kéž by někdy nejedl

Máme přesně ten opačný problém.Sní na co přijde, jídlo musíme schovávat aby nebylo na očích a škemrání dost často končí brekem.Jsme fakt zlí zlí rodiče!!!

Re: kéž by někdy nejedl

naše dítě do čtyř let bylo šťastné,když mělo na celý den jeden suchý rohlík,dneska se bojím,že nás v noci sežeredveře od ledničky se vrtěj víc jak ocas od psa

Hlad je nejlepsi kuchar

vsak oni to nakonec sezerou nez budou hladovet, hladovej clovek sni vsechno, i jine lidi

Re: Hlad je nejlepsi kuchar

Ale ony ty malý mrchy vydrží nejíst klidně i tři dny.

Tak dlouho

jsem přemýšlela, proč moje děti nejí - až jim diagnostikovali celiakii. Najednou mají hlad jak tygři a málem zbaští aj talíře.

Re: Tak dlouho

u nás se jídlo taky zlepšilo,když se přišlo na to,že je autista...

jak jsme bohatí

Bóže, jak jsme bohatí... neuvěřitelné, jak jsme zbohatli

A to jsme jednu generaci od hladu. Vzpomínám si, jak babička vyprávěla, že za války přijeli k nim na vesnici lidi z města a nabízeli šperky za jídlo. A praděda jim řekl, že nemůže, protože v tu chvíli pro něj  bylo důležitější mít jídlo, než spekulovat na zbohatnutí

Re: jak jsme bohatí

Jo jo, moje babička a celá její rodina  byla za války závislá na jídlu od příbuzných z vesnic a pak byl už jen sytém UNRA a potravinové lístky,které vyržely ještě když byla malá moje mamka,které každý přezdíval "paní nejedlá",ale nidko jí její nimrání s v jídle nvyčítal jako mě,kdy mě moje matka dodbyla větou "Když ti to nechutná tak nežer a táhni" tak tohle prosím svým dětem nedělejte raději je nechte trochu vylítat a vyhládnout a pak se určitě pustí s chutí od všeho.

Žádné zdravé dítě

hlady neumřelo. Při přístupu k jídlu. Pokud nechce polévku a dostane hranolky ---bylo by blbé kdyby jedlo co má. Jinak platí pro zdravé dítě nechceš jíst - nemusíš ale nedostaneš NIC jineho. Ani jediný bombonek

Re: Žádné zdravé dítě

taky si myslím

Bohužel mi konzervativnost v jídle vydržela do dospělosti

"Aspoň to ochutnej!" Tuhle větu říkám svým dětem několikrát týdně, když jim předkládám k večeři něco mimo úzce vymezený repertoár jejich oblíbených jídel. (Většinou to moc nefunguje.) Smutná pravda ovšem je, že úzce vymezený repertoár oblíbených jídel mám i já sama. Závidím svým přátelům, kteří si v restauracích objednávají gurmánské speciality. Já, když mám hlad, si prostě nejsem schopna dát jídlo, o němž předem s jistotou nevím, jak bude vypadat a chutnat...

Více o mém VELMI opatrném zkoušení nových jídel si můžete přečíst zde:

http://stastnyblog.wordpress.com/2011/05/27/mesic-stastnejsiho-jidla-„musis-to-aspon-ochutnat“/

Re: Bohužel mi konzervativnost v jídle vydržela do dospělosti

Tohle je u Čechů dost časté - viz výprava z Hoštic v Itálii.

Bohužel mi konzervativnost v jídle vydržela do dospělosti...

Tuhle větu říkám svým dětem několikrát týdně, když jim předkládám k večeři něco mimo úzce vymezený repertoár jejich oblíbených jídel. (Většinou to moc nefunguje.) Smutná pravda ovšem je, že úzce vymezený repertoár oblíbených jídel mám i já sama. Závidím svým přátelům, kteří si v restauracích objednávají gurmánské speciality. Já, když mám hlad, si prostě nejsem schopna dát jídlo, o němž předem s jistotou nevím, jak bude vypadat a chutnat...

Více o mém VELMI opatrném zkoušení nových jídel si můžete přečíst zde:

http://stastnyblog.wordpress.com/2011/05/27/mesic-stastnejsiho-jidla-„musis-to-aspon-ochutnat“/

hmm

Tak já jsem jako dítě byla taky nejedlík. Dodnes si pamatuju, jak mi každé sousto rostlo v puse, nekonečně dlouho jsem žvýkala, než jsem se odhodlala jídlo spolknout. Metoda "nic jiného nebude" na mě neplatila, bylo mi to totiž jedno, asi už jsem měla scvrklý žaludek a jíst sem jaksi nepotřebovala. Maminka vzpomíná, jak se mě v krámě ptala, co chci koupit a já pokaždé chtěla jen rohlík. Místo školky jsem byla u babičky a ta mi nandala na talíř a řekla, že dokud to nesním, nepůjdu ven, všechno marný. Až později ve škole jsem se trochu rozjedla ve školní jídelně se spolužáky a pak v těhotenství. Miminko jsem strašně chtěla a tak jsem si v hlavě usmyslela, že ho budu dobře krmit. Cpala jsem se libovým masem, zeleninou, rybami i mlékem, které bych dřív nepozřela. Nabrala jsem 25 kg a chutě mě už nikdy bohužel neopustily...

Re: hmm

Ano, tohle taky znám. Jako osmiletá jsem byla dva měsíce v ozdravovně. V té době byly v takovýchto institucích zakázány návštěvy. Rodiče se mě po návratu zděsili - přijelo dítě vyhublé jak z koncentráku s černými kruhy pod očima. Neplatilo nějaké "nechceš nejez". Prostě mi tam podávané jídlo nechutnalo, schovávala jsem je, jak se dalo, abych je pak někde vyhodila a neexistovala metoda, jak do mě dostat něco, co jsem nechtěla.

Taky mě dnes občas mrzí, že mi tento přístup k jídlu nevydržel.

Nechceš? Nejez.