Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| bývalí partneři| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| osamělost| perspektiva mimomanželského vztahu| sexualita| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| rozvod a děti| spolupráce s psychologem/psychiatrem| stres| alkohol u jednoho z partnerů| vlastní právo na život podle sebe| vztahy na pracovišti| pauza ve vztahu| agresivita a vztah| ekonomické problémy ve vztahu| první láska| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| kamarádi partnera...| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Rodič a dítě
Dobry den,mam 5leteho syna s byvalym partnerem_nejsme spolu hned odnarozeni syna,jelikoz jsem zjistila,ze byvaly partner je ukazkovy manipulator.Syna mam ve sve peci a k otci chodi pravidelne v urcene dny.Neustale pri predavani syna vyvolava hadky,vycita ze jsem vztah ukoncila a synovi vypravi jak jsem zla a nechci abychom byli vsichni spolu.Nebere samozrejme ohledy na dite.Kdyby slo o me vim jak reagovat pri kontaktu a manipulatorem,ale pri predavani syna nevim,nechci se pred synem dohadovat,je velice citlivy a pak place.Prosimo radu jak byvaleho partnera "odpalit" aniz by se to syna dotykalo.Jak jeho otci jednou pro vzdy vysvetlit ze nas vztah skoncil a nechal me v klidu zit?
Moc dekuji za odpoved,uz opravdu nevim co s tim.
Dekuji - otázka upravena poradcem
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Váš bývalý partner je otec vašeho společného syna, jako rodiče byste spolu měli vycházet celý život, protože se vás obou syn ve svých vývojových životních etapách bude stále více a více týkat. Mluvíte o něm, jakožto o zhrzeném člověku, který byl odmítnut a není schopný to zvládnout. Proto si vše nevyříkané mezi vámi dvěma řeší přes syna. Chápu, že vás to štve i mrzí, ale je to znamení o tom, že vy dva s ex partnerem máte mezi sebou problém, který potřebujete vyřešit, dovyprávět si to, co se mezi vámi stalo, abyste to vyčistili a mohli společně fungovat jako tři parťáci - vy dva a syn. Vy dva jistě budete mít nové partnerské vztahy, pak bude vše jednodušší. Teď ale nehledejte návod na to, jak ex odpálit, naopak. Jak s ním najít soulad :-)
Rodič a dítě
Dobrý den je mi 12 let Za chvíli už 13 ale rodiče mě neberou vážně Obávám se že to takhle půjde napořád už jednou mě Ztrapnili na mé oslavě narozenin od té doby jsem všem pro smích nevím co s nima mám dělat jednou se hádáme kvůli nabíječce podruhé že prý jsem něco sebrala a potřetí že jsem hrozná přišlo i na to že jsem měla zůstat čtyři hodiny ve svém pokoji přitom jsem měla mít kroužek bez kterého si nedokážu svůj život představit v podstatě od pěti let si se mnou mamka nezahrála ani pexeso a teďka si mě nevšímá už skoro vůbec nevím co se mohlo stát Mám kamarádky které mají maminky Starší dnes to moje a nikdy se tak nechovají mojí mamce je 45 let nevím co se mohlo pokazit prosím poraďte
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj Martino. Je fajn, žes mohla své trápení vypsat na internet, ale já ti na dálku nepomůžu, když vůbec nic netuším o tvé rodině. Zavolej si na linku bezpečí pro děti, kde si můžeš s profesionálem popovídat víc a můžete díky dialogu nacházet víc souvislostí, i řešení.
Rodič a dítě
Hezký den,

nemám dotaz, ale zkušenost. Je mi 26 a mám partnera, který je starší než já, je mu 40, jsme spolu rok a půl, bydlíme spolu rok. Vzali jsme si hypotéku a máme se rádi....

S tátou se moc nestýkám, protože máme velmi špatné vztahy, takže jsem rád, když s ním nejsem v kontaktu. Brácha to neví, máma už ano, od loňského září.

Přišla s tím sama, z ničeho nic se mě zeptala. Já zapíral, ale pak jsem jí vše řekl. Předtím měla nehezké narážky na gaye, neuznávala je.....ale jak se to dozvěděla o mě, tak úplně otočila.

Partner je ze Slovenska, s mámou si skvěle rozumí, často a dlouho si volají. Úplně se to obrátilo. Máma vypadá, že je s tím smířená, ale....je to tak doopravdy?

Nikdy jsem se jí na to neptal, ale zvládá, že jeden z jejích dvou synů je gay? Zvládá to, že mám o 15 let staršího chlapa? Co když je to jen dobrá přetvářka? ....

Máma mi jenom klade na srdce: "hlavně to prosímtě neříkej babičce, znáš ji, ona by to nepochopila". /Je jí skoro 80/. Lze žít v milosrdné lži? - otázka upravena poradcem
Jirka
PhDr. Jitka Douchová
Milý Jirko. Určitě máte spoustu zprostředkovaných zkušeností o coming out jak z internetu, tak od přátel. Leckdy je nejhorší ten strach, jak to přijme rodina. Ve vašem případě máma  na prvním místě. Říkáte, že vypadá, že je tím smířená, ale to mi nepřijde jako to nejlepší slovo. Vždyť si s vaším partnerem spolu telefonují a rozumějí si :-) Ptáte se, jestli je to tak doopravdy. Máte pocit, že jste někoho svou sexuální orientací mohl zklamat? Proč? Tu si přeci nikdo nevybírá. Vaše máma chce jen "ušetřit" svou vlastní matku, protože by to asi ve svých  80 letech nepochopila, asi je více konzervativní. Ale to je na vás, jestli budete chtít někdy babičce představit svého přítele. Pokud spolu budete v trvalém vztahu, určitě spolu vyřešíte i toto. Důležité je, že jste se potkali. Možná je ve hře více věcí, jakožto "problematických". Nejen sexuální orientace, ale především věkový rozdíl. Nicméně, Jirko, je to váš život...:-)
Rodič a dítě
Dobré odpoledne chtěla jsem se zeptat je mi 13 let.S mamkou se pořád hádáme a často i vulgárně,někdy mi řekne že mě má ráda,udělala by po mě hodně,ale jak mile jide o (např.) nabiječku kterou si někam dá svede to na mě že jsem ji ukradla,začneme se hádat a nadáváme si.Dneska mi řekla že není moje matka že mě nechce,že já k ní nepatřím že se mě vzdává a ať jidu pryč řvala (krávo,blbá,a více vulgárně) potřebuju pomoc nechci aby se ke mě takhle chovala,chci aby ke mě byla jako každá matka hodná,milá.Otce nemám jen otčína a ten mě rád nemá nemám se na koho obrátit babička bydlí moc daleko (obě babičky) prosím o pomoc.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj Veroniko, vážím si tvé důvěry, s níž mi vše popisuješ, ale určitě uznáš, že není v mých silách ti nějak pomoct. Existují linky bezpečí a linky pro děti v těžkých rodinných situacích. Nic ti nebrání v tom, abys vše důkladně probrala s dětským odborníkem po telefonu, pak možná dostaneš návrh na další spolupráci. Držím ti palce.
Rodič a dítě
2. část
Mám spolu dítě, ale upřednostňuje ho před mými a nechce, aby na ni mé dcery měly vliv, že ji jen zkazí a vše co udělá špatně má samozřejmě z nich. Stavíme spolu dům, žije jen tím a vše kolem dětí je jen na mě. jezdí pozdě domů, víkendy na stavbě. jen o má pravdu, nikdo jiný pravdu nemá. Je to křesťan, ale chování jeho se tomu někdy hodně vymyká. Mé dcery mi radí, ať od něj odejdu, že nám bude líp, ale já se nechci znovu rozvádět, když vidím, že lidé se stejně můžou změnit a až po nějaké době zjistíte, ko jste si vlastně vzal, tak to nemá smysl. Ale jak takto žít, když nás nutí žít jeho život, není tu pohoda a klid, mé děti ho nesnáší, já takového člověka ani nedokážu milovat. Mám ho ráda, ale bolí mě to. Má v sobě něco skrytého , sám řekl, že má svou tajnou stránku a ať ji raději nikdo v něm nevyvolá. Také mi řekl, že pokud by jsme se měli spolu rozvést, tak jsem mrtvá, protože nechce, aby naše dcera žila v rozvedeném manželství a "bylo z ní to, co je z těch mých dětí..." - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Ivo, promiňte, ale do tohoto já svým názorem vstupovat opravdu nemohu. Je to velmi složité, a já vše slyším zprostředkovaně od vás. Pokud bych to měla brát vážně, jako objektivní sdělení ( objektivní ale být nemůže ), pak bych to kvalifikovala jako psychický teror a domácí násilí a šla co nejrychleji od tohoto muže pryč. Ale takové vyhodnocení si nemohu dovolit, protože neznám další strany těch, kterých se to týká. V každém případě byste se měla, vy, obrátit na odbornou pomoc psychologa, kde byste s ním vše více probrala...
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych vás požádat o radu s mým druhým manželem. Je velice agresivní na chování mých dětí z předchozího manželství. Dle něj jsou nevyhované, spratci, kteří jen něco chtějí a nic neudělají. Několikrát vztáhl ruku na mladší dceru, protože se brání a ihned mu oponuje. Ale on má na ni nároky vojenského režimu, a ona má diagnostikovanou ADHD, prostě hned neposlechce a je oheň na střeše. Nikdy ale neudělala nic závažného, v jeho očích ale je to sígr a tak ji třeba chytne pod krk nebo silně zamáčkne ruku, hodí s ní o zem, atd. On je celkově vůči dnešní společnosti a dnešním dětem nějaký zahořklý, nikdo nic neumí, hrozná doba, všichni by si měli projít hladem a bídou, aby si vážili věcí a jídla. Ale nedokážu to dětem vysvětlit, vše vnímají jinak, nepoznaly hlad a bídu, on tvrdí, že tak vyrůstal, ale nemůže to přeci chtít po nás.
