Jste dospělé? Otestujte se.

Vysvětlíte příteli své pocity a domluvíte se hranicích pro své soukromí. S jeho podporou se dokážete domluvit i s tchyní, aniž aby se cítila odstrčená a zraněná, vytvoříte si nová pravidla, včetně financování vašeho bydlení.

Vezmete na sebe do určité míry svůj podíl viny a věnujete čas pomoci vyhledávat pro něj další pracovní možnosti – na svůj vlastní úkor.

Cítíte se bezbranná a delegujete nové uspořádání vašeho života na přítele, matce se spíše vyhýbáte, ale snažíte se k ní být vstřícná – aspoń „na oko“.

Vnímáte to jako svoji prohru, vaše sebevědomí jde dolů a oba tak trochu „jdete ke dnu“

Vše společně proberete, nenecháte se vmanipulovat do pocitů viny, ale emočně jej podpoříte. Dáte najevo respekt k jeho schopnostem, budete se zajímat o možnosti jeho uplatnění, nebudete mu do toho ale nijak zasahovat.

Vysvětlíte příteli své pocity a domluvíte se na hranicích pro své soukromí. S jeho podporou se dokážete domluvit i s tchyní, aniž by se cítila odstrčená a zraněná. Vytvoříte společně nová pravidla soužití, včetně financování vašeho bydlení.

Cítíte se bezbranná a delegujete nové uspořádní vašeho života na přítele, matce se spíše vyhýbáte, ale snažíte se k ní být vstřícná – aspoň „na oko“.

Z vašeho vztahu se vytratí blízkost, je doprovázen výčitkami, s matkou nedokážete komunikovat, máte tendenci jí nakonec uvolnit její předchozí pozici a cítíte se zrazená a ublížená. Vše řešíte stížnostmi spíše u kamarádek, majících pochopení.

Ve svých krocích v rámci vedení se budete opírat o svého nadřízeného a na něj se budete ve svých rozhodováních odvolávat.

Přijmete to jako výzvu dokázat sobě i ostatním, že na to máte. Jste si vědoma toho, že můžete čelit útokům ze strany soupeřících kolegů, ale to vás nesvede k autoritativnosti a nekompromisní direktivitě.

Budete se snažit vyjít vstříc všem, abyste „získala body“ a byla oblíbená, a to i za cenu, že budete nakonec leckdy nucena přebírat zodpovědnost za většinu oddělení a pracovat za druhé.

Partnerský vztah vám schází, ale dokážete žít i tak svůj plnohodnotný život, jehož těžištěm jsou vaše zájmy, přátelé, práce atd. Na podobné dotazy dokážete odpovídat po pravdě - s úsměvem a hlavou vztyčenou…

Není vám to příjemné, odpovídáte vyhýbavě, ale přesto to navenek zvládáte s graciézností, i když vevnitř prožíváte napětí.

Dotazy blízkých lidí tohoto typu vás zraňují. Nedokážete jim čelit asertivně, padne-li podobná otázka od lidí, ke kterým až tak blízký vztah nemáte, reagujete agresivní odvetou, nebo pláčem. Vaše sebedůvěra jde postupně dolů.

Je to pro vás stres, ale navenek to nemůžete přiznat. Občas vybuchnete jak v práci, tak často kvůli malichernostem i doma. Vysvětlit to a omluvit se může být někdy problém, ale jste si toho vědomá, přemýšlíte o tom, jak věci u sebe vylepšit.

Kritiku ze strany druhých vnímáte vztahovačně, nedokážete ji alespoň dílčím způsobem přijmout, vracíte to nazpět protiútokem, jako nejvhodnější řešení vidíte odchod z práce.

Respektujete požadavky šéfky, současně víte, že „záběh“ je nutný, což si s ní dokážete obhájit. Umíte se zeptat druhých bez pocitů viny i uznat občasnou oprávněnou kritiku.

Budete hledat dočasný způsob náhradního příjmu a motivovat k témuž i manžela. Ekonomická soběstačnost je pro vás důležitá, doma společně proberete přechod na úsporný režim.

Předpokládáte, že by se měl nyní konečně více exponovat manžel, dáte mu to zřetelně najevo, pokud bude trvat na půjčkách od matky, asi z toho budou hádky, ale nakonec byste na to byla ochotna přistoupit.

Přestože matka dříve přes peníze ovlivňovala vaši domácnost a cítila se být oprávněná mluvit do vašeho života, řeknete si, že je to přeci jen matka, peněz má dost, a požádáte ji o pomoc.

Sdělíte to svým kamarádkám a hledáte u nich podporu, emočně to nejste schopna zvládnout ani pochopit, vaše pracovní výkonnost je výrazně snížená, ale přeci jen si snažíte udělat v hlavě pořádek, i když převážně pláčete.

Do celé situace zasvětíte rodiče, děti, kamarády, hledáte koaliční spojenectví proti němu a „tý ženský“, nabízíte, ať k ní odejde co nejdříve, prostě ať „vypadne“, byť vaším přáním je jeho návrat k vám.

I přes všechny okolnosti se snažíte zachovat chladnou hlavu, zanalyzujete si pro sebe celou situaci a vaše šance do budoucna, vyhledáte pomoc a podporu v psychologické poradně.

Dokážete prolomit ticho svého okolí s pochopením pro jejich bezradnost a požádáte, abyste mohla být i nadále brána jako ten, koho se nemusejí ostatní bát. Otevřeně pojmenujete své pocity a potřeby, aniž byste se za ně musela omlouvat.

Snažíte se vysvětlit své nejbližší kolegyni, že byste byla ráda, kdybyste byla brána jako dříve, i když jako dříve nejste. Uděláte si z ní prostředníka pro ty další…

Je to pro vás stejně těžké, jako pro ně. Nevíte, kde to prolomit. Oni vás svou ohleduplností možná trápí více, než vědí, ale pro vás není snadné požádat o pomoc v podobě normální komunikace.