Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| bývalí partneři| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| nešťastná láska| děti partnerů| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| zamilovanost| sexualita| osamělost| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| vztahové problénmy v širší rodině| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| vztahy na pracovišti| první láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| výchova| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| kamarádi partnera...| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| osudová láska| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

vztahy na pracovišti
(pokračování 2) dalších lidí, kteří se na mě spoléhají. Ale mám strach, že pokud pracovat nebudu, za dva roky si na mě nikdo nevzpomene, a já si budu muset hledat nějakou práci mimo obor. Už teď mám strach, jak to zvládneme, když nám s mou rodičovskou (a to mám tu nejvyšší možnou) znatelně poklesly příjmy. Ne, že bych svou prací nějak šíleně vydělávala. Taky to dělám jednoduše ráda. Chtěli bychom ještě druhé dítě, ale upřímně si to nedokážu představit. Vyčerpávám své baterky, asi mi chybí pud sebezáchovy. Je něco, co můžu udělat, abych se cítila líp?
Diviška
PhDr. Jitka Douchová
Milá Diviško, ano, můžete pro sebe něco udělat. Dopřejte si psychoterapii, abyste v jejím rámci našla důvody vašeho perfekcionalismu. První krok jste již udělala, zastavila jste se i sama u sebe, neřešíte jen dceru a práci, kariéru, ale začínáte přemýšlet nad sebou samou. Budete potřebovat vytvoření žebříčku svých priorit, protože vše na 100% opravdu nezvládnete. Sama si uvědomujete, že hluboce saháte do rezervoáru své energie a svých možností. Tempo budete muset zmírnit kvůli sobě, dceři, kvůli vašemu vztahu s manželem. Já na dálku plno věcí nevím, nemohu vám poradit konkrétně. Tak to pro sebe udělejte - to, že se objednáte k psychologovi :-)
vztahy na pracovišti
(pokračování) Starám se denně o dceru, domácnost, snažím se vařit, když spí, tak čtu a snažím se dohnat úkoly, které jsou zapotřebí do práce. Poslední dobou jsem vyčerpaná. Skoro nespím, protože chodím spát kolem půlnoci, a dcera vstává někdy už v pět hodin. Vím, že se přepínám a jsem perfekcionistka, že bych to celé měla nějak líp vymyslet, ale vlastně moc nevím, co s tím. Teď jsem se dostala do chvíle, kdy vím, že s tím něco udělat musím. Skoro každý den se snažím cvičit, jím rozumně, ale nepravidelně (dcera je vždy na prvním místě), a před týdnem jsem náhodou zjistila, že - ačkoli se mi za posledních pár měsíců zpevnila postava - na kila jsem neshodila od porodu nic (během těhotenství jsem přibrala 10 kg). To je pro mě varovný signál, protože vždy když jsem byla i v minulosti ve stresu, začala jsem přibírat. Pořád přemýšlím, co dělat jinak. Vím, že pokud budu jen doma s dcerou, tak se zblázním. Zároveň je to ale pro mě moc, pracovat na plné obrátky duševně, když na mě odvisí práce
Diviška
PhDr. Jitka Douchová
Hmm, jdu dál...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, paní doktorko! Je mi 30 let, už rok jsem vdaná (manželovi je 33 let) a máme 9 měsíční dceru, se kterou jsem zůstala doma já. Ve vztahu jsem opravdu moc šťastná (nejsme spolu ani dva roky; věci měly velice rychlý spád). Manžel mi pomáhá a vychází vstříc, jak jen může, až mám občas výčitky svědomí. Jde o to, že mám strach, že po rodičovské dovolené nenajdu práci a že moje kariéra, kterou jsem si pečlivě budovala posledních 6 let, vezme za své. Mám vysokou školu a povolání, ve kterém intenzivně pracuji s lidmi a neobejdu se bez známostí. V mém městě je pouze jedno místo, které plně odpovídá mé kvalifikaci, a to je to moje, na které se momentálně vrátit nemůžu (nastoupil nový šéf a dělal by mi ze života peklo) a příští rok mi končí smlouva. Snažím se proto zuby nehty vyvíjet nějakou činnost, abych zůstala v povědomí kolegů. Dokonce jsem teď vzala práci (do října) v Praze, kam musím alespoň jednou týdně dojíždět - jak to jde: o víkendu nebo si manžel vezme den dovolenou.
Diviška
PhDr. Jitka Douchová
Také vám přeji dobrý den, Diviško :-) Zatím netuším, co na mne čeká ve vašich dvou pokračováních, tak jsem slepě zařadila váš dotaz - byť je patrně poněkud mimo mísu, do dané kategorie, a jdu dál :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den i já mám problémy na pracovišti , jsme tam čtyři ženy -vedoucí ,zástup a dvě prodavačky .Shodou okolností jsem se svoji kolegyní přes manžela v příbuzenském svazku a to je kámen úrazu.Pracuji na směně s paní mého věku , která je hrozně falešně milá a kamarádská , ale každého vzápětí pomluví včetně své rodiny , pozve ja například na polévku a když sestra přijde tak mi v práci vykládá jak byla otrávená , že opravdu přišli! Já se snažím moc nemluvit a nevyjadřovat , ale jakmile se k něčemu vyjádřím , co třeba trápí mne v té mé rodině , tak to v zápětí poví druhé kolegyni , která je se mnou v příbuzenském svazku a mám doma vymalováno jsem ta nejzávistivšjší ženská pod sluncem!!!! Takže v práci peklo a doma to odnáším od tchána taky vydatně .Ať mluvím nebo nemluvím vyjde nastejno ostudu mám vždy jistou.Vedoucí nemám zlou, ale bohužel s ní manipulují obě kolegyně ve svůj prospěch.Mám už v hlavě fakt různé myšlenky jak mít klid, fakt nevím jestli jsem taková čúza! Díky zA odpověď
lea
PhDr. Jitka Douchová
Milá leo. Je pro mne překvapující, že se této ženě vůbec otevíráte, co se týče soukromí, když ji máte pod drobnohledem, a víte, že je to falešná drbna. Co se týče vaší rodiny, přátel, a vůbec vašeho osobního života, zamkněte si pusu na klíč. Její pomluvy příliš neposlouchejte, a ke komunikaci, která je v právi nutná, zvlášt mezi ženami, používejte neutrální témata, jako např. recepty, počasí, atd., podle toho, co vás zajímá - důležité je hlavně to, abyste nemlčela, protože byste byla pomluvena jakožto nafrněná...:-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, poslední dobou se mi přestává líbit ( a nejen mně), jak to chodí u nás v práci. Někteří z nás tam totiž nabyly dojmu, že si mohou dělat, co chtějí. Př: Pauza na oběd a svačinu trvá jen půl hodiny, ale některé kolegyně si ji klidně o půl hodiny prodlouží, hodinu o nich nikdo neví, pak se vrátí a ještě si v klidu jdou uvařit kávu a pak se diví, že jsme naštvané. Z práce si jeden den odejde dřív ta, druhý den zase jiná, nikomu nic neřekne, další místo věnování se zákazníkům chodí do práce jenom sbírat drby, teď chce jedna kolegyně dokonce odejít, ale vůbec se neobtěžuje nám o tom říct. Kdy končí atd. Doufáme, že s nástupem nové vedoucí se všechno změní. Pokud ne, nebude odchod z tohoto zaměstnání řešením? Už mě totiž nebaví dělat práci za několik lidí.
Katy
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katy. Pracovní morálka je vždy věcí šéfa. Vy se pohybujete v ženském kolektivu, pokud tam není pevné vedení,skoro každý toho využívá, poměrně zákonitě. Vy se můžete chovat asertivně a trvat na rozdělení úkolů, příslušícím každé z vás konkrétně. Nemusíte u toho být protivná, jen kategorická. Ale nevím, v jakém oboru pracujete, do jaké míry jste tým žen, kde potřebujete vzájemnou souhru. Odejít jistě můžete, ale mně vždy přijde dobré, nevzdávat se a zkusit vše. Pokud by vás to ale mělo úplně semlít, pak to za to nestojí, život máte jen jeden...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, jsem ve nové práci 2 roky, pracovala jsem jako řadová prodavačka, byla jsem zvolena vedoucí prodejny. pracujeme ve třech, kolegyně A. je ve firmě již 15 let, je v soukromém životě citlivá, hysterická se sklony k zveličování problémů do mega dimenzí/ ale umí prodávat, ted nastoupila nová kolegyně, /ta celou svou kariéru pracovala jako vedoucí prodejny/ je upřímná, prodává dobře, ALE , lehce ovlivnitelná, spykly se spolu s A. a problém je na světě, vše jí najednou vadí, věří hysterce A. lituje jí a není s ní řeč, problém je s tím že obě jako prodavačky potřebuji a jako prodavačky fungují . Jsem prostě v pozici, kdy bohužel prodavačku neseženu, a kdy mi ani jedna povahově nevyhovuje, trápí mě to a neumím si poradit, potřebovala bych třetí pohled :-(
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Tak to vypadá, Lenko, že klíčovou osobou je paní A.Je služebně nejstarší, v prodeji je úspěšná.Je celkem jasné, že má potřebu vám škodit, když jste ji předběhla v kariérním postupu. A nová kolegyně je samozřejmě ovlivnitelná, je tam nová, je bývalá vedoucí a nyní je opět řadovou prodavačkou. Jste v obtížné situaci, ale nesmíte si to připouštět - sázejte na své schopnosti, musíte mít autoritu a opírejte se o to, proč jste byla vybrána jako vedoucí právě vy. Zkuste si to porovnat např. se situací, kdy odejde oblíbený učitel, kterého měli všichni rádi - kolegové i žáci, a nastoupí nový. Má rovněž velmi těžkou pozici na samém začátku, a záleží jen na něm, jak se prosadí. Držím vám palce, at se prosadíte, pokud s někým komunikovat víc lidsky, tak s novou kolegyní, která mezilidské vztahy na pracovišti ještě tolik nezná, teprve se v nich orientuje - proto je také ovlivnitelná...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, máme v kanceláři kolegyni- paní všechno vím, všechno dělám líp, jsem nejlepší. Je to řadová pracovnice, nikoho pod sebou nemá a zasahuje i do práce lidí s jejichž prací nemá nic společného. Každého poučuje, kontroluje, jestli má dost práce a náhodou se nefláká, pokud se jí něco nezdá, nejde přímo za tím člověkem, ale okamžitě běží k vedoucí upozornit na nedostatek práce nebo co by měl dotyčný udělat podle ní. Vzhledem k tomu, že ji vedoucí už zná, mávne rukou, ale fakt už je to otravné. Co je lepší, vyřvat ji nebo ignorovat.
