Mě se článek líbí, možná proto, že vím o čem ten člověk píše. Běh je skvělá psychoterapie, lepší než všichni psychologové...

Pokud to vezmu jako literární pokus o přitakání schopenhauerovskému (inspirovanému buddhismem) vidění světa (štěstí je vyhnout se bolesti), ale zároveň jakousi "paradoxní intencí" dosahované pomocí běhu vymezení se vůči němu a snahu překonat tento lidský úděl (svět je utrpení, což je jedna z buddhistických pravd), pak ok... Jinak bych zkusila Freuda a ptala se, jak moc byl táta na pána v dětství tvrdý a jak moc ho to mužství s..., že se potřebuje takhle chlapácky "překonávat".

Než dávat každému mínusy (což umí kdejaký trouba), měl by pan Vorlíček něco napsat, jeho názor by mě zajímal.

V článku je hodně pravdy, ale - samotný běh není návod na život... sport samozřejmě pomůže k lepšímu životu, ale není to jediný faktor. Člověk nikdy není připravený na všechno, ať už má fyzičku sebelepší.

ten člověk má hlubší problém a před ním neuteče, měl by vyhledat psychologa

Teda takovou depku jsem po přečtení příspěvku o běhu ještě neměla. Plánovat životní tragédie?? Být na sebe

nejtvrdší? Život je o lásce a to hlavně k sobě sama. Kdo nemá rád sebe, nemůže být šťastný. Tenhle písemný počin nechápu...

Hrozny kecy.

Tedy nic proti všemožným výzvám a vzletným řečem o běhu, ale já bych prostě nezatahoval běh do řečí o tom jak by člověk měl nebo neměl být připravený na různé krajní životní zkušenosti. Běh je prostě jen během a pokud měl sloužit svému "pánovi" k jakémusi sebemrskačskému tréninku, tak je cosi špatně. Je celkem časté, že člověk, který začal běhat (a vydržel u toho) zjistí co mu celý dosavadní život unikalo a najednou "objeví" v sobě toho pravého sportovce, je to v podstatě i můj případ. Ale tak nějak mi nejde pod fousy dělat z běhu něco nadpřirozeného, jakousi mantru, která zárověň vyřeší všechny další problémy. Nevyřeší, je to jen běh. Autorovi přeji hodně bezbolestných kilometrů, při kterých bude myslet jen na pozitivní věci.

Jenže on má přístup takový, jaký má, tak proč to nebrat jako fakt, že to má takto, byť je to neobvyklé? Ostatně, třeba takoví tibetští maratonští mniši běhají x let, ale ne proto, že je sportování baví, či že mají sportovního ducha, ale mají to jako zkoušku a jako cestu k nějakému dalšímu životnímu posunu, s běháním nesouvisejícího.