Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Rodičovská poradna Kateřiny Novotné

Poradna

ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Poraďte se s Kateřinou Novotnou, spoluzakladatelkou Akademie rodičovství , lektorkou a autorkou kurzů pro rodiče a dospívající děti. V soukromé praxi řeší problémy s výchovou dětí a pomáhá nastartovat změny v rodinách – aby se jim spolu dobře žilo. Když se zrovna nevěnuje své rodině, superviduje případy svých kolegů terapeutů, koučů i asistentek v domově pro mentálně postižené.

Nejvíce se ptáte

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Vztahy v rodině
Dobrý den,
s manželem vychováváme dvě děti, chlapec 6 let, dcera 3. Problém je v tom, že manžel jaksi netráví moc času s našimi dětmi. Vždy si najde důvod, aby raději seděl na ipadu, koukal na TV, jde si zaběhat. Když se pak dětem někdy věnuje, tak po nich řve, peskuje je a je netrpělivý, celkově je to docela nesnesitelné. Až si říkám, zda není lepší, že si jich nevšímá. Děti se tisknou ke mě, nebo chlapec brečí. Rodinné výlety probíhají podobně. Není to pohoda. Co byste mi, prosím, poradila. Mé domluvy funguji, jen krátce. Bojím se o vývoj dětí. Předem děkuji, R
Radka
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Radko,


pravděpodobně jsou vaše očekávání na společně strávený čas jako rodina rozdílné. Pokud je manžel aspoň trochu komunikativní, zeptejte se ho. Jak by chtěl žít ve společné rodině, jaké jsou jeho představy, co se mu líbí, co dělá s dětmi rád. Možná cítí tlak, že se po něm něco chce - že musí, vždyť všude jsou billboardy s fotkami šťastných rodinek, a Váš manžel třeba jenom neví jak na to. Nebo se mu opravdu nechce, děti ho zatěžují, a tak se raději odpojí. Nabídněte mu i variantu, že se na nějaký čas může odpojit a postarejte se o děti sama. Děti jsou ještě ve věku, kdy je máma milujícím bezpečím. Než-li pro všechny napjatá atmosféra, tak se raději rozdělte. Možná později, když to nebude manžel "muset", tak se k vám opět připojí. Nepíšete, zda manžel zastává v rodině roli živitele, zda nemá náročnou práci a vás vidí především v roli matky, která se o děti postará. I to je důležité v pohledu na vaši rodinu vnímat.


Také přemýšlím nad tím, jaký má on prostor vůči dětem. Jestli s nimi dělá „mužské“ věci, jezdí s nimi na výlety sám/či jakýkoliv jinak strávený čas. A jak tyto akce probíhají – je to stejná nepohoda? Jestli si umí představit, co by s dětmi chtěl dělat a jaká má na ně očekávání. Jak se vlastně v roli otce cítí, a umí si s dětmi poradit a jak by si to představoval on – co by mu pomohlo? Jaké vzorce výchovy převzal od svého otce a jaké nyní nabízí svým dětem. V tomto případě mohu nabídnou jemu nebo vám oběma kurzy Akademie rodičovství, nebo individuální poradnu.


Děti se učí modelem a vytváří si samostatně vztahy a komunikaci k vám, k manželovi i k sobě navzájem (sourozenecké vztahy). Oba dva nabízíte jiné přístupy, modely a děti mají na výběr, který z nich je více osloví. Svět je pestrý, a i ve školce/škole či později v životě se děti budou potkávat s různými přístupy/jednáním. Je fajn s nimi umět pracovat a naučit děti postarat se o sebe tak, abych byl v pohodě.


Srdečně, Katka

Vztahy v rodině
Dobrý den,mám čtyři děti - Šimon 14,Eliška 16,Iveta 18 a Tomáš 19,obě holky k sobě mají hezký blízký vztah.V poslední době se Eliška chová problémově a Iveta to špatně nese,je citlivá a i kvůli stresům z maturity.Například často Iveta řekne svůj nápad do rodinné diskuze,Eliška dělá,že ji neslyší a vzápětí její nápad řekne ona,využívá její myšlenky,nebo často ignoruje její otázky a raději odpoví manželovi nebo bratrovi na otázku položenou později.Na upozornění nereaguje,jako by se nic nestalo,zapírá a jinak se sestrou mluví normálně.K nikomu dalšímu se tak nechová a je to tudíž poměrně výrazné,všimli si toho i oba kluci a Iveta mě požádala o pomoc,ale když nepomáhá s Eliškou promluvit,moc nevím co poradit.Nemohla byste mi poradit,jak se má vypořádar takovým chováním?Nemá nějaké psychické problémy?Zdá se mi na takové chování už velká.Napadla me i žárlivost na sestřiného přítele,Iveta je sama,ale uz ho má dva roky,tak mi to nepřijde.Děkuji velice za odpověd.
Sára
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Sáro,


líbí se mi, jak o celé situaci přemýšlíte a hledáte náměty a řešení. Já mám z vašich řádků velmi málo informací.


Zkusím shrnout co jsem vyčetla já a třeba vás to nasměřuje někam dál. Pokud máte podezření, že má Eliška psychické problémy (pozorujete další změny – v chování, oblékání, jídle, vzhledu… )  můžete zajít za odborníkem – buď vy nebo i s dcerou a vše probrat. Kde on bude mít možnost dialogu.


Eliška je ve věku, kdy je ukončen proces růstu, je plně rozjetý proces osamostatňování se, s tím mohou být spojeny pocity nejistoty – co dál v životě – škola, práce, partnerské vztahy, rodina, bydlení. Kde vlastně to moje místo je. Jaké jsou moje hodnoty a cíle. K tomu mě právě napadá, že Eliška může vytvářet své sebepojetí přes antiidentifikaci – tj. dělá opak toho, co je od ní čekáváno.


