Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

hranice a důslednost
Dobrý den, můj problém se netýká až tak vlastních dětí, jako spíše synovce. Je mu 8 let a vždy byl takový divoký. Dnes jsem zažila dosti zklamání. Mám tři děti, z toho syn je tělesně a mentálně postižený. Synovci byli zhruba na hodinové návštěvě s námi na zmrlině. Ten mladší se celou dobu bavil tím, že syna parodoval a vysmíval se mu. Několikrát jsem jej jemně upozornila, že to není vhodné. On nereagoval. Více méně jsem to nechala být, aby byl klid. Mohu říct, že mě to mrzí, protože jsem se s výsměchem setkala poprvé a ještě od člena rodiny. Otázka zní. Mám to řešit se sestrou, upozornit jí na to? Ona je na něj hodně upnutá a i v době kdy nám terorizoval psy a to i před ní se ho zastávala. Mám riskovat vztahy se sestrou? Bojím se také, aby nedošlo k tomu, že ostatní mé děti, které se ve svých starších bratrancích vidí, převezmou toto chování a tento postoj k postiženým.
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, pokud sestra není nakloněná něco řešit, nezbývá Vám, než řešit sama. Tedy žádné jemné upozorňování, když evidentně nepůsobí, ale jasně řečeno "Pepíku, nelíbí se mi, že po Kájovi opakuješ a vysmíváš se mu. On není zdravý a nemůže za to, a já si přeju, aby měl aspoň kolem sebe lidi, kteří se k němu slušně chovají. Tak jak to uděláme?" Požádejte Káju o spolupráci při dosahování cíle "ať se okolí ke Kájovi hezky chová". Může něco navrhnout on, nebo když nebude vědět, nabídněte možnosti (bude k němu vlídný? nebude si ho všímat? půjde do jiné místnosti?). Držím palce v nelehké situaci!
hranice a důslednost
Dobrý den. Mám moc velký problém, který trvá již delší dobu. Moje 6ti letá dcerka, je strašně neposlušná, umíněná, drzá atd. Neposlouchá na domlouvání, prosby, sliby, odměny ani bití. Nic nepomáhá. Nechci vést výchovu násilím ani řvaním, nebo výhrůžkami, ale vůbec si nevím rady. Jinak je to moc hodná holka, kamarádská, šikovná a když chce tak se s ní dá domluvit. Jenže když se jí prostě nechce, tak přes to nejede vlak a hotovo. Např.: 14dní byla nemocná. Včera šla opět do školy a vše proběhlo bez komplikací, ale dnes ráno jsem jí budila, aby se oblékala že už je čas vstávat, ale ona že ne, že se jí nechce a že nikam nepůjde. Tak jsem jí začala oblékat sama a ona ať jí nechám, že mám studené ruce, tak říkám aby se oblékala teda sama. Opět odpovídá, že ne, že jí bolí nožičky a všechno. Tak jsem řekla, že teda jestli nepůjde do školy, tak musí k paní doktorce na kontrolu. -NE. Já nikam nejdu, já chci být doma. Tak jsem začala s výhrůžkama, že dojdu pro vařečku a že bude bita. 1/1
Eliška
Mgr. Markéta Klingerová
...
hranice a důslednost
A jestli to tak chce. Ona že ne, ale že nikam nejde. Nebo odpoví, že klidně ale i když jí potrestám násilím, stojí si za svým. Obrací se na babičku aby jí pomohla. Bohužel bydlím stále s rodiči a sourozenci. Všichni mi s výchovou pomáhají, nejvíce maminka, ale právě ta mi mou výchovu komplikuje, ptotože dcera u ní vidí zastání a vždy když od něco požaduji- od mytí rukou, po úkoly, jídlo, úklid atd... Chci aby se umněla sama rozhodovat, ale ne aby byla takhle neposlušná. Problém je také v tom, že jsem týden v měsíci pracovně mimo domov a jsem odkázaná na maminčino hlídání. Také, pokud se naše názory ohledně dcery lyší a ona je zrovna u toho přítomna, uposlechnu matčinu názoru, aby dcera viděla, že i já svou maminku poslouchám, i když jsem už dospělá. Nechci se totiž také s matkou před ní hádat. Neví ale jestli to dělám správně, protože se nic nemění. Naopak si myslím, že moje autorita u ní naopak klesá a ona si dělá čim dál víc co sama chce. Je to strašně těžké a už nevím jak dál. 1/2
Eliška
Mgr. Markéta Klingerová
...
hranice a důslednost
Problem se vztahuje již ke všem požadavkům na ni. Nečistí si zoubky, ani když nabídnu že si je půjdeme čistit obě spolu. Neobléká se sama, neuklízí si hračky ani pastelky, chodí spát velmi pozdě- kolem 23.00 někdy i později, s odpovědí že se jí ještě nechce. Odmítá normální plnohodnotné jídlo a vyžaduje např jen chleba s máslem a se solí, těstoviny s máslem a se solí. Stravu naprosto bez živyn. Když dostane to co ostatní, řekne že jíst nebude. Jenže nakonec stejně dostane něco jiného. Většinou ten chleba s máslem. Samozřejmě sladkosti může jíst pořát. Dostává lásku ze všech stran, dárky, každý den nějakou drobnost z nákupu. Ale již sleduji, že jsou už všichni i včetně matky z jejího chování zklamaní a nevíme jak s ní dál. Jsem též moc zklamaná a prosím o radu. Je to mé jediné dítě a vím, že může být hodná a skvělá holka. Jen nevím jak na to, aby to pro ni také nebylo najednou moc těžké a zvládla to. Děkuji moc a přeji pěkný den. Eliška. 1/3
Eliška
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Eliško, je třeba předcházet tomu, aby se roztočil kolotoč odmítání. Když dcerka řekla, že nebude vstávat a nikam nepůjde, nezajímala jste se o to, co ji k tomu vede, jaké má pocity. Proto vše další už byl boj o moc. Nejprve dejte najevo zájem o její důvody a pocity, pak teprve vymezujte hranice. Vy jako dospělá byste neměla svoji maminku "poslouchat"; můžete jí dát za pravdu, pokud s ní souhlasíte, ale pokud ne, máte jasně říct, že vy to děláte tak a tak - správně jste si všimla, že tímto jednáním u dcerky ztrácíte respekt. Není totiž pravda, že dítě má maminku poslouchat, protože je to jeho maminka; dítě vedeme k tomu, aby něco udělalo proto, že to samo o sobě má SMYSL. Jestliže jste přesvědčená o tom, že něco má smysl, ale protože Vaše maminka si myslí něco jiného, uděláte to podle ní, říkáte tím své dcerce, že Vaše názory žádný smysl nemají. Pokud jde o jídlo, neměla by dostat něco jiného, pokud si jen vybírá; ať nejí - příště si to rozmyslí. Když má zkušenost, že stejně dostane něco jiného, tak proč by toho nevyužívala? A dokonce dostane sladkosti? Vysvětlete jí, že sladkosti odnímají tělu živiny, takže pokud je tělu odmítá dodat (tím, že sní hodnotnou stravu), nemůžete ještě přihoršovat cukrátkem. Také nemusí každý den něco dostat - tím devalvujete význam dárku. Pocit zklamání je zcela Váš a nemá s dcerkou a jejím chováním nic společného - měla jste nějaká očekávání, která Vám dcerka nyní nenaplňuje; ona vaše zklamání cítí a bere si to tak, že taková, jaká je, není dobrá, není pro Vás přijatelná. I z toho může pocházet ona "odbojnost". Přijměte svou dcerku, respektujte ji, buďte sama sebou a stůjte si za svým jak ve vztahu k dcerce, tak ve vztahu ke své mamince. Přeji pěkný vztah s dcerkou!
hranice a důslednost
Dobrý den,chci se zeptat na 4,5letou dceru.Od září chodí do školky a pani učitelka říkala,že ve školce je vystresovaná,při zvýšení hlasu plačtivá.Doma ale taková neni spíše poroučí.komamduje musí být po jejím.Při zvýšení hlasu nepláče ale jakoby se nafoukne a vše si většinou vyvzteká.Prosím o radu.Děkuji
hankapipalova@seznam.cz
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hanko, pořiďte si knížku Děti potřebují hranice, a aplikujte; dcerce do budoucna nepomůžete, když ji necháte řídit vaši domácnost a vše si vyvztekat. Zároveň s hranicemi a důsledky budujte její sebedůvěru. Pak by mohly přejít i problémy ve školce. Přeji dcerce, aby byla brzy ve školce spokojená.
hranice a důslednost
Dobrý den, pracuji celý život jako učitelka ve školce a už jsem starší generace.. Ve školce jsme naplánovali sáňkování, dopředu jsme to všem rodičům řekli. Přesto přišla jedna maminka s holčičkou, která měla jen punčošky, kotníčkové botičky a sukýnku. Maminka to odůvodnila tím, že její dcera "je osobnost a nenáchá si do výběru šatů mluvit." Řekla jsem, že v tom případě ale musí holčička jako osobnost nést následky svých rozhodnutí a nechala jsem ji ve školce s dětmi, které z nějakých důvodů sáňkovat nemohly. Maminka si teď na mne stěžuje ředitelce (oficiálně). Já se ale domnívám, že jsem postupovala správně i podle moderních metod výchovy... Buď dítě přesvědčím, že se musí na sáňkování nějak obléci, nebo se obeče jak chce, ale pak se poučí, že musí někdy rodiče přeci jen poslechnout. Nevím,co jiného jsem mohla dělat. Zařídit děvčátku zápal plic by bylo pro poučení až moc tvrdé. myšleno s nadsázkou...
