Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| fáze "namlouvání"| zamilovanost| osamělost| problematické vztahy s rodiči| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| sexualita| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| rozvod a děti| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| první láska| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| osudová láska| ekonomicky silnější žena| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv osoby rodiče na výběr partnera| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

problémy v komunikaci
Dobrý den. Paní doktorko, PMS je zkratka pro tzv. premenstruační syndrom. :-)
Táňa
PhDr. Jitka Douchová
Děkuji za vysvětlení, Vladimíro - Táňo :-)
problémy v komunikaci
(pokr.1.8.2017) byt, který se rekonstruoval nebyl obyvatelný a pouze jeden pokoj, ponechán a tam jsou věci její i naše...po hotové rekon, je zpět v bytě...manžel mi přijde že se chová dost pokrytecky, když chce ode mě abych navrhla, řešení situace...je to přece jeho matka, nehledě na to, že jsme se dohodli, že já s ní komunikovat nebudu...ale on sám nepřijde s ničím, jak se tam zastavit a přitom zase s ní nerozčeřit hladinu...takže já mám vymyslet řešení, jak to navléct...ale to je jen jeden z komunikačních problémů....vůbec na můj vkus řeší, přemílá, rozebírá...nějak se to vše vytrácí...přemýšlím, co dál
Vladimíra
PhDr. Jitka Douchová
No, je to pro mě trochu zmatené, Vladimíro. Na jednu stranu říkáte, že manžel na váš vkus moc řeší, přemílá, rozebírá, na druhou stranu jste říkala, že vy se mu snažíte vysvětlit vaše prožitky, pocity, potřeby, principy. Takže také věci řešíte. Jestli tomu všemu tedy rozumím dobře, váš vztah je jak na houpačce. V úvodu vašeho dotazu jste psala: "Byť se v základech shodneme v komunikaci..."V závěru mluvíte o komunikačních problémech, díky nimž nevíte, kudy dál. Vy se snažíte od emocí odejít, protože víte, že to nemá smysl, ale manžel se odmítá zastavit, pak vám vyčítá váš komunikační přístup k němu. No, třecích ploch je mezi vámi dost. Ale před měsícem jste se vzali, to jste to o sobě nevěděli po celou dobu trvání vztahu? S tchyní se nemusíte, je to nejspíš vzájemné, proto vás nechce pustit do bytu samotnou. Ona nechce ustoupit, vy nechcete ustoupit, každá z vás k tomu má nějaké důvody, které za sebou mají svou historii. Ale je vidět, že jste se s manželem dokázala shodnout na tom, že vy s tchyní mluvit nebudete. Takže něco jde, dokonce, když to přijmul, tak tomu asi rozuměl. Aspoň v tu chvíli. Ale nyní už si to jakoby nepamatuje, když odmítá tam jít s vámi, nebo jen on sám a máte si to vyřešit s matkou? Vladimíro, je to příliš zašmodrchané, ale máte přeci psycholožku, u níž jste byli na párové terapii. Pokračuje u ní oba, aby vám mohla poskytovat zpětnou vazbu a ohlazovala hroty toho, kde už se nedokážete shodnout. Potřebujete hledat konstruktivní řešení sporů. Spory jsou ve všech vztazích, je to normální, a i užitečné. Ale musí se umět opravdu konstruktivně vyřešit.
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní doktorko,
uvažuji jak dál. Jsme manželé měsíc, chodili jsme spolu 3 roky. Byť se v základech shodneme v komunikaci a v pochopení toho druhého vznikají neustále třecí plochy. Byli jsme u párové poradkyně, já u psycholožky...ale nějak cítím, že manžel na sobě nějak extra nepracuje. Byť jsem mu jasně a přímo řekla, jaká jsem, jak cítím, jak uvažuju a jaké mám pricipy a postoje, stejně se chová tak, že komunikuje tím stylem, že dokud nevyletím, tak nepřestane. Třeba jako teď, pms, sama bych se šla někam schovat až přejde, řeknu 1x, 2x, 10x podívej v klidu, zase se to blíží..ne, mluví a ryje tak dlouho, dokud nevybuchnu, ještě k tomu má alibistické a mravokárnné řeči, jak se k němu chovám, když mě vytočí. Příklad: máme věci v bytě jeho matky, z dův rekon, je to složitější na popis, jenže s ní dobré vztahy nemám ale své věci chci zpět..chci tam jít sama až tam nebude, bude třeba v práci. Jenže s tím má problém, ale že ona byla u ná po dobu rekonstrukce s námi (pokr.1.8.2017)
Vladimíra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vladimíro. Zatím - abych pravdu řekla, nevím, co je "pms", pak zcela nerozumím kontextu, ale přecházím na druhou část vašeho dotazu.
problémy v komunikaci
Dobry den.Mam dotaz ohledne komunikace ve vztahu. Bydleli jsme spolu s pritelem(28) dva roky a meli jsme dost velke neshody.Dohodli jsme se tedy ze znovu budeme bydlet oddelene, ze asi nejsme na spolecne bydleni zrali. Tento stav trva 10 mesicu. Nas vztah se hodne zlepsil, a znovu o spolecnem bydleni uvazujeme tak v horizontu nasledujiciho pulroku. Ja bych si rada vsak predtim ujasnila co bylo spatne. Myslim ze casovy odstup je vhodny pro zhodnoceni co a jak by se dalo napravit. Me ve vztahu chybela svoboda, potrebuji nektere cinosti delat bez partnera, jen s prateli nebo i sama. Jenze pritel asi zarlil a vyzadoval abych byla neustale s nim. Chtela bych vedet i co vadilo jemu. Kdykoliv na to ale zavedu rec a chci si o tom promluvit, zacne se vztekat a neni mozne o tom vklidu mluvit. Mam ho rada a chci s nim byt, nez s nim ale budu znova bydlet, chci vedet co bylo spatne, aby se toho dalo vyvarovat. Nechci mu nic vycitat, jen si vzajemne rict co ve vztahu potrebujeme. Pry to moc resim.
Miriam (27)
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Miriam. Nazvala jste svůj dotaz jako problémy v komunikaci ve vztahu, tak u toho zůstávám, i když myslím, že to vše má více rovin.. Z mého úhlu pohledu jsou vaše potřeby legitimní a zralé, vůči vašemu vztahu zodpovědné. Pokud jste odmítána s tím, že jste příliš velká řešitelka, pak něco stejně není dobře. Lidé, kteří spolu žijí a nechtějí o svůj vztah přijít, protože se mají moc rádi, by měli vždy mluvit o svých očekáváních a potřebách.To se rozhodně vyplatí do budoucna. Pokud by se opakovaly po vzájemném sestěhování opět stejné věci, v nichž se odlišujete, pak by byla nižší šance na opětovný návrat po případném oddělení se. Je to rozumné a konstruktivní, říct si, co od sebe očekáváte, a proč.
problémy v komunikaci
Dobrý den. Prosím o radu. Tchýně je hysterická osobnost a rozeštvává sourozence - mého manžela a jeho sestru mezi sebou. Špatně to tam snáším, je to normálně bojiště, kdy ona se paktuje vždycky s jedním proti tomu druhému. Už jsem i zažila, že stáli všichni tři proti mně - ty konflikty jsou žabomyší, člověk do toho vlítne i třeba díky tomu, že se pokusí dát v dobrém radu nějakého problému. Rozhodla jsem se omezit pobyt u tchánů, napomohlo k tomu i odstěhování za prací 200 km daleko. Pár let bylo v klidu, jenže s dorůstajícími dětmi manžel dělá totéž doma - rozeštvává děti mezi sebou. Snažím se to sice nějak držet, pokouším se mluvit s manželem, ale nedaří se a vzájemná nenávist dětí stoupá. Co bych mohla dělat? V poradně jsme byli jednou, dělal,že neví, proč tam je a k tomuto tématu jsme se proto vůbec nedostali. Děkuji.
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aneto. Nedokážu vám poradit na dálku, aniž bych znala podrobnosti. Nyní již nejde o vztahy s tchyní, ale o vaše vztahy doma. Manžel si podle vašeho posouzení přinesl z původní rodiny vzorce fungování, které kopíruje doma mezi vašimi dětmi. Ale o tom byste měli mluvit vy dva spolu jak jako rodiče, tak jako partneři. Manžel s vámi do poradny zašel, ale bojkotoval vaše zadání, protože to tak necítí. Pak je to vlastně z mého pohledu partnerský problém. Každý z vás nahlížíte na věci jinak a on s vaším pohledem nesouhlasí. Nicméně . jednou se do poradny dostavil:-) Splnil tím jen něco pro svůj klid a odškrtnul si čárku, že udělal, co mohl? Jestli jste ze situace nešťastná - vypadá to, že ano - pak zkuste znovu manželovi jasně zformulovat, co vás trápí, proč vás to trápí, a zda má smysl spolu zopakovat spolupráci u psychologa. Ale počítejte s tím, že by ta spolupráce musela být delší, než jediné sezení.
