V televizi je teĎ výborný seriál Sebeobrana očima vědy. Doporučuji, jsou tam ukázky a hlavně logické vyústění. Mimo jiné klíče také - účínná zbraň.

To už radšej hodte po páchatelovi mobil, väčší, ťachší a určite stále po ruke.

Nesouhlasím!! Ty argumenty proti jsou vymyšlené jen, aby bylo něco v článku a "lepší" využití není lepší.

Takže v čem spočívají klíče v ruce? Tak za prvé v tom, že jsou skutečně v ruce a připraveny ještě před útokem (tři, ne moc dlouhé, ne moc krátké, zbytek klíčů nejlépe v koženém pouzdře nebo v nějaké tkanině v ruce (když je zbytek klíčů počtu 20 tento svazek vhodný není).Prosím nikdy, když jste napaden-a nehledejte v kabelce klíče a nestrkejte si je mezi prsty Za druhé v tom, že se Vám nestane, že byste byla nepřipravená na útok. Pokud někudy jdete a ve své situaci se maximálně na útok připravíte, útočník už ztrácí velkou část momentu překvapení. Klíče jsou prostě jen nouzová varianta boxeru, nemá žádný smysl s nimi hrozit a nemělo by být ani komu. Proč? Protože při osamocené cestě, když se k Vám někdo dostává blízko (i 5 metru je blízko), půlka krize už je tu (i když se samozřejmě nic nestane, svět není plný agresorů), nenechte ho - fakt ne! Pokud by skutečně došlo na nějaký melee útok, ve správně vedeném úderu pěstí na břicho klíče pomohou například v tom, že klouby Vaší ruky nedostanou takovou ránu (rozloží se to i na tu dlaň), ale v podstatě svou největší úlohu klíče splní, pokud budete přemýšlet, zda si je připravit do ruky. Psychická příprava na útok, bdělost, pozornost, neustále přepočítávaný únikový plán. ̈

P.S. Být okradena, znásilněna, zabita můžete být stejně 100% není nikdy, ale proč to sama sobě snižovat tím, že klíče radši nechám v kabelce s tím, že bych si mohla poranit dlaň?

A přidám příběh: Když jdu občas sama hodně pozdě v noci (druhá, třetí hodina), chodím trasou, kterou dobře znám a když se ke mně někdo dostane na třicet metrů, začínám s úhybným manévrem (zrychlím, zpomalím, ještě zbystřím), je to pět minut cesty na cestě, kde na mě prostě útočník počkat nikde nemůže. Jednou jsem ale šla v podobnou hodinu sídlištěm v Praze (za metrem Ládví směr Ďábličák). Je tam hrozně moc domů a ani živáčka. Nerada jsem tam tudy šla. Byla tam místa, kde by se mohl skrývat útočník. Boxer v ruce, mobil a alarm připraven. Jdu, každej roh a křoví malá detektivka (obcházení největším obloukem jako pako). Když v tom se přede mnou za rohem domu (cca 7 metrů) objevil muž, vzhled - NÁSILNÍK:-) (nějaký pán, co se asi vracel unaven domů z herny) V té chvíli jsem byla skokem od něj o dva metry dál, připravena utíkat, ruku na alarmu a začala jsem ječet tak hlasitě a šíleně, že jsem sama sebe překvapila (což, jak víme, nepomáhá). Pána to vyděsilo hodně, zvedl ruce, že mi nic nedělá a nejspíš chtěl přijít blíž, aby se přesvědčil, že jsem v pořádku, načež jsem ho důrazně varovala ať ke mně nechodí, což zjevně rád poslechl a obešel mě kolem sousedního domu. Co nám historka říká? Chodím po nocích dlouho a tohle bylo jedinkrát na opuštěném místě, kdy se ke mně člověk dostal na méně než deset metrů, to je podle mého ten základ.

Hodit do obličeje ano ale jen v případě, že chci prolomit jeho soustředění na obranu a bude následovat rychlý a razantní útok. Kvůli útěku to smysl nemá.

Takže mácháním klíči na šňůrce mate jen malou šanci se strefit do obličeje.

Když si ale vezmete největší klíč do ruky a škrábete s ním a pícháte, tak je pravděpodobnost zásahu citlivého místa větší a udržíte si odstup?

Točení klíči na šňůrce se vytvoří malá úderná energie. Mácháním klíči proti útočníkovi je snad větší?

