Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

období vzdoru
Dobrý den, tak jsem si to tu přečetla a zjistila jsem,že dělám všechno spatne. Mam holčičku 3 roky a obdobi vzdoru u nás trvá snad od narození. Chtěla bych Vas požádat o radu. Bydlíme ve 3 . patře bez vytahu a pokaždé když přijdeme z venku se ptám jestli chce abych ji vynesla nebo jestli půjde sama. Ona se otočí z že zůstane tam. Ptam se ji treba 3x a pak ji řeknu ze jdu tedy domu a necham ji tam. Ona začne brečet a ze teda chce abych ji vynesla,ale yo už jsem třeba v 1 . patře. Tak ji řeknu ze musí vylézt ke mně a pak ji vezmu. Obcas to funguje a obcas dostane záchvat breku a nic. Dělám dobře? Nebo chodime s pejsky ven a ona se zacne vztekat kvůli nějakému nesmyslu z brečí, tak ja postavim kočárek, popojdu pryc a reknu ji ze kdyz chce jit s námi musí přestat brečet nebo pujdeme sami..Ona sice přestane(je to jediny způsob co zabírá),ale ja si po přečtení vašich odpovědí nejsem jista jestli to dělám spravne. Jsem s malou sama bez táty asi 9mesicu a on ji předtím vše dovolil. Přiznám se že na ni často křičím, protoze me vůbec neposlouchá nebo reaguje, že začne brečet a je k neutišení. Což taky neni dobry,jenže ja už kolikrát nevím jak dal. Diky za radu Petra
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, není mi jasné, proč je třeba se pod schody vždy na něco ptát - proč prostě tak jak jste přišly nepokračujete dál? Pokud by dcerka chtěla vynést, jistě by si o to řekla. Takto může mít pocit, že ji nenecháte o sobě rozhodovat samotnou - dáte jí sice vybrat, ale nemá jinou možnost než z toho, co nabízíte, možná právě proto si vybere třetí možnost: zůstat stát. Zkuste se 1) vůbec nezeptat a pokračovat společně v chůzi 2) pokud se zastaví, můžete se zeptat třeba "Jdeme domů?" a pokud souhlasí, nabídněte ruku a dále podle její reakce 3) pokud nejde, můžete říct "Víš, já už potřebuju, abychom šly domů, myslíš, že by to šlo? /příp. Co bys potřebovala ty, abychom mohly jít?" Pokud jde o brečení "kvůli nesmyslu", vězte, že nesmyslem se to jeví jen nám dospělým, dítě v ten okamžik prožívá stejně intenzivní a opravdový stres jako my kvůli něčemu pro nás závažnému; proto není vhodné mu vyhrožovat tím, že ho kvůli jeho projevům emocí opustíme, lepší je snažit se pochopit, proč se vzteká nebo pláče. A pak buď věc vyřešit, nebo dovolit dítěti dát průchod svým emocím a jet dál i s ním. Celkově zkuste pohlížet na dcerku jako na bytost se stejnými potřebami a pocity, jako máte Vy, a vnímejte její potřeby jako stejně důležité jako ty Vaše (na které také nezapomínejte). Nesnažte se ji zkrotit, ale společně hledat způsob, jak to udělat, abyste byly spokojené obě. Přeji krásný vztah s dcerkou!
období vzdoru
dobrý den. vim, že mame obdobi vzdoru. ale mame fakt desivy obdobi .... memu synovi jsou ani ne 2 roky, nejvic mlati babičku, štipe atd. je opravdu zly ... nevite proč zrovna ji a jak mu vysvetli že ji nemuže mlatit ?? ted se naučil i štipat. je to už od zaři co mlati ja jsem si respekt udelala ale babička už přes mesic s nim bojuje vubec nevime jak na nej už. bydlime všichni spolu. malej otce nezna. tak nevim jestli mu ten otec třeba nejak nechybi nebo nevim už :((
šárka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Šárko, babička nesmí s vnoučkem bojovat. Prostě musí vymezit své hranice jasným způsobem a dělat to tak dlouho, dokud to malý nepochopí. Pokud nepomůže pouhé chycení za ručičku a "Ne, tohle ne.", může babička po jednom varování odejít do jiné místnosti. Nebo pokud potřebujete s babičkou něco dělat, odnesete do jiné místnosti jeho s tím, že když se rozhodne chovat se jinak, rádi s ním budete. Důležité ale je, aby z babičky necítil bezmoc, ukřivděnost nebo jiné podobné emoce; potřebuje cítit klidnou láskyplnou pevnost. Přeji  spokojenou rodinku!
období vzdoru
Dobrý den, doma máme takový problém. Mám mladšího brášku jsou mu 4,5 roku a mě je 20 let. Naši rodiče si další dítě vždy přáli, a tak se stalo. Do 4 let bylo vše v pořádku, ale teď je to s mým bratrem občas k nevydržení, vůbec nechápu co se s ním děje.
Začíná to už ráno, kdy mamka vstává do práce a bráška musí do školky. Všechno chce dělat sám, to by bylo normální kdyby se nechvátalo protože asi jako každý ráno spěchá, aby stihnul autobus. Jenže bráška mamku zdržuje tím, že chce všechno dělat sám (nalít mléko, namazat si rohlík, roztáhnout žaluzie,..) a tak tu to vždy mamka nachystá a on začne ječet na celý dům, nadává, plive, kope, mlátí, dělá na schvály. Pak se má jít oblékat sám, to se zasekne, řekne, že nemá ručičky ani nožičky a že chce obléknout, přitom je šikovný a vím, že to umí zvládnout sám. To je každé ráno, mamka je z něj pak celá utrápená, protože ve školce je to podle paní učitelky, jeden z nejhodnějších kluků, když jdou ven, je prý skoro první z dětí oblečený. - otázka upravena poradcem
Daniela
Mgr. Markéta Klingerová
,,,
období vzdoru
... Opravdu nechápu, proč se takto chová doma. Nebo když je u babičky, to vždycky babička říká, že je to zlaté dítě, že vůbec nezlobí, všechno sní, uklidí si po sobě a přitom doma je to opak. Myslíte, že by to mohl být projev něčeho, co ho trápí?
Je pravda, že táta je vždy týden v práci a bráška je tak doma jen se mnou a s mámou. Když přijede táta, nás s mámou vůbec neposlouchá a táta ho rozmazluje, všechno mu dovolí a nechá si od něj nadávat, řvát a kopat. Pak to omluví tím, že je to přece jenom ještě dítě.
Nejvíce mě na tom mrzí to, že bráška jinak moc hodný kluk, když chce, ve školce je taky v pohodě. Stačí prostě sebemenší zákaz nebo vzdor a už je oheň na střeše. Mamce dokonce nedávno zjistili poškozený žaludek, že to má prý z nervů a dává vinu bráškovi. Prosím poraďte, jsem z toho velmi zoufalá. Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
Daniela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Danielo, bráška se nachází v tzv. období vzdoru, jeho chování není nic nepřirozeného. Vzniká hlavně ve chvílích stresu, což je např. ranní chvátání někam. Je dobré vyhovět tam, kde to jde (leccos lze nechat udělat dítě samo, zdržení není takové, jako když se dítě začne vztekat, že mu nebylo umožněno, aby to samo udělalo), aby nevznikaly zbytečné potíže, ale mít určenou hranici, za kterou nelze jít. Pokud potřebuju, aby dítě se mnou odešlo, ale ono nespolupracuje, přestože jsem mu poskytla veškeré pochopení a dala dostatečnou svobodu tam, kde to šlo, musím použít i nepopulární prostředek jako třeba dítě násilím obléknout a odnést ven. Důležité je přijmout toto chování jako projev charakteristický pro tento věk a situaci (ranní shon) a nebrat si ho osobně (on mi to dělá naschvál, chce mi škodit). Dávat dítěti za vinu své zdravotní potíže je nešťastné. Jednak si za své emoce a jimi způsobené případné nemoci zodpovídá každý sám, jednak dítě cítí (pokud přímo neslyší), že je viník, a to není dobrý vklad do života. Zkuste vymyslet způsob, jak ráno organizovat jinak (lze např. vstát o 10 minut dřív, nechat malého udělat některé věci sám, pomoci mu s oblékáním apod.), aby bylo pro všechny zúčastněné příjemnější. Přeji brzké zlepšení!
období vzdoru
Dobry den, mame 2letou dceru, je celkem bezproblemove dite, mene spi a jidlu take moc neda, ale ok. Od miminka s ni chodim do materskych center a na krouzky prodeti, takze na deti je zvykla. Posledni dobou (prislo obdobi vzdoru, coz chapu) strka do deti, bud rukou nebo hrackami, krici na ne tytyty, kdyz po ni doma chci napr aby se oblekla dupe nohou a rika ne!,event.se krouti. A ted muj dotaz - chci vedet jestli postupuji spravne, nerada bych ji svym chovanim zpusila nedostatek sebeduvery nebo obavy do budoucna...kdyz ji chci primet k oblekani a nefunguje motivace typu budou tam deti, budeme zpivat atd (ma to totiz moc rada) reknu ji ze tedy pujdu sama a zacnu se sama oblekat a ona pak s brekem prijde. Nebo kdyz se czteka tak ji odvedu napr.do koupelny a reknu ji at prijde az se uklidni..kdyz slysim ze jde jdu ji naproti a obejmu ji a ptomluvim s ni...atd. Je spravne "strasit"dite tim ze pokud neudela co chci ze odejdu? A nebo "odstrkovat" ji do jine mistnosti? Dekuji
Pazjan
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, jestli je to "správné" cítíte sama :). Pokud jde o můj názor, tak to první bych nedělala - za prvé byste musela skutečně odejít, kdyby se dcerka rozhodla vzdorovat dál, jinak by vám už nevěřila, že splníte, co řeknete, a za druhé jí říkáte, že ji klidně opustíte, což v tomto věku není nejbezpečnější. Nechat dítě v místnosti nebo ho odvést do jiné, aby přišlo, až se uklidní, je podle mě v pořádku - jen bych ho nevodila zrovna do koupelny, protože je to většinou malá místnost bez oken, plná věcí, které některé děti mohou znepokojovat (třeba sprcha apod.), a může trochu připomínat vězení... dítě tam ale nemá být za trest, jen z dosahu našich těžce zkoušených uší. Přeji hodně trpělivosti!
období vzdoru
Dobry den, mam skoro 3 leteho syna jeste neumi moc mluvit a vubec me neposloucha dela mi naschvaly starsi dceru obcas bije vychovam je sama zacinam mit delsi dobu obavy jestli bych nemela zajit k detskemu psychologovy prosim poradte mi :)
helena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Heleno, pokud máte pochybnosti o dostatečném vývoji řeči u vašeho synka, poraďte se s dětským lékařem, jestli je podle něj vše ještě v normě, nebo je třeba nějaké vyšetření; obecně ale některé děti prostě mluví o něco později, jiné o něco dříve než je průměr... Naschvály a bití starší sestry mohou spadat pod období vzdoru, ve kterém se právě nachází (přečtěte si prosím mé odpovědi na toto téma) - pomůže vstřícnější postoj a komunikace, zároveň vymezení hranic (viz mé odpovědi na téma Hranice a důslednost). Přeji Vám co nejvíce pohody!
období vzdoru
Dobrý den mám 4 letou dcerku a chtěla bych se zeptat jak mám udělat něco aby měla respekt z jakéhokoliv dopsělého?Nebojí se ničeho,chová se na veřejnosti hlučně neposlouchá co říkám a když ji paní učitelka ve školce něco řekne jako by byla její kamarádka odpovídá že ty jsi zlobivá paní učitelko,utíká když na ní volám a pod...bojím se sní někam chodit!Do 2 let neznám pláč její,do 2,5 let poslechla na slovo stačilo se jenom na ní podívat,byla zlatá tedkom otočená o 180 stupnů?včem může být problém ,je uječená hlasitá a neposlechne je to jenom období?jsem na ní pořád stejná,stojím si za svým i když křičí někdy ale musím povolit když jsme mezi lidma,,,babička sice rozmazluje ale není u ní čast,uplně minimum!je pořád se mnou,na prdel dostane ale všimla jsem si že je lepší mluvit více než dát na prdel funguje to lépe než bití,pak je to ještě horší,do školky chodí a tam mají sní problémy s neposloucháním a nezapojováním,dělá si co chce děkuji za odpověd.
