Mně bude pětačtyřicet a taky jsem nikdy nespal s mužem.

Tedy pokud jde o spánek jako takový, tak na vojně jo, ale jinak ňyc.

jó, ve třiceti

to jsem taky s chlapem oka nezamhouřila, to je normální. dneska už si chvilkama zdřímnu.

Je to opravdu problém?

Čtu si tady ty vaše příspěvky a docela mne to uklidnilo.Nikdy jsem nepoznala kluka s kterým bych se chtěla vyspat.Bude to znít možná blbě, ale já měla vždy pocit, že si mne nezaslouží.A tak uplynul nějaký čas a nedávno jsem oslavila 27. narozeniny a všichni okolo mne už mají rodinu, svatbu atak.Začala jsem se cítit osamělá a mít pocit, že mi něco utíká.Mám rodinu, skvělý přátele, vlastně jsem spokojená, ale pro okolí jsem divná.Ted jsem přes dva měsíce zamilovaná, je o něco mladší a vůbec nespěchá.Máme si co říct, máme společné zájmy, pracujeme spolu a je neuvěřitelně romantický a něžný, takže pokud to má vyjít, tak jedině s ním bych chtěla to poprvé.Ale je tu strach, z toho co si o mne řekne, že v 27 letech jsem neměla sex.Mám strach, že se mi v lepším případě bude smát, možná mne i opustí.Poradte někdo prosím z vlastní zkušenosti, bude to pro něj pocta a nebo se vysmějě?Bude si mne považovat a nebo naopak?Mám z toho v hlavě guláš, jsem zamilovaná a nechci nic zkazit.

Re: Je to opravdu problém?

Pokud se ti vysměje, tak je blb a nestojí za to. Jednoduché.

Opravdu není mnoho dobrých chlapů?

Myslím si, že dnes opravdu slušného člověka není úplně jednoduché najít, ale zároven si myslím, že nezavadit o něj do 30 let je opravdu zvláštní. Clovek se pohybuje ve společnosti a pokud jen za neco stojí, druhé pohlaví o něj zavadí. Je tu také druhá možnost, že dotyční prostě vidí, že mít partnera druhého pohlaví se nosí a tak ho chtějí také, ale ve skutečnosti o něho třeba zájem nemají. Mohou být dámy třeba frigidní, páni impotentní. I to se může stát. Sex je třeba vůbec neláká a je těžké si to přiznat, tak hledají výmluvy, proč nejde a nejde toho pořádného partnera najít. 

Re: Opravdu není mnoho dobrých chlapů?

Ne ne, dobrých chlapů opravdu není mnoho, a ještě k tomu se hodně dobře schováváme, aby nás jen tak nikdo nenašel  

Podobný osud z mužské strany

Já jsem něco podobnýho, ale z mužské strany.V 35 jsem ještě panic.Vždycky jsem měl jiné zájmy než ostatní a tak zatímco ostatní zkoušeli po hospodách, kolik piv vydrží, tak já si četl svoje knížky a byl jsem spokojenej. Vztahy jsem neřešil, říkal jsem si, až to přijde, tak to přijde, jenže nepřišlo. Nikdy jsem nebyl zamilovanej, nikdy jsem si nevšiml, že má nějaká ženská o mě zájem, ale je otázka, jestli bych to poznal. Jenže se pohybuju v oblastech, které ženami moc neoplývají, nesnáším smrad hospod, hluk diskoték a parfémy. Kolem 30ti jsem došel k závěru, že by to chtělo štěsní trochu pomoct a od té doby pročítám inzeráty na seznamkách, ale žádná tam o sobě nepíše nic,podle čeho by se dalo odhadnout, že by měla podobný pohled na svět. Občas na něco odepíšu, párkrát jsem si i dal inzerát,ale skoro nikdo nereaguje, takže ani nevím,kde dělám chybu, protože nemám žádnou zpětnou vazbu. Takže mi nebývá než to zkoušet dál.

Podobný osud

Ahoj, Váš článek mě oslovil. Mám stejný osud. Je to opravdu těžké. Moc bych si přála milujícího a hodného manžela, ale stále více se bojím, že nikoho takového nenajdu. Po třicítce je opravdu těžké hledat. V několika komentářích ke článku jsem četla názor, že jsi moc upnutá na svůj problém. To je pravda, je to to samé u mě, ale nejde nemyslet na to, že jsem ještě neprožila žádný vztah. Zkoušela jsem i sama hledat, ale není to lehké...Umanula jsem si, že si nebudu vybírat a s prvním, kdo se namane začnu chodit, ale nejde to, když mezi dvěma lidmi nic není. Nejsem ani ošklivá a ani hloupá, prostě se to tak seběhlo.