Marta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marto, souhlasím s Vámi.
hranice a důslednost
Dobrý den,Markéto. Chci Vás poprosit o radu s tříletou beruškou. S dcerou máme velmi hezký vztah a praktikuju hodně kontaktní výchovu,neustále se mazlíme,pusinkujeme,50x denně mi říká,jak mě miluje.:-) Problém je,že jsem ji rozmazlila v tom,že se neustále nosí. Po chvíli chůze ke mně začne vztahovat ruce s tím,že už nemůže. Je to Dozajista hloupost,ve školce ujde mnohem víc,stejně tak s manželem... Když ji odmítnu,začne hrozně plakat,že se chce tulit (=nosit) a že je smutná. Usedavě pláče,stojí a občas se i počůrá... Já jsem teď ale znovu těhotná a už ji opravdu tolik nosit nemůžu,zároveň se na to ale nechci dceři "vymlouvat",aby na sourozence nežárlila ještě před jeho narozením. Tyhle její scény se odehrávaly už před mým otěhotněním,takže tam souvislost nebude... Nevím,jak v těch situacích reagovat. Vždy si k ní kleknu,obejmu ji a vysvětluji,že je těžká,že mě z nošení bolí záda a doma se budeme mazlit,ale nepomáhá to.:(
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, nezbývá než být důsledná a nenechat se zviklat. Ona je zvyklá, že Vás nakonec dostane. To musí přestat, jinak se scény budou opakovat donekonečna. Obejměte ji jednou, a pak už buďte neoblomná. Ve třech letech už opravdu neutrpí žádné trauma, když budete trvat na tom, že půjde po svých, zvlášť když má jinak od Vás láskyplných dotyků dostatek. Takže si to přeskládejte sama v sobě, musí z vás vyzařovat jednoznačné rozhodnutí a pevné přesvědčení. Přeji Vám příjemný zbytek očekávání :).
hranice a důslednost
Dobrý den, prosím o radu. Mám 2,5 roční holčičku. Problém je ten, že kdykoli s ní jdu někam do města nakupovat bez použití vozíku, aby se do něj mohla posadit, běhá všude kolem regálů, nenechá se vzít za ruku, naprosto nechce slyšet ( po krámu neběhá, prodavačky by se mohly zlobit). Téměř pokaždé to dopadne tak, že se začne velmi hlasitě vztekat. Naposledy jsem s ní byla OD, kde viděla velký stromeček, ke kterému se rozběhla. Téměř po 20 minutách jeho obcházení jsem jí řekla, že už bychom měly jít. Ať si tedy ještě jednou oběhne stromeček a půjdeme. Přesvědčila jsem se, že mi rozuměla, ale poté stále jít nechtěla. Začala brečet a ječet na celý obchod. Nemohla jsem ji uklidnit. Nakonec jsem ji vzala do náručí a řvoucí ji odnesla do auta. Tyto situace se neustále opakují. Už nevím jak je řešit. Četla jsem knihu respektovat a být respektován, ale v tomto případě už nevím jak reagovat. Děkuji za odpověď. Mirka
Mirka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mirko, z Vašeho líčení mám pocit, že dcerka nemá jasně vymezené hranice. Přečtěte si prosím ostatní odpovědi na téma "Hranice a důslednost", doporučuji také knížku Děti potřebují hranice. A že se teď podobné situace často opakují je normální, říká se tomu období vzdoru :). Je dobré dítěti dovolit rozhodovat o věcech, o kterých rozhodovat může, ale musí také vědět, že některé věci rozhodují rodiče. A také, že dohoda i důsledky platí... Musíte ovšem držet otěže: když říkáte, že po krámu se neběhá, protože by se prodavačky mohly zlobit, vyjadřujete tím svou slabost (jako byste říkala, že Vy sama na to žádný názor nemáte, ale bojíte se hněvu prodavaček); když řeknete, že nesmí běhat, protože by mohla shodit zboží, které by se mohlo rozbít a Vy byste to musela zaplatit, a to tedy nechcete, je to Váš požadavek a Vaše rozhodnutí, které dcerka musí respektovat. Někdy není jiné řešení než to, které jste použila: vzít do náručí a odnést (nebo si také vedle dcerky sednout na zem a trpělivě počkat, až ji ječení přestane bavit - na to však musí být člověk silná osobnost ;) ). Přeji Vám hodně sil a sebedůvěry!
hranice a důslednost
Dobrý den, měla bych dotaz ohledně období vzdoru u mého 3 letého syna. Je velmi šikovný a hlavně co se týče mluvení a komunikace vůbec. Píšu to proto, že mi nedělá ani tak problém zvládat jeho návaly vzteku když něco chce a není to možné, ale vůbec nevím jak reagovat v sitauci, kdy mi odporuje i když oba víme že mám pravdu. Např. předem dohodnutá pravidla (podle vašeho návodu :-), když řeknu: Tak Jiříku teď pustíme poslední pohádku a pak se půjdeš vyčurat a spát. Pohádka proběhne a já mu připomenu naši domluvu a on tvrdí že jsem to neřekla. část 1
Jana část 1
Mgr. Markéta Klingerová
...
hranice a důslednost
Říká to tak trochu s úsměvem, prostě sám dobře ví že kecá ale já nevím jak v tu chvíli reagovat. A druhý dotaz se týká toho, že nevím jak reagovat na situaci, kdy se dítě pro něco rozhodne (mělo na výběr) a pak to mění. Je pravda že většinou ustoupím protože jsou to maličkosti na kterých není třeba trvat ale na druhou stranu si myslím že by se měl taky naučit že když se pro něco rozhodne tak to platí a má si za tím stát. Např. mu dám vodu aby se napil a pak se zeptám jestli ještě bude že to odnesu. On řekne ať to odnesu a pak kňourá že chtěl ještě. Přijde mi hloupý abych běžela znova a nalévala. Nebo se rozhodne pro tu pohádku a po chvilce začne kňourat že chtěl jinou. chápu že se to může někdy stát ale těch situací za den je čím dál víc . Co myslíte? velmi děkuji
Jana část 2
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, máte chytrého chlapečka, který zkoumá hranice. Když řeknete "Tak Jiříku teď pustíme poslední pohádku a pak se půjdeš vyčurat a spát.", je to informace, nikoli dohoda; nechte si potvrdit, že Vás synek vnímal a souhlasí: "Tak Jiříku teď pustíme poslední pohádku a pak se půjdeš vyčurat a spát, ano?" Potom můžete trvat na tom, že jste se tak dohodli. A pokud bude trvat na tom, že jste to neřekla, nebavte se dále o dohodě, a jen trvejte na jejím splnění ("Vidím, že jsi to už zapomněl, ale to je jedno, teď už je prostě čas jen na vyčůrání a šup do postýlky." a v případě, že by se k tomu neměl - "Pokud bys teď hned nešel, nemohla bych ti příště pohádku pustit, abys přes ni zase nezapomněl, že pak už je čas jít spát..."). Jinak pokud jde o večerní rituál, je lepší končit den čtením pohádky do postele uloženému dítěti, než mu pustit video a pak ho zahánět ke spaní... (Mimochodem, ve třech letech by podle mě, v zájmu zdravého vývoje, stačila jedna pohádka za den...) Pokud jde o ten druhý problém - vodu bych mu přes den nechávala na stole, aby se mohl napít, kdykoli bude potřebovat; u pohádky apod. bych se po předchozí zkušenosti zeptala: "Opravdu chceš tuhle pohádku? Až ti ji pustím, už to nebudeme měnit." a pak už bych ji neměnila ("Chtěl bys jinou? Tak ti ji pustím příště. Budeš se teď dívat na tuhle, nebo si půjdeš hrát?"). Pokud jde o něco nového, zařiďte se podle situace a podle intuice, která Vám řekne, jestli Vás synek jenom zkouší, jak moc vás ovládá, nebo jestli se opravdu špatně rozhodl a chce to napravit. Jak píšete, čas od času se to stane a je v pořádku vyhovět, ale jestli se to stupňuje, je třeba tomu zamezit - stanovit hranice, na které synek čeká. Jeho chytrost Vám přinese mnoho výhod, ale také Vám někdy dá víc zabrat :). Přeji Vám hodně legrace se synkem!
hranice a důslednost
Dobry den, rada bych se zeptala co mam s tim nasim klouckem delat. Brzy bude mit dva roky, od zacatku se nam v nekterych ohledech predbiha ve vyvoji, zhruba v zari u nej nastoupilo obdobi vzdoru, ted to ale graduje a ja uz nevim co s nim. Bydlime ve tretim poschodi a chlapecek se v posledni dobe rozhodl, ze po schodech nahoru bude chodit vyhradne s tatinkem, takze jdeme li z vychazky a tatinek neni doma, mame problem. Vezmu ho na parkoviste, kde sam zkonstatuje ze tam neni nase auto, ze tedy tatinek neni doma, jakmile se ale dostaneme ke schodum, lehne si na zem a tata tata a proste nepujde, zkousela jsem to po dobrem, po zlem, nalakat ze doma bude pohadka, svacinka, ze tam potkame tetu, vse marne. Zpravidla se vali dole pod schody tak pul hodiny, pak mi rupnou nervy, naplacam mu, vyzducham ho do prvniho patra a pokracujeme v kravalu na novo. Doma kdyz takto zacne vyvadet, tak ho poslu do kouta. nebo pohrozim mu studenou sprchou jak mi poradila detska lekarka, ale co delat venku?
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, tomu se říká boj o moc. A Vy prohráváte, protože mu ukazujete, že tam tatínek není (takže říkáte, že kdyby tam byl, bylo by po jeho), slibujete mu odměny... Řešení? Prostě s tatínkem chodit nebude, ani když je doma, pouze v případě, že jdou z procházky spolu. Až si zase lehne, řekněte - "Fajn, tak já jdu domů, a až se ti bude chtít, přijď" (pokud ještě sám do schodů neumí, můžete říct "Tak já se přijdu podívat za chvíli, jestli už budeš chtít domů") a odejděte. Nepředstírejte, ale udělejte to. Brzy ho to přestane bavit. Jinak ten boj o moc vzniká v rodinách, kde nejsou vymezené hranice (určená pravidla a důsledky, pokud budou porušena - a důsledné dodržování), nebo tam, kde jsou rodiče příliš autoritativní. Vy praktikujete střídání obou extrémů, což je velmi škodlivé. Doporučuji Vám přečíst si knížky, které uvádím v tématu "Literatura o výchově - pro všechny". Přeji Vám mnoho radosti z Vašeho kloučka!