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Dano. V rámci vámi dvěma nabídnutých alternativ řešení bych zvolila jednoznačně tu druhou...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, poslední dobou nám v práci začíná silně vadit chovaní jedné z našich brigádnic. Sice zastane pořádný kus práce, ale nosí se tam, povyšuje se nad ostatními, jí nikdo nesmí vstupovat do hovoru, ale přitom ona sama nám to dělá, buzeruje skladníky a když se s námi baví, zapomíná, s kým mluví. Jsme o hodně starší, než ona, ale ona z nás dělá úplné nuly, protože, když studuje práva, tak je prý někdo. před námi vyloženě šikanuje svoji mladší sestru (18) a vůbec ji to nevadí. V jednom kuse slyšíme, jak ji tituluje slovy: " Ty smrade jeden malej nebo Ty parchante jeden zatracenej!" a staví ji před námi do role já jsem paní a ty jsi moje služka. Holka je potom celý den zakřiknutá, vyklepaná, působí, jako by se neustále něčeho bála. U oběda je to taky hrůza: " To snad nemyslíš vážně, proč mi dáváš menší misku, než sobě a snad to jídlo prvně ohřeješ mně, ne?" slyšíme od ní na účet sestry. Šikanu krýt nebudeme, zvláště na pracovišti. Máme o tom informovat vedoucí? Děkuji - otázka upravena poradcem
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lado. Zatím bych to neřešila přes vaši vedoucí, mohly byste si to vyřešit mezi sebou, jako kolektivem. Ta slečna je možná v něčem nejistá, snaží se zaujmout. Do jejich vztahů s mladší sestrou nevidíte žádná z kolegyň, příčiny neznáte. Prostě brigádnická slečna je osobnostně problematická, vyvolává nesympatie, tak jí to dejte vlídně najevo - asertivně, v klidu, jí dejte zrcadlo. A stůjte při její sestře. dejte jí podporu. Nejspíš je to tak, že její vlastní nejistota vyvolává potřebu být ofenzívní...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, na mé pracoviště nastoupila nová kolegyně. Naše pracovní náplň je odlišná, máme každá svou kancelář (naštěstí), ale musíme spolu spolupracovat a v nepřítomnosti se základně zastoupit. Kolegyně se chová výrazně sebevědomě a zdá se být „nad věcí“. Vlivem stresu (nemá moc zkušeností s touto prací) se ale často projevuje impulsivitou a překvapivými emocemi (až hysterie, zveličování problémů). Je evidentní, že ráda na sebe upoutává pozornost, chodí nápadně oblečena, na naše pracovní prostředí až výstředně - velké výstřihy, hodně toho namluví, často s dramatickým podtextem, je velmi hlučná, taková herečka. Přijde mi, že má sklony dávat věcem erotické zabarvení.
Pracuji zde řadu let a ráda bych si nastavila nějaké mantinely. Kolegyně vždy přiletí do mé kanceláře jako vítr, hlučně sdělí, co má na srdci (ventiluje své pracovní i nepracovní věci), bez ohledu na moji práci a mne to ruší, až obtěžuje. Podvědomě cítím, že se mne snaží z mé pozice vytlačit, vměšuje se do všeho, do čeho jí nic není. Poradíte?
Marta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marto. Neberte novou kolegyni jako případnou konkurentku, respektujte její styl oblékání -. každý máme právo na svůj vlastní styl, a nenechte se rozrušovat tím, co vás dráždí, zbytečně byste byla ve stresu. Proč máte pocit, že vás ohrožuje? Nemějte ho a zůstaňte naprosto v klidu, což neznamená, že byste měla být rezervovaně nepřátelská. S úsměvem si držte své vlastní mantinely, ale buďte přátelská ( s limity :-) )
vztahy na pracovišti
2.část.
Nicméně, měla jsem pocit, že se lidi v zaměstnání hlídají v komunikaci, že atmosféra neni otevřená. Situace skončila tak, že mi vedení sdělilo, že sice odborně se mnou nemají problém, ale nejsem - podle střípků informací od některých kolegyň - týmový hráč, a proto nebudu v zaměstnání pokračovat. Jak se mám vyhnout do budoucna semknutí ženského pluku? Nepomlouvám, neintrikuji, neodsuzuji. A musím teď najít cestu, jak předejít podobné situaci. Děkuji.
Zničená
PhDr. Jitka Douchová
Hmm, to je pro vás jistě těžké, ale každá zkušenost, i negativní, je v konečném důsledku užitečná. Měla byste ale dostat vysvětlení, v čem se projevila vaše netýmovost, nebyla jste zaučená, vplula jste do sehraného kolektivu žen jako nová a nepřijaly vás ani náhodou s otevřenou náručí. Zkuste si pro sebe uvědomit samé začátky - zda tam ze začátku vzájemné sympatie byly, či nebyly. Zkuste si prostě vše retrospektivně vrátit - ale ne bolestivě, čistě analyticky, rozumově. Vraťte si to jako film. Na druhou stranu pro vás nebude mít smysl, abyste to pitvala příliš podrobně, utopila byste se v tom. Chce to nějaký odstup. Tady jste zažila vlastně trauma, ale do příštího zaměstnání potřebujete jít s psychicky a osobnostně čistým štítem :-) Tak si z toho vezměte jen to, že nejen odbornost je důležitá, že je dobré se orientovat i ve vztazích na pracovišti a zajímat se o druhé, aniž by to muselo být nějak "vlezlé". Vztahy v čistě ženském kolektivu jsou někdy opravdu strašně složité..., je tam hodně emocí a z hlediska práce nepodstatných prvků...Držte se, a nebojte :-)
vztahy na pracovišti
1. den. Dobrý den. Nastoupila jsem nově do práce po mateřské, ale nepovedlo se mi porozuměnt si s několika kolegyněmi. Jedna řadová pracovnice mi několikrát vytknula věci, které nebyly v mé kompetenci, přesto jsem jí slušně odpověděla a poprosila o jiný způsob řešení. To byla lepší zkušenost s ní. Ta horší byla hned ta první, kdy se mnou vůbec o problému nemluvila, jen rovnou napsala vedení. Další kolegyně mě měla zaučit. Ochotně odpověděla na dotaz, sama od sebe mi o běhu zaměstnání a o tom, co se navíc ode mě čeká, nic neřekla. Největší problém vznikl ve chvíli, kdy jsem se jí ptala na průběh nějaké akce, ale odpovězeno mi nebylo mailem, jen na chodbě budovy s hláškou "nestarej se, to organizuji já". Akce měla ze začátku zádrhel, který byl přičten mně. Ještě jedna kolegyně byla od začátku na rady skoupá, proto jsem se po druhém dotazu snažila jí neptat. Dodávám, že kromě těchto kolegyň jsem v tomto zaměstnání potkala dalších šest, s kterými si můžeme povídat i o soukromí bez problémů. - otázka upravena poradcem
Zničená
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, jdu nejdříve na druhou část vašeho vyprávění. Zatím, co mne napadá - zřejmě jste se ocitla v nepřátelském prostředí několika kolegyň buď proto, že s vámi z nějakého důvodu rivalizovaly, a vy jste v tom nevinně, nebo si přály na vaší pozici někoho jiného, než jste vy. Při nástupu do práce je automatické, že nejdříve musíte být zaučena, jestliže jste tým, a to je zodpovědnost šéfa. Ale jdu dál...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, nevím, zda mi dokážete poradit, ale zkusím to. V osobním životě jsem spokojena, ale v profesním životě mě už párkrát zbrzdilo něco, že jsem se neposunula, tak kam jsem si přála a naopak jsem klesla o level níž. Mám totiž 2 problémy v pracovní oblasti 1. jsem vystudovaná matematička – v hlavě analytické myšlení, takže se rovnám kolegům a vyhovuje mi i taková pracovní náplň (to ješitové nesnesou). Po té co jsem pracovala s mužem, jsem byla díky jeho známostem ve vedení s tím, že jsem dobrá posunuta na „lepší“ mezi 3 ženy. Ženské myšlení nechápu, ale snažím se o kamarádský přístup, bohužel – můj druhý problém - jsem hodně atraktivní (nicméně pracuji na sobě), tudíž kolegyně – šedé myši - mě nesnášejí. Když potřebují cokoli poradit, to jsem jim dobrá, ale jinak … kdykoli se mě přihodí něco špatného byť banalita např. oko na punčoše – to si mě vychutnávají. Laskavě mi poraďte, jak se mám vyvarovat pohrdání a jak se chovat. Děkuji Natalie
Natalie
PhDr. Jitka Douchová
Natalie, dobrý den.Myslím, že kdyby psala dotaz některá z vašich kolegyň, napsala by něco o tom, že má problém s nepochopením s kolegyní, která je podle ní namyšlená a přespříliš si fandí,je k ostatním pohrdavá, vyvyšuje se na ostatní, není empatická, atd. Píšete, že nechápete ženské myšlení, ale budiž, snažíte být přátelská. Ale asi si neuvědomujete, že jste příliš jiná, než vaše kolegyně. Jich je víc, takže svou semknutou převahou vůči vám vyhrávají nad vámi. Přišla jste mezi ně jako nová, měly již vytvořenou nějakou rovnováhu sil - i když, i to je otázka. Tři ženy - to je prostor pro různé přetváření koalic dvou proti jedné. Ale teď jsou zatím jednotný blok - proti vám. Bylo by dobré, kdybyste se pokusila ženskému myšlení více rozumět, pokud se tam nechcete cítit tak osamělá. Natalie, já je neobhajuji, jen vám sděluji realitu. Pracovat v ryze ženském kolektivu není jednoduché. Jakmile vybočujete, jste trnem v oku. Je to těžké, ale je to tak. Patřila byste rozhodně spíše do mužského kolektivu. Ale můžete si v rámci vašeho týmu natrénovat nové a jiné způsoby komunikace :-) Držím vám palce.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, po prvním nadšení z nové práce začínám mít obavy, že moje sebevědomí pomalu mizí.Nastoupila jsem po paní, která odcházela narychlo, protože se s vedením nedohodla na fin. věcech a oni velmi rychle potřebovali náhradu.Na vysvětlení detailů a zaškolení od bývalé pracovnice nebylo vůbec čas, takže mě hodili do vody a plav. Několik kolegů jsem už znala z jiného zaměstnání,takže bylo fajn nemuset poznávat tolik nových lidí.Ale většina z lidí, se kterými musím nejvíce spolupracovat, jsou kamarádky mé předchůdkyně a já se můžu snažit být ochotná a milá co se dá,ale mám obavu,že pořád jsem srovnávána s předchůdkyní.Pořád zjištuji co všechno pořád ještě nevím,co ona zvládala skvěle, stále se musím na něco ptát a tak ještě dělám občas chyby a zmatky. Takže se bojím, že už ostatním musím lézt na nervy.Raději nechci vědět jak mě hodnotí za mými zády.Někdy mám pocit ,že jsem zmatkař a k ničemu a pro kolektiv v práci v tom srovnání s předchůdkyní zákonitě selhávám. nevím co s tím :/ T.