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo. Tak to jsem trochu vyvedená z míry. Vy mluvíte o tom, že manžel vyrostl v bídě a chudobě, kde se naučil si všeho vážit, ale vy sama máte dítě s ADHD. Je mezi vámi a manželem až tak velký věkový rozdíl? Navíc, agresivita vůči vašim dětem, no nevím. Jestliže již máme děti, naši další partnerskou volbu si musíme vždy velmi dobře rozmyslet s ohledem na zodpovědnost vůči dětem. Už to není jen naše volba.
Rodič a dítě
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě důvod, proč se nevidět. Jsme přeci dospělí a rozumní.

Mohla byste mi prosím z vlastní zkušenosti poradit, jak postupovat? Zda se znovu připomenout nebo naopak nechat je žít si svůj život dál beze mě.

Děkuji
Jitka2/2
PhDr. Jitka Douchová
Jitko, šla bych jen do oslovení otce, nenásilně, jemně, jeho děti bych z toho vynechala. Chcete jej přeci potkat jako někoho, kdo kdysi miloval vaši matku a ona jeho, někoho, jehož geny nosíte, to je legitimní. On se od vás nejspíš raději odstřihl z mnoha důvodů, které teď nerozklíčujete...
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko,
mám na vás dotaz, který se netýká přímo partnerského vztahu.
Je mi třicet let a náhodou jsem se dozvěděla, že můj otec není můj biologický otec. Toho biologického jsem kontaktovala, byl to přítel mojí matky, do mých pěti let mě pravidelně navštěvoval, pak už prostě nepřišel.
Před dvěma lety jsem jen oslovila, bydlí ve stejném městě. Ke schůzce svolil, řekl, že mám ještě tři starší bratry, prarodiče. Sám řekl, že bychom se mohli všichni sejít, jen jeho žena prý neví, že má ještě další dítě. Spolu sami už žádné neměli. Po třech měsících ticha jsem jej znovu kontaktovala mailem a odepsat mi jeden ze synů, že se ozvou po letních prázdninách, že by mě také rádi viděli, ale mají přes léto starosti s dětmi. Nicméně uběhl rok a půl a nic se nezměnilo. Je mi to velmi líto, hlavně když díky sociálním sítím mohu pozorovat, jak žijí. Každý den mi mrzí, že o mě nemají zájem. Absolutně nejsem schopna to pojmout a pochopit.
Jitka1/2
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jitko. Přemýšlím o tom. Vás nová informace o vašem životě zaskočila i zaujala. Dozvědět se náhodně  ve 30 letech , že váš otec není váš biologický otec,je samozřejmě nejdříve šok, pak si začínáte vytvářet v hlavě nějakou skládanku, přemýšlíte nad svou identitou. Váš biologický táta s vámi komunikoval, učinil nějaký příslib, možná chtěl setkání oddálit, a nebo se do toho opravdu něco událo. Každopádně jste jej nejspíš po té době pořádně zaskočila a potřebuje se s tím porovnat. Možná se setkání bojí? Vy si sama pro sebe zkuste představit, co byste od setkání očekávala, a podle toho jednejte dál. Jestliže uběhl rok a půl bez jakékoliv reakce, je to zvláštní. Snad byste moha oslovit svého biologického otce, že byste jej ráda potkala, že se jeho žena nic nedozví, ale že je to pro vás důležité, ho aspoň poznat víc, jako člověka. A pak byste viděla, jaký by byl další vývoj.
Rodič a dítě
Mam priatela sme spolu5rokou ale stale sme tam kde sme boli.Nazaciatku vstahu on vela sa zabaval kumne dosiel na par chodin a zil si svoj zivot s kamaratmi.Teraz sme dospeli ktomu nakolko obaj pracujeme v zachranici ze sme spolu ked sme doma.spolu nezijeme lebo jeho mama sa mu vyhrazovala ze ak sa kumne nastahuje tak sa obesi takze je medzi dvoma kolesami...a vpodstate akakolvek problem ak nastane tak si to odnesem ja lebo mne zevraj nikdy nestaci kolko sme spolu...lubime sa a ked sme spolu vsetko je okey aj pekne kym matka nieco nevymysli a on musi bo ak nie je zle....vsetko je naplanovane kim som doma aby nemal cas na nic a ked som prec tak nic nesuri...je to tazke a stale ked vybuhnem a nieco poviem su ztoho hadky..aj ho chapem ale mam pocit akokeby sme stali na jednom mieste a nas vstah nikam nespeje..on stale len dvori a ja cakam kedi bude mat cas namna ..jeho mama snim mava ako sa jej zahce a vydiera ho z hlupostami a on nevidi to divadlo jeto zle ale nehcem ostat sama lubimho
Ria
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ria. Obávám se, že každý z vás, aktérů příběhu, který popisujete, by to viděl jinak a něco jiného by napsal. Úplně jsem se v tom nevyznala, ale z vašeho popisu je to tak, že přítel trávil více času s přáteli, než s vámi, což vás trápilo. Pak se postupem času vše překlopilo do toho, že přítele ovlivňuje jeho matka, která jde z nějakého důvodu proti vám. A přítel je ovlivnitelný kýmkoliv jiným, než vámi, vašimi přáními a potřebami. Cítíte se být ve vztahu frustrovaná, na posledním místě, s jeho matkou se vzájemně nesnášíte. Chcete od něj, abyste byla ženou č. 1, tou ale nejste. Nevím, co vám mohu poradit, protože do toho opravdově nevidím, mám vaši verzi. Dle mého máte vy dva velké problémy v partnerské komunikaci, mám hypotézu o tom, že mu matku vyčítáte, a jeho vztah k ní, čímž ale spíš přiléváte olej do ohně. Na vašem místě bych se více odtáhla, více o vašem vztahu přemýšlela - jakou má šanci na reálnou perspektivu s opravdu dobrou prognózou. Zatím se mi nezdá, že byste si o tom všem uměli v klidu a konstruktivně promluvit.
Rodič a dítě
Dobrý den.
Mám problém s mámou. Je mi 13 let a od mého narození jsou rodiče rozvedení. Máma si před třemi roky našla přítele a přestěhovali jsme se z mého rodného města 20 km dál. Táta bydlí v mém rodném městě. Do mých 12 let bylo vše v pořádku, ale ve 12 letech začaly hádky s mámou. nejdřív kvůli tomu, že k mé mladší sestře (2 roky) se chová jinak, než ke mě... a ona to furt zakecávala že je malá a bla bla... pak to postupovalo tak, že když na mě ona řvala, tak já jsem chytla rapla a začala jsem odmlouvat, okamžitě mi dala pár facek a zaracha na vše, sebrala mi telefon a já nemohla nic jiného, než se učit a sedět doma. Postupně mě začala ''psychicky'' týrat. Říkala mi, že lituje toho, že jsem se vůbec narodila a že za všechny neshody v rodině můžu já a další hnusný věci. Pak to mělo vliv i na mé známky ve škole a i když se učím, tak mám blbé známky. Dává mi zaracha na všechno, je na mě hnusná, furt jen řve a nic mi nedovoluje. ted čeká další dítě a studuje VŠ. Nevím co mám dělat :(
Nikola
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj Nikolo. Nechce se mi věřit, že ti je 13 let, mám tím na mysli tvůj způsob vyjadřování. Každopádně ti doporučuji probrat vše na lince bezpečí nebo linkách důvvěry pro děti. Tohle chce dialog, aby se hledalo, co se vztahem s mámou dál, co pro něj můžeš udělat ty, co ona. Můžeš tam použít i služeb chatu. Vše potřebné najdeš na netu.
Rodič a dítě
Dobrý den, bude mi 30 let, jsem šťastně vdaná, ale mám problematický vztah se svou matkou. Rodiče se rozvedli, když mi bylo 7 let a vyrůstala jsem jako jedináček, rozmazlená jsem naštěstí nebyla, protože jsme neměli příliš mnoho financí, neboť má matka byla samoživitelka. Mám vystudovanou vysokou školu, teď jsem na mateřské a žiju spořádaný život. Bydlíme v jednom domě s mou matkou, byty máme oddělené, ale i tak se vidíme několikrát týdně. Moje matka je sama, není schopna si někoho najít. Je na mě přehnaně fixovaná. Bohužel si myslí, že jsem pořád její malá holčička a mluví mi do života, mluví úplně do všeho a myslí si, že vše bude podle ní. Snažím se jí vysvětlit, že mi to vadí, ale ona to vždycky otočí proti mně, řekne, že jsem drzá, sprostě mi vynadá, že jsem bezcharakterní hajzl jako můj otec. Je nesnesitelné řešit to pokaždé, když se potkáme. Rozhodli jsme se s manželem odstěhovat a od té doby je to ještě horší, neboť je to daleko a mojí matce se to nelíbí. Uvítala bych Váš názor.
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzano. Můj názor se s vaším shoduje. Pokud nedělá společné soužití dobrotu, a vás zraňuje, je velmi dobré odejít v zájmu právě toho, abyste si vy dvě s matkou uchovaly přátelské vztahy. Ona se musí od vás odseparovat, zvyknout si na to, že jste dospělá žena se svými vlastními partnerskými a rodinný,i závazky. Je osamělá, ale to má asi nějaké důvody, že nemá přátele, že nikam nechodí, nemá zájmy, je na vás zafixovaná tak, že to není dobře ani pro vás, ani pro ni. Je zatrpklá a nešťastná z toho, že ji opustil váš otec, a to si s sebou nese a neudělala nějaký osobní vývoj dál. Je to 23 let. Nenechávejte se citově vydírat. Hezký vztah si můžete uchovat právě tehdy, když bude na dálku, hodně štěstí :-)Neboli, vaše matka musí slyšet, že odstěhování není o tom, že byste ji neměla ráda, to máte, žily jste spolu, lásku dcery k ní tím nezrazujete!