hranice a důslednost
Dobry den, memu synovi je 2,5roku.Od 1roku je zvykly spat u babicky a dedy na max.3noci.Ted zacal byt dost negativisticky k nim.Nadava jim strka je slovne do kotle s horkou vodou apod.Vetsinou to ma z pohadek, ktere mu predcitame.Sem tam je placne pres ruku nebo hlavu.Proste je zakerny v okamziku, kdy k nemu jsou mily.Nadava jim i slovne.Podotykam, ze mi rodice jsou ve vychove velmi americti tj.vse dovoleno,jak ja rikam.Me se tyto reakce vubec nelibi.Urcuji hranici velmi dusledne.Na me si takove excesy nikdy nedovoli u manzela, ale to zacina tez praktikovat.Ten reaguje placnutim V posledni dobe rika syn, ze nikoho nemiluje jen me a ostatni jsou pitomi.Pritom,kdyz k nim ma jet tak se hodne tesi, ale v posledni dobe citim, ze to jeho chovani tam graduje a stupnuje se k horsimu.Pak doma vypravi jak babicku bil apod.Nevim jak se zachovat a zda ho tam jeste davat.Diky
Marcela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marcelo, období vzdoru a zkoumání hranic - když nejsou, přitvrzuje stále dál, aby je našel - je třeba je vymezit, jinak bude nešťastný a vy taky. Zkuste to ostatním vychovatelům vysvětlit a dejte jednoduché instrukce, jak mají reagovat (plácnutí není řešení). Pokud to nebude mít kýžený výsledek, vymezte hranice jeho chování k prarodičům i z Vaší pozice (předpověděný důsledek musí přijít hned po porušení pravidel - třeba že půjde domů). Pohádky pro čtení vybírejte laskavé (např. Pohádkový dědeček od E.Petišky - http://www.knihycz.cz/pohadkovy-dedecek--P15405) a povídejte si o přečteném - tím spíš, pokud tam (v jiných pohádkách) dochází k násilí. Odkud zná slovo "pitomí"? Příklady táhnou, zvlášť v tomto napodobovacím věku. Přeji celé rodině radost z Vašeho chlapečka.
hranice a důslednost
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu - sestra má sedmiletého chlapečka, my máme o dva roky mladšího. Mám sestru i její rodinu moc ráda a ráda bych, abychom obě rodiny trávily čas společně, ale máme problém s jejich malým. Sestra ani její manžel při výchově nedoržují žádná pravidla, která si s ním stanoví - pohrozí mu, že nesmí něco dělat, jestli to ještě jednou udělá, tak že bude nějaký postih, malý to udělá, oni mu např. zakáží pohádku, ale nakonec mu ji stejně pustí, a to se stále opakuje. Celý den má volný přístup ke sladkostem, nejsou pro něj odměnou... rodinná setkání se odbývají v tom duchu, že rodiče sedí, povídají si a nevěnují pozornost, co chlapeček dělá.. Když ho např. babička napomene, tak na něj tedy křiknou taky, on všechny ignoruje a sestra si povzdechne, že je to strašné, že už nevědí, co s klukem dělat, že neposlouchá. Chodí s ním do ped.-psychlogické poradny, kde lékařce vyprávějí, že jsou důslední a malý že ani tak neposlouchá. Jenže to není vůbec pravda,
Sára
Mgr. Markéta Klingerová
...
hranice a důslednost
chyba je podle mého názoru u nich. Důsledkem jejich výchovy je malý strašně zlobivý, až zlomyslný, našemu synovi neustále ubližuje, když kluci něco provedou společně, syna potrestám třeba právě zákazem sladkosti po obědě, ale sestra jeich malému sladkost povolí. Náš syn zase nechápe, proč on dostal trest a druhý ne, ikdyž dělal to samé...je to boj..a to je to nejmenší - scény jsou prakticky kvůli všemu, sestřin malý lže, v jednu chvíli se vzteká, pak zase kňourá.... je mi sestřina chlapečka moc líto, vím, že se agresí brání a je třeba nešťastný z toho, že nemá jistotu v podobě rodičů a schází mu jejich pozornost.. Se sestrou se o tom nedá mluvit - maminka to zkoušela, zkoušela jsem to naťuknout i já, ale reagují s manželem podrážděně a jsou přesvědčeni, že jsou důslední...jak jim pomoci? Situace se stává neúnosnou a jejich malý dělá opravdu velké scény, takže každé rodinné setkání je spíš za trest. Nechci se se setřinou rodinou přestat stýkat, ale nevím, co dál..
Sára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Sáro, máte samozřejmě pravdu, že chlapeček se chová tak, jak ho k tomu jeho rodiče svou nedůsledností vedou, a také že je to pro něj velmi nešťastné prostředí. Bohužel nemůžeme měnit druhé lidi... Můžeme jen měnit sebe a své postoje. Když nebudete používat tresty, ale přirozené důsledky (trest přichází znenadání, bez souvislosti s proviněním /třeba dítě něco - kvůli nevhodnému chování, na které bylo upozorněno - rozbije, a za trest se nesmí dívat na pohádku; souvislost by mělo, kdyby to rozbité muselo nějak napravit - buď pomoct s opravou, nebo třeba místo tatínka vyluxovat, aby tatínek měl čas na spravování, nebo si něco odříct případně přivydělat tak, aby bylo na nové/), nebude třeba vysvětlovat, proč někdo jiný něco - přirozený důsledek je jasný. Že ten druhý přirozený důsledek nepocítí, je věc jeho rodičů - "a podívej, jak se pak tvůj bratranec chová, asi kvůli tomu nebude mezi dětmi moc oblíbený, a to já pro tebe nechci, protože tě mám moc ráda a přeju si, abys byl v životě spokojený". Asi Vás nepotěším, ale nemůžete pomoci někomu, kdo nechce. Vaše sestra s manželem se buď z pohodlnosti, nebo ze strachu, že by to nezvládli, o důslednou výchovu pokoušet vůbec nechtějí; a sama víte, že důsledná výchova dá někdy pořádně zabrat i velmi motivovaným rodičům. Takže dokud nebudou mít se synem opravdu velké problémy, které je doženou k psychologovi, který jim "předepíše" změnu, nic dělat nebudou, i kdybyste se na hlavu postavila :). Jediné, co můžete dělat, je vymezovat hranice - "rádi vás navštívíme, ale když Pepík začne našemu Karlíkovi zase ubližovat, budeme muset odejít - Karlík už to opravdu špatně snáší". Přeji Vám hodně rodinné radosti!
hranice a důslednost
Dobrý den, mám syna, kterému bude v listopadu 6 let. A chci se zeptat jak reagovat na to, že na mě ve vzteku a velkém afektu křičí, že mě nenávidí. Teď se mi to stalo poprvé a nevím jestli jsem reagovala správně. Měli jsme jít se synem na jídlo do Mc´Donalda a pak do kina a měla jsem s ním dohodu, že u Mekáče dostane jen jídlo bez hračky a on souhlasil, jenže pak si tam začal vymýšlet, že hračku chce, tak jsem mu vysvětlila, že dohoda byla bez hračky a on už naštvaně začal reagovat, že pokud nedostane hračku, tak se ani nenají, tak jsem ho upozornila, že si jdeme koupit jídlo a nebo jedeme domů a nebude ani kino a to už začal dělat scény a tak jsem ho vzala za ruku a že jdeme domů a on se mi vysmekl a chytil se zábradlí abychom nemohli někam jít. Tak jsem ho vzala do náručí a odnesla ho do auta a jeli jsme domů a v autě se u něho střídali emoce přes vztekání, kopání, strašný pláč a až přes prosby a sliby, že už bude hodný a ať se tam vrátíme. Já jsem kupodivu byla po celou dobu klidná+
Mirka Prokešová
Mgr. Markéta Klingerová
...
hranice a důslednost
Pokračování: a na jeho sliby a prosby jsem reagovala tak, že jsem mu řekla, že to už bohužel nejde se tam vrátit, že si musí uvědomit, že každé chování nese svoje důsledky a důsledek jeho chování je to, že nepůjdeme k Mekáči a ani do kina, tak to se začal vztekat skoro až do nepříčetnosti (což dělá opravdu jen vyjímečně, udělal to za svůj život zhruba tak 5x) a strašně i brečel a pak na mě zakřičel, že mě nenávidí. Docela mě to zaskočilo a jediné na co jsem se zmohla bylo, že jsem mu řekla, že to se nedá nic dělat, ale že já i přesto všechno ho mám moc ráda. A pak se začal trošku uklidňovat a doma už bylo vše v pořádku. Dokonce za mnou i sám přišel a obejmul mě. Já už jsem nik tomu všemu neříkala a i doma jsem se chovala, jako by se nic nestalo. Ale nevím jestli to nebyla chyba. Prosím poraďte mi jak se v takovéto situaci správně zachovat. Předem děkuji za odpověď Mirka
Mirka Prokešová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mirko, podle mě jste se zachovala přímo vzorově. Děti v tomto věku se stále dostávají do velkých emocí, ale už je zpracovávají slovy, nikoli ručně :). Dítě si potřebuje ulevit, proto Vám v afektu řekne i že Vás nenávidí, ale ve skutečnosti to nemyslí vážně. Váš klid, Vaše důslednost a Vaše vyjádření lásky ujistily Vašeho synka, že se na Vaše vedení a lásku může spolehnout; bude si důsledek svého chování pamatovat a příště se bude lépe kontrolovat, a jeho úcta a láska k Vám jen vzrostla. Klobouk dolů!
hranice a důslednost
Dobrý den, Přítel má 10tiletého synka je rok po rozvodu a žijí rok a půl v oddělených domácnostech.Synek je inteligentní, citlivý, ale také neskutečný herec. Ve svém věku dokáže zahrát pláč i se slzami, andělsky se usmívat na někoho koho nenávidí a samozřejmě si dokáže vymýšlet s kamenou tváří sci-fi historky, které se v reálu vůbec nestaly jako např.zvracení ve škole, v kině apod. Oba jeho rodiče mají již další partnery ale nemají jednotný názor na styl výchovy jejich dítěte. Matka upřednostňuje výchovu bez jakýchkoliv poviností a pravidel, otec vyžaduje řád a určitou organizaci dne včetně splnění povinností. Požadované povinosti nejsou nad rámec věku dítěte jedná se o učení, docházení do kroužků které si dítě samo vybralo, úklid svého pokojíku a jezení u jídelního stolu a nikoliv u televize a jen to co dítě uzná za vhodné.Po rozvodu rodiče své dítě rozmazlovali tak jak je typické téměř v 90% rodin.