problémy v komunikaci
Dobrý den,chtěla jsem se zeptat na dost velký problém co mám v manželství.S manželem jsme spolu 21 let.Posledních 10-12 let nám nejde komunikace.Někdy nemluvíme celý rok,potom se snažíme ale vydrží to tak 2 měsíce a znovu je ticho.Uráží se pro každou maličkost a potom když na něj mluvím tak neodpovídá, tak přestanu komunikovat i já.Říká mi,že kdybych dělala všechno jak chce on,nebo se ho na všechno ptala jestli není něco potřeba,tak by to klapalo.Já si myslím,že by to mělo být oboustranný,když chce z něčím pomoct,tak to řeknu a nečekám,jestli se mně na to bude někdo ptát.Nekomunikuje ani z dětmi.Několikrát jsme to řešili,vždy jsem mu řekla,že všechno záleží na komunikaci,že když je problém,tak je potřeba si sednout a promluvit o tom a najít řešení,ale u nás to nejde.Nevím co dělat,kolikrát si myslím,že je ve mně chyba,to dusno doma je dost na psychiku,když si sednu k televizi a on tam taky sedí,tak si sedne tak aby byl otočený ke mně zády,nebo jde pryč.Prosím o radu co dělat.Děkuji
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Jano. Tak to není jen problém v komunikaci, to je ohromná krize ve vztahu, dlouhodobá, chronická, neřešená. Musí to být "psycho" pro všechny. Přijde mi, že manžel demonstruje svou nespokojenost tímto nestandardním způsobem. Vy jste si na to možná již trochu navykla, byť jste v tom nešťastná, ale je to hrozné. Váš manžel má nějaký problém, jenže  odbornou pomoc by musel chtít vyhledat sám, nikdo mu to nemůže "cpát" násilím. Jako pozitivní mi přijde to, že se ale oba umíte snažit aspoň 2 měsíce. Takže šance na změnu v trvalejším rázu by tam byla. Oba jste nějak zaseklí, on je v něčem frustrovaný a nešťastný. Jano, je to příliš složité na to, abych vám na dálku poradila. Zajděte si k partnerskému psychologovi a proberte to důkladněji s konkrétními příklady :-)
problémy v komunikaci
Přeji pěkný den a děkuji za skvělou poradnu, kterou ráda už dlouho pročítám, a poprvé bych se také zkusila zeptat. Jsme s manželem 27 let, máme 2 fajn děti, celkem normální život, vlastně nám nic nechybí. Začínám ale pozorovat, že je s manželem stále horší komunikace, i když se jedná o maličkosti a snažím se být v klidu, reaguje někdy výbuchem, prásknutím dveří a odchodem, jindy uraženým mlčením a jeho názor se stejně nedozvím. Bohužel v tom vidím jeho otce, který se tak taky chová, vydrží mlčet třeba 2 týdny. Tak hrozné to u nás není, maximálně druhý den jedeme dál, ale ráda bych to "utnula" včas, aby se to nestalo pravidlem. Je fakt, že má manžel zdravotní problém, který se pomalu zhoršuje, může to být věkem, to jsem schopná pochopit, ale zase ne tolerovat do nekonečna. Napadá Vás nějaký postup, jak ho přimět k diskusi bez těchto obstrukcí? Dřív to tak nějak šlo, i když nikdy nebyl extra komunikativní, ale byli jsme schopní se domluvit. Děkuji za Váš čas a jakoukoli radu! - otázka upravena poradcem
Sofi
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Sofi. Manželství 27 let, 2 fajn děti, celkem normální život :-) Je těžké, snažit se reagovat ve chvíli, kdy je člověk naštvaný a v afektu. Uražené mlčení brzdí možnost vzájemnému porozumění, to bezpochyby. Je to vlastně zavření dveří a signál ve smyslu - "teď se mnou nemluv, jsem naštvaný" -Ale  co poté, když se vyčistí vzduch? Neosvědčilo se vám se k problematickému tématu vrátit? V klidu, strukturovaně, jasně, věcně, konstruktivně? Se snahou o porozumění. Manžel možná opakuje vzorec ze své rodiny, ať chce, nebo nechce, otec tam vtisknutý je, navíc je manžel ve stresu z progrese nemoci, takže jeho míra frustrační tolerance se snižuje. Ale určitě bych doporučovala návrat k tomu, co jej naštvalo, a PROČ, co tedy oba dva můžete dělat jinak a vzájemnému střetu včas zabránit. A také byste si mohli preventivně vytvořit nějakou "stopku", signál v podobě slova, gesta, kdy si dáte najevo, že teď nebudete v komunikaci pokračovat, protože někomu z vás v tom není dobře. Držím vám v tom palce :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, v posledních letech se setkávám s velmi nepříjemnou věcí, kdy jeden na druhého udělá podvod, ale následně vyžaduje k sobě samému jen vstřícné a slušné chování. Uvedu příklad: kolegyni pod smyšlenými důvody vyhodili z práce (odchod byl sice "dohodou", ale jen z toho důvodu, že branže je malá a hrotit smyšlené důvody nemá smysl - je lepší si vyjednat odchodné a mít v zápočtovém listu důvod odchodu dohodou). Jenže nadřízený po ní vyžadoval, aby nikde nemluvila o skutečném průběhu, ale mluvila o verzi, že se s kolegyní dohodli, což nebyla pravda. A vztekal se, když stejně ty informace vypluly na povrch, že prý jsou to pomluvy. Když za ním šla, že nic špatného neřekla, bylo zle a její odchod se nakonec stal doslova peklem pro ni. Obdobně třeba moje tchýně - požadovala vrátit nějaké drobné z nákupu, který jsme pro ni udělali (jeli jsme kvůli tomu skoro 100 km) a protože to nebylo hned, zalhala a vymyslela si velmi průhledný důvod, proč ty peníze potřebuje vrátit TEĎ HNED. krátce nato došlo k nějakému nedorozumění, které však tchýně eskalovala, jak se to prý k ní chováme, že prý říkáme, že ona je ta špatná, že ona se chová jen dobře a že jsme nevděční atp. Ona nám lhát může, ale my se musíme k ní chovat jen velmi hezky, nemáme právo upozornit třeba na pravdu. Těch situací jsem zažila ve svém okolí víc. Jak se chovat v takovém případě? Co je to za typy lidí, kteří měří dvojím metrem - sobě jinak a ostatním jinak? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Danka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Danko. Moc tomu nerozumím, vámi dva uvedené příklady mi k sobě úplně neladí. Svět není jen idylický, vztahy mezi lidmi také ne. Mluvíte o kolegyni, která nakonec prozradila přes původní dohodu důvody problému její výpovědi. Nedovedu posoudit, na čí straně je pravda. Ad tchyně - to má asi hlubší podtext a historii ve vztahu. Není problém v komunikaci?
problémy v komunikaci
Dobrý den. reaguji na příspěvek paní Kateřiny v sekci Problémy v komunikaci, kdy se její přítel vzteká a utíká. Radila jste podat pomocnou ruku a pak probrat pocity. Já mám podobného manžela. Když měl kam utíkat (rodiče bydleli kousek), odjel pod nějakou záminkou (práce v dílně) tam. pak třeba déle zůstával v práci - je soukromník, ale třeba byl celé odpoledne za kamarádem. Jindy zůstal ležet půl dne v posteli. Teď ty impulzy jsou větší a víc často. Je schopen zastavit auto a z auta utéct. Anebo z domu - zase už má kam. Kolikrát je příčinou nějaká banalita, něco fakt normálního, čeho si člověk ani nevšimne. nechávala jsem ho vždycky vytrucovat. Pak přicházel zpět. Teď nechodí - podle příspěvku té paní jsem si uvědomila, že asi taky čeká na pomocnou ruku. Jako malé děcko. Jenže já bych chtěla, aby se trochu ovládal, protože ty výbuchy jsou docela časté a hodně nám komplikují život. Mluvit o pocitech se bojím, protože z minulosti , když jsem ukázala, že mi na něčem záleží anebo mě něco bolí, tak pak mířil schválně tam anebo to používal proti mně. Takže zůstat "tvrdá" mi připadalo jako lepší obrana vůči budoucím jeho útokům. Abych nebyla nespravedlivá, někdy ty pocity respektuje a nějakou dobu se snaží, jenže pak to zase bouchne. A mně se už moc ta pomocná ruka podávat nechce. Je takový člověk si to někdy uvědomit, že třeba ta ruka nebude? Děkuji za Váš názor. - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Marie, protože původně reagujete na dotaz Kateřiny, zařada jsem váš dotaz do příslušné "sekce" Jinak bych to spíš viděla na kategorii nevyrovnaného vztahu. Co popisujete na příkladech i dobře definujete. Manžel se chová jako dítě, které raději uteče, než by něco opravdu řešil. Ono je jednodušší ( ale jen zdánlivě ) "jít za školu", než absolvovat zkoušení nebo písemku...Manžel není šťastný, tu je pasivní a odevzdaný, tu impulzivní. Vy mu ale přeci nemůžete podávat pomocnou ruku v takové míře. Ano, partnerství je o vědomí jistoty v tom, že máme od toho druhého oporu, když ji v krizové situaci potřebujeme. Opora je základ vztahu. Ale neznamená to, že byste měla být pro svého muže matkou. Jak byste si ho pak mohla vážit?....Takže závěrečná odpověď na vaši otázku. Myslím si, že se téměř každý dá zalarmovat k pochopení potřeb druhých, k symetrické dospělé komunikaci. Ale leckdy až tehdy, kdy si uvědomuje možnost ztráty vztahu...
problémy v komunikaci
Dobrý den, jsme s partnerem již v relativně starším věku (48 a 49 let). Vztah trvá rok a půl. Každý máme své zázemí, práci, neřešíme existenční potíže. Moje dospělá dcera studuje a vycházejí spolu hezky. Partner nemá děti, sourozence, matka mu zemřela před 11 lety, jeho nejbližším je otec, který má stále svůj aktivní život a moc se nestýkají. Náš vztah byl bezproblémový, byli jsme oba rádi, že jsme se potkali. Máme spoustu společných zájmů, sport, hory, kultura. Bydlíme zvlášť, ale víkendový pobyt společně střídáme u mě a u něho. Přítel o některých věcech není ochoten komunikovat, případně někdy řekne něco co mě velmi mrzí, když se snažím situaci vyjasnit a mluvit, stane se, že se úplně zasekne a přestane mluvit úplně. O svých bývalých vztazích hovořil jako o "psychu" a jak se vždy sebral a odešel. Bohužel už i mě se stalo, že v naprosto běžné situaci reagoval tak, že se sebral a odjel vzteklý bez vysvětlení. Momentálně neví zda chce pokračovat ve vztahu, já chci...Co s tím?
Katka - otázka upravena poradcem
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kateřino. Přítel je asi více samotář, neumí být moc týmový ( jedináček ), nenaučil se v předchozích vztazích komunikovat ve smyslu aktivního řešení problému. V každém vztahu se vyskytují i neshody, rozdílné názory na věc, to je běžné a normální, ale musí se o tom mluvit, aby se vyčistil vzduch, vše jste si řekli a mohlo se jít dál. Jenže váš partner se to nenaučil, je únikář, což je pro vás dva velká nevýhoda. Ale asi byste jej měla vždy nechat "vytrucovat", protože ve vzteklém odchodu nemáte šanci cokoliv vyřešit. K úspěšnému dialogu může dojít tehdy, když jste oba v pohodě, pak je možné se k tomu ve vlídné formě vrátit - nikoliv podobě výčitky, ale vysvětlení svých pocitů. Není důvod, proč by neměl partner o váš vztah bojovat, říkáte, že nikoho nemá kromě otce, který na něj ale nemá čas. Jak to má s přáteli, jste nezmínila. Ale on asi bojovat moc neumí, budete mu muset zcela nenápadně za nějakou chvíli podat pomocnou ruku, aby se mohl vrátit. Měl by vědět, že o váš vztah opravdu stojíte, že ho máte ráda, a že počkáte, až si vše v sobě ujasní. Ten vztah vám za to prostě stojí :-)
problémy v komunikaci
Dobry den,potrebovala bych poradit uz si nevim rady se svim pritelem. Jsme spolu jiz 5rokem a ve vztahu nam chybi komunikace, nemame se o cem bavit ja jsem se synkem doma na materske dovolene a pritel hodne cestuje po svete za praci. Ted nedavno si zacal dopisovat s nejakou slecnou nazyva ji princezno a tak a kdyz jsem na to prisla a chtela si o tom promluvit tak jsem muvila spis jen ja kdyz jsem se ho zeptala proc to dela tak mi odpovi nevim a nebo ze mu neco chybi a jinak mlci a kdyz se ho ptam co mu chybi tak mi na to rekl ze mu prijde ze nam ve vztahu klape jen milovani a co se tyce komunikace tak se prez den nemame vubec o cem bavit. dekuji za radu.
problemy v komunikaci
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den.Ale já vám v tomto nepomůžu, nevím, co je kromě milování základem vašeho vztahu, co bylo dříve. Přítel hodně cestuje pracovně po světě, vy jste doma se synem. Máte rozdílné světy a životní styl, ale když se vrátí domů, můžete společně sdílet své zážitky - on z cest, vy se synem. Ale musíte mít i společné zájmy a společně je realizovat. Tím se vytváří prostor pro komunikaci - mít i společné zážitky, které si opravdu užijete. Zkuste být tvořivá v návrzích, co dělat společně jak jako rodina, tak i jen vy dva jako pár, mělo by se to zlepšit :-)
problémy v komunikaci
nevim co delat s manzelkou jsme spolu uz skoro 30 let a jiz delsi dobu cca 5 let mame neschody diky tomu ze neni schopa kdyz je problem tak ho realne resit.Tedy jeji realita je takova ze v zachvatu si prosadit svou i kdyby to byla blbost tak si za tim bude stat zuby nechty.Kdyz dojde k rozebirani problemu pravdu obraci v lez a naopak jak se ji to do pribehu hodi.Chytne se pri debate sluvka a jede nesmysli nanovo.Uz fakt nevim co s tim mam ji rad ,ale jakmile dojde na nejaky problem nevim jak ji samotny vysvetlit ze prblemy se musi resit v klidu,ale resit podstatu problemu a ne zacit v debate klickovat kaj zajic a tim si vytvaret prostor pro to udelat z pravdy lez a ze lzi pravdu , opravdu nevim jak dal .dekuji za odpoved
jirka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, jirko. To by stálo za hlubší rozbor. Jste spolu 30 let, problémy v komunikaci vnímáte posledních 5 let. Předtím tedy vše dobré? Vaše žena je emotivní, asi se postupně v nemožnosti domluvit se od sebe oddělujete, a tím se vše posiluje. Ale já do detailů nevidím. Doporučuji vám oběma párovou terapii.
