Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Vztahy v rodině
Dobrý den, paní Kateřino,
dlouhodobě nejsem spokojená v manželství, ve kterém jsou 3 děti (dva puberťáci, a jedna osmiletá). Potkala jsem muže, intuitivně cítím, že bych s ním byla šťastná, naplňuje mě vnitřním klidem, cítím, že mě miluje a stará se o mě jak nikdo předtím. ALE. Já mám 3 děti, bydlíme v Praze. On bydlí na malém městě a dost daleko od Prahy. Kvůli jeho podnikání nepřipadá v úvahu, aby se přestěhoval za námi. Již jsem podala žalobu o rozvod, ale nyní přemýšlím, jestli je správné děti vzít z Prahy, kde je pro ně nepochybně více příležitostí než tam. To prostředí tam znají velmi dobře, nebudou "zasazeni" do úplně neznáme lokality. Mám se vzdát chlapa, jakého už nikdy nenajdu (jsem si tím naprosto jistá) jen kvůli dětem, abych jim nezkazila budoucnost, a setrvat v manželství, ale nešťastná? S dětmi jsem o tom všem mluvila, chtějí jít se mnou, ale přece jen aby si pak nezačaly stýskat, to bych neunesla. A pak se zase stěhovat do Prahy? To si neumím přestavit! Prosím poraďte. - otázka upravena poradcem
Viktorie
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Viktorie,


děkuji za váš dotaz. Z toho, co píšete mám pocit, že jste již rozhodnutá – žádost o rozvod je podaná, s dětmi jste vše probrala a chtějí jít s vámi. Předpokládám, že otázku, jak se budou děti vídat s otcem máte také vyřešenou.


Co mě zaujalo je téma zodpovědnosti ve vašem dotazu. Kdo je zodpovědný za to, že jste šťastná vy a kdo je zodpovědný za štěstí a spokojenost vašich dětí? Pokud jste vy zodpovědná za své štěstí a děti zase za své pak nemusíte nést tíhu stýskání. Štěstí není závislé na vnějších podnětech (jaký máme majetek, kde žijeme a s kým žijeme), ale na tom, jak dané situace vnímáme a jak s nimi vnitřně souzníme. 


Váš dotaz zní jako neřešitelná volba mezi chlapem a dětmi. Jít si za svým nebo se obětovat pro děti.  Pokud se vaše děti chtějí stěhovat, s novým partnerem máte nastavené představy společného soužití i s vašimi dětmi a výchovy (to je moc důležité - toto probrat bude stát pár lahví dobrého vína) a otec dětí se bude s nimi potkávat jak to jemu a dětem vyhovuje můžete být spokojeni všichni. Pak již nejde o rozhodnutí já nebo ony, ale jak nám všem to vyhovuje a každý je zodpověný za své štěstí, a to je dobrý model pro děti do života.


V případě, že se situace změní – i tato možnost tu může být. Je důležité, aby děti mohly otevřeně přijít a vše s vámi probrat – zajisté najdete zase takové řešení, které bude vyhovovat všem. Najdete nové synergie, abyste mohli být šťastni všichni.


Srdečně, Katka


 

Vztahy v rodině
Dobrý den.Mám velky problem s chováním svého partnera k mému synovi.Kdyz synovi bylo 9let našla jsem si nového přítele se kterým mám 8letého kluka.Partner má velmi těžkou a složitou povahou.Je rád vůdčí,často arogantní a nadřazený.Neuznává kritiku a platí jen jeho pravda.S mym synem si nesedli téměř od začátku.Začal vychovávat rozkazy a příkazy a častými zákazy kluk se samozřejmě trápil.Snažila jsem se s oběma mluvit a napjate situace řešit ale většinou to skončilo urazenim partnera.Čas s mým synem netravil nikdy,nic ho nenaučil a s ničím nepomahal.Uznava výchovu Hodit do vody a plav.Absolutně nesouhlasím tak se často hadame.Partner mi tvrdí že mě má syn omotanou kolem prstu ale syna jeho chování velmi mrzí Brečí mi kvůli tomu,ptá se proč ho nemá rád a proč na něho jenom křičí a partner tvrdí že když udělá vždycky všechno jak bude on chtít,nebudou ani problémy.Syn hleda útěchu u mých rodičů a exmanzela a to je mi také velmi nepříjemné.Poradnu partner odmítá s tím že problem má syn (nyni 17)tak at tam jde on.Jsem v koncích.Prosím moc o radu.Děkuji
Diana
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Diano,


děkuji za váš dotaz. Jste s partnerem 8 let. A vychováváte spolu 2 syny. A chápu to tak, že partner zastává tzv. autoritativní styl výchovy. Z vašeho dotazu to není úplně jasné – ale vychovává kluky stejně? Já vycházím při psaní této odpovědi, že ano – pokud by tomu tak nebylo – dejte vědět.


