Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| bývalí partneři| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| nešťastná láska| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| osamělost| sexualita| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| vztahové problénmy v širší rodině| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| stres| alkohol u jednoho z partnerů| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| vztahy na pracovišti| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| první láska| smrt blízkého člověka| generační soužití| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| sourozenecké vztahy| osudová láska| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

stres
Dobrý den, jsem s manželem již 26 let za tu dobu jsme prošli podnikáním skončily v dluzích a přišly jsme o veškerý majetek 2 domy a ještě stále jsme velmi zadluženi.
Po této krizi jsem přišla manželovi na nevěru situace se vyhrotila že odešel na 2 měsíce ke kamarádovi poté se vrátil omluvil a fungovalo vše dál ale manžel tuto nevěru neukončil lhal mi a já na to přišla špehovala jsem mu telefon a pozorovala jeho chování byla jsme šíléná vzteky a chovala jsem se jak hysterka ale vždy jsme se nějak udobřily .Ale ted je situace kdy už nic neslídím ani nepozoruju a vím že manžel občas lže něco mi řeknou hodní kamarádi nebo ho náhodou nachytám při té lži.
Jedná se o to že ted se chování manžela velmi změnilo jezdí s kamionem již měl několik komfliktů v práci protože byl přehnaně agresivní doma jsme měli také situaci kdy po telefonátu s kolegou mrštil telefonem křičel na všechny a rozbil několik náhodných věcí na lince.Poté opilý odjel kamsi autem dodnes nevím kam jsme z toho velmi zmatení a nechápeme co se děje.
Nebo na parkovišti bylo podle jeho názoru špatně zaparkované auto ztropil scénu tak že několikrát udeřil pěstí do karoserie a poté kopl do kola auta až si zlomil palec u nohy hospiltalizace měsíc.
Nechce nikam jít prý z něho děláme blázna a chceme se ho zbavit odmítá jakékoliv diskuze o tom
že není v pořádku.Ani se munezdá nic divného na jeho chování je to prý naše chyba.
Doma někdy stačí malý konflikt a hned začne křičet a stupnuje se to. Rozhází věci kolem sebe začal i hodně pít.Příčina může byt stres z finanční situace ted řešíme abychom důstojně přežily je to tím stresem nebo vážnější nemoc?
Ila
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ilo. Manžel byl asi vždy cholerik, ne? Nyní jste samozřejmě ve stresu z dluhů, u něj se cholerický temperament stupňuje do agresivity, proto i vyšší konzum alkoholu, který vše zesiluje. Je mi jasné, že ho nikam nedostanete, s lékařem by musel spolupracovat, k tomu je nutná motivace na jeho straně. Neboli, je to kombinace stresu, nejistoty, věku, problémů v partnerství, alkoholu.
stres
dorazilo. Nemůžu se vyrovnat s pocitem, že jsem selhala v ochraně své cti, že jsem v momentě, kdy se do mě pustila, neřekla „Takhle se mnou jednat nebudete.“, že jsem se nevyhranila proti slovnímu násilí. Mám vážně nemocnou kočku, dost práce a dalších aktivit, ale stejně se v posledních pár dnech neustále vracím k této události. Nic mě od toho pocitu hanby nedokáže na dlouho odvést. Vím, že nedokážu jít za nimi a vyřešit to dodatečně, konfrontací se, bohužel, bojím (a ono to s takto omezenými lidmi ani nemá smysl). Nikdy v dospělosti jsem podobný pocit nezažila, vždycky jsem si svoje obhájila (i bez konfliktů) a když ne, tak jsem dokázala z prekérní situace odejít s hrdou hlavou a vědomím, že jsem udělala, co jsem mohla. Co teď? Co s tím? Moc děkuji!
Nauí
PhDr. Jitka Douchová
Ale já myslím, že jste udělala, co jste mohla, a naopak jste z toho vyšla se ctí, protože jste nepoužívala stejné zbraně, jako ta paní, s níž se patrně tak úplně konstruktivně jednat nedá. Ne s každým se dá dohodnout. Neubližujte si, fakt. Pokud by zase nastaly nějaké problémy, můžete si to opět vyjasnit, ale hlavně věcně :-)
stres
Dobrý den, paní Jitko, mám na Vás otázku, jak se zbavit pocitu "hanby" z toho, že jsem za sebe nedokázala bojovat. Mám poslední 2 měsíce trable se sousedy, pán je vážně nemocný a nadávají mi, že jsem hlučná. Snažím se být potichu (sama vím, co jsou hluční sousedi), ale ruší je i běžné činnosti a moje kočky. Bohužel nejsou schopní domluvy, jen mi nadávají (měli jsme celkem 3 setkání). Naposled za mnou byla jeho žena, celkem rozumně jsme se domluvily, ale na začátku z její strany padlo "A jestli ho do tý nemocnice budu muset odvýzt, tak Vy tam skončíte taky!". Já se snažila o domluvu, byla jsem ráda, že třeba zjistím, co je ruší a kdy, abych to mohla řešit a nedělat určité činnosti (dělat je jinak). Tak jsme se rozešly v dobrém. Jenže mi po čase došlo, že ona mi vlastně vyhrožovala fyzickým napadením a že já blbec se nechala. Nebránila jsem se. Nezastala jsem se sama sebe a nechala si takto vyhrožovat. Jsem velice nekonfliktní člověk a už takhle jsem z těch sousedů dost mimo a tohle mě - otázka upravena poradcem
Nauí
PhDr. Jitka Douchová
Milá Naui, jak je možné, že ty trable jsou až poslední dva měsíce? Předtím byl klid? Nezlobte se za mou osobní vzpomínku - kdy jsem se nastěhovala před x lety do nového bytu, byla jsem už těhotná, takže o žádném hluku z mejdanů nemohla být řeč, ale když jsem si např. ve 20.30 večer fénovala vlasy,staří sousedi pod námi nám mlátili koštětem na dveře. Vlastně vše také řešila manželka neurotického pána a ne on. Někteří lidé prostě trpí "akustickou neurózou". Nevím, o jakých činnostech v domácnosti mluvíte, jak moc velký hluk děláte, a v kterých denních hodinách.Ale je to tak, že pán je nemocný, paní je ve stresu a dělá mu mluvčího, protože pánovi ty zvuky od vás vadí. Nemyslím, že by vám vyhrožovala fyzickým násilím, jen ona už je také na pokraji sil. Jestliže jste se snažily dohodnout po dobrém, tak tuto linii dodržujte dál, nenechte se ničím vyprovokovat, zároveň si nevyčítejte, že jste se neuměla bránit. Tím byste si ubližovala. Jdu na druhou část.
stres
Dobrý den, prosím poraďte jak být s babičkou (91let) v jejích posledních dnech.Leží na JIP a je smířená s tím že odchází,loučí se s rodinou. Sedím s ní,držím ji za ruku, derou se mi slzy do očí a nedokážu říct nic. Jak to překonat a být ji oporou v posledních dnech.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Prostě buďte s ní - babička je již smířená s odchodem ze života a je pro ni hodně důležité, když je s ní někdo hodně blízký, kdo ji má rád. Děláte pro sebe i pro ni to nejvíc, pokud ji držíte za ruku a povídáte jí něco o životě. Máte k ní vztah, máte o čem povídat. Třeba budete mít pocit, že vás nevnímá, ale určitě vás vnímá. Tady jde teď hlavně o vás, a o to, jak vy zvládáte její budoucí odchod z tohoto světa. Zkuste to přijmout jako fakt s tím, že si s babičkou pak můžete povídat, radit se s ní, pořád. Pořád tu duševně bude, i když už fyzicky ne. Věřte tomu :-)
stres
Dobry den pani doktorko,prosim o Vas nazor.z jsem Vam nekolikrat psala.pritelovi se ozvala minula partnerka ,ze ma 1,5 lete dite.vzapeti jsem otehotnela i ja.nyni jsou nasi dceri 4roky a stav je takovy,ze si stale pise s prvni partnerkou.nema to s ni pravne upraveno.posila ji navic penize pres ucet sve mamy.proste lze mi.Lituje toho,ze se se mnou,nerozesel,kdyz nase dcera byla mala.chtela jsem se s nim v klidu domluvit na rozchodu,ale on se urazi a utika pryc.mame vztah na dalku.nic nechce resit a ja jen prichazim na jeho lzi.jak se s nim mam prosim v klidu domluvit??v tuto chvili jsem s nim prestala komunikovat,protoze jsme se jen hadali.on bydli se svou mamou..te prvni posila jeho mama k narozeninam,vanocum penize a me posila pro malou obnosene veci.a kdyz ji koupili odrazedlo,tak ji ho bez meho vedomi prodali pryc.hlavne,ze chteji o nasi dceru bojovat,aby se mi mstili.opravdovy zajem tam neni.vyhrozuje,ze si ji bude brat i presto,ze malas nim nechce byt ,ze s nim sama nepujde.
Anezka1970
PhDr. Jitka Douchová
Anežko, zdravím vás. Chtěla jste se s ním v klid domluvit na rozchodu? To by bylo asi nejlepší řešení, otec vašeho dítěte je nezralý muž, který moc neví, co chce, opírá se o pomoc matky, která mu radí. S ním štěstí neprožijete, proto by bylo nejúčinnější, obrátit se na OSPOD a domluvit výši výživného a jeho styk s dítětem. To, co dlouhodobě popisujete, není o vztahu. Ale máte dceru, z níž máte určitě radost, tak se aspoň něco povedlo. Jste to vy, že, která měla předtím dlouho vztah s námořníkem ? Anežko, teď vše potřebujete vyřešit a upravit právně, a pak se těšte na další život, v němž na vás určitě již čeká někdo, s kým vám bude dobře, a kdo vás bude mít rád. K tomu potřebujete to, abyste vy měla ráda sebe samu :-)
stres
Nějak se mi zdá, že je to šílený hazard, že se člověk musí spoléhat nejen na sebe, ale i na ostatní, že budou dodržovat pravidla, což se tedy dost často neděje a kvůli tomu je promarněných životů. Teď mě dost i napadají myšlenky kolem rakoviny, kdyby postihla mě nebo manžela či rodinu. To je dost způsobené tím, že zrovna zdravě nežijeme a nějak bych ani nevěděla tu míru. Mám za sebou před pár lety problém s poruchou příjmu potravy, tak se spíš snažím se tímto nějak nezabývat. Pak tedy to není ideální. Tenkrát jsem se z toho dostala sama a teď brzo plánujeme dítě, tak bych nerada si nějak ublížila. Celkově mi přijde, že je to vše hodně způsobeno tím, že mám pocit, že si štěstí nezasloužím. Vidím na sobě hlavně negativa, beru si příliš k srdci kritiku... Bohužel asi dáno rodiči, ti by si asi raději jazyk ukousli, než pochválili. A celé se mi to přetavuje do těchto obav... Měla by jste pro mě nějakou radu? Moc děkuji. A omlouvám se za délku dotazu, pomohlo mi trochu si to sepsat...