Dnes můžete být homosexuál, transexuál  a nevím co ještě a jít s pravdou ven a všichni vás pochopí, ale říct něco takového. Všichni se vám vysmějí a ztratíte veškerý respekt. Ale nejde o ostatní, mně vztah opravdu chybí. Mám ale obavy, že se nic nezmění. V tomto věku je asi opravdu pozdě. Po třicítce už můžete dělat jen kompromisy.

Rozumím ti.

Už dlouho jsem nečetla článek, který by mne tak zasáhl. Jak strašně Karolíně rozumím. Prošla jsem si tím samým, byla jsem pro všechny chlapy skvělá kamarádka, inteligentní, sportovní, oblíbená holka do nepohody, s mnoha zájmy, se kterou si dokázali celé dny povídat a pak se vrátili ke svým slepicím, protože si nedokázali představit, že já bych nikoho neměla a nebyla už dávno zadaná.

Ty potupné situace na gynekologii vyústily k tomu, že jsem tam přestala chodit vůbec.

Výběr partnera se omezil pouze na to, aby byl schopen tuto mou situaci nějak vydýchat a nevysmál se mi do obličeje.

Kýženého mužského exempláře jsem se dočkala v 35 letech! Ve 38 se mi bez sebemenších problémů narodil nádherný zdravý syn. Nicméně to mé kritérium pro výběr partnera není zcela ideální a pořádně to občas drhne. Takže moje rada je - ke vztahu je třeba i vzájemné souznění, nestačí fakt, že mu nejsem k smíchu. To je ale těžké, těm, se kterými jsem jinak souzněla, jsem k smíchu byla. Takže každá rada drahá! 

Re: Rozumím ti.

Víš, co mi přijde divné? Že když jste si dokázali s těmi chlapy povídat celé dny, že ta tvá nezadanost nevyšla najevo. O čem jiném jste si povídali, to přeci muselo někdy přijít na přetřes, vztahy a vše okolo. Neznám chlapa, kterého by něco takového nezajímalo, a který, když natrefí na takto popsanou holku, by se aspoň oklikou nezeptal, případně i něco nezkusil. Pokud to opravdu je, tak jak popisuješ. A znám i dost takových, co jsou sice se slepicemi, ale pokud by potkali takovou, jak se popisuješ, dali by těm slepicím vale. Takže, něco je asi trochu jinak, nebo je v něčem prostě nějaký háček.

hlavu vzhuru

Ja byla panna do 27 a myslela jsem si uplne to same. Dokonce jsem uvazovala o znamosti na 1 noc apod., jenze jsem dospela k zaveruto co mam muzu dat jen jednou a chci to dat tomu,koho budu milovat a komu budu verit. Takze si muj pritel musel pockat, nez jsem vedela, ze je to On.

Hlavni je prestat myslet na to, jak moc chci milovat a byt milovana - staci byt sama sebou, mit nejake zajmy a chodit ven :) Osobnost je to, co zaujme pro delsi vztah, ale na zacatek trosku kocici natury k seznameni rozhodne neuskodi.

Tak hlavu vzhuru, nepodcenovat se a hodne stesti! Vzdyt ten, kdo Vas ziska, si muze jedine gratulovat!

neber si to

Taky existuje spousta párů , které spolu ze setrvačnosti sice

spí, ale jinak si už nemají o čem povídat. Být dobrá kámoška na pokec není vůbec špatný. Škoda, že se neznáme

Odvahu!

Myslím, že Vaše zdravé sebevědomí jen trochu narušuje absence intimního života. Jsem si jistá, že když si žena věří, září to z ní. Prostě hoďte za hlavu, že "to" ještě nikdy nebylo. Až budete ve společnosti muže, který Vám bude imponovat, tak si dejte předsevzetí, že ho prostě sbalíte. Koketujte, lichoťte, usmívejte se a škádlete ho, a tohle pořád dokola. Jendou to zabere. Občas se stává, že clověk potká někoho, kdo se mu ne zrovna líbí, ale sex appeal to předčí. Toto, věřím, že by mohl být dobrý start. Někdo, kdo s Vámi až tolik nezamává citovým vzplanutím, ale spíš chtíčem. Ten pravý jednou příjde, chce to jen začít více konat a méně přemýšlet. PS: Když muž nezabere na náznaky (někteří jsou poněkud natvrdlejší) tak se osmělte a přímo ho pozvěte k sobě domů. Přímočarost muže odzdrojuje. Hodně stěstí!

Re: Odvahu!

Pěkně napsáno.