Rodič a dítě
Dobrý den, asi před týdnem, já a moje 3 sestry jsme se znažili dovolat naší mamce, jelikoz mamka zije sama a bude ji přístí rok 60, hlavně já mám o ní pořád strach, od té doby se mi pořád zdá o její smrti a v noci se budím s hysterickým pláčem, prosím chtěl bych to nějak vysvětlit přoc se mi toto děje když je maminka v poradku a zdrava, myslite, že s timto problemem za psychologem.....Děkuji Milan
Milan
PhDr. Jitka Douchová
Ano, Milane. BYlo by pro vás užitečné probrat s psychologem příčiny vašich úzkostí, to já na dálku těžko vyřeším.
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 21 let, s mámou jsem měla vždycky dobrý vztah. Změnilo se to ve chvíli, kdy jsem si našla o 14 let staršího přítele. Když ho viděla poprvé, zdálo se , že ho bude tolerovat. Ale pak to začalo. V průběhu našeho vztahu jsem se k němu postupně přestěhovala. Už do té doby se jí nelíbila spousta věcí , co dělám. Poslední dobou to jde čím dál tím více z kopce. Dokáže se na mě naštvat úplně kvůli všemu (např.že jsem nezavolala dřív, že jsem jí začala vyprávět něco zrovna , když byla smutná atd.) Nejvíce mě štve , že to jsou malichernosti. Ale už vážně nevím, co dál ..Nevím, jestli jsem opravdu ta špatná já, když mi pořád něco vyčítá. Nedávno se naštvala, že mě přítel jako překvapení vzal na víkend na výlet. Řekla o něm, že je asi úplně debilní, když mi o tom neřekl.
Snažím se trávit spoustu času i s ní. Často říká, že se cítí sama nebo že je smutná. Většinou se jí snažím udělat radost nebo si s ní o problému popovídat, ale i tak mi dokáže vyčíst to, že s ní trávím málo času
Tess
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tess. Právě proto, že jste měla vždy s mámou dobrý vztah, tak to teď mezi vámi dvěma drhne, protože váš přítel je její velký konkurent a stal se z vás trojúhelník. Máma se bez vás cítí osamělá a proto je pak tak snadno naštvávací - on jí vás ukradl...Maminka si bude muset postupn+ zvyknout na to, že vás nemá celou pro sebe, ale to nějakou dobu trvá...
Rodič a dítě
Dobrý večer paní doktorko, potřebovala bych poradit doma to nemám zrovna dobrý.Máma si před 2 rokama našla přítele který jí mlátí a podobně,je mi 15 a vůbec dobře to nezvládám když třeba máma příjde z hospody a začnou se strašně hádat.Jde po ní s nožem a podobně.Ted se to sice trochu srovnalo ale máma mi vůbec nevěří . Někdo jí řekne že jsem byla někdo v hospodě a ona tomu veří a to není vůbec pravda.Každý den sem ve stresu a už nevím co mám dál dělat. Jsem sice jen pořád dítě a je toho na mě doopravdy moc.Kolikrát sem chtěla zajít už k psychologovi ale nechci aby to máma věděla...
Děkuju
Emma
PhDr. Jitka Douchová
Emmo, údajně ti je 15, takže ti tedy drze tykám ale nevěřím tomu, 15 letá slečna se vyjadřuje terminologicky jinak, než ty. Je tu linka bezpečí pro děti v tvém věku, tam se určitě poradíš. Asi je ti jasné, že já můžu těžko na dálku něco změnit...
Rodič a dítě
Dobry den,je mi 15 let a dnes jsem si nasla pritelkyni.Mamka to hned zjistila a nezareagovala uplne nejlip.Servala me a vim ze to neprijme.Ziju u babicky a az se to dozvi i babicka,bude to 3x horsi.Nevím co mam delat.Muzete mi nejak poradit?Dekuji,Andrea
Andrea
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Andreo. Přítelkyni jste si "našla" dnes, takže to není přítelkyně, ale zcela nový objev, nějaký začátek něčeho, co netušíte, jak se vyvine. Pro vaši mamku je asi šok, že jste si našla holku, coming out většinou trvá dlouho, než se člověk svěří rodičům, že jej přitahují lidé stejného pohlaví. Dejte čas sobě, i mamce, uvidíte, jak to v sobě máte po nějakém čase.
Rodič a dítě
dobrý večer paní doktorko mám problém se svým synem v komunikaci v jeho nemoci psychosomatické nemoci ,byl3měsíce v léčebně a co se vrátil ,chová se jinak když byl tam semnou mluvil víc ,byl rád že ho navštěvuji a dávám tu podporu,ale ted je to jiný moc semnou nekomuni kuije ,prej mu všecko zakazuji ,chci mu dávat stale tu oporu mámy ,když jem celý den v práci až do večera jsem z toho špatná aby se nic nestalo ,je totiž ještě na neschopence a ani mi nezavolá nebo nepíše .je dospělý ale pořád je to muj syn,špatně spím nebo někdy nespím ,poradte mi děkuji .
lenka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, lenko. Nevím, kolik synovi je , s čím se léčil. Kd\ž byl v léčebně, asi měl paradoxně víc samostatnosti, na druhé straně velmi vítal vaše návštěvy a podporu, byly občasné. Jsem trochu dezorientovaná v tom, oč jde. Psychosomatické onemocnění je onemocnění, které se projevuje tělesně a člověk je vlastně léčen somaticky, i když příznaky jsou vyvolané psychikou. Vy ale hovoříte o léčebně, neboli o 3 měsíčním pobytu na psychiatrii, nemýlím-li se. Syn si ted doma, chce si  udělat svůj režim a vaše péče jej asi až dusí, ale nevím, s čím se léčí, zda jsou vaše obavy oprávněné. Každopádně máte vyzkoušené, že zatím to syn doma zvládá, aniž by vám v průběhu dne podával reference. Zkuste udělat jednoduchou domluvu, která jej nezatíží. Ozve se vám v určenou hodinu vždy jednou denně, abyste vy měla klid...
Rodič a dítě
nutí ho, aby se myl, kupuje mu oblečení, pere mu, aby nesmrděl.. Když jsme se o tom spolu bavily, pochopila jsem, že ona má potřebu ho tahat z bryndy, že si ho nějak piplá a proto není schopná ho opustit. Nedávno jsme byli na rodinné oslavě a tam byl kluk, který trpí Turetovým (nevím, jak se to správně píše) syndromem. Dokud o tom nevěděla, nezajímal ji, ale když jsem jí to řekla, okamžitě ji začal zajímat. Šla k němu a strávili spolu zbytek večera, povídala si s ním (on je fajn kluk, ale má nějaké tiky a zvuky).. Pak říkala, že ho obdivuje, že je veselý a optimistický, a že by se o něj starala.. Tak si začínám myslet, že ji prostě přitahují jenom kluci, o které by se musela starat.. Že má nějaký pečovatelský komplex.. Z jedné strany to takhle vyhledává, ale potom je nespokojená. Nebo to aspoň říká.. :-) Říkám si, co dceru může čekat za život, pokud zůstane s tímhle typem, nebo si najde třeba kluka postiženého. Je možné, že někdo tohle cíleně vyhledává? (2) Srdečně Vám zdravím.. :-)
Bára
PhDr. Jitka Douchová
Máte možná na mysli tinitus? Báro, je to opravdu její život, ale v životě se vyvíjíme, jako osobnosti zrajeme, je jí 21, kdoví, jak to bude mít dcera ve 30. Faktory, které nás ovlivnují v našem životním směřování, jsou různorodé. Jak jsem říkala v předchozí odpovědi, může tam být leccos z dětství, ale mohla již přijít na svět s tímto posláním, pomáhat druhým. Podle mne je nejdůležitějším kritériem to, zda je ve svém životě štastná ona :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko.. Mám dospělou dceru, studuje vš a u toho pracuje. Je mi jasné, že to, jak žije, je její věc a do ničeho jí příliš nemluvím, přesto si dělám starosti. Nikdy o kluky moc zájem nejevila a zamilovaná byla snad jen dvakrát, pokud vím. Ještě na gymnáziu ji "uhnal" o dva roky starší spolužák, se kterým chodí dodnes. On je duševně labilní a je na ní závislý. Na gymplu byl relativně v pohodě, ale teď hulí trávu, hodně pije, vš nedodělal, je z něj takový dezolát. Nechal se od ní finančně podporovat, má problémy s hygienou atp. Pořád se rozcházeli a on citově vydíral, sebepoškozoval se, měla obavy, že si něco udělá. Nakonec se to "povedlo" a rozešli se, stále ho ale sledovala. Jakmile zjistila, že zkouší štěstí s jinou, nesnesla to a znovu s ním začala, nastěhovala si ho do bytu. A vše je ve starých kolejích. Říká, že ho nemiluje a jen čeká, než potká někoho jiného, aby se s ním mohla rozejít. Teď to řešit nehodlá, čeká na někdy potom. Při tom všem o něj vzorně pečuje (1 - otázka upravena poradcem
Bára
PhDr. Jitka Douchová
Milá Báro. Chápu vaše nejistoty a obavy.  I když jako rodiče nemůžeme mluvit do života našich dospělých dětí, pokud si ony samy nevyžádají radu, tak skrze své životní zkušenosti sledujeme, jak prosperují a přejeme jim životní štěstí. Vypadá to, že dcera má v sobě hodně pečovatelských rysů, předpokládám, že studuje VŠ v oblasti pomáhajících profesí. Tento rys má v sobě podle vašeho popisu rozvinutý opravdu hodně, ale přeci jen je to váš úhel pohledu, bylo by zajímavé srovnání vaší verze s její verzí...Jestliže pečuje o někoho, kdo je duševně labilní a je na ní citově závislý, je ona snadno citově vydíratelná, manipulovatelná. Ale říkáte, že rozchod zrealizovala a začala žárlit až na nějakou další potenciální partnerku přítele. Pak je její vazba k němu mnohovrstevnatější a hlubší. Péče o něj pro ni znamená nejspíš nějakou jistotu a pocit satisfakce, že je důležitá a užitečná. To už ale bude nejspíš souviset s něčím z jejího dětství, a netuším, jak to má se svým ženským sebevědomím. Jdu číst dál...