Lada
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lado, ano, je to jen období. Jak jste si sama všimla, fyzické tresty nepomáhají, proto je zkuste vypustit z repertoáru :). Ani na veřejnosti nemusíte povolit, pokud jde o něco zásadního (ať si lidé myslí, co chtějí). Pokud o nic zásadního nejde, je lépe nechat na výběr dítěti (ale už od začátku, ne ho nechat si něco "vydupat"). Buďte ráda, že je dcerka "svá" a nenechá sebou manipulovat - to je dar, který sice rodiči poněkud ztěžuje situaci, ale do života neocenitelný! Přeji Vám hodně trpělivosti a důvěry ve svou dcerku!
období vzdoru
Dobrý den paní doktorko přečetla jsem si vaše odpovedi a chtěla bych Vám poděkovat za Vaše rady zrovna procházím e obdobím vzdoru s dcerou Viktorkou musík říct že je to náročné období snažím se předcházet situacím které vím že jsou pro dceru velmi emotivní ale připadám si že v poslední době jen předvídám a vnitřne mě trápí že moje roztomilá holčička si dělá co chce.také mám obavy že mým přístupem kdy s dcerou chci vycházet po dobrém bude mít v dalších letech následky a nebudu pro Viktorku autorita pokud teda vlastne jsem i nyni nekdy si nejsem jista..Děkuji Veronika
Veronika H.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, myslím, že na to jdete dobře. Abyste mohla být klidná a získala oporu, doporučuji Vám přečíst si knížku Respektovat a být respektován - tam je popsáno, jak s dcerkou vycházet po dobrém, a přesto mít autoritu. Samozřejmě s tím, že jsme jen lidé a nikdo neumíme reagovat vždycky čítankově správně - takže si ani nesmíme vyčítat žádná svá "selhání"; hlavní je, že se snažíme, získáváme zkušenosti a s každou z nich se posouváme o kousek dál. Přeji hodně radosti z dcerky!
období vzdoru
Dobrý den, již jsem Vám psala, ale nenašla jsem odpověď, je to již delší dobu a tak se na Vás obracím opět. Mám skoro 3 letého Matýska a měsíční miminko, Matýsek chodí do školky už od září, teď jsme ho začali nechávat ve školce i spinkat, asi týden, do školky ráno moc nechce, ale myslím, že se mu tam líbí, rozhodli jsme se ho tam nechat spinkat, protože doma spát nechce a pak je přetažený. Snad to nebude mít vlin na žárlení na miminko. Je celkem v pohodě, ale změnil se v tom, že méně poslouchá, což je i období vzdoru, ale taky nás začál více bouchat, když se mu něco nelíbí nebo když mám třeba miminko u sebe, tak začně schválně zlobit, skákat kolem mne a tak. Nevím, jak na to reagovat, nechci ho pořád okřikovat, ale zase se bojím, aby do mne a malého nebouchnul. Je ted proste více zlobivý, abychom si ho více všímali. Jak na to reagovat, snažím se být hodná, ale někdy už je to moc a někdy mu dam jednu na zadek, taky ho učím být trošku méně hlučný, ale taky ho nechci pořád okřikovat. Diky
Jarmila1979
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jarmilo, vynechte jednu na zadek a jinak trpělivě pokračujte dál. Vím, že je to moc těžké, člověk chce chránit miminko a starší dítě je najednou narušitel, tím spíš, že to viditelně "dělá schválně", ale zároveň je to stále ten drobeček, který byl donedávna celým naším světem (a my jeho). To, že Matýsek méně poslouchá, může být i tím, že ve školce odkouká od jiných dětí chování, které by ho dříve ani nenapadlo - tomu se prostě nedá vyhnout. Když začne skákat kolem Vás, když máte u sebe miminko, tak pokud je to možné (vím, že vždycky není), nejlepší je přivolat si ho k sobě a obejmout, pohladit, říct něco hezkého, zeptat se na něco (třeba co postavil z kostek nebo tak), plánovat, co spolu budeme za chvíli dělat apod. Další možnost je mít miminko v šátku a být tím pádem "volná" pro chvilku hraní se starším, aniž by miminko strádalo. Když potřebujete, aby Vás s miminkem nechal o samotě, zkuste s ním začít nějakou činnost, ve které pak chvíli bude pokračovat sám, nebo mu ukažte na ručičkách budíku, kdy se mu zase budete věnovat. Zkuste si neustále připomínat, že synek nechce nikomu škodit, jen má starost, co s ním bude; vysvětlujte mu, proč má být opatrný, aby miminko neuhodil, požádejte ho, aby skákal kousek dál, aby ten hluk, který dělá, šel dělat do vedlejší místnosti... Samozřejmě nic z toho nemusí zafungovat - pak zbývá jen svatá trpělivost, případně pomoc tatínka nebo babičky. A tenhle stav nebude trvat věčně - za dva roky už si budou spolu hrát :). Přeji hodně radosti z dítek!
období vzdoru
1/2 Dobry den, mame dcerku 2roky 4mesice. Posledni mesic se stava pomerne casto na krouzcich a pri navstevach ze bije deti, tento tyden zacala bit i me. Jsem ve 14tydnu tehotenstvi obcas unavena a vytecou mi nervy atd. a tak i presto ze jsem se zarekla ze ji nebudu bit a mam z toho vzdy tezkou hlavu za posledni mesice jsem ji asi 3x dala na zadek (jednou prave kdyz bila maleho chlapecka), pote vysvetlila proc a rekla ze me to mrzi. Navic jsem ji ted protoze me boli zada uz nekolikrat odmitla pochovat kdyz nemuze vecer usnout. To je take vlastne tak mesic, vzdy usinala bez problemu a ted ji trva treba 1.5hodiny nez usne, porad vola me nebo manzela a chce (vycurat, pochovat, napit.....) Navic zacala zlobit tim ze kdyz ja reknu Barusko svleknes se sama nebo ti mam pomoct?... ona si lehne na zem, jde delat tohle a tamto jen se nechce svleknout. Ja pak zacnu s vyhorzovanim ze marni cas a nebude cas na koupani a pohadku a podobne. A ztracim nervy.
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
...
období vzdoru
2/2 Myslite ze to vse obdobim vzdoru nebo treba to ze bije deti a ted i me souvisi s tim ze si ted casto povidame o miminku, ze me boli zada a nemuzu ji zvedat a mazlit jako driv? Nebo je to tim ze jsem nevydrzela a parkrat ji naplacala? Jak predejdu tomu aby deti bila. Mnohokrat Vam dekuji.
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, holčička potřebuje mazlení a chování o to víc, že ví, že se blíží konec dob, kdy měla své rodiče jen pro sebe. Není to nic sobeckého, je v tom přirozená obava o svůj život, který dítě ještě není schopno zajistit samo. Potřebuje ujištění, že vám na ní stále záleží. Bouchání může vyplývat z potřeby fyzického kontaktu i z hněvu nad současnou situací - je celkem běžné, že batolata vyjadřují své emoce ručně :). Je třeba předcházet situacím, ve kterých může udeřit, a když už se to stane, vždycky ji třeba chytit za ručičky a pevným hlasem opakovat, že bouchat nikoho nesmí, protože to druhého bolí a nikdo nechce, aby mu někdo dělal bolest. Ovšem ani Vy nesmíte dělat totéž dcerce - jinak popíráte smysl toho, co po ní chcete. Nabídněte dcerce alternativu, jak své emoce vyjádřit (bouchnout do země, dupnout, vykřiknout "zlobím se" apod.); také Váš osobní příklad je velmi důležitý. Samozřejmě je dcerka také v období vzdoru. Soustřeďte se na to, aby měla dostatek projevů lásky a vaší pozornosti, a neodpírejte jí mazlení - mazlete se vsedě nebo vleže. Oprostěte se od výčitek svědomí, jste unavená a známe to všichni, jak je v takovém stavu sebeovládání těžké. Nezabývejte se tím, že se vám něco ve vztahu k dcerce nepovedlo, soustřeďte se na TEĎ. Jak to udělat TEĎ, aby vám bylo oběma dobře. Držím palce a přeji bezproblémové očekávání!
období vzdoru
Dobrý den a patří do období vzdoru i to,že začne dítě dělat na zastávce blbosti, když čekáme na bus ( zaklání hlavu, všelijak se kroutí atd.) a následně si sedne na zem a pak lehne. Jak ji okřiknu a snažím ji postavit, tak je zle a začne řvát.....no blázinec, jsem nechápala. Podotýkám, byla zima a na zastávce lidi. Mi bylo trapně... :-(. Zatím toto udělala poprvé. Jinak když nechce jít domů,tak si prostě sedne na zem a nehne se. Když ji vezmem do náruče,začne řvát,brečet,kroutit se a vztekat.....
Markéta Janovská
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, ano patří :).
období vzdoru
Dobrý den,mám tříletého syna,právě se u něho začala projevovat puberta nebo jak tomu říkáte vzdor,pokaždé když se začne vztekat mu to říkám v klidu vysvětlím co budeme dělat a stejně chce aby bylo po jehom hrozně mě spíš trápí,že když jdeme na procházku s jeho kamarádkami které mají asi dva roky tak je popostrkuje do zad,sem tam malá spadne,když mu říkám,že at přestane že jsou ještě malé a ty už jsi velký že si rozbijou kolínko udělají au,tak ok pár minut je klid a zase na novo,bouchá do dětí,a už po stokrátém opaková sem tam vyjede můj hlas,nebo sem tam dostane na zadek,nebo když k nám příjdou domů děti tak se moc nechce dělit o hračk kříčí na děti moje,moje,hned jim hračky vezme a když řeknu že jsou malinké že se jen na tu hračkou podívají a hned ti jí vrátí tak mě syn začíná poslední dobou plácat,tak samo autorita řeknu ty ty maminka se nebije ale je to pořád dokola upozorním ho vysvětlím a stejně příjde a bouchne si domě,můžete mi porad jak na něj,asi jsem něco zanedbala..děkuji,,
Renáta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Renáto, ve Vašich reakcích na synovo chování chybí jedna věc: vzít v úvahu JEHO pocity. Nejprve projevte pochopení pro jeho pocity (např. "Ty máš starost, aby ti děti tu hračku nerozbily, viď. Víš co, já dám dobrý pozor, a myslíš, že bys jim tohle autíčko na chviličku půjčil?" - pokud by nechtěl ani potom, nezazlívejte mu to, a před příští návštěvou spolu ukliďte z dosahu ty hračky, které půjčit nechce, a nechte ho zvolit ty, které půjčit bude ochoten), dejte mu najevo, že jste s ním na jedné lodi, a pak on bude více nakloněn (nebo vůbec schopen) naslouchat Vám. Přeji hezký vztah se synkem!
období vzdoru
Dobrý den, ráda bych Vás touto cestou požádala o radu. Máme 2,5 letého synka. A nastalo období vzdoru. Spíše než záchvaty vzteku se projevuje slovními odpory. Např. jsme na výletě a on sám řekne, že už chce domů. Po cestě domů začne říkat, že domů nechce. Tak s ním o tom debatuji, že už výlet skončil, že i on sám chtěl domů, že tam na nás čeká náš pejsek, a večeře, no prostě se mu to snažím vysvětlit...ale nic nezabírá. Začne přitvrzovat, že domů NE. A tak se ptám, kam by tedy chtěl? A to neví, nebo řekne: pryč...Zdá se mi, že odporuje ve věcech, které jsou tak jasné...jako např. před něj postavím těstoviny a on řekne, že polívku nechce, tak mu povídám, že to není polívka, ale těstoviny...a on: je to polívka, je to polívka. Nebo chce sušenku, kterou opravdu nemáme, tak mu to vysvětlím, že jí nemáme, a že až půjdeme na nákup, koupíme jí...ale on začne: Máme, sušenku máme...tak řeknu: opravdu nemáme, se podívej...a on: máme, máme! A právě u toho jídla je to nejhorší. Skoro nejí, zdá se
Nikola
Mgr. Markéta Klingerová
...
