Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Komunikace, odměny a tresty
Dobrý den Lenko,
mám dvě děti 15 a 17 let a již delší dobu přehánějí délku trávení času na počítači. Dříve jsme měli domluvený čas, jenže s nástupem chytrých telefonů se vymazal rozdíl, když skončí na PC, přejdou na mobil, když vypnu wifi, mají načtené programy, takže asi přikročím k dočasnému odebrání mobilů, protože o nic jiného nejeví zájem. Zajímá mě, jak je alespoň přibližně dlouhá doba v hodinách přes týden a o víkendu, kterou by měli respektovat, velmi byste mi pomohla v rozhodnutí o učiněných opatřeních. Doma jdeme příkladem a čas trávený u PC jsme minimalizovali do 20 minut. Je mi jasné, že musíme nabídnout alternativu, což bude také oříšek v našem odlehlém místě bydliště. Moc děkuji za radu a přeji hezké letní pondělí, Hana
Hana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Hano,


děkuji za váš dotaz. Přemýšlím nad tím, jak dlouho ještě jednomu z dětí bude méně než 18 let a bude ochoten/ochotna respektovat vaše opatření. Jaký je důvod vašich opatření? Jestli by nebylo možné se s dětmi spíše domluvit, než-li striktně nastavovat v jejich věku časové omezení pro čas trávený v digitálním světě.


Mě osobně se líbí, že jdete dětem příkladem a jste na počítačích minimálně. Na druhou stranu ony v době chytrých telefonů a sociálních sítí žijí. Navíc je tu fakt, že jsou skoro dospělé a měly by se samy naučit hospodařit se svým časem a převzít za to zodpovědnost (pokud jak budou trávit čas rozhoduje někdo jiný učí se poslouchat opatření nebo tvořit opatření).


Pokud by se vám povedlo s dětmi domlouvat společné trávení volného času bude to báječné. Čas trávený na počítačích/mobil bych nechala na jejich uvážení s tím, že mají hotové své povinnosti.


Mám-li však odpovědět na váš dotaz – tak se uvádí čas i 2-3 hodiny denně. Ale myslím, že hodně záleží na situaci. Pokud by např. 17letý potomek šel na brigádu přes léto, tak může být pracovně na PC většinu pracovní doby.


Přeji vám a celé vaší rodině hodně zdraví a pohody. Srdečně, Katka

Komunikace, odměny a tresty
Část 2: často jsem mu za to vše dala na zadek, ale vím, že to není ideální. Dnes to spíš řeším tak, že ho vykážu do svého pokoje, že s takovým klukem nechci být a až se uklidní, at prijde. Většinou hned volá a na otázku, zda se už uklidnil, odpovídá ne. Snažím se mu vždycky říct,m že ho mám ráda, že s ním jsem ráda, ale nechci, aby někomu ubližoval. Pak řekne, že jo, dá mi ruku a jdeme. Manžel už začal i s tresty. Nepůjdeme na vláčky, protože opět neposloucháš. A to je další, reakce "Nedelej to" vyvolá úplný opak, uděla to ještě aspoň 3x. Proč? Přijde mi jako provokatér, rád dělá naschvály. Nebo chce jen upoutat pozornost? Vím, mám ještě dceru, ale snažím se na oba stejně, ona totiž velice rychle přebírá jeho chování. Snažím se nepreferovat. Nebo bojuje o pozornost pro sebe? Ale byl takový vždycky. Poslouchání na štíru, vzteky už tu byly, pak přešly, ted opet..Rekla bych o sobě, že mám rada režim a pravidla. A i děti mají režim, ale tak normálně. Pravidelné jídlo, ukládání do postele.. - otázka upravena poradcem
Martina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Martino,


z toho, co píšete slyším – snažím se syna pochopit, porozumět tomu, jak se chová, přemýšlíte nad tím. Myslím, že to je první krok k tomu, aby se vám to podařilo. Zkusím vám rozšířit váš pohled – věřím, že by to mohlo pomoci.


Syn komunikuje. Komunikace nejsou jen slova. Pláč, smích, klid, neklid, nemoci – rýmičky a teplůtky, štípání a bouchání, hlazení, bouchání dveřmi, courání se – to vše je komunikace. Jenom někdy ne vše jde vyjádřit slovy. Buď, že to dítě ještě neumí – bylo by hezké, kdyby jasně děti popisovaly své pocity a potřeby a definovaly své požadavky – ale to neumí ani většina nás dospěláků. Proto je Akademie rodičovství, abychom to naučili rodiče a ty pak modelem své děti. Nebo se děti bojí to říci, nebo mají pocit, že „to nejde vyslovit“…


Mé doporučení je – zkuste více než slovům zkoušet porozumět komunikaci která je za tím – té která se děje a tu zkuste rozklíčovat. Pozorujte ty situace. Ptejte se syna jak mu je a co potřebuje, jak se cítí a zkuste i vy mu popisovat své pocity a potřeby.


Děti se učí modelem. Tím myslím například, co se učí děti, které rodiče trestají – i to že jej vykážete do pokoje „že s takovým klukem nechci být“ je pro něj velký trest. Když vás bude někdo od sebe „odstrkovat“ a zároveň říkat mám tě rád – čemu budete více věřit? Slovům nebo činům?


Z toho co píšete čtu – že syn dělá přesně to samé co vy – jak popisujete syna: „Když někdo na něj nereaguje, jak chce, ubližuje.“ Vy s manželem mu také něco řeknete „nedělej to“ a když neposlechne (neudělá co vy chcete) přijde trest. Je jen otázka, kdo je v roli silnějšího ve vztahu vy a on jste to vy…tam prohrává, ale ve vztahu ona a mladší sestra…má navrch on. Navíc jsou okamžiky, kdy se mu daří situaci otočit a „mít navrch“ i ve vztahu k vám. Děti se učí modelem – takže kopírují vzorce které se naučí od nás rodičů. Jestli vás to zajímá více – mohu doporučit článek na našem blogu zabývající se otázkou odměn a trestů.


Budu ráda, když mi dáte vědět jak se vám daří měnit komunikaci s vašimi dětmi. Když se potkáme na kurzech Akademie rodičovství bude to prima.


Srdečně, Katka

Komunikace, odměny a tresty
Část 1: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o pomoc. Máme syna, v březnu mu budou 4 roky. Od září chodí do školky a dlouho si zvykal, byl také často nemocný, nic vážného, rýma a kašel, teplota. Nechávala jsem si ho doma se vyzdravit, protože jsem stále na rodičovské s mladší dcerou (necelé 2 roky). Syn si už v lednu zvyknul, ale zacal ubližovat dětem. Paní učitelky říkají, že bezdůvodně. Jen k někomu přijde, štípne ho, bouchne, strčí. Ke své sestřičce se chová podobně, většinou jde ale o boj o hračku nebo když neudělá, co chce on. Mám pocit, že podobné to bude ve školce. Když někdo na něj nereaguje, jak chce, ubližuje. Do někoho něco "hustí", on nereaguje a pak to tak dopadne. Nebo nevím, sama se to snažím pořád rozklíčovat. Problém je, že stále nemluví, nebo jen málo, ve školce mu nikdo nerozumí. Možná ho štve, že mu nikdo nerozumi nebo neví, jak navázat kontakt. Na druhou stranu doma je to stejné a při vzteku bouchá i do nás rodičů a ještě vyplazuje jazyk. - otázka upravena poradcem
Martina
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...
Dobrý den Martino, moje postřehy a nápady jsou u druhé části vašeho dotazku. Katka





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.