Rodič a dítě
Dobrý den. Mám syna 21 let, teď dodělává střední školu. Jeden rok měl studium přerušené ze zdravotních důvodů. Skončil v psych. léčebně a byla mu diagnostikována úzkostně-depresivní porucha. Je velmi chytrý, ale silný introvert. Nemá prakticky žádné kamarády, o kamarádkách nemluvě. Pokud už vykonává nějaké aktivity, vždy chce spíše se mnou nebo s manželem, případně s někým z rodiny. Ale jen pokud je k tomu víceméně "přinucen". Sám nic nevymyslí. Nevím, co s ním dál. Vím, že je to dospělý muž a už musí v životě zabojovat sám. S manželem se v tomto rozcházíme. On mu více ulevuje, já jsem ta, co se ho snaží přimět alespoň k nějaké akci. Navíc jsme v rozvodovém řízení.Brigády syn nikdy neměl, nechce tam kde jsou lidé. Přitom k psychiatrovi dochází, léky užívá. Teď budeme za měsíc po jeho maturitě řešit případné zaměstnání. Jak syna přimět k aktivnímu přístupu v životě? Nemohu ho dále sponzorovat a živit a taky vím, že pokud sám nezabojuje, v životě neuspěje. To mě trápí nejvíc. - otázka upravena poradcem
Mamka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mamko.V mnohém s vámi jako psycholog souhlasím, ale je přesto nutné brát v potaz synovu diagnozu, která jej v mnoha ohledech limituje. Pokud by byl schopný pomalými krůčky postupovat k více aktivnímu soběstačnému životu, bude to skvělé. Ale nevím, o jak hluboké deprese se u něj jedná. Chápu, že máte starost o něj, o sebe, jste celkově v náročné životní situaci. Ale chtělo by to dobrého psychoterapeuta, s nímž byste ohledně syna mohla spolupracovat vy také. Docházení k psychiatrovi a poctivé užívání léků je jedna věc, druhá je právě mít možnost vše do hloubky probírat s psychologem. Na to psychiatr nemá časovou kapacitu. I syn je v těžké životní situaci, jestliže se mu rozpadá rodina...
Rodič a dítě
Dobrý den,potřebovala bych poradit,asi začnu od začátku aby jste mou situaci pochopila.
Jsem Mirka Strunzová je mi16 let ,jsem jedináček a jsem z Bíliny.
Dříve jsem měla samé kluky a moji rodiče si toho posledního velmi oblíbili.Jenže já se s ním po roce a čtvrt rozešlaa rodiče z toho byli velmi špatní.
Poté jsem si našla holku .,začala jsem s ní chodit a rodiče se s tím hodně zle smiřovali ,no a ona se nastěhovala k mojí babičce do pronájmu a byly tam menší problémy s placením ,babička byla nepříčená a postěžovávala si mámě..ta jí začala mít za ulhanou a podvádějící,myslejí si ,že nepracuje,že mě ovlivňuje a že kvůli ní lžu,přitomto není pravda, moje máma mé přítelkyni napsala že se s ní rozcházím .
Máma mi zakázala se s ní i vídat .Poradila by jste mi prosím co bych mohla udělat? vídam se sní tajně ,jenže moje máma mě strašně kontroluje,chce vědět kde,ským jsem a chce fotky,takže jí nemůžu lhát do nekonečna.dalo by see to nějak? a je možné se k ní bez souhlasu rodičů odstěhovat?
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirko. Je vám 16, na samostatné jednání si musíte počkat do  své plnoletosti, ale to jistě není nijak objevná zpráva pro vás. Rodiče asi zatím zpochybnují vaši sexuální orientaci a nedokáží přijmout fakt, že byste byla na holky. Vy sama to, jak to máte opravdu natrvalo, také zjistíte po nějaké době. Každopádně byla vaše babička vstřícná, když u sebe umožnila podnájem vaší přítelkyni. Ale problémy s placením nájmu? To snad musíte uznat sama, že je opravdu problém...Nevím, co vám mohu poradit. Váš partnerský vztah je vaše věc, ale sestěhovávat se spolu s vaší holkou nevidím jako smysluplné...
Rodič a dítě
Můj otec má demenci a jemu více jak 100 let. Je jinakpo zdravotní stránce na to dobře, akorát špatně chodí, Nikdy nebyl moc sdílný a málo mluvil, ale teď poslední dny si vybavuje věci z ninulosti a co je horší neustále shání mamželku (mojí maminku) a nedá si to vymluvit. Hlavně to probíhá večer a v noci. Maminka je již 12 mrtvá. Jsem dcera a mám tatínka u sebe a pečuji o něj. Nevím,zda by byly nějaké šetrné léky pro tak starého člověka, aby se uklidnil Děkuji.
Helena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Heleno. V tom vám já, jakožto psycholog, neporadím. Rozhodně by bylo dobré vše probrat s jeho praktickým lékařem. Držte se.
Rodič a dítě
Dobrý den paní doktorko, potřeboval bych poradit co se svým nízkým sebevědomím. Provází mě už dlohou dobu s větší či menší intenzitou. Myslíte si, že za nízkým sebevědomím může stát i vztah otce k synovi. Z nezaujatého pohledu by člověk řekl, že si nemám nač stěžovat, neboť naše rodina ničím nevybočuje z nějakých běžných rámců. V dětství mi nikdo neubližoval a nic tak zcela podstatného se mi v něm nepřihodilo. Jenže nyní ve svých skoro 40 letech si uvědomuji, že otce vlastně nikdy moc nezajímalo co dělám, co mě baví atd. Není ten typ co by se moc svěřoval a hlavně vůbec dával najevo nějaké city. Všechny problémy se mnou řešila máma a otec jen chodil do zaměstnání s tím, že začal věci řešit až když šlo opravdu do tuhého. Myslíte si, že tím, že jsem od něj nikdy velký zájem (i když vím, že mě má rád) nikdy moc nepociťoval, že jsem nebyl povzbuzován apod. může mít posléze dopady na sebevědomí v dospělosti? A pokud ano, dá se s tím vůbec ještě nědo dělat? Vím, že tu dlouhou dobu s otcem už nedohoním a stejně by to nešlo. Jen mě to poslední dobou strašně hryže a někdy začínám mít až ambivalentní myšlenky, když ho vidím, což mě hrozně mrzí, protože to je můj otec, ale nejde to někdy jaksi ovládnout. Chtěl bych so toho nějak zbavit, nebo alespoň zmírnit, aby mi to tolik nebránilo v běžném životě. Děkuji a zdravím
david
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Davide.Už tím, že vy sám dáváte vaše problémy se svým sebevědomím do souvislosti s otcem, se ukazuje, že na tom může hodně být. Alel jen na to bych to nesváděla, vždy je to na sebe navazující řetězec dalších souvislostí. Ale jako je hodně důležitý vztah matky s dcerou, tak je pro mužské sebevědomí hodně významný vztah otec a syn.Absence jeho podpory a uznání dělá své, každý syn po ní touží. Měl jste ale láskyplné dětství od maminky, nežil jste v celkově citově chladném vztahovém prostředí. Důležité je, že si to s odstupem nemusíte brát až tak osobně, jestliže tátův naturel takový prostě je. vřele vám doporučuji individuální psychoterapii, v jejímž rámci můžete pochytat spoustu dalších příčinných souvislostí, na základě toho s tím pak můžete bojovat.
Rodič a dítě
Dobrý den. Dcera už je zletilá, ale přibližně 5 let mají se svým otcem velmi konfliktní vztah - situace musela být řešena dokonce odborníky. Dcera odmítla pozvat otce na maturitní ples. Ten to nese nelibě, vyčítá to i mně. jde ale opravdu jen a jen o dceřino rozhodnutí, které jsem nijak neovlivňovala. Jsme manželé. Mám do toho vstupovat anebo to mám nechat na nich? Anebo jak to řešit? Já pozvaná jsem. Děkuji.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Docela těžká otázka, Jitko. Jestliže mají spolu váš muž s dcerou konfliktní vztah již 5 let, neboli od jejích 13 let, od puberty, pak se jedná o dlouhodobý problém, který by opravdu měl řešit odborník. Psycholog zde může být prostředníkem mezi dcerou a tátou. Je to hodně složité, protože jejich vztahové problémy se musí výrazně dotýkat i vašeho partnerského vztahu s manželem.Ale jestliže neznám příčiny, nemám k dispozici větší detaily, jak se k tomu mohu kompetentně vyjádřit? Asi bych to nechala opravdu na dceřině rozhodnutí.
Rodič a dítě
Dobrý den chci se zeptat co mám dělat z matkou která se ke mě chová jako bych byla nejaky malý smrad,hrabe se mi v kabelce když tam našla uctenku co jsem si koupila za švy vydělaných peníze tak ho vzala a vyptávala se mě za co to bylo a teť mi říkala částky a já ji musím odpovídat.Potom mi řekla,ze musím si zavolat do toho Vítkova jak to máš s tím bytem!VZIVOTE mi z ničím nepomohla a teť mi dělá problémy.A to podotýkám,ze mi je už 45 let a chová se jako by mi podala tu žádost o byt sama ona!
Lea
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Leo. Jestliže vám vadí, jak vám matka vstupuje do života,chovejte se dospěle. To ale znamená i to, že se nemůžete ptát, co máte dělat s matkou. Je vám 45 let, měla jste bydlet bez ní již dávno. Potřebujete se osamostatnit a žít svůj život. Nemůžete se setrvale nechávat ovlivňovat matkou. Potřebujete ŽÍT SVŮJ VLASTNÍ ŽIVOT.