Dítě a jeho výchova
Mgr. Markéta Klingerová
...
hranice a důslednost
Po rozvodu rodiče své dítě rozmazlovali tak jak je typické téměř v 90% rodin. Zahrnovali jej dárky vymýšleli hry a zábavu bez povností aniž by si uvědomovali pozdější dopad svého konnání. Jenže tak jak to u dětí bývá s jídlem roste chuť a hranice nároků se u nich nenápadně posunula na úroveň kterou ani jeden z nich není schopen zvládnout. Takže děcko si neváhalo vymyslet bolesti hlavy a absolvovat týdenní hospitalizaci v nemocnici jen proto aby získalo nový mobil který byl zakoupen s půlročním předstihem jen proto aby se synkovi vykompenzovala újma v rámci doby strávene v nemocnici. Synek začal pomlouvat rodiče z otcovi strany jen proto že si s ním 24h nechtěli hrát, nedovolili mu jíst v posteli a nepřispěli mu peněžní částkou tak jako je to u druhých prarodičů. .
Dítě a jeho výchova
Mgr. Markéta Klingerová
...
hranice a důslednost
Pomluvy jsou ale takového rázu že vulgárně mluví před ním o jeho matce. Další výmysly které ventiloval před svou matkou v rámci úklidu pokojíku při kterém byl tak deprimovaný že chtěl skočit z okna a matka hned běžela koupit dárek dle přání dítěte aby zmírnila jeho psychickou „újmu“. Zkrátka jeho chování jde do extrémů.Zajímalo by mě jak se dá za daných okolností docílit aby dítě dodržovalo pravidla hry v dané domácnosti, aby dítě přestalo používat extrémní prostředky k tomu aby u rodičů dosáhlo svého a tzv.všeichni dosáhli klidu a vzájemného respektu. Ještě doplňuji že rodiče nedokáží sladit svůj pohled na výchovu a proto není možné aby se ve stávající situaci domluvili na jednotných pravidlách hry a to i např.v rámci jezení v posteli. Díky za odpověď
Dítě a jeho výchova
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, za daných okolností to možné není. Rodiče by v zájmu dítěte měli začít táhnout za jeden provaz, jinak hrozí, že se jeho charakter nenávratně pokřiví. A v jeho věku už nezbývá moc času... Jediný způsob, jak chlapce odnaučit používat extrémní prostředky je, když ani jimi ničeho nedosáhne. Hranice a důslednost.
hranice a důslednost
Dobrý den, mám 2,5 letého syna, o sobě musím říct, že jsem "rychlejší "povahy. U syna začlo období vzdoru neustálým kňouráním a občasným vztekáním. Víc mě trápí to,že mně vzteky plácne, když není , jak on si to zrovna představuje, někdy mu plácnutí oplatím, někdy mu to vysvětlíma on stejně pokračuje. Máme problém s ranním čištěním zubů, s manželem ok, semnou odmlouvání a řev, to samé s jídlem. U jídla, když jsem bezradná a nechcu křičet, tak zavolám čerta, vím, že to k ničemu nevede. dvacetkrát něco opakuji, prosím ho, aby si nemyslel, že jen nařizuji, občas to , lae skončí mým řevem a plácnutím přes prdel. Ještě mám jeden problém, plenky, doma je nemá, už si říká, dost často si ale krupne, venku je někdy má, někdy ne, podle toho kam jdeme. Když se počurá, nebo si krupne, tak mu ve své slabotě říkám, že se mu budou děti ve školce(kam chodí 1 krát týdně) smát.Vím, že tímto ničeho nedosáhnu. Občas, už nevím, co bych měla říct. Jak na něj i jak na sebe!
Renata
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Renato, Vaše výchova je nedůsledná, někdy reagujete tak, jindy onak, navíc používáte takové "zhoubné" metody jako tělesný trest (nemůžete po synovi chtít, aby chápal, že Vás nesmí plácat, když Vy děláte to samé jemu), strašení a vyhrožování posměchem. Sama si uvědomujete - což je skvělé - že příčina chování Vašeho synka je ve Vás. Takže i řešení máte ve svých rukou. 1) Vymyslete si, jakým způsobem budete odreagovávat své negativní emoce (rozumí se, že ne na synkovi), a dělejte to; 2) Rozmyslete si, co od svého syna bezpodmínečně musíte požadovat - a v těchto věcech uplatňujte hranice a důslednost (viz mé odpovědi na toto téma, knihu Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge), případně Vám mohu poskytnout konzultaci - podle toho, odkud jste), a v tom ostatním mu dejte svobodu; 3) Pokud jde o počůrávání, možná chlapečka matete tím, že někdy plínu má a někdy ne. Zkuste mu ji nedávat nikdy (berte s sebou převlečení pro případ nehody) a přestaňte ho kárat, když se nezadaří - vždyť to nedělá schválně! Odstraňte tlak, nehody nekomentujte, a uvidíte, že za čas bude vše v pořádku. Přeji Vám hodně dobré vůle a vytrvalosti ke změně!
hranice a důslednost
Dobrý den, prosíme o radu ve výchově. Máme 3letého syna, od začátku se ho snažíme vychovávat v kamarádském duchu, bereme ho jako nám rovného, aby v nás měl důvěru a respektoval nás. Poslední dobou se pořád s náma pře, neposlouchá, všechno stokrát opakujem než něco udělá, začal nás plácat, kopat do nás, občas bít pěstí, když se ho ptáme proč to dělá, kde to viděl, tak odpoví, že ho to baví a že to viděl v pohádkách(např. Potkali se u Kolína). Začal se histericky vztekat, když nedosáhne za každou cenu svého a to přejde až ve zlost na nás a začne nás plácat atd. Došlo to tak daleko že jem ho plácla, ale snažíme se prvně vše řešit domluvou(bohužel občas mi už ujedou nervy) Zvlášť poslední týden dochází k synovým výlevům mockrát za den. Je moc hodnej a z toho se to hned obrátí a je zlostný. Víme, že děláme něco špatně a že určité věci okoukal od nás ale nevíme co. Děkujeme za radu. R.
R.D.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, je žádoucí brát dítě jako rovnocennou osobnost, ale nikoli "v kamarádském duchu". Malé dítě potřebuje mít jistotu, že rodiče vědí, co je pro něj dobré, i když zároveň potřebuje, aby za něj všechno nerozhodovali - potřebuje mít možnost zvolit si svobodně i tu méně dobrou variantu, a NÉST ODPOVĚDNOST za výsledek; tím si jen ověří, že rodiče opravdu věděli, a to upevní jeho pocit bezpečí a důvěry k rodičům. Kamarád nemá autoritu; rodič ji musí mít (opakuji jen, že autorita není totéž co nadřazenost), aby se dítě mohlo optimálně rozvíjet. Úryvky z Vašeho dotazu "všechno stokrát opakujem", "začal se hystericky vztekat", "jsem ho plácla" naznačují, že chlapec nemá vytyčené hranice ani důsledky - což je jediná účinná výchovná metoda. Doporučuji Vám přečíst si knížky Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge) a Respektovat a být respektován (Pavel Kopřiva). Přeji Vám, abyste v nich nalezla účinnou pomoc, kterou Váš chlapeček moc potřebuje.
hranice a důslednost
protože pořád bral mladšímu bráškovi hračky z ruky. Často chodíme na hřište s kamarády s kterýma vyrůstá od narození pokud tam přijde díte, s kterým není v kontaktu tak často je na ne zlý - křičí na ne , bouchá je, bere jim hračky, protože nechce aby tam byli. Chová se k nim jako k "vetřelcům". Nemá hranice v mnoha situacích pokud je se mnou. Snažím se je mu vymezit, bohužel se to nedaří. Když se věnuji pouze jemu je milionový, ale pokud má pozornost mladší syn, nebo vařím nebo mluvím s manželem, kamarádkou tak se hodně předvádí, je velmi hlučný, háže hračkama, ubližuje bráškovi....snaží se upoutat pozornost. Nestačí mu to co má - každy den chce něco koupit nebo od kamarádů půjčit. Tak jednou za 14 dní mu něco koupím -vkindr vajíčko, omalovánky...Pokud pokračuje v tom co ho upozorním, že nemá dělat zakažu večerníček, jit na oblíbené hřiště, vezmu hračku pokud s ní bouchá háže..Asi proto, že je to pořád dokola
Darja
Mgr. Markéta Klingerová
...
hranice a důslednost
asi neodešla první část otázky: Mám dva kluky 4 a 1,5 roku. Snažím se věnovat oběma. Starší chlapeček chodí do školky, kde je podle vychovatelek bez problému. Chválí ho, že je šikovný. Má kladné vlastnosti, ale píšu o radu, protože mě trápí ty jeho záporné. Mám Vámi doporučovanpou literaturu, čtu tuto poradnu. Vždy mě to povzbudí a pomůže mě řešit konfliktní situace s větším nadhledem , ale poslední dobou mam pocit, že výchova staršího synka se m ě vymyká z rukou.
darja
Mgr. Markéta Klingerová
...