Eva 2/2
PhDr. Jitka Douchová
Evo,poruchy příjmu potravy, hyperkritičnost rodičů, váš nedostatek vlastní sebedůvěry, to vše do sebe zapadá s váší úzkostností. Tohle přeci v rámci krátké písemné porady vyřešit nejde .Udělala jste pro sebe první krok tím, že že jste to vše takto sesumarizovala a zformulovala nahlas, ujasnila si různé předpokládané příčinné souvislosti. Dalším krokem bude vyhledat si dobrého psychoterapeuta, a pak se s ním pusťte do práce :-) Přeji vám k tomu hodně štěstí.
stres
Dobrý den.
Chtěla bych Vás poprosit o radu. Relativně vše mi krásně vychází dle mého přání - bydlení, zázemí, práce a hlavně skvělé manželství. Jediným zádrhelem jsou finance a i ty mají šance se relativně dobře vyřešit, v nějakém časovém horizontu. Tedy vše čítankové. Bohužel mi radost ze života značně omezují představy, co by se špatného mohlo stát. Mám pocit, že si ani tolik štěstí nezasloužím. Mám dost problém se sebevědomím a sebekritikou, tak snad proto. Hlavně to jsou představy autonehody, kdy se nám, nebo hlavně manželovi, něco špatného stane. Ke konci minulého roku jsme byli svědky (ne účastníky) smrtelné nehody a po tomto zážitku je to horší, ale dost jsem se tímto stresovala i před tím. Hodně to dělá jízda po dálnici nebo když je manžel sám pryč autem, to pak mám šílený strach, že se nevrátí. Cítím to až fyzicky. Nějak se mi zdá, že je to šílený hazard, že se člověk musí spoléhat nejen na sebe, ale i na ostatní, že budou dodržovat pravidla, což se tedy dost často neděje a...
Eva 1/2
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Evo. Nepsala jste mi již? Nedávno jsem zodpovídala podobný dotaz :-) Jste úzkostně konstituovaná osobnost, potřebujete mít nad vším kontrolu, což je těžko slučitelné s běžným životním "koloběhem". Ale není to až tak zlé, šťastně jste se vdala, máte práci, v níž se realizujete. Fakt, že jste byla svědkem smrtelné nehody, vás samozřejmě musel ovlivnit. Přecházím na druhou část vašeho vyprávění...
stres
Dobry den, chtela bych se poradit. S manzelem jsme jiz po druhem umelem oplodneni. Jednou dite mame triletou dceru, ta vznikla prirozene. Nyni druhe dite nam nejde. Ted jsem sedmy den po transferu zmrazeneho embrya a vcera jsem si vzala o dve pilulky vic a to omylem. Mela jsem silene nervy. Nevim ted jestli jsem embryu nijak neublizila. Vsichni mi rikaji, at jsem v klidu, snazim se, ale porad to mam v hlave. Dokonce jsem se zacala i modlit a prosit boha o druhe dite. Kdyz jsem pred tremi mesici prodelala kyretaz, psychicky jsem se znroutila. Mam sileny strach, ze se to bude opakovat znovu. Strasne si preji druhe dite a z hlavy to nedokazu vymazat. Myslite, ze proto nemuzu otehotnet? A co mam udelat, abych byla v klidu? Zkousela jsem vsechno, ale nic nezabira. V lednu mam jit do prace a z toho mam taky hrozny strach. Nejsem moc kolektivni typ a mezi lidi se mi moc nechce. Katka
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Katko. Důležité pro vás je, najít v sobě opravdu vnitřní klid. Podle mne byste moc potřebovala psychologickou pomoc napřímo.Říkáte, pořád to mám v hlavě, a to je právě ten faktor, vyvolávající vaše napětí. Strachů je ve vás víc, než dost, nejspíš jste úzkostně predisponovaná osobnost. Ale nebojte, to se vše dá řešit. Důvěřujte psychoterapii :-) Držím vám palce!
stres
ČAST 2

Ja si uvedomujem žo to je v mojej mylsi, že su to len moje predsudky, že ostatný ludia okolie vnimaju inak ale aj naproiek tomu to nedokažem prekonat! Ako som už napísal, proste to na mna príde bez ohladu na to či mam stres alebo som uplne v klude....
Už som uplne bezradný fakt neviem ako sa cez to preniest! :/
Zavidim ludom ktorý dokažu byt uplne uvolnený aj ked prednašaju 100 ludí! Chcel by som sa dostat do podobneho stavu mysle!

Skuste mi prosím poradit čo s tým.

Dakujem.
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová
Tomáši, dal jste mi nesplnitelný úkol - bez přímé spolupráce vám nepomohu. Zkuste vyhledat klinického psychologa, s nímž to více proberete, nebojte se toho. Pomůže vám to. A také si nemyslete, že jste v tomto směru nějak "vzácný případ" :-) Tím, co popisujete, trpí hodně lidí, to byste koukal...A víc si to možná uvědomujete vy sám na sobě, než ti druzí na vás. Ale je to pro vás psychický diskomfort, který potřebujete odstranit, je to řešitelné velmi dobře, nebojte :-) Držím vám palce!
stres
ČAST 1.

Dobrý den,
už dlhnšiu dobu mam problem s potením a navalmi tepla ktore najviac citím na tváry a to vačšinov ked som v pozornosti viacerých ludí a takmer vždy pri komunikacií s inými ludmi za pritomnosti dalšich cudzich ludí. Niekto by si mohol mysliet že som hanblivý ale opak je pravdou! Rad komunikujem z ludmi a citim sa uvolnene ale ten hrozný pocit nervozity uzkosti prichádza zničoho nič a neda sa to zastavit aj napriek tomu že sa citim v pohode! Ked sa mi to stane tak cititm velmi trapne a to to ešte umocní! Tento stav trva len par minut pričom bezprostredne potom čo doznie som uvolnený všetok stres opadne, tie myšlienky že sa na mna niekto pozerá čo aak to zase na mna príde sa uplne vytratia, dokažem sa plne sustredit na to o čom je reč sa citim uplne skvele - zdravo ako všetci ostatný a ako by sa to už nemalo opakovat! Tento pocit ale bohužial trvá len par sekund potom sa my obavy a a tie myšielnky vratia....
Tomaš
PhDr. Jitka Douchová
Milý Tomáši, dobrý den.Cítíte to delší dobu, je to nárazové, ale časté, a to přesto, že se cítíte uvolněně, jak říkáte. Přesto přicházejí stavy nervozity a doprovodných negativních příznaků. Je jasné, že pokud se vám toto stává, vaše psychická "paralýza" se ještě umocní. Kombinace pocitu uvolněnosti a úzkosti z kontaktu s více lidmi, je možná první klíčový a užitečný poznatek pro vás, jak s tím pracovat dál.Potřebujete se soustředit, a pak jste v pohodě, ale více lidí vám možnost koncentrace pozornosti nabourává, podvědomě pak ztrácíte sebedůvěru. Potřeboval byste nalézt příčinu z minulosti, a pak pozitivní korektivní zkušenosti, neboli trénink. Řekla bych, že psychoterapie by vám velmi pomohla, jedná se o neurotické symptomy. Možná by byla dobrá kognitivně behaviorální terapie, ale nevím. Kdybychom spolu mohli mluvit, byla bych moudřejší. Jdu si přečíst druhou část vašeho vyprávění.
stres
Dobry den, je mi osmnact let, s pritelem jsme spolu pres rok a prvni sex jsme meli v dubnu minuleho roku. V te dobe byl pritel se mnou spokojen, sex jsme meli casto, protoze pote byly prazdniny, nikdo doma nebyl, libilo se mi to a zacala jsem si vsugerovavat, ze sex potrebuju. Ted ale v sexu nevidim nic zabavneho, spise stresujiciho, porad hlidam zda nikdo nejde, kdybych nemusela,nejradsi bych jej neprovozovala. To se ale priteli nelibi, porad mi rika, ze sex potrebuje. Ano, je tolerantni v mnoha vecech, ale tohle je tak trosku jeho slabina..Nevim, co se stalo, chci mu vychazet vstric, ale premoct uz se nemuzu. Co je spatne? Je chyba ve mne? Proc neni normalni nechtit sex? Nevim co s tim mam delat, uz kvuli tomu ani casto nemam naladu na pritele, protivi se mi..jsem ve stresu z maturity, z prijimacek, vubec z budoucnosti a ted jeste z pritele. Dekuji za jakoukoliv radu
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivano. Problém bude možná někde hlouběji. Mluvíte o tom, že jste si vsugerovala, že je sex fajn. To slovo vsugerovala mi v tom všem přijde  jako důležité. Myslím, že jste úzkostná a na to nasedá vše další. Hůře zvládáte stres jako takový a teď ho máte kumulovaný. Nechcete přijít o přítele, ale jako podmínku vztahu vidíte sexuální život, na který on naléhá, ale vám zatím nic moc neříká. Radost z milování můžete mít a prožívat tehdy, kdy se uvolníte a kdy nebudete cítit tlak na to, že jej "dělat musíte" Takže základ je uvolnění. Najděte si něco, co vám dělá dobře, co používáte při stresových situacích, a to si darujte jako všeobecně používanou osobní metodu. A s přítelem samozřejmě spát NEMUSÍTE.Důležité ale je, zda jsou vám příjemné něžnosti s ním, líbání, mazlení :-) A vlastně ještě jedna věc - co autoerotika? Je vám příjemné se starat sama o sebe?...
stres
Dobry den, prosim o radu. Ziji se svym muzem 20 let, k nasi velke radosti s 2 letym chlapeckem. Muj muz bohuzel loni prozil pro nej traumaticky zazitek v praci - s nesolidnimi stavebniky (je projektant). Zda se, ze se od te doby jeho nalada jen zhorsuje (vyjma chvil kdy je s chlapeckem) je pesimiticky, velmi zacal dbat na poradek, ktery prisne vyzaduje. Rozhodi ho drobnosti - doporuceny dopis na poste, bylo treba vratit stene, rikla, ze ´to neda´ ac jsme vzdy psa meli apod. Jeho otec je velmi negatvisticky, s evidentni poruchou, nelečí se. Obávám se, zda tyto stavy nejsou geneticke, nebo dokonce fyziologicke (treba mensi produkce serotoninu) a stres byl spoustec. Ja jsem zalozenim spise optimisticka, zacinam se vsak trapit...Terapii zasadne odmita, zacina byt zly, dlouhodobe tezko snesitelny, Tezko predpovidat jak dal..i kdyz toto neni tak vazne jako ostatni dotazy, zajima me zda i takove pripady lze zvladnout v laskyplnem domacim prostredi....