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Milá Terezo. Vždy jsme srovnáváni s druhými -tehdy, pokud nevneseme nový vzduch a osobitost. A to je jak v rámci partnerských vztahů, tak v rámci vztahů na pracovišti. S tím prostě počítejte, a přestaňte se srovnávat vy s vaší předchůdkyní. Váš strach je také váš nepřítel. Nemůžete umět to, co se někdo jiný učil dlouho. Ale nové oči více vidí. Můžete vnést do vaší práce místo rutiny novou invenci, ale i nový humor, mnoho věcí, které patří jen k vám. Jen se nebát :-) :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, nevím jak vyřešit problém s kolegyní v práci. Již 4nové pracovnice odešly z důvodu jejího chování ještě ve zkušební době ze dne na den. Jakmile někdo nastoupí, je milá, zaučuje, ale to jí vydrží cca měsíc a začne se k nim chovat arogantně, jízlivě, urážlivě až to ta dotyčná vzdá odchodem.Vedoucí jsem vždy sdělila, že příčinou odchodu zaměstnanců byla tato osoba, ale nic to neřešilo a vím, že to řešit s dotyčnou nebude.Před 2měsíci k nám do práce nastoupila má dcera, ačkoliv jsem se právě z tohoto důvodu jejího nástupu obávala. Domnívala jsem se však, že si to k mé dceři nebude dovolat, ale děje se to. Zasáhnout nemohu, protože si podle mého dává pozor, abych u jejího "sekýrování" nebyla. Dceři jsem poradila ať se brání, když ji z něčeho neprávem obviňuje, ale prý se k ní jen otočí a odejde, vůbec ji neposlouchá,ignoruje. Nevím jak to řešit, kvůli příp.dalším novým kolegyním,kvůli dceři, kvůli mně(je mi z toho všeho "zle").děkuji - otázka upravena poradcem
Drazana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Drazano. Je-li to tak, jak popisujete, měla by to řešit především vaše vedoucí. Je s podivem, že na toto místo nastoupila i přeze vše vaše dcera? Ale budiž... Nicméně neustále se opakující odchody nových pracovníků ve zkušební lhůtě o něčem vypovídají. Vaše vedoucí má ve své kompetenci interpersonální problémy řešit...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, snad mi poradíte, ačkoli se můj problém netýká partnera v osobním životě, ale v pracovním. Jsem v kanceláři s kolegyní cca 6 let. Nastoupily jsme téměř nastejno obě po mateřské, spolupráce občas drhla, ale nakonec jsme se doplňovaly. Jsme každá jiná, ona byla introvertní, nekomunikativní, konzervativní, spíše přemýšlivý typ, já pravý opak, všude mě bylo plno, zařídit, vyřídit, teamový hráč, nakloněná novotám (i po fyzické stránce ona hubená, křehká, blondýna, já černovlasá, plnějších tvarů). Byl zde požadavek doplnit si vzdělání, 3 roky jsme spolu studovaly. Většinu organizačních záležitostí jsem díky své komunikativnosti a celkem ráda zařizovala já, ona se spíše vezla a hloubala nad problémy. Je to rok a půl, co jsme dostudovaly a nestačím se divit. Kolegyně začala nenápadně, ale jistě kopírovat moje chování, stejné věty, ale i stejný styl oblékání. Ona, která ani nemluvila, najednou mě začala odštěkávat, ignorovat, o spolupráci přestala být řeč, jede si na svém písečku. Teď byla na plastice prsů, její sebevědomí narostlo.. Za to já, zpočátku jsem změny neviděla a trápila se, proč je najednou na mě tak zlá. Teď vidím, že mě jen sprostě využila při studiu a teď, když mě nepotřebuje vystrčila lokty. Mě jí bylo vždycky spíš líto, teď je ale líto mně, jak jsem byla naivní. Nespím, přibrala jsem na váze, uzavřela jsem se do sebe. Poraďte mi, jak se s ní vypořádat a kde najít ztracené sebevědomí. Děkuji Lucie
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Nejdříve jste nerivalizovaly, ale doplňovaly jste se. Vaše kolegyně ale nabrala postupně vítr do plachet, věří si více, tím se rozbila původní rovnováha sil mezi vámi dvěma, na niž jste si zvykla. Ona se za těch 6 let rozvinula někam dál a už přestala být introvertní "puťkou". Ale v čem vás to znejisťuje? Říkáte, že je na vás zlá - ona se vnitřně emancipovala a chce vám stačit. Potřebovaly byste spolu nyní vytvořit demokraticky se doplňující tým. Není ani pro jednu dobré, když mezi vámi bude soutěživé napětí. Zkuste si o svých pocitech s ní normálně v pohodě promluvit. Rivalita, bohužel, do ženského kolektivu patří. Ale stačí ji asertivně zastavit a narovnat. Tak do toho, věřte si :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, mám dotaz z oblasti pracovních vztahů. Sedím v kanceláři s kolegyní – vrstevnicí (40 let), po pracovní stránce to jde, není příliš ochotná, nicméně spolupracovat musíme. Horší je, po lidské stránce, není vůbec přátelská (v soukromém životě se má dobře). Je to velice negativní a závistivý člověk. Mě ubírá energii, její reakce jsou naprosto nevyzpytatelné.Čím víc může slovem ublížit, tím je šťastnější. Reaguje na cokoli, na článek v novinách, zprávy v rádiu,ani já nejsem ušetřena jejích průpovídek. Když jsem jí ve vtipu, řekla, že je na mne moc veliký pesimista, nahrála jsem jí na smeč, ještě více šije do všeho, ale když se něco dotkne jí, okamžitá reakce je ještě ostřejší. (např. na foto nově narozeného miminka kolegyně povídá - je nějakej nasr…).Paní doktorko, prosím poraďte, jak mám jednat.Její negativita mi vadí. Ráda bych jí nějakým způsobem odzbrojila, aby toho nechala. Bohužel, když jsem několikrát řekla, že mi to vadí, nastal naprosto opačný efekt. Děkuji Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Kolegyni nezměníte. Její negativismus má někde v minulosti příčiny. Změnit musíte vy sebe samu ve svých reakcích na ni. Musíte se naučit tomu čelit s vnitřním úsměvem a vědomím, že ona sice jiná nebude, ale vás to přece nezlomí a nesebere vám to energii. Právě proto, že jste jiná :-) :-) :-)
vztahy na pracovišti
Přebrala jsem s jednou slečnou (17let) místní knihovnu (knihovna je otevřena jeden večer v týdnu). Jsem sice jen o 5 let starší ale přijde mi, že v práci jsem 20 let před ní. Nevadí mi, že dělám veškerou administrativu a ona kreativní práci s dětmi, dohodly jsme se tak a já se umím bavit i s důchodkyněmi co sem chodí. Potřebuji ale, aby uměla vše a ne jen si hrát. Navíc už 2x od začátku roku nedošla že toho má moc do školy, což chápu, ale stíhá ještě druhou brigádu a když ji řeknu aby se mi ozvala kdy má volno že něco uděláme v knihovně tak se neozve tak dlouho že to raděj udělám sama.
Chci ji nějak říct že jestli nestíhá nebo to nebere vážně že si raděj najdu někoho jiného, ale nechci kvůli tomu rozhádat půlku obce a jestli ještě jednou nedojde vyhodí ji a bojím se že to dá za vinu mě.
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Pokud jsem to dobře pochopila, jste tandem, který přebral po někom knihovnu společně.Vám je 22 let, jí 17. Ona je kreativní, vy jste precizní a důsledná. Mohly byste se doplňovat za předpokladu, že bude mezi vámi kolegiální soudržnost. Jako problematické mi přijde to, že asi není určeno, kdo z vás dvou je šéf. Nebo ano? Pokud jste jí vy, pak máte nastaveno, co od kolegyně můžete chtít ze své pozice. Ale problém je i v tom, že ona je asi mezi lidmi populárnější, víc to s lidmi umí. Potřebovaly byste si spolu někdy nekonfrontačně sednout a popovídat si o tom, co očekává jedna od druhé. Komunikace je vždy základ :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, poslední dobou si přestávám rozumět s jednou svojí kolegyní. Je jako vyměněná. Ráno spolu jedeme do práce, celý den pohoda, uděláme i nějakou srandu, ale pak stejně nastane období, kdy si musí "rýpnout". Např. zavede téma na svoje dítě a když jí na to řeknu svůj názor, řekne: " Až budeš mít děti, tak to pochopíš." a vůbec si neuvědomuje, jak mě v tu chvíli zraní. Ví totiž dobře, že chci mít děti, jen nemám s kým je mít. Nedávno údajně zakázala kolegyni, aby mi pomáhala a poslední dobou od ní neslyšíme nic, než já jsem, já jsem. Před pár dny mi např. řekla: ! Já tady od rána kmitám..." Tak jsme se s kolegyní naštvali a řekli jí: " A my tady asi ležíme, ne?" Už se o ní začíná říkat, že tam začíná vytvářet negativní atmosféru a jedna kolegyně mi navrhla, že by jsme si to už konečně měli spolu vyříkat. Jenže co, když si nejsem vědomá toho, že bych jí něco provedla? Teď bude mít dovolenou. Jestli se z ní vrátí a nebude zase, jako dřív, už vážně nevím, co dělat. - otázka upravena poradcem
Vlaďka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Vlaďko. Z vašeho dotazu je zřejmé, že vám na kamarádském vztahu s onou kolegyní záleží. Nechcete, aby zůstal jen na pracovní rovině. Pak by asi opravdu stálo za to, sejít se spolu na obědě nebo na kávě jen ve dvou, a otevřeně mluvit o tom, co každá z vás cítíte. Nemyslím si, že by na vás kolegyně cíleně mířila ve zlém, ale neuvědomuje si vaše citlivá místa a to, že některé věci si senzitivně vztahujete vůči sobě - prostě, že si to berete vekmi osobně. Ona asi prochází nějakým stresovým obdobím a v jeho rámci neváží každé slovo. Řekla bych, že by mělo být jednoduché si to vyříkat v klidu a přátelské náladě :-) Držím palce.
vztahy na pracovišti
Po přečtení níže uvedených příspěvků se můj problém jeví nicotně a malicherně, avšak já to tak necítím. Jsme v kanceláři tři.Jedna kolegyně je mi věkově a názorově bližší, ta druhá je o 28 let starší, ale jsem ten typ člověka, který si většinou rozumí s kýmkoliv. Musím říci, že mi nevadí jako kolegyně, je inteligentní a má zkušenosti v daném oboru, ale upřímně mi vadí jako člověk. Její resp. můj problém tkví v tom, že posmrkává (nepoužívá kapesník), když dojídá, tak si velice hlasitě ocumlává prsty a hlasitě usrkává kávu. Nevím, zdali to dělá záměrně,nebo si to neuvědomuje...Srkání kávy a cucání prstů se dá "zvládnout",to není celodenní záležitost, ale to popotahování. Vysvětlila jsem jí svůj problém,že se mi z toho dělá nevolno a ona mi na to s úsměvem odvětila, ať jí na to upozorním, že si to asi neuvědomuje. Jedno dopoledne to "zvládla"-používat kapesník, ale odpoledne jako bych nic neřekla.Nevím, jak na tohle reagovat.Bohužel tyto "zvuky" nedokáži potlačit a nevnímat.Děkuji. - otázka upravena poradcem
Míša K.