problémy v komunikaci
Hezký den, mám přítelkyni, která je o dost let mladší. Rozumíme si téměř ve všem, pouze se někdy dostaneme do stavu, kdy se začneme hádat kvůli maličkosti.Při hádce je přítelkyně hodně agresivní a mám pocit jako by se přepla do jiného světa. Téměř vždy se po takovéto hádce rozcházíme a pak po čase najdeme opět cestu zpět. Hádky se občas stanou, když ji řeknu svůj pocit nebo názor na určitou situaci. Sama říká, že to bere jako útok. Je hodně atraktivní, hodně se vyzývavě obléká, prý měla s minulými vztahy velmi špatné zkušenosti, kdy ji muži jen podezírali a hlídali...Dokáže i svého syna velmi milovat,ale taky na něj bývá hodně ostrá až agresivní....Při mém upozornění vše vyvrací, nevím, zda má smysl dál pokračovat, zda má takový vztah budoucnost, děkuji za Váš názor
Karel
PhDr. Jitka Douchová
Karle, dobrý den. Rozhodně vztah nevzdávejte. Ale vaše přítelkyně, ač na to nevypadá přes svou ženskou atraktivitu, je senzitivně vztahovačná a křehká. Její ostrost a agresivita je součástí jejího obranného repertoáru, který si v průběhu života osvojila - ad její předchozí vztahy a pocit, že byla hlídaná a podezíraná. Postupně si vytvořila svou obrannou krustu v podobě, jakou popisujete. Vidím vás oba jednoznačně k partnerskému psychologovi a držím vám k tomu palce :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, potřebovala bych poradit. Syn má na střední škole povinnou praxi, měli si sami domluvit ve strojírenských podnicích stáž na 14 dnů. Jenže jsem zjistila, že manžel se rozhodl, že mu dá razítko o absolvování u něj - dokonce s tím byly prý problémy, protože firma se zabývá úplně jiným oborem. Ve škole to nějak přešli, mají svých starostí dost. Když jsem se ptala, co tam bude syn stážovat, manžel mi řekl, že nic, že syn může být doma a nic nedělat. jednak je to podvod, jednak je to i proti synovi, který se mohl podívat do velkého podniku, zkušenosti se mohou vždycky hodit. Se synem jsem mluvila a přemluvila ho, aby šel na skutečnou stáž. Manžel o tom se mnou nechtěl vůbec mluvit, pořád to sváděl na syna, jak on nechce nikam jít, ale pravda to nebyla.. Podařilo se mi dokonce zajistit místo ve velmi zajímavém podniku, na syna se tam těšili, že mu ukážou, co budou moci. A syn by to asi vzal nebýt táty, který do něj hučel, jak mohl mít leháro a tam že bude muset makat. Syn tam nakonec nastoupil, ale snažil se vše bojkotovat a byl hodně otrávený. Snažila jsem se s ním mluvit, vždycky se to trochu zlepšilo, jenže pak nastoupil se svými řečmi táta a bylo to zase zpět. Na konci praxe syn dokonce dva dny bez předchozí omluvy na stáž nepřišel, táta mu řekl, že když mají dvě povolené absence, ať tam teda nechodí a vzal ho na výlet. Mně to samozřejmě neřekli, dozvěděla jsem se to, když volali z fabriky, kde je, že na něj čekají. Bylo mi trapně a šla jsem situaci urovnávat. Teď mi syn s manželem dokonce řekli, že syn potřebuje potvrzení do školy a ať ho z té fabriky vyzvednu, když jsem si ji zajistila. Vůbec nevím, jak se zachovat. Děkuji za Vaši radu.
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Magdo, to, co popisujete, je asi jen jedna z ilustrací toho, jak spolu v rodině, a hlavně vy dva s manželem, obtížně komunikujete o důležitých, ale asi i méně důležitých věcech. Máte rozdílné názory na výchovu, neumíte se domlouvat na společné plány a cíle. Já vám k tomu nic říkat nemůžu, protože do toho, jak se vše vyvíjelo, nevidím. Je evidentní, že manžel je hlava rodiny, vy se snažíte vést syna k poctivosti a zodpovědnosti v životě, ale vlastně mu umetáte cestičku také. Jste-li úkolována manželem třeba i v tom, že máte synovi potvrzení vyzvedávat, pak se přeci nemůžete nechat úkolovat. Můžete mít dobrý pocit, že syn aspoň něco z provozu viděl. Jinak je to opravdu na vás s manželem, jak budete výchovu i další věci vést dál. Můžu vám samozřejmě jednoznačně poradit, abyste byla hrdější, více se prosazovala, ale k čemu by to bylo? Má to nějakou dávnou historii, své příčiny, a ty je potřeba rozplést, pokud chcete něco změnit u sebe. Velmi vám doporučuji partnerského psychologa - pro vás samotnou, abyste si uvědomila, kdo jste, co byste si mohla pro sebe přát, a jak na to :-)
problémy v komunikaci
Vzkaz pro pana "k" - v tom, jak bude váš vztah pokračovat, buďte velmi, velmi opatrný. Sama jsem takový vztah zažila 20 let, jen opačně. Dnes už vím, že bych z něj včas vystoupila a nebo trvala na poradně, aby nás naučili komunikovat. Byla jsem to nakonec já, kdo přestal problémy řešit, abychom se nehádali a byl klid. Jenže si ty nevyřešené věci, které vás trápí, nesete stejně pořád v sobě. Dopadlo to tak, jak se dalo očekávat. Dnes jsme rozvedení a exmanžel má pocit, že vše byla moje chyba, že on se vždy snažil. - otázka upravena poradcem
Diana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Diano, mnohokrát vám děkuji za vzkaz pro pana k a přeposílám :-)
problémy v komunikaci
S přítelkyní se nepříjemně hádáme.Pokud nic nenamítám a nechci řešit nějaké otázky či problémy je vše v pořádku. Jakmile se, ale s něčím přijdu, s něčím co se mi třeba nelíbí, nebo s něčím co bych potřeboval vysvětlit. Vše bere jako osobní útok na ní, reaguje naštváním, podrážděnými, útočnými odpovídáním ve stylu, co zas chci řešit, co mám zase za problém, že si myslela, že jsem šťastný, nebo naprostým mlčením. Já se snažím, vždy vše řešit s klidem, vysvětlováním toho proč se o něčem chci bavit, že potřebuji od toho druhého nějakou zpětnou vazbu.Bohužel to, ale obvykle končí mým dlouhým monologem, v kterém se snažím problém popsat, ze všech stran, aby to bylo jasně pochopitelné.Na konci je opět mlčení.Připadám v těchto chvílích strašně beznadějně, že jediný kdo má nějaké problémy a chce je řešit jsem jen já.cítím se na to vše sám..Samozřejmě možná taktika je nic neřešit, nenamítat a bude vše pro partnerku v pohodě. Nevidím to nějak zkresleně?není problém ve mě?
k
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, k. Váš přístup k řešení problémů ve vztahu, které ale nejspíš vidíte vy víc, než ona, vnímám jako konstruktivní a smysluplný. Pokud to přítelkyně odmítá jako něco, čím otravujete ovzduší, pak je někde chyba - buď ve formě vašeho sdělení, nebo v jeho načasování - třeba zrovna nemá na řešení náladu, nebo v tom, že jste rozdílné osobnosti a být spolu je v dlouhodobém časovém horizontu problematická a nereálná vize. Abych mohla být konkrétnější a věcnější, potřebovala bych konkrétní příklady, což je možné v rámci ústního dialogu. Kdybyste chtěl, můžete se u mne objednat na sezení, informace najdete na www.jitkadouchova.cz
problémy v komunikaci
2/pokračování/během těchto tří dnů se pravidelně střídá v cyklu nejdřív řev,nadávky,pak nemluvnost,teatrální scénky s urážkámi,vyhrožování a po 3 dnech jsem z toho úplně na zhroucení.Podotýkám,že je to docent.Nyní přidal vyhrůžky,že pokud se nezměním,uvidím co udělá,že bude hůř.Já se vždycky snažím to řešit v klidu,ale pak už to není o věci,ale mnoho obecných nadávek a urážek.Moje dospělé děti už žijí zvlášť a ptají se mě,jak dlouho to chci vydržet.Jenže s odchodem z jeho bytu zpět je spojeno nalezení nové práce,což s ohledem na můj věk a kraj s velkou nezaměstnaností nevidím nijak dobře.Spíš to vidím na nezaměstnanost.Je to jako žít s Jekyll a Hydem.Změna chování přichází najednou a bez upozornění jako střih filmu.K tomu denně večer vypije několik piv a půl sklenice červeného vína,zpravidla i více.Co poradíte?
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Markéto, míra dosaženého vzdělání a akademická pozice nikterak nezaručuje osobnostní vyrovnanost. Váš muž může být profesor a doktor věd, ale může mít i tak velké osobnostní problémy.Jestliže jej vnímáte jako histriona, emočně nestabilní osobnost, pak je těžké v něčem takovém dlouhodobě žít a neřešit to. Zkazila byste si život a to by bylo v 50 letech hodně škoda. Asi jste to měli nechat u víkendového vztahu, který byl, předpokládám, hezký. Jinak byste se nebrali. Teď si musíte sama pro sebe srovnat priority v životě a podle toho se zachovat v řešení budoucnosti.Buď to vydržet a vytvořit si svou bublinu, kam to nepustíte dál, ale budete mít dobrou práci, nebo se snažit jej přesvědčit o nutnosti nějaké společné párové terapie, nebo se odstěhovat, aniž byste se musela hned rozvádět, a začít žít svůj život jinak. Třeba zase spolu o víkendech, nebo bez sebe, to by se vidělo. Ale když to vidí i vaše děti, je to varovné, ne?
problémy v komunikaci
Dobrý den,jsme s partnerem 14 let, z toho 12 let jsem měli víkendový vztah,nyní 2 roky jsme manželé a bydlíme v jeho bytě.Vdala jsem se za něj, přestěhovala se 400km,našla novou práci a v padesáti začala nový život.Pár měsíců to bylo hezké,pak začaly problémy,každý jsme si zvykali.Pak začaly manželovy nadávky,křik při každém nesouhlasu s jeho názorem.Občas se omluvil,asi 3x za celou dobu,zpravidla jsem se omlouvala já,protože podle něj se musím změnit,protože jsem neschopná,mám špatné návyky,moje rodina je děsná(podotýkám,že jsem sama vychovala 2děti,dálkově udělala VŠ).V pracovní dny to je vcelku klid,oba máme náročnou práci,začne to o víkendu,kdy vlastně při jakékoliv zámince spustí křik.Během 15 minut se sám sebe vytočí do takového křiku a hysterie,řekne tolik urážek a nadávek,že já brečím,protože to strašně bolí.At se snažím ho uklidňovat nebo ignorovat nebo mu vysvětlovat,že jsem to tak nemyslela,trvá cca 3 dny než je schopen přestat mi nadávat,protože jak on říká,zasloužím si to.
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Markéto, takovéhoto jste jej za těch 12 let víkendového vztahu nepoznala? Říkáte, že prvních pár měsíců po přestěhování to bylo hezké. Je tam nějaký spouštěč změn na jeho straně? Možná nebyl dlouho zvyklý ani jeden z vás žít s někým společně natěsno, takže z počáteční euforie se postupně stala nepříjemná soutěž. Podíl na tom nesete oba dva, ale jestliže jste vy tím, kdo je označován jako viník, který se má napravit, a manžel je z obliga, pak je něco hodně špatně. Jdu  číst druhou část.
problémy v komunikaci
Dobrý den.Je mi 44 let a navázala jsem vztah s přítelem,který je o tři roky mladší.Známe se celkově 22 let a kdysi jsme spolu měli,výborně fungující sexuální poměr.Ale na vztah v té době ani jeden z nás nepomyslel,byli jsme každý tzv.někde jinde.No a ted jsme se začali potkávat,vídat a vznikl vztah.Já ho velice miluji,on mě také-tvrdí to,a máme před svatbou.O kterou on velmi stojí.Je citlivý,něžný je mi s ním fajn nikdy mi s nikým tak nebylo...Ale je tu jedno ale.On byl před naším vztahem dlouho sám,prostě neumí dělat kompromisy a má výbušnou povahu,dle mého názoru.Když mu něco řeknu,tak hned to považuje za napomínání atd.Ale právě protože byl sám má některé zlozvyky ale jsou to maličkosti..Neumí přijmout výtku,ale ani sám je nedělá,ač jsem mu řekla,že je lepší říct si když cítí,že je nějaký problém nebo něco mu vadí..Nejde to.Dusí to v sobě mlčí,a pak to končí výbuchem.A neřeší nechce řešit...Nevím si s tím rady.Minule takhle vybuchl apak se mi omluvil,ale písemně ne slovně.
