Tak jsme na tom podobně, jednak jsem opravdu taky Alice a jednak manžel je alkoholik. Ví, že má problém, nemá sílu ho řešit, 10let bere antidepresiva a antipsychotika, protože se u něj projevila paranoidní psychoza( po narození dítěte, což prý může být spouštěč, pokud má člověk genetickou zátěž). Jsme manželé 13let, asi 11 let žijeme tak nějak... Máme 2 kluky 13 a 10 let, je nám 42let. Manžel je inženýr ekonomie, pracuje ve firmě, je pečlivý, pracovitý, naštěstí v práci nepije. Ale jinak se opíjí každý den.Několikrát jsem chtěla odejít, ale vím, že kluci ho mají rádi, on je fakt hodný, ale když se napije, nemůžu ho ani vidět, vadí mi i to, jak dýchá..Tak zůstávám, nestěžuji si, práce mě baví, děti zdravé, dům, jen jsem s manželem kvůli dětem, to není sebeobětování, je to zodpovědnost vůči nim. Nespíme spolu- nechci, nespíme spolu ani v jedné místnosti. Když přijde domů, odejdu nahoru, aby nebyla hádka. Kdyby kluci trpěli, nebo strádali, tak půjdeme, zatím nechtějí,mají tátu rádi, já je chápu. Moje mamka pila, byla v léčebně a asi na čtvrtý pokus se jí podařilo přestat, byla jsem malá a pak v pubertě, ale nikdy jsem nechtěla, aby se rodiče rozvedli, nebo mamka odešla. Tak trochu jsem vyzvídala jejich pocity a vědí, že když je taťka opilý, nemají s ním nikam jezdit. Což on dělá, není úplně "našrot", ale já poznám, že pil. Tak žijeme, nevím jaké vzpomínky si odnesou kluci, já jsem zdravotní sestra a vím, že manželovi selhávají játra, před rokem ležel v nemocnici, a když to takhle půjde dál, selžou jednou úplně. U nás na interně umírají i mladí, na selhání jater, lidově, uchlastali se k smrti. Tak nějak jsem rezignovala na to nějak ho hlídat, říkám jen, ať nepije, když jsem ve službě. Někdy si říkám, že je mi jedno, ale pak si představím život bez něj- střízlivého. Jsem fatalista, nějak to dopadne, něco se stane. Co vy na to? Jsem srab, co se bojí odejít?

Nejste srab, chapu vas.

To je jednoduche... nemusi pit vubec. Bez chlastu se da zit. Odpoved je: Antabus 2x tydne celou 

Antabus je na jatra vetsi sajrajt nez kvalitni vino. Vzdy, kdyz vidim Nespora, pripada mi, jako by tech Antabusu snedl kazdy den celou hrst

jakmile začne člověk chlastat sám, tak je to problém. záleží i na množství, litr vína denně je kurewsky za normou

Ten psycholog je teda kvítko. Má před sebou ukázkového alkoholika a více méně je na vině manželka, že ji to pití obtěžuje.

Tady by měla být jednoznačná rada, že má poslat muže k odborníkovi. Pití může mít příčinu, třeba genetické dispozice.

Až dotyčný přijde o práci, firmu nebo co to má a bude se utápět v dluzích, určitě ti dva nebudou řešit společné aktivity a procházky. 

Spisovatel Stephen King taky jednu dobu pil a fetoval. Manželka mu dala nůž na krk a spravil se.

No, co dělat, je to prostě alkoholik, a jeho pití už tu únosnou mez překročilo. Proč si to nepřiznat. Kamarádka takhle před dvěma lety dala manželovi (jinak neprosto skvělý člověk) nůž na krk, buď antabus, já a děti nebo alkohol a prázdný barák...zafungovalo to, šel na léčbu, zatím se drží a pije opravdu výrazně méně. Ovšem známý, kterém se takto začala opíjet manželka (jenom sklenka bílého k žehlení...) už to neustál, když s jejich tříletým synem to se více než dvěma promile nabořila v autě do stromu. Vezla synka ve tři odpoledne ze školky. Ti se rozešli, a syn je momentálně v neoficiální střídavé péči. Když byla střízlivá, byla to velmi sympatická a energický mladá žena, která pracovala jako osobní trenérka ve fitness.

tak to je neskutečný, fitnees trenérka a chlastá, potěš ...

Pokud to není Moravák, tak je to dle množství alkoholik.

Závislost to začne být, pokud to začne zasahovat do dalších věcí, jako je rodina, práce, povinnosti. Jakmile se člověk začne vymlouvat a tajit skutečnou příčinu toho, proč třeba nepřišel na schůzku apod.. Tenhle pán už příznaky závislosti zcela jistě má.

Taky jsem si driv dal kazdy den 1-2 pivecka. Pekne po veceri u televize. Tak jednou do mesice jich bylo vic a proste jsem se ozral. Tenkrat jsem si taky myslel, ze to mam pod kontrolou a ze se nic nedeje. Uz ani nevim proc, ale stalo se mi, ze jsem si nemohl jeden nebo dva vecery dat zadny alkohol. Pritelkyne me upozornila, ze kdyz si nedam, tak jsem pekne nervozni a podrazdeny. Tak jsem se zacal trochu hlidat a opravdu jsem si vsimnul urciteho stupne zavislosti na alkoholu. Kdyz jsem si svoje 1-2 piva za vecer nedal, tak jsem byl nervozni, podrazdeny, spatne jsem usinal, budil jsem se unaveny. Moc se mi to nelibilo, mame v rodine alkoholika a vim, jake to je. Takze jsem se kousnul a prestal jsem pit uplne. Ted jsem uz 2 roky temer 100% abstinent, dam si kontrolovane 1 pivo za mesic, nekdy ani to ne. Pribral jsem na vaze, hodne jsem zesilil, mam mnohem lepsi kondici, lepe spim a celkvoe se citim mnohem lepe. Myslim, ze jsem mel nakroceno k alkoholismu. Pani Alici muzu jen poradit, at manzela poradne nakope, klidne s podporou od jeho kamarada, jinak se bude hodne divit.

Lahev vína... to jsou tři skleničky... to je cajk 

Záleží na velikosti... Pro mě to jsou 2 skleničky...

Přes den vůbec alkohol nepiji. Téměř každý večer tu lahvinku vína ale udělám taky. Už více jak 5 let. To je jediná šance, jak vydržím čilý až do půlnoci - většinou ještě pracuji. Sednu si na večeři kolem 19–20 hod a chystám si věci na další den. Navíc pak mám dobré nápady, které pak dokáži prodat. Když nepiju, tak jsem unavený, bez nápadů a nespolečenský... Těžko říci, jestli je to u mě časovaná bomba. Je možné, že přijde stres a alkohol mi bude "pomáhat" utéci z toho, ale zatím na mě má pozitivní účinky.

Dr. Nešpor by vás určitě označil za alkoholika. I já si myslím, že lahev každý večer je moc. Doporučovala bych vám tříměsíční abstinenci. Jestli vydržíte, je vše v pořádku, když ne, je to signál k tomu začít se léčit.