Rodič a dítě
Zdravim,nevim jak se chovat k otci.Je zdatny manipulator s psychopatickymi rysy.Skoro vse co rekne je lez nebo manipulace.V detstvi jsem byla zmatena z jeho lzi a pak prilezitostnymi projevy naklonosti.Ted jsem dospela a neni mi prijemne jak neustale lze, je lakomy, a pak se po nejake dobe (tak za mesic az dva) ozve a chce si udelat napriklad vylet se mnou a tvari se jak se mnou chce byt, pritom vim, ze ve skutecnosti mu vzdy zalezi nejvic jenom na nem a ostatni lidi jsou mu ukradeni.Je hodne sobecky a myslim, ze i jeho vylety maji skryty vyznam, ktery se projevi az v budoucnu.Zatim situaci resim tak,ze s nim vetsinou cas travim, ale je mi poporavde dost neprijemne,ze vim, ze mu na me moc nezalezi a uprednostnuje jenom sebe.Kdyz to s nepravdama prehani,tak ho na rozporuplnou situaci taktne upozornim.On vsak sve umysly popre a dela ze nic.Pritom ze jeho neverbalni komunikace vim, ze mam pravdu.Nejradeji bych se s nim nestykala,bylo by mi lepe,ale nejsem nejspis dost silna ignorovat otce
Leonka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Leonko. Už to, že jste sama sebe pojmenovala zdrobněle, o něčem vypovídá :-) Ale váš vztah s otcem mi přijde jako velmi důležitý a nechtěla bych to "odbýt" letmou spekulativní hypotézou o tom, oč u vás dvou jde. Jak jsem ve své práci poctivá, tak si toto opravdu troufnout ani nechci. Každopádně vám však velmi doporučuji individuální psychoterapii, kde byste vše mohla rozebrat více a zanalyzovat rozumově, i pocitově.
Rodič a dítě
Dobrý den,prosila bych Vás o radu mám 5 letého syna on se s pravím otce nestýká ani nejsou v kontaktu.Mám přes dva roky přítele a nedávno se nám narodila dcera.Když jsem s partnerem začla chodit syn si ho moc oblíbil a začal mu říkat tati.Kdy bude ten správný čas mu vysvětlit že partner není jeho praví táta a hlavně jak?Začíná si všímat maličkostí jako že má jiné přijmeni..........atd.Předem děkuji
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martino. Doporučuje se to obecně přesně ve věku kolem 5 let dítěte. Důležité opravdu je, jak mu to sdělíte. Ale nebojte se toho, v podstatě je to docela jednoduché, jen tam máte bariéru v sobě, z níž vyplývá napětí. Říkáte, že s biologickým otcem není syn v kontaktu, citový vztah si vytvořil k vašemu novému příteli - nemusíte to tedy nijak výrazněji řešit, slova, kterými to sdělíte, najdete určitě svým vlastním citem sama, měli byste u toho být oba dva, i s přítelem. Nebojte, to bude v pořádku a v pohodě :-)
Rodič a dítě
Dobrý večer,mám pocit že musím vystoupit ze vztahu. Jsme spolu 15 let a všechno bylo v pořádku než se nám narodilo mimčo. Jsou mu 4 roky a partner jakoby nic jinýho neviděl než syna ,přestali jsme spolu mít sex cca jednou dvakrát do roka . Netrávíme spolu ani večery chodí si lehnout s malým a z pokoje už nevyjde protože usne .Když se stane že náhodou jde na pivo tak když přijde chvilku sedíme cca 10 minut a jen se něco šustne letí do pokoje jestli náhodou se něco neděje malýmu a pak jde do pokoje spát. je to strašně ubíjející. Vlastně jediný kdy komunikujeme je po telefonu když je v práci a to se o ničem než o malym moc nebaví. Nikoho nemá to vím ,kolikrát bych si přála aby měl bylo by to asi jednoduší. Psa co jsme měli dřív než dítě od narození malýho nepohladil a přitom ho tak miloval teď je pro něj zbytečnej. Když o něčem mluvíme a malej do toho skočí přestane ho zajímat náš hovor a věnuje se dítěti. Přijde mi to že je na něm uplně závislej. Mám pocit že zešílim.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Co popisujete, nebývá u otců až tak časté...Ale co vám mohu poradit jiného, než o tom s manželem nekonfrontačně mluvit ? Je paradox, že matka  žárlí na svého syna, opravdu to bývá naopak. Musí to mít někde příčiny, pokuste se je oba dva spolu objevit a říct si, jak jinak :-) Jinou cestu k partnerskému sblížení nevidím.
Rodič a dítě
Dobrý den. Mám problém a to především s mamkou už je to hodně dlouho co se mí rodiče rozvedli. Do teď žiji s mamkou ale nedávno se k nám nastěhoval její přítel a mamka se začala chovat divně. Na přítele je milá děla první a poslední a na mě je zlá. Myslím to doslova, třeba můj koníček je jezdectví a tam musíte jezdit často aby jste se něco naučila a moje mamka si vymyslí cokoliv abych tam nejezdila. Furt mi něco zakazuje a nebo diriguje život. Mám teď před přijímačkami na střední a musela jsem si vybrat školy na které bych šla, vybrala jsem si jednu a přemýšlela o druhé ale vždy mi mamka na tu druhou školu řekla že tam se nehodím nebo na to nemám a ať jdu na pedagogickou. Já tam rozhodně nechci protože nechci být učitelka děti nemám moc v lásce ale mamka od té doby každý den minimálně dvakrát denně furt říkala ,,kam chceš jít na druhou školu a proč nechceš na tu pedagogickou??" už mě bolela z ní hlava až jsem se naštvala že teda na ní půjdu a od té doby mám klid. Už nevím co mám dělat, chci aby byla jako před tím nebo aby pochopila že už takhle dál nemůžu - otázka upravena poradcem
alice
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj alice. Byla jsi zvyklá na to, žes měla mamku pro sebe - víc jste si rozuměly, byly jste více kamarádky - aspoň já si to tak představuji. Teď, s příchodem jejího partnera do vašeho domova, se vytratila původní rovnováha, na kterou jsi byla zvyklá. To, že si maminka pro tebe představuje nějakou školu, nesvědčí o ničem jiném, než o její lásce k tobě a zároveň přesvědčení, že se pro to nejvíc hodíš. Ale ztratily jste spolu asi komunikační rovinu. Tys ztratila balanc - jindy bys asi mamince uměla vysvětlit, že na peďák nechceš, že tě to nezajímá. Ale s jejím přítelem se cítíš méně jistá v podpatcích, tak vzdoruješ v sobě potichu. A to je škoda. Máma ani neví, co vše se v tobě děje. Mluv s ní o svých pocitech a tužbách :-), pomůže vám to oběma...
Rodič a dítě
Dobrý den,

prosím mám problematický vztahy se svými rodiči, ačkoliv jsem dospělá 22 let, neustále mi mluví do života a mají mě za dítě, tzn. musím se jím hlásit kdy přijedu, studuji na vš, v dospívání jsem večer nikam nemohla, otec je hodně úzkostný, když jsem mu nedala vědět kdy přijedu a přijela jsem pozdě, tak mi vrazil pár facek, každý můj krok byl až do maturity pečlivě zaznamenávám, když jsem nastoupila na vš, tak se to trochu zlepšilo, ale mám vždycky hrůzu se vracet domů,nic mě tam netáhne, prosím co mám dělat v takové situaci,otec si myslí, že jsem pořád dítě. studuju na vš, jsem na nich finačně závislá, kdybych mohla tak vezmu práci a nedám o sobě už vůbec vědět. Neustále mi chce řídit život, je to hrozný despota.
Daniela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Danielo. Otec je despotický v rámci své úzkostnosti? Matka se mu ve všem podřizuje v zájmu klidu v rodině? Teď již s nimi nežijete, jestli jsem to dobře pochopila. Nemusíte tedy jezdit každý víkend domů, je to vaše věc, kdy přijedete za rodiči. Pokud máte tedy pocit, že se to nedá více doma rozebrat a pokusit se smírnou formou o přenastavení pravidel. Při VŠ  bývají psychologické ambulance, zkusila bych to probrat s psychologem přímo. Jinak si myslím, že pokud by to bylo opravdu pro vás vše nepřijatelné, brigáda se při VŠ dělat dá, až tak na nich snad ekonomicky závislá být nemusíte :-) Ať se vám daří :-)
Rodič a dítě
Dobrý den,můj 21.lety syn před časem absolvoval léčení v horních berkovicich že závislosti na marihuany.bylo mu doporučeno brát prášky,které odmítá.před časem se pokusil o sebevraždu spolykanim velkého množství těchto prášku a skončil v nemocnici.po návratu si svůj stav nepřipouští .tvrdí že žádný problém nemá.moje žena už to přestává zvládat.nevíme co dělat dál.k doktorovi ho nedostaneme.tvrdí že je na nic protože nemůže sehnat praci.bojím se aby se jeho stav bez prášků nezačal rychle zhoršovat.poraďte prosím co momentálně dělat.předem děkuji.
Dany
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Dany. Jednoznačně musíte navázat spolupráci s terapeutem, specializovaným na závislosti, který vše zhodnotí a doporučí další postup. Je mi divné, že by syn z Beřkovic nedostal doporučení na návaznou péči. To je samozřejmým standardem.