Píšete, že nesouhlasíte s výchovnými přístupy vašeho partnera („často se hádáme“) – přesto určitě je něco v čem si naopak rozumíte a proč jste spolu.


Nevím, s kým a jak jste situaci, která trvá minimálně 7 let, řešila – ale probrat vše s odborníkem by mohlo být řešení. Jako možnost pro zachování vztahu se starším synem a lepší vztah a budoucnost s tím mladším. Jinými slovy jít do poradny sama, nechce-li partner. Začít věci měnit a přes změnu u sebe měnit i další vztahy v rodině. Pokud partner uvidí, že situaci řešíte – může se chtít později přidat sám.


Další možností je přistupovat k synovi tak, že jak se cítí on není v závislosti na tom, jak s ním komunikuje váš partner/okolí. Naslouchejte mu a vyhněte se představě, že by slova partnera mohla ovládat jeho pocity. Když řeknete „způsobil, že se cítíš špatně“ , naznačujete, že jeho pocity jsou takovými slovy ovládané. Jakmile syna vyslechnete, podpořte jeho vnímání sebe sama: „chtěl by ses cítit dobře, ať si „..jméno partnera..“ říká cokoliv? To vede k poznání, že vlastní hodnota nezávisí na cizích slovech. Jakmile syn uvidí svou cenu uvnitř sebe, nikdo mu ji už nemůže vzít. Naučí se, že to, kým je, nemůže být ovlivněno žádnými slovy.


Co se týká komunikace mezi partnerem a vaším starším synem – je odlišná od komunikace s vámi (mají spolu jiný vztah) a to je přirozené. Řešit jejich hádky/nedorozumění už víte, že nefunguje. Možností je uznávat pocity obou a objasňovat jejich voly a hlediska. Uznání pocitů syna není v rozporu s uznáním pocitů partnera. Smyslem je, neplést se do obsahu jejich spolu, ale podporovat syna, aby si věřil, a zvládl to sám.


Pokud se rozhodnete probrat vše s oborníky v poradně můžete se zde domlouvat na dalších postupech a řešit situaci detailně. Každopádně, když začnete sama – bude to mít efekt na celou rodinu (syny, vaše rodiče, exmanžela, partnera) i když se partner nebude zúčastňovat.


Přeji hodně zdraví vám i celé vaší rodině. Srdečně, Katka

 

Vztahy v rodině
Mám strach o 9 ročního vnuka. Můj syn se rozvedl a nevěsta si našla jiného partnera, jehož zálibou je vojenská technika (auta, zbraně atd.). Zatímco žila s mým synem, vnuk byl bezprostřední, milé dítě. Nyní ho nevěsta obléká do maskáčů, nemusí se denně mýt, aby z něj vyrostl chlap. Vnuk často vypráví o válce a to i ve škole. S nevěstou a jejím partnerem chodí na srazy, na kterých se v rámci zábavy používají zbraně se slepými náboji a spí se v tanku. Může ho to do budoucna nepříznivě ovlivnit? Děkuji za odpověď.
Eliška
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Eliško,


děkuji za váš dotaz. Líbí se mi váš zájem o vnuka a především, že kontakt s milující babičkou nebyl v důsledku rozvodu přerušen (což se často stává).


Co víme z vývojové psychologie tak podstatná část osobnosti člověka (někde se uvádí až 85%) je vytvořena do 6 let. Pokud vnuk do svých cca 5-6 let zažil bezpečné a milující prostředí je to velmi dobrý základ pro život. V tomto období se vytváří vnímání jeho sebehodnoty – jaký jsem člověk, mám se rád. Dobrá sebeúcta pak působí jako "imunitní štít osobnosti" (nebude dělat něco špatného).


V pozdějším věku cca 6-12 let se synům pomalu otevírá ten mužský svět a mužské vzory. Propojení s auty a zbraněmi může být v tomto věku o to více pro vnuka lákavé.