Může se vymezovat přes sestru. Možná její vymezení přes Ivetu – jakožto starší sestru je pro ni snazší než-li vymezení přes vás jako mámu. Pokud tomu tak, je – tak si myslím, že je fajn, když si Eliška našla způsob. Dnešní mlaďoši obtížněji nalézají vlastní identitu, protože vymezit se vzhledem k dospělým je čím dál tím těžší.


Já bych si s ní zkusila promluvit právě o jejích představách sebe sama v budoucnu. Pomohla bych jí vytvářet obraz sama sebe. Podporovala bych její sebevědomí. Dospívající velice intenzívně vyhledávají blízkost. Myslím, že pro ně je fajn, když rodič zvládne akceptovat určité meze (ponechat jim jejich soukromí a tajemství), ale na druhé straně tam stále pro ně je a projevuje svůj zájem. I když mlaďoši nechtějí odpovídat na otázky rodičů, pokud je rodiče přestanou klást mohou se cítit opuštění (jako ve smyslu – už se ani neptá…už ji nezajímám…apod.)


Eliška potřebuje přijetí a uznání. Možná jen si ověřuje svých chováním zda-li bude přijímána a uznávána v bezpečí rodiny. V tomto věku může být uznání od starší sestry pro Elišku velmi významné. Takže to bych naopak nabídla Ivetě. 


Nevím, jestli máte doma zavedenou rodinnou radu, ale i to by mohlo pomoci. Informace o rodinné radě najdete třeba na wikipedii. Ta nabízí vytvářet prostor pro otevřenou komunikaci a přijímání všech členů rodiny. Kdybyste chtěli pomoci zavést rodinnou radu, můžeme vám v Akademii rodičovství s tím pomoci.


Přeji vám a celé vaší rodině vše dobré.

Srdečně, Katka
Vztahy v rodině
Dobrý den, mám prosbu.. Má matka si našla nového muže, vzali se, teď spolu mají mého bratra, jsou spolu už 13 let. Táhne se to asi 8 let... za všechno můžu já, všechno dělám špatně, jsem kráva a nemožná, nic neumím, že nedám ani maturitu, protože jsem blbá.. když jsem jí dala s vyznamenáním na první pokus, našel si jinou záminku. Nemohu si pozvat domů ani kamarádku, aby na mě před ní nekřičel. Jakmile na něco zapomenu vybuchne vzteky a řve na mě, jak kdyby se zbláznil. Jednou za měsíc si vyslechnu všechny možné urážky a nadávky. Finálem je vždy vyhazov z domu. Protože nejsem jeho dcera musím všechno udělat okamžitě, nemůžu si ani dojít pro vodu, pokud jsem neuklidila nádobí od stolu, je jedno, že jsem nedojedla. Máma mě brání, jak může, ale už toho taky má dost, chce mít klid. Bratr naopak je rozmazlený miláček. Můj problém je spíš v tom, že nevím, co už mám dělat. Nemůžu se zavděčit, vždy si něco najde. Chci se odstěhovat, je to jeho byt a já nesmím nic, jen být uklízečka a hromosvod.
Blue
Katka Novotná je spoluzakladatelkou Akademie rodičovství. Lektorka a autorka...

Dobrý den Blue,


neznám celkově situaci u vás doma, ale vždycky můžete navštívit odborníka a vše s ním probrat. Já musím vycházet z těchto pár řádků, a věřte, že bych si s vámi moc ráda povídala o vašich starostech, možnostech, plánech a životních cílech. Pokud jste někde blízko můžete se stavit.


Píšete, že nevíte, co už máte dělat, že se nejde zavděčit. To mi zní tak – co mám ještě udělat, proto aby… A občas to bývá tak, že se někdo snaží a snaží a může se rozkrájet a na druhé straně slyší jen samou kritiku, negativní hodnocení, že všechno dělá špatně, že z něj nikdy nic nebude atd. Cestou, jak z tohoto začarovaného kruhu ven je začít si věřit, a postavit se na vlastní nohy. Převzít za svůj život zodpovědnost.


Myslím, že my lidé vždy vytváříme výsledky/rozhodnutí odpovídající našim zkušenostem a schopnostem. Všechno záleží na vás. Jak budete vnímat lidi kolem sebe. Nikdo neumí změnit okolnosti a lidi kolem sebe, ale co 100 % umíme všichni je měnit svůj postoj k těmto situacím. Zkuste vše, co se vám přihodí vnímat přes pozitivní optiku. Vnímejte a nasávejte zkušenosti, ne bolest a ztrátu. Učte se ze svých chyb. Myslím, že Oprah řekla, že loď se potopí jedině tehdy, když se do ní dostane voda. Nikdo vás nemůžete potopit, pokud to vy nedovolíte.


A každá věc, slovo se dá vnímat jak pozitivně, tak negativně. Drzost jako přímost, panovačnost jako schopnost vést druhé a to, že vás někdo „vyhazuje z domu“ jako příležitost postavit se na vlastní nohy.


Naším názorem (myslím, tím mě i kolegy v Akademii rodičovství) je, že pokud člověk dostuduje je žádoucí, aby se postavil na vlastní nohy a učil se zodpovědně se o sebe postarat. Zkuste si sepsat své cíle a co pro ně dnes můžete udělat. A začněte je ještě dnes naplňovat.


Další možností je otevřeně si vyjednat podmínky společného bydlení se všemi členy domácnosti.


Váš život je ve vašich rukou a já vám věřím, že to zvládnete.

Srdečně, Katka






mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.