Anna Svobodová
PhDr. Jitka Douchová
Milá Anno, dobrý den. Stresorů je asi více - nejen trauma v práci manžela, ale i narození syna po 18 letech společného života. Předpokládám, že je syn vymodleným štěstím, ale stresy před jeho početím a narozením se musely nejspíš v manželovi také střádat. Jestliže je tam genetický podklad, tušíte dobře, že  scházel spouštěč, který by jej rozjel. Muž se začal podvědomě bránit vyžadováním přísného pořádku. Je to jak reakce na to, co se stalo na stavbě, tak na jeho vnitřní nejistotu, kterou ai kompenzuje pořádkem vně. Potřeboval by odbornou pomoc - psychoterapeutickou i psychofarmakologickou. Snažte se o to, jej vlídně přesvědčit ke spolupráci s odborníkem :-) Říkáte, že terapii zásadně odmítá. Ale záleží na tom, jaké o ní má představy. Něčeho se bojí. Jsou v něm hodně úzkostné stavy, ale pomoci mu rozhodně je. A tím pádem vám třem :-) Jen se mu to musí naservírovat tak, aby to přijak jako samozřejmou pomoc bez pocitů selhání :-)
stres
Jen doplnim k prvnimu dotazu,take uz mi predvedl,schou,kdy ve spolecnosti je okuzlujici a chova se lepsi k jinym zenam,nez ke mne.Zamilovanou zenu to zaskoci...pry je to jen schow. Take jsem zazila jiz dva konflikty,kdy si zavolal sve zname,a cely problem jim prevypravej jinak,a ja byla za blbce.Ja jsem dohromady nic,spatneho neudelala..jen jsem pochopila,ze musi odhodit masky,nehrat zadne schow,zit se mnou normalne. Byvala zena ho ponizovala a srazela,zrejme tyto psychopaticke metody na nem uplatnovala...a ted jako by ty modely,pouzival sa a chranil se...nevim...rekla jsem mu,ze nei zly ani tyran,at si tohle uvedomi a zmeni to v sobe.Ale to slineni...neco tam nebude ok..hysterie? Hysterici a psychopate si volaji svedky,aby sami sebe ubezpecili a vyrobly si dukazy o sve nevinne...neco tam bude,ale neni takovy jako ten ,co znicil ivetu barts.,...kdyz chci upresnit,ale az po pouroce vztahu,toto vylezlo napovrh.Snazim se mluvit a zlomit to...neco uz se povedlo.
Mischa
PhDr. Jitka Douchová
Mischo, nedokáži na dálku posoudit osobnost vašeho přítele. Ale měli byste si ve fázích klidu, kdy spolu dokážete mluvit konstruktivně, stanovit třeba nějakou krátkou signalizaci toho, že už to zase začíná, že to hned oba stopnete. Základ je v tom, že přítel nezvládá zátěžové situace a je mimo možnost sebekontroly. Pak se začne chovat jinak. Máte strach z domácího násilí? Napadá mne to, pokud jste zmínila případ Ivety Bartošové. Může být "psychopat" s histrionskými rysy, a nemusí. Může si na základě předchozích zkušeností s manželkou interpretovat mnoho věcí jako útok proti sobě, to ano. Ale jak já to od stolu rozseknu? Zkuste se jít poradit s psychologem napřímo, kterému nabídnete více událostí mezi vámi dvěma a rozeberete reakce jak vás, tak jeho.
stres
Nekter rysy chovani,jinak u meho pritele,mne zarazily ale nejsou v jeho chovani ,casto.Ma problem se sebekontrolou v zatezovych situacich. Zacne hystercit ,dela se mu bila pena v ustech.Jsem ucitelka sice jen pro materinky,ale tyto priznaky..znam. Uz jsme o tom s pritelem mluvili...tezke to bylo...ta pena a bilo v puse,se mi nelibi.
Mischa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mischo. Nejprve si přečtu vaše pokračování.
stres
Dobry den, se zenou (31) a miminkem (2) jsme se prestehovali a zacali podnikat na novem miste mimo Prahu, odkud jsme se pred rokem odstehovali. Podnikani se dari, zena ceka druhe miminko. Problem je, ze zena si nemuze zvyknout na nove prostredi a novy zivot v novem miste. Stale se chce vracet zpet do Prahy a za puvodnim zivotem. Chybi ji kamaradky, konicky a zabava, ale v novem miste je pritom ani aktivne nevyhledava, jen sedi doma a slovne me napada, mozna mi "zavidi", ze jezdim casto do Prahy, mam svuj zivot a ona je doma s malou, ale ani, kdyz nabidnu hlidani, tak nikam nejede. Nikdy nebyla uplne vyrovnana a vzdy tezko prijimala zmeny, ale mam pocit, ze se to posledni dobou spise zhorsuje a misto aby si v novem miste zvykla a zacala zit, tak mam pocit, ze jen preziva a porad mluvi o tom, jak to bylo driv lepsi. Pomoc ode me vetsinou odmita. Z urcite casti tyto problemy prisuzuji tehotenstvi a vykyvum nalad (to bylo jiz pri prvnim), ale cast problemu je asi jina. Jak ji pomoct? Diky - otázka upravena poradcem
Aleš
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aleši. Určitě v tom bude hrát velkou roli těhotenství vaší ženy - mimo jiné. Nevím, zda jste se oba na přestěhování shodli, zda to bylo oboustranně chtěné. Ona je ale nyní vykolejená v mnoha ohledech ze svého původního života a je pro ni těžké to vše zvládnout vyrovnaně a s grácií. Schází jí to zaběhnuté, není akční, jak byste si přál, ona vám závidí to, že váš život se na rozdíl od jejího nijak nezměnil. Prostě si zvyká na více věcí najednou. Zkuste jí poskytnout oporu a porozumění. Nenabízejte hlídání, nabízejte sebe sama, svůj zájem o ni a o společné sdílení volného času :-)
stres
Dobrý den, jsem už zoufalá. Je mi teprve 25 let a už asi 4 měsíce nemám chuť na sex, když už k němu dojde,tak sjem protivná a nebaví mě to a nesjem schopná ani uspokojit přítele. Před tím byl pro mě sex na prvním místě,vzrušilo mě opravdu málo. STačilo se na něco podívat nebo na někoho...teď nic...absolutně nic :( Přítel tím trpí a já také,jsem ta,která si sex užívá jak se dá a snaží se uspokojit toho druhého. Ted si připadaám,jakobych měla přechod. Dá se to léčit? Léky nové neužívám, je možné,že je to ze stresu? Mám 3 měsíce novou práci a psychicky to nedávám....zhoršil se mi i zrdavotní stav. Mám se objednat na gynekologii nebo mám počkat až na konci roku odejdu z práce? Děkuji mnohokrát. Sylvie :(
Sylvie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Sylvie. S největší pravděpodobností se opravdu jedná o důsledek chronicky působícího stresu, při němž se vytrácí libido, muži v takovém případě mívají problémy s erekcí. Nebojte se, nic se ve vašem těle a prožívání v rámci sexuality nezměnilo, jen jste nyní zavíčkovaná, protože jste stažená. Nepotřebujete gynekologickou prohlídku :-), léky? Nevím, jestli nějaká anxiolytika - lély na stažení úzkosti. Ale spíš si počkejte na ten odchod z práce. Máte teď v sobě díky stresu jiný psychicky program, který vám ubližuje. Doporučuji navštívit psychologa, abyste s ním vše víc probrala a už jen díky tomu se uvolnila. Hlavně si nepřidělávejte další stres v hlavě tím, že jste milenka na nic, neobviňujte se, přijměte to tak, že se to někdy stává, ale je to dočasné :-)
stres
Paní Douchová, trápí mě jedna věc. Manžel když přijde z práce domů (podniká), tak nadává - v domácnosti se třema dětmi se vždycky něco najde - boty, aktovky, hračky, dívají se na TV, nepíšou úlohy, není vyndaná myčka, není vynesený koš, hrnek na stole... Někdy musí projít domem, aby něco našel. Taky mi už vynadal za to, že jsem ho nepozdravila dost nahlas. Vznikne dusno. Děti se rozutečnou, já někdy taky mizím z jeho dosahu. On se jako by uklidní, jde třeba do své pracovny, telefonuje a je jak vyměněný. Pohoda, klídek, veselo, vtipy. Když ho prosím o klid, když křičí, bu´d říká, že nekřičí anebo říká, že musí, protože - je nepořádek, z dětí nic nevyroste, nikdo nic nedělá... Zjistila jsem, že úplně stejně se chová i k zaměstnancům. Je to hrozně nepříjemné, děti to špatně snášejí, nikdo nejsme úplně splachovací, já začal brát antidepresiva. S dcerami jsme zjistily, že se už klepeme, když slyšíme přijíždět auto. Předem Vám děkuji za radu.