období vzdoru
část 2: zdá se mi, že to jídlo je pro něj nejsnažší způsob odporu, neb je to každý den, a pro něj jakási jistota, že tam může ten odpor uplatnit. Takže už když vařím říká, že obídek nechce, a žádné vysvětlení nepomáhá a končí to vzpíráním se v židličce a tím, že se jídla ani nedotkne...a tam jasně vyhrává, neb jídlo do něj násilím nedostanu. Zkoušeli jsme, jestli chce mít svaly jako táta, nebo jako jeho kamarádi, že ty taky papají...No, zkrátka nic. Při záchvatech vzteku pomáhá, že ho nechám vztekat, např. ho koupu při řevu, aby se ta činnost zkrátka odbyla a pak ho uklidím v náručí...povídám mu, že je můj chlapeček, že ho budou houpat jako miminko...to ho uklidní, ale stejně si přitom brblá: mimi NE, chovat NE, pusinku NE...Je něco, co můžeme změnit, aby by mu zkrátka bylo lépe a neměl tolik negativních emocí? Děkuji za radu :-)
Nikola
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Nikolo, synek má negativismus v "popisu práce", patří to k tomuto období. Zkuste tolik nelpět na tom, že vše musí být tak, jak to má být. Např. když řekne, že nechce obídek, tak mu řekněte "Dobře, tak ne. Tak si dám jen já." S největší pravděpodobností, nejpozději až Vás uvidí jíst, bude sám chtít taky. Ad výlet: když řekl, že domů nechce, možná by pomohlo se pokusit do něj vcítit a popsat to: "Bylo nám tam hezky, viď? To i když je člověk už unavený, tak by chtěl prodloužit tu chvíli pěkných zážitků... No, brzy si uděláme další výlet." A kdyby pokračoval, prostě už jen odpovídat "Teď už je čas jet domů, ale brzy zase někam vyrazíme." - nic víc. Pokud jde o jeho trvání na tom, že těstoviny jsou polévka a on ji nechce, prostě se zeptejte, jestli to (netřeba specifikovat) bude jíst, nebo ne, a když řekne ne, talíř odneste. Pokud bude chtít být bez oběda, nechte ho, nepřemlouvejte ho, ono mu to pro jednou neuškodí (samozřejmě mu nesmíte dát žádné jídlo až do svačiny) a příště si dá pozor, aby se neunáhlil. Když řekne ano, nebavte se o tom, co to vlastně je, a nechte ho to sníst. Pokud jde o sušenku, kterou nemáte, můžete říct "dobře, tak tady máš" a podávat mu "vzduch" coby sušenku; také můžete začít nabízet různé věci, které tvarem sušenku připomínají - kousek papíru, mýdla... Zkrátka přistoupit k tomu s humorem. Přeji hodně legrace se synkem!
období vzdoru
Dobry den pani doktorko, mam 31/2 leteho syna a jsem s nim sama, s otcem se vida na skypu skoro kazdy vecer a tak 2x do roka osobne, jelikoz zije v zahranici, z ktereho my jsme se loni v listopadu vratili. Do skolky nas nevzali, takze ta nam asi s nasim problemem nepomuze. Syn je zlaticko, ale vetsinu casu je tvrdohlavy a umineny, chce vetsinu veci delat sam a tak jak on si prestavuje a ne jak ja po nem pozaduji, neposloucha a vetsinou se s nim clovek nedomluvi. Ma ale sve svetle chvilky. Nas hlavni problem je ale ve spoecnosti, kdy si snazi ziskat mou nebo cizi pozornost zlobenim, nicenim a ublizovanim, take delanim veci, ktere nesmi. Na me intrukce nereaguje, jako by me ani neslysel. Nevim co z toho dela, protoze je kluk a co protoze si chce ziskat mou pozornost. Nici detem hry a uz hodil i kamen do okna. Jak mam, prosim, reagovat na jeho zlobeni, kdyz chce mou pozornost, a pritom je destruktivni? Potrebuji, aby mi daval prostor a sam ho mel take. Dekuji a hezky den
Sarka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Šárko, pokud dobře chápu, že jsou synkovi dva roky, nalézá se v období vzdoru - přečtěte si prosím mé rady na toto téma. Když se snaží získat Vaši pozornost destruktivním způsobem, věnujte ji tomu, komu ublížil, ne jemu. Nedávejte pouhé instrukce zdálky, ale jděte k synkovi, chyťte ho za ruku, poodveďte apod. Stanovte předem, jaké důsledky bude mít takové a takové chování (nejlépe okamžitý odchod, pokud je někde, kde chce být) a důsledky dodržujte. Můžete si také přečíst mé odpovědi na téma "hranice a důslednost", případně některou z doporučených knih. Přeji vám oběma dostatek prostoru!
období vzdoru
Dobrý den, jsem maminka 2,5leté holčičky, která je, jak se říká, náročné dítě. Uvnitř je velmi hodná a plná lásky, kterou projevuje nám i 2měs. bráškovi. Jinak se ale pořád vzteká, je šíleně vzpurná, všechno chce dělat sama, od rána do večera brečí a fňuká, protože má pocit, že jinak ničeho nedosáhne. Zkoušela jsem to s ní po dobrém i po zlém, ale nějak nevím jak na ní. Nejhorší je, když dělá takovéhle scény ve společnosti jiných dětí a maminek a já pak musím sledovat, jak se na mě dívají, že si s ní nevím rady. Přitom si myslím, že to nedělá schválně, vždy po konfliktu přijde a se slzami mi říká, že nezlobí, že chce být hodná. Jako by se nemohla ovládat. Poradíte mi, jak se při těch jejích záchvatech vzteku chovat, prosím....?
Kamila
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kamilo, přijměte její záchvaty jako přirozený projev období vzdoru, kterým právě prochází, v kombinaci s jejím temperamentem, který je vrozený. Využijte toho, že chce dělat všechno sama, pokud jí v tomto co nejvíce vyhovíte, dáte jí obrovský vklad do budoucna a i sobě ušetříte hodně práce (samozřejmě až v budoucnu, nyní ne :) ). Dále se oprostěte od závislosti na hodnocení druhými lidmi; soustřeďte se na sebe a svou dcerku, a mínění ostatních nechť je Vám putna. Ona se skutečně neumí ovládat a má na to ve svém věku svaté právo. Naučí se to postupně, hlavně Vaším osobním příkladem, ale také tím, že její projevy neodsuzujete, a v klidu jí (ovšem až poté, co afekt přejde, dříve nedokáže vnímat) poradíte vhodnější způsob, jak se se svými emocemi vypořádat - výsledky ale očekávejte v řádu let. Osobně nemám ráda používání "hodný" ve smyslu "poslušný". Je to velmi zavádějící, dítě se skutečně cítí být nehodným - nehodným lásky... Přeji Vám hodně radosti z dcerušky!
období vzdoru
Dobrý den. Máme 2,5letého syna, který od svých necelých 2 let má období vzdoru. Projevují se u nás různé situace.. hází po nás věci; když máme někam jít, udělá ze sebe gumového, aby se s ním nedalo hnout; totéž předvádí, pokud se oblékáme a máme někam jít; aspolutně neposlouchá, pokud mu člověk řekne, že nesmí na silnici, že má být někde s námi, že půjdeme určitým směrem atd. - prostě začne utíkat pryč např. v obchodě nebo v davu lidí. Nejsme zastánci fyz. trestů, ale metoda vysvětlování u nás prostě nefunguje. Někdy dostane přes ruku, když už udělá opravdu něco, na co jsme ho před tím xkrát upozorňovali, aby to nedělal a vysvětlovali proč. Když už jsme bezradní, zavíráme ho na chvilku do pokoje, to chvíli zabere, ale pak začne zlobit znovu. Teď jsem byla v situaci, kdy vyváděl v obchodě a protože jsem těhotná a nemůžu se s ním přetahovat, tak jsem ho musela zavřít do auta a nákup dokončit sama. Prosím, poraďte mi, jak na aktivního zlobivce :-) Máme vyhledat odbornou pomoc? Děkuji Vám.
Pavlína PP
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlíno, přečtěte si prosím mé odpovědi na téma "období vzdoru" a také "hranice a důsledky", můžete si přečíst některou tam doporučovanou literaturu. Váš synek se nerad podřizuje, což nám dospělým komplikuje situaci, ale svědčí to o "síle charakteru" :). Samozřejmě potřebuje láskyplné, ale pevné vedení - o tom ve výše uvedených zdrojích. Přeji pevné nervy!
období vzdoru
Dobrý den, mám dceru 22 měsíců. Poslední půl rok bojujeme s tím, že dcera vyžaduje při jakékoliv činnosti mou přítomnost. Například když přijdeme domů z obchodu, musím ji s vyzouváním a vysvlékáním oblečení pomáhat pouze já. Pokud se jí nabídne nebo o to pokusí manžel, začné okamžitě ječet a ztropí zcénu. To se týká všeho -krmení, hygieny, hraní, uspávání. Dělá to i u babiček. Pokud je však s manželem nebo babičkama sama, není problém. Dcera také vyžaduje určité rituály- kočár smím vozit pouze já, psa venčit pouze manžel, každá hračka má své určité místo, každý má své místo u stolu, manžel mi nesmí nosit kabelku nebo tašky a pokud je to jinak, scéna. Nejvíce se to projevuje, když je unavená. Chápu, že zachovávání určitého rituálu ji dává pocit jistoty. Nevím ale, nakolik je to její "rozmazlenost". Někdy je to opravdu náročné a mám pocit, že manžel musí neustále o její přízeň usilovat. Přitom jsme oba doma, mažel pracuje z domu a má čas na dceru i během dne. Děkuji za odpověď
Barbora
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Barboro, pokud je dcerka jinak v pohodě (tj. komunikuje, navazuje oční kontakt, není sociálně plachá) a máte doma harmonickou atmosféru, zkuste být důslední a na dcerčino ječení nedejte. Prostě jí vysvětlete, že Vy teď jdete vyndat nákup z tašek, a se svlékáním jí pomůže tatínek - a odejděte. Na scénu nedbejte. Když jí neustoupíte, a takto to zopakujete několikrát, pochopí, že jejímu teroru už nepodléháte, a přestane. Totéž samozřejmě platí o kočáru, venčení psa atd. Tatínek nechť k ní přistupuje se sebedůvěrou a bez obavy, že ho dcerka odmítne. Ta jeho obava už v ní totiž cosi probouzí. Předcházejte její únavě, pokud to jde. Přijímejte ji takovou, jaká je, respektujte ji, ale nenechte ji u vás doma vládnout. Přeji celé rodince hodně radosti!
období vzdoru
Dobry den,poradíte mi ..uz se nevím rady máme 2,4m dcerku velmi bYstra šikovna hraje si zpívá kreslí podotýkám že k ničemu ji nemusím jen nabízím je-li potreba nejaké volno časově aktivity vse děláme spolu ale poslední dobou ma neukocirovatelne záchvaty hněvu...po dobrém to je spíše ma cesta i po zlem-manžel nekompromisně placne dcerku nic nevede mě.denne se budi kolem 2.30minutausilovne brečí řve a zalyka se,že chcemlicko....uz cca 0,5 roku ho Aleš noci neděláme,pak začne vymyslet smrkat ale kapesnik jen mamkyi přijde mi jako maly tyran ikdyz jinak je opravdu sama radost až na to spaní....že si kompenzuje premiéru energie řáděním bych pochopila ale v záchvatu afektu je schopna majznout se židli knihou pleknout mě za což nasleduje kázání a napojila vek přes Rusku ikdyz semi to protivi nevíme si rady ...začni uklízet než nepočítám do3...začne počítat 1 23a pak nasleduje slíbeny pohlavek manželem který je ale mě se zda kontraproduktivní....čeká že ji pleskne a nic si ztoho neděla....