Marcela Barvová
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marcelo. Je dobře, že si toto vše uvědomujete aspoň vy, když ne partner. Fajn, tak je našlápnuto k řešení. Vím, že je už skoro klišé, když zde napíšu, že by to chtělo partnerského psychologa, ale nemůžu si pomoct, chtělo. Mám ráda interakci v rámci dialogu, kdy vás mohu vnímat, dělat tlumočníka, upozorňovat na to, co je třeba dezinterpretace. Přítel se jako starý mládenec nenaučil věci řešit, vy to potřebujete, ale to se pak opravdu do vztahu negativně vrací. Zkuste investovat do několika sezení s partnerským psychologem - bude to skvělá prevence proti problémům po vstupu do manželství :-)
problémy v komunikaci
pokračování:snažím se neohlížet zpět,nikdy bych do sebe neřekla,že toto vůbec podstoupím, že zkrátka já nejsem taková a vidíte přesto se to stalo.Čekala bych,že toto bude poslední kapka,tečka v našem příběhu,ale já ikdyž lituji a stále se s tím srovnávám, tak ho nedokážu nenávidět a stále společně přemítame nad společnou budoucností,do jisté míry se snažil být mi oporou.V dané situaci chápu jeho postoj,strach obavy,to že ten rozchod nepřišel jen tak do větru,ale měl důvod.Jenže jak ted dál? Citíme oba,že už se potřebujeme někam posunout a vystoupit z toho kolotoče,který nevyhovuje ani jednomu,jen nevíme jakým směrem a jestli jít společně nebo zvlášť.Troufám si říct, že nás k sobě netáhne síla zvyku nebo strach z osamocení.Nemám ani tak obavu,že už bych nikdy nikoho nepotkala,,pár možností k seznámení proběhlo,jen nemám uplně pocit,že potřebuju někoho potkávat,když možná ten koho chci je přímo přede mnou, ale jen možná...Děkuji mnohokrát
Alice
PhDr. Jitka Douchová
Alice, přestáli jste hodně věcí a nedokázali jste u toho být vždy spolu - sama říkáte, že jste vyrůstali každý v jiném modelu rodiny. Byli jste spolu dlouho, už mezi vámi nebyla stálá zamilovanost, která člověka vede k tomu, že se z lásky mění a není sám sebou, snaží se být tím nejlepším. Ale to, co oba mezi sebou cítíte za sílu, je hodně důležité. jen se obávám že to sami nezvládnete. Proto vám velmi doporučuji párovou terapii, kde se o sobě toho dozvíte ve spolupráci s psychoterapeutem mnohem více. Držím vám oběma palce :-) A ještě jedna věc - ta interrupce je něco, co byste si měla také zpracovat s terapeutem, abyste to odpustila sobě, i příteli...
problémy v komunikaci
pokračování:Bohužel musím přiznat i jednu velmi bolestivou věc.Jako ze špatného filmu.Krátce po rozchodu jsem zjistila těhotenství. To čím jsem procházela poté bych nepřála nikomu na světě. Rozchod byl zkrátka takový,že se sice milujem, ale nefunguje to a žít takhle dál prostě nejde a ještě máme oba šanci na hezký život,tečka. A ted tohle, s tímto vědomím si pořídit dítě? První,že to zvládnem, pak,že je hrozné být spolu jen kvuli dítěti a bylo by to naopak jen horší pro všechny,zkrátka každý den jinak,což vyvolávalo další stres a napětí.Já nad tím sice uvažovala,ale vnitřně jsem interupci odmítala, šla jsem nakonec za rodiči v domění,že mě tak nějak dají za pravdu a podpoří, naopak mi citelně řekli,že pokud odešel tak si ho nechci držet jen dítětem,že takto nebudeme štastní.On mi řekl,že by raději volil tuto cestu,pokud se,ale rozhodnu jinak nenechá mě ve štychu,no dovedete si představit ta muka.Nezvládla jsem to a zákrok podstoupila,byt jsem to vnitřne takto necítila.
Alice
PhDr. Jitka Douchová
Dovedu si to představit, Alice...
problémy v komunikaci
Krásný den přeji,je mi 26, ex-29. Byli jsme spolu 7 let,asi 3 roky společná domácnost. Je to víc než půl roku od rozchodu, ale vzhledem ke společným zájmům, přátelům, místu bydliště se stále vídáme.Rozchod vyplynul z neustálých konfliktů, byť to přiznávám nerada,z modelu rodiču jsem zvyklá tak trochu na,,Itálii" takže často jsem já startér,který nechce dělat dusno tak mlčí,pak to bouchne a je zle ještě víc,partner se,,neumí hádat" ve smyslu rozumných argumentů takže vypouští jen nesmyslné,ale dobře mířené urážky,které pak těžko rozdýchávám. Nebýt této součásti vztahu,kterou jsme nevěděli jak odbourat,tak jinak byl náš společný pohled na život i budoucnost stejný a krásný. Naše city jsou stále velice silné a i je stále udržujem při životě, což novému začátku jinde s někým jiným nedává ani prostor. Rozchod nebyl z důvěru ztráty lásky, nevěry,lži, násilí apod.Otázka zda pracovat na vztahu našem,ikdyž máme oba strach z další bolesti nebo to s bolestí utnout a jít dál?Bohužel musím přiznat - otázka upravena poradcem
Alice
PhDr. Jitka Douchová
Určitě má smysl na vašem vztahu pracovat, a nemuselo by to být až tak těžké :-) Jdu číst dál.
problémy v komunikaci
Po 5ti letech po rozvodu se se mnou rozešel bývalý partner, nedivím se mu, byla jsem hádavá, zlá a protivná. Celou situaci nezvládám, vyhrožuji mu zabitím sebe sama, prohledávám mobil, auto, jeho věci a brečím, škemrám nadávám, vyčítám... Po jakémsi vystřízlivění si uvědomuji, že to nemám zapotřebí a že to co dělám není vůbec pěkné, ale něco mne ovládá a postrkuje vpřed konat tyto nehezké věci a vytvářet prapodivné situace. Musím říci , že můj ex partner je o 10 let mladší než já, nyní 39let, byli jsme spolu , i přes rozvod, celkem 18 let. Poraďte jak se mám z rozchodu dostat a neničit náš budoucí, alespoň přátelský vztah.

Děkuji

Mufina
mufina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, mufino. Žádný zázračný recept vám na dálku nedám. Potřebovala bych dialog s vámi, abychom o tom, co se ve vás děje, a jaké jsou příčiny, věděla víc. Je fajn, že máte nyní, po rozchodu, nějakou sebereflexi, ale musíte se sebou začít opravdově pracovat, což sama nezvládnete. Předpokládám, že máte za sebou problematickou minulost - původní rodina, předchozí partnerské vztahy. To vše potřebujete vyčistit, a na základě toho najít víc sebe samu, svou důstojnost a sebedůvěru. Potřebujete individuální psychoterapii...
problémy v komunikaci
Dobrý den,, chtěla bych poradit. S manželem jsme 16 let, docela to jde, občas musím být trpělivější, je náladový. Ale trápí mě jiná věc. Když jsme se vzali, myslela jsem si, že budeme společně hospodařit - měli jsme málo, já byla zvyklá z VŠ s "kolektivním" spravedlivým hospodařením a připadalo mi to normální. On řekl, že mi bude dávat peníze (byla jsem záhy na MD) a že nechce přístup do mého (chtěla jsem jako společného) účtu. Že jsou to moje peníze, ať si je nechám. Tehdy jsem si myslela, že je velkorysý, protože jako studentka jsem měla málo. Dnes vím, že jsem se mýlila. Moje a tvoje peníze oddělil záměrně. Takže mi přidělil podle svého nějakou částku a já s tím musela vyjít. Někdy to bylo těžké, ale další peníze mi nedal - přičítala jsem to tomu, že nemá, začínal podnikat (asi mi neříkal úplně pravdu). Když jsem začala chodit do práce, pořád ještě se mu moc nedařilo. Nabídla jsem, že budu celou domácnost hradit sama, souhlasil. Dokonce při větších nákupech občas "zapomněl" peněženku. Brala jsem to tak, že máme jedny peníze. Jenže on teď na mě udělal podvod a já se rozhodla, že to změním. Najednou jsou ale jeho peníze a moje peníze, měsíčně od něj dostávám jím určenou částku (mnohem mnohem víc si on nechává pro sebe), která sice stačí na pokrytí- spolu s mnou vydělanými penězi - na domácnost, ale vyskakovat si nemůžu. On si platí různé dovolené, kam jezdí sám s přáteli, mně peníze navíc opět nechce dát, a to i pro děti. A zase třeba lže, že nemá. To, že lže, se za čas prokáže. . Velmi obtížně se s ním jedná, Uvědomila jsem si, že stejné jednání bylo u nich doma - tchýně všem doma vzala důchody a rozhodovala, co se za ně koupí (noviny, jídlo, něco do domácnosti). Spíš to bylo míň než víc. A všichni pro klid doma jí ty peníze dali. Na druhou stranu ona si pro sebe toho tolik nenechávala. On o tom, jak čekal, až mu něco koupí nebo dá peníze, často mluvil, byl to pro něho velký zážitek.Ráda bych to postupně - pokud není pozdě- začala měnit, ale vytáhnout z manžela korunu je hodně těžké. Mohla byste mi, prosím, krok po kroku poradit, jak postupovat? Že je lakotný dost dobře skrýval a mně to prostě nedošlo. Nejsem marnotratná, naopak, musela jsem vycházet s minimem peněz, ale ráda bych trochu narovnala finanční poměry doma. Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem
Iveta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Iveto. Říkáte na začátku, že to docela v manželství jde, ale musíte být občas trpělivá s ohledem na jeho náladovost. Ale problém s finančním hospodařením je hodně velký a jeho dopad přesahuje vysoce jen téma peněz. Peníze jsou i symbolem moci. Váš muž byl vychován v prostředí, kde určovala tok peněz jeho matka, to už si nepřeje, má to v sobě hodně vtisknuto, takže teď potřebuje mít peníze pod palcem on. Tím pádem nemůžete být vyrovnaný pár. Nemůžu vám v odpovědi na váš dotaz vynahradit to, co by bylo na několik párových sezení, takže krok po kroku nepůjdu. Máte spolu problém v komunikaci, v odlišných vzorcích z vaší individuální minulosti, než jste se stali párem. Nekomunikace, nevytváření SPOLEČNĚ odsouhlasených a vytvořených pravidel, vede nejspíš manžela k pocitu, že na to má právo. Díky takovémuto modelu schází ve vašem manželství respekt a úcta, a musí se to vše promítat i do dalších oblastí, jako je např. intimní život, a jiné. Velmi doporučuji partnerskou poradnu, k jejíž návštěvě ale musíte nejdříve manžela namotivovat. Minimálně poté, když se nedomluvíte na nových pravidlech finančního hospodaření. Nesmíte se bát, vznést na něj požadavek o změnách, které jsou pro kvalitní manželský vztah nutné...