Edita
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Edito. Nejspíš není manžel bez psychohygienické půl hodiny po příchodu domů ještě vyladěný na to, normálně fungovat. Rozčílí jej všechno, protože je určitě cholerik, snadno dráždivý, potřebuje se nejprve zadaptovat na prostředí domova, aby se zklidnil. Měl by mít pracovnu hned blízko vchodu, aby nebyl konfrontován tím, co kolem sebe nadělají děti. Možná by bylo užitečné jej někdy nechat s třemi dětmi samotného na víkend - vy byste si vyrazila s kamarádkami, a on by poznal, zda jde mít domov stále vypulírovaný..., zda udrží děti na dlouho u učebnic a úkolů... Myslím, že by své nároky výrazně snížil :-)
stres
takovy vždycky, nejak jsme to zvladali. Ale ja ted nechci aby svůj stres prenasel na dite, proste nechci aby syn musel byt svědkem takového chovani. Jednak ho to desi a jednak si pak bude myslet ze takhle reagovat je normalni a to nechci. Dekuji za odpověď. Petra
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Souhlasím s vámi, namočeni jste v tom oba. Vy, jako matka, která je se synem denně, zná jeho reakce, víte, jak jej zklidnit, musíte být zákonitě obranářka dítěte. Myslím, že by vám velmi prospělo, kdybyste si někdy brzy udělali společný prodloužený víkend ve dvou, syna by snad rodiče pohlídali, abyste zase našli sebe sama a to, co vás spojovalo. Potřebujete na chvíli oba vypnout.
stres
dítěte me nesmirne vytaci. Nechci, aby to syn od nej odkoukal a pak se choval stejne. Navíc mam problém reagovat v klidu, většinou taky vybuchnu a něco hnusného mu reknu, napr. naposled, ze když na to nemá nervy, tak si nemel pořizovat dite. Snazila jsem se s nim o tom promluvit, rikala jsem mu ze mi to hrozne vadi a at s tim něco udela, at si třeba zajde k psychologovi. Na to mi řekl, ze na psychologii neveri, nebo něco v tom smyslu... Uz me unavuje porad poslouchat jeho negativitu, brblani a nespokojenost, jeho vybuchy vzteku. Pripada mi ze ani není ochoten s tim něco delat, jakoby nechapal jaky je to pro me problém. Potreboval by mit mnohem vice trpelivosti a ja nevim, jak toho mam docilit. Řekl mi ze se nechce hadat, ze vi ze hrozi, ze syna vezmu a odejdu od nej a to nechce. Jenze ja nevim, jak to udelat. Nechci jen tise trpet jeho vybuchy a smířit se s tim. Jenze mi prijde, ze je to jen muj problém a on s tim nic neudela. Když jsme nemeli dite, nemeli jsme ve vztahu problém, byl
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Aha, nebyl připravený na to, co příchod dítěte přináší, že to není často žádná selanka a pohoda, jak to člověk zná z romantických filmových komedií. Ale vy jste už napružení oba a startujete na sebe mnohem dříve, protože jste psychicky i fyzicky unavení. Nejdříve si dočtu poslední část vašeho příběhu.
stres
Dobry den,

potrebuji radu. S manželem jsme spolu 12 let, z toho 7 let manzele. Mame syna kteremu je 16 mesicu. Odmalicka byl uplakane miminko, s vekem se to lepsi, ale i tak je to narocne. Zijeme daleko od rodicu, zadnou pomoc nemame, většinu dne se staram o syna sama a po prichodu z práce pomaha manzel. Muj problém je v tom, ze mi vadi jeho chovani. Je odjakživa cholerik a vybuchuje, podle me často kvůli maličkostem. Nejvíce mi vadi jeho vybuchy vzteku v pritomnosti syna. Naposledy to bylo na navsteve u rodicu, ti zustali jako opareni. Protože syn spadl a plakal a on to psychicky nevydrzel a zacal rvat, ze na to nemá nervy. Syn byl z jeho vybuchu samozrejme taky vydeseny a o to vice plakal, ja jsem ho pak uklidnila. Je to kazdou chvili něco, porad na něco nadava, je nastvany když syn vecer nejde uspat a trva to, cesty autem jsou také zážitek - porad se rozciluje kvůli ostatním ridicum. Nikdy mi ani synovi neublizil a vim ze by to neudelal, ale takove chovani v pritomnosti maleho
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Musí se rozlišovat, zda má někdo cholerický temperament bez stresorů, nebo zda nezvládá dlouhodobý stres a ztrácí sebekontrolu, což jej pak mrzí a dokáže se omluvit. Ale jdu číst dál. Ano, máte to těžké, dovedu si to představit.
stres
Dobrý den, je mi 25 let.Od malička jsem spíše psychicky labilni.Poslední dobou mám často potřebu brecet.Nemám k tomu zvláštní důvod, nikdo mi neublizuje. Spíše mám pocit, jako bych nezvládala male stresy, které člověk musí zvládat každý den. Sevře se mi hrudník a musím utéct před světem a vyplakat se.Prosím, poradte, zvládnu tyto stavy sama nebo je třeba vyhledat pomoc?
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Jarko. Rozhodně vám doporučuji návštěvu odborníka. Začala bych návštěvou klinického psychologa, vše s ním probrala, a on by sám posoudil, zda by byla vhodná do začátku i podpůrná medikamentózní léčba :-)
stres
Dobrý den. Mám problém který už nezvládám. S přítelem jsme spolu 6 let. Rozumíme si, milujeme se, nemáme problém v komunikaci ani sexu. Bydlíme spolu 3 měsíce. Před rokem byl vyhozen z práce kterou miloval a těžko to nesl. Doktor mu napsal neurol na uklidnění ale bohužel se na tom stal závislým a sháněl si tyto léky na černo. Měl z toho strašné stavy, zapomínal a byl agresivní. Když jsem se to dozvěděla byla jsem v těžkém šoku. Ale chtěla jsem mu pomoct tak jsme se po pár měsících spolu nastěhovali, že to pomůže. Přestal to brát a z prvních absťáků se dostával těžko. Bohužel to nepřestalo, bere to sice méně a ne tak často a ale já jsem z toho psychicky na dně. Nevím co mám dělat. Mám strach, že ho opustím a on to začne brát víc a víc. A myslím že rozchod nezvládnu. Ale zase nechci opouštět fungující vztah jenom kvůli tomu. Nevím na koho se mám obrátit s pomocí jemu a vlastně i mě. Prosím poraďte mi. Už přemýšlím i nad tím že mu ty jeho prášky sním a předávkuji se jimi ať se nemusím cítit tak jak se cítím.
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Terezo. Závislost na benzodiazepinech bývá častá, vytváří se po 6 - 8 týdnech pravidelného užívání. Přítel by potřeboval odbornou psychiatrickou pomoc, zatím by snad mohla pomoc ambulantní péče.
stres
Paní Douchová, jak se mám vyrovnat s pocity bezmoci a bolesti? Rozpadlo se naše manželství. manžel se někdy nechoval pěkně, ale já jsem doufala, že vstřícným přístupem se to podaří udržet. Poslední roky se začal zajišťovat, pak udržoval dost bezohledným způsobem vůči nám doma mimomanželský vztah. Vpodstatě stylem, pokud se Ti to nelíbí a nebudeš dělat, co chci já, běž, ale bez peněz. Bohužel disponuje majetkem z podnikání, kupuje si luxusní auta, žije nákladný život, já a děti neexistujeme. Vyrovnání majetku záměrně blokuje, vyvádí peníze ven. Má za sebou tým lidí, kteří mu s tím pomáhají. Ke mně se chová arogantně, za všechno můžu já. majetek řeším přes právníka. Bohužel se nepěkně chová i k dětem. prožívám bezmoc a lítost nad tím, jak se změnil a že svévolně "zbořil" letité manželství, z něhož čerpal zázemí pro svoje podnikání. - otázka upravena poradcem
Lidka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Lidko. Moje zkušenosti jsou takové, že v sobě musíme najít osobní sílu v jakékoliv životní situaci a díky ní zvednout hlavu nahoru a jít životem dál. Snažte se vybojovat si co nejvíce spravedlnosti  - co se majetkového vyrovnání týká, ale jinak nedopouštějte další ponižování. Začněte svůj nový život a hlavně se na něj těšte.Nebudete již na něm závislá, kormidlo budete držet ve svých rukou vy. Neboli - bezmoc je adekvátní pocit vzhledem k okolnostem, ale nikdy se v ní nemůžeme koupat příliš dlouho. Je důležité jednat a opravdu jít dál :-)
stres
Dobrý den, před rokem se mi stalo, že jsem byla fyzicky napadená jedním mužem, s nímž jsem se krátce sházela. Chtěla jsem na to nechat to být a navždy zapomenout v hlubinách moře. Ale časem se mi to začalo vkrádat do myšlenek, mám stále strach, večer, když jsem sama doma, se bojím, že je někdo na balkóně, nakonec se musím jít vždy podívat. Hraničí to až s halucinacemi, zdá se mi, že ho slyším, že chytá za kliku.. v noci se mi o tom zdává, i když se probudím, někdy s křikem, jakoby to pokračovalo i v bdělém stavu. Jsem docela atraktivní a když na mě nějaký muž promluví, zaseknu se a cítím děs. Byla jsem u psychiatra, ale nebyla jsem schopná mu důvěřovat, nikam jsme se nedostali, takže jsem k němu přestala chodit. U další doktorky to dopadlo stejně. Nevím, kam dál; nemám důvěru, možná i díky mému problematickému prostředí v dětství, stydím se a nedokáži se v přímém kontaktu svěřit. Chtěla bych se nějak léčit sama, jsem samotář a introvert, nezvyklý se někomu hlouběji otevírat, ale prostě nevím, kterým směrem se vydat a jak si s tím poradit, všechny mé pokusy to potlačit a zapomenout selhaly. Díky za Váš čas, L.
Laura
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lauro. Trauma potlačit nemůžete, to nejde. Vidíte sama, že se vám to vrací zpět a vzájemně se na to, co jste prožila, nabalují další vzpomínky a věci z vašeho dětství. Byla jste ohrožena, byl narušen váš pocit bezpečí i s někým, koho jste znala, potřebujete stálou kontrolu vašeho území, pronásledují vás noční múry. Jestliže se hůře někomu otevíráte, spolupráce pak může váznout, respektive, pozitivní účinek terapie může přijít až po delší době. Myslím, že byste si potřebovala najít pro sebe ženu, klinickou psycholožku, s níž byste mohla postupovat rychlejšími krůčky, než s mužem. Netrapte se ale dlouho, začněte tím, že si vyberete někoho na netu, kdo by vám konvenoval pojetím svých webových stránek, svou tváří, a pak i svým hlasem třeba již při objednávání se po telefonu. Možnost je také ta, že si necháte doporučit někoho ověřeného prostřednictvím krizové linky důvěry  Držím vám palce, ať vše dobře zvládnete a cítíte se zase dobře!
stres
Dobry den. Prosím o radu. Rozvedla jsem se po 14 letech.S ex mame dve deti.Nasla jsem si noveho pritele ale vztah neni dobry.Zacal me tyrat po 3 mesicich.Pak se to uklidnilo a obratilo ale ve me to zanechalo nejake psychicke potize.Mam pocit jako bych mela nejaky psychicky blok.Nevim uz co je normalni a neni.Mam vic potizi co jsem v zivote se sebou nemela. Navic nynejsi pritel neustale udrzuje vztah kvuli jeho syna s byvalou tak,ze ji i nekam vozi. V noci jsem mela sen,kdy se mi spojily obe dve pritelkyne v tom snu.Jako od meho ex tak od nynejsiho pritele.Zdaji se mi nocni mury o te zene i kdyz ony jsou typologicky stejne spojily se mi v jednu a ted me desi hrozne sny. Nevim jestli mi muzete poradit.Tohle nikomu nepreji aby i pritel se nejak obratil proti zene,ktera potrebuje pomoci.Mam pocit,ze jsem v jame lvove. Nikoho nemam je tezky zacit novej zivot sama.Navic jsem nikdy sama nezila .I kdyz jsem uvazovala o odchodu trapi me desy ze zivota.Dekuji Miladka.