hranice a důslednost
Většinu situací řeším klidně, vysvětlím, ale nepomáhá to. POslední dny mě dochází síly a přestávám ho zvládat. Bohužel dnes jsem mu dala facku. Plakal a počůral se. ( je už 2 roky bez plínky). Velmi me to mrzí a mám výčitky. Omluvila jsem se mu. Je na mě dost fixovaný , má velmi rád brášku , mě i tatínka. Když se narodil mladší syn, navštívili jsme i psychologa,protože kousal všechny děti, bil je , křičel na ně, bral hračky z ruky, nic nepůjčil. Situace byla taková, že se nám vyhýbali kamarádi s dětma. O synkovi mluvili jako o nevychovanm spratkovi. Hodne se časem zlepšilo, psycholog me tenkrát utvrdil ve správnosti řešení. Moc bych chtěla mít hezký vztah s mymi dětmi, ale bojím se , že se starším synkem se náš vztah kazí. Už nevím jak dál s jeho výchovou mám pocit, že jsem jak magnetofon. Čím více ho upozornuji na nevhodné chování tím je to horší. I on toho má plné zuby - skřípe pak zubama, vrčí, kouše si oblečení, je jak neřízená střela. Moc děkuji za radu
Darja
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Darjo, zdá se mi, že nedorazila jedna část Vašeho dotazu, ale i tak snad mohu odpovědět. Jak to myslíte, že se snažíte vymezit hranice, ale nedaří se to? Mám tím na mysli - nedokážete být důsledná, nebo důsledky vždy dodržujete, a přesto se synovo chování nemění? V 1. případě jedinou možností je začít s důsledností a mít na paměti, že stačí jediná výjimka (dokud Vás syn nezačne brát vážně; později se vyjímečně lze dohodnout na výjimce z pravidla, ale musí to být jasně řečeno a také důvod), a veškerá dosavadní snaha bude pryč. Pokud důsledná skutečně jste (píšete, že máte literaturu, takže předpokládám, že nezaměňujete trestání s důsledky), je třeba se ujistit, že syn má dost láskyplné pozornosti, podporovat jeho sebevědomí, ale zároveň jednoznačně dát najevo, že je tu hranice, jejíž překročení přinese ty a ty důsledky. Pokud mu kupujete něco asi tak 1x za 14 dní, určete pevně den, který to bude (třeba každé druhé pondělí), a vyznačte ho do kalendáře, aby chlapec věděl a vždy se mohl přesvědčit, na čem je. Pokud jde o chování na dětském hřišti, vezměte synka na jiné hřiště, kde nebude nikoho znát. A když půjdete s kamarády, tak ho upozorněte, že jakmile by křičel, bouchal nebo bral někomu hračky, okamžitě odcházíte domů - a také to dodržte. Obecně ve chvílích, kdy ho přestáváte zvládat (nebo spíš sama sebe), zkuste se zastavit, "vystoupit" ze situace a podívat se na ni z odstupu, a místo obvyklého pokračování (lamentování? sankce?) si k synkovi dřepněte a s vědomím, jak ho máte ráda (pomáhá i uvědomit si, jaké je štěstí, že je chlapec zdravý; co jsou vaše lapálie proti tomu, kdyby měl třeba leukémii?), ho obejměte; po chvíli se můžete společně zamyslet nad tím, jak situaci vyřešíte. Vaše věta "Čím víc ho upozorňuji na nevhodné chování..." ve mně vyvolává otázku, jakou literaturu vlastně doma máte; pokud jde o efektivní způsob komunikace, pak naprosto podrobným průvodcem Vám bude kniha Respektovat a být respektován. Přeji Vám hodně radosti ze svých dítek!
hranice a důslednost
Dobrý den! Ráda bych Vás požádala o radu. Mám syna 7a půl roku a je jedináček. Nechce moc poslouchat, hlavně mě. Má to tzn. na háku. Musím to opakovat desetkrát ikdyž zvýším hlas. Pořád nám doma poroučí co, jak a kdy máme dělat. Já osobně si myslím, že mu vynahrazujeme sourozence a tím pádem neví, že nás musí také respektovat a poslouchat. Snažím se snim promluvit v klidu, ale moc mě nevnímá co mu říkám když tak to hned zapomene. Když mu něco zakážu co má rád, tak mu to nevadí. Ve škole to celkem jde, ikdyž ve čtvrtek donesl 5 z geometrie. Domácí úkoly si napíše, ale nic navíc se učit nechce. Taky myslím, že není moc samostatný, skoro pořád k sobě někoho potřebuje. Hrát ho samotného taky nebaví. Když mu chci něco říct tak musím přemýšlet jak to podat, aby se nezačal vstekat. Tohle jeho chování je takové spíše nárazové, s toho je v pohodě dá se sním a s toho si má ty svoje nálady. Není žádné neviňátko je celkem živý. Někdy mě to tak vyčerpává, že se mě nechce ani mluvit. Děkuji předem.
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, dítě nerespektuje své rodiče, když ho to oni nenaučí (a vůbec nezáleží na tom, jestli je jedináček). Pravděpodobně jste nevymezili hranice. Přečtěte si prosím mé odpovědi na toto téma, a nejlépe i literaturu tam uvedenou. Ještě Vás i se synem mohu pozvat na VELIKONOČNÍ SRAZ RODIČŮ S DĚTMI 5-11 LET, KDE SI BUDEME POVÍDAT O VÝCHOVĚ A ZLEPŠOVAT SVÉ VZTAHY S DĚTMI (DĚTI BUDOU MÍT TAKÉ DOPOLEDNE SVŮJ VLASTNÍ ZÁBAVNÝ PROGRAM). VÍCE INFORMACÍ O PROGRAMU A ORGANIZACI SRAZU NAJDETE ZDE: http://www.hra-skolou.cz/rodice-s-detmi.htm. Přeji Vám brzké zlepšení situace!
hranice a důslednost
Dobrý den, naše 4-letá dcerka nám odsekává, musí mít poslední slovo, zvyšuje na nás hlas. V podstatě chápu, že asi "opsala" naše chování, když ji něco vytýkáme, ted nevíme jak dál, jsou situace, kdy něco důrazně říct musíme např. když nechce dát ruku při přecházení silnice apod. Mám obavy z dalšího období vzdoru popř. dospívání. Co teď? Děkuji Vám.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, je dobře, že si uvědomujete, že dcerka kopíruje Vaše jednání. Co teď? Změnit přístup!:) Místo vytýkání, příkazů, zákazů a zvyšování hlasu zvolte důslednost. Přečtěte si třeba knížku Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge) nebo Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly - Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (Adele Faber, Elaine Mazlish). Jednejte s dcerkou s úctou, ne jakoby byla něco méně než dospělí. Až si osvojíte nový přístup, můžete k témuž vést dcerku - návodem, ale hlavně vlastním příkladem. Pokud si dcerka bude jistá vaší láskou a bude se v rodině cítit bezpečně (tzn. vědět, že se na vás rodiče může spolehnout, a že vy jí také důvěřujete), nemusíte se jejího dospívání vůbec obávat. Přeji Vám mnoho radostných chvil s Vaší dcerkou!
hranice a důslednost
Dobrý den, mám syna 4,5roku, bydlíme u mých rodičů sami, otce nezná.V poslední době se začal hrozně vztekat. Snažím se být důsledná ,ale nějak to nepomáhá. Odmítá se například oblékat, jíst, nepomůže po dobrém ani po zlém.Prostě si umane, že to neudělá a nemůžu ho nijak donutit.Zvlášť pře babičkou a dědou.Jenže ti nestojí při mě,ale ještě mu dávají za pravdu, ať ho nechám, ať si to udělá jak chce apodobně.Nadávají mi před ním , říkají mu že je chudák, že ho trápím, když po něm něco chci a on to nechce splnit.Samozřejmě za nima hned utíká a schovává se přede mnou.Už jsem zoufalá, protože domluvit se s nima nejde, aby respektovali mou výchovu a odstěhovat se nemáme kam. Do školky ještě nechodí. Jsem s ním doma, ale už nevím co dělat. Vysvětluji mu, že musí poslouchat mě, ale vzápětí, jak mu něco řeknu, co se mu nelíbí, už se vzteká a babička ho samozřejmě chrání.nevím jak se zachovat.děkuji moc za radu.
marta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marto, je třeba něco změnit. Buď přístup babičky s dědou - ale píšete, že nejsou ochotni Vás respektovat a domluvit se (mohou s Vaší výchovou nesouhlasit, ale v žádném případě to nesmějí ventilovat před chlapcem, mařit Vaši důslednost a brát mu pocit bezpečí, že máma ví, co dělá, a dělá to nejlepší), nebo bydliště. Nepíšete, proč jste doma a chlapec nechodí do školky. Ne že bych byla příznivcem odkládání dětí do školky, ale ve Vaší situaci by asi bylo moudré zkusit získat zaměstnání, které by Vám umožnilo se s chlapcem odstěhovat. Ve 4,5 roku už by pro něj také dětská společnost byla žádoucí. A osamostatnění se by jistě prospělo i Vám. Hranice nevymezujeme jen dětem, ale i dospělým... Asi to není rada, kterou jste čekala, ale jiná mě nenapadá. Přeji Vám hodně štěstí a odvahy!
hranice a důslednost
Protože Vám nedošely 2. díly mého dotazu, píši ho znovu. Děkuji za odpověď: Náš šestiletý syn nastoupil do první třídy. Protože je narozeny 28.7.2003 zvažovali jsme odložit nástup do školy o jeden rok, ale po návštěvě pedagogicko - psychologické poradny – předškolní vyšetření, bylo doporučeno školu neoddalovat, že je zralý a schopný školu zvládnout, až na malé problémy např. Nevyhraněná preference ruky a oka. Do školy nastoupil, myslela jsem si, že vše pobíhá v pohodě. Úkoly doma sice nechtěl dělat, někdy i probrečel, když měl např. Nácvik psaní, ale jinak nebyl problém. Dnes mi paní ředitelka, ráno když jsem syna přivedla do školy, sdělila, že musím být důslednější a musím syna naučit být zodopovědným. Problém je prý v jeho flegmatičnosti, loudavosti. Chodí se o deset minut dříve oblékat a ještě deset minut na něho čekají. Tak dlouho mu trvá oblékout boty a bundu. Na obědě také je poslední, ale s jídlem má problémy od malička, nechtěl jíst a nechce pořád jíst. Hlavně obědy.
Alena M.
Mgr. Markéta Klingerová
...
hranice a důslednost
2. část Paní ředitelka mi řekla, že musím být důsledná, musí se sám oblékat, musí se naučit pocitu zodpovědnosti, protože ho nic nerozhodí, když za ním přišla a ptala se ho, jeslit mu nevadí, že na něho celá škola čeká až se oblékne, on jí měl sdělit: ne, proč? Také ji prý odmítá dělat zadanou práci. Myslím, že je hlavně chyba na mé straně, tedy v mé výchově. Protože chodím do práce a máme ještě jednoho syna (4 roky), vstáváme 6,15 hod. Rychle je oba obléknu, pošlu je umýt, na záchod, nachystám snídani, aby se relativně v klidu najedli a v 7,00 hod. Odcházíme do školy a školky. Kdybych měla čekat na jeho oblečení, přišla bych pozdě. Je pravda, že staršímu synovi vše trvá, když ho pošlu např. Pro kapesník, donese si pití atd. Nesoustředí se na zadaný úkol. Jak ho naučit se soustředit? Také je zatvrzelý, urážlivý. Dokáže se mnou nemluvit i kvůli tomu, že musí ráno vstávat. Když píšeme úkoly, tak ho to přestane bavit a rozbrečí se a již nechce pokračovat.
Alena M.