problémy v komunikaci
Dobrý den, s přítelem se skoro každý den hádáme vím že chyba je ve mě mám takovou povahu že jsem náladová a neumím si ho vážit :( je na mě strašně hodný dělá pro mě vše akorát není ke me upřímný dokáže mi jen neco rict přes zprávy na sms nebo facebooku:(kolikrát sem na něj naštvaná i když nic neudělá nevím jak dál snažím se změnit ale každým dnem si připadám v našem vztahu jako nic prosila bych jen o radu jak to mám vše překonat a aby byl semnou štastný :( jsme zasnoubený a bojím se že mi jednoho dne řekne že už ho to nebaví :(
Natálie Nováková
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Natálie. Vaše rozlady musí mít své hlubší příčiny jak ve vás samotné, tak ve vašem vzájemném vztahu. Musela bych s vámi mluvit, abych se v tom více orientovala a společně bychom pak hledaly cestu, kudy z toho ven.Protože tuto možnost nemáme, doporučuji vám návštěvu u psychologa, díky níž byste se dostali více do hloubky.
problémy v komunikaci
Dobrý den,
už nějakou dobu mám krásný vztah s partnerem, ale poslední době na nás doléhá velký stres a on si začal všímat mých chyb, a to ve velkém. Občas se stává, že mi nedochází věci hned a musím se zeptat znovu, nebo mi spoustu věcí musí vysvětlovat (během našich rozhovorů, nebo i hádek). Jeho to hodně trápí a už mu to jde občas na nervy. Snažím se dělat všechno proto, abych to zlepšila a mohli jsme být zase spolu šťastní jako to bylo dlouho předtím, ale nejde to a já jsem zoufalá už v tom jak to zlepšit. Protože si už začíná být i nejistý vztahem a mnou samotnou, že má vztah do budoucna cenu, že bych ho pořád něčím trápila. Existuje nějaké řešení nebo je to znamení proto, že jsme každý jiný a nemáme spolu být?
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Jasně, že existuje řešení, Anno :-) Hodně často je to tak, že když spolu dva lidé jako zamilovaní začínají, můžou si rozumět skoro bez slov. Intimita je ve všem, nejen v milostném životě. Existuje milenecká telepatie a partneři se na začátku příliš nemusí učit řešit názorové střety. Díky zamilovanosti vždy jeden ustoupí. Ale to netrvá věčně, a pak je třeba umět rozumět i řeči těla, i významům a obsahům sdělení od jednoho k druhému. Téměř nikdy se nestane, že ten, co něco sděluje, získá úplné porozumění svých myšlenek od toho druhého. Každý používáme jiná slova pro vyjádření svých myšlenek. Pokud dochází častěji k nedorozumění, za sdělováním toho druhého už cítíme nějakou předchozí zkušenost z daného kontextu, a interpretujeme si sdělení toho druhého podle sebe. Vy dva s přítelem máte určitě rozdílný pojmový aparát, příteli dochází trpělivost. Teď se točíte spolu v nějaké zacyklené smyčce. Vy mu nerozumíte, jste z toho opět zoufalá a nejistá, že vás to snižuje v jeho očích, což si on interpretuje po svém, a mám pocit, že se sami z toho nevymotáte. Často je v mé práci s klienty nejpodstatnější role tlumočníka. Nejsem zatížena předchozími zkušenostmi páru, a když si dva něco sdělují, musím to leckdy pro toho druhého přetlumočit, aby se hned neurazil a nezačal negativně reagovat na něco, co sděleno vůbec nebylo. Neboli - moc vám doporučuji společnou párovou terapii :-) Případně se můžete objednat i u mne, informace najdete na www.jitkadouchova.cz
problémy v komunikaci
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat - manžel má hodně výkyvy nálad, chvíli je dobře, chvíli špatně, je cholerický (či jak to nazvat - vyletí a nedomyslí následky anebo startuje na drobnosti - některé spolehlivě, některé ani netušíme, že by mohly), rád vyčítá... zkrátka není to s ním jednoduché. Ale máme ho doma rádi, zvlášť když je zrovna v pohodě. Já jsem naopak flegmatik - naučila jsem se s ním žít, jeho trucování a cholerické výstupy jsem se naučila zvládat )horší je to bohužel s dětmi), tak trochu si žiju paralelní svět, který mě drží nad vodou. Jenže se mi zdá, že manžel, když nedosáhne svého (prostě flegmaticky či nekonfliktně "odžijeme" jeho výpad), tak svoje útoky zesiluje - třeba nepomohlo jeho trucování, tak se odstěhoval s postelí do domácí kanceláře. Nebo dokonce odešel bydlet na měsíc na chalupu. Sice se pak vrátil, ale už i na mne jako flegmatika jsou tyto jeho zesilující reakce moc. Asi něco děláme špatně. Můžete nám poradit? Děkujeme. - otázka upravena poradcem
Lidka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Lidko. Sice jsem váš dotaz zařadila do kategorie komunikačních problémů, ale ono je tam toho více. Rozdílnost temperamentu vás dvou, vaše koaliční spojenectví s dětmi, nejistota ve vztahu u vás, i u manžela. Jeho občasný prožitek bezmoci podporuje jeho potřebu sebeobrany, aniž byste tomu mohla rozumět, neboť jeho reakce jsou neadekvátní. Musí to s ním být těžké, ale v pozadí může být plno věcí, které by bylo nejužitečnější odhalit ve spolupráci s psychologem. Já od stolu mohu jít jen těžko do hloubky problému. Rozhodně doporučuji spolupráci s odborníkem. Nebude-li chtít manžel, můžete jít vy sama. Hodně štěstí :-) Důležité je, že ho máte stále ráda.
problémy v komunikaci
Vážená paní doktorko,
když manželovi něco vyprávím,tak přikyvuje,ale jak přijde konflikt, tak mi vyčte,že jsem ho tuhle obtěžovala vyprávěním,co ho nezajímalo,a že to poslouchat MUSEL.
Chci např. v létě zavlažovat truhlíky,tak se s ním poradím.Je to prý blbost,jak to chci,takže se to udělá podle něj a na konci mi vyčte,že MUSEL pracovat na něčem,co nechtěl..Když mu řeknu,že nemusel,že naopak jsem si to chtěla udělat po svém, opáčí že MUSEL,protože bych to zkazila.
Navíc on skoro stále rýpe a sekýruje,a když už toho mám dost, dozvím se, že mám stejně špatné úmysly, že právě nedávno něco musel a nechtěl, nebo že jsem řekla něco,co jsem nikdy neřekla,že ho nějak napadám,a že se se mnou bavit nebude. Jak u blbejch.O tom,že jsem špatný člověk a mám špatné úmysly je přesvědčený.Má i důkaz,to, jak jsem na něj "bezdůvodně" agresívní.Je tohle normální?
Do poradny nechce,a pokud bude rozvod,tak z mé viny.On manželství rozbíjet nechce.Je nemocný nebo je nemorální? Co lze dělat? Díky
- otázka upravena poradcem
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aleno. Podle mě se manžel cítí v manželství něčím ohrožován a neustále se proto vůči vám vymezuje tím, že vás napadá. Pro vás neopodstatněně, v jeho očích naopak. Nedokážu posoudit, kde je problém, vždy je to otázka vývoje vztahu, každý má svou subjektivní pravdu, ty se ale vzájemně neprotinají. Manžel je vnitřně nespokojený člověk, něco jej trápí, a svaluje vše na vás. To je, konec konců, pro něj nejjednodušší "řešení". Ale že se ve vztahu cítí nedoceněný, mi přijde jako jasná věc. Nechce-li do poradny on, běžte sama, abyste si s profesionálem na partnerské vztahy ujasnila, co se ve vašem vztahu dlouhodoběji děje špatně. Třeba se dá najít červená nitka k porozumění a změně. Pokud na to ještě po vleklých chronických hádkách máte chuť...
problémy v komunikaci
Zdravím. Vztah 17 let, doposud bez větších problémů. Syn 15 let. Partnerka mě sdělila, že potřebuje pauzu ve vztahu a začala si žít po svém.t. zn. Kamarádky..chození pozdě domů z práce..zbytek večera a facebooku. Komunikace jen v několika holých větách. Nového partnera nemá a nehledá. Sex, vyjádření citů, emocí se postupně vytrácí. Uvrhla mě do nejistoty a postupně se dostávám do stresu a depresí. Tento stav trvá cca 4 - 5 měsíců. Mně ani synovi se to nelíbí a uvažujeme, že se odstěhujeme..bohužel nemáme kam. Říká, že nemám prý tlačit na pilu a nechat jí. Časově svoje počínání nehodlá ohraničit. Odstěhování by znamenalo ekonomický zásah pro oba. Partnerka je relativně v klidu a takhle jí to vyhovuje. Tento stav může trvat jakkoliv dlouho, nesnaží se cokoliv změnit a nevím co mám dělat. Veškerá komunikace na toto téma je zbytečná. Dělá si co chce. Před týdnem jsem zvolil metodu nezájmu o veškeré dění kolem ní. Rád bych vztah zachránil nejen kvůli sobě, ale také kvůli synovi dobře se učí
Mira
PhDr. Jitka Douchová
Zdravím, Míro.Nevidím do toho, ale v tom, co vy stručně popisujete, vidím protest vaší partnerky proti tomu, co jí přerostlo za těch 17 let společného života přes hlavu. Berete si jako spojence syna, nedělejte to. Pokuste se spíš komunikovat s ní a hledat příčiny toho, proč ona protestuje. Odcizili jste se a ona už takto dál nemůže, dělá to po svém, a vy se cítíte ohrožený. Opravdu není dobrý krok, do toho zatahovat syna, protože se jedná o partnerský problém, týkající se VÁS DVOU. Na vašem místě bych rychle navštívila partnerskou poradnu. Nikdy není chyba jen na jedné straně, vždy jde ve vztahu o akci a reakci...
problémy v komunikaci
Prosim poradit
Priatelom sa ma pytal ci som zjedla chlebik , ja som my odpovedala , veld vies o tom ze beriem antibiotika o 11 hod tak som ho zjedla. Zacal po mne kricat ze sa nemusim ospravedlnovat,ale ze som mala odpovedat ano alebo nie. Povedala som my ze ja len hovorim ako to ja citim a nie ako to ty chces pocut. Chcela by som vediet co vy na to. Zda sa to malicherne , ale taketo situacie podobne su casto , Zacne vrieskat ako nepricetny je to normalne? Prosim o radi. Dakujem
Silvia
PhDr. Jitka Douchová
Silvia, dobrý den. Váš problém není jen v komunikaci, máte s přítelem problém mnohem hlubší. On nad vámi potřebuje mít moc, manipuluje vámi, a to má vždy nějaký příčinný kontext. Ale atmosféru vašeho vztahu neznám, takže nemůžu vyhodnotit nic. 
problémy v komunikaci
Jeho rodiče si nic neuvědomili, proto jsem jim napsala vytýkací, ale slušný email, ale tchýně se to hrozně dotklo. Od té doby jsem pro ně jen zjednodušeně řečeno zmije. Manžel se mě vůbec nezastane a to prý proto že se bojí že by umřeli. Ano, tchýně je psychicky labilní a vyhrožuje sebevraždami. Snažila jsem se s ním komunikovat a vysvětlit svůj postoj, ale je to absolutně marné. Naše manželství je v krizi,Ještě k tomu je nyní tchán v nemocnici s vysokým tlakem, a to také hazí na mě, jako mou vinu. Nevím jak dát manželství do pořádku, manžel nemá žádnou snahu i když jsem mu navrhovala návštěvu psychologa, tak odmítá. Chci aby měla moje dcerka rodiče kteří se mají rádi.Děkuji předem za radu
Erika
PhDr. Jitka Douchová
Eriko, ale to je však natolik vztahově složité, že vám mohu těžko dát nějakou jasnou věcnou radu, jak postupovat. Myslím, že jste všichni zúčastnění ve velkých emocích a vyčítáte si navzájem, čím se kdo provinil. Vy hájíte na prvním místě vaši malou dceru, manžel je dezorientovaný a neví, kam se postavit, jeho rodiče čekali něco jiného a mají to vše jinak nastaveno, než vy. Vaše manželství je sice nyní v krizi, ale určitě se dá vše vysvětlit a srovnat. Vy dva s manželem byste na prvním místě potřebovali nyní odbornou psychologickou pomoc. Potřebujete se najít a být tandem s tím, že se bude každý z vás snažit porozumět tomu druhému. Na vašem místě bych se objednala k partnerskému psychologovi na párové sezení. Držím palce.
