Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| bývalí partneři| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| nešťastná láska| děti partnerů| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| zamilovanost| osamělost| sexualita| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| vztahové problénmy v širší rodině| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| vztahy na pracovišti| první láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| výchova| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| kamarádi partnera...| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| osudová láska| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

problémy v komunikaci
pokračování:snažím se neohlížet zpět,nikdy bych do sebe neřekla,že toto vůbec podstoupím, že zkrátka já nejsem taková a vidíte přesto se to stalo.Čekala bych,že toto bude poslední kapka,tečka v našem příběhu,ale já ikdyž lituji a stále se s tím srovnávám, tak ho nedokážu nenávidět a stále společně přemítame nad společnou budoucností,do jisté míry se snažil být mi oporou.V dané situaci chápu jeho postoj,strach obavy,to že ten rozchod nepřišel jen tak do větru,ale měl důvod.Jenže jak ted dál? Citíme oba,že už se potřebujeme někam posunout a vystoupit z toho kolotoče,který nevyhovuje ani jednomu,jen nevíme jakým směrem a jestli jít společně nebo zvlášť.Troufám si říct, že nás k sobě netáhne síla zvyku nebo strach z osamocení.Nemám ani tak obavu,že už bych nikdy nikoho nepotkala,,pár možností k seznámení proběhlo,jen nemám uplně pocit,že potřebuju někoho potkávat,když možná ten koho chci je přímo přede mnou, ale jen možná...Děkuji mnohokrát
Alice
PhDr. Jitka Douchová
Alice, přestáli jste hodně věcí a nedokázali jste u toho být vždy spolu - sama říkáte, že jste vyrůstali každý v jiném modelu rodiny. Byli jste spolu dlouho, už mezi vámi nebyla stálá zamilovanost, která člověka vede k tomu, že se z lásky mění a není sám sebou, snaží se být tím nejlepším. Ale to, co oba mezi sebou cítíte za sílu, je hodně důležité. jen se obávám že to sami nezvládnete. Proto vám velmi doporučuji párovou terapii, kde se o sobě toho dozvíte ve spolupráci s psychoterapeutem mnohem více. Držím vám oběma palce :-) A ještě jedna věc - ta interrupce je něco, co byste si měla také zpracovat s terapeutem, abyste to odpustila sobě, i příteli...
problémy v komunikaci
pokračování:Bohužel musím přiznat i jednu velmi bolestivou věc.Jako ze špatného filmu.Krátce po rozchodu jsem zjistila těhotenství. To čím jsem procházela poté bych nepřála nikomu na světě. Rozchod byl zkrátka takový,že se sice milujem, ale nefunguje to a žít takhle dál prostě nejde a ještě máme oba šanci na hezký život,tečka. A ted tohle, s tímto vědomím si pořídit dítě? První,že to zvládnem, pak,že je hrozné být spolu jen kvuli dítěti a bylo by to naopak jen horší pro všechny,zkrátka každý den jinak,což vyvolávalo další stres a napětí.Já nad tím sice uvažovala,ale vnitřně jsem interupci odmítala, šla jsem nakonec za rodiči v domění,že mě tak nějak dají za pravdu a podpoří, naopak mi citelně řekli,že pokud odešel tak si ho nechci držet jen dítětem,že takto nebudeme štastní.On mi řekl,že by raději volil tuto cestu,pokud se,ale rozhodnu jinak nenechá mě ve štychu,no dovedete si představit ta muka.Nezvládla jsem to a zákrok podstoupila,byt jsem to vnitřne takto necítila.
Alice
PhDr. Jitka Douchová
Dovedu si to představit, Alice...
problémy v komunikaci
Krásný den přeji,je mi 26, ex-29. Byli jsme spolu 7 let,asi 3 roky společná domácnost. Je to víc než půl roku od rozchodu, ale vzhledem ke společným zájmům, přátelům, místu bydliště se stále vídáme.Rozchod vyplynul z neustálých konfliktů, byť to přiznávám nerada,z modelu rodiču jsem zvyklá tak trochu na,,Itálii" takže často jsem já startér,který nechce dělat dusno tak mlčí,pak to bouchne a je zle ještě víc,partner se,,neumí hádat" ve smyslu rozumných argumentů takže vypouští jen nesmyslné,ale dobře mířené urážky,které pak těžko rozdýchávám. Nebýt této součásti vztahu,kterou jsme nevěděli jak odbourat,tak jinak byl náš společný pohled na život i budoucnost stejný a krásný. Naše city jsou stále velice silné a i je stále udržujem při životě, což novému začátku jinde s někým jiným nedává ani prostor. Rozchod nebyl z důvěru ztráty lásky, nevěry,lži, násilí apod.Otázka zda pracovat na vztahu našem,ikdyž máme oba strach z další bolesti nebo to s bolestí utnout a jít dál?Bohužel musím přiznat - otázka upravena poradcem
Alice
PhDr. Jitka Douchová
Určitě má smysl na vašem vztahu pracovat, a nemuselo by to být až tak těžké :-) Jdu číst dál.
