Pro nekoho muze byt plnohodnotny zivot napriklad schranovani kramu ( drahy auta, hadry, smuky, ajfouny, ajpody, blbody, srackody a co ja vim co )...a nekomu staci mit milujici rodinu a super kamose, prirodu kolem sebe a vubec tu nadheru, ktera je tu kolem vsude a je ji spousta....tak za me on urcite plnohodnotny zivot muze mit...staci si jen vybrat cestu...

Takhle postižené dítě nemůže žít normální život, i kdyby se kolem toho napsalo milion článků. Bohužel.

Může prožít - subjektivně- hezký život, když má milující rodiče. Ale co když je přežije?

A to je taky subjektivní :-) není taky autista jako autista...o některých to ani okolí neví, jen se jim jevi jako divni

žiju v jednom rodiném domku se švagrem (44), který Downa má; nevím, jestli jsou nějaké "stupně", ale náš Martin je tak na úrovni 2-3 letého děcka; zatím má oba rodiče, s nimi žije; normální život žije ze svého pohledu; je mladý, krásný, bohatý - tak to o sobě říká; miluje fimy na NOVĚ, jak říká "americkej film"; rád pracuje venku; jen odpoledne, dopoledne ani za nic, má svoje vrtochy; nejraději řeže dříví malou pilkou, nebo štípe malé větvičky z průklestu, prostě to, co zvládne sám a do čeho mu nikdo nekecá; jeho šťastný a pohodový život je vykoupen hlavně sebeobětováním mojí tchýně a tchána; on dřel, ona chodila uklízet na pár hodin denně a jinak byla doma; a pomáháte nám i vy, co pracujete, protože Martin má nějaký ten invalidní důchod; jeho tělo je zakrslé, pokřivené, trpí různými neduhy, občas se počůrá, občas i víc.... přesto říkám, že je to v pohodě, protože on je v pohodě a neví o tom, že je jiný; mnohem víc lituji těch nemocných, kterým mozek funguje, a často nic jiného ne; to je podle mne skutečně děs;

Co je to plnohodnotný život. To nemá nikdo z nás, jde o to, aby se blízcí takového postiženého nezhroutili, jeho netřeba litovat, neuvědomuje si svou jinakost,potřeba je hlavně pomoci rodičům

Samozřejmě záleží na definici či představě toho, co se za plnohodnotný či normální život pokládá, ale obávám se, že zmíněná nemoc (Downův syndrom) přece jen tento matkou vytčený cíl více než zkomplikuje...

Záleží na rodině a rodičích jak dalece se budemoci zapojit do společnosti.

A mohu se zeptat, co tedy povazujete za vhodne reseni ?

Protoze lide s DS se proste rodit budou, at se vam to libi ci nikoli. Co tedy dal ?

Otázka asi nebyla určena mně, ale jistě je i takové lidi přijmout jako dar a s láskou, zároveň se však musejí realisticky zvážit síly a možnosti, které jsou k dispozici. Je potřebné se srovnat i s tím, že některé věci nebudou možné nikdy za žádné péče, čili připravit se i na nepochopení či posměch, ale zejména i na možná zklamání. Ani po nich se ale člověk nedá jen tak odložit.

Je-li matka dost mladá (tady je), je reálná šance, že dítě s DS přežije. Asi by taky měla s odborníky probrat riziko narození dalších dětí s tímto syndromem.

Někdy si říkám, kde je hranice mezi osvětou a exhibicionismem.

Každý má tyto hranice jinde

Postavte se na kebuli ale downaci nikdy neproziji plnohodnotny zivot! Proziji zivot plny postizeni, ale oni si to skrz to malokdy uvedomi, takze pak zalezi jen na okoli jak je prijme

Takže v jejich očích ten život je plnohodnotný - sám jste to řekl (ale oni si to skrz to malokdy uvedomi). Nebo si myslíte, že jen ten váš život je plnohodnotný a ten život, který se liší od vašeho je méně hodnotný ??

Pani modelka by se mela zamyslet, jestli masirovani jejich internetovych fanousku svym nemocnym ditetem od jeho narozeni, pro nej bude ten nejlepsi start do sveho plnohodnotneho zivota..