Miladka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Miladko. Měla byste velmi rychle začít spolupracovat s psychologem i s psychiatrem. Vnímám to jako závažné, potřebujete pomoc, jakou já vám zde nenabídnu. Neváhejte s tím a co nejdříve se objednejte do odborné péče!
stres
Dobrý den, poraďte, jak to zvládat. Manžel má dost velké výkyvy nálady. Jeden den jsem nejlepší, druhý den zas ta nejhorší. Přijde z práce (je podnikatel) a už od dveří křičí - tu rozházené boty, tu aktovky, případně jsem nepozdravila, okamžitě úkoluje děti domácími pracemi - klid a pohoda je pryč, děti se rozutečou po domě. Anebo byli jsme na horách i s mojí kamarádkou. Strašně jsem se snažila, aby ani jeden nebyl odstrčen, večer vzala po městečku na procházku jen manžela. Stejně to vnímal tak, že byl na druhé koleji a po 3 dnech vybuchl. Začal se také navážet do dospívající dcery, která se sebepoškozuje, prosila jsem ho, ať si jí nevšímá, ať ji nechá být - všechno marné, odpověděl, že musí, aby z ní něco vyrostlo. Už nevím, jak dál. Jsem trvale ve stresu - v době, kdy je špatně (jsem normálně kliďas) mám pocit, že mne dusí, dožene mne pak k výbuchu a pak je jak milius a vinu za konflikt hází na mne (Vidíš, jaká jsi), v dobách, kdy je klid, se už podvědomě bojím, kdy zase bude špatně. Možná už taky špatně reaguji na jeho kritiku, jakmile cítím, že zas něco bude, všechno se ve mně nastraží a já už jsem dopředu nastartovaná, co zas bude. Klidné doby se zkracují a já nestíhám ty špatné doby odžít a vydýchat. Naopak manžel se zdá, že je záhy OK. Když jsme samy s dětmi, je doma naprostý klid. Kde je chyba? Proč mi nejde být hned v pohodě jako on? Radši spoustu věcí odkývu a udělám si po svém (a někdy i potajmu). Děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Máte svého muže ráda? Zkuste si odpovědět na tuto otázku, a navíc i konkrétně - co na něm máte ráda nejvíc, a co vše. Pak si vstupte i do hlavy a srdce manžela a zkuste se v jeho kůži zamyslet nad tím, jestli má rád on vás, a co na vás má rád, co nejvíc. To by vám mohlo na začátku pomoct k přemýšlení, co dál, jak dál postupovat, a jestli stojí za to, bojovat o změnu. Tu ale asi vy dva sami bez odborné pomoci už nezvládnete. Je tam tolik nánosů a vrstev nespokojenosti, pocitů křivdy, neporozumění, že potřebujete zrcadlo a tlumočníka v podobě vztahového psychologa. Doporučovala bych vám velmi párovou terapii - pokud se máte rádi a máte na čem stavět budování změn a nového porozumění mezi sebou. Váš muž je cholerik, potřebuje podvědomě udělat rozruch, vyprovokovat hádku, a když se mu to podaří, dosáhne svého cíle a rozloží se v něm klid. Nedělá to vědomě, má to tak v sobě udělané. Možná si vybavte jeho rodinu, jaké vzorce fungování jste pozorovala u nich doma. Kdo tam byl prchlivý? Vy jste jiná než on. Naprosto. Proto se ve vás prostřednictvím hádky nic nemůže zklidnit, naopak to ve vás posílí napětí. Další kapitolou je dcera její sebepoškozování. Tušíte, do jaké míry je to zapřičiněno i armosférou doma? Předpokládám, že je v odborné péči psychiatrické i psychologické. Ale i ona by měla být velkým důvodem ke změně v projevech mezi vámi dvěma.
stres
Dobrý den,
je mi 16 let a včera mi umřel můj pejsek. Vím že to sem asi nepatří protože nebyl člověk. Ale pro mě byl jako člen rodiny, žil s námi 13 let. V tu chvíli co se to stalo jsem byla na internátě, hned jak jsem se to dozvěděla jela jsem domů. Už měl svůj hrobeček. A mě hrozně moc mrzí že jsem tu nebyla s ním. Hrozně mi chybí, ani jsem se s ním nerozloučila. Od neděle jsem ho neviděla, a už ho ani nikdy neuvidím. Od té doby co jsem sem přijela je mi špatně, chce se mi zvracet, nemám na nic chuť. Nemůžu se ani nikomu podívat do očí, abych se hned nerozbrečela. Bojím se že se těchto pocitů nikdy nezbavím.
Péťa513
PhDr. Jitka Douchová
Milá Péťo. Omlouvám se vám za zařazení do kategorie dotazu, ale je pravda, že co se týče odchodu někoho blízkého z tohoto světa, tak tu mám smrt blízkého člověka.Cítíte to tak, že vás    rodiče podvedli, když na vás nepočkali s pohřbem? Nejen pes je důležitý člen rodiny a loučení s ním je hodně těžké a bolestivé. Třeba nechtěli, abyste se trápila pohledem na něj, když už nežil. Loučit se s ním po určité době, až to odezní, můžete pořád - vzpomínkami, tím, že si s ním budete povídat, dívat se na jeho fotky. Neboli - těchto pocitů se zbavíte, nebojte se. Ale chce to čas.
stres
Dobrý den chtěla jsem se poradit ... Je mi 21 let a se svym partnerem jsem půl roku a furt se hádáme ale jak mile se pohádáme tak mám hrozný bolesti břicha (křeče) a nevím co stím můžu dělat doktorka mi stejnak nic nezjistí :( mám dvou letou dcerku takže potřebuju fungovat na 100% a ne jen na 50% ta bolest břicha trvá i třeba dva dny :/ prosím o nějakou radu já už to psychicky nezvládám jdu uplně s nervama pryc !
inka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, inko. Jste na příteli psychicky závislá, zároveň jste psychicky křehká osobnost. Proto konflikty mezi vámi dvěma vyvolávají tyto zdravotní potíže. Říká se tomu psychosomatizace. A také proto vám lékařka nemůže zjistit žádnou objektivní příčinu bolestí. Objektivně žádný somatický nález nemáte. Potřebovala byste psychofarmaka s účinkem na úzkostné stavy, která se berou nárazově při obtížích.
stres
Dobrý den. Mám problém a už nevím jak dál :(
Asi před rokem a půl, měl manžel autonehodu. naštěstí měl jen nějaké odřeniny a modřiny. Ale od té doby, mám o něj hrozný strach. A myslím si, že je to čím dál tím víc silnější. Máme rozbité auto a tak musí jezdit do práce autobusem, vlakem, nebo s někým autem... Když jde na autobus, musí přecházet silnici a já se hrozně bojim, aby ho nepřejelo auto. poslouchám, jestli neuslyším jet záchranku. Když jede vlakem, bojím se, aby ho nesrazil vlak když přechází koleje a pak aby ho nesrazilo zase na silnici auto. No a když jede autem, tak se zase bojím, aby neměl autonehodu... Celou dobu, co je pryč, tak se neustále bojím. i když je doma a já si uvědomím, že další den jde zase do práce, tak mám o něj hrozný strach. Bojím se i smát. Bolí mě často hlava a píchá u srdce a mám tlak na hrudi a špatně se mi dýchám. Myslím si, že je to tím. Prosím poraďte, co mám dělat. Děkuji moc za odpověď.