Nevíme dnes co v budoucnu bude dobře a co špatně. Co se dnes může jevit jako neužitečné se může za pár let projevit jako nezbytné. Každopádně vnuk je teď v období kdy se vytváří přesvědčení, zájem o spolupráci – děti rády pomáhají a naplňují si tak pocit užitečnosti, rády přebírají zodpovědnost za menší celky, probíhá sebezdokonalování se a roste sebevědomí.


Myslím, že pestrost modelů a přístupů je pro děti velmi užitečná. Nevěsta s novým partnerem nabízí vnukovi dnes modely přes zbraně, střílečky, spaní v tanku atd. Vy jako babička můžete poskytovat úplně jiný model a přístup (klidně i opačný), a především životní hodnoty, které se ze společnosti velmi vytrácí, a to je báječné. On sám si v pubertě začne volit svoji cestu. Tím, že mu budete věřit, že to zvládne mu dáte neskutečně moc pro život.


Moc vám i vašemu vnukovi fandím. Srdečně, Katka

Vztahy v rodině
Jsem babička vnučky nyní je jí 17.Hodně jsem se jí věnovala a podporovala ,jak finančně tak v různých aktivitách,ale vždy jsem řekla i svůj názor .Nyní se ke mě přestala hezky chovat ,nechce ani moc komunikovat ani mi navštěvovat .Nevím co mám dělat ,jestli jí nechat a neozývat se taky,nebo i přes pohoršené reakce s ní navazovat komunikaci.Je mi to líto a nechci vztah s ní zhoršit. Děkuji za radu.
Žanet
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Žaneto, děkuji za váš dotaz.


V tomto případě bych doporučila popsat vnučce vaše pocity, říci jí, že ji máte ráda, ráda byste i nadále s ní trávila čas – svátky, nedělní obědy…ale že budete respektovat její jednání, i když je to pro vás těžké, a hlavně tomu nerozumíte. Sdělte jí, že vás zajímá změna, která se udála, zajímá vás ona její názory (které ráda vyslechnete) a že vy tady pro ni budete a může se kdykoliv ozvat.


Zkuste projevit váš zájem trávit s ní čas, ale nechte prostor, aby mohla přijít sama. Zachovávejte rodinné rituály, zvěte vnučku, ale do ničeho jí netlačte/nenahánějte jí.


Doufám, že se vztah brzy zlepší a přeji vám oběma vše dobré.

Srdečně, Katka

Vztahy v rodině
Dobrý den,
s manželem vychováváme dvě děti, chlapec 6 let, dcera 3. Problém je v tom, že manžel jaksi netráví moc času s našimi dětmi. Vždy si najde důvod, aby raději seděl na ipadu, koukal na TV, jde si zaběhat. Když se pak dětem někdy věnuje, tak po nich řve, peskuje je a je netrpělivý, celkově je to docela nesnesitelné. Až si říkám, zda není lepší, že si jich nevšímá. Děti se tisknou ke mě, nebo chlapec brečí. Rodinné výlety probíhají podobně. Není to pohoda. Co byste mi, prosím, poradila. Mé domluvy funguji, jen krátce. Bojím se o vývoj dětí. Předem děkuji, R
Radka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Radko,


pravděpodobně jsou vaše očekávání na společně strávený čas jako rodina rozdílné. Pokud je manžel aspoň trochu komunikativní, zeptejte se ho. Jak by chtěl žít ve společné rodině, jaké jsou jeho představy, co se mu líbí, co dělá s dětmi rád. Možná cítí tlak, že se po něm něco chce - že musí, vždyť všude jsou billboardy s fotkami šťastných rodinek, a Váš manžel třeba jenom neví jak na to. Nebo se mu opravdu nechce, děti ho zatěžují, a tak se raději odpojí. Nabídněte mu i variantu, že se na nějaký čas může odpojit a postarejte se o děti sama. Děti jsou ještě ve věku, kdy je máma milujícím bezpečím. Než-li pro všechny napjatá atmosféra, tak se raději rozdělte. Možná později, když to nebude manžel "muset", tak se k vám opět připojí. Nepíšete, zda manžel zastává v rodině roli živitele, zda nemá náročnou práci a vás vidí především v roli matky, která se o děti postará. I to je důležité v pohledu na vaši rodinu vnímat.