Rodič a dítě
pokr. mé otázky. Snaží se s ní o všem v této klidové fázi promluvit, říkám jí, že ona musí vědět a cítit, jak se chovat k lidem kolem sebe, že si slušnost od ní nemůžu vynucovat, ona se mnou souhlasí a další den to udělá znovu. Snad nejhorší jsou víkendy. Dcera se dobře učí, je chytrá, problémy s ní jinak nejsou, ale doma je to chvílema neúnosné. Nevím, jakou formu komunikace zvolit, jak reagovat, abych do budoucna nezadělala na nějaký problém, už jsem z toho věčného boje s ní unavená, jako by nic nemohlo proběhnout v klidu, pokud to není po jejím. Nevím, jestli ten můj výlev není příliš zmatečný, předem děkuji za odpověď.
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Váš dotaz zmatečný není, ale je pro mne těžké vám na dálku dát přesnější doporučení. Chtělo by to větší rozbor jak vývoje vašeho vztahu, tak analýzu konkrétních konfliktních situací. K tomu bych vám doporučovala spolupráci s dětským psychologem.
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko,

mám dotaz ohledně chování naší dcery (v červenci 10 let). Poslední dobou začínáme mít velké problémy s jejím chováním. Výchova u nás vždycky byla v kamarádské rovině, ale při dodržování stanovených pravidel. Ty se nám ne vždy podařilo dodržet. Já jsem ta přísná, určující, zakazující, případně trestající, manžel ten je vždy ten, co ji ustoupí, na ničem netrvá, a já jsem pak ta špatná. Ale to je spíš o našem vztahu, než o dceři. Je jedináček a je pro nás všechno, snažíme se jí vše dopřát, ale poslední dobou je dcera náladová, na všechno říká ne, nebo jen hmmm, pokud odpoví nebo reaguje tak útokem a zvýšeným hlasem. Když se s ní snažím diskutovat, na všechno má odpověď a staví se do opozice. Když přejdu k zákazu, ječí, tříská dveřmi a vykřikuje, že tak to nebude. Někdy je smutná, pláče, střídá nálady, už nevíme co s ní. Po takových scénách, se vždy omluví, vidím na ni, že si uvědomuje, že její chování je špatné, a mrzí jí to, tak se s ní o všem v této klidové fázi
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aleno. Jdu na vaše pokračování. Zatím si jen říkám, že se ve vašem rodinném systému asi něco děje, nebo se něco děje vaší dceři. Brání se na první pohled útokem, zatím to jinak neumí. Nevyrozuměla jsem, zda je dcera v útočné opozici vůči vám oběma - důsledné a přátelské matce, i liberálnímu odpouštějícímu a nedůslednému otci ?
Rodič a dítě
Ještě k bydlení - radila jste, abychom se trhli. Já si myslím, že by to bylo na jednu stranu nejlepší - nejsme ani já ani matka komunikativní typy. Když jí něco řeknu, většinou s tím navenek souhlasí, stáhne se a stále to dělá a pak se mi omlouvá.
Vtrhne sem, když nejsme doma, uklidí, umyje nádobí, poskládá prádlo a pak se omlouvá. Nemůžu se přece na ní zlobit, že nám pomáhá. Dům je náš a nechali jsme si ho s manželem postavit na míru. Máma v něm má garsonku. Mohli bychom buď mamce najít někde byt (nemůžeme jí ale vyhodit, propadla bych se hanbou), nebo dům prodat a koupit menší, třeba blíž k Praze, a byt pro mámu. Manžel však žádný problém nevidí, stále vše zlehčuje, ale na mě je toho moc - na mateřské (tři děti), poloviční úvazek, částečně i studium, domácnost, mamka s "nemocí" a hlavně nevím, jak dlouho vše bude trvat. Nejraději bych začala někde jinde znovu - žít v menším domě, bez práce, bez výčitek, ale nemám u manžela pochopení. Možná, že si vše zhoršuji a idealizuji nové.Děkuji - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Zuzano, vaše poslední věta mi přijde jako hodně důležitá. Nepamatuji si již přesně naši komunikaci o společném soužití s maminkou, kromě toho, že hovořila o rakovině, vyměřeného života na 2 roky, vašeho stresu, až jste pochopila, že se jednalo možná z její strany spíše o manipulaci a volání po možnosti společné koexistence co nejvíce. Řekla bych, že je to vše hodně na vás a závisí  na vašem rozhodnutí, jak se to bude vyvíjet dál. Má to své výhody, i nevýhody. Ale naučte se - i za stávajících podmínek - klást si mantinely v tom, co je možné a přijatelné v rámci soužití v jednom domě. Matčinu nevyžádanou pomoc bych asi oželela, raději bych se na vašem místě domluvila na tom, že maminka přijde na základě pozvání :-)
Rodič a dítě
Vážená paní doktorko, děkuji Vám za Vaše dvě odpovědi a přeji vše dobré do nového roku. Z odpovědí plyne, že bych si měla s matkou promluvit o soužití ale zároveň zauvažovat o odstěhování. Již jsme spolu několikrát mluvili o tom, že si nepřejeme, aby nám do naší domácnosti zasahovala, ale vždy pak polevím. Nemůžu jí přece zakazovat, aby mi pomáhala, to si vždy připadám jako tyran. Je sama a nějaké vyžití potřebuje. Vzhledem k její "nemoci" se mi však nechce ani dávat jí na procházky děti, nevím, jak na tom je a svěřit jí tři děti? Doma pomoc nesnesu, přijde pak kdykoli a já nemám ráda, pokud chodí nepozvaná (což je vždy, protože když jí pozveme třeba na večeři, nikdy nepřijde). K rakovině - říkala, že se nechce léčit. To tvrdila už na začátku, že prý má dva roky a co by tu v šedesáti dál strašila. Jenže nijak se to nevyvíjí a ona stále trvá na tom, že nikam na vyšetření nepůjde. Kdyby to bylo něco nezhoubného, lze to vyřešit dle mého názoru velmi snadno. Už se ale na to nemůžu dívat. - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Zuzano, dobrý den. Přecházím na 2. část...
Rodič a dítě
Vážená paní doktorko,před časem jsem psala dotaz týkající se soužití s matkou v jednom domě, ale nevím, zda byl zodpovězen. Bohužel se situace nyní ještě zhoršila. Matka mi před dvěma lety řekla, že má rakovinu a že jí zbývají dva roky života. Tenkrát mě to úplně položilo, vídat jí denně byla pro mě velká zátěž. Už předtím zde vládla ponorková nemoc (neboť jsem na mateřské a matka nemá práci ani koníčky, tak je také pořád doma). Nyní mi však přiznala, že si pouze našla nějakou bouli na krku a nenechala si nic dále vyšetřit. Cítím se dost podvedená, ale všichni, včetně matky, se tváří, jako by nic. Už je mi z celé situace špatně a nevím, zda dokážu v této domácnosti fungovat. Odnáší to i děti, starší dcera je hrozně úzkostná, pořád hledá někde záchod. Nejraději bych se trhla, ale jednak nemám podporu u manžela a jednak se bojím, co by si matka sama někde počala. Co když je opravdu nemocná? Nechce si však nic nechat říct. Možná to moc hrotím, prosím poraďte. Děkuji
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzano. Nehrotíte to. Matka je úzkostná, vy asi také, dcera také. Na vašem místě bych začala chodit k psychologovi, abyste si tam vyřešila svůj vztah s matkou, který je ambivalentní. Těžko soudit vaši matku za její nezodpovědnost vůči vám a její odhad zbývajících 2 let života. Asi vás potřebovala uvést do maximálního stresu, aby ve svém strachu nebyla sama. Ale na druhou stranu je divné, že jste nezaznamenala, že nedochází na žádnou léčbu, na chemoterapie, že se nedozvídáte průběžně výsledky kontrol, atd. Svědčí to o tom, že vaše komunikace není dobrá a pokud byste se mohli s rodinou odstěhovat, bylo by to asi nejlepší řešení.
Rodič a dítě
Dobrý den, je mi 15 a jsem gay. Mám takový menší problém.
Žiji sám s mojí mamkou a asi před 3 měsíci se o mě dověděla že se mi líbí kluci. Přečetla si moje zprávy co si píšu s kamarádem. Byla na mě strašně moc naštvaná. Týden se se mnou pak nebavila. Pořád mi říkala až se mi začnou líbit holky tak se s ní mám začít bavit atd... Pak jsem jí musel pořád nalhávat, že to není pravda a že na kluky nejsem. A do teď pořád na homosexuály nadává. Bojím se, že až si najdu nákýho kluka tak mě bude nenávidět. Mám něco udělat? Nebo to zatím nechat být? :(
Adam
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Adame. Spousta rodičů si ani v dnešní době, která je již velmi tolerantní k odlišné sexuální orientaci, odmítá připustit, že by jeho dítě bylo homosexuální. Vnitřně to popírá. Vaše maminka se s tím zatím nesmířila, i když to jistě tušila, pokud vám lustrovala telefon. Dejte tomu čas a nebojte se, ona to časem určitě přijme :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, ráda bych se poradila o naší situaci. Bydlíme s naší mamkou v dvougeneračním domě. Je sama,nemá žádné koníčky a je mi jí líto a chci jí umožnit styk s vnoučaty, ale jsem na mateřské se třetím dítětem, ve společném domě žijeme 3 roky a už mám pocit, zde vládne silná ponorková nemoc. Vadí mi jak k nám stále chodí, stále nám něco radí, stále se nabízí, že s něčím pomůže..Mám ze sebe špatný pocit, že jí dost často odmítám, ale raději bych měla více soukromí na úkor vlastního komfortu v podobě stále uklizeného domu. Když mi do domu ještě vejde bez pozvání a mám zde nepořádek, mám ještě špatný pocit, že nezvládám ani domácnost. Mám špatný pocit, že jí odmítám, že bych jí měla být vděčnější. Nerada se vracím domů, jsem stále pod dohledem, kdykoli se co šustne, mamka hned vychází z domu a kontroluje, co se děje. Také mi vadí, jak u sebe pozoruji některé vlastnosti, které jsem na mámě neměla ráda. Vztah už přechází opravdu v alergii. Máma je klidná a dělá jakoby nic. Děkuji za radu.
