Diky za Vaše názory. Jenom bych ještě dodala: S Lenkou se celých 15 let, co jsem s manželem, pravidelně vídáme a troufám si říct, že jsme k sobě měly a máme pěkný vztah. Nemá děti. Její bratr ji nenutil, dlouze si o tom povídali. O mé nemoci od roku 2009 věděla. V mé ani manželově rodině se tato nemoc nevyskytovala. Já jsem ta první. Vůbec jsem se nespoléhala na to, že mi prostě manžel nebo někdo " sežene" ledvinu. Jo a ledvinu dárci odebírají laparoskopicky, takže opravdu mohla jít brzy domů. Přeji hezký den všem.

Ji to tenkrát nenapadlo samotnou?

Máme podobný případ v rodině - dárcovství mezi sourozenci. Tedy ten nemocný nikoho nežádal, ledvina mu byla nabídnuta...

Ale nechtěla bych být v kůži toho, který jako JEDINÝ může darováním orgánu pomoci blízkému.

Asi to tu slíznu, ale neumím si vůbec představit, že bych šla požádat bráchu, aby dal mýmu muži ledvinu... Postavit ho před takovouhle volbu? Buď odmítne, a myslím, že by na to měl plné právo, a bude se tejrat výčitkama svědomí, že nepomoh, anebo neodmítne (kdoví proč? opravdu to myslel zcela vážně a pro švagra by se doslova rozdal? nebo se jenom bál, že na něj pak budem koukat skrz prsty?) - a co bych dělala, kdyby se třeba o pár let pozdějc zranil nebo mu ta jediná ledvina onemocněla, nebo by mu onemocnělo jeho vlastní dítě a on už by neměl, co mu dát... No, asi bych si nikdy nedovolila takovou věc po příbuzném žádat.  A pevně doufám, že ani moji sourozenci mě nikdy o nic takového nepožádají. Pokud bych snad měla někdy svojí švargrové darovat ledvinu, tak bych to radši udělala čistě ze svojí iniciativy, pokud bych teda opravdu chtěla.

Klidně mě kamenujte, že jsem sobec, ale zkuste si představit, že té její švagrové třeba podobně onemocní dítě (koneckonců, zjevně mají ledvinové onemocnění v rodině) a vhodný dárce se nenajde. To bych si pak s tou svou zbylou ledvinou mohla jít lehnout pod vlak...

Tak to si slíznete pěkně.

Švagrovou pustili druhý den po operaci?? Já zírám  ....  Jinak souhlasím s Pavlou.. mě přijde, že když projdete vyšetřením a jste zcela zdráv a tedy vhodný dárce, tak pak by to asi udělal každý.....

No ale asi neudělal koukám.. alespoň podle reakce. 

Hele, super. Zlatá švagrová. Jenom si tak říkám... neudělal by to každej? Už jenom pro ten svůj dobrej pocit? Copak by ta švagrová pak mohla spát? Vlastní brácha jí poprosil, zda by matce jeho dítěte nemohla darovat ledvinu.... měla vlastně na výběr? Já to nemyslím zle, samozřejmě, že je to krásnej čin, možná by se našel někdo, kdo by odmítl....

Tak dát svůj orgán, který taky ještě můžu v životě někdy potřebovat sama, pro "svůj dobrej pocit" - ne, to si opravdu myslím, že by každej neudělal... Zvlášť když si uvědomíte, že to, že se transplatnovaný orgán opravdu "chytne" není stoprocentně jisté a i pak to není pomoc "na furt", ledvina průměrně vydrží 10-15 let.

K tomu to, že po stránce bolestivosti je to horší zákrok pro dárce než pro příjemce...

Já se takto rozhodovat nikdy nebudu, mám svou vlastní už jen jednu, ale v době, kdy jsem o tu druhou přišla, jsem se o problematiku dost zajímala a některé informace mě tenkrát dost překvapily.

Klobouk dolů před švagrovou - a nakonec i před současným zdravotnictvím, protože propracovanost systému párových či dokonce mnohonásobných výměn je prostě fantastická.

Teda to je super zenska, ta Vase svagrova. Podstoupit takovou zavaznou operaci, vzdat se vlastniho organu...opravdu strazny andel