PhDr. Jitka Douchová
Milá Míšo K. Soucítím s vámi, jsem přecitlivělostí na některé zvuky postižena také, takže vím, co je to "akustická neuróza". To je můj interní název. Jakkoliv je v tomto případě asertivita na místě, je někdy těžké pro toho druhého dodržovat to, oč jej žádáte, když - jak říkáte - si nic takového neuvědomuje. Ale vaše kolegyně je vstřícná, neurazila jste ji a chce spolupracovat - to je pozitivní základ :-) Můžete to obě spolu převést do humorné roviny signalizace. Ať již to jsou veselá gesta, mimika s prosebným úsměvem, který dává najevo - pozor, teď zase trpím. Důležité opravdu je, že se neztratila rovina přátelství a vzájemné úcty mezi vámi. Asi bych se preventivně vybavila i ochrannými sluchátky nad odhlučnění :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, paní doktorko, Jarko, jsem ve stejné situaci jako vy. Dovolte popsat můj příběh. 7 let sedím s negativní kolegyní v kanceláři. Jsme vrstevnice (40 let). Kolegyně je pesimistická, negativní (vše je špatně, moc horko, moc zima, rádio moc nahlas…), povyšuje se i na zákazníky, příliš přátel nemá ani v soukromém životě, natož v práci. Když mě zaučovala (je zde o rok déle), připadala jsem si jako ve škole… piš si!!, tohle už jsem Ti říkala!!… snažila jsem se o milejší přístup. Např. šla jsem si vařit kávu, zeptala jsem se, zda chce také, ne.. a o minutu později se zvedla a šla si jí uvařit sama… nádobí v kuchyňce uklidí jen sobě. Když jsem jí pozdravovala od jejího známého, se kterým jsem se potkala na kurzu aj, štěkla na mě, kam odpoledne leze, má rodinu, tak snad má být doma. Kolikrát byla i osobně nepříjemná např. na moji váhu… co jsem se naplakala, vloni celé vánoce, zvažovala jsem dokonce změnu místa. Po jejím jednom štěku, jsem jí narovinu řekla, ať se zamyslí sama nad sebou, že jsme v kanceláři spolu, tak by to měla respektovat a ne pořád zkoušet co vydržím. Omezila jsem se jen na pracovní záležitosti (bohužel, také bych byla raději na pracovišti, kde je příjemná atmosféra.) Nemyslím si, že se lidé změní. Jarko, myslete na sebe a své zdraví, nedávejte energii někomu, kdo si jí nezaslouží. Pokud cítíte, že vám dělá naschvály, řekněte jí to v klidu. Přeji Vám mnoho zdaru a optimismu. Petra
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro, děkuji vám a hned vše posílám!
vztahy na pracovišti
2. část Přitom vím, že hraje hry na PC a surfuje po internetu. Pozdraví mě na půl úst - takže komunikace je jen "dobrý den" a "nashledanou" - tedy v případě, že ji ničím neruším a ničím nenaštvu. Já se snažím, aby vše bylo podle ní, aby kvůli mě nebyla naštvaná. Prostě ustupuju. Na její neomalené výtky neodpovídám. Ale vadí mi, že spolu nekomunikujeme ani pracovně, že se na nic nezeptá, nic se mnou neprobírá - ono je to někdy přece jen potřeba. Šéfovi se tato situace nelíbí, říká, že je to ke škodě firmy. Nevím, jak se mám chovat a co mám dělat, aby se situace zlepšila. Snažím se věnovat intenzívně práci, nevšímat si ničeho kolem, mám takový svůj mikrosvět, snažím se nic si psychicky nezabírat. Ale stejně vím, že je to ve mně a podvědomě toužím po lepší situaci. - otázka upravena poradcem
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Jarko. Vy dvě jste si postupně vůči sobě vytvořily nepřátelské ovzduší, aniž byste věděly, proč. Vlastně jste ve své přítomnosti obě nešťastné, ale přitom by to mohlo být jinak, kdyby jedna z vás prolomila napětí, které se mezi vámi zesiluje. Pokud byste to byla ráda vy, která vše prolomí, udělejte něco. Vaše kolegyně to určitě ve finále ráda přijme. Potřebovaly byste spolu najít humor, který bude oběma společný. Před ním musí stát vstřícnost aspoň jedné z vás. Píšete mi vy, ne ona. Tak to zkuste rozstřelit VY. Najděte si na ní něco pozitivního, a z toho vycházejte, uvidíte, že se povede něco změnit. Zahořklí a pesimisticky negativističtí lidé potřebují slyšet něco, co je toho  zbaví. Zítra v kanceláři nabídněte úsměv a něco malého k občerstvení k popolední kávě. Prostě - jen tak :-) A pak můžete pokračovat. Nevzdávejte to, ona není zlá, je určitě jen smutná a v životě nešťastná...
vztahy na pracovišti
1. část Dobrý den, potřebovala bych poradit s tím, jak zvládat vztah s kolegyní. Jsme jen my 2 v kanceláři, já mám na starosti účetnictví a ona zásoby a ostatní administrativu. Problém vznikl poté, co jsem v její nepřítomnosti větrala - zřejmě více, než jsem měla. Pak se dozvěděla, že jsem povídala o firmě, víc než bych měla a od té doby je na mě vyloženě nepříjemná, každá maličkost ji ruší a patřičně nepříjemně, jakoby z pozice nadřazenosti a neuctivě mi to dá najevo. Já mám názor takový, že nemusíme být kamarádky, ani se spolu bavit nepracovně, ale když už nastane situace, kdy je třeba komunikovat, tak potom slušně. Má pocit, že vše musí být tak, jak si ona přeje - žádné větrání během dne, nesmím mít zapnuté rádio na stole (ani potichu), nesmím prohodit ani slovo (nedávno jsem si nevědomky nad něčím povzdechla a okomentovala to 2 větami a byl z toho velký problém - prý ji ruším). V podstatě všechno ji ruší - podle mě je to naschvál vůči mně.
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jarko. To vám nezávidím, ale budete to muset zvládnout. Nemyslím, že by vám kolegyně dělala zlé naschvály. Prostě jste si jen vy dvě nesedly a u ní to vypadá na známky neuroticismu. Mluvíte o tom, že se chová nadřazeně - je služebně starší? Jdu na druhou část vašeho vyprávění
vztahy na pracovišti
Dobrý den, před pěti roky k nám do naší školy nastoupila nová kolegyně, ze začátku jsme byly nadšené protože se jevila velmi přátelsky, to ale netrvalo dlouho. Paní učitelka začala vysloveně řádit, ač sama bez potřebného vzdělání, poukazuje na nevzdělanost a neschopnost ostatních - ona jako jediná na škole bez vzdělání, šíří smyšlené pomluvy nejen mezi rodiči, ale i v celé vesnici, při jiném názoru vřeští, ječí na kolegy i před dětmi, uráží se, práská dveřmi, nebo ignoruje. Postupně se pohádala s většinou svých rodičů a protože se mstila na dětech většina rodičů z její třídy děti ze školy stáhla. Celou dobu ze sebe dělá chudinku, oběť šikany- dokonce označila učitelský sbor jako organizovanou skupinu, která usiluje o její úplné zničení- každý se jí radši vyhýbá obloukem. Neustále se ohání svými známostmi na úřadech, proto si myslíme, že se jí bojí i ředitel. Jak se jedná s takovým člověkem? Ještě dodávám, že naše škola je její osmnácté působiště. Děkuji za radu Paťa
Paťa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Paťo. Podle vašeho popisu to vypadá, že vaše nová kolegyně je komplikovaná a problematická osobnost, s níž nemůže vyjít nikdo, protože ona nevychází ani sama se sebou. Řekla bych, že by potřebovala odbornou psychologickou pomoc. Tak se tím zase tolik netrapte, řešení jejího dalšího působení na škole je snad na řediteli :-)
vztahy na pracovišti
Mám problém v práci-pracuju na interně jako sanitárka 14let a mám arogantní staniční,která má 1rok pře důchodem a je víc a víc protivnější,nemá nikoho ráda,kromě mladého sanitářa.Potom má mladá kolegyně v práci-sanitárka,která nyní marodila rok s kolenem a měsíc je v práci si na mě stěžuje,že málo dělám,že musí dělat všechno sama-to si stěžovala té arogantní staniční,kterpu tam nikdo nemá rád.Kolegyni sem měla ráda,vždy jsme se normálně domluvily na všem a proto mě to o to víc bolí a nevím jestli se s tím smířím,s ní už ne.Popudila proti mne i sestry zdravotní,opravdu nevím,proč mě to udělala?..Staniční ji totiž napsala službu za mne,když sem potřebovala volno a tím se zapálil plamínek-PROBLÉM..Ona je tam 5 let,mezitím se kolektiv změnil.Vrazila mě tzv. kudlu do zad-bude schůze našeho oddělení-snad se to vyjasní!...Jinak v takovém napětí se fakt nedá pracovat. Řekla mě kolegyně,že su už starší člověk,ale že také můžu něco dělat...to je hnusné od ni-nemyslíte.? Děkuju předem za brzkou odpověď.