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorka,velice bych Vás chtěla poprosit o radu.Mám problém s manželem a jeho rodiči.Už před narozením mé dcery manžel v jejich přítomnosti nebo při komunikaci s nimi mění své chování k horšímu.Jeho rodiče bydlí daleko, ale pokaždé jsou problémy. Dřív, když šlo jen o mě jsem to brala s klidem, Ale nyní už zašli moc daleko a můj pohár trpělivosti přetekl, protože už začali ohrožovat naše dítě. O Vánocích přijeli k tříměsíčnímu miminku nemocní, s kašlem a přespávali u nás. Snažila jsem se něco naznačit, že mám o dceru strach aby to nechytla, ale manžel rodičům nic neřekl.Dohru to mělo, že to nechytla dcera ale manžel, a proto jsem asi 3 týdny trnula hrůzou aby to malá od něj nechytla.*pokračování v dalším dotazu*
Erika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eriko. Nejdříve přejdu k druhé části vašeho dotazu.
problémy v komunikaci
Dobry den,
Jsem se svym pritelem 7 mesicu.. Mame k sobe krasny vztah az na to, ze jsme oba dva vybusne povahy. Casto se hadame kvuli hloupostem.. Nase hadky jsou takove, ze ja jsem ta ktera se snazi neco obhajit a vysvetlit a snazim se mluvit klidne. Ale jeho konverzace je jiz Od zacatku velice cholericka... Mluvi zrychlene a zvysuje hlas... Skace mi do reci. A casto mluvi sproste a rika veci kterych potom lituje.... Ja jiz ten natlak nevydrzim a zacnu kricet take protoze mne urazi jeho nadavky.. Casto mi rika, ze ho ponizuji tim kdyz mu rikam co mi v tu chvily vadi. Napr.. Ze je nezodpovedny, urazlivy, agresivni... A casto mi rekne, ze nikdo jiny v jeho zivote ho neponizoval tak jako ja a jeho otec... Snazim se byt jen objektvni a samozrejme dokazi priznat chybu a omluvit se. Posledni hadky vyvrcholila tim, ze mi v 10h vecer vzal vsechny veci a vyhodil je ze schodu na zem a reknul mi at ted hned vypadnu a ze ho nezajima, ze jsem 3hodiny Od domova.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Veroniko. Mluvíte o tom, že jste oba dva výbušné povahy, nicméně vy se snažíte ze začátku při střetu být v klidu. Chápu, to nejde moc dlouho, pokud je on cholerik a nemá trpělivost vás vyslechnout, skáče vám zvýšeným hlasem do řeči, je vulgární. Na druhou stranu si to uvědomuje a pak toho lituje - obsahu svých výroků. Zkuste vzít v potaz to, že mu nějakým způsobem evokujete otce, který jej ponižoval. Vše se mu vrací a startuje na vás tak, že je to nepochopitelné,nevnímáte to jako adekvítní. Přítel není úplně v pořádku a měl by spolupracovat s psychologem. Nezatracujte ho. Lepší bude snaha o řešení s profesionálním odborníkem...
problémy v komunikaci
Dobrý den, s přítelem spolu chodíme rok a pul a často se hádáme ale bohužel kvůli maličkostem a hlavně kvůli toho že není ochotný o problémech mluvit. Ja si sve chyby uvedomuju mam celkem hloupe otazky ale nekdy mi to nedochazi. Jenze mam pocit ze od zacatku do toho vztahu neni nic ochotny dat. Je takhle i vychovany ze vsechno je podle nej a kdyz to tak neni je zle, takze kdyz chci resit nejaky problem urazi se a odmita to. Taky kdyz neco provede neni schopny se za to omluvit ani si to pomalu neuvedomi ale nedej boze kdyz ja udelam chybu jako udelal on to je okamzite konec pro me. Kazdy problem resi ignorem a blokovanim na socialnich siti je strasne horka hlava to vim a dokazu s tim zit strasne ho miluju spis jen potrebuju poradit jestli ten vztah ma vubec cenu kdyz mame takove problemy? ale vlastne neumime je jen resit jsou to vazne malickosti jeste se nam nestalo nic vazneho nebo par veci ano ale prijde mi ze malickosti snasime hur nez dulezite veci.
Dekuji za odpoved :)
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kláro, dobrý den. Muži se často neradi "pitvají"v problémech ve vztahu. Jestliže je přítel vychovaný navíc v duchu, že je "pan dokonalý", pak se při konfrontaci stáhne, a pak urazí. Další fází je jeho útok vůči vám. Schází mu sebereflexe - na rozdíl od vás. K tomu si vezměte jeho prchlivost. Milujete ho, pak nemá smysl se ptát na to, jestli ten vztah má cenu, spíš je důležité začít pracovat na změně. Kdyby každý z vás  převyprávěl váš vztah a jeho zádrhele, bylo by to úplně  jinak, to je  jasné. Máte každý jiný úhel pohledu, proto nemůžete mít na vidění problému společnou řeč. Velmi bych doporučovala krátkodobou spolupráci s párovým partnerským psychologem :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní doktorko. Mám s přítelem takový problém, že během pul roku strasně přibral asi skoro 25kg. Je mu třicet má sedavou práci a už začína pocitovat zdravotní problemy. Teď ještě procházíme stresovým obdobím , takže se velmi často hádáme i kvuli maličkostem . V poslední době si stěžuje na bolesti na hrudi a bolesti v rameni respektive v paži a koukala jsem na příznaky infarktu a nemá do něho daleko. Problém je v tom , když mu řeknu ať začne cvičit a začne se sebou něco dělat např. změnit svůj životní styl , tak se urazí a na světě je hádka , přitom si to ale uvědomuje, že to není v pořádku. Prosím o radu jak mu naznacit , že mám o něj strah a chci , aby byl zdráv a v pohodě. Děkuji předem za zpětnou vazbu.
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Milá Markéto. Chvíli jsem přemýšlela, do jaké kategorie váš dotaz zařadit, až jsem usoudila, že to bude nejen o vašem strachu a lásce k partnerovi, ale na prvním místě aktuálně o problému ve vaší vzájemné komunikaci. Vy o něj máte starost. On o sebe trochu, nebo více, nejspíš také, ale nechce si to přiznat a je alergický na vaše výzvy. Má strach. Vaše narážky na jeho zdraví jej vedou k obranám v podobě toho, že se urazí a začne se hádat.Procházíte stresovým obdobím, proto asi tak rapidně přibral za půl roku na váze. Nemá smysl, abyste jej vedla ke cvičení a změně životního stylu, on to teď od vás nejspíš není schopen vzít a bere to jako útok na svou osobu, byť sám ví, že máte pravdu. Musíte to nechat na něm, ale můžete být stratég a jít na to oklikou. Znáte ho přeci, víte, co na něj platí. Nemůžete být ta paní "chytrá", co mu říká, jak má žít, musíte to vzít za jiný konec, aby to nakonec mohl vnímat jako své rozhodnutí. Každopádně už mu nic nevnucujte, nemluvte o tom příliš často - to je kontraproduktivní. Šla bych na to od lesa , jak, je na vás :-))
problémy v komunikaci
Vážená paní doktorko, prosím o radu. Manžel nesnese kritiku a jakoukoli diskusi odmítá. Kritiku považuje za urážku, už jen moje nevyjádřená nespokojenost ho dokáže rozčílit doběla. Já samozřejmě některé věci vyjádřit potřebuju, ale pokud se o to pokusím,jeho reakce jsou v podstatě jen urážky a obviňování. O tom, o čem se chci bavit, se on bavit nebude, diskuse je zmatečná. Je jedno, jaký zvolím tón, a jak to podám,on to bere jako útok a obtěžování. A klidný tón ho vytáčí víc. Do poradny nechce.
Dřív býval velmi úspěšný a choval se v "debatách" ještě hůř, vysmíval se, ale teď má pracovní problémy a spíš ječí. Nevím, co dělat, ale uvažuju o rozvodu, protože rozumná řeč s ním není. Místo jakéhokoli řešení jen urážky a vlastně nenávist, jaká je to ode mě jen sprostota, co jsem si na něj zase vymyslela.
Na nějaké moje chválení reaguje spíš shazováním a poukazováním na to, co se naopak nedaří mně, a mám se víc snažit. Že je prý samozřejmé dělat věci bezchybně....Poradíte? - otázka upravena poradcem
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Milá Aleno, dobrý den.Neporadím na dálku - potřebovala bych to s vámi více rozebrat, abych mohla mít smysluplný vhled do atmosféry mezi vámi dvěma. Procházíte evidentně vztahovou krizí, která je zapřičiněna nějakým vývojem života každého z vás. Říkáte, že je manžel senzitivně vztahovačný vůči vaší kritice a převádí pak vše na útok vůči vám. Nezáleží přitom na neverbální komunikaci, neboli na tónu vašeho sdělení. Ale čelí vlastním profesním neúspěchům, na rozdíl od předchozího opaku. Je ve stresu, který nejspíš nedokáže zvládnout v klidu. Vy jste jako jeden z nejbližších lidí terčem pro jeho ventil negativních emocí. Jestliže nechce spolupracovat s psychologem on, můžete s ním spoluracovat vy, i to bude velmi užitečné. Byla by škoda "zabalit" vaše manželství předtím, než se pokusíte zabojovat o změnu. S rozvodem si nejste jistá, kdyby ano, nepsala byste do mé poradny :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den.. Nedávno jsem se rozešel s přítelkyní.. Důvodem byli malicherné hádky které zničehonic přerostli ve velikou. Mě je 20 a přítelkyni o rok více, byli jsme spolu 6 měsíců. Důvodem ovšem byli hádky pouze pokud jsme si telefonovali , když jsme byli spolu popř jednou u ní , podruhé u mne, nikdy ke konfliktu nedošlo.. Ale abych se vrátil, přítelkyně chtěla abych to už nechal být protože sem to nechtěl skončit.. Ale po dni mi zničehonic volala a já sem to prostě zvednout nechtěl protože sem měl obavy z další výčitek.. A druhý den sem jí nevhodně odpověděl smskou a od té doby se pořád dohadujeme.. Opravdu nevím co s ní dále. Rozejít se nadobro nebo se jí pokusit nějak nadběhnout a srovnat to? Opravdu mi tento "vztah" co máme nedělá dobře a akorát mi zvyšuje nervozitu. Předem díky. - otázka upravena poradcem
Josef
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Josefe. Bylo by tedy dobré se sejít osobně a vše si vysvětlit. Komunikaci přes SMS a telefonování minimalizovat na základní provozní domluvy. Byla by škoda vzdávat vztah po půl roce, který může mít potenciál být hezký :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, mě i přítelkyni je 27 a jsme spolu 5let. Již od začátku vztahu jsme měli problém, že přítelkyně je dost temperamentní a tak se často uráží, mluví sprostě atd. Postupem času se to celkem zlepšilo, ale poslední rok se uráží skoro pořád a to i kvůli maličkostem. Začala do hádek přidávat i nadávky a je vidět, že v afektu se mi snaží co nejvíc citově ublížit. Vždycky jsem to chtěl řešit normálně, pokud ti něco na mě vadí, řekni mi to, promluvíme si o tom, stejně tak opačně. Její argument je, že jsem jak její táta, což přiznávám, může tak působit, pokud jí 4 roky říkám aby vstávala do práce, ale zamyslel sem se nad tím... nejde jí říci jakýkoliv problém nebo něco co se jí nelíbí, aniž by se urazila a to i když jí to řeknu opravdu nejvíc citlivě aby k hádce nedošlo... Nevím už co mám dělat... Nevím, jestli vztah má cenu... Nikdy jsem nechtěl ve vztahu hádky a už vůbec né sprostá slova... Dá se toto nějak řešit? Jaká je pravděpodobnost, že se člověk dokáže v těchto věcech změnit?