Tyhle rady mi přijdou dosti pochybné.

Zvláště pak doporučené hození klíčů, kdy máte jen jeden pokus a útočníkovi dobrovolně vydáte nástroj pro pohodlný vstup do vašeho bytu, kam se notabene sami budete mít problém dostat.

Hodit klíče by mě asi nenapdalo...

Ale přidám taky jednu svoji zkušenost: Sídliště Stodůlky, večer, tma; jdu od metra a na přechodu si vedle mě stoupl fakt malý cikánský kluk, určitě pod 16, aspoň o hlavu menší než já. Chytl mě za ruku s kabelkou a vytáhl nějaký nůž, vůbec už nevím jestli dlouhý nebo krátký, a říká: "pojď se mnou" . Normálně se strašně bojím, ale byla jsem prostě jen spíš úplně vyvedená z míry a překvapená tím, že mě nejspíš chce znásilnit takhle malej kluk. Tak mu říkám "vypadni nebo ti dám pár facek" a on "nedáš". A já se prostě jen vytrhla a on chudinka tak poodstoupil, jako kdyby fakt čekal, že ho začnu mlátit. Tak jsem prostě s hranou důstojností odkráčela a jakoby v klidu šla dál. A on na mě jen koukal... Ale zpětně jsem pak byla strachy úplně rozložená... Kdyby mě bodnul, nbo se za mnou rozběhl a bodnul mě, atd... A podotýkám, že bych ho ve skutečnosti ani nezmlátila, ani neutekla; šla jsem z práce, měla jsem lodičky a poměrně úzkou sukni... Ale prostě to chlapeček naštěstí psychicky neustál...

spousta pachatelů něčeká odpor. Radši si najde slabší obět

Ale stát se může leccos:

"Násilník zemřel, žena se ubránila rybičkou"

http://zpravy.idnes.cz/nasilnik-zemrel-zena-se-ubranila-rybickou-fig-/domaci.aspx?c=A040709_122931_praha_jpl

To byla ovšem Ruska, takže jen tak pro zajímavost! Výkony sovětských žen nelze napodobit!

Anebo si (na plánovaný pozdní návrat) sbalte kostým mladistvého anarchisty (kšiltovka, velká mikina s kapucí a palestina přes ksicht). Nikdo je osouložit nechce, natož násilím, a zpravidla u sebe nemají nic, co by stálo za to ukrást.

Dámy, pokud můžete, házejte po útočníkovi cokoliv jiného než svoje klíče a nebo doklady. To už mu dejte raději peněženku...

Jéje,ještě se vracím.Vezměte v potaz,že útočníků je mnohá škála a jejich zájmy se liší.Před zhruba 2 lety,si kráčím v 16 hodin po chodníku na Jiřího z Poděbrad,smutně zírám do zrcadlovky,co jsem vykročila z krámu,kde byla v opravě,sama zmatena,že mi ji tam snad rozbili,vnímám jen to a najednou je do mně strčeno a slyším " dej to sem " a registruji tlustou odbarvenou cikánku,váha 100 kg,výška 164 a věk asi 30 let,tak instinktivně a jak jsem se právě učila odrazit úder,přidržet si útočníka a tu energii úderu obrátit ve vlastní akci ...a tak se stalo,její pracku,co šahala po foťáku jsem odrazila,slovně jsem se ohradila,že to tedy ne a porozhlédla jsem se,vzhledem k tomu,že jsem za ní,ve svém rozšířeném zorném úhlu pohledu uviděla další podstaditou kamarádku a za nimi dva také vypasené kamarády zhruba stejného věku,tak jsem si řekla,že tomu ještě PŘIDÁM,aby to bylo na EFEKT a moment PŘEKVAPENÍ.Tak jsem se v tu cvíli ocitla za jejími zády,přichytila jí za flígr a tu ruku,co se na mně natáhla,tak jsem se tím zpevnila a získala oporu,ještě jsem si jí trochu otočila a nakopla jí do pr... a Vážení,jejich zkoprnělost byla veliká,poslušně kráčeli dál,ani nekvíkli.I já jsem chvíli hledala klid na duši a byla sama překvapená,ale tu jejich nehoráznou drzost,na tu jsem musela reagovat,to bylo tím,jak mně vytrhli z mého soustředění a smutku,taky jsem se lekla ...a bylo to skvělé,no tak jsem si vzpomněla,na celkem veselou akci ,co dobře dopadla.