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie. Úplně se  v tom neorientuji, každopádně je zjevné, že se mezi kolegyněmi na pracovišti necítíte dobře, ačkoliv jste v práci 14 let. Kde je problém, a jak jej vyřešit? To je víc na vás. Zkuste si to identifikovat, pokud to vše má racionální důvody :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, do práce k nám nastoupila nová kolegyně. To způsobilo, že do té doby jsem byla pořád " ta špatná", ale co nastoupila, je " ta špatná" ona a já jsem ta lepší. Všichni mi to řekli, že jsem se vypracovala a to mě motivovalo být pořád lepší a lepší. Jenže nyní mi připadá, že jsem si na sebe vzala příliš velké sousto, že začínám být pod tlakem a nedovedu se ani pořádně soustředit. Pak to většinou končí tím, že se druhý den do práce budím se staženým žaludkem, občas půl noci probdím, odnesou to zákazníci a já pak jdu spát s pláčem, že jsem na ně byla hnusná. Začínám to brát, jako své profesní selhání. Jak to řešit? Děkuji - otázka upravena poradcem
Zoufalka
PhDr. Jitka Douchová
Zoufalko, dobrý den. Mohu tomu rozumět tak, že ten, kdo je služebně nejmladší, je vždy obětním beránkem, na němž se vše sveze? Takže vy už jste na pranýři až ta druhá v řadě. Je evidentní, že si moc nevěříte a jakýkoliv kompliment je pro vás příliš velký závazek. Měla byste začít proto pracovat na svém sebevědomí. Uvidíte, že to není nic tak těžkého. Napište si na jednotlivé lístečky vaše přednosti, v čem jste dobrá - ne nejlepší, ale opravdu dobrá... To u sebe rozvíjejte a držte se toho. Držím vám palce k vaší sebedůvěře :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, v kanceláři sedím s kolegyní (jsme vrstevnice). Ona se má v životě dobře, práci jí sehnal otec, byt dostali od tchánů, manžela má hodného, dceru také zdravou, šikovnou, ale Ona je nekomunikativní (budiž), ale náladová, protivná až zlá. Není to, že by zkoušela, co vydržím, ale je to vyloženě jak, kdy. Poraďte mi laskavě, jak se chovat v konkrétních situacích: Přijdu ráno a pozdravuji ji od jejího známého, se kterým jsem se seznámila na kurzu angličtiny, ona: „Jó, to má ještě čas chodit na aj? Staví barák, má 3 děti a firmu, měl by snad sedět doma.“; bavily jsme se o jedné známé, která přišla o práci, ona: „snad si přivydělávala překládáním, tak o co jde!“ řeknu jí, že jí kouká cedulka na botě, ona: „alespoň každý vidí, že na to mám!“ Nevím, jak se mám zachovat, když na mě vyštěkne takovouhle odpověď. Mně se úplně zatmí před očima. O změně práce neuvažuji, jsem ráda, že jsem se dostala do téhle firmy, ale občas chodím domů z ní zbytečně vydeptaná. Děkuji za Vaší radu. Petra
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro, dobrý den. Jste prostě jiné a z toho, že má materiálně pohodový život, nevyplývá zálpnitě to, že má pohodu v sobě samotné. Ale jestliže má hodného manželoa pak v sobě musí mít i kouzlo osobnosti a nejen samý negativismus :-) Asi se budete muset omezit na provozní věci v rámci komunikace a nic od ní víc nečekat. Ještě, že není záludná, to by bylo horší...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, žádám Vás o pomoc, ačkoli se můj problém netýká partnerského vztahu. Mám problém v komunikaci na pracovišti. Celý život jsem zvyklá jednat na rovinu, bez okolků říct co si o problému myslím, hlavně, že to je ku prospěchu zadaného úkolu i na úkor toho, že se nezavděčím každému. Pracuji ve větší firmě, kolegyně i kolegové téměř vrstevníci, ale ale větší partu bábovek jsem nezažila. Ať se jim zdá úkol sebevíc hloupější, tak to jako ovce splní. Poslední porada mě naprosto rozhodila. Řekli jsme si, jak se k dané věci postavíme, ale pak „skutek utek“, všichni raději mlčí, klopí zraky…ozvala jsem se jediná. Názorově jsem se střetla s ředitelovo dcerou (která je tady coby řadová pracovnice). Po poradě je každý chytrý a jedna kolegyně mi řekla "že si nedáš pokoj". Nechápu!!! Nespím!!! Co to má být za jednání. Poraďte mi prosím, co se s tím mám dělat. Už kolikrát se prokázalo, že můj názor byl efektivnější. Děkuji Soňa - otázka upravena poradcem
Soňa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Soňo. Je užitečné mít svůj postoj k věcem, které se v rámci většího týmu řeší, tak, že z vašeho pohledu neefektivně. Ale nejpodstatnější složkou komunikace je její forma a umění diplomacie. Diplomacii nejspíš postrádáte a pak se zbytečně užíráte, ubližujete si, jste naštvaná a neděje se nic z toho, co by se dít třeba i mohlo, pokud byste byla ve zvolení formy sdělení taktnější a prozíravější...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, s kolegyni v kanceláři si obvykle dobře rozumím, ale vadí mi její upovídanost. Kolegyně komentuje svou práci, co čte na internetu, zkrátka každou chvíli něco pronese směrem ke mě. Jsme v kanceláři samy, takže se nemohu tvářit, že to patří někomu jinému.
Když mě takhle vyruší ze soustředění, nedokážu se pak chvíli soustředit na to, co dělám, a až se soustředím, tak obvykle zase něco prohodí. Nepatřím k lidem, kteří dokáží dělat dvě věci najednou, a dost mě to ruš - nedokážu ji nevnímat.. Ona zase naopak znatelně trpí, když nemůže z nikým komunikovat - to když jí občas požádám, aby mě nerušila, protože se do něčeho opravdu potřebuji "zabrat". Nedělám práci, který by byla rutinní, opravdu se při ní potřebuji soustředit. Nevím, co přesně dělá celý den kolegyně, že se při tom dokáže zároveň bavit. Co byste mi poradila? - otázka upravena poradcem
Clara
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Claro. Poradila bych vám jediné, co mne napadá. Jste každá jiná, máte jiné potřeby, ale jste na sobě svým způsobem závislé, pokud jste v kanceláři jen vy dvě. Takže si budete muset vytvořit nějaká pravidla vzájemného soužití :-) Je to skoro jako o vytváření pravidel v rámci soužití s partnerem. Domluvte se na tom, kdy budete mít chvilku na povídání si, prostě relax. A jinak musíte dát jasně a nekonfrontačně najevo, že potřebujete klid na soustředění. Celé je to o komunikaci, nebojte se toho :-) 
vztahy na pracovišti
Vážená a milá paní doktorko, prosím o radu se vztahem na pracovišti. Moje kolegyně - služebně i věkově o něco starší - velmi ztrpčuje život mně i mým kolegům. Neustále nám mluví do práce, radí nám ve věcech, kterým ona dobře nerozumí. Sama si není jistá svými pracovními kvalitami, ale mnohem lepším kolegům "žvaní" do práce. Není oblíbená. Občas si vybere někoho "slabšího" - buď nově příchozího kolegu, nebo někoho, kdo také svoji práci neovládá zcela stoprocentně - a shazuje ho přede všemi, až se za ní stydím. Nikdy jsem s ní dobře nevycházela, ale v poslední době se více zaměřila na mě, (i když jsem ve firmě už 5 let a svoji práci dělám dobře). Přesto se neustále snaží mě opravovat a vnucovat mi pracovní postupy, které jsou chybné. Už jsme si o tom i promluvily, ale marně - ona je velmi sebestředná a sobecká a má pocit, že má vždy pravdu. Svoji práci mám moc ráda, ale pokud mi tahle osoba bude do všeho neustále s odpuštěním "kecat", začne mi tím velmi otravovat pracovní ovzduší. Prosím, dá se s tím něco dělat?
Děkuji mnohokrát za Vaše rady nám všem. :) - otázka upravena poradcem
Antonie
PhDr. Jitka Douchová
Dá, Antonie :-) Zavřete se před ní do svého akvária a dívejte se na ni a na její rady za svým sklem. Za rady jí vždy zdvořile poděkujte, a jednou či dvěma větami jí sdělte, že svou práci děláte podle sebe. K tomu úsměv a pomyslné potřesení pravicí oné dámě, která poučuje. Sama přeci vidíte, že  má problém sama se sebou. Necítí se jistá, cítí se nedoceněná a tímto si kompenzuje svůj nedostatek sebedůvěry. Když to vidíte, můžete se vevnitř sebe jen pousmát :-)
vztahy na pracovišti
II. část: Kolegyně na mě koukají jako na Marťana, ve smyslu, doteď to nešlo a pak přijde někdo a ono to najednou jde ?, naivně jsem si myslela, že efektivitu někdo ocení - bohužel. Setrvávám pár let na pozici řadové referentky, bez motivace a postup se zde získává zřejmě jiným způsobem. Prosím Vás, jak se mám chovat, mám malé děti a odejít asi ani není kam. Klára
- otázka upravena poradcem
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Kláro. Na kolegyně jste příliš dokonalá systematička s mužským analytickým vhledem, nerozumějí vám. Moc dokonalosti do ženského kolektivu? Je to tam na škodu vztahům - na první pohled to zní nelogicky, ale ženská psychoka je taková.Chtělo by to více se zajímat i o to, co řeší ony, více sdílení - pokud vám to půjde. Jinak byste musela pracovat mezi muži, tam byste se jistě cítila jako ryba ve vodě :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, dovoluji si Vás požádat o nadhled a radu, jak se chovat na pracovišti. Pracuji 5 let jako řadová technička (možná i workoholička) ve větší společnosti, nesnáším nesystematičnost a již poněkolikáté bych si nakopala do.. a nazvala se „pracovité trdlo“. Poněkolikáté se mi stalo, že jsem se vrhla (i z vlastní iniciativy) do nějakého úkolu, nastavila uživatelský projekt, ve kterém se všichni vyznají, který funguje, je jím propojeno několik pracovišť, zefektnila se komunikace mezi provozy i úspora, ale výsledek žádný. Tím myslím např. finanční ohodnocení, příp. nějaký posun (ačkoli krátce po uvedení do chodu prvního projektu, mě byla nabídnuta jiná pozice, bylo mi řečeno, že v rámci reorganizace, ale po čase se ukázalo, že býv. místo se hodilo pro známou vedoucího a já jsem si pohoršila s pracovní dobou i se vztahy na pracovišti), nicméně s vervou sobě vlastní jsem se pustila do zadaných úkolů. I.část
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kláro. Nejdříve přejdu na 2.část vašeho vyprávění :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, v práci mám kolegyni, která mě neustále pronásleduje. Kam se hnu, všude ji mám za zády. Už si toho všimla vedoucí a řekla, že ji bude muset víc zapřáhnout. Nevím, jak jí dát najevo, že mě svým chováním obtěžuje. Když máme mít volno a ona se zeptá, co budu dělat a já jí řeknu, že mám ty dny nabité, nechápe. Když naopak řeknu, že ještě nevím, co budu dělat, řekne, že mi zavolá. Na to jí řeknu rázné ne a skutečně nezavolá. Všichni ví, že je trochu vyšinutá, každému vykládá, že nemá peníze i mně a co jako čeká, že s tím udělám? Že jí budu snad půjčovat nebo co? Také chce vědět, s kým se bavím a o čem, nedá jí spát, že o mně měl zájem jeden náš kolega, je věčně rozhádaná s matkou, denně mi vykládá jednu a tu samou historku. Je jí přes 40, já jsem oproti ní mladá, nemůžu si z ní udělat kamarádku. Byla bych pro smích. Kolegyně nechápala, že jsem s ní šla jednou na kafe a druhá zase nechápe, proč jsem na ni občas tvrdá. Jenže, co dělat? Děkuji za radu.