Hledá
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, dcerka je v období vzdoru, a to neznamená, že je třeba ji "zlomit", ale naopak vést velice citlivě a dovolit jí také o sobě v něčem rozhodovat. Přečtěte si prosím mé odpovědi na téma "období vzdoru", "batolata", "univerzální odpověď", "hranice a důslednost". Autoritativní výchova (ještě ke všemu s fyzickými tresty), kterou provozuje Váš manžel, její vzdor posiluje a ničí vzájemný vztah. Přeji dcerce, aby u Vás a hlavně svého otce našla co nejvíce pochopení.
období vzdoru
Dobrý den, předem bych Vám chtěla poděkovat za inspirativní odpovědi, ale i přes to Vás žádám o radu. Mému synovi je 2,5 roku-období vzdoru. Jsme rodinka, kde se spíše smějeme a s manželem se téměř nehádám. S malým jsme od malička dělali vše formou hry, vztekání jsme řešili odchodem za dveře-občas chodil i sám. Nyní jeho vzdorování má projev smíchu, dělání blbostí, a dělání, že mě vǔbec neslyší. obávám se, že jsme naše hranice udělali dosti široké a on těd těžko rozpoznává, kdy se něco má udělat a kdy je to opravdu hra. Když máme jít ven, řeknu, že je konec hry a poprosím ho, ať se vysleče odpoví, že on jít nechce a lehne si na zem a pozoruje třeba spáry v parketách. Jakmile ho chytnu a vyzvednu, dělá mrtvolku a začne se chechtat
Petra S
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, je důležité upozornit dítě na změnu programu dříve, než nastane (je dobré také ráno dítěti předestřít rámcový plán na daný den)- "za chvíli půjdeme ven, tak si ještě dokonči hru a pak se převlékneš" (a po chvilce mu podat svršek do ruky, aby viděl, že už je čas). Pokud nemáte být někde na čas, můžete dát synovi vybrat:"Půjdeme ven před svačinou nebo po svačině?" Když si lehne na zem a pozoruje spáry v parketách, můžete je chvilinku pozorovat s ním, aby viděl, že jste na jedné lodi, a pak mu dát vybrat: vezmeš si tohle tričko nebo tohle? Prostě nevyvolávat situaci, kde jednáte z pozice síly. A když ho někdy musíte chytnout a on se směje, smějte se také "Ty lumpíku můj!" a obejměte ho. Pak zase podejte svršek apod. Zkrátka se snažte, aby nepociťoval, že Vy za něj rozhodujete - proti tomu se musí vymezit. Přeji Vám hodně radosti ze synka!
období vzdoru
Prosím,o radu našemu synovi je 2roky a změnil se byl bezproblémový.Nyní je vzteklý,kope do čeho může i do mne,pak pořád knourá jak není po jeho,už nevím jak na něj.Dám mu na zadek,ale stejně za pět min,jako by nic.Spát se mu nechce odpoledne i večer co nám to dá,aby šel spinkat..Jako když se to mu spaní vyhýbá.Vykoupanej je už 19hod...usne až 22.30hod.Vzbudí se o půl noci,že je vyspinkanej.A mě už docházejí síly a jsem trpělivá,chtěla bych se i konečně vyspat.A to nejsem zastánce týrání i fyz.násilí..pomůžete nám?Jak jinak se k tomu sluníčku chovat,aby takový nebyl.Už si nevím rady a bojím se v čem jsem mohla udělat chybu..Nebo jak ho to odnaučit,aby takový nebyl.Děkuji moc za odpověd
částková
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, přišlo období vzdoru, kterým musí každé dítě projít, aby se mohlo začít osamostatňovat. Fyzické tresty ničemu neprospějí, spíš naopak. Chtěla byste, aby Váš synek byl stále takové sluníčko a dělal jen to, co si přejete - takové dítě neexistuje (kromě některých miminek), uvědomit si tohle je základ. Přečtěte si prosím mé odpovědi na téma "Období vzdoru" a "Večerní usínání", také "Hranice a důslednost". Přijměte období vzdoru jako nevyhnutelné, dovolte synovi být sám sebou, přistupujte k němu s úctou, vymezujte mu hranice a uplatňujte předem ohlášené důsledky, a Vaše sluníčko bude opět zářit (mezi jednotlivými výbuchy ;) ). Pokud by problémy přetrvávaly, bylo by asi dobré své výchovné postupy zkonzultovat s odborníkem, aby se nepokazil Váš vztah se synkem. Přeji Vám spokojenou rodinku a zasloužený odpočinek!
období vzdoru
Dobrý den, máme 3letá dvojčata a potřebuji poradit, jak se chovat v určitých situacích.Kluci jsou již od narození velmi živí až hyperaktivní, mají spoustu energie. Do tří let jsem s nima byla doma, nyní začali chodit do školky, 2 x týdně dvě a půl hodiny.. V poslední době si oblíbili, že když se jim něco nelíbí, například jim řeknu, že něco nemají dělat, tak mne pošlou do kaňonu, nebo řeknou zabít maminku. Dělal to hlavně ten dominantnější, teď se přidal i ten druhý.Vysvětlovala jsem jim, že se to neříká, že je to škaredé a že mne to trápí, ale nepomáhá to. Když už mne to opravdu rozčílí, tak je pošlu na time out. Vypadá to tak, že je odvedu do koupelny, kde jim rozsvítím a řeknu jim, že až se začnou chovat slušně, že maji přijít..
Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
...
období vzdoru
Snažím se dodržet limit tří minut, pak chci, aby se omluvili a obejmeme se. Jinou uzavřenou místnost dole nemáme a nahoru do pokoje je nedostanu, sami neodejdou. Dneska jsem je plácla přes zadek. U jednoho to zabralo, hned se zklidnil, druhý se tomu smál a nic. Velmi mne to trápí, jsem z toho špatná, i z té mé reakce. Nechci je plácat, vím, že je to špatně.Nevím taky, jestli když po nich něco vyžaduju, jestli už v tomto věku mají hned reagovat. Začnu počítat do tří. Někdy se mi to daří, jdou tří poslechnou, jindy ne, každopádně jsou to věci, které se udělat musí, jakože se oblíká, když se někam jde, snídá a tak. Prostě se to nakonec udělá. Vadí mi ty nervy, než se k tomu dojde.Kluci se hodně perou, což chápu, ale dělají to tak, že se drží často pod krkem, skáčou si na krk, plazí se po sobě. Mám strach, aby si neublížili.Není možné jim vysvětlit, že se to nedělá, že si můžou ublížit.Někdy je to opravdu velmi náročné. Od 9měsíců věku žijeme v zahraničí bez babiček.. Díky moc za radu.
Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andreo, a proč se to neříká? Proč je to škaredé? Proč Vás to trápí? V jejich očích ze sebe děláte oběť, chudinku, která si nedokáže vymezit hranice, a místo toho se nechá trápit... Některé hlášky jsou spíš úsměvné (třeba ten kaňon), a dají se zpracovat s humorem, např. „No kdyby v tom kaňonu tekla pěkná říčka, to bych si dala říct, to bych si zaplavala, jéé!“ Jiné – třeba to zabít maminku – můžete odkázat do patřičných mezí: „Vidím, že se ti nelíbí, co jsem právě řekla, a můžeš klidně říct, že se ti to nelíbí. Ale zabít člověka je hodně zlé, a já si nepřeju, abys mi něco takového říkal. Pokud bys to ještě někdy řekl, ...(nějaký okamžitý důsledek, určitě ale ne hrozba bitím, který můžete - a musíte - dodržet).“ Když se už opravdu rozčílíte, mohla byste si dát time-out sama, dokud se neuklidníte :) – vážně, to, že nezvládáme svoje emoce, není chyba našich dětí; oni nám to jen zviditelňují. Nevím, jak Vaše děti snášejí nutnost omluvit se, ale já jsem to v dětství nesla opravdu těžce; pokud nemají pocit, že něco provedli (což většinou nemají), nejde jim to od srdce a je to jen neupřímná formalita. Je také dobré se dětem sami omluvit, kdykoli „přestřelíme“ – tím v jejich očích jen stoupneme a dáváme jim dobrý osobní příklad. Dítě, které vždy hned reaguje na pokyn dospělého, je utopie, nebo zlomené dítě. Zdravé dítě má svou vůli, a i když to dobře vedené většinou uposlechne v rozumné době, určitě ne vždy, většinou ne hned, a často trochu jinak, než jak jsme si to představovali – to je v pořádku, nechceme přece nemyslícího robota slepě plnícího něčí příkazy (v pubertě by pak mohlo začít poslouchat třeba vůdce party narkomanů nebo nějaké sekty). No a období vzdoru, ve kterém se Vaši chlapečci právě nacházejí, má přímo v popisu práce vymezit se, projevit své Já, a to jde nejlépe odmítáním všeho, co se po nich chce. Přečtěte si prosím mé odpovědi na téma „období vzdoru“ a „hranice a důslednost“. Je dobré dávat často možnost volby (nasnídáš se hned, nebo až po oblečení? chceš si obléknout tohle tričko, nebo to červené? tak čím začneme, kalhotama, nebo tričkem? apod.) a pokud zrovna něco dělají (třeba si hrají), upozornit předem (tak ještě dostavte tu věž, a pak už se půjdeme oblékat) – nechtít po nich, aby všechno okamžitě upustili a utíkali vyplnit naše přání. Pokud jde o praní, je asi lepší jim to výslovně dovolit, a pouze vymezit pravidla v zájmu přežití (tedy neříkat „neperte se, to se nedělá, a můžete si ublížit“, ale „vidím, že se rádi spolu perete – fajn, aspoň si posilujete svaly, ale některé způsoby jsou moc nebezpečné, např. víš, co by se mohlo stát, když držíš druhého pod krkem? /nejlépe ukázat na obrázku dýchacího ústrojí a cévní soustavy v lidském těle/ Máte to trochu horší, že jsou na Vás lumpíci dva (a nemáte ani chvilku oddechu, když nemáte babičky v dosahu), ale zase se Vám to vrátí, že se spolu později zabaví... Osobně obdivuji každou maminku dvojčat, musí to být ze začátku opravdu náročné. Přeji Vám hodně radosti z Vašich kloučků!
období vzdoru
Dobrý den, náš syn (5 let) neprožíval období vzdoru jak bývá kolem 2 let. Ted máme i 2 leté dítě, které prochází obdobím vzdoru a připadá mi, že starší syn ho nyní prožívá také. Je to možné?
martina 3.2.11
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, ráda bych věděla, proč máte u jména datum 3.2., když jste dotaz posílala 3.3. :)? Období vzdoru může probíhat v rozmezí cca 18 měsíců - 5 let, a každé dítě se vyvíjí v různých ohledech různě rychle, takže je to možné. Nebo období vzdoru u staršího probíhalo poklidně, takže Vám jako takové vůbec nepřipadalo, a nyní žárlí na mladšího a odráží se to v jeho chování... Přeji Vám hodně radosti z Vašich dítek!
období vzdoru
Dobrý den, máme 2 letou dcerku.Je dost živá.Problém je v tom, že když jdeme ven ať už je to na nákup , nebo jedem autobusem apod. tak když něco chce třeba vylézt z kočárku, nebo běhat po celém obchodě a némůže tak se strašně vzteká, její křik se rozléhá po obchodu, lidi se otáčejí, když jí vezmu do náruče tak se chce vysmeknout a křičí a křičí. Je to dost náročné, poslední dobou už to řešíme tak že ji dáváme do dětského koutku. Ráda si hraje, je jinak přítulná, ráda se mazlí a všechno ji zájímá. Byli jsme i na pohybovém kurzu, jelikož je dosti pohybově založená, jenže je problém v tom že ostatním dětem v kurzu všechno bere a když ji řeknu že to nemůže brát, tak se hned vztekne a lehne na zem a křičí. Ráda bych proto poprosila o radu, jak jí naučit že nejde všechno mít a že musí počkat.Prostě ji naučit usměrnit.Doma když ji to řeknu tak sice začne být vzteklá ale to spíš jenom začne a hned to přejde,ale venku je to hrůza. Neví zda je pro ní pohybový kurz vhodný.Děkuji předem za odpověď
Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andreo, Vaše holčička je naprosto "v pořádku" - říká se tomu období vzdoru! :) Pozor, tím myslím její projevy rozladění (křik, vztek, lehání na zem), nikoli příčiny - ty nemají co dělat s obdobím vzdoru, ale s tím, že holčička objevuje svět, všechno ji zajímá, všechno chce vidět a sáhnout si na to, a nechápe, proč jí v tom bráníte. Proto ji buď dál dávejte do dětského koutku, nebo choďte nakupovat i s tatínkem, aby ji jeden z vás mohl doprovázet na jejích průzkumných cestách obchodem. Dětem bere věci proto, že ve svém věku považuje všechno za svoje vlastní, dokonce svým způsobem za součást sebe sama, takže v jejích očích jsou to vlastně ti druzí, kdo jí něco berou! Je důležité nejdřív vyjádřit pochopení: "Ty by sis chtěla hrát teď s tím autem, viď. No, je takové pěkné veliké, viď? Tak jakmile si s ním Pepa dohraje, hned si ho vezmeš ty. Koukej, tady je traktor, jé, ono to cvaká, když jede, to mě samotnou baví... nebo bys ho chtěla ty?" Nepoužívejte slova "nemůžeš", "nesmíš" a hodnocení její osoby ("Ty jsi ale poberta!"), dejte najevo porozumění a dobrou vůli jí nějakým (třeba náhradním) způsobem vyjít vstříc a uvidíte, jak se její reakce změní. Přeji Vám hodně radosti z Vaší holčičky!
