékařce své matky, situaci jí popsala. Lékařka doporučila pobyt ve vizovické nemocnici, kde mají pro seniory nějaký léčebný program - podle mě kapačky s vitamíny, minerály a různými doplňky (spíš takové placebo), vlídné slovo od sestřiček, dobrou stravu a hezké prostředí, to vše v rámci zdravotního pojištění. A teď se paní cítí velmi dobře, prostě se jí někdo věnoval, vyšetřil jí, ubezpečil, že je zdravá, paní si tam mohla popovídat s ostatními pacientkami a už rok je klid. Na závěr jen chci napsat, že kolegyně maminku nezanedbávala, pravidelně ji navštěvovala, telefonovala s ní, dělala jí nákupy atd., jen pro maminku to bylo prostě málo.

To je dost časté a je to nesmírně těžké pro syna. Máma totiž svým jednáním, ač třeba nechtěně, vyvolává u syna pocit viny (syn samozřejmě milující matce vděčí často za opravdu velmi moc), zároveň si syn uvědomuje, že pokud bude stále dávat přednost mámě, tak začne skřípat vztah. Zároveň ale milující partnerka nechce, aby měl partner pocit, že se o něj přetahuje s mámou. Takže vlastně vzniká trojuhelník, který je propletencem pocitu vin a trápení. Myslím, že cestou je otevřít hledí a přímo promluvit s mámou i partnerkou o svých pocitech. Pro partnerku je milující syn dobrý signál do budoucna i pro ní a její děti, muž silně ocení, že partnerka chápe jeho složitější situaci, máma zas pochopí, že vztah se ženou neznamená, že jí syn háže přes palubu. Bude to náročné, ale první krok je mluvit mluvit mluvit se všemi.

Dost pochybuji, že to dělá nechtěně. Nechce zůstat sama a je moc pohodlná na to, aby zvedla zadek a někoho si našla.