Mgr. Markéta Klingerová
...
hranice a důslednost
3. část Přerušíme to tedy, ať si jde pohrát a on za mnou chodí, že se nudí, co má dělat. V horším případě se urazí, a nechce si hrát ani dělat úkol nebo uklízet atd. Když mu něco zakážeme, řekneme mu, že bude v pokojíku, začne se vztekat, brečí a kope do všeho. Zavřeme dveře, ale on je znovu otevře, jde si klidně sednout k televizi, ač ji má zakázanou. Na příkazy, aby se vrátil zpět, že to má zakázané neraaguje, neposlechne, násilým ho tedy odvleču zpět do pokojíku, ale on opět jde k televizi a tak dlouho se to opakuje. Večer nechce jít spát, zatvrdí se a klidně si jde sednout k televizi. 10x ho vrátím vyhrožuji, nic nepomáhá, chytnu ho pomazlím, vysvětlím, uložím a odejdu, vstane a je zase zpět. Nakonec vypnu televizi a on klidně sedí a dívá se na vypnutou obrazovku.Když už je moc unavený usíná, řeknu ať jede spát, nechce, že mu udělám pelíšek, také ne, ale já mu nedovolím usnout v obýváku, tak bojuje sám se sebou, nakonec tedy jde spát. Připadá mi, že stejně nademnou zvítězil.
Alena M.
Mgr. Markéta Klingerová
...
hranice a důslednost
Dosáhl svého. Tak nevím jak mám být důsledná a jak postupovat, abych ho "zlomila", jak mi radila paní ředitelka, tedy ona trvdí, že ho zlomí. Nevím, asi dělám chyby, ale nechci, aby z něj vyrostla nějaká nervózní ovce, která poslechne na slovo a bude se ze všeho nervovat. Nevím co dál, navštívit poradnu, nebo jsou nějaké metody? Také si myslím, že by měl mít čas, aby se zadaptoval do prostředí školy, měsíc není dlouhá doba a každý človíček je jiný, nemůže měřit stejným metrem. Dala bych mu čas, třeba to bude lepší a sám a s mou pomocí si zvykne na povinnosti (do té doby žádné). Nevím, nejsem asi objektivní, jedná se o mé dítě, které někdo kritizuje :-( Děkuji za odpověď a přeji krásný den.
Alena M.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, to, co Vy a Váš syn doma provozujete, se nazývá "boj o moc". Vy chcete nad ním zvítězit - tzn. neučíte ho vycházet s lidmi, komunikovat, projevovat dobrou vůli a hledat oboustranně přijatelná řešení, ale zatvrdit se a prosazovat jen "to své". Když byl malý, jediné, jak na Vás mohl, bylo dělat problémy s jídlem. Teď Vás má v hrsti svojí loudavostí - ta (tak, jak to nyní funguje) uškodí jen Vám, jemu přinese Vaši pozornost a péči stejnou, jakou má mladší bratr (samozřejmě svůj osvědčený model chování používá i ve škole). Jak z toho ven? 1) Potřebuje spoustu projevů lásky, stejný díl (pozitivní) pozornosti jako jeho mladší bratr (může tu hrát roli i žárlivost - pročtěte si prosím mé odpovědi na toto téma). 2) Potřebuje předem vymezené hranice s jasně formulovanými důsledky v případě jejich překročení - a ty důsledky je třeba láskyplně, ale pevně dodržet (přečtěte si prosím mé odpovědi na téma "hranice a důslednost" a "neposlušnost", najdete tam i literaturu). 3) Potřebuje zjistit, že nemusí bojovat o moc, protože se zajímáte o jeho potřeby a přejete si stejně jako on, aby byly uspokojeny, mluvíte s ním s láskou a úctou, a snažíte se o oboustranně uspokojivé řešení, dohodu (a dále platí bod 2) ). 4) Potřebuje, aby mu z loudavosti neplynula výhoda, ale naopak. Nastíním Vám tu dost radikální (ale o to účinnější) možnost, jak problém s oblékáním vyřešit. Bylo by dobré se předem (potají) s paní ředitelkou domluvit, že v daný den omluví případný pozdní příchod Vašeho syna do školy.Vezměte si na jeden den (nebo na dopoledne) dovolenou (ale doma o tom nemluvte), ráno vstaňte a dělejte vše jako jindy ve všední den. Ale ne tak úplně: nejdřív si sedněte k synovi, obejměte ho a řekněte mu, že víte, že už je schopný se obléct sám (oblečení má od Vás připravené)včas, aby stihl snídani. Vy že mezitím obléknete mladšího, ale když o tom tak přemýšlíte, asi byste i jeho už měli začít učit oblékat se sám - můžete se zeptat, jestli by Vám v sobotu chtěl pomoci to bratříčka učit (ale když nebude chtít, je to naprosto v pořádku). Pak řekněte, za jak dlouho ho očekáváte u snídaně, případně mu to ukažte na hodinách. Pak se jděte postarat o mladšího a staršího si nevšímejte. Pokud nepřijde sám (oblečený; v pyžamu snídani nedostane), zavolejte, že jakmile bude oblečený, má na stole snídani, a že za tak a tak dlouho odcházíte z domu. (Pokud se sám včas oblékne, nechvalte ho přehnaně, ale projevte mu víc pozornosti, zeptejte se ho, co by chtěl zítra k snídani, nebo kam by chtěl jít odpoledne apod.) Pokud nepřijde, stavte se u něho a řekněte, že tentokrát všichni odejdete včas (za tak a tak dlouho) přesně v tom, co si stihne obléknout. No a pak, pokud tomu neuvěří a neoblékne se, musíte to dodržet (jinak bylo vše nanic a ještě hůř) a vzít ho ven tak jak je (boty a bundu mu navléct můžete). Odveďte je v obvyklém pořadí do školky a školy. Nejpozději před školou si uvědomí, že to myslíte vážně a nebude tam neoblečený chtít jít. Pak mu nabídnete, že mu vyjímečně umožníte jít se s Vámi domů doobléknout, ale příště že by skutečně musel jít i do školy tak, jak je. A svůj pozdní příchod musí sám omluvit podle pravdy (nebo, pokud by nechtěl mluvit, podejte krátké vysvětlení sama - ale pravdivě /žádné rodinné důvody apod.; paní učitelka by také neměla dát najevo, že byla upozorněna předem/). Toto ale samo o sobě problémy Vašeho syna nevyřeší, proto prosím neopomíjejte body 1), 2) a 3) - ty jsou podmínkou pro pozitivní změnu. Je možné, že když je začnete aplikovat, loudavost zmizí sama a k radikálnímu řešení nebude třeba vůbec přistoupit. 5) "Malé problémy", jako je nevyhraněná lateralita, nesoustředěnost a další, mohou chlapci bránit v zažívání úspěchu ve škole (např. při psaní). Zkuste se poradit s paní učitelkou, příp. výchovným poradcem (nebo speciálním pedagogem) na škole, jak se synkem doma pracovat. Pro tipy na zpříjemnění domácího učení můžete také navštívit mé stránky www.hra-skolou.cz. 6) Váš syn je Lev, proto potřebuje skutečně mnoho projevů lásky a úcty, potřebuje být v popředí Vašeho zájmu, a také vést k zodpovědnosti (zažívat a přijímat důsledky svého jednání). Přeji Vám hodně trpělivosti a odhodlání přečíst si literaturu a řídit se jí :) !
hranice a důslednost
3. část: přitom jsem mu neustále říkala, když se chtěl položit u televice, tady to není na spaní, pojď po postele a udělám ti pelíšek. Nechtěl. Pak usínal v leže, vždy jsem ho vzbudila, a řekla ať jde spát. Nechtěl. Asi po hodině tedy kolem deváté se rozhodl jít spát. Ráno byl na mě naštvaný, a uražený, že je ospalý. Toto zlobení - neposlechnutí a stále tvání na svém i když už někdy dostal na zadek, psychicky jsem to nevydržela, se opakuje asi od dvou let. Ale když mu něco vysvětluji, poslouchá, zdá se, že všechno chápe. Chtěla bych, aby byl ve škole spokojený, je prvňák, ale nechci nic lámat přes koleno, a mám strach, aby se nezatvrdil a nenechalo to na něm nějaké následky. Na druhou stranu nechci, aby ho učitelka či žáci nějak ponižovali či stresovali. Poraďte prosím, mám zajít do poradny, nebo jsou nějaké postupy při důslednosti. Hledala jsem odkazy Důslednost, jak uvádíte, ale nic jsem nenašla (asi špatně hledám). Prosím o radu, sama jsem z toho špatná. Děkuji.
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, přišla mi jen tato část Vašeho dotazu, pošlete prosím první dvě znovu. Důslednost - klikněte na "všechny dotazy" a pak na "hranice a důslednost".
hranice a důslednost
Dobrý den, mám skoro 5 letého syna, který je jedináček a má ale opravdu spoutu hraček.Vím, že problém nastal už tady, ale....Poslední dobou je na nás s manželem neskutečně drzý, až kolem všichni žasnou.Nepomáhá křičení, plácnutí, napomenutí, ignorování, prostě nic.Nevím co dělat.Prosím o radu.
lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobry den, Lenko, vsechny metody, ktere uvadite, jsou obecne skutecne neucinne. Jedine, co si z nich Vas syn vezme, je: rodice jsou slabi, nevedi co se mnou - a to ho podvedome velmi trapi, protoze dite potrebuje vedet, ze rodice maji svuj i jeho zivot pevne v rukou, aby se s nimi mohlo citit bezpecne a melo si z koho brat priklad. Mozna jste "jen" nechavali synka, aby bylo vzdy po jeho; navenek je spokojeny, ale uvnitr chce vedet, kde jsou hranice.Proto se (podvedome) vas snazi dohnat k tomu, abyste mu konecne hranice vytycili - a dela to jedinym zpusobem, jaky zna (z vaseho prikladu). Pisete, ze ma mnoho hracek - pak si s nimi uz ani nemuze hrat, pokud je ma vsechny ve svem pokoji, nerozviji svoji predstavivost (pokud ma vsechno "jako opravdove"), neuci se vazit si veci a je tu jeste neco: nekdy davame detem veci (nebo penize) misto sve pozornosti, projevu lasky a skutecneho zajmu. Pokud je tomu tak i zde, je treba nejprve zmenit toto. V kazdem pripade Vas syn svym chovanim vola o pomoc: uz konecne neco zmente, at se muzu citit bezpecne a milovany! Na zaver mohu opet doporucit literaturu: Děti potřebují hranice(Jan-Uwe Rogge) a Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly - Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (Adele Faber, Elaine Mazlish). Preji Vam hodne trpelivosti a odhodlani.
hranice a důslednost
Dobry den, chtela bych se Vas zeptat. Vychovavam 9 leteho syna meho manzela. Naseho syna nic nebavi jen videohry, nedela nic jineho nez, ze hraje. Je schopny vysedavat u pocitace ci televize 16 hodin. Je spravne, ze chci nastavit limity a zapojit ho do neceho jineho? Uprimne uz mi ty hry lezou na nervy a jsem z toho podrazdena. Myslim si, ze je jeste dost maly na to, aby byl takhle zavisly na hrach, co myslite?