období vzdoru
Dobrý den, náš syn 2 roky schválně prská a strašně ječí. Zkoušeli jsme všechno možný, po dobrým (domlouvání, že se to nedělá...) i po zlým (zákaz pohádky, sladkostí). Čím víc na to upozorňujeme, tím víc to dělá. Nic nepomáhá. Vím, že prožívá období vzdoru, ale já si myslím, že si nic nenárokuje, jen tam nás provokuje. Jak se máme zachovat? Vůbec si toho nevšímat? Děkuji moc za odpověď
Martina 31.1.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, Váš syn se zřejmě dobře baví převahou, kterou nad Vámi získal díky něčemu tak snadnému, jako je prskání a ječení. Domlouvání nefunguje v žádném věku, natož v období vzdoru. Pokud chceme mít výchovu pevně v rukou, musíme stanovit hranice, důsledky při nedodržení, a aplikovat je - např. pokud Vám velmi záleží na tom, aby syn neječel, řeknete mu, že Vám to ječení vadí z toho a toho důvodu, a kdyby to dělal dál, museli byste odejít z místnosti/rozbolela by Vás hlava a nemohli byste mu proto přečíst pohádku/byli byste unavení a nemohli byste s ním jít ven atd. Protože ale v tomto věku je třeba s pravidly k dodržování šetřit (pozor aby při přílišném omezování nezačal tzv. boj o moc), není dobré "vystřílet si munici" na banality, které se dají řešit prostě tak, že si jich hned od začátku nevšímáme - a dítě to po určité době přestane bavit. Sama pozorujete, že čím víc na to upozorňujete, tím víc to dělá - není to odpověď na Vaši otázku? Přeji Vám hodně radosti z Vašeho synka.
období vzdoru
Dobrý den. Mám dceru, které budou v červenci tři roky. Nevím si s ní rady. Je hrozně vzdorovitá, neposlouchá mě, když po ní něco chci tak ji to musím říct několikrát a stejně mě většinou neposlechne. Mě potom ujedou nervy a buď dostane vařečkou na zadek a nebo začnu křiček.Potom mě to mrzí a vyčítám si,že s ní neumím jednat. Začala s křičením taky a já se v ní vidím. Je moc chytrá a šikovná,ale na druhou stranu strašně zlobí a je často ukňouraná. nejhorší je to, když jsme doma a já potřebuju vařit a uklízet. Jsou dny, kdy se jenom rozčiluju a nadávám a vyhožuju, že dostane na zadek. Potom večer sedím a mrzí mě celý den a říkám si jaký ten den byl pro Nikolku.prosím poraďte mi jak s ní mám mluvit a co mám dělat, když mě nechce poslechnout.Moc děkuji za radu. Kateřina Urbanová
Kateřina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kateřino, přečtěte si prosím mé odpovědi na téma "období vzdoru", "univerzální odpověď", "neposlušnost", "hranice a důsledky" a "literatura o výchově - pro všechny". Je třeba, abyste se Vy sama vnitřně zklidnila a nevybíjela si své negativní emoce na Nikolce (zkuste třeba seminář www.modraalfa.cz). Přeji Vám hodně sil k práci na sobě a hodně bezpodmínečné lásky k Nikolce.
období vzdoru
Dobrý den, mám holčičku, které jsou 3,5 roku a období vzdoru prožíváme celkem silně. Nejen, že se stále vzteká a vydobíjí si vše pláčem, aby bylo po jejím, což téměř vždy řešíme mírným zvýšením hlasu a odpovědí, že takto ne a až se uklidní at přijde. Jenže největší problém nastává v ranních hodinách, kdy člověk nemá čas nechat ji at se uklidní, před odchodem do školky, kdy už se probouzí s nevrlostí a nic se ji nelíbí, nic nechce nebo chce vše jinak a když obléká maminka chce tatínka a naopak ,to samé s čištěním zoubků, snídaní atd. až do odchodu. Přiznám se, že je mi z toho již do pláče neb nevím, kde dělám chybu a i když jsem výbušné povahy snažím se hned od rána dělat legrácky, mluvit o tom co budem dělat, nebo s čím si budeme odpoledne hrát, ale po jejích výstupech mi koulikrát ujedou nervy a křičím. At křičím či ne vyjde to naprosto stejně. Nevím, kde selhávám, ale připadám si jak nejhorší matka, která nezvládá své dítě. Prosím o radu jak vytvořit pohodovější dny, děkuju.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, holčička se vzteká, protože nezná jiný způsob, jak dosáhnout svého (a pláče, protože se cítí naprosto bezmocná). Pokud k tomu nemá (tak často) docházet, je třeba, aby dítě mělo možnost prosadit svou vůli všude tam, kde je to možné, aby o sobě mohlo (podle míry zralosti) rozhodovat, aby stále jen neslýchalo "Ne!", "Na to jsi ještě malá." "Udělej tohle, udělej tamto." "Nedělej to!" apod. Pokud reagujeme chápavě a citlivě (např. "Ty bys teď nejradši to a to, viď." "Tobě se líbí ..., viď?" "Ano, to můžeš, ale nejprve je třeba..." "Víš co? Mohly bychom se domluvit, že..."), je velká naděje, že ke vzteku vůbec nedojde. Pokud ano, je třeba přiznat dítěti právo na jeho emoce. Např. "Vidím, že jsi teď pořádně rozzlobená." a postupně je učit, jak tyto emoce může odreagovat neškodným způsobem (viz např. má odpověď Daně na téma "žárlivost"). Vaše popsaná reakce od holčičky vyžaduje spíš potlačování emocí, neučí ji, co s nimi, a navíc vyjadřuje Váš nadřazený postoj, který ji nutí ke vzdoru. Je dost pravděpodobné, že právě z tohoto důvodu Vám dělá ráno uvedené problémy, protože podvědomě cítí, že v tuto dobu Vás „má v hrsti“, je to pro ni jediná možnost, jak se přece jen trochu prosadit (ale věřte, že ji to ve skutečnosti netěší). Řešením je tedy odstranit oboustranný boj o moc, více empatie a efektivní komunikace (viz literatura v „Literatura o výchově – pro všechny“). Navíc když jste výbušné povahy, kopíruje vlastně holčička Vaše chování (což je přirozené; právě toto zrcadlo, které nám děti nastavují, nás učí na sobě pracovat); je však za to odmítána. Chcete-li tedy mít v rodině větší pohodu, učte se zvládat své vlastní emoce (pozor, to neznamená potlačovat!) a dávat dcerce následováníhodný příklad. Z vlastní zkušenosti vím (jsem také cholerik :) ), že je to velmi těžké, ale zároveň také vím, že jinak to prostě fungovat nebude. Pro svou dcerku jste ta nejlepší maminka, a ona je pro Vás ta nejlepší dcerka – můžete se navzájem hodně obohatit! Přeji Vám k tomu hodně dobré vůle, trpělivosti a vzájemné úcty.
období vzdoru
Dobrý den, děkuji za Vaše odpovědi na mé předešlé dotazy a mám další:-). Navštívila jsem s mladším synem(dva a tři čtvrtě roku) paní psychložku. Syn je na plenách, mluvení se omezuje na slova:na, dudu, ham, máma. Taky se hodně vzteká. Paní doktorka mi doporučila počkat ještě rok s nástupem do školky a na vztekání použít metodu pevného objetí. Odvykání dudlíku a plínkám mám zatím nechat, důležité je prý, aby syn pochopil, že nemusí pořád vzdorovat. Tak bych se ráda zeptala Vás, myslíte, že tento postup je dobrý? Docela mě taky překvapilo, že paní doktorka řekla, že silné emocionální zážitky se mohou promítnout do genů a být přenášeny dál. Syn je na mě totiž hodně fixovaný a prý je to geneticky a mělo by to být tím, že můj tchán vyrůstal bez matky a tato nesaturovaná potřeba se přenesla geny na mého syna. to mě hodně překvapilo, protože jsem měla dojem, že prostředí ovlivňuje vnější projev genu ale ten gen neovlivní. Děkuji za odpověď a přei krásné jaro :-)
Dáša B.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dášo, děkuji Vám za přání i za důvěru, se kterou si u mě ověřujete doporučení paní psycholožky :). Pokud má Váš syn potřebu vzdorovat, pak je určitě potřeba zásadně změnit přístup; tentokrát Vám doporučím knihu Respektovat a být respektován - je tam podrobně rozepsán efektivní způsob komunikace (nejen) s dětmi, problematika odměn a trestů, i tzv. poslušnosti. Metoda pevného objetí na některé děti určitě funguje, jiné rozzuří ještě víc (už jste to nejspíš vyzkoušela a víte, jak to funguje u vás). Naše životy ovlivňuje mnoho faktorů, které "exaktní věda" nebere v potaz; když si přečtete něco o rodinných konstelacích (http://cs.wikipedia.org/wiki/Rodinn%C3%A9_konstelace), možná dostanete odpověď na svou otázku ohledně tchánova vlivu. Odvykání plen a dudlíku určitě může ještě chvíli počkat; je ale důležité skutečně změnit výchovnou atmosféru – bez toho podle mého názoru (a na ten se ptáte :) ) ani pevné objetí situaci nespasí. Přeji Vám slunečnou rodinku!
období vzdoru
Dobry den, mam 2 a pul rocni holcicku, ktera posledni dobou je nesnesitelna. Porad dela naschvali, kdyz ji neco reknu aby nedelala tak dela, neslysi aji kdyz to 3x opakuji. Kdyz uz potom vyprsi moje trpelivost a zakricim tak zacne hned plakat. Nevim jak s ni mam mluvit . Co mam delat? Dcera chodi uz do skolky a je hodne samostatna.
Monika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, přečtěte si prosím mou "Univerzální odpověď" (viz "všechny dotazy"), týká se období vzdoru (můžete si přečíst i mé odpovědi na toto téma), tam najdete rady včetně doporučené literatury.
období vzdoru
Dobrý den paní Markéto, dostala jsem na vás doporučení od paní doktorky.Máme dvě dcery, jedne je 11 let a té mladší 3 roky a měsíců.S mladší dcerou máme tak od 2,5 let problémy s chováním.Ze začátku nás kousala nebo štípala když se jí něco nelíbylo,pak to přešlo ve vstekání ,dupání a křičení.Dokáže být určitou dobu hodná třeba, když spolu vaříme nebo si sama maluje,ale jak něco není po jejím tak začne křiče a vztekat se,starší sestru i mlátit.Nevíme s manželem jak dál. Děkuji moc za vaši radu.
Renata
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Renato, přečtěte si prosím mou "univerzální odpověď".
období vzdoru
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, mám 3letého chlapečka, který teď přešel do období odporového vyjádření. Něco mu řeknu nebo někam jedem a nelíbí se mu to tak začne odporovat, hlavně brečet a to přejde někde až ve velký histerický vztek. Už nevím, jak bych k němu měla přistupovat, aby nezačal brečet a co nejlépe aby se nezačal vztekat. Prosím poraďte jak bych měla přistupovat tedy jestli to vůbec jde u mě změnit vůči tomu dítěti.MOc vám děkuji Katka
katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, přečtěte si prosím mou "univerzální odpověď".
období vzdoru
Dobrý den,mám dotaz týkající se 2,5 leté dcery.Právě prochází obdobím vzdoru, shrnula bych to tak že v podstatě cokoliv co s manželem řekneme je odmítnuto,ona prostě nebude dělat to co chceme MY.Zkoušíme se s ní domlouvat (až si dohraješ půjdeme, až skončí pohádka jdeme spinkat atp.),ale i to je někdy bez výsledku.Prostě chce v tu chvíli to co si usmyslí a nic nepomůže.Když je hodně vzteklá, posíláme jí do pokoje aby přišla až "to" přejde.Snad postupujeme správně. Někdy to opravdu nejde a dcera dostane "jednu" na zadek,ale je rpavda že většinou je to ještě horší.Nyní se nám ještě narodilo miminko a dcera jak byla s manželem sama doma mě v podstatě odmítá,taky mě pořád vidí s miminkem v ruce,jak kojím atp.Děsím se toho až manžel nastoupí po dovolené do práce a jak to budu zvládat.Co byste mi prosím poradila? Děkuji
Mirka R.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mirko, děláte to dobře, až na to fyzické trestání, to skutečně nevede k ničemu dobrému. Miminko samozřejmě přispívá k dcerčině nepohodě. "Dcera mě odmítá" a "děsím se, jak to budu zvládat" jsou Vaše obavy, jen pocity, které nepramení ze skutečnosti, ale v důsledku skutečnost vytvářejí. Zkuste si najít každý den chvilku jen pro sebe, relaxujte, poslouchejte hudbu, uvědomujte si vše krásné ve Vašem životě, uvědomujte si svou lásku k oběma dětem - bez strachu, protože kde je strach, tam už nezbývá místo pro lásku. Pochvalte se za vše, co jste vykonala. Nemyslete moc dopředu, neoddávejte se obavám z budoucnosti, prožívejte každý okamžik teď a tady. Většina potenciálních problémů se vyřeší sama dřív než nastanou, a je zbytečné a škodlivé se děsit předem (vím, že se to lehko řekne, ale když to dokážete, bude se Vám žít o 1000% lehčeji, mohu potvrdit z vlastní zkušenosti). Uvidíte, že až manžel nebude doma, bude dcerka ráda, že jste tam Vy. Zkuste dcerce hodně dávat na vybranou, kdykoli to jde (čaj nebo vodu? červené nebo žluté tričko? do lesa nebo do parku?), a nezakazovat, pokud to není skutečně nutné. Věnujte jí hodně pozitivní pozornosti, dotyků a vlídných slov, dejte jí možnost (když bude chtít) pomáhat Vám s miminkem (něco Vám podat, chrastit chrastítkem, aby miminko zabavila, pod Vaším dohledem si ho může vsedě i pochovat), umožněte jí dostatečně se "vyřádit" - ať už pohybem, nebo výtvarným a jinak tvořivým projevem (kreslení na zeď, zem, malování, hraní s těstem, navlékání kostek s otvorem na provázek...). Přeji Vám hodně energie a sebedůvěry!