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kateřino, prožíváte post trauma v podobě úzkostně panických stavů. Rozhodně byste měla začít spolupracovat s psychologem i psychiatrem. Pomůže vám jak farmakoterapie - léky na úzkost, tak psychoterapie. Potřebujete to v sobě zpracovat, abyste se zase srovnala, to sama nezvládnete. Nebojte se toho, naopak se těšte na úlevu :-)
stres
Dobrý den. není to úplně k tématu a velmi mě to tíží. Asi před 10 lety mi jedna kolegyně v práci četla z ruky a řekla mi, ne moc pěkné věci. Že budu mít dvě děti, jedno bude postižené a že se rozvedu. S manželem jsme sedm let, máme krásnou zdravou holčičku a vše je fajn. Ale občas mě to tíží, že nad tím přemýšlím, co bude a tak. Opravdu si vyčítám, že jsem si to nechlala říct, ale doufám že bude vše v pořádku. Nemáte s tímto problémem nákou zkušenost ? Nejlépe pozitivní :-). Přeju krásný den
Šarlota
PhDr. Jitka Douchová
Milá Šarloto. Kolegyně v práci a čtení r ruky? :-)... Neulpívejte u toho úzkostně. Mám jednu spolužačku - takže žena v mém věku, které v zahraničí kdysi kdysi dávno - cca v jejích 17 - vědma na ulici prorokovala ve 25 letech smrt. Bála se té věštby docela dlouho, co si pamatuji. Je z ní prosperující a úspěšná profesionálka ve svém specializovaném oboru:-) Záleží na vaší sugestibilitě. Když se něčeho bojíme, máme to pořád v sobě a někdy to problikne ven do našeho vědomí, pak nás to zúzkostňuje a může to vytvořit nějaký program v naší mysli. Vy se přeprogramujte pozitivně a věřte svému životu a svým vlastním silám! Hodně štěstí do r. 15 :-)
stres
Dobrý den.Je mi 24 let a manželovi 34.Jsme spolu 4 roky.Poslednich par měsíců jsme se snažili o miminko.V začátcích našeho vztahu jsem potratila.Ted se nám to stalo znova.Bohuzel zrovna v te době si manžel nasel novou práci a byl v zahranici.Nemohl byt se mnou během těhotenství a ani během potratu.V te době mi moc chyběl.Muj kamarád byl celou dobu se mnou a pomáhal mi to zvládnout i potom co se manžel vrátil. Několikrát sem s nim o tom chtěla mluvit ale on o tom nechtěl ani slyšet.Uplne se uzavřel.Jenze ja jsem potřebovala si o tom s nim promluvit a pomaličku jsme se od sebe vzdálili.Ten kamarád mi trpělive naslouchal...no a políbila sem ho a manžel me nachytal neviděl me přímo ale ja jsem mu řekla pravdu.Strasne ho to ranilo. Nemá krom me nikoho.Sveho manžela strašne miluju a nechci byt bez něj.Je mi to tak strašne lito a udělala bych cokoli abych to mohla vzít zpět. Můj manžel se snaží ale když se napije říka mi,že mi nevěřil a proc sem to udělala. Vse jsem mu popravdě řekla jak sem se cítila a on mi řekl jak se cítil on a ze chtěl byt silný abych se o něj mohla opřít. ....a ja si myslela,že mi to vyčítá. Sem ted uplne na dně. Nevzpamatovala jsem se z mimi a ted jsem ublížila člověku na kterém mi záleží ze všech nejvíc. Prosím poraďte,chci manželovi pomoci a zachránit naše manželství.Chci aby mi mohl zase věřit. Jen ted je to ještě o to složitější ze odjíždí zase pryc a má strach abych něco neudělala ale me na nikom jiném nezáleží. Je mi jedno co mám udělat. ..udělám uplne vse.Moc dekuju
Ela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Elo, dobrý den. Neberte to tak, že jste ublížila manželovi, není to podle mne pravda. Každý z vás jste se srovnávali s traumatem ze ztráty miminka vyrovnávali jinak, po svém, o samotě, v izolaci. Není divu, že on se uzavřel, když bylo mimo ČR, nebyl s vámi. Hledal osobní sílu, abyste se o něj mohla opřít, ale fyzicky u vás nebyl. Vy jste potřebovala psychickou oporu v aktuální dobu, kdy se to stalo. Když je člověk totálně oslabený, po traumatickém zážitku, a někdo mu naslouchá a je mu oporou, je docela zákonité, že se psychicky sblížíte. Kamarád byl v tu dobu s vámi, pomáhal vám. Důležité je, že jste si s manželem mohli nyní vše říct a otevřít své pocity mezi sebou. Byly uzamčené a vzájemně neprůchodné. Teď už by to mělo být lepší právě proto, že o svých vlastních prožitcích a pocitech víte.Myslím, že vás to oba posílí. Nemějte strach!
stres
Dobry den. S pritelem ziji pet let. Nyni mame petimesicniho zdraveho a spokojeneho chlapecka. Nas vztah je krasny a temer bezproblemovy. Jedina vec je, ze obcas prijde vetsi hadka (klidne i o nedulezitych vecech), ve ktere se citim strasne spatne a bezvychodne. Partner na me ani neni sprosty, ale natlak, ktery proti mne verbalne vede (zvyseny hlas, nalehani, rychle mluveni, chytani za slovo a omilani toho sameho), nemuzu unest. Drive jsem se rozbrecela. Posledni dobou koncim hadku tim, ze si ublizim. Stalo se mi to zatim 3x, fackovani sebe sama a posledne trisknutim hlavy do skrine. V te chvili me neco popadne a proste neco takoveho udelam. Potom se uklidnim. Kdyz o tom zpetne premyslim, vim, ze je to naprosta blbost a ze se mam rada, ale bojim se, ze se znovu neovladnu. Mohu pro to, neco udelat? Dekuji za radu.
Iveta
PhDr. Jitka Douchová
Milá Iveto. Je toho na vás nyní hodně. Jste doma s malým miminkem, i když je hodný a pohodový, je to zásadní změna v životě, na kterou je nutno se postupně zadaptovat.. I proto asi menší míra frustrační tolerance a hádky kvůli maličkostem, které vás ale odzbrojují. Ale potřeba "řešit" nedorozumění sebepoškozováním je přeci jen něco, o čem byste si měla popovídat s psychologem, abyste spolu mohli nalézt jak mechanismus spouštění tohoto, tak najít i nějakou obranu, která by se stala vaším novým scénářem ve chvíli, kdybyste si chtěla "pomoci" popsaným způsobem. Nemůžu vám dát na dálku konkrétní užitečnou radu, protože bych toho potřebovala vědět víc. Určitou roli mohou hrát i hormonální disbalance.
stres
Milá paní doktorko, v poslední době pociťují zvláštní pocit jako by,, úzkosti '' a nevím jak si s tím poradit. Moje maminka byla v dětství týrána, byla bita, využívána a sexuálně zneužita. Nyní trpí revmatickými nemocemi. Před 2 lety měla rakovinu děložního čípku, která se naštěstí vyléčila. Stále, ale trpí bolestmi a vyčerpáním. Asi před dvemi měsíci jsem zažila smrtelnou nehodu kdy mi zemřela má kamarádka a zároveň byl i můj život v ohrožení. Asi o měsíc později jsme se s přítelem dozvěděli, že jeho maminka má rakovinu, hned na to zemřel priteluv pes. Před cca týdnem jsme se dozvěděli, že i jeho babička má rakovinu ta se, ale bohužel už léčit nedá.A i já jsem zjistila, že mám po své mamince Bechtěrovu nemoc. Chtěla bych se zeptat jestli je možné, že můžu být z toho všeho psychycky vyčerpaná? Je mi 16 let mému příteli je 21 let ani jeden nevíme jak si pomoct. Poslední dobou mám pocit, že si přestávám věřit, přestávám věřit na dobré věci. Předem děkuji za odpověď. :-)
Bára
PhDr. Jitka Douchová
Milá Báro. Není divu, že pod vlivem kumulace tolika těžkých věcí podléháte úzkosti. Je toho moc, možná, že máte skoro pocit, že jste na to sama + váš přítel. Ale bude zase dobré období a vy se musíte dívat hlavně na to hezké, co prochází kolem vás. Někdy máme zúžený úhel pohledu a vše se na nás valí. Musíte si v sobě udělat zábranu - ochranný val, kdy budete vidět místo toho "černého" to jásavé. Nebylo by ani trochu od věci, zajít si k psychologovi ( školnímu? ) a probírat věci více do hloubky. Držím palce, ať je vše jen dobré! :-)
stres
Dobrý den, ráda bych se zeptala jaký doporučujete postup znovunalezení důvěry v partnera, který vás zklamal ?? Jsem v situaci, kdy měl můj partner po jedné oslavě možnost vyspat se s mojí kamarádkou (ona se mu v opilosti nabídla), on toho nevyužil, ale poté jí psal, že toho skoro lituje. Já jsem to četla (vím, nemá se to) Sdělila jsem mu, že to vím, on se omlouval a říkal, že miluje jen mě, a nikdy by to neudělal, že neví proč jí to napsal, snad ho nějak chvilkově okouzlila. Pokud zapojím pouze rozum, tak vím, že je to pravda, že mě miluje, a jsem mu vším. Z hlediska citů jsem ale velmi zraněná. Po pár dnech totálního vyčerpání jsem mu řekla, že mu odpouštím -ale já uvnitř cítím, že to zatím nejde. On se tedy chová, jakoby se nic nestalo, a to mě vytáčí, ačkoliv nevím, jaké chování vlastně očekávám... Jsem s rozumem v koncích, mám uraženou ješitnost a zrazenou duši. Potřebuji s ním o tom mluvit, ale nechci ho trestat ani vyčítat což by tak bral (není moc komunikativní).Co dělat ?
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kláro. Víte sama, že jste si zbytečně naběhla tím, že jste mu šla do telefonu. Jste velmi zraněná z hlediska citů, ale on neprovedl nic, čím by se vám jakkoliv zpronevěřil. Vy teď potřebujete pro sebe nějaký čas, abyste si v sobě vše srovnala. Když s ním o tom budete mluvit často, moc toho nevyřešíte, již jste o tom mluvili, sama víte, že vás miluje. Tak teď se to ve vás musí zahojit. Chodila bych hodně plavat a vůbec sportovat, to urychluje ukončení smutku. Plavání je zvlášť účinné, neboť tu "špínu" smývá. Přeji vám vše dobré co nejdříve.
stres
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, jestli by bylo možné stát se psychicky odolnější. Myslím jestli byste mi neporadila nějakou metodu, jak se naučit být víc v klidu, nenechat se vším rozhodit.
Stává se mi, že mě něco vytočí (hádka s manželem kvůli tchýni nebo kvůli něčemu jinému, co by někdo jiný člověk za chvíli hodil za hlavu..). Já jakmile prožiju nějaký stres, tak potom i několik týdnů nemůžu vůbec spát, což je dost problém, když jsem na MD a musím se starat o malé dítě.
Dokud jsem byla svobodná a bezdětná, tak jsem nespavostí při stresových situacích trpěla taky, jenže mi to zas tolik nevadilo, ve volném čase jsem se mohla dospat. To teď bohužel nemám kdy - stavíme dům svépomocí, takže manžel je buď v práci nebo na stavbě, moc možností hlídání nemáme a když dítě usne přes den, tak já nervozitou stejně nemůžu zabrat.
Nenapadá Vás nějaká rada?