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, s Vaším názorem na trávení času vašeho syna se ztotožňuji a jsem přesvědčená, že to víte. Napadá mě tedy, proč se ptáte? Že by Váš manžel měl jiný názor? Pokud ano, bylo by dobré si spolu sednout a o celé věci si pohovořit (pokud potřebujete podporu, na internetu jistě najdete spoustu článků o škodlivosti dlouhého vysedávání u televize a počítače). Je totiž důležité, abyste „táhli za jeden provaz“. Pokud budete ve shodě, můžete synovi vytyčit hranice – určit, kolik času denně má na počítač a kolik na TV, případně za jakých podmínek. Je dobré zároveň nabídnout jiné aktivity, které by chlapce mohly zaujmout. Dobré je jít příkladem (pokud by např. viděl tatínka, jak se od TV nemůže odtrhnout, těžko svůj přístup bude chtít změnit), a mít čas se chlapci věnovat a plánovat společnou činnost. Přeji Vám potřebnou dávku diplomacie a pevného přesvědčení!
hranice a důslednost
Dobrý den,moc děkuji za odpověď,jak se zbavit dudlíku,.díky vaší radě to proběhlo v klidu.Ještě prosím o jednu radu,co mám dělat, když neposlouchá?Všechno musím mnohokrát opakovat a syn poslechne,až když třeba zvýším hlas,ale to mi očasto odpoví,že na něj nemám křičet.Přitom nekřičím,jen to řeknu hlasitějc,protože 10x neposlech a nic jiného nezabírá.Nebo neudělá to,co po něm chci,třeba když chci,aby šel ke mě když někam utíká, tak miřekne že ne když k němu přijdu a chytnu ho,tak začne brečet,jakobych ho zmáčkla hodně,ale nemačkám,takže už mu ani nemůžu vysvětlit,proč nesmí utíkat pryč.Nebo že nemá v obchodě na nic šahat,stejně šahá,vysvětlím proč ne a šahá zase.Vyrůstá v klidném prostředí,nehádáme se,na zadek nedostává a ani zvyšovat hlas na něj nechci,snažím se vše řešit po dobrém a v klidu,ale už si nevím rady,moc děkuju
Eli
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Eli, jsem ráda, že je synek spokojený i bez dudlíku :). Ve svém věku si potřebuje občas prosadit svou, takže je dobré rozlišovat, na čem nám skutečně záleží (např. pokud jde o bezpečí nebo zdraví). Pro takové situace stanovíme pravidla, a ta důsledně dodržujeme (viz knihy Děti potřebují hranice – Jan-Uwe Rogge, Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly -- Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly - Adele Faber, Elaine Mazlish). 10x neposlechne prostě proto, že mu to prochází. Říká si (třeba podvědomě): "Ještě máma nezvýšila hlas, ještě poslechnout nemusím." Proto je dobré od začátku dávat dítěti jasně najevo, že to myslíme vážně hned napoprvé. Přijít k dítěti, dřepnout si k němu, vzít za ruce, dívat se mu do očí, když mu něco říkáme. Nabídnout pomoc (třeba při uklízení; takto malé děti si s větším počtem hraček prostě nevědí rady, přestože máme pocit, že by to klidně zvládly, kdyby chtěly - omyl!) nebo dvě možnosti: uděláš to teď, nebo po svačině? vezmeš si na to hadr nebo utěrku? apod. Pokud dítě stejně nespolupracuje, seznámíme je s důsledky, pokud nezačne - a ty důsledky (odnětí nějakého nadstandardu; rozhodně nevyhrožovat fyzickým trestem - to pro úplnost, vím, že Vy to neděláte) musíme dodržet. Příště (nebo po několika situacích)už si dítě dá pozor a raději poslechne. Někdy je výhodnější obrátit celou věc v legraci; třeba když mi syn někdy utíká, dohoním ho - se smíchem a slovy "Ty lumpíku!", chytnu ho do náručí a dám mu pusu - tím pádem se necítí omezován, má pocit, že si s ním hraju a vysvětlení vyslechne ochotněji. Pokud jde o utíkání na silnici, tam je asi lepší vážnost a důraznost; a nejjistější držet pevně za ruku. Děti po nás také neustále něco chtějí, takže s tím můžeme pracovat: "Ano, půjdu si s tebou hrát/půjčím ti/dám ti..., až uděláš to, o co jsem tě už dvakrát žádala (konkrétně...)." Dítě objevuje svět, takže utíká, aby vidělo, co chce vidět, také zakouší opojný pocit samostatnosti, kterou Vy mu ale nechcete (pro nás dospělé pochopitelně) dopřát. Stejně tak jeho touha sáhnout si na to barevné rozmanité zboží v obchodě je silnější než Vaše vysvětlení (můžete mu to dopřát, když ho necháte dávat do košíku to, co kupujete). Pokud byste měla pocit, že Vás neposlouchá naschvál, aby Vás "dopálil", pak by šlo o tzv. "boj o moc", který bývá následkem nekompromisního prosazování vůle dospělého. Je moc dobře, že nechcete používat agresívní metody; hranice s důsledky jsou to, na co Váš synek čeká, aby se s Vámi mohl cítit bezpečně. Samozřejmě bude nadále zkoušet, zda hranice stále platí (takže se z něj rozhodně nestane poslušná loutka), ale celkově se nechá vést - a rád!
hranice a důslednost
Dobrý den, mám dotaz, který by se stručně dal shrnout v otázku jak si nenechat děti přerůst přes hlavu :-) Máme dva syny ,staršímu jsou tři a půl, mladšímu rok tři čtvrtě. Mladší je takové normálně vzdorovité batole, které zkouší, co může a s mým nesouhlasem zmůže. Starší je milé a citlivé dítě, ale někdy děsná palice. Prostě on si nechce vzít triko s krátkým rukávem, tak vyvádí tak dlouho, až vyměním krátký rukáv za dlouhý. Nebo nechce sušenku ale chce čokoládu a vyvádění se opakuje. Asi si to dělám vlastní nedůsledností, protože mu ve finále povolím. Hračky si neuklízí, prostě ho nedonutím. Někdy křičí na babičku, jdi pryč a nemám tě rád, což si tedy myslím, že je asi normoš projev vzpoury proti něčemu, co se mu momentálně nelíbí a nějakou skutečnou zášť to snad neznamená. Totéž s manželem, nedám ti pusinku na dobrou noc a nejsem tvůj a běž pryč já tady budu s maminkou...ani nemusí být nějaká konfliktní situace. dá se synovo chování krapet zkorigovat? Děkuji krásný den.
Dáša B.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dášo, Váš starší syn je stále ještě v období vzdoru a navíc nejspíš žárlí na mladšího sourozence. Je důležité, abyste se pokud možno každý den věnovali (aspoň jeden z vás, třeba střídavě) nějakou dobu jenom jemu - bez vazby na mladšího. Také aby měl v pokoji nějaký svůj koutek, kam bez jeho dovolení nebude smět nikdo, ani mladší sourozenec. Též je dobré nechat dětem volbu (ze dvou možností), kdykoli je to možné (třeba vybrat si ze dvou triček, ze dvou druhů ovoce apod.), a volbu respektovat. Pokud jde o sladkosti, dovolím si tu vyjádřit, co mi již delší dobu leží na srdci: MAMINKY, PROČ DĚTEM ZBYTEČNĚ ZANÁŠET ORGANISMUS TĚMITO JEDY? JEDNOU SE K NIM DOSTANOU, TO VÍM, ALE PROČ TÍM DOBROVOLNĚ KRMIT TAKHLE MALÁ ROBÁTKA? DOKUD JE NEOCHUTNAJÍ, JE PRO NĚ POCHOUTKOU SLADKÉ OVOCE A VĚTŠINOU NEODMÍTAJÍ ANI ZELENINU. JAKMILE SLADKOST OCHUTNAJÍ, BUDOU JI VYŽADOVAT, A TŘEBA ZELENINA PRO NĚ BUDE PŘÍLIŠ MDLÁ. A NEJDE TU JEN O CUKR A TUK (I KDYŽ I TO STAČÍ), ALE PŘEČTĚME SI NĚKDY NA OBALE, CO VŠECHNO SE DO TĚLÍČKA NAŠEHO DÍTĚTE DOSTANE. PROČ ZBYTEČNĚ VYSTAVOVAT JEHO ZDRAVÍ TAKOVÉ ZÁTĚŽI? ... Sama jste správně vyvodila, že pokud nejste důsledná, nemůžete své dítě vést; místo toho dítě mává Vámi - ale v hloubi duše z toho radost nemá: chce vědět, že držíte jeho život pevně v rukou - a tak tomu není. Je třeba zavést hranice a důsledky - a dodržovat je. Více si o tom můžete přečíst v mých dřívějších odpovědích a v knize Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge). Babičku má chlapec jistě rád; možná se ho něčím dotýká (třeba nerespektováním jeho osobnosti nebo něčím jiným), může to být i výstup určený Vám, pokud jste u toho. Že občas dítě nechce dát jednomu rodiči pusinku, s tím není třeba si lámat hlavu - hlavně nesmí vnímat ublíženou nebo rozzlobenou reakci. I tyto situace mohou vymizet, pokud synek bude vědět, že ho máte rádi a bude se cítit bezpečně (což zajistí ony hranice). Přeji Vám k tomu potřebnou sílu a výdrž!
hranice a důslednost
Pani Klingerova, Vase poradna je opravdu skvela, presne jak pise pani Marketa,libi se mi,ze neodpovidate jednou vetou,ale snazite se popsat vsechno,co Vas z dotazu napadne. Co se tyka meho predchoziho dotazu "zlobeni" dcery, myslela jsem tim spise neposlusnost . pr. neuklidi si hracky pred spanim nebo nechce jit spat i kdyz vi, ze uz je spravny cas. Jake pouzivat tresty? A mohla byste mi,prosim, aspon v kratkosti vysvetlit, co myslite vetou - pouziva k vychove dusledky chovani, ktere si dcera vybrala? Dekuji moc a preji hezky den H.