Božena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Boženo. Vaše kolegyně je sociálně deprivovaná, tak trochu bezprizorní a "přilepí" se závislsotně na každého, kdo jí projeví přízeň a zájem o její osobu. Budete si muset umět vymezit jasné hranice - v přátelské a vlídné formě.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, občas se zde objeví dotaz z oblasti pracovních vztahů. Tak Vás také žádám o radu z téhle oblasti. Myslím si, že po profesní stránce jsem považována, za odbornici. Nicméně nedokážu vyjít s kolegyní v oddělení. Stalo se mi, že jsem ji zaučila. Celé know how jí bylo naservírováno a ještě z toho profituje…chvíli chtěla kamarádit, asi aby se revanšovala. Pak najednou obrat v podobě nezdravení, ignorování, jízlivých poznámek... Když jsem se zeptala, co jsem jí udělala, neodpověděla. Při dalším např. obědě opět ironie a rejpání … pouze na mne … zatím tyhle útoky odrážím – s křečovitým úsměvem na rtech, ale jsem z toho špatná a nechápu, proč. Konfrontovat se nechtěla. Nic zlého jsem jí neudělala, naopak při nástupu dostala pomocnou ruku. Poraďte prosím, jakým způsobem mám s takovou kolegyní jednat. Děkuji Petra
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro, dobrý den.. Asi to není o tom, že aby dostala know how , byla pragmaticky přátelská. Nejspíš nejste na podobné vlnové frekvenci, jste každá jiná. V rámci ženského kolektivu bývá často těžké vyjít s každým. Vztahy jsou nepřehledné, nevypočitatelné, do toho, jak se kdo ke komu chová, vstupuje hodně netransparentních proměnných - partnerské problémy, rodinné problémy, hormonální disbalance, ženská rivalita, žárlivost a soutěživost, atd.atd. Pro vás by bylo nejlepší, kdybyste se tím netrápila, nezabývala tolik. Nevztahujte to tolik k sobě. Pokud jsem to pochopila dobře, nejste závislá v práci jen na ní, jste větší tým? Pokud se ona chová až ignorantsky, o něčem to u ní vypovídá - má problém, který ji destabilizuje. Její problémy ale nejsou vaše věc.Buďte k ní korektní a slušná, ale s úrovní a noblesou - proč byste musela mít křečovitý úsměv na rtech, pokud do vás on "rejpá"? Můžete si myslet své, aniž byste se měla trápit a doprošovat.
vztahy na pracovišti
Pracuji v laboratoři ve směnném provozu. Vždy na každé směně jeden vedoucí a dva podřízení. V poslední době cítím, že mě moje vedoucí směny šikanuje. Prostě si na mě zasedla, dává mi nesmyslné příkazy, štěká po mě, posmívá se mi a je hnusná. Nejhorší na tom je to, že si za to můžu vlastně sama. Tato kolegyně se vždycky na někoho zaměřila. V minulosti kvůli ní odešly dvě pracovnice jinam a další se zhroutila. Na šikan jsem několikrát upozornila naší vedoucí laboratoře. Jenže ta místo, aby ji potrestala, ji jen vyměnila a považte - dala ji na naši směnu !! A aby toho nebylo málo řekla ji, že jsem na ni upozornila já !! Předtím jsme měli výborného šéfa směny, ale já si ho nevážila. A teď to mám. Chodím do práce ve strachu a ve stresu co si zase vymyslí a že mi to dá "vyžrat", za to že jsem na ni žalovala. Nejhorší je, že vedení to vůbec neřeší, takže stěžovat si nemá smysl. I když se snažím svojí novou vedoucí udobřovat, cítím, že mi to nikdy neodpustí a bude ještě horší. Děkuji za radu - otázka upravena poradcem
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Z povzdálí těžko posoudím, co kdo udělal dobře- co vy, co vaše šéfová laboratoře. Rozhodně nebylo z vaší strany diplomatické poukazovat na šikanu v jiné směně, než jste vy. To by mělo být zájmem vedoucí laboratoře, aby se věnovala interpersonálním vztahům na pracovišti. Tak jste nepřímo ukázala i vy na ni, že je podle vás netečná a  problémy na pracovišti ignoruje. Nyní je konstelace pracovníků daná a vy se budete muset zapouzdřit a nevšímat si útoků z její strany. Dělejte si dobře svou práci, to je vše, co můžete. Příjemné to není, chodit do takové atmosféry je stres. Buď si z kolegů vytvoříte spojence, nebo se můžete začít poohlížet po jiné práci, kde bude klidněji. Držte se.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, před 10 měsíci jsem nastoupila do nového zaměstnání, stejně tak moje kolegyně, se kterou sdílím kancelář. Již od prvního okamžiku mě ale často uráží, nevybíravě hodnotí můj oběd.atd.. dokonce mě také několikrát urazila před šéfem. Ráno mě často ani nepozdraví a zkrátka v kanceláři panuje téměř hrobové ticho, kromě neustálých stížností na organizaci a nefungování procesů atd.
Z počátku jsem se snažila s ní komunikovat a tu hustou atmosféru rozehnat, ale poslední dobou již nemám sílu a snad už ani chuť. Nikdy jsem od ní neslyšela žádné pozitivum. Cítím, že již nemám sílu žádné negativní informace poslouchat. Kolegyně, která s ní je často v kontaktu, se zhroutila... Nevím, co mám dělat, aby mě nepostihlo za delší dobu to samé. Nevím, proč jsem jí takovým trnem v oku a co s tím mohu dělat, abych se cítila v její blízkosti dobře. Předem děkuji
Terka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Terko.To je mi vás líto, ale, bohužel, kolegy v zaměstnání si nevybíráme. Když máme štěstí, je to skvělé, v práci trávíme většinu svého dne, tak je samozřejmě pozitivní, když se můžeme do práce těšit. Ale ne vždy se to povede. Vaše kolegyně je prosáknutá negativismem a vy se proto musíte obrnit tak, že se vsadíte do jakéhosi pomyslného akvária a její kritiku, stížnosti a negace necháte spouštět po skleněných stěnách toho akvárka. Ignorujte, co říká. Důležité je, jestli máte v rámci pracovního kolektivu přátele v jiných kancelářích, za nimiž občas můžete zajít, s nimiž zajdete na oběd. Komunikovat s ní asi nemá smysl, jak píšete, že jste se o to zpočátku snažila, tím byste ještě více vyčerpávala svou vlastní pozitivní energii. Noste si do práce kytky, mějte tam nějaký svůj talisman, věci, které máte ráda, abyste si vytvořila na svém stole své pozitivní mikroklima :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, vím, že jste partnerská poradna, ale snad mně poradíte.Před 3 roky jsem nastoupila do firmy, na pracovišti jsem se rychle zaučila, s kolegou v kanceláři jsme si celkem padli do noty, hlavně práce mě naplňovala a opravdu mě bavila. Po roce za mnou přišel vedoucí, že by mě potřeboval na jiném místě, souhlasila jsem,po mateřské jsem nějakou chvilku nemohla práci sehnat, takže jsem si nechtěla dělat u vedoucího zle a bylo to za stejné peníze na stejném pracovišti jen jiná náplň. Práce mě zdaleka nenaplňuje jako ta minulá, na pracovišti jsme 3 kolegyně a moc dobře spolu nevycházíme a v rámci reorganizace se naše pracoviště bude měnit – prodlouží se pracovní doba do večera což mě s malým dítětem příliš nevyhovuje … zatímco na mém bývalém místě je pracovní doba stejná a kolegyně, která přišla místo mě si navíc od nového roku výrazně platově polepšila. Myslíte, že mohu žádat o přeložení a lze vůbec nyní argumentovat tím, že jsem si jen kvůli vedoucímu takto uškodila? Děkuji Jitka
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko. Nejsem si jistá, zda vám budu umět dobře poradit, musela bych toho o vaší firemní kultuře asi vědět trochu víc. Vy víte, proč jste byla po roce přeřazena na jiné pracoviště? Myslíte, že vedoucí potřeboval vaše místo pro nějakou známou? Tenkrát jste se asi neptala na důvody přeřazení. Na novém pracovišti jste 2 roky a nikdy jste si asi nestěžovala. Argumentem pro prosbu o přeložení může být prodloužení pracovní doby, což je pro vás jako matku s malým dítětem složitá situace. Nevím, do jaké míry můžete upozornit na platovou stagnaci, to jsou citlivá témata. A nevím ani, jak moc disponujete zdravou sebedůvěrou a klidem, s nmíž byste vznášela svůj požadavek. To je hodně důležité. V žádném případě bych se nezmiňovala o tom, že jste si uškodila kvůli vedoucímu!
vztahy na pracovišti
Dobrý den, pracuji jako učitelka v mš a byla mi přidělena nová kolegyně, dálkově studující bez praxe.
Protože je dojíždějící, chodí pozdě do práce a paní ředitelka to vyčítá mě, jsem její uvádějící učitelka,tak s ní mám komunikovat a do všeho ji zasvětit. Já ale nejsem ředitelka, nevím jak ji naučit dodržovat pracovní dobu a mám to prý oznamovat, což dělat nebudu. Když
jsme ale byly spolu v ředitelně, nic jí nevytkla, naopak
jí přislíbila osobní ohodnocení a navzájem si notovaly. Nerozumím tomu, ale zjistila jsem, že si paní ředitelka netroufne na učitelky ,co si nenechají nic, líbit, ale jen na ty co nedělají problémy a těm naloží i nejvíc práce. Jak se bránit, nepřipouští jiný názor a většina tiše nadává, ale bojí se něco říct, je to zbytečné ,má jen svou pravdu.
Alice
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Alice. Je nejvyšší čas, překlopit se do role té, která nedělá problémy, ale hájí si svá práva. K tomu budete potřebovat více asertivit\y. Jestliže jste učitelka, která novou kolegyni zaučuje, nemůžete řešit její dodržování pracovní doby, to je přeci nasnadě. Nenechávejte si nic líbit a plňte to, co jste dostala za úkol. Nic víc, nic méně
vztahy na pracovišti
Dobrý den, brzy mi vyprší pracovní smlouva. Samozřejmě, že z toho nejsem nijak nadšená a jsem ráda, když o o tom nemusím s nikým mluvit. Bohužel se našla jedna kolegyně, která mi to připomíná, že už mi moc času do konce nezbývá a zeptala se mně, proč nejdu na vysokou. Tak jsem jí řekla, že jaký by to mělo smysl, když mi bude 25 a že jestli si myslí, že mě rodiče budou živit až do smrti. Ona: " No a ne?" Já na ni: " No jistě, že ne. Já už bych se ráda konečně osamostatnila, měla vlastní domácnost, přítele a stálou práci a vy si myslíte, že to tak půjde do nekonečna, že mě budou živit rodiče?" Koukala na mě nechápavě. Přitom, co na tom nechápe? Mám tady mladší i starší vrstevníky, co už jsou vdané, žanatí, mají děti, vlastní domácnost, jen já pořád nic. A co je na tom špatného, když chci, aby tomu taky tak bylo? Jenomže to jí nevysvětlím a taky: Jak jí mám říct, aby se už konečně o mě přestala starat, tak, abych z toho neměla nějaké problémy? Děkuji za radu. - otázka upravena poradcem
Sabina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Sabino. Ta kolegyně rozhýbává kolečka vašich vastních nejistot. Tak ji prostě jen zastavte, odmítněte komunikaci na toto téma - ale s úsměvem a klidem. Nic jí přeci vysvětlovat nemusíte, obhajovat se také nemusíte. Je to váš život - neboli - hlavu vzhůru :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den ,
mů problém vězí v tom , že je má kolegyně o skoro 30 let starší než já.Tudíž si myslí,že je na našem pracovišti bůh a nikdo jiný ne ona pravdu nemá.Neustálý konflikt je mezi námi kvůli skladu,kde jsou pavouci,a já už jí od začátku říkám,že jsem hrozný arachnofobik.Přesto mě neustále do skladu posílá a napomíná za to,že jsem neudělala něco správně.je to začarovaný kruh,neboť já opravdu ve skladu nejsem schopná pracovat a když jí to řeknu,tak její odpověď je ta,že to prostě musím překonat.Přitom by i ona mohla více ve skladu pobývat.Ale je vedoucí a ona se přece nezašpiní.Dovolené-to je kapitola sama o sobě.Ona vše naplkánuje bez toho aniž by projednala se mnou a pak mě postaví před hotovu věc.V podstatě už pak nemůžu reagovat,protože ona už to má naplánované a hotovo.Nejsem v životě ušlánutý člověk,ale s ní si prostě nevím rady. Prosím poraďte jak se k takové kolegyni chovat či jak se ji postavit.