Také přemýšlím nad tím, jaký má on prostor vůči dětem. Jestli s nimi dělá „mužské“ věci, jezdí s nimi na výlety sám/či jakýkoliv jinak strávený čas. A jak tyto akce probíhají – je to stejná nepohoda? Jestli si umí představit, co by s dětmi chtěl dělat a jaká má na ně očekávání. Jak se vlastně v roli otce cítí, a umí si s dětmi poradit a jak by si to představoval on – co by mu pomohlo? Jaké vzorce výchovy převzal od svého otce a jaké nyní nabízí svým dětem. V tomto případě mohu nabídnou jemu nebo vám oběma kurzy Akademie rodičovství, nebo individuální poradnu.


Děti se učí modelem a vytváří si samostatně vztahy a komunikaci k vám, k manželovi i k sobě navzájem (sourozenecké vztahy). Oba dva nabízíte jiné přístupy, modely a děti mají na výběr, který z nich je více osloví. Svět je pestrý, a i ve školce/škole či později v životě se děti budou potkávat s různými přístupy/jednáním. Je fajn s nimi umět pracovat a naučit děti postarat se o sebe tak, abych byl v pohodě.


Srdečně, Katka

Vztahy v rodině
Dobrý den,mám čtyři děti - Šimon 14,Eliška 16,Iveta 18 a Tomáš 19,obě holky k sobě mají hezký blízký vztah.V poslední době se Eliška chová problémově a Iveta to špatně nese,je citlivá a i kvůli stresům z maturity.Například často Iveta řekne svůj nápad do rodinné diskuze,Eliška dělá,že ji neslyší a vzápětí její nápad řekne ona,využívá její myšlenky,nebo často ignoruje její otázky a raději odpoví manželovi nebo bratrovi na otázku položenou později.Na upozornění nereaguje,jako by se nic nestalo,zapírá a jinak se sestrou mluví normálně.K nikomu dalšímu se tak nechová a je to tudíž poměrně výrazné,všimli si toho i oba kluci a Iveta mě požádala o pomoc,ale když nepomáhá s Eliškou promluvit,moc nevím co poradit.Nemohla byste mi poradit,jak se má vypořádar takovým chováním?Nemá nějaké psychické problémy?Zdá se mi na takové chování už velká.Napadla me i žárlivost na sestřiného přítele,Iveta je sama,ale uz ho má dva roky,tak mi to nepřijde.Děkuji velice za odpověd.
Sára
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Sáro,


líbí se mi, jak o celé situaci přemýšlíte a hledáte náměty a řešení. Já mám z vašich řádků velmi málo informací.


Zkusím shrnout co jsem vyčetla já a třeba vás to nasměřuje někam dál. Pokud máte podezření, že má Eliška psychické problémy (pozorujete další změny – v chování, oblékání, jídle, vzhledu… )  můžete zajít za odborníkem – buď vy nebo i s dcerou a vše probrat. Kde on bude mít možnost dialogu.


Eliška je ve věku, kdy je ukončen proces růstu, je plně rozjetý proces osamostatňování se, s tím mohou být spojeny pocity nejistoty – co dál v životě – škola, práce, partnerské vztahy, rodina, bydlení. Kde vlastně to moje místo je. Jaké jsou moje hodnoty a cíle. K tomu mě právě napadá, že Eliška může vytvářet své sebepojetí přes antiidentifikaci – tj. dělá opak toho, co je od ní čekáváno.


Může se vymezovat přes sestru. Možná její vymezení přes Ivetu – jakožto starší sestru je pro ni snazší než-li vymezení přes vás jako mámu. Pokud tomu tak, je – tak si myslím, že je fajn, když si Eliška našla způsob. Dnešní mlaďoši obtížněji nalézají vlastní identitu, protože vymezit se vzhledem k dospělým je čím dál tím těžší.


Já bych si s ní zkusila promluvit právě o jejích představách sebe sama v budoucnu. Pomohla bych jí vytvářet obraz sama sebe. Podporovala bych její sebevědomí. Dospívající velice intenzívně vyhledávají blízkost. Myslím, že pro ně je fajn, když rodič zvládne akceptovat určité meze (ponechat jim jejich soukromí a tajemství), ale na druhé straně tam stále pro ně je a projevuje svůj zájem. I když mlaďoši nechtějí odpovídat na otázky rodičů, pokud je rodiče přestanou klást mohou se cítit opuštění (jako ve smyslu – už se ani neptá…už ji nezajímám…apod.)