období vzdoru
Dobrý den, mam skoro 2-letou dceru, která v posledních týdnech nebo spíš dnesch se začala vztekat. Je to samozřejmě kvůli tomu, že ji něco zakážu nebo to chci jinak než ona. Když se ji snažím uklidnit nebo odvést pozornost na něco, tak jediné co zabírá je puštění televize, její oblíbené pohádky. Nejhorší to bylo o tomto víkendu, kdy byl doma celý den i manžel a možná se dcerka chtěla ukázat jak si umí říct o nějakou věc, potřebu a vydržela se vztekat asi tak půl hodiny.... Když jsem se k ní přiblížila, tak se začala vztekat ještě víc, jakékoli mluvení nebylo slyšet a vedlo ji to ještě k většímu vzteku, až byla uplně bez sebe, tedy nám )mě a manželovi) to tak přišlo a přistoupily jsme k metodě, pustit pohádku. to se po chvíli uklidnila. Do jaké míry, ji můžu nechat se vztekat? tedy jak dlouho? Dřív zabíralo, že jsem ji nechala chvilku samotnou a ona si po chvíli sma přišl, objala mě a sedla si ke mě, tka jsme vydrželi klidně půl hodiny. Děkuji za odpověď.
Helena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Heleno, začíná období vzdoru a Vy máte jedinou možnost, jak pomoci (a neublížit) dcerce i sobě, a to je DŮSLEDNOST. Pokud má Vaše dcerka dostatek příležitostí o sobě rozhodovat (např. Chceš tyhle ponožky nebo tamty? Chceš vodu nebo čaj? Kam půjdeme na procházku, do parku nebo na dětské hřiště?)a nezakazujete jí věci jen kvůli svému pohodlí, pak můžete trvat na tom, že tohle bude tak - a když se kvůli tomu bude vztekat, dovolit jí to, dát jí najevo, že má právo být rozzlobená a svůj vztek projevit, a vy ji stále máte rádi, jen nechcete poslouchat ten křik, a proto se vzdálíte - tak jak jste to dělala dřív (tedy nesnažit se ji uklidňovat, neodvádět pozornost). Pak jste zřejmě jednou pustila televizi (podle mého názoru velmi nevhodné v jejím věku)a ona zjistila, že stačí se chvíli vztekat, a televize zase bude! Teď to došlo tak daleko, že už musí být "téměř bez sebe" (afektivní záchvaty nejsou životu nebezpečné; chcete-li vědět víc, podívejte se na http://www.modernirodina.cz/nesnesitelni-milackove-vypadam-jako-andilek-zlobim-jako-cert.html), ale co, však nakonec dosáhne svého... Máte jedinou možnost, a to je nepovolit - už ani jednou! Zkuste (až se začne vztekat, a vy jí dáte najevo vše, jak jsem uvedla výše) ji obejmout a říkat, že ji milujete. Některé děti se díky tomu po chvíli uklidní. Jiné to ovšem ještě víc rozběsní - pokud by byla ten případ, řekněte, že se vrátíte hned jak se uklidní. A až se uklidní, nijak se k incidentu nevracejte (a samozřejmě se můžete objímat...). Přeji Vám hodně odhodlání a vytrvalosti!
období vzdoru
Dobrý den. Ani nevím kde začít. Přijde mi, že se vše změnilo ze dne na den. Naše dcera, která má 18 měsíců začala být strašně umanutá a vzteklá. Nechce jíst, jen svoje oblíbené mléčné výrobky. Jak jen promluvíme o jiném jídle, začne se šíleně vztekat. Vlastně se vzteká pořád a kvůli všemu. Už si s ní nevíme rady, je to pro mě velké zklamání, že si nevím jako matka rady a říkám si, zda jsem někde neselhala, zda to není moje chyba, že je dcerka taková. Vzteká se naprosto kvůli každé maličkosti. Největší problémy jsou s tím jídlem. Děkuji za odpověď. Dominika
Dominika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dominiko, období vzdoru! Přečtěte si prosím mé odpovědi na toto téma, a také na téma Hranice a důslednost. Není Vaše chyba, že se vzteká, je to součást přirozeného vývoje, ale vztekání by nemělo přesahovat jistou mez - k tomu potřebujeme hranice a důslednost. A ještě si prosím pročtěte téma Problémy s jídlem. Hodně síly!
období vzdoru
Dobrý den, nevím jak začít. Mám dva syny (3,5 roku a 9 měsíců) . Starší syn mi asi týden říká že mě nemá rád a že jsem zlobivá. Vůbec nevím proč to říká. Přiznávám, že jsem trošku víc přísná (i důsledná), ale nechci aby moji kluci byli nevychovaný. Občas mi i ujedou nervy a vynadám mu. Z toho ale moc nadšená nejsem a omluvím se mu. Pak i sama sobě nadávám, proč se nedokážu ovládat. Je to hlavně i tím, že nejsem moc vyspalá(mladší syn se budí v noci na kojení) a jsem někdy dost unavená i když mi manžel hodně pomáhá. Mám strach jestli nemá narušenou psychiku. Nebude mít psychické následky v budoucím životě? Myslíte, že mě bude mít ještě někdy rád? Je mi strašně moc líto, že jsem byla někdy zlá, ale už to nevrátím zpět. Jak mu mám vysvětlit, že ho mám ráda, že se vynasnažím být jiná, když mě vůbec neposlouchá a pořád chce jen manžela? Děkuji za odpověď
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
...
období vzdoru
Nejhorší na tom všem je, jediný co po mě chce je něco dobrého, a já vůbec nemám náladu mu něco dávat!
Martina - dodatek k dotazu říká mi že mě nemá rád
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, starší syn jednak žárlí na mladšího (přečtěte si tedy odpovědi na téma "žárlivost"), jednak z Vás vyciťuje nějaký strach (např. že nejste dobrá máma?). Mám s tím osobní zkušenost - také jsem nevědomky jednu chvíli (když jsem přestala kojit) tomuto strachu podléhala a syn mě začal odmítat, chtěl tátu; sice mi neříkal, že jsem zlobivá, ale zase začínal koktat. Naštěstí mi bylo umožněno si tuto příčinu uvědomit, a jakmile jsem k němu začala přistupovat beze strachu, jen plná lásky, přestal mě odmítat a koktání zmizelo. Když z nás drobeček vyciťuje strach, nemáme mu co dát, protože kde je strach, tam není láska. Mužští si s kvalitou svého otcovství většinou nelámou hlavu, a proto se s nimi děti cítí bezpečněji než s nervní matkou (vlastní zkušenost :) ). Dále si prosím přečtěte mou odpověď Ireně na téma "období vzdoru" - napsala bych Vám totéž. Dejte sama sobě právo být unavená, nervy si opečovávejte, najděte si každý den chvilku sama na sebe, a nesnažte se být přísná. Důslednost je jediná cesta, pro její uplatňování ale vybírejte jen to podstatné a ve zbytku dejte dětem svobodu. Důslednost a láska - to je výchova, která dítěti ukáže, jak být dobrým člověkem. Přeji Vám, abyste se brzy cítila lépe!
období vzdoru
Dobry den, chtela bych poradit. Mam dva syny mladsi 1,5, starsi 3,5 roku. Obcas se stane, spis ve vypjatejsich situacich (napr. prichod z prochazky, navrat z nakupu,..), ze starsi mi tvrdi presny opak toho, co je nebo co chce. Priklad: ptam se, jestli chce stavu, on ze ne, nedam mu ji a strasne breci. Kdyz mu ji chci teda dat, tak da ruce na zada jako ze nechce..a tak dal. Nebo odchazime z bazenu, s tim souhlasi, ale tvrdi, ze uz nikdy nechce do bazenu. Kdyz mu reknu, ze tak teda uz nepujde, breci, ze ale chce zas do bazenu.Poradila byste mi, prosim, jak to resit? Predem moc dekuji. Iva
iva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivo, to může být způsobeno únavou a touhou po pozornosti. Jak reagovat je třeba posuzovat případ od případu. Např. pití: můžete dát na vybranou šťávu nebo vodu, případně dát obojí do dvou skleniček a nechat ho, jestli si některou vybere, a věnovat se něčemu jinému. Možná že čeká, že se ho zeptáte, co by si tedy přál? A je zklamaný, když jen vyhovíte jeho odmítnutí. Když říká, že už nikdy nechce do bazénu, nemusíte na to vůbec reagovat, nebo se se zájmem zeptat, proč ne, nebo společně s ním začít rozvíjet legrační fantazie... Zkrátka berte jeho negativní postoj jako výzvu k projevení zájmu o něj (zvlášť když má mladšího sourozence), nikoli jako vážně míněné odmítnutí. Preventivně mu projevujte dostatek zájmu a věnujte mu soustředěnou pozornost, alespoň jednou denně o samotě bez mladšího sourozence. Přeji Vám pevné nervy :)!
období vzdoru
Dobrý den! Paní doktorko, mám problémy se svým 3,5 letým synem.Nevím, jestli současně problémy nesouvisí s tzv. obdobím vzdoru. Odmalička je hodně neposedný a často jsem měla pocit, že mě vůbec nevnímá, vysvětlování jdou mimo něho.Venku si dělal zásadně, co chtěl a my jako bychom tam ani nebyli. Klidně šel úplně na druhou stranu, aniž by se bál, že se mu ztratíme. Ve vzteku rozbíjí věci. Abych ho někdy k něčemu přesvědčila, musím na něho být tvrdší, než bych chtěla (musím na něho zakřičet, i když vím, že bych neměla ).A pak mám strach, jak se to všechno odrazí na našem vztahu. Chtěla bych, aby to byl dobrý a hezký vztah, ale když mi pak řekne, abych šla pryč, že mě nemá rád a že jsem ošklivá a zlá a dokonce že mě zabije, tak mám vážně strach, co mě ještě čeká. Stává se to v tomhle věku nebo jde o něco naprosto extrémního a skutečně mě nemá rád?