Děkuji.
PetraA
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, PetroA. Mluvíte vlastně nikoliv o kolegyni, ale o vaší šéfce. Neznám hierarchii v rámci vašeho pracoviště, neznám vaše vztahy právě s ní, délku doby, kdy spolupracujete, vaši pozici. Těžko vám mohu konkrétně a účinně poradit, jak to změnit. Pro vás to musí být frustrující, protože již podle dikce vašeho popisu je vidět, že se o sebe umíte postarat a potřebujete si říct své. Možná mezi vámi probíhá tichý boj, v němž má každá své výhody, ale zvítězit musí ona - v tom, kdo má pravdu a jak se budou věci dít...Zkuste se na ni podívat jako na normálního člověka se svými chybami i přednostmi, se svým životním osudem. Zkuste se jí nějak víc přiblížit, porozumět jí,. To by vám mohlo přinést úlevu v osobním kontaktu, a pak i třeba změnu v tom, co popisujete :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, přestávám chápat chování jedné mé kolegyně. Když jsem nastoupila do práce a neznala ji, samozřejmě, že jsem jí vykala. Asi tak po měsíci za mnou přišla a řekla mi: " Proč ty mi vlastně netykáš? Tobě to nejde, co?" Nevěděla jsem, co jí mám na to říct. Nepamatuji se, že by mi tykání nabídla. Pak jsme se vůbec na ničem nedohodli a ani já sama jí nenavrhla, že si budeme tykat. Jsem mladá, ona důchodkyně, tak nevím, zda by se to vůbec hodilo. Jenže ona teď, i když od té doby už uplynulo přes půl roku, jakoby mi to pořád vracela. Např. jeden týden, klidně i celý měsíc mi normálně tyká a pak má zase období, kdy mi začne vykat . o toho se např. celý měsíc se mnou nebaví, pak se jí to zase rozelží v halvě a baví se se mnou, ale jako s debilem s prominutím, nebo se se mnou baví úplně normálně. Nevím, co už si o tom mám myslet a co s tím dělat. To se mi snad mstí za to, že jí nechci tykat nebo co? Nebo snad nechápe, že vykáním jí vyjadřuji úctu? Všichni si myslí, že je kráva. Co s tím? - otázka upravena poradcem
Laura
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lauro. Vy jste mladší jak věkem, tak služebně. Na vašem místě je zdrženlivost a čekání na to, zda se něco změní, od ní. Pokud by vám tykání jasně nabídla, můžete to i tak zvážit, pokud by vám to dělalo problém - argumentem může být to, že za půl roku jste si již zvykla na způsob vzájemného oslovování a už to berete jako zavedené. Neměla byste dát najevo žádný strach ani nejistotu, pokud se s ní nechcete spřátelit. Ale podle toho, co píšete, tak se mi to moc nezdá. Takže si jasně držte své hranice a ničeho se nebojte, nic si z toho nedělejte :-)
vztahy na pracovišti
Mám dvě otázky. Začala jsem pracovat jako zubní sestra s novou doktorkou absolventkou a pracujeme na dvou křeslech ve dvou ordinacích. Takže jsme na cizím území. Na starosti v zácviku mě měla sestra, která tam dělá několik let, je mladá 25let. Její zaučení probíhalo, že jen řvala a štěkala rozkazy. Pořád říkala že musí být ta zlá, protože to má nařízeno zřejmě od vedení. No přestala až před termínem první výplaty která byla 4000 za sto hodin práce. Tak řeším uřvanou kolegyni, která zase začala buzerovat kvůli nemyslům, netýká se to mých profesních schopností, ale že klíč ležel jinde než ležet měl, kdo si má vše zapamatovat, kdy každá kolegyně si hýčká svou ordinaci a já jim lezu na jejich výsostné území. Takže dvě otázky, co s uřvanou kolegyni? Od ledna bychom měly mít novou ordinaci samostatnou, takže nechat to plavat s zřvance stejně člověk nic neudělá a co s tak mizerným platem?Mám Dohodu o pravedení práce a penáze mi dají na ruku kromě těch 4000.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Uřvanou kolegyni ignorujte, máte právo na věcné informace o svých povinnostech i o tom, co se kam dává. Do ledna není už tak dlouho, tak zatněte zuby a vydržte to, nic jiného vám stejně nezbývá. Bylo by zbytečné si v případě konfliktů vytvářet potencionální nepřítelkyni. Spíš buďte s odstupem člověka, který bude mít za chvíli své soukromé území, a dívejte se na ni jako z vrtulníku, prostě s nadhledem, bez emocí. Pomůže vám to pochopit její emoce. Třeba se z vás v budoucnu stanou kolegyně v přátelském duchu. Ale kolegy si nikdy nevybíráme. Vybíráme si přátele a partnery. Tady je to o přidělených pozicích a tak to tak berte :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
začínám mít pocit, že se moje kolegyně začaly přetvařovat. Např. jedna z nich, kde může, tak mi leze do zadku, ale za mými zády mě asi pěkně pomlouvá. Soudím tak z toho, že se s někým o něčem baví, pak přijdu do místnosti a hned zmlkne nebo se prozradí otázkou: " Jé, ty jsi tady?" Ale do očí mi to neřekne, co jí vadí. Nikdo mi to neřekne. Jeden den mě pochválí za odvedenou práci, druhý den mi řeknou: " Pojď se na něco podívat." A k tomu dodají: " Tebe to maminka doma neučila?" Mám toho už po krk a moje mamka taky. Říkala mi, že už toho má plné zuby, jak si ji moje kolegyně pořád berou do pusy a že na ně pojede a zeptá se jich, co si o mně a o ní myslí. Máme obě dojem, že si myslí, že mamka se doma strašně nudí a ani neuvaří na rozdíl od nich, co se chovají, jakoby byly jediné na světě, co makají. Přitom já tam dělám stejnou práci, jako ony, ale přijde mi, jako bych na ní neměla vůbec žádné zásluhy. Už jsem jim chtěla říct: " Však vy se nepředřete." Protože, co jinak s tím?

- otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Někde bude asi prvopočátek toho všeho, když říkáte, že se kolegyně ZAČALY přetvařovat. Nevím, jaká byla atmosféra na pracovišti dříve a zda jste patřila mezi oblíbené, nebo neutrálně brané. Ale vznikl tam nějaký pocitový chaos, v němž se těžko mohu vyznat i já. Předpokládám,že jste v týmu nejmladší? Někdy se na vás může svézt i zlost a nepříjemnosti druhých, které s vámi přímo vůbec nesouvisí, můžete se tak někdy stát i obětním beránkem. Na dotazy "tebe to maminka nenaučila" ",které jsou manipulativní a neukazují přímo na problém, reagujte přímou otázkou - jestli jste podle nich někde udělala chybu. To je vše. Vaši maminku do toho vůbec nepleťte, jste dospělá, nemá smysl se jí s tím svěřovat, natož, aby ona do toho aktivně vstupovala. To byste získala ještě horší body. Zkuste být asertivní.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, prosím o radu jak se obrnit v práci proti kelegyni,která se se mnou neustále srovnává a soupeři s tím, že ona má více práce než já a náročnější,umí o každé práci mluvit např. já musim dělat to a ty nemusíš přitom máme každá jinou prac. náplň ona dělá účetní práci a já sice taky ale jinou oblast. Pořad mě napadá kolikrát si myslím že schválně mě chce vytočit a podaři se ji to zrovna včera např. ty se nemusíš starat o podpisy na fakurách -vyznělo to jak se nemám dobře oproti ni,vim jde o prkotinu ale jsem už na to alegická a vůbec co si to dovoluje, já bych si to nedovolila . a před ostatními vim že mě pomlouvá a snaží se je poštvát proti mě ,jedna kolegyně mi řekla, že ji nadala proč se se mnou bavi jako by již několik roků , chci mit klid na práci ,po takovém jejím slovnim útoku se pak nemůžu soustředit a pořad přemyšlím co jsem ji měla odpovědět abych měla
od ni pokoj a přenášim to i domu, kolikrát nemůžu ani usnout a pak jsem v práci unavená a celý den jsem na nic. - otázka upravena poradcem
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Zkuste to nejdřív obrátit do opačného gardu a přemýšlet nad tím, proč to má asi kolegyně zapotřebí, proč se s vámi srovnává. Nemohla by vám něco závidět? Jistě do toho vstupují i věci, jako je osobní život, osobnostní rysy a vzájemné sympatie a antipatie. Každy je člověk se svými chybami. Nemá ona nějaké trápení v soukromém životě? Říkám to jen proto, že tam mohou být polehčující okolnosti. Pokud si dva lidi spolu nesednou, je to v rámci jedné kanceláře problém, ale ne natolik fatální, aby vás to muselo rozhodit a doma jste kvůli tomu nemohla spát., Zkuste komunikaci s ní minimalizovat, na její případné "útoky" nereagovat jinak, než úsměvem a jedinou větou - každá máme jinou pracovní náplň. A tím skončete. Kdybyste rozvíjela něco dál, a vy byste se dále obhajovala - v jakémkoliv jiném případu - ona bude moci pokračovat v destruktivním komunikačním modu.Proto můžete resistentně říct ještě jednou totéž. Kamarádky z vás těžko někdy budou, takže se tím nezabývejte, a vaše nadřízená také není, to by pak byla jiná situace. Potřebujete v kanceláři jen jiné spřízněné duše :-) Tak hlavu vzhůru .