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzano.Ponorkovou nemoc si dovedu docela dobře představit - obě jste doma v jednom domě, každá jste jiná. Ona se cítí osamělá a prázdná a ráda by vám byla nápomocna, aby měla náplň života. Patří k pečujícím ženám, pro něž je péče o druhé největším naplněním smyslu jejich života. Vy potřebujete volnost bytí a vlastní soukromí. Nepředvídala jste něco podobného, když jste se rozhodovala pro společné bydlení v jednom domě?... Nedá se nic dělat, budete si muset s maminkou velmi laskavě a nekonfrontačně promluvit, vymezit si své hranice. Potřebujete spolu čistě a otevřeně na toto téma komunikovat, stanovit si pravidla. Budete velmi vděčná za její pomoc, pokud o ni poprosíte a ona bude moct.
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko. Od rodičů jsem se odstěhovala před cca 2 lety k příteli, nedávno jsme se však rozešli (důvodem bylo to, že jsme se viděli každý den, roli hrálo i jeho časté vysedávání v hospodě s kamarády, až to došlo do stadia kdy mi při mém vyčítání řekl at se odstěhuji), tak jsem se vrátila k rodičům, ale tam bylo k nevydržení - neustálá kontrola. Nyní bydlím sama, bohužel ve stejném městě jako rodiče a s kontrolou od nich to není lepší. S bývalým přítelem se vídáme, chodíme na výlety,m promluvili jsme si několikrát o našem vztahu, našli chyby a teď se je pokoušíme nějak napravit, jiným způsobem se k sobě chováme a je nám spolu dobře. Bohužel moji rodiče mají na něj averzi - zejména otec, nechtějí o něm ani slyšet, nadávají mi kdykoli se o něm zmíním, že jsem blbá, co sleduju tím, že spolu chodíme ven, že zajedeme do bazenu apod. Otec mi dokonce řekl, že jestli s nim nepřestanu se vídat, takže se mnou skončili. Jak jim vysvětlit, že to zkoušíme spolu jinak? Děkuji za radu
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Váš vztah s přítelem, jeho vývoj - ať již jedním, nebo druhým směrem- je čistě vaše věc. Jste dospělá, vy o svém životě rozhodujete. Jestliže se jako dospělá i chováte - žijete již sama, odděleně od rodičů, jste i za sebe samu zodpovědná. Chápu je, že z lásky k vám vyjadřují nevoli k vašemu dílčímu návratu k ex/příteli,ale vyhrožování ultimáty není dobré řešení. Zkuste to otci vysvětlit asertivně.
Rodič a dítě
Dobrý den, rodiče se rozvedli, když mi bylo 15- před 30 lety, od té doby si máma nikoho nenašla, snažila jsem se jí občas s někým seznámit, ale nechtěla nikomu "prát ponožky", bohužel se nedokázala odpoutat od mého otce, který ji opustil. Od té doby se rozhodla, že bude nešťastná a ukřivděná, to trvá celých třicet let. Byla zvyklá, že vše zařídí někdo druhý, když odešel můj otec, byli to máminy rodiče, které byla zvyklá poslouchat celý život. Když táta odešel, máma se zhroutila a uzavřela se do sebe, pomohla babička, když ztratila zaměstnání, zhroutila se, našla jsem jí práci, nebyla spokojená, nemá přátele , když ji známí pozvou, odmítne. Pořád říká, za co ji bůh trestá, že má tak hrozný život, ale je zdravá, žije i její matka, má zdravá vnoučata, snažím se jí pomáhat, když má jakýkoliv problém, vyřešíme ho, moje problémy ji nezajímají, zlobí mě to, pak jsem na ni nepříjemná a potom mám výčitky. Ale nechci se nakazit tím jejím pesimismem. - otázka upravena poradcem
marta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marto. Aniž bych to myslela zle, někteří lidé v sobě nemají sílu čelit nečekaným životním událostem a je pro ně jednodušší položit se do role oběti a trpitele - za jejich útrapy "můžou" ti druzí okolo. Vypadá to, jakoby život vzdávali, ale oni o něj "bojují" - jen neúčinnými prostředky, které ty druhé unavují, někdy až tyranizují. Pomoc tu ale je - kdyby tyto typy osobností opravdu chtěly - psychoterapie a psychofarmakologie...
Rodič a dítě
Dobrý de.
S "Přítelkyní" máme menší problém díky její matce sice ano není nám 18 jen 16 ( Verče) 17 (mě) ale i tak vídáme se 1x týdně a to jí ještě v náš volný čas učím aby měla dobré známky, sice jí nejde matematika ale tak na té škole kde je tak to tam je těžké snažíme se aby jsme se mohly vidět i o víkendu jenže její matka si vždy najde výmluvy. :/
Buď někam jede nebo se musí učit a furt mění pravidla a bojím se že u to takhle dlouho nevydržím :/ neustále jí tvrdí že musí mít více partnerů za život že mnou to nekončí, jenže my si to nemyslíme jsme spolu sice rok ale i to už něco znamená jen žádám o radu jak bychom tomu mohly společně čelit furt mi brečí a já mám 100 chutí tu její matku poslat ke všem
svatým...
Bojím se hlavně toho že jak jí padne 18 tak spolu už budeme bydlet ale že nás to všechno přejde že si už nebudeme rozumět :/ pokud nás dříve její matka nnerozdělí. - otázka upravena poradcem
Sebastian
PhDr. Jitka Douchová
Milý Sebastiane. Neumím vám poradit, jak čelit matce přítelkyně. Výchova u nich doma je asi hodně sešněrovaná, matka je nejspíš hlava rodiny a drží kontrolu nad vším, co se v "její"rodině děje. Jestli z ní má partnerka strach, pak  to těžko prorazíte. Váš vztah si ale vzít nenecháte, že ne?
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko.. :-) Mám dvě "dospělé" dcery. (Studují vš.) Dokud studují, finančně je podporujeme, ale jsou přes týden jinde. Já žiji s přítelem. Rozvedla jsem se, když jim bylo kolem 10. let a léta jsem je vychovávala sama. Nebyla jsem nikdy matka, která nemá své zájmy a žije jen rodinou, sportovala jsem, studovala.. Ale děti jsem měla na prvním místě. Vytvořil se mezi námi spíše kamarádský vztah, nejsem autoritativní typ. Nyní to vypadá tak, že se na mě dcery obracejí s každým problémem, všechno řešíme, já jsem stále ready a jsem tu pro ně.. Všechno s nimi prožívám - dobré i zlé. Nic se neobejde bez konzultace se mnou. (Klidně i v noci..) Z jedné strany mě to těší, ale neumím to potom pustit z hlavy. Ony na mě vše nahrnou a uleví se jim, ale já mám pak hlavu jak kýbl. Dělám si starost, myslím na to.. Partner je dost chápavý, ale někdy se už zlobí a pak se dohadujeme. Jsem nenormální? Nebo to takhle bude celý život.. ? :-) Někdy je to dost vysilující.. - otázka upravena poradcem
Bára
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Báro. Je skvělé, že máte s dcerami tak důvěrný vztah, ale vše má své hranice. To, co popisujete, škodí svým způsobem oběma stranám. Vaše dcery ve spolupráci s vámi by měly začít se separací od rodinného hnízda. Nemohou na vás být až tak závislé, pak ztrácejí vlastní "já", samostatnost, vlastní schopnost rozhodování za sebe. Dáváte do uvozovek jejich dospělost. Ale proč? Vždyť jsou dospělé - fyzicky rozhodně, a mentálně budou dospělé tehdy, kdy nebudou volat své mámě i v noci, pokud narazí na nějaký problém. Neboli - mělo by se vše rozvolnit - ta vzájemná fixace na sebe. Čímž není nijak popřen kamarádský vztah mezi vámi a to, že u vás najdou radu i útočiště, když se něco nevede,nebo je něco trápí.
Rodič a dítě
Po téhle skutečnosti, o které jsem nikomu neřekla, jsem ochladla i vůči sourozencům. Celý život mi lhali, podváděli. Neměli o mě zájem jako o dítě a nemají o mě zájem jako ani o dospělou, bratr mi neodpovídá na pozvání, sestra občas ano. Vůči celé rodině jsem si vyvinula takový chladný nezájem. Máma je teď stará, má zdravotní problémy a otci neslouží duševní zdraví. Bohužel necítím žádnou lítost ani soucit, je mi to jedno. Uvažuji nad přestěhování do jiné země v rámci zaměstnání. Paní doktorko, setkala jste se již s takovými vztahy v rodině?
Leda3
PhDr. Jitka Douchová
Ano,Ledo, setkala. Do zahraničí chcete od všeho utéct, aby vám nebylo líto, jaká je realita ve vašich rodinných vztazích? Říkáte, že je vám to už jedno, že jste ochladla. Chápu, ale to je vaše ochranná krusta, vevnitř je to velmi živé. Než byste vycestovala, myslím, že byste potřebovala projít poctivou individuální psychoterapií, abyste to neměla v sobě nadále nevyřešené. Moc vám držím palce!
Rodič a dítě
.Brar jakožto chlapec mě samozřejmě dobré postavení. S první menstruací jsem se mámě odcizila úplně, byla jsem sice premiantkou, ale tvrdohlavá a také tedy i dost bitá. Nikdy jsem nebyla pochválena. Sourozenci vzhledem k věkovému rozdílu se ke mě také moc nehlásili. Takové podivné vztahy trvají doteď. Nicméně před třemi roky jsem slyšela rozhovor mojí sestry s kamarádkou, které říkala, že máme každá jiného otce. Jméno jsem věděla, kontaktovala jej, sešla se s ním a on mi popsal historii, kdy měl s matkou desetiletý oficiální milenecký vztah, který trval do mých pěti let. Matka navzdory všem nešla na potrat. Navštěvoval mě, což je pravda, pamatuji si jej dobře. S ním ve styku nejsem, nepřál si mě už ve svém životě. Vždycky jsem se cítila, že jsem ve špatném domově, ve špatné rodině a teď to i vím.