Děkuji moc, Simona - otázka upravena poradcem
Simona
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Simono. Doporučuji vám relaxační techniky jako je např. autogenní trénink, pak by to určitě chtělo dělat dechová cvičení, ale zároveň by mi přišlo vhodné o tom mluvit s psychologem, abyste spolu ušili něco vám na míru :-)
stres
Dobrý den, před 2,5 měsíci se můj muž (22let) choval obzvlášť divně, týden na to jsem se dozvěděla, že miluje svou sekretářku ( 19let) do týdne už u ní bydlel v garsonce. Máme spolu dvouletou holčičku, která je psychicky na tom velmi špatně, budí se mi hledá ho po bytě, je uzavřená pláče. Zhruba před týdnem mi volal, že by se chtěl vrátit byla jsem nadšená, i po tom všem co udělal, dokázala bych to odpustit, abychom zase byli šťastný všichni tři, jenže, jakmile zjistil, že tu má furt dveře otevřený, zase vycouval, že je spokojený tak jak je to teď a nebude to měnit. Zahrává si s mými city po tolika letech a já už nevím kudy kam. Pořád tajně doufám, že se vrátí, ale už o tom začínám pochybovat, z nejhoršího jsem sice venku a na klidu mi ta malá nepřidá, hodně mi ho připomíná a mě to pak mrzí, navíc v té době co nás opouštěl jsme přišli u malý na sexuální obtěžování, trávím svůj čas po doktorech, policii, u psychologa apod. je nefér, že mě na to vše nechal samotnou a já už jsem na pokraji svých sil :-( Petra
Petra 25 let
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Máte toho opravdu víc, než dost. Váš muž je nezralý, a ani si vaši přízeň podle mne nezaslouží. Potřebovala byste se osamostatnit a pomohla by vám velmi spolupráce s psychologem. Váš 22letý manžel je sám dítě, které neví, co chce, neumí nést zodpovědnost za své činy. O něj se těžko budete moct v následující době opřít, mění svá rozhodnutí  podle momentální nálady. Na vašem místě bych stanovila ve spolupráci jak s psychologem, tak s OSPOD, jasná pravidla ohledně styku s dcerou, ohledně peněz. Přeji vám hodně sil i hodně štěstí!
stres
Dobrý den, milá paní doktorko chtěla bych Vás poprosit o radu. Už delší dobu cítím, že u nás doma vztahy vůbec nefungují. Jsem studentka medicíny a bohužel se mi nepodařilo uzavřít všechny zkoušky, takže mě čekají minimálně celé prázdniny nad knihami. Nechci ani domyslet, co by se stalo kdybych ty zkoušky neudělala. Z toho bych se asi složila. Díky tomu ale nemám čas ani na rodinu ani na práci doma. Se smutkem v očích se dívám na to, jak nám zarůstá předzahrádka před domem, hromadí se nevyprané prádlo a tak. Mám starší rodiče a připadá mi, že máma už na všechno rezignovala. Stále se jen dívá na televizi nebo spí a přitom tvrdí,že nemá čas. Co mám teprve říkat já. Ležím v knihách od rána do noci a mám strach z toho, co příjde. Vždycky jsem se jí snažila pomáhat, ale od té doby, co studuju medicínu, to fakt nezvládám. Poradťě mi prosím, co dělat. Já už jsem z toho zoufalá. Předem děkuji za odpověď.
lenča
PhDr. Jitka Douchová
Milá lenčo. Hlavně se zbavte svého strachu, který vás paralyzuje a ubírá vám hrozně moc energie, zvládnete toho pak dát do paměti mnohem méně. Měla byste i odpočívat a dodržovat psychohygienické zásady okolo učení. Určitě znáte svou křivku koncentrace pozornosti. Pokud vás práce na zahrádce baví, můžete se jí odreagovat, ale neměla byste to dělat z povinnosti vůči rodině. Maminka má deprese? Trochu to tak vypadá, ale možná je již také vyčerpaná a chce jen odpočívat. Ale neberte si to k sobě jako svou vinu!
stres
2.cast a zacinam bejt i nespolehliva pozde chodim a nebo vubec neprijdu ,prelozim vsechno.nejsem chopna se vypravit,vstat,nebo sem oblecena koknu na hodinky a ma to s mensim spozdenim a ja se sliknu a sem doma a jako bych nemela nikam jit..tyhel stavy mam ale vyjmecne.zkousela jsem driv brat magnolii asi tenkrat to zabiralo a bylo pravidelne ale to byliy jine problemy ve vztahu spis,ted sem parkrat vzala a nic, chodim spat az po pulnoci ,driv to nejde,unavou usnu az 3-4 hodinou, jinak malo kdy usinam normalne, dobre se mi spi po panaku,ale casto to nedelam,me pit uz ani nechutna jako driv.
Barila
PhDr. Jitka Douchová
Barilo, opakuji, že popisujete symptomy depresivní poruchy a měla byste to rozhodně začít co nejdříve řešit. Dokopejte se k tomu, najít si někoho z webovek, kdo by vám konvenoval a udělejte ten krok, že zvednete telefon. Držím palce.
stres
Dobrý den, nechce se mi vyhledavat odbornou pomoc ale spis potrebuju asi radu, dodelavam si skolu a ikdyz uz jsem o rocnik dal nez pred lety kdy jsem ji ukoncila,jako bych to uz vzdala ,je mi uz vsechno jedno nebo spis zacina.uceni mi vubec nejde nejsem schopna si nic zapamatovat i na chvilku,uceni horor,s velkym stestim to tak tak davam.nejak celkove je toho uz na me moc, neustale ziju ve stresu nezkutecnym,ted uz spism vic az moc,nebo napjeti.obcas mam uzkost tak moc se mi chce brecet ale nejde to.okoli nic netusi,a kdyz reknu ze sem nervni ve velkym stresu ze chci klid,mam pocit ze naopak jeste vic to podpori,jako by zkouseli kolik toho vydrzim.nechapu ty lidi,vedi ze namam rada lez a presto mi lzou,po deseti letech sem se nadobro musela rozloucit s kamaradem, zjistila jsem ze mi roky lhal,a to me pozadal o ruku a trvdil jak mu na me zalezi. beru to jako vysmech od nej,ale i osudu..Dny nejak prezivam, momentalne sem sama ale vubec nikoho nehledam, s navazovanim problem nemivam.
Barila
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Barilo. Vy naopak nepotřebujete radu, ale lidskou pomoc od psychoterapeuta. Začínáte se dostávat do depresí, s úzkostnými stavy se také žije hodně těžce, potřebovala byste o sobě mluvit s nezávislým odborníkem, od něhož získáte oporu i doprovázení, různá doporučení, jak stresové situace i úzkostné stavy zvládat, jak s tím vším pracovat.
stres
Dobrý den, poslední dva měsíce mám velké úzkosti, chodím k psycholožce i psychiatričce. Doma jsme měli velké problémy co mě zasáhli, zemřel dědeček. S partnerem jsme spolu 4 měsíce, ale 2 z toho se mnou nic není, uplně jsem se odcizila, nemám chuť na sex, na nic. Je to dobrý člověk, asi by na mě čekal, ale já si přijdu hrozně, že jeho city neopětuji. Nyní se chci hlavně zase dát psychicky nějak dohromady. Nějak nevím co s tím. Vrátí se mi ty city? Zlepší se to? Nikdy se mi toto nestalo a nevím si rady...mám ho nechat čekat, co mám dělat..
Kristýna M.
PhDr. Jitka Douchová
Kristýno, dobrý den. Naštěstí jste v péči odborníků jak přes prášky, tak přes duši - takže to je skvělé. S mnoha věcmi se ve svém životě nyní potřebujete srovnat, a to nějakou dobu trvá, nebuďte vůči sobě netrpělivá. Než se dá člověk psychicky zpětně do pohody, není na tom psychicky dobře, ale neumí si to moc vysvětlit - tápe, co se s ním děje. U vás je důležité, že rozumíte příčinám. Když to máte, pak s tím už můžete pracovat :-) Hodně sil, a krásné jaro, snad už konečně přijde!
stres
pokračování- když potřebuji peníze musím si o ně řict muži,máme společný účet .Prosím vás ,mohla byste mě poradit jak to mám řešit,svého muže mám pořád rada,nechci aby se naše manželství rozpadlo ,máme spolu tři krásné děti kterého miluji.Moc děkuji za odpověd.
stywen
PhDr. Jitka Douchová
stywen, já vám takto neporadím, potřebovala bych vědět více o vašem vztahu, o umění vaší vzájemné komunikace, o tom, jak jste uměli řešit problémy dříve, o rovnováze/nerovnováze v rámci vašeho vztahu. Proto vám rozhodně doporučuji návštěvu vztahově specializovaného psychologa, kde vše budete moct více rozebrat. Držím vám palce!
stres
DOBRÝ den,prosím o radu ,jsem v vdaná 20 let ,muj muž mě vyčítá že utracím a že nemám o nic zájem,před 3 lety jsme od našich dostali barak ,nejdřív to bylo na psané na mě ,když se něco rozbilo na baráku ,tak muž zamnou přišel a povídá jsem zvědavej co s tím budeš dělat,to už jsem nevydržela tak jsem to dala přepsat i na něj,ale je to pořád stejné.Jsem už s toho ne štastná,ted to došlo tak daleko ,že spolu nemluvíme,já se sním bojím mluvit ,raději se mu vyhýbám,když jsem vedle něj ,tak mám hroznou tíhu na hrudi.
stywen
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, stywen, než budu reagovat, přejdu na další část vašeho vyprávění.
stres
Dobrý den. Mám přítelky, jsme spolu už přes tři roky a máme spolu roční holčičku, která se nerodila o tři a půl měsíce dřív než měla, spolu sice nebidlíme, já už jsem rozvedenej a ona je sice ještě vdaná, ale doma to má, zkrátka volné a smanželem pouze jen bydlí a s dětma. když jsme se seznámily, náš vztah byl moc krásnej a užívaly jsme si každý den na plno a moc jsme se milovaly. Když se nám malinká narodila, tak jsme začaly tak trošku plánovat co bude dál a i když jsme měly malou ty tři a půl měsíce ještě v nemocnici, tak jsem tam spolu za ni jezdily každý den a podporovaly se a držely jsme při sobě, ale byly to krutý měsíce, ale spolu jsme to zvládly ale i tak jak byly ty chvíle těžké, tak jsme si dokázaly života užít a po měsíci , co nám malou daly domů, tak jsem pro ní přestal něco znamenat a začala na mě jen hledat chyby a začala se chovat ke mě, jako bych byl vzduch, hezké slovo už jsem od ní neslyšel, hodně dlouho, ale ona si myslí, že se chová normálně, ale neni to tak.