vztahy na pracovišti
Nedávno jsem měla na pracovišti konflikt se svou nadřízenou. Její vztah ke mně se z nějakého důvodu změnil. Kam se hnu, je mi v patách, spolu s ostatními kolegyněmi neví, co by na mě svedla a pořád mě jenom buzeruje. Mám nějaké špatné vztahy v rodině, do práce se jezdím proto i odreagovat, ale pokaždé, když vím, že bude na směně, jedu do práce se staženým žaludkem a mám z ní strach. Bojím se, že kvůli ní brzy přijdu o nervy. Ono už se tak totiž u jednoho mého kolegy stalo. Aby toho nebylo málo, spolu s ostatními mi dala najevo, že bych měla zkusit si najít práci jinde nebo jít na vysokou. Chtěla jsem se jich zeptat: " O co vám jde? Vy mě tady nechcete?", ale nedostala jsem se k tomu. Nevím, zda to mám řešit se šéfem.Mohu sice za ním s čímkoliv přijít, ale netroufám si, aby se to celé neobrátilo proti mně. Ve vzteku jsem už totiž té kolegyni řekla, že toho mám už plný zuby a nervy v háji. Jenže ona to bohužel nechápe, z čeho prý můžu mít nervy. Chci se jí omluvit. Vyřeší se tím něco? - otázka upravena poradcem
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Moniko, nemá smysl jít za šéfem, tím by se nic nevyřešilo, alespoň to tak cítím. Nepíšete, o čem byl prvotní konflikt mezi vámi a nadřízenou, tak do toho moc nevidím.Práci nemůžete brát jako místo pro odreagování problémů v rodině. Jste - li ve vnitřní nepohodě, vše  se vrací i do těch dalších vztahů, v nichž se pohybujete. Kompenzaci napětí můžete nacházet mezi přáteli, ale ne v práci. Je vám manipulativně naznačováno, že byste měla odejít. Uvažujete o tom, že byste si našla nové působiště? V nynější práci bude složitější hledat nějakou rovnováhu, pokud nebudete vnitřně silná. Jestli se vám to podaří, pak můžete nastolit asertivitu v komunikaci, a může se to změnit. Doporučuji vám knížku Jána Praška Asertivitou proti stresu :-)
vztahy na pracovišti
Mám problém se svými kolegyněmi v práci. Přijde mi, že se hodně přetvařují. Na jednu stranu mě sice mají rádi, na druhou mi to přijde, jak, kdyby se snažily mě o moji práci připravit a znepříjemňovat mi ji. Pořád od nich slyším samé: Já se z tebe zblázním nebo Já z tebe zešílím, ale neřeknou proč a pak přijdou A nezlob se na mě. Nejlepší je, když někdo něco udělá, např. něco se ztratí a nastane otázka, kdo tu věc ztratil. A všichni mlčí, nikdo se nepřizná a nakonec se vždy najde někdo, kdo řekne, že jsem to byla já. Jedna udělá záměrně bordel a pak mě obviní, že jsem ho neuklidila nebo zapomněla uklidit. Kamarádka mi radila, abych ze sebe nenechala dělat služku a nenechala s sebou zametat. Já se ale bojím vzepřít, aby se to nakonec neobrátilo všechno proti mně a nebylo tam k vydržení. Poraďte, jak se mám bránit? Jsem tam jedna z nejmladších a to je asi to nejhorší. Taky pořád řeší, můj plat, že z nich mám nejvíc, ale za to přece nemůžu, ne?
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Katko. Vztahy v ženském kolektivu nejsou nikdy jednoduché, veškeré věci, které přicházejí na vaši adresu, si dělte na polovic. Jestliže jste nejmladší, ale máte nejvyšší plat, pak se nedivte, že vám závidí a snaží se vám to občas dát "sežrat". Zkuste být více asertivní, více se umějící bránit. Nepouštějte si je tolik k tělu. je dobré, když si z některé z nich uděláte svou spojenkyni, abyste se cítila bezpešnější a sebejistější.
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
4 roky jsem v mezinár.firmě, je mi 40 a ve svém oboru platím za specialistu. Můj problém je v tom,že mám za tu dobu již 5!. šéfa. To by se dalo ustát, ovšem poslední 3 - je to vždy cizinec poslaný z centrály, s pohrdavým postojem vůči Čechům (oni jsou Francouzi) a bytostnou nedůvěrou v jejich schopnosti. Musím neustále dokazovat, že mám nějakou reputaci, a výsledky z minulosti. Je to ztíženo tím, je pracuji v oboru, kde je 90% mužů. Navíc jsem celkem atraktivní, dovolím si říci, a je mi naznačováno, že jsem tam beztak "na postelový lístek". Nemám už sílu neustále něco dokazovat a bojovat s takovými předsudky a šovinismem. Když se to po několika měsících uklidní, šéf-cizinec odchází, protože je tam moc práce a oni raději tráví 2-3 hodiny na obědě diskuzemi, ale tvrdí, že pracují za tři. Mě šéfem neudělají, chtějí tento post kontrolovat z centrály. Jsem psychicky vyčerpaná, špatně spím. Z fin.důvodů zůstávám, navíc úzkoprofilový obor, těžké najít práci jinde. Co s tím? - otázka upravena poradcem
Valerie
PhDr. Jitka Douchová
Valerie, před chvílí jsem vám odepisovala, jakožto Káje. Tak jo, teď jste to více specifikovala. Ano, mám zkušenosti odjinud, že pracovat pod Francouzi je pro Čecha opravdu mimořádně náročné. Měla byste se opravdu o sebe více začít starat. Jste nejspíš žena, zaměřená na výkon, s maximalistickými nároky na sebe. Ale naučte se investovat svou energii účelněji. Víc by vám nejspíš poradil psycholog, s nímž byste vše řešila v přímém dialogu. Držím vám palce, ať vše zvládnete s menším nasazením. Chce to asi víc umět prodat to, co umíte - jen tak, v lehkosti, abyste se u toho nezničila. a s těmi muži nesoutěžit - máte to zapotřebí? :-)...
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
jak spoustu lidí tady trápí vztahy na pracovišti i mě. Jsem 4 v jedné velké mezinár.společnosti. Za tu dobu se mi 5x! změnil nadřízený, a vyměnily kolegyně, to už ani nepočítám. Ve svém oboru platím za specialistu, avšak pokaždé, co se mění vedení přímé i nad tím, musím neustále dokazovat, že jím jsem - veškeré předchozí zásluhy a práce je okamžikem nástupu nového šéfa anulována, a vzhledem k tomu ,že jsem žena pracující v oboru, kde je 90% mužů, musím ještě bojovat s jakýmsi šovinismem a snad i rasismem (příchozí nadřízení jsou většinou cizinci jedné nejmenované národnosti). Jsem unavená z toho, jak po každých 9 měsících musím bojovat za své vlastní portfolio a obhajovat jeho kvalitu. Teď je přesně to období, kdy máme měsíc nového šéfa. Dlužno říci, že práce je to psychicky velmi náročný, ve vypjaté atmosféře. Za tu dobu co tam jsem, firma 3x vyměnila kanceláře a stěhovali jsme se. Je to velmi stresující, ale z finančních důvodů tam zůstávám ,ale ničí mě to. Děkuji za radu. Kája - otázka upravena poradcem
Kája
PhDr. Jitka Douchová
Kájo, to, co popisujete, jsou objektivní problémy, které nemůžete přeprat jinak, než svým odstupem a nadhledem.Kde ho vzít, je otázka. Musíte si pro sebe držet benefity, které z tohoto zaměstnání vyplývají ,a nezabývat se vztahy ve firmě příliš dlouho. Máte se oč opřít - znáte vy sama velmi dobře své kvality - to je vaše zábradlí, kterého se držte. Důležité je vaše soukromí, mít možnost ventilovat to vše, co vás trápí s někým, kdo k vám má opravdový lidský vztah. A pak je tu asi hodně sport - podle vaší libosti. Potřebujete se naučit pracovat s napětím a negativními emocemi - např. vztekem. Existují různé relaxační techniky, které by vám mohly být nápomocny. Máte to těžké, a tak to ve velkých mezinárodních společnostech opravdu chodí. Zkuste si dát i své limity - nic nesmí být na váš úkor. Jste člověk, nejen specialista. Tak o sebe pečujte :-)
vztahy na pracovišti
Nikdy mi nedělalo problém se začlenit do kolektivu. Jenže momentálně jsem v nové práci a vše je jiné. Jsem tam nejmladší, s většinou kolegyň si tykám, jsou to bezva ženské, ale našly se věci, co nevím, jak mám dělat.. 1) o čem se s nimi mám bavit, když nemám vlastní rodinu nebo mám naopak daleko do důchodu nebo ještě ve svém věku nemám takové nemoci a bolesti, jako ony. 2) Nechci, aby si o mně mysleli, že je pro mě všechno samozřejmost. Párkrát mi uvařili svoje kafe a když došlo, donesla jsem kafe do práce já na revanš. Jenomže jsem se nedočkala žádného vděku, nikdo si toho ani nevšiml, jenom jediná kolegyně, co na to řekla, že to jsem nemusela. 3) Chci, aby věděli, že mám uznání, tzn. že kolegyně nám vykládala, že musí na to a na to vyšetření. Zeptala jsem se, jak to a ona na to: " Prostě musím." Tak proč to teda vykládá i mně, když jí pak asi vadí, že chci vědět podrobnosti? Kdybych jí odpověděla stejně, bude si myslet, že jsem drzá. Nechci být frajírek, ale co mám dělat? Poraďte. - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro, dobrý den. Je to opravdu těžké, začlenit se mezi nové lidi, vždy. Vztahy tam jsou již nějak nastaveny, a získat si přízeň není tak jednoduché, jako když se utváří nově komplet celý pracovní tým. V tom případě si každý hledá svou pozici a vztahy se teprve formují. Ale vy jste byla ostatními přijatá, říkáte, že jsou to bezvadný ženský, tak by to zase nemuselo být až tak těžké. Jasně, nesdílíte jejich problémy, ale není nutné se bavit jen o problémech a dětech. Je možné vnést nový vítr do jejich zajetých témat něčím novým a záživným. Zkuste se více uvolnit a mluvit o neutrálních věcech, které jsou zábavné a zajímavé. Jestli jste nikdy předtím neměla problém včlenit se do kolektivu, nemůže to pro vás být tak těžké. Hrany se obrousí, nebojte :-)
vztahy na pracovišti
2.část Jednu chvíli mě nadbíhal vedoucí, samozřejmě, že mně to lichotilo, ale nereagovala jsem na to – přišlo mi, že přilívám do ohně (po čase jej sbalila kolegyně). Je mi to líto, že cokoli udělám, je špatně.Já nejsem nikterak hubatá ani dravá ačkoli si myslím, že mám větší rozhled než ony. Asi působím dojmem, že si každý ke mně může všechno dovolit a že se nikdy nenaštvu. Sama nevím, jak se chovat, ráda bych dospěla k tomu, aby mě ostatní pouze nevyužívaly. Poraďte prosím jak na to. Může na to být i následkem výchovy? Mám hodně přísnou mámu, jako holka jsem bývala hodná, jedničkářka, nekonfliktní, po střední svatba, manželství, 2 děti – tak jak to bývalo obvyklé a asi se to i ode mne očekávalo. Bohužel v životě mi to „být hodná“ je spíše k pláči. Děkuji Lucie
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Tak jsem trefila hřebíček na hlavičku, Lucie. Kdo se projevuje submisivně slabě, pak schytává nespravedlivě spoustu věcí, protože je vnímán druhými jako slabý.Se svou sebedůvěrou byste měla začít pracovat, nejlépe ve spolupráci s psychologem. Přeji vám v tom hodně štěstí, a nebojte se o sebe. To dáte :-)
vztahy na pracovišti
Dobrý den, můj dotaz se netýká partnerského vztahu, přesto Vás prosím o radu. Ve svých 37 letech začínám být nespokojena v zaměstnání. Pracuji na pozici referentky (cca 10 let), kvůli rodině mně zaměstnání vyhovovalo. Dnes jsou děti větší a zaměstnání mě nenaplňuje. Práce ano, ale v kanceláři jsme 4 a moc hezky spolu nevycházíme. Kolegyně mě hází klacky pod nohy. Když se snažím o kamarádský přístup, je to vždy jen chvilkové a po čase se moje vstřícnost ještě obrátí proti mně v podobě pomlouvání, nezdravení… Když nastoupila nová, zaučila jsem jí a po čase když jsem potřebovala pomoc, tak nic … raději mlčím a nechám na sobě už dříví štípat. 1.část
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Lucie. Jdu číst další část vašeho dotazu...Jen mne tak napadá, jestli nejste v práci mezi kolegyněmi příliš submisivní?



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.