Jiří
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jiří. Jestliže jste rozdílné osobnosti s rozdílnými hodnotami i temperamentem, jestliže jí přijdete jako menor a evokujete autoritu otce, musí to být mezi vámi dvěma složité a někdy napínavé. Ale evidentně se máte rádi a víte i to, co na sobě milujete, proč stojí za to, něco měnit.Ona je asi v hádce vždy, když se cítí být v koutě. Velmi doporučuji spolupráci s partnerským psychologem, který vám může udělat oběma zrcadlo a nabídnout různá doporučení :-)
problémy v komunikaci
S partnerem (vztah 5 let, z toho 4 soužití, já 27 let, on 25 let, bez dětí) se hodně hádáme. Většinou je to o zbytečnostech a často ani vlastně nevím, co hádku vyvolalo a jak z ní ven. Často nerozumím tomu, proč ho ona konkrétní věc rozčílila nebo se ho dotkla. Když se ho na to ptám, neumí mi to vysvětlit. „Prostě má blbou náladu“. Když se snažím přijít na příčinu problému odpovídá „Zase se mnou mluvíš jako s děckem“. Příklad sporu: Ráda bych šla na oslavu našich společných přátel. On dnes nemá náladu. Když chci jít sama, vadí mu to. Zůstat sám doma nechce. Už nyní to směřuje k hádce. Jde tedy se mnou, je naštvaný, s nikým se moc nebaví a každou chvíli se mě ptá, kdy už půjdem domu. Úplně mi zkazí náladu a závěrem večera je další hádka. Nevím, jaký zvolit správný postup, aby k ní nedošlo a já přitom mohla na akci jít. Často to končí tak, že raději zůstanem oba doma, abych se hádce vyhnula. Ale pak jsem vnitřně nespokojená já. Jak z toho ven bez konfliktu a ke spokojenosti obou stran?
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Chce to v období klidu a pohody mluvit o tom, že máte každý právo na svůj volný čas a není nutné být stále spolu. Tím se vztah provzdušní. Je jasné, že jeho nenálada musí negativně ovlivnit i jvás. Nebylo by od věci spolupracovat krátkodobě s partnerským psychologem na téma utváření společných dohod a naučit se zvládat hádky konstruktivně.
problémy v komunikaci
Dobrý den, mám takový problém s manželem - platí pozdě složenky a faktury nebo je taky nezaplatí vůbec. Když se to týkalo domácnosti, stávalo se, že nám vypínali telefon, odpojovali elektriku, protože on prý zapomněl. Raději jsem si všechny tyto platby dala na sporožiro a od té doby je klid. V podnikání se to ale děje pořád - pokuty za porušení zákona (neměl stavební povolení, jel rychle, telefonoval za jízdy...) anebo hodně často penále za neplacení se ročně vyšplhají kolikrát až k 70.000,- Kč. A přitom to není o tom, že by neměl peníze. Na to nesmím nic říct, ani poukázat. párkrát jsem se nad domácími platbami rozčilovala, ale prý mi do toho nic není. na druhou stranu manžel zle vyčítá, když se doma něco stane mně - třeba zplesniví zbytek chleba v hodnotě 8 Kč. Ať prý kupuju jen půlku, jenže ono to vždycky taky nejde. Je mi líto těch tisíců, za které bychom mohli jet třeba na dovolenou, ale nedaří se mi to nijak změnit a říkat mu to je cesta k téměř jistému mlčení z jeho strany anebo on hned najde nějakou moji chybu. Mám to tedy stále raději přecházet? Přístup k jeho podnikatelskému účtu nemám, příkazy dává on.
Ali
PhDr. Jitka Douchová
Měli byste si jasně stanovit kompetence, za co má kdo zodpovědnost, a tak pak jde za ním. Máte problémy v komunikaci mezi sebou, nemáte vyjasněné mantinely. Manželství je také svým způsobem instituce. A musí být rozumně řízena, aby nezkrachovala. Jakékoliv chyby a nedorozumění se pak musí nutně promítat do partnerského života a vše se šíří jako lavina. Proto je v zájmu vás obou se naučit o věcech domluvit konstruktivně, věcně a jasně.
problémy v komunikaci
Pro Nikolu, jejíž partner neví, jestli s ní chce mít dítě:

Nikolo, chtěla bych Vám jen říct, že chápu Vaše obavy! Ani já bych se necítila pohodlně, kdyby si můj partner nebyl jistý, jestli se mnou jednou bude chtít mít dítě (ač to teď třeba není na pořadu dne!). Ano, jste hodně mladá (alespoň podle dnešních měřítek), úvahy o dítěti jsou možná předčasné, ale Vy jste asi hodně plánovací typ a potřebujete si to v duchu už plánovat, představovat..? Je to pro Vás velmi důležité už v tomto věku, že? Má to tak spousta žen! Potřebujeme si o budoucí rodině se současným přítelem snít. Jenže muži (dle mých zkušeností) moc tuto potřebu nemají. Spíš řeší, co je tady a teď. Obzvláště ti, co už děti mají. Přítele nenuťte, aby Vám nyní slibovat, že s Vámi bude chtít dítě. Teď to přeci není úplně aktuální, nebo snad ano? Klidně si o miminku s ním dál sněte, jeho současné stanovisko neberte tak moc vážně. Čas ukáže,co dál. Za pár let přeci může být vše jinak. ;-) Hodně štěstí a pohody Vám přeju!
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo, děkuji a přeposílám Nikole :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jsem s přítelem rok, je mi 22, přítelovi 30. Děti z manželství má 5 a 8 let, vztah s nimi mam suprovej. Ze začátku vztahu mluvil o tom, že by ještě jedno dítě se mnou chtěl, po cca půl roce si to najednou rozmyslel, pohádali jsme se kvůli tomu, a z ničeho nic mu asi došlo, že to se mnou nechce ukončit, ale zatím mi na rovinu neřekl, že by to dite se mnou chtel, furt jen tak ve vtipu o tom mluví, ale nevim jak si to mam brát. Mam pocit, ze ma spis strach, jak by to vzali jeho deti, ze si tatínek udělal další dite, tím ze nevychází s ex, tak mam dojem, ze ma strach, aby je doma nepostvavala proti němu. Rozumím tomu, ze nechce přijít o svoje deti (je to sice jen moje myšlení, ale tak to cítím), ale ja nechci cekat třeba další 2 roky a pak mi rekne, ze to dite se mnou nechce, asi mi řeknete, at si s nim promluvim, ale to je ten háček, on bohužel moc o takovych věcech komunikovat neumi. Děkuji za nějakou radu, jak ho třeba naučit řešit pro me důležitý veci.
Nikola
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Nikolo. Promiňte mi mou otázku, ale : kam se ve 22 letech tak ženete? 30 letý přítel má ve věku, kdy spousta mužů teprve hledá trvalý partnerský vztah a uvažuje o tom, jaký jeho život bude, dvě docela velké děti a rozbitý vztah s ex manželkou. Asi nemá na pořadu dne uvažovat o další rodině. Jste spolu rok, to je slušná prověrka toho, že váš vztah má pevné kořeny. Ale pak buďte trpělivá a zkuste si více užívat chvíle, kdy jste spolu. Vážně máte pocit, že ve 22 letech ztrácíte roky, pokud se partner, otec 2 dětí, nevyjádří jasně k tomu, jestli chce děti další?...
problémy v komunikaci
Dobrý den
S přítelkyní máme problém v komunikaci, aspoň to tak vnímám já. Ať jí řeknu či napíšu něco a myslím to dobře, tak ona si to dokáže úplně tu souvislost slov či myšlenku obrátit proti sobě a myslí si pak ,že všechno dělá špatně. I když jí vysvětlím, že to tak myšleno nebylo ,omluvím se ji , že jsem to měl napsat jinak aby to lepší pochopila. Ale je těžké přesvědčit o opaku. Druhá věc: je to, že se cítí být nemilována. Vím, že problém je u mě nejspíš, chtěla by slyšet nejspíš, nějakou pochvalu. Nechci tím určitě říct ,že ji nechválím, např. skvěle uvařila ,upekla, že ji to sluší. Ale i fyzicky se jí to snažím dávat najevo. Bohužel si připadá být nemilovaná říká mi i to co by chtěla a jak to mám dělat a aniž by si to uvědomovala tak mě dostává pod tlak a já se stáhnu. Vysvětlím jí to nebo ona mě jak to vnímáme. Pak si taky potom připadám, že nic nedělám dobře. Pak je člověk bez chuti něco dělat. Po dnu se překonám a řeknu zkusím to dělat tak ale ona si pak zase něco najde.
Martin
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Martine. Nevím, jestli se u vás dvou jedná o problém v komunikaci, nebo spíš nevyrovnanost ve vztahu, v němž se ona cítí být nedoceněná. Neví, jak reagovat, de facto je na vás citově závislá. Chová se tak, že vám dává návod, jak byste se k ní měl chovat, aby jí bylo dobře. Návody mívají muži často rádi, nemusejí dlouho experimentovat a pátrat :-) Ale u vás dvou toto nefunguje. Je fajn, že spolu o tom všem ale mluvíte... Možná byste potřebovali tlumočníka - nezávislého psychologa, který by vás viděl jinak. Spadli jste na základě nejistoty ve vztahu do chybných interpretací sdělení toho druhého, a to je škoda, je vidět, že se máte rádi. Tak co se objednat u vztahového psychologa? :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den,

partner s námi doma roky manipuluje (chce být ten nej), některé jeho reakce jsou hysterického charakteru. Bohužel se to zhoršuje, a to díky vnějším faktorům (díky lepší finanční situaci si může víc dovolit, děti se už ne vždy dají, já jsem v práci povýšila). Partner je pořád nespokojený - buď je "vina" u nás (častěji), anebo chce udělat tlustou čáru a jít dál (tzn. zapomenout na všechny jeho chyby, na moje/naše zásluhy pro něj a začít znovu jako od nuly). Já bych na to i kývla, kdyby se něco změnilo hlavně v jeho chování. A nemění se nic. Nechci mu pořád připomínat, co dobrého jsem pro něj udělala, na druhou stranu on spoustu věcí bere jako samozřejmost a neváží si jich (zázemí, výchova dětí, spolufinancování). Tlustá čára má vždycky škrtnout nějaký jeho průšvih, v lepším případě vykompenzovaný nějakou satisfakcí (kytka, dětem dá kapesné), pak se vše po nějaké době vrací zpět. Teď si "oblíbil" diskuzi o modelu soužití ("oboustranně přijatelném, ale ne za každou cenu"). Zkouším ho vymezit tím, co nechci (aby pro něj zůstalo hodně prostoru, když k současnému má mnoho výhrad - já zaměstnaná, on podnikatel, já plně i domácnost a děti, on se zapojuje jen velmi velmi výjimečně), on však reaguje tím, že zase jsem nic nenavrhla, a že takhle ne. Prostě mě tlačí do své představy plné závislosti. zatím to nějak balancujeme, ale z jeho strany začínají padat slova o rozchodu. Jak se můžeme zachovat? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Nestýskejte si, Evo, spíš začněte spolupracovat s psychologem, který vám narovná sebevědomí. Doma se oba potýkáte s různými manipulacemi, ale zdá se mi, že o sebe stále stojíte, jen si nerozumíte a každý z vás se cítí více ublížený. Pak kvůli tomu každý z vás více deklaruje i svou nespokojenost. To je kontraproduktivní a vede to k cyklení nespokojeností stále dál až nakonec k tomu, že si někdo z vás někoho najde jakožto kompenzaci. Zkuste tomu předejít.
problémy v komunikaci
Vážená paní doktorka, potřebovala bych poradit. Po 10 letém manželství mám pocit,že je náš vztah na bodě mrazu.Máme vleklou krizi a nějak se nám nedaří vše zvládnout.Hlavní problém je v komunikaci.Já potřebuji vše rozebírat nebo si s ním i jen tak povídat..Manžel je pravý opak. Nekomunikativní, uzavřený,až flegmatik. Byl takový asi vždy,ale věkem se to snad i horší.Je to hodný člověk,táta pro naše děti.Skvělý partner v situacích, kdy nemusíme nic řešit. Život ale přináší spousty složitých situací a mě strašně chybí jeho citová opora!! Máme problémy s jeho rodiči, mnoho let má dcera vleklé zdravotní potíže, syn kombinované poruchy učení a já endogenní depresi.Nastávají situace, kdy mi není dobře, ale on mi prostě nepomůže. Říká, že to nedokáže ..Vidí, že je mi špatně,vše zajistí po praktické stránce,ale nemluví..Když je mi lépe a chci to s ním probrat-nereaguje..Pak se hádáme a hádáme..spíše asi já.S depresemi bojuji,co to jde.O náš vztah taky.On jen říká,že sám problém nemá a nevidí..
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Milá Markéto, dobrý den. To je časté, že je jeden z partnerů méně komunikující, protože to neumí, není mu to vlastní. Je to častější u mužů, kteří si často nevědí rady, pokud by se měli emočně vyjadřovat k něčemu náročnějšímu. Neznamená to, že to neprožívají, ale scházejí slova, vyjádření emocí navenek. On je introvert, vy se léčíte s endogenní depresí, máte spolu spoustu vztahových problémů s blízkými lidmi - jeho rodiče, vaše děti. Předpokládám, že k psychologovi do párové terapie by chodit nechtěl ( ? ). Ale vy sama chodíte? Já vám na dálku poradit neumím, potřebovala bych si s vámi povídat, abych mohla být pro vás někdo, kdo vám opravdu pomůže. A tak bych pro vás viděla jako nejlepší, objednat se do individuální terapie :-)
problémy v komunikaci
Nedaří se mi ho pořád úspěšně ukončit, chybí mi ještě několik studijních povinností. Ale pot splnění bude vysokoškolské studium úspěšně dokončeno. Partner mi vyčítá, že jen prokratinuji. Což mi přijde z jeho strany dost drsné, sám tím neprocházel, neví co všechno studium vysoké školy obnáší. Prosím o radu, jak se vypořádat z častými, rutijními starostmi v domácnosti mladých rodičů. A dále prosím o radu, jak si mám vysvětlit manželovy vyýčitky týkající se mého studia. Děkuji moc. S pozdravem. Barbora
Barbora
PhDr. Jitka Douchová
Barboro, potřebujete nejspíš vrátit respekt a úctu vůči sobě navzájem . To se vám pod vlivem stresu nějak vytratilo. Ano, je toho na vás oba hodně, ale zvládnout by se to dalo, pokud si otevřeně popovídáte o svých potřebách. Místo výčitek a kritizování je efektivní si věcně sednout a probrat, co děláte špatně a co vám kazí vztah, jak to změnit, aby to bylo k oboustranné spokojenosti ve vztahu. Rodina, studium, práce, domácnost - pořád je důležité i přitom všem vztah rozvíjet a udržovat v pohodové a láskyplné atmosféře. Až školu dokončíte, bude o jednu povinnost méně, teď si musíte rozdělit kompetence ohledně domácnosti a dítěte, o vše se podělit. Ale nezapomínejte si dělat chvíle jen sami pro sebe, které by měly relaxační charakter :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den,
s partnerem spolu bydlíme a vychováváme naše dítě již více než dva roky. Skoro celý poslední máme problém najít ve vztahu ten klid a vyrovnanost, na který jsme byli dříve zvyklí. Máme docela hodně povinností (dítě, oba chodíme práce, já dálkové studium, domácnost...) Je to docela náročné. Potřebuji ve vztahu lásku a pohodu. Ovšem je tomu naopak. Jenom na sebe přenášíme negativní zážitky z uplynulého dne a pak, aby toho nebylo málo, si ještě něco vyčteme a pohádáme se. Jedná se většinou o maličkosti, ale i ty tvoří náš vztah náš společný život. V poslední době je největší problém s dokončením mého studia.
Barbora
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Barboro. Přecházím na druhou část vašeho dotazu.
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní doktorko, jakým způsobem bych mohla navodit korektní vztahy mezi mnou a bývalým manželem? Rozvod jsem podala já, manžel si našel milenku, skončit s mimomanželským vztahem nechtěl, pro rozvod jsem se rozhodla po vyhrocené situaci způsobené naléháním na rozpad našeho manželství. Milenka byla asi reakce na krizi, kterou jsme měli - manžel se nás pokoušel vmanipulovat do jím vymyšleného modelu rodiny, v kterém se zhlédl v posledních letech - on jako ten, kdo rozhoduje, mocensky všechny ovládá, je obdivován, disponuje veškerými financemi a "podle zásluh" rozděluje. Narazil zejména u dospělých dětí, které si nechtěly nechat mluvit do života (výběru školy, přátel, koníčků...). Na jednu stranu nás asi má rád, na druhou stranu ale uráží, manipuluje. Po rozvodu je situace ještě horší. Není schopen přiznat svoji vinu (opuštění rodiny, milenku, způsob chování, jeho způsob "vysvětlování" celému okolí, proč to udělal...) - o to však nejde, nepotřebuji, aby se kál či jinak ponižoval. Naopak je "uražený" za rozvod, majetkové vyrovnání, milenčiny pomluvy, kterými dezinterpretovala některé skutečnosti, mého (opravdu jen) kolegu z práce, s nímž pracuji na jednom projektu.... A zase prosazuje jen svoje potřeby. Jakým způsobem (pokud vůbec lze) s manželem navodit alespoň nějakou korektní komunikaci? Občasný kontakt s ním mne velmi vysiluje, protože je z jeho strany zase v rovině manipulace a výčitek. nevím, zda- li je spokojený, docela bych mu chtěla i přes to všechno pomoct, i když dílčí snahy v době před rozvodem nebyly úplně úspěšné (zkoušela jsem ho dostat k odborníkovi, prosila o příjemnější komunikaci, vysvětlovala, obhajovala... vždy to bylo jen na nějakou krátkou chvíli. Občas jsem diskuzi s ním taky nezvládla, to se pak "uklidnil" a vinu zase svalil na mne.). děkuji. - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie. Neporadím vám na dálku. Mezi vámi dvěma je hodně nevyjasněných věcí, disproporcí, v každém i křivd. V manželovi asi více. Není nyní schopen komunikovat normálně, tak, jak vy si přejete. Na domlouvání věcí by bylo dobré využívat služby mediátora. Kdybych s vámi pracovala, mohla se vás ptát, více bych vám mohla pomoct a být na základě konkrétních příkladů konkrétnější i pro vás. Děti jsou dospělé, jak říkáte, takže si musí s tátou poradit ony. A vy můžete začít spolupracovat s odborníkem - psychologem se specializací na vztahy - sama, pokud chcete něco narovnávat. Můžete se i o sobě dozvědět mnoho věcí...
problémy v komunikaci
2) část. Na jednu stranu mi vyčítá, že ho pořád kvůli něčemu "prudim" a proč mu to nemůžu říct normálně (v klidu). To je často pravda, takže jsem se naučila mu věci, které bych si přála změnit, říkat nevyčítavě a v klidu. Ale pokud s ním mluvím normálně (např. v klidu ho o něco prosím), tak on nevnímá, což sám přiznal, že pokud mu něco neřeknu důrazněji, tak prostě mu to letí jedním uchem tam, druhým ven. Já pak už po několika klidných prosbách, kdy se nic neděje, prostě vybuchnu, protože mi prostě nejde do hlavy, že když ho klidně prosím, on odpovídá (takže si zřejmě naivně myslím, že to bere na vědomí), tak jako když mluvím do zdi. Ale pak jsem zase já ta špatná, protože přece „prudim“. Prostě nevím, jak s ním v konfliktních situacích komunikovat, protože v klidu mě nevnímá, a když už jsem důraznější, tak je to taky špatně. Prosím poraďte, jak na tom zapracovat. Mockrát děkuji. - otázka upravena poradcem
Táňa
PhDr. Jitka Douchová
Tak máte vyzkoušeno, co nefunguje - nefunguje ani klidná tichá mluva, ani výbuch. Pak by bylo fajn, kdybyste spolu s vaším bezkonkurenčně nejlepším partnerem :-)  začal spolu vytvářet komunikační vzorec, který bude mít ve finále pozitivní efekt.  Jeho apatie vás dovádí k šílenství a křiku  - ten jej sice zburcuje, ale negativně. A tak se točíte v kruhu. Zkuste si prostě najít to, co bude pro oba přijatelné a platné. Kdyby vám to nešlo spolu, stojí za to vyhledat spolupráci s partnerským psychologem, to by mohlo být jedno, max. dvě sezení v páru, kdybyste měli vedle sebe nestranného člověka, který by vás vnímal, dal vám zpětnou vazbu a upozornil na chyby, kterých se dopoštíte. Držím palce, ať to donře zvládnete :-)
problémy v komunikaci
1) část. Dobrý den paní doktorko, Vaši poradnu sleduju už mnoho let a několikrát jste mi pomohla. V současné době mám dva roky přítele. Je skvělý, když ho srovnám s jakýmkoli jiným mužem, je prostě bezkonkurenční, ale trápí mě naše komunikace ve sporech. Myslím si, že velký podíl na tom mám já, protože jsem výbušná, ale na druhou stranu jsem na sobě dost zapracovala. Každopádně v poslední době to vypadá tak, že i když se snažíme bavit bez emocí, stejně to po nějaké době skončí tak, že se nebavíme na dané téma, ale vyčítáme si, kdo jak zvýšil hlas a jak kdo co řekl. Bohužel začínám mít pocity, že už se mi s ním ani nechce nic řešit, protože přesně vím, jak to skončí, dokonce co mi řekne a už prostě nevím, jak s ním mluvit. Na jednu stranu mi vyčítá, že ho pořád kvůli něčemu "prudim" a proč mu to nemůžu říct normálně (v klidu). To je často pravda, takže jsem se naučila mu věci, které bych si přála změnit, říkat nevyčítavě a v klidu. - otázka upravena poradcem
Táňa
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Táňo. Když mluvíte o tom, že mou poradnu sledujete již mnoho let, uvědomila jsem si, že ji vedu již 14 let, to jsem ani netušila :-) Přítel je skvělý, bezkonkurenční ve srovnání se všemi předchozími. Přesto nedokážete v klidu spolu řešit spory. Mluvíte o svém výbušném temperamentu, na němž jste zapracovala, neboli se snažíte asi o určitou dávku sebekontroly, ale nedokážete být ani jeden bezemoční. Podle vašeho popisu se pohybujete na poměrně běžné spirále, kdy se v zajetí emocí oba dostáváte od prvotního spouštěče  k vyhodnocení formy vaší komunikace. To by bylo užitečné a konstruktivní, kdyby to nebylo v podobě výčitek, ale konstatování typu : "vidíš, jak jsi teď zvedl hlas ,takhle ses u toho tvářil, tak já jsem cítila tohle, úplně mě to odrovnalo a přestala jsem mít chuť pokračovat, atd..." Táňo, neverbální komunikace je hlavním nositelem významového obsahu sdělení. Patří do toho tón hlasu, rychlost řeči, síla hlasu, mimika, gestika, atd.atd. Jdu číst druhou část.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.