Irena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ireno (mimochodem, nejsem doktorka :) ), ano, popisované chování souvisí s obdobím vzdoru. Křičení možná působí teď, ale později nebude, a navíc tím ukazujete svou slabost, což Vašemu synkovi ubírá pocitu bezpečí (potřebuje, abyste měla svůj i jeho život pevně v rukou). Vím, že to ke křičení svádí; já mám to štěstí, že když jsem "nervní" a na syna (vyjímečně) zakřičím, směje se mi - takže mě křičení rychle přejde...a uvědomím si, že je to on, kdo je nad věcí. Ano, tohle potřebujete: být nad věcí. VY máte otěže v rukou, a přestože chápete synovy pocity a objevitelské touhy (a dáváte mu dostatek svobody, aby je ukojil), jste za něj zodpovědná a proto musíte přikročit i k pro něj nepopulárním řešením. Doporučuji Vám přečíst si knihy Děti potřebují hranice(Jan-Uwe Rogge) a Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly - Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (Adele Faber, Elaine Mazlish). Dozvíte se, jak být pevná, aniž byste narušovala váš vzájemný vztah. To, co Vám říká, říká v afektu, protože je zraněný a chce zranit také Vás - v obraně, ne proto, že by Vás neměl rád. To, že pochybujete o jeho lásce k Vám, naznačuje, že v hloubi duše pochybujete o tom, že jste obecně lásky hodná. Zkuste na sobě v tomto směru zapracovat, abyste, až Vám zase něco takového synek řekne, mohla s klidným úsměvem odpovědět:"Ano Jaroušku, máš právo mě v tuhle chvíli nemít rád. A víš co? Já tě mám ráda mooooc!" Přeji Vám hodně radosti z Vašeho synka!
období vzdoru
Dobrý den, mám dotaz, který se týká mé 1 a čtvrt roční dcery. Je druhým dítětem, synovi budou v září 4 (rozdíl mezi nimi je 2,5 roku). Verunka se začala asi před dvěma měsíci hrozně vztekat. Kdykoliv projevím nesouhlas s jejím požadavkem, nebo když udělá něco co nemá a já jí pokárám, když nedostane co chce, nebo ji nepochovám, okamžitě se začne vztekat, válet po zemi, prohýbat a řvát a vydrží to třeba 5 minut. Já si jí nevšímám, nesnažím se jí chlácholit nebo uklidnit, když bylo moje přísnější chování opodstatněné, ale ona to prostě dělá pořád. Dát jí na zadek nemá cenu, to začne akorát víc řvát a vůbec nic nezabírá, rozptýlení pozornosti nebo něco začít s ní dělat, prostě nic. Jsem z toho opravdu zoufalá, protože takhle se projeví třeba 20x za den více či méně intenzivně a já jsem z toho úplně psychicky vyřízená. Taky nechce sama usínat, řve třeba hodinu, pokud tam s ní nečekám dokud neusne. Měla byste pro mě nějakou radu? Moc děkuji.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, vycházejíc z toho, co jste mi napsala, odhaduji, že Vaše dcerka může mít přibližně takovýto pocit (tím nemyslím, že to tak ve skutečnosti je, jen že se tak může cítit): "Máma mě vůbec nechápe, ani se o to nesnaží - to mě nejspíš nemá ráda. Co si počnu?" Přečtěte si prosím mé odpovědi na téma "období vzdoru". Batolata potřebují maximální možnou svobodu v objevování světa, potřebují cítit, že mají vliv na svůj život a že jejich názor je brán v potaz (to neznamená, že jim musíme ve všem vyhovět, ale záleží na tom, jak svůj nesouhlas vyjádříme a prosazujeme), a zároveň vědět, kam až mohou zajít (vytyčení hranic). I když máme dítě rádi, pokud mu nedáme najevo, že nás zajímají jeho pocity a že na ně má právo, pokud odpírání projevů lásky považujeme za vhodný výchovný prostředek, můžeme narušit náš vzájemný vztah a silně nahlodat sebedůvěru dítěte. Někdy ve snaze správně své dítě vychovat zapomínáme, že ze všeho nejvíc potřebuje získat jistotu, že ho milujeme, že ho respektujeme (není třeba toto kámen úrazu? Ve svém popisu jste např. dvakrát použila výraz "řvát", ze kterého poněkud čiší despekt) a že nám může důvěřovat. Jedině na takovém základě může mít naše vedení žádoucí dopad. Mohu Vám vřele doporučit knížky Co říkají děti, než se naučí mluvit (Paul C. Hollinger, Kalia Donerová) a Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge). Pokud jde o usínání, přečtěte si prosím mé odpovědi na téma "večerní usínání". Přeji celé Vaší rodině vztahy plné harmonie!
období vzdoru
Dobrý den,mám "jednoduchou" otázku.Dcera (skoro 3 roky) má období kňourání a zkoušení co vydržím.Např.:ptám se jí,zda si dá jogurt nebo banán.Řekne banán,tak ji ho podám a ona v zápětí si řekne,že chce jogurt,když ji podám jogurt,chce opět banán. A co se týče kňourání,tak pokud ji něco zakážu i hned spustí falešný pláš(bez slziček) a zkouší to dokud nepovolím nebo to nějak nezamluvím.Ale já nechci,abychom to jen tak přešli,chci aby pochopila,že kňouráním nic nezíska.Snad je to aspon trochu pochopitelné.Moc děkuji.
Míša
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Míšo, dcerka by nekňourala (alespoň ne tak často), kdyby tím nic nezískala. Když jí dáte vybrat, prostě jí dejte to, co si vybrala, a nepřistupujte na změnu názoru ("můžeš mít to, co sis vybrala, nebo nic"). Vaše sdělení "zkouší to dokud nepovolím" vysvětluje, proč kňourání používá - protože ona jím něco získá! Holčička je v období vzdoru a potřebuje lásku, svobodu v objevování světa a důslednost - vřele Vám doporučuji knížku "Děti potřebují hranice" (Jan – Uwe Rogge), která Vám poradí, jak na to. Přeji Vám radost z Vaší holčičky!
období vzdoru
Dobrý den paní Klingerová, mám 3-letého syna, se kterým si nevíme rady. Náš problém trvá necelý rok. Je hodný, poslušný, pomáhá, ale z ničeho nic se rozbrečí a je to úplně někdo jiný - vzteká se, odporuje... Stačí, že mu řekneme, ať se jde vyčurat nebo obléct ... a z toho hodného kluka je ubřečený dareba. Je i dost plachý, když na něj někdo cizí promluví, tak se někdy rozbrečí. Moc děkuji za radu.
Karolína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Karolíno, období vzdoru... Hodně záleží na citovém poutu mezi rodiči a dítětem, a také na tom, kolik má dítě svobody rozhodování (mělo by mít možnost si vybrat, kdykoli je to možné). Pokud je třeba zabraný do hry, je dobré ho upozornit o chvíli dříve, že už má dokončit, co zrovna dělá, protože pak se bude dít to a to. Vaše vyjádření, že když nedělá to, co chcete, je dareba, je velmi nešťastné. Žádné dítě není stále poslušné, to by byla jen loutka; v období vzdoru má na sebeprosazování plné právo - potřebuje to ke zdravému vývoji. Plachost vůči cizím lidem není nic škodlivého (přiznám se, že když se cizí lidé bez dovolení dotýkají mého syna, vůbec se nedivím, že se mu to nelíbí; nerespektují ho jako rovnocennou osobnost). Částečně děti tyto dispozice přejímají od rodičů; jste třeba Vy sama spíše extrovert, nebo introvert? Pokud bude mít od vás dost lásky, svobody, důvěry a ocenění, získá časem potřebné sebevědomí a plachost zmizí. Mohu Vám doporučit knížky Děti a pět jazyků lásky (Gary D. Chapman, Ross Campbell ) a Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge).
období vzdoru
dobrý den můj 2 letý syn plive, na všechny kolem, je vzdorovitý, vzteklý, začíná být i agresivní--mlátí starší sourozence i rodiče.. prosím o radu jak ho toto chování odnaučit? jak reagovat ? nevšímat si toho nebo trestat?nepomáhá nic. po zlém je to ještě horší.. děkuji za radu. Gabriela..
Gabriela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Gabrielo, nepíšete, kolik sourozenců, jakého pohlaví a jak starých Váš synek má. Jestliže mlátí lidi ve svém okolí, musel u nich totéž vidět; děti se učí vyrovnávat se svými emocemi od lidí, s nimiž žijí. Je v období vzdoru a navíc možná od starších sourozenců dostává na srozuměnou něco v tom smyslu, že je "malý a hloupý". Potřebuje od vás rodičů dostatek projevů lásky a kladné pozornosti, dobrý příklad, pochopení pro jeho potřebu projevovat své JÁ a vycházet jí vstříc, a vytyčit několik pravidel (např. že vztek může vyjádřit tak a tak, ale ne pliváním a ranami - totéž musí platit i pro jeho sourozence), která se musí dodržovat. Můžete si přečíst mé předchozí odpovědi na podobné téma a také knížku Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge), případně se zaregistrovat jako zájemce o můj seminář.
období vzdoru
Dobrý den!Obracím se na Vás s prosbou o radu nebo alespoň názor odborníka.Mám 2,5letého synovce a ten mívá čas od času "záchvaty" řevu a vzteku.Vím ,že u batolat to tak bývá běžné,ale my všichni jsme doma z toho "vedle" a vůbec nevíme co s ním máme dělat.Poslední "záchvat" byl včera.Začne vyvádět,když např.chce aby mu utírala zadek maminka a né tatínek,včera chtěl aby mu maminka hodila tepláčky.Maminka mu je ,ale přinesla tak začal křičet,kopat nohama a nepřestal do té doby až mu maminka hodila tepláčky.Někdy půl hodiny řve,křičí,tříská do dveří apod.Jeho rodiče už zkoušeli dát mu na zadek nebo zavřít do vedlejší místnosti,ale jeho křik se ještě více stupňoval.Poraďte prosím jak se máme nejlépe zachovat ,co s tím máme udělat...?Předem děkuji
Majka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Majko,k dítěti přistupujte jako k rovnocenné osobnosti, kterou navíc milujete. Když se naše kamarádka rozčílí, zavřeme ji snad někam nebo ji bijeme? Proč bychom dítěti nemohli tepláky hodit, když mu to udělá radost? Vyberme si pár pravidel, na jejichž dodržování nám nejvíc záleží, a na těch trvejme. Všechno ostatní je věcí dohody a vzájemného pochopení. Rodičům doporučuji přečíst si knihu Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge) (nebo alespoň mé předchozí odpovědi na podobné téma).
období vzdoru
Dobrý den, mám syna 3,5 let, je strašně tvrdohlavý a nic na něj neplatí. Pořád se vzteká, říká tam nepůjdu, uklízet hračky nebudu, na jídlo - stejně neotevřu pusu, oblíkat se nebudu. A tak je to s reakcí na cokoliv, ale on to fakt vydrží, vstane prostě jen když chce on sám i kdyby měl sám sedět v pokoji na zemi, bude tam klidně i půl hodiny, jen musí být přesně po jeho. Jak mám reagovat? Já už mu dala i přes zadek, ale jen jej to zatvrdilo. Díky Aneta
Aneta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aneto, mohu Vám navrhnout následující možnosti: 1)přečtěte si prosím mé odpovědi na podobné otázky (období vzdoru); 2) přečtěte si v mých odpovědích na podobné otázky doporučenou literaturu 3) zaregistrujte se jako zájemce o můj seminář - viz www.hra-skolou.cz, nebo se můžeme domluvit na osobní konzultaci (m.klingerova@hra-skolou.cz). Přeji Vám, abyste brzy našla, co potřebujete.
období vzdoru
Dobrý den paní doktorko. I já bych požádala o radu. Mám dvě holčičky jsou od sebe 2 roky. Starší Michaela necelé 3 roky, malá Daniela 9 měsíců. Naše ,,trápení" začalo v době kdy se malá Daniela začala pohybovat a jevit zájem o věci kolem sebe. Míša v době kdy Dáda spí je velice hodná ale jen se vzbudí tak to začne, pořád se na lépí, ale moc láskyplně to nevypadá. O braní a schovávání hraček radši ani nemluvě. Myslela jsem si že období vzdoru máme vdárně za sebou, ale opak byl pravdou, teprve nýní vím jak pravý dětský vzdor vypadá. Moje dcerka Míša dokáže hysterčit i několik desítek minut, což je na veřejnosti očistec, musím podotknout že většinou kvůli ničemu. Moje reakce je asi špatná, většinou reaguji impulzivně, třeba zavelím jdeme domu, poté vyčítám a pak s ní nemluvím a nakonec žaluji tatínkovi. Michaelka je velice šikovná, od přírody dravá a jak říkám má nezkrotný temperament. Dokážu se na ni zlobit dlouho, což mě poté mrzí.
