To je vše historie, teď je doba singles. Kvalita člověka je měřena jeho finanční situací.

Láska, respekt, důvěra, intimita, sdílení, společné chvíle bez dětí, společné chvíle s dětmi.

Ano, konečně téma, které je navýsost důležité a článek je pravdivý ve všem. Až na jednu důležitou okolnost, na kterou ONA zapomíná pravidelně: když napíšete, že mám partnerovi poděkovat za nákup a neřešit, že nekoupil chleba, platí to také o poděkování partnerce. Protože ta láska a pozornost, paní redaktorko, musí být oboustranná. Kdyby na jedné straně chyběla, tak by to šlo přirovnat k situaci, kdy jeden pořád topí a druhý pořád otevírá okno do zimy.

Bohužel v tom ještě není úplně rovnocenné postavení žen a mužů ani u mladší generace. Já mám skvělého přítele, který skoro vždy poděkuje a dcera chlápka, který považuje veškeré domácí práce za ženské, protože to přece vždy dělala maminka....bude na něm patrně práce jako na katedrále !!! A že jsou muži, a to i vysoce inteligentní a vzdělaní, jako malé děti (tzn. že potřebují víc chválit a lichotit, no prostě mazat mu to dost tlustě), to je neoddiskutovatelný fakt, který bychom měly přijmout a zařídit se podle toho!!!

„Pokud šel na nákup a nekoupil chleba, i tak mu poděkujte a oceňte jeho snahu. Uvidíte, že příště půjde s větším elánem

Tohle snad autorka nemyslí vážně. Copak muži jsou malé děti (nebo dokonce snad pejsek, kterého si vycvičím?) ..Oceňte jeho snahu, ježišmarjá, to je jako by muž byl nesvéprávný idiot nebo pejsek. No ty jsi tak hodný, žes poslechl paničku, tak, tady máš pamlsek, dej pac a teď běž hezky na místečko

Ono je to trošku divně naformulované, ale je to z praxe.:-) Prostě když přijde z nákupu, ale nepřinese chleba, tak říct: super, děkuju, akorát příště vem i chleba, prosím. To není o žádném vycvičení pejska. Zatímco když mu řeknete: jsi fakt nanic, ani chleba nepřineseš, tak příště půjdete sama. Vztahy jsou do značné míry i o komunikaci.