Většina zodpovědných lidí investuje nemalé prostředky do výchovy a vzdělání svých dětí, čímž zabezpečuje sebe i celou společnost na léta stáří. Bezdětní příživníci se potom vezou v tom, co pro ně ostatní připravili 

dalsi ktera za 4 roky bude ometat bary a utapet sve zoufalstvi v alkoholu. no bude to smutny pohled stejne jako na ji podobne svobodomyslne zoufalky. ale je to jejich volba, jen at se potom nezlobi na svet ze jsou nestastne a pritom jsou tak free a fpohode. posledno dobou jich dost pribyva a uz je to skoro otravne nekam chodit s klukama aby se na vas tyhle nesnazily "delat dojem".

před x lety jsem měla v práci kolegyni tehdy jí bylo 36 a ta se pošklebovala nebo spíše odsuzovala své spolužáky s tím že oni žijí tak povrchně, hlavně aby měli dům, děcka a baví se jen o vaření. .. To ona hodně cestuje, klidně je půl roku v Kanadě, nebo jede jako pečovatelka na rok do jiného státu aby jej poznala, v Česku má jen malý byt a když je tu tak navštěvuje divadla, výstavy prostě žije,. Nedávno jsem ji potkala asi po 10 letech ! v čekárně u doktora a tak bylo docela času na povídání.  " víš já jsem pořád sama, měla jsem přítele, ale rozešli jsme se, taky ted delší dobu nemůžu sehnat práci nemám praxi tak je to těžký, vzala bych cokoli. Copak já chci tak moc od života? jen nějakýho Frantu, malý domek na venkově, děti ty už jsou pasé ale i kdyby on měl vlastní tak ne nevadí" Prostě jak v pohádce o kobylce co v létě tancovala a v zimě měla hlad. Ted se to žije samostatně, člověk má tolik zájmů a široký záběr, plno kamarádů, ale ti se časem vdají,ožení nebude čas na jiné super akce, a konec konců ty už nebudou tak zábavné jako v mládí a pak bude i Franta dobrej, ale bude pozdě.

Tak mně stačilo setkání po 20-ti letech od maturity. Dvě hodiny po půlnoci už ty soukromé bolístky z vrcholových manažerek a bývalých au pair, které zcestovaly "svět" lezly. Dokonce mi záviděly, že jsem nešla v 18-ti na potrat (jako některé z nich) a mám sebou maturitní fotku moc šikovné dcery.

Me jenom zajima proc se musej vsichni realizovat v Praze 

Protože jinam se dá tak leda jezdit na chalupu??:)))

takže nezná nikoho, kdo má normální vztah - měla by vyměnit přátele, neboť se stýká se samýma tragédama

Odstěhuj se od rodičů a kašli na to Lauro ...

V 26-ti bych to neřešil.

Osobně považuju za zajímavé ani ne tak od čeho je Laura osvobozená (partner, děti), ale spíš, jak si naplnění nabyté svobody představuje. Mnohdy máme naivní představu, že lidé okolo nás jsou věčnými stálicemi našeho života. Okolo padesátky však mnohdy rodiče a blízké příbuzné ztrácíme, sourozenci mají rovněž svoje životy (často se změní, stejně jako my), a i když se navštěvujeme, jsme každý trochu někde jinde. Zůstává nám jen to, čím jsme žili a co jsme rozdali, ať už se tak stalo v rodině, či mimo ni... Lauře přeju dostatek inspirace, radosti a vytrvalosti při naplňování té její cesty...

No,tahle vymyšlená slečna tu bude za pár let psát,že je stále sama a přitom by tak chtěla dítě................

A co když ne a bude stále šťastná (tedy pokud jí dají už konečně pokoj s vtíravými dotazy) i bez dítěte? Dovedete si to vůbec představit?

Zase jeden smysleny článek