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko (mimochodem, nejsem doktorka :) ), Míša se potřebuje ujistit, že pro Vás znamená přinejmenším tolik jako Dáda. Z jejího pohledu je Dáda (i když ji může mít ráda) "vetřelec", který nejen že ji obírá o Vaši pozornost, ale teď začal zabírat i její teritorium, protože už je pohyblivý. Hodně záleží na Vašem přístupu k ní, když vzdoruje. Ono to může začínat u Vašeho přesvědčení, že "hysterčí kvůli ničemu"; pro Vás je to nic, pro ni celý svět, protože malé děti žijí v přítomném okamžiku a navíc, pokud je to nenaučíme, nám neřeknou, o co přesně jim šlo. (Když je naučíme své emoce vyjádřit slovně, ulehčí se nám i jim. Opravdu to funguje, mohu Vám dát konkrétní příklad ze života: můj syn - v červnu mu budou tři - třeba ze vzteku zahodí kostku. Zeptám se ho proč, a on odpoví: "Protože se zlobím." Se zájmem v hlase se zeptám, proč se zlobí, a on odpoví: "Protože to pořád padá." Takže teď můžeme řešit příčinu vzteku, místo abych mu třeba vyčetla, že zahazuje kostky a může něco rozbít, nebo ho titulovala "Ty vztekloune!". Někdy mi ovšem odpoví, že mi to neřekne. To respektuji a už se ho nevyptávám; přesto se díky mému zájmu brzy uklidní.) Když se malé dítě dostane do záchvatu, už pak ani samo neví, proč se vlastně začlo zlobit; nepomůže nic jiného než přiznat mu právo mít vztek a dát mu najevo, že ho i v této chvíli milujeme a počkat, až se uklidní. (Pokud byste chtěla o tomto víc, přečtěte si prosím mé dřívější odpovědi na podobné téma - období vzdoru, žárlení na sourozence.) Váš instinkt Vám říká, že Vaše reakce ke zlepšení situace nepřispívá. Vyčítáním nikdy nikdo nikoho nepřiměje změnit chování k lepšímu. Když s Míšou nemluvíte, říkáte jí (z jejího pohledu): "Teď tě nemám ráda, nejsi hodna mé lásky." Když "žalujete tatínkovi", jednak ukazujete svoji slabost (nezvládnete to sama), jednak Míše bráníte chovat se už dobře, protože ji znovu "uvrhnete v zatracení". Pomohlo by Vám, kdybyste si dokázala nebrat její temperamentní reakce osobně; že se na Míšu zlobíte (odlišuji od výchovného "To, jak ses zachoval, se mi nelíbí. Příště raději..., protože jinak by...", kdy ovšem vnitřně jsme v klidu) totiž nezpůsobuje ona, ale nějaký Váš pocit. Dalo by se říci, že zatím Míše nedáváte příklad, jak zvládat své negativní emoce. Vím, že je to těžké, ale můžete to dokázat. Hodně pomůže, když si v každém okamžiku uvědomujeme, že před sebou máme rovnocennou osobnost, které si vážíme, milujeme ji a ani by nás nenapadlo se jí nadřazovat. Trochu drsná, ale efektivní pomůcka je představit si, jestli bychom takto reagovali, kdyby dítě třeba mělo rakovinu - v následné radosti, že naše dítě je zdravé, se nám pak jeho "prohřešek" jeví jako prkotina a můžeme reagovat s nadhledem. Pokud už se zachováme tak, že nás to potom mrzí, je na místě se za to upřímně omluvit - třeba i miminku. V očích dítěte tím jen stoupneme a dáváme mu tím osobní příklad. Každý, kdo se zamýšlí nad výchovou svých dětí, osobnostně roste - děti jsou naši velcí učitelé. A my jsme jejich průvodci ve světě, se kterým ještě nemají tolik zkušeností. Přeji celé Vaší rodince cestu plnou harmonie!
období vzdoru
Dobrý den, paní Klingerová. Mám doma 2,5 letou dcerku (s genetickou vadou - nemluví, motorické problémy, ale všemu rozumí a je moc snaživá) v poslední době si dcerka "dělá co chce".ˇPříklad jdeme na procházku - nechce jít za ruku, ale sama. A když jede auto - musím jí nahánět. Jsme doma - všichni sedíme a jíme, ale Lucinka lítá po bytě. Když na ní "houknu", tak se směje. Když jí chci chytit, tak se směje, ale jen do té doby než ji chytnu za ruku. Potom začne brečet. Plesknutí taky nepomohlo. A abych jí mlátila - to zase nechci. Není to výchovné. Tak to praktikujeme zatím následovně. "Pojď papat ke stolečku s náma, Lucinko" Lucinka nejde. "Lucinko pojď papat, nebo půjdeš spinkat" Tohle většinou zabere. Ale asi to není moc výchovné ji takhle vydírat, dřív večer chodila spát bez problémů. Ale teď co to takhle praktikujeme. Tak chodí spinkat s pláčem. Prosím Vás o radu. Předem moc děkuji
Zdeňka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zdeňko, Vaše dcerka je v tzv. období vzdoru, kterým nutně musí projít, aby se zdravě vyvinula její osobnost. Je třeba být důsledný, ale zároveň dávat maximum možné svobody (tzn. na procházku chodit tam, kde může běhat sama, ale v blízkosti aut ji pevně držet za ruku - vysvětlete jí proč, ale neočekávejte, že to bude respektovat). Účinné je dát dítěti vybrat ze dvou možností, které jsme ochotni nabídnout: "Chceš si teď sednout s námi ke stolu a papat společně s námi, nebo počkáš, až se najíme a budeš papat sama?" Je dobré se vždy (předem) zamyslet, jestli je nutné prosazovat to, co prosazujeme. Je pro Vás hodně důležité, aby Lucinka vždycky jedla ve stejnou dobu jako vy? Je možné, že když si bude moci vybrat a vyzkoušet i jinou variantu (kterou můžete učinit méně lákavou), sama se vrátí k tomu, že se jí líbí víc jíst s vámi. Další věc je, že když vidí, jak Vám záleží na tom, aby seděla s Vámi, je to pro ni příležitost vyzkoušet si, jakou má nad Vámi moc. Pokud ji honíte, má z toho legraci. Když vystupujete z pozice síly, cítí se bezmocná a pláče. Ona chce nad sebou cítit pevnou ruku, ale ne "diktaturu". Tzn. chce, abyste určila pravidla a byla důsledná, ale chce také, aby o sobě mohla (přiměřeně věku) rozhodovat a mít vliv na okolní svět. Někdy to sice opravdu nejde jinak než určitým "vydíráním", ale i to můžeme podat jako možnost volby: (laskavým hlasem) "Chceš se napapat, nebo chceš jít spinkat bez papání?" Pak je ale dobré umožnít jí o něčem dalším skutečně rozhodnout (třeba o tom, co bude papat nebo bumbat, jestli chce jíst lžící nebo vidličkou apod.). Pokud by si vybrala, že papat nebude, je třeba i to respektovat (nezlobit se na ni za její volbu, nelíčit jí, jaký hlad bude mít, něříkat, aby si to ještě rozmyslela) a vydržet ovšem až do konce - tedy nedat jí jíst, ani když si třeba v postýlce vzpomene, že přece jen chce. Bude to jen pro jednou - ten hlad a Vaši důslednost si zapamatuje a příště už si tuto možnost nevybere. Hodně štěstí Vám i Lucince!
období vzdoru
chtěla jsem se zeptat mám 2 letého syna,který se neustále vzteká. I když ho dám do místnosti aby se uklidnil nepomáhá, ani plácnutí přes zadek, prostě nic.Dokáže se vztekat celý den až už je to neúnosné.Nevím co sním mám dělat.
Pavlína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlíno, přečtěte si prosím mé odpovědi týkající se tohoto věku a období vzdoru; pokud Vám nepomohou, mohu Vás pozvat na některý ze svých seminářů (nejbližší je tuto neděli 22.3. v Praze - viz www.hra-skolou.cz).
období vzdoru
Dobrý den p. Markéto, má dcera má 2 roky a taktéž zaznamenává projevy obrovského vzteku, občas i ze spaní, hlavně když není hned po jejím. Za měsíc čekáme druhé dítě tak je zde každá rada nad zlato.Je dost na mě upjatá ,ale snažím se s tím bojovat. Jak dlouho je ještě zdrávo se nechat dítě vyztekat? Potom se chudák celá třepe. Nemůže toto nechání se často vztekání vésti ještě k větší intezitě a frekvenci těchto záchvatů? V jaké chvíli ji zastavit a třeba odpoutat pozornost nebo kdy jí vysvětlit, že to co dělá není hezké? Jde mi hlavně o to, že budu 3 dny v nemocnici tak jak pomoci mým rodičům či manželovi nějakými radami, aby vše ustáli s nadhledem Je to šílený živel ale ven nechce jen se mnou na návštěvy taktéž, jinak pořád něco chce pak zas nechce , je hrozně upovídaná. Mí rodiče jsou z ní zoufalí jelikož žádné takto vzteklé dítě v okolí nemáme. A co se týče zrcadlení to se napodobuje jen do chvíle kdy není úplně bez sebe? Pak už to asi ztrácí smysl, že? Děkuji za odpověď. Karina
Markéta Klingerová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Karino, jsem moc ráda, že jste se na mě obrátila s žádostí o radu, protože Vaše holčička potřebuje, abyste pochopila, proč se chová, jak se chová. Vaše dceruška je v období vzdoru, kterým potřebuje projít pro zdravý vývoj osobnosti. V tomto věku také děti žijí pouze přítomným okamžikem, tzn. že třeba holčička, která chce sama zapnout televizi a není jí to umožněno, si neuvědomuje, že televize se zapíná každý den, takže ji může zapnout třeba zítra, když ne dnes; pro dospělého je to prkotina, pro ni to je teď nebo nikdy. Proto když jí třeba něco takového nedovolíte, je nesmírně nešťastná, že jste jí tuto zkušenost neumožnila. Protože je ve svém neštěstí bezmocná, popadá ji z toho záchvat vzteku. Od Vás potřebuje účast (nikoli znechucení nad tím, že dělá něco nehezkého), přiznejte jí právo na negativní emoce, řekněte jí, že ji milujete; pokud se nebude bránit, tak ji i obejměte (a držte, dokud bude chtít, třeba celou dobu, než se uklidní). Zvládat negativní emoce se děti učí postupně od nás – následují rodičovského příkladu. Děti také vycítí, jestli „nemůže být po jejich“ ze skutečného důvodu, nebo jen kvůli našemu pohodlí nebo prosazování autority za každou cenu (tzv. boj o moc). Prosím, jak se „snažíte bojovat“ s tím, aby na vás nebyla upjatá? Ona Vás potřebuje, upíná se na Vás, protože si není jistá Vaší láskou (nebo její stálostí); proto od Vás potřebuje lásky víc, ne méně! Příčina může být právě v tom stvořeníčku, které se Vám zanedlouho narodí. Ať už jste o tom s dcerkou mluvili nebo ne, ona ví, že už pro Vás není a nebude jediná, a to ji velice zraňuje. Má pocit, že Vám není dost dobrá, když si pořizujete někoho dalšího. Bojí se o Vaši lásku! Dejte jí vědět, že je Vaše prvorozená, a to se nikdy nezmění; že ji milujete a moc Vám na ní záleží. Až se děťátko narodí, najděte si přes všechen čas a pozornost, kterou od Vás novorozeňátko samozřejmě bude vyžadovat, také chvíli na starší dcerku a v té se věnujte jenom jí. Časem Vám také může pomáhat s péčí o mladšího sourozence – „vidíš, ty jsi moje šikulka“. Zamyslete se prosím nad tím, že Vám, jak píšete, „jde hlavně o to pomoci manželovi a rodičům ustát vše s nadhledem“. Všimněte si prosím, jak na svou holčičku pohlížíte: „šílený živel“, „hrozně upovídaná“. Ze způsobu formulace Vašeho dotazu mám pocit, že hodně dáte na své okolí, víc než na svůj mateřský instinkt: ten Vám říká, že „se chudák celá třepe“, že by nemělo docházet k tomu, aby byla „úplně bez sebe“ atd. Tím se dostáváme k „zrcadlení“. Máte pocit, že by to pomáhalo? Tzv. zrcadlení, mám-li to říci naplno, já osobně považuji za zcela scestnou metodu; dítě se určitým způsobem chová z nějakého důvodu, "volá o pomoc", a my se mu místo pomoci vysmíváme: "Tůdle, nestojíš mi za to!" A jak tomu má dítě rozumět, že nemá dělat něco, co my sami děláme? Zkuste dát Vašim rodičům a manželovi přečíst mou odpověď, holčička od vás všech potřebuje vědět, že není „hrozná“, že ji máte rádi. Do budoucna Vám doporučuji přečíst si knížky „Potřebuji tvou lásku. Co můžeš udělat pro své dítě“ (Ross Campbell)a „Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly - Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly“ (Adele Faber, Elaine Mazlish) a „Děti potřebují hranice“ (Jan-Uwe Rogge). Přeji Vám, aby děťátko přišlo na svět za těch nejpříjemnějších okolností, a aby vám všem spolu bylo dobře!



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.