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Hanko, Vám se nechce číst literaturu, co? :) Dala jsem příklad s malým dítětem, protože hranice (tedy svoboda + několik pravidel, na kterých trváte a předem určíte, co bude následovat, pokud nebudou dodržena - a pak to VŽDY dodržet) je třeba budovat od mala, abychom měli s výchovou co nejméně práce. Dcerce řekněte: "Přeju si, abys dnes uklidila své hračky ještě než půjdeš spát. Máš na to teď ještě půl hodiny. Pokud bys to neudělala, ..." - zde si musíte sama doplnit, o jaký nadstandard by dcerka přišla. Otrlé povahy mohou říct "... všechno, co bude na zemi, půjde do popelnice/darujeme tomu a tomu/..." Pak to ale musíte udělat (neschovávat ve skříni, odkud to na dcerku za týden vypadne). Výhodou je, že podruhé už si dá pozor, protože uvidí, že to myslíte vážně. To jsou hranice. Má na vybranou, nezlobíte se na ni, vše probíhá v klidu, můžete se mazlit. "Jen" přijde o pár svršků nebo hraček... Ale jen jednou. Ohledně chození spát můžete třeba uzavřít nějakou dohodu: ty budeš respektovat, že v tolik a tolik jdeš spát, a já zase...(v tom Vám může poradit dcerka sama). Děti nám vůbec leckdy mohou samy poradit, jaké důsledky zvolit - musíme se o tom ale bavit ve chvíli pohody a musí z nás vycítit, že nám jde o jejich dobro, a ne o naše pohodlí nebo uplatňování autority za každou cenu. A že je ve vzájemné komunikaci považujeme za partnery, a ne za loutky, které vodíme. Dobrou noc :)
hranice a důslednost
Dobrý den, mám na Vás dotazík. Jsem na naše dva klukánky-staršímu je tři a čtvrt roku, mladšímu rok a půl- dle mínění manžela měkká, já mám pocit, že je nechávám dýchat. Co je obecně správnější, na děti spíše přísněji nebo nejdřív po dobrém, snažit se vysvětlit a až pak volit eventuální plácnutí nebo ostřejší tón? Manžel má obavy, aby se mi výchova nevymkla z ruky a kluci mi za pár let neskákali po hlavě. Díky a krásný den přeji.
Dagmar B.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dagmar, myslím, že na to jdete dobře. Pokud sdílíte manželovu obavu, aby Vám kluci časem nepřerostli přes hlavu, pořiďte si do domácí knihovničky knížku o hranicích, kterou neustále doporučuji: Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge)- skoro začínám mít pocit, že bych měla pobírat nějaký honorář za propagaci :). Ještě k tomu plácnutí - já osobně zastávám názor, že vychovávat lze zcela bez tělesných trestů.
hranice a důslednost
Dobry den, chci se zeptat jeste na jednu vec. Psala jste mi,jestli nema vliv na nas vztah s dcerkou to, jestli ji neodpiram projevy lasky pri zlobeni. Tomu jsem moc nerozumela, je pravda, ze kdyz zlobi a ja se pak zlobim na ni,tak nekdy prijde a chce se mazlit, ale ja nechci, davam ji najevo, ze se zlobim. Jak tuhle situaci resit? Nechci ji odpirat mazleni,ale prijde mi to od ni trosku "vycurane", kdyz se chce mazlit jako odpoved na to,ze ja se na ni kvuli necemu zlobim. Dekuji Hanka
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Hanko, co je to „zlobení“ (můj téměř tříletý syn například, když se ho někdo cizí zeptá, jestli nezlobí, vůbec neví, o čem je řeč, protože toto slovo nepoužíváme)? Dítě „zlobí“, když dělá něco jiného, než my chceme, je to tak? Je to věc subjektivního pohledu. Jednomu rodiči vadí, když dítě stále něčím bouchá, a zakazuje mu to a zlobí se, když neposlechne (ve skutečnosti právě zákazem povzbuzuje dítě, aby prosazovalo svou). Jiný rodič v tom vidí radost dítěte z vytváření zvuků a dovolí mu to (dítě to po určité době, kterou je třeba vydržet, přestane bavit a bude se zabývat něčím jiným). A to, že Vy se zlobíte, už vůbec není problém dítěte, ale Váš! Jsou to Vaše negativní emoce, které jste se rozhodla prožívat. Můžete se rozhodnout, že se naučíte být v klidu, a pak se zlobit nebudete! Pokud ale rodič používá zprávu „Zlobím se a je to tvoje vina. Nezasloužíš si projevy mé lásky.“ jako „výchovný“ prostředek, zbaví své dítě jistoty, že ho má opravdu rád, probouzí v něm pocity viny (prosím věřte, že pocit viny je velmi zhoubná emoce a na budoucí dobré chování nemá kýžený vliv) a také víru, že lásku si musí zasloužit. Jak tedy dítě vést? Kdyby to šlo vypsat na pár řádcích, neměli by rodiče s výchovou žádné potíže; dobrý návod najdete v literatuře, kterou jsem Vám doporučila, nebo na seminářích pro rodiče. V jedné větě – k výchově používejte důsledky chování, které si dcera vybrala (důsledky musí znát předem v rámci vymezených hranic), a mazlete se, kdykoli se naskytne příležitost.
hranice a důslednost
Dobrý den paní Doktorko.Mám problém s dcerou(5let.)Před 2lety se k nám přistěhoval můj přítel,dcera mu začala říkat tati.(Biol.otce nezná)A před 5 měsíci se nám narodil syn.Do té doby jsem se dceři věnovala soustavně,ale i přesto byla vždy velmi agresivní,tvrdohlavá a sprostá(už od mala).A nejen na mně i na mou celou rodinu.Dělá vše naschvál a když dostane trest,začne mazat pastu všude možně,kreslit po zdech,když jí,tak shazuje jídlo schválně pod stůl,ničí hračky,nábytek,odmlouvá a občas i ubližuje bráškovi(třeba tím,že ho obejme,ale tak silně že ho to bolí a začne plakat)anebo mu popsala hlavu fixem(prý to chtěla vyzkoušet).A já už nevím co mám dělat.Pořád mi říká,že ví že zlobí a že nechce zlobit,ale v zápětí udělá něco,tak šíleného,že já už nevím jak dál.A chce se mi brečet.Vysvětlování,tresty-nepomáhají a nikdy nepomáhaly.Asi jsem udělala někde chybu.(vychovávala jsem jí sama).Dokonce jsem pozorovala,že lže a vymýšlí si.Prosím poraďte mi jak na ni.Děkuji
Zuzka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzko, všichni děláme to nejlepší, čeho jsme v daném okamžiku schopni. Kde přesně se stala chyba bychom mohly odhalit při osobním pohovoru (třeba na některém z mých seminářů pro rodiče – viz www.hra-skolou.cz), takto Vám mohu dát jen několik tipů, co můžete dělat teď. Nejdůležitější jsou dvě věci: 1) Aby dcerka cítila, že ji milujete (tzn. věnujete jí soustředěnou pozornost, dotyky, neodpíráte jí projevy lásky ve chvílích, kdy se nechová podle Vašich představ) 2) Vytyčit pevné hranice a důsledně je dodržovat. Hranicemi nemyslím desítky zákazů, ale naopak maximální možnou svobodu v rámci pevných mantinelů. Např. je dobré dítěti umožnit rozhodovat samo ve všem, kde je to možné, a to nejlépe výběrem ze dvou možností – třeba „Chceš teď jít ven, a potom se nasvačit, nebo obráceně?“ „Chceš k svačině hrušku nebo jablko?“ „Vyber si, které z těchto dvou triček si dnes chceš obléknout.“ atd. Hranice znamenají říci předem, jaký bude důsledek neuposlechnutí, a ten pak případně dodržet. Takže než usednete k jídlu, můžete (vlídně) říct: „Pokud by někdo začal házet jídlo na zem, odejde ihned od stolu a další jídlo dostane až k svačině.“ Pak ale musíte vydržet a slib dodržet. Jedna výjimka – a veškerá Vaše snaha bude marná. Stanovte také každý den pravidelnou dobu, ve kterou se budete věnovat jen dcerce a dáte jí vybrat, co spolu budete dělat – mohou to být různé rukodělné, výtvarné, hudební, pohybové činnosti, nebo třeba hraní stolní hry. Čím více budete mít společných příjemných zážitků, tím snadněji se Vámi nechá vést. Zkuste ve svém smýšlení o dcerce nahradit slova „agresívní, tvrdohlavá, sprostá“ slovy „temperamentní, pevně si stojí za svým“ a dovolte jejímu temperamentu vybít se. Potlačování negativních emocí nevede k ničemu dobrému. Ve chvíli, kdy Vám říká, že nechce zlobit (a tomu věřte!), domluvte spolu, jak se může odreagovat, když na ni přijde vztek: třeba že bude bouchat do polštáře nebo ve svém koutku dupat... Ukazujte jí také, jak může své emoce vyjádřit slovně – třeba „Zlobím se, protože...“, „Je mi smutno, protože...“, tím, že takto budete mluvit sama o sobě a dcerky se na její pocity ptát. Že žárlí na malého brášku je zcela „normální“ a můžete jí pomoci tím, že jí zdůrazníte, že ona je Vaše prvorozená a to se nikdy nezmění, již zmíněnými společnými chvílemi, tím, že nebudete trvat na tom, že ho musí mít ráda, a nechávejte si od ní při péči o mimi pomáhat. Časem se vztahy jistě upraví. Pokud byste měla pocit, že nevíte jak dál, můžete navštívit poradnu psychologa, který Vás obě osobně pozná a poradí. Držím Vám palce!



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.