Leda2
PhDr. Jitka Douchová
Toto vysvětlení mne napadalo již při čtení první části vašeho příběhu, Ledo. Zvlášť, když s vámi měli problém rodiče matky, a rodiče otce vás nikdy nepřijali. Matka se nejspíš musela hlídat v tom, jak se k vám chová, co pro vás dělá, protože jste byla pro tátu "kukaččí mládě". To muselo být velmi těžké, nejen pro vás, ale i pro mámu. Ale ona se ROZHODLA VÁS MÍT! To je hodně důležuté do vašeho životního osudu. Jste chtěné dítě a ona si vás musela asi hodně vybojovat, Ale neuměla to s vámi asi z mnoha dalších důvodů. Jdu si přečíst poslední část vašeho vyprávění.
Rodič a dítě
Dobrý den, paní doktorko, prosím o váš profesní názor.
Je mi třicet let, narodila jsem se rodičům po čtyřicítce, mám dva o 8 a 10 let starší sourozence. Od dětství mám problém se svojí mámou - od začátku školní docházky ji nemám ráda. Ona je citově chladná, jako dítě jsem s ní nesnášela jakýkoliv fyzický kontakt, přesto je ona na mě mnohem víc vázaná než na sestru nebo bratra. Zatímco moje sestr byla vždy krásný blonďatý andílek, mě máma stříhala na kluka a vykašlala se na moje koníčky, netrvala na tom, abych si čistila zuby, neřekla mi nic o menstruaci, nechala mi dost volnosti. Táta je velice hodný člověk, ale z rodiny utíkal za svými koníčky. Rodiče jsem si omlouvala tím, že prostě už na mě nemají energii a jsou prostě staří. Celé své dospívání jsem se trápila, jednak tím, že jsem nebyla dost hezká jako moje sestra a taky proto, že i moji prarodiče vždy upředňosťnovali právě jí. Mě vzali na milost, až když umírali. Tátovi rodiče mě na milost nevzali nikdy, ignorovali mě
Leda1
PhDr. Jitka Douchová
Milá Ledo, nejprve si jdu číst vaše pokračování :-)
Rodič a dítě
Dobrý deň, chcela by som poradiť. Mám 15 rokov.Moja mama (50). Každý akceptuje môjho priateľa otec, sestra,len jedine mama môjho priateľa a jeho rodinu neznáša. Zakazuje mi snim chodiť vonku. Keď začnem stou temou, hneď povie Nie. Potom ma len nervy a kriči na mňa.Že si dokašlem život ale potom nech za ňou nejdem. Viem, že som mladá a možno mam čas. Ale mám ho rada a je nam spolu fájn sme spolu už 2 roky a je to hrozne stale jej musim klamať, že idem vonku s kamaratkami inak sa snim nemôžem stretnúť, prosim o radu čo robiť
Dominika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Dominika. Maminka je nejspíš doma hlavou rodiny, že? Vy víte, co jí na příteli vadí? Nebojí se toho, že byste mohla brzy otěhotnět? Když mluví o tom, že si "dokašlete život, ale potom ať za ní nejdete...". Nesouhlasí s vaším vztahem, který máte od vašich 13 let z nějakých důvodů. Bylo by dobré s ní o tom mluvit. Zkuste jí dokázat, proč stojí za to s přítelem být. Ale ve vašem věku to má samozřejmě své limity. Je zbytečné se uchylovat ke lžím. Je lepší si vykomunikovat a zargumentovat podmínky :-)
Rodič a dítě
Dobrý den, už nějakou dobu mám přítele. On je úplně úžasný pozorný, ale máme problém s jeho rodiči. I když je dospělý, tak mu pořád něco diktují, například musí být doma nejpozději do 20:30. Jsme třeba někde spolu a oni mu volají že má hned přijít vyvenčit psa, ačkoliv oni jsou právě doma a můžou ho vyvenčit sami. Neustále jim musí říkat kde byl. co dělal. Někdy ho ani ven nepustí s tím, že to měl říct dříve, že někam chce jít. Opravdu tomu nerozumím, sice žije pod jejich střechou, protože studuje, ale něco takového jsem ještě neviděla. Dokonce mu třeba vyhrožují, že když nepřijde v danou hodinu tak mu zabaví mobil, tablet apod. Jednají s ním úplně jako s dítětem a mě to opravdu štve, protože on by chtěl být třeba v danou chvíli se mnou a nemůže kvůli nějakému rozmaru rodičů. Pak je z toho přítel celý smutný, že nemůže vyhovět mě i jim. Opakovaně se snažil s nimi nějak promluvit, ale oni si pořád za nějakými pravidly stojí. Můžete mi prosím poradit co se s tím dá dělat? Předem děkuji
Marcela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marcelo. Píšete, že máte vy dva problém s jeho rodiči. Já nevím, jestli ten problém nevnímáte hlavně vy - právě proto, že jste dosud nic takového nezažila. Já se k tomu mohu vyjadřovat jen těžko, protože nevím, kolik příteli je, jestli je aspoň trochu ekonomicky nezávislý, atd. Do určitě doby určují pravidla rodiče s tím, že dokud žije jejich dítě pod jejich střechou,bude se řídit tím, jak si to přejí oni. Je na nich - jak rodiče, tak jejich syn - aby se dohodli na pravidlech, která jsou oboustranně přijatelná. Když to popisujete, člověk by si skoro představil "rozplizlého submisivního chlapečka", který neumí s rodiči komunikovat, neumí čelit jejich přáním, která na první pohled vypadají zvláštně. Přítel opravdu nemůže vyhovět jim i vám, to je zjevné. Ale neposoudím to bez znalosti věku a historie fungování jejich rodinných vazeb.
Rodič a dítě
Zkoušela jsem s matkou si o mě (16) a mém příteli (27) několikrát popovídat, aby to pochopila. Řekla jsem jí, že se máme moc rádi a rozumíme si a že kdyby ho poznala určitě by ho měla ráda, ale ona na to, že ho ani poznat nechce a že s ním prostě nebudu. Ona si to nenechá vysvětlit, vždycky mi řekne, že je na mě moc starý a s tak starým mužem chodit nebudu, bojím se, že to vážně nepochopí a nesrovná se s tím a já se s ní budu kvůli tomu pořád hádat.. Dlouho jsem hledala někoho, kdo by byl jako můj současný přítel a matka to ví a dokonce mi řekla, že se za mě stydí, protože chodím s tak "starým" mužem a co si o tom pomyslí lidi, přitom můj přítel, ani já na svůj věk nevypadáme. Jedinný kdo má s tím problém je má matka, vážně už nevím co s tím, potřebovala bych prosím vás poradit co mám ještě pro to udělat.. Moc vám děkuji - otázka upravena poradcem
Elizabet
PhDr. Jitka Douchová
Elizabet, zkuste se s matkou domluvit na společné návštěvě psychologa, kde vše ve třech více proberete. Já neznám důvody vaší matky, proč má o vás strach. Kromě toho, že se bojí hodnocení druhých lidí ve smyslu "co by tomu řekli lidi"
Rodič a dítě
4/4 Samozřejmně má dcera je na prvním místě a pokud to takhle půjde stále budeme si muset jít každý svou cestou. Proto vás žádám o radu, omlouvám se za tak obsáhlý dotaz, snažila jsem se být stručná. Předem děkuji za odpověd
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Jak jsem psala, doporučuji návštěvu rodinné poradny :-)
Rodič a dítě
3/4 jenže on mě vůbec neposlouchá a stojí si stále za tím že dcera je rozmazlený spratek a neumí poslouchat. Určitě mám na jejím chování velký podíl viny neříkám že ne, když jsme se stěhovali takovou dálku, tak moc jsem se bala že si nezvykne na nové prostředí, že jsem ji začala v některých věcech ustupovat. Jenže přítelovo chování už je opravdu přehnané, vadí mu každa maličkost a pořad se kvuli tomu hadame. Už nevím jak mu to mám vysvětlit aby trochu ubral. Vyhrožovala jsem i odchodem, ale to nepomohlo. Moc by me mrzelo kdyby to muselo skončit.
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Pokud vám na tom oběma opravdu záleží, doporučuji rodinnou poradnu, kde můžete v přítomnost nezávislého odborníka hledat společnou cestu, jak dál.. To já od stolu na dálku nemohu vyřešit, musela bych s vámi oběma pracovat, poznat vás, názory vás obou...
Rodič a dítě
2/4 Tímto bych chtěla přejít k mému nynějšímu partnerovy, co se týče me dcery, vůbec s ní nevychází, pořád jí jen napomíná a přikazuje co ma a nema delat, přitom si k ní za dobu co spolu žijeme nevytvořil žadný vztah. Doma se sotva pozdraví nebo spolu promluví.Když mi chce dcera něco říct a on je v místnosti stale na nej zahlíží a je ostýchavá jako by se před nim bála mi něco říct. Osobně si myslím že by si k ní měl najít cestu a ne ji hned nakazovat.
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Katko, přítel má jiné výchovné zásady, není tak liberální, jako je otec vaší dcery, a asi, i jako vy. Stěhovat se i se 4 letou dcerou z Ostravy na na jih Čech po 3 měsíční známosti mi přijde hodně riskantní. Nejdříve jste se měli poznávat vy dva, v mnoha ohledech, potom on s vaší dcerou, měli jste mít čas a prostor pro mluvení o výchovných názorech, o představách o životě. Chcete toho moc najednou a příliš v rychlém čase... Nedivím se vaší dceři, že se přítele bojí. Má nároky, na které nebyla zvyklá, je vystavena velkému stresu ohledně radikální změny místa jejího domova. Jdu dál...





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.