jednu rodinku, kde s nima dcerka spala do 13 v posteli znám, v 16 přišla těhotná s cikánem. Takže opravdu nemyslím, že "děti" co spí s rodičema jsou na tom nějak vztahově lépe. Dítě patří od dvou let na svojí postel a do pokojíku. Později už se to učí velmi špatně...

To je teda fakt argument. Ja jsem svuj pokojik nemela do maturity, a vzala si ve 33 bileho vysokoskolaka.

Podle me at si to kazdy zaridi, jak je mu mile....muj nazor je, ze kdyz od miminka dite spi s mamou, a ma pocit bezpeci, samo se pak rozhodne, kdy uz je toho dost a chce mit svuj vlastni koutek...stejne jako se spousta deti samy rozhodnou, ze uz nechteji kojit (tedy ty kojene dele)

Nekomu to vyhovuje tak, jinemu onak, podle me pokud a dokud jsou vsichni v rodine spokojeni, neni co resit a zbytecne se srovnavat s tim, jak je to jinde

Ja pokladam velkou rodinnou postel za jednu z veci, ktere je dobre vlastnit, ale nekdo to holt muze mit jinak A taky se to muze s casem vyvijet, samozrejme

Přésně Máme 2.5 letou dcerku, stále kojí a spinká s námi v posteli. Sebevědomí jí rozhodně nechybí, všechno chce dělat "já sama!", nic nevzdává, je neuvěřitelně milá, o v šechno se ráda dělí, na úrazy často jen prohodí "auky" a s úsměvem běží dál, má ráda ostatní děti a nemá problém se okamžitě zapojit do kolektivu.. Prostě zlatíčko!

..a nikdy si necumlala palec, ba téměř ani dudlík

No ty koky... Malý človíček, který má svoje jisté, ale zkouší. To jsem dával do odkojení miminka, pak jsem to bral jako "anexi". Miloval jsem ho a miluji stále, ale každý má své místo. Nesouhlasím s tím, že to není průšvih, souhlasím s tím, že je to průser

Děti spí ve svém, když se v noci probudí a je jim zima, nebo mají strach, jdou ke mně. Přijde mi to naprosto logické a přirozené. Když mě nebudí, mohou zůstat. Jeden kopanec a jdou do svého. I já se musím vyspat. Někdy ani nevím, že v noci přišly.Ta starší jde do třetí třídy a návštěvy jsou už velkou vzácností. Nebaví jí přecházet po bytě a spát nehnutě a jako prkno ( mám malou postel x-) Naše štěně spí v pelechu s kotětem. Nemám zasáhnout, aby nebyli změkčilí? A co uděláme s dospělými, kteří si v osamělosti tahají do postele psy a kočky? Neměli bychom je poslat někam psychicky a emocionálně posílit?

Deti mene plactive, otec vice v tenzi...a kdo vic;) nici to vztah manzelsky-muj nazor..

Když školní děti můžou spát s rodiči v posteli tak mám otázku kdy rodiče plní manželskou povinnost?

Otázka nezní kdy, ale KDE

Problém odborníku v těchto věcech je, že každý týden udělají nějaký zásadní poznatek naprosto převracející dosavadně (tedy již týden) přijímanou praxi. Pokud by rodič chtěl držet tempo s odborníky, musel by každý týden zcela převrátit přístup k dětem

připadá mi normální, že pokud má dítě k rodičům dobrý vztah, chce s nimi i spát, protože se tak cítí nejvíce v bezpečí. stejně je to zvláštní - když mají manželé oddělené ložnice - je to divné. Když děti nespí v oddělené ložnici - je to divné. Proč se čeká, že dospělý muž a dospělá žena mají potřebu spát v těsné blízkosti (co si budeme vykládat, sex lze vyřešit jinak), kdežto od dětí se čeká, že tu potřebu mít nebudou?