Kamil
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kamile. Vaše přítelkyně je teď v hodně těžkém období. Má dceru doma, ta potřebuje hodně péče a na vás nezbývá tolik kapacity. Je toho na ni jako na maminku hodně. Zvládali jste to spolu tehdy, kdy byla dcera ve zdravotní péči, to jste se vy dva spolu drželi psychicky. Ted je to pro ni asi stres a už nestíhá vás. Potřebuje najít své vlastní zdroje síly. Zkuste přemýšlet nad tím, jestli můžete navázat na období, kdy jste si byli vzájemně oporou po porodu. Co můžete udělat vy, abyste jí ulehčil? :-)
stres
Dobry den pani doktorko, prosim o radu. Jsem roky vdana, a ve vztazich muzi - zeny prakticky nezkusena. Delam sportovni serm a pred rokem jsem se pri jednom soustredeni seznamila s muzem, ktery tvrdi, ze chce byt muj kamarad. Vyhledava me, pise mi na FB, myslim, ze se mnou flirtuje. Pritom je zadany a ja o zadny flirt nestojim. Nekolikrat jsem mu to dala najevo, on se vzdy omluvi, ale za tyden zacne znovu. Vzkazy na FB, kdyz se prevlekame v satnach, stoupa si vedle me a svleka se. Ja zacala jezdit na treninky jiz ve sportovnim, abych se nemusela kvuli nemu prevlekat na WC (satny jsou spolecne) a je mi jeho pozornost neprijemna. Je to flirt nebo si vse jen namlouvam? Co mam udelat, odstrihnout ho nebo s nim opet mluvit? Vzdy se omluvi, ale zaroven to otoci proti me ... ze pry to moc resim a analyzuji. nechci prestat sportovat jen kvuli nemu, ale uz se tam netesi a necitim se tam v pohode. Dekuji moc za pomoc. Nevim, jak toto resit, stalo se mi to poprve. Hezky den. Mirka
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirko. Máte strach z vlastní nejistoty a ta vás paralyzuje v možnosti normálně kamarádsky si vymezit mezi vámi dvěma hranice. Možná s vámi flirtuje, možná vás nyní již spíš provokuje? Určitě se mu líbíte, možná on sám nemá cit a empatii pro situaci. Tak před ním nic nepitvejte a normálně kamarádsky ho utřete, když by překračoval vaši osobní bublinku, jako např. převlékání v šatně vedle vás. Nedělejte si z toho příliš velkou hlavu, k obtěžování nedošlo a vy ho musíte jen umět elegantně zastavit, s humorem :-)
stres
Dobrý den,v 8 letech mi zemřela mamka.Nyní je mi 32, sama teď čekám dítě a i když jsem si vždy myslela,že jsem se přes to již dávno přenesla, ve skutečnosti se s tím asi nikdy nevyrovnám. Mám chvíle, kdy brečím, strašně mi chybí, představuji si, co by dnes dělala, jaký bychom měli vztah a přijde mi to velmi nespravedlivé. Taťka mě vychoval sám a problém je,že nedokáži přijmout žádnou z jeho přítelkyň. Ke všem se chovám nepřátelsky, na čemž většinou otcovy vztahy zroskotaly. Bohužel taťka je velký introvert a i já jsem se po její smrti před taťkou dost uzavřela, takže mám pocit, že je mezi námi velká komunikační bariéra. Naše komunikace se čím dál více týká jen provozních věcí, o svých pocitech nedokážeme spolu mluvit. Racionálně mu vztah přeji,ve společnosti jeho přítelkyně však vždy emoce převáží nad rozumem a chovám se jak malá holka, které cizí paní bere tatínka, který je její jedinou životní jistotou.Sourozence nemám,partnera mám skvělého, snaží se mě chápat a je mi velkou oporou.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro.Vyrovnáváte se spoustou věcí, které nemáte ve svém životě zpracované. To přeci není na krátké řádky v rámci této poradny. Máte nezpracované trauma, velmi dobře je popisujete, i návaznost jednoho na druhé. Nyní vám na vše nasedají i hormonální změny, čeká vás mateřská role, potřebujete hledat svůj identifikační vzor, který jste ale měla tak krátce.Na všechny náhradnice vaší maminky žárlíte a nejste schopna je příjmout, i když jste dospělá žena. Nemáte vyřešeny ty základní vztahy. Petro, vidím pro vás jako opravdu hodně důležité, začít spolupracovat s psychologem v rámci individuální psychoterapie. Prosím, nepodceňujte to, jinak se vám vše bude stále vracet v různých obměnách...
stres
Je mi 16 a ještě jsem nedostala menstruaci, co mám dělat?
Anička
PhDr. Jitka Douchová
Žádné strachy, Aničko. Sice to není moc otázka pro psychologa, ale to nevadí. Znám z řad svých klientek více žen, které začaly menstruovat až okolo 17. Zajděte si na gynekologii, budete -li chtít ujistit, že je vše OK :-)
stres
Dobrý den paní Jitko :) Je mi 20 let a mám více jak 2 roky přítele. Od maturity tedy poslední dva roky trpím určitými depresivními stavy. Velice špatně snáším stres jakéhokoli druhu, ale nevím, co s tím mám dělat a jak se zachovat. Od puberty mám nízké sebevědomí. Nejsem nějaký smutný člověk, jsem povídavá a veselá ve společnosti, ale když jde o moje problémy a strachy tak jsem pesimistická a smutná. Stres se u mě odráží i do zdravotního stavu, kdy trpím spoustou různých žalůdečních problémů průjmy a bolestmi břicha začínaje a bolestmi hlavy konče. Vše se u mě zhoršilo s maturitou a s přechodem na vysokou školu. Také ve vztahu to není vždy růžové a právě přítel většinou odnáší moje depresivní stavy nejvíce. To ,že se u něj psychicky po nějaká menší hádce sesypu, už bere jako samozřejmost.. A tak vás žádám o radu, co mám dělat, aby mě stres tolik nesvazoval? Mám strach, že jakmile se objeví nějaká opravdu závažná situace, tak už to vůbec nezvládnu... Děkuji za odpověď
Bára
PhDr. Jitka Douchová
Milá Báro.Jestliže vás trápí zátěžové situace, které neumíte zvládat, zároveň vaše sebevědomí není na nejvyšší laťce :-), bylo by moc užitečné, kdybyste vyhledala co nejdříve individuální psychoterapeutickou pomoc. Nejsem schopna rozpoznat na dálku, zda se jedná o depresi jako nemoc, nebo potřebujete získat arzenál instrumentů pro první pomoc. Ale jestliže často psychosomatizujete, šla bych fakt do péče někoho, komu budete důvěřovat:-)Pro začátek by pro vás mohlo být dobré naučit se stresové věci prodýchávat - právě do toho vašeho bříška. Relaxační techniky jsou také úžasný pomocník - autogenní trénink. Dále byste si mohla ve chvílích šťastné pohody a vnitřního klidu vytvořit pro sebe inventář první pomoci. K čemu se upnete, aby se vám rozsvítilo veselé a optimistické okénko. Naordinujte si preventivně dopředu kroky, jak se sebou zacházet :-) Hodně sil, Báro!
stres
Dobrý den paní doktorko, obracím se na Vás s prosbou o drobnou radu. Jsem těhotná 16 týden, mám šestiletou dceru, která tento fakt netuší, věděla jsem, že si sourozence nepřeje, jsme na sebe silně fixované. Obávám se, že její reakce a přijetí tohoto faktu ji bude traumatizovat. Miminka dcera odmítá. Druhý přidružený problém spočívá v tom, že můj partner nemá o sex v těhotenství zájem, velmi se tím trápím a občas se nepříjemně přihlásím, což vede k dalšímu odmítání partnerova zájmu. Partner má 36 let, velmi mne přitahuje, ale snížený zájem o sex jsem pozorovala již před otěhotněním. Situace mne začíná frustrovat, radši bych si užívala příjemné období čekání jiným způsobem. Mockrát Vám děkuji za odpověď a přeji Vám vše hezké..
Laskonka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,Laskonko.Ve vaší otázce je více momentů. Začneme sdělením dceři o miminku. Mám pocit, že pokud jste si vy jistá tím, že druhé dítě chcete, a pokud se na ně těšíte, pak nebude problém psychicky na to dceru připravit. Uděláte si z ní prostě důležitou spojenkyni. Ona bude vaše pomocnice, bude důležitá velká sestřička nového člena rodiny. Musíte si povídat o tom, co z toho pro vás všechny vyplyne za radosti i starosti. Ona musí vědět, že o nic z vaší lásky nepřijde. Ona si sourozence nepřeje - proč? Je nějak zaměřena proti vašemu příteli? Dovedu si představit, že pokud jste byly dlouho spolu samy jen vy dvě, že vás chce mít pro sebe. Vy jí vysvětlete, že vás bude mít pořád stejně. Hodně věcí okolo toho, jak připravit staršího sourozence na příchod toho mladšího, si načtete určitě na netu.Druhou věcí je vaše sexuální frustrace. Moc nevím, jak vám v tom mohu poradit. Rozhodně nemůžete na nic tlačit, ani se vnucovat. Odmítání by vás ještě více dostalo do úzkých. Zkuste si o tom všem, co vás čeká, více uvolněně povídat. Potřebujete znát oba své potřeby i očekávání. Přeji hodně štěstí, klidný průběh těhotenství, a radost z miminka :-)
stres
len neviem ako to cele zvladla. pretoze za posledny rok sme mali vela udalosti ktore na nas vplyvali ale tie sme prekonali spolocne az na tuto poslednu ktora sa stala tyzden po nasej dovolenke. priatelke bude 23 a mne 28 . uz som mal zopar vztahov ale viem ze s nou som bol stastny a teraz neviem co robit.
peter
PhDr. Jitka Douchová
Víc vám teď asi neporadím, peter...
stres
s tym ze po case sme mali zopar konfliktov ale zlom nastal asi pred mesiacom. co som sa jej kvoli tom asi 5 x za cele 3 mesiace neozval aby si trochu nechala vsetko ulezat v hlave a s tym mi ona dala vediet ze uz to mezdi nami nieje dobre.. a chcela by sa porozpravat nasledne coho nastal po tyzdni rozchod. ten znasam velmi takzko kedze sam nepoznam pravy dovod rozchodu . naposledy co som s nou bol po tyzdni rozchodu mi povedala ze je to kvoli poslednemu mesiacu ale nemyslim si ze clovek by takto hodil vztah za hlavu. kamaratom tvrdila ze uz nam to neklapalo. a kontakt s nou je z jej strany dost odmerany. problem je aj v tom ze byva zas u rodicov a je odomna vzdialena 250km. pri co som nemal za nou problem jazdit kazdy vikend aby sme boli spolu. a navrhoval som jej aj to aby nam este dala cas a uvidi s apotom .ale neviem co je pre nu teraz dobre riesenie . kedze sa po tragickej udalosti zmenila. chcel by som len poradit co je pre to asi najvhodnejsie riesenie. pretoze ma citovo ignoruje
peter
PhDr. Jitka Douchová
peter, dejte jí čas a v ničem na ni nenaléhejte. Přítelkyně dává asi jasně najevo, že chce být sama. Respektujte to, můžete jí dát na vědomí, že na ni budete čekat, že tu jste, ale k tomu patří časový horizont do kdy. To je vše, jinak ji nechte v klidu a asi ve vašem vlastním zájmu by se měl začít od ní oddělovat psychicky a citově.





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.