Eliška potřebuje přijetí a uznání. Možná jen si ověřuje svých chováním zda-li bude přijímána a uznávána v bezpečí rodiny. V tomto věku může být uznání od starší sestry pro Elišku velmi významné. Takže to bych naopak nabídla Ivetě. 


Nevím, jestli máte doma zavedenou rodinnou radu, ale i to by mohlo pomoci. Informace o rodinné radě najdete třeba na wikipedii. Ta nabízí vytvářet prostor pro otevřenou komunikaci a přijímání všech členů rodiny. Kdybyste chtěli pomoci zavést rodinnou radu, můžeme vám v Akademii rodičovství s tím pomoci.


Přeji vám a celé vaší rodině vše dobré.

Srdečně, Katka
Vztahy v rodině
Dobrý den, mám prosbu.. Má matka si našla nového muže, vzali se, teď spolu mají mého bratra, jsou spolu už 13 let. Táhne se to asi 8 let... za všechno můžu já, všechno dělám špatně, jsem kráva a nemožná, nic neumím, že nedám ani maturitu, protože jsem blbá.. když jsem jí dala s vyznamenáním na první pokus, našel si jinou záminku. Nemohu si pozvat domů ani kamarádku, aby na mě před ní nekřičel. Jakmile na něco zapomenu vybuchne vzteky a řve na mě, jak kdyby se zbláznil. Jednou za měsíc si vyslechnu všechny možné urážky a nadávky. Finálem je vždy vyhazov z domu. Protože nejsem jeho dcera musím všechno udělat okamžitě, nemůžu si ani dojít pro vodu, pokud jsem neuklidila nádobí od stolu, je jedno, že jsem nedojedla. Máma mě brání, jak může, ale už toho taky má dost, chce mít klid. Bratr naopak je rozmazlený miláček. Můj problém je spíš v tom, že nevím, co už mám dělat. Nemůžu se zavděčit, vždy si něco najde. Chci se odstěhovat, je to jeho byt a já nesmím nic, jen být uklízečka a hromosvod.
Blue
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Blue,


neznám celkově situaci u vás doma, ale vždycky můžete navštívit odborníka a vše s ním probrat. Já musím vycházet z těchto pár řádků, a věřte, že bych si s vámi moc ráda povídala o vašich starostech, možnostech, plánech a životních cílech. Pokud jste někde blízko můžete se stavit.


Píšete, že nevíte, co už máte dělat, že se nejde zavděčit. To mi zní tak – co mám ještě udělat, proto aby… A občas to bývá tak, že se někdo snaží a snaží a může se rozkrájet a na druhé straně slyší jen samou kritiku, negativní hodnocení, že všechno dělá špatně, že z něj nikdy nic nebude atd. Cestou, jak z tohoto začarovaného kruhu ven je začít si věřit, a postavit se na vlastní nohy. Převzít za svůj život zodpovědnost.


Myslím, že my lidé vždy vytváříme výsledky/rozhodnutí odpovídající našim zkušenostem a schopnostem. Všechno záleží na vás. Jak budete vnímat lidi kolem sebe. Nikdo neumí změnit okolnosti a lidi kolem sebe, ale co 100 % umíme všichni je měnit svůj postoj k těmto situacím. Zkuste vše, co se vám přihodí vnímat přes pozitivní optiku. Vnímejte a nasávejte zkušenosti, ne bolest a ztrátu. Učte se ze svých chyb. Myslím, že Oprah řekla, že loď se potopí jedině tehdy, když se do ní dostane voda. Nikdo vás nemůžete potopit, pokud to vy nedovolíte.


A každá věc, slovo se dá vnímat jak pozitivně, tak negativně. Drzost jako přímost, panovačnost jako schopnost vést druhé a to, že vás někdo „vyhazuje z domu“ jako příležitost postavit se na vlastní nohy.


Naším názorem (myslím, tím mě i kolegy v Akademii rodičovství) je, že pokud člověk dostuduje je žádoucí, aby se postavil na vlastní nohy a učil se zodpovědně se o sebe postarat. Zkuste si sepsat své cíle a co pro ně dnes můžete udělat. A začněte je ještě dnes naplňovat.


Další možností je otevřeně si vyjednat podmínky společného bydlení se všemi členy domácnosti.


Váš život je ve vašich rukou a já vám věřím, že to zvládnete.

Srdečně, Katka






mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.