problémy v komunikaci
Po 5ti letech po rozvodu se se mnou rozešel bývalý partner, nedivím se mu, byla jsem hádavá, zlá a protivná. Celou situaci nezvládám, vyhrožuji mu zabitím sebe sama, prohledávám mobil, auto, jeho věci a brečím, škemrám nadávám, vyčítám... Po jakémsi vystřízlivění si uvědomuji, že to nemám zapotřebí a že to co dělám není vůbec pěkné, ale něco mne ovládá a postrkuje vpřed konat tyto nehezké věci a vytvářet prapodivné situace. Musím říci , že můj ex partner je o 10 let mladší než já, nyní 39let, byli jsme spolu , i přes rozvod, celkem 18 let. Poraďte jak se mám z rozchodu dostat a neničit náš budoucí, alespoň přátelský vztah.

Děkuji

Mufina
mufina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, mufino. Žádný zázračný recept vám na dálku nedám. Potřebovala bych dialog s vámi, abychom o tom, co se ve vás děje, a jaké jsou příčiny, věděla víc. Je fajn, že máte nyní, po rozchodu, nějakou sebereflexi, ale musíte se sebou začít opravdově pracovat, což sama nezvládnete. Předpokládám, že máte za sebou problematickou minulost - původní rodina, předchozí partnerské vztahy. To vše potřebujete vyčistit, a na základě toho najít víc sebe samu, svou důstojnost a sebedůvěru. Potřebujete individuální psychoterapii...
problémy v komunikaci
Dobrý den,, chtěla bych poradit. S manželem jsme 16 let, docela to jde, občas musím být trpělivější, je náladový. Ale trápí mě jiná věc. Když jsme se vzali, myslela jsem si, že budeme společně hospodařit - měli jsme málo, já byla zvyklá z VŠ s "kolektivním" spravedlivým hospodařením a připadalo mi to normální. On řekl, že mi bude dávat peníze (byla jsem záhy na MD) a že nechce přístup do mého (chtěla jsem jako společného) účtu. Že jsou to moje peníze, ať si je nechám. Tehdy jsem si myslela, že je velkorysý, protože jako studentka jsem měla málo. Dnes vím, že jsem se mýlila. Moje a tvoje peníze oddělil záměrně. Takže mi přidělil podle svého nějakou částku a já s tím musela vyjít. Někdy to bylo těžké, ale další peníze mi nedal - přičítala jsem to tomu, že nemá, začínal podnikat (asi mi neříkal úplně pravdu). Když jsem začala chodit do práce, pořád ještě se mu moc nedařilo. Nabídla jsem, že budu celou domácnost hradit sama, souhlasil. Dokonce při větších nákupech občas "zapomněl" peněženku. Brala jsem to tak, že máme jedny peníze. Jenže on teď na mě udělal podvod a já se rozhodla, že to změním. Najednou jsou ale jeho peníze a moje peníze, měsíčně od něj dostávám jím určenou částku (mnohem mnohem víc si on nechává pro sebe), která sice stačí na pokrytí- spolu s mnou vydělanými penězi - na domácnost, ale vyskakovat si nemůžu. On si platí různé dovolené, kam jezdí sám s přáteli, mně peníze navíc opět nechce dát, a to i pro děti. A zase třeba lže, že nemá. To, že lže, se za čas prokáže. . Velmi obtížně se s ním jedná, Uvědomila jsem si, že stejné jednání bylo u nich doma - tchýně všem doma vzala důchody a rozhodovala, co se za ně koupí (noviny, jídlo, něco do domácnosti). Spíš to bylo míň než víc. A všichni pro klid doma jí ty peníze dali. Na druhou stranu ona si pro sebe toho tolik nenechávala. On o tom, jak čekal, až mu něco koupí nebo dá peníze, často mluvil, byl to pro něho velký zážitek.Ráda bych to postupně - pokud není pozdě- začala měnit, ale vytáhnout z manžela korunu je hodně těžké. Mohla byste mi, prosím, krok po kroku poradit, jak postupovat? Že je lakotný dost dobře skrýval a mně to prostě nedošlo. Nejsem marnotratná, naopak, musela jsem vycházet s minimem peněz, ale ráda bych trochu narovnala finanční poměry doma. Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem
Iveta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Iveto. Říkáte na začátku, že to docela v manželství jde, ale musíte být občas trpělivá s ohledem na jeho náladovost. Ale problém s finančním hospodařením je hodně velký a jeho dopad přesahuje vysoce jen téma peněz. Peníze jsou i symbolem moci. Váš muž byl vychován v prostředí, kde určovala tok peněz jeho matka, to už si nepřeje, má to v sobě hodně vtisknuto, takže teď potřebuje mít peníze pod palcem on. Tím pádem nemůžete být vyrovnaný pár. Nemůžu vám v odpovědi na váš dotaz vynahradit to, co by bylo na několik párových sezení, takže krok po kroku nepůjdu. Máte spolu problém v komunikaci, v odlišných vzorcích z vaší individuální minulosti, než jste se stali párem. Nekomunikace, nevytváření SPOLEČNĚ odsouhlasených a vytvořených pravidel, vede nejspíš manžela k pocitu, že na to má právo. Díky takovémuto modelu schází ve vašem manželství respekt a úcta, a musí se to vše promítat i do dalších oblastí, jako je např. intimní život, a jiné. Velmi doporučuji partnerskou poradnu, k jejíž návštěvě ale musíte nejdříve manžela namotivovat. Minimálně poté, když se nedomluvíte na nových pravidlech finančního hospodaření. Nesmíte se bát, vznést na něj požadavek o změnách, které jsou pro kvalitní manželský vztah nutné...
problémy v komunikaci
Dobrý den, s přítelem se skoro každý den hádáme vím že chyba je ve mě mám takovou povahu že jsem náladová a neumím si ho vážit :( je na mě strašně hodný dělá pro mě vše akorát není ke me upřímný dokáže mi jen neco rict přes zprávy na sms nebo facebooku:(kolikrát sem na něj naštvaná i když nic neudělá nevím jak dál snažím se změnit ale každým dnem si připadám v našem vztahu jako nic prosila bych jen o radu jak to mám vše překonat a aby byl semnou štastný :( jsme zasnoubený a bojím se že mi jednoho dne řekne že už ho to nebaví :(
Natálie Nováková
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Natálie. Vaše rozlady musí mít své hlubší příčiny jak ve vás samotné, tak ve vašem vzájemném vztahu. Musela bych s vámi mluvit, abych se v tom více orientovala a společně bychom pak hledaly cestu, kudy z toho ven.Protože tuto možnost nemáme, doporučuji vám návštěvu u psychologa, díky níž byste se dostali více do hloubky.
problémy v komunikaci
Dobrý den,
už nějakou dobu mám krásný vztah s partnerem, ale poslední době na nás doléhá velký stres a on si začal všímat mých chyb, a to ve velkém. Občas se stává, že mi nedochází věci hned a musím se zeptat znovu, nebo mi spoustu věcí musí vysvětlovat (během našich rozhovorů, nebo i hádek). Jeho to hodně trápí a už mu to jde občas na nervy. Snažím se dělat všechno proto, abych to zlepšila a mohli jsme být zase spolu šťastní jako to bylo dlouho předtím, ale nejde to a já jsem zoufalá už v tom jak to zlepšit. Protože si už začíná být i nejistý vztahem a mnou samotnou, že má vztah do budoucna cenu, že bych ho pořád něčím trápila. Existuje nějaké řešení nebo je to znamení proto, že jsme každý jiný a nemáme spolu být?
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Jasně, že existuje řešení, Anno :-) Hodně často je to tak, že když spolu dva lidé jako zamilovaní začínají, můžou si rozumět skoro bez slov. Intimita je ve všem, nejen v milostném životě. Existuje milenecká telepatie a partneři se na začátku příliš nemusí učit řešit názorové střety. Díky zamilovanosti vždy jeden ustoupí. Ale to netrvá věčně, a pak je třeba umět rozumět i řeči těla, i významům a obsahům sdělení od jednoho k druhému. Téměř nikdy se nestane, že ten, co něco sděluje, získá úplné porozumění svých myšlenek od toho druhého. Každý používáme jiná slova pro vyjádření svých myšlenek. Pokud dochází častěji k nedorozumění, za sdělováním toho druhého už cítíme nějakou předchozí zkušenost z daného kontextu, a interpretujeme si sdělení toho druhého podle sebe. Vy dva s přítelem máte určitě rozdílný pojmový aparát, příteli dochází trpělivost. Teď se točíte spolu v nějaké zacyklené smyčce. Vy mu nerozumíte, jste z toho opět zoufalá a nejistá, že vás to snižuje v jeho očích, což si on interpretuje po svém, a mám pocit, že se sami z toho nevymotáte. Často je v mé práci s klienty nejpodstatnější role tlumočníka. Nejsem zatížena předchozími zkušenostmi páru, a když si dva něco sdělují, musím to leckdy pro toho druhého přetlumočit, aby se hned neurazil a nezačal negativně reagovat na něco, co sděleno vůbec nebylo. Neboli - moc vám doporučuji společnou párovou terapii :-) Případně se můžete objednat i u mne, informace najdete na www.jitkadouchova.cz
problémy v komunikaci
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat - manžel má hodně výkyvy nálad, chvíli je dobře, chvíli špatně, je cholerický (či jak to nazvat - vyletí a nedomyslí následky anebo startuje na drobnosti - některé spolehlivě, některé ani netušíme, že by mohly), rád vyčítá... zkrátka není to s ním jednoduché. Ale máme ho doma rádi, zvlášť když je zrovna v pohodě. Já jsem naopak flegmatik - naučila jsem se s ním žít, jeho trucování a cholerické výstupy jsem se naučila zvládat )horší je to bohužel s dětmi), tak trochu si žiju paralelní svět, který mě drží nad vodou. Jenže se mi zdá, že manžel, když nedosáhne svého (prostě flegmaticky či nekonfliktně "odžijeme" jeho výpad), tak svoje útoky zesiluje - třeba nepomohlo jeho trucování, tak se odstěhoval s postelí do domácí kanceláře. Nebo dokonce odešel bydlet na měsíc na chalupu. Sice se pak vrátil, ale už i na mne jako flegmatika jsou tyto jeho zesilující reakce moc. Asi něco děláme špatně. Můžete nám poradit? Děkujeme. - otázka upravena poradcem
Lidka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Lidko. Sice jsem váš dotaz zařadila do kategorie komunikačních problémů, ale ono je tam toho více. Rozdílnost temperamentu vás dvou, vaše koaliční spojenectví s dětmi, nejistota ve vztahu u vás, i u manžela. Jeho občasný prožitek bezmoci podporuje jeho potřebu sebeobrany, aniž byste tomu mohla rozumět, neboť jeho reakce jsou neadekvátní. Musí to s ním být těžké, ale v pozadí může být plno věcí, které by bylo nejužitečnější odhalit ve spolupráci s psychologem. Já od stolu mohu jít jen těžko do hloubky problému. Rozhodně doporučuji spolupráci s odborníkem. Nebude-li chtít manžel, můžete jít vy sama. Hodně štěstí :-) Důležité je, že ho máte stále ráda.
problémy v komunikaci
Vážená paní doktorko,
když manželovi něco vyprávím,tak přikyvuje,ale jak přijde konflikt, tak mi vyčte,že jsem ho tuhle obtěžovala vyprávěním,co ho nezajímalo,a že to poslouchat MUSEL.
Chci např. v létě zavlažovat truhlíky,tak se s ním poradím.Je to prý blbost,jak to chci,takže se to udělá podle něj a na konci mi vyčte,že MUSEL pracovat na něčem,co nechtěl..Když mu řeknu,že nemusel,že naopak jsem si to chtěla udělat po svém, opáčí že MUSEL,protože bych to zkazila.
Navíc on skoro stále rýpe a sekýruje,a když už toho mám dost, dozvím se, že mám stejně špatné úmysly, že právě nedávno něco musel a nechtěl, nebo že jsem řekla něco,co jsem nikdy neřekla,že ho nějak napadám,a že se se mnou bavit nebude. Jak u blbejch.O tom,že jsem špatný člověk a mám špatné úmysly je přesvědčený.Má i důkaz,to, jak jsem na něj "bezdůvodně" agresívní.Je tohle normální?
Do poradny nechce,a pokud bude rozvod,tak z mé viny.On manželství rozbíjet nechce.Je nemocný nebo je nemorální? Co lze dělat? Díky
- otázka upravena poradcem
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aleno. Podle mě se manžel cítí v manželství něčím ohrožován a neustále se proto vůči vám vymezuje tím, že vás napadá. Pro vás neopodstatněně, v jeho očích naopak. Nedokážu posoudit, kde je problém, vždy je to otázka vývoje vztahu, každý má svou subjektivní pravdu, ty se ale vzájemně neprotinají. Manžel je vnitřně nespokojený člověk, něco jej trápí, a svaluje vše na vás. To je, konec konců, pro něj nejjednodušší "řešení". Ale že se ve vztahu cítí nedoceněný, mi přijde jako jasná věc. Nechce-li do poradny on, běžte sama, abyste si s profesionálem na partnerské vztahy ujasnila, co se ve vašem vztahu dlouhodoběji děje špatně. Třeba se dá najít červená nitka k porozumění a změně. Pokud na to ještě po vleklých chronických hádkách máte chuť...
problémy v komunikaci
Zdravím. Vztah 17 let, doposud bez větších problémů. Syn 15 let. Partnerka mě sdělila, že potřebuje pauzu ve vztahu a začala si žít po svém.t. zn. Kamarádky..chození pozdě domů z práce..zbytek večera a facebooku. Komunikace jen v několika holých větách. Nového partnera nemá a nehledá. Sex, vyjádření citů, emocí se postupně vytrácí. Uvrhla mě do nejistoty a postupně se dostávám do stresu a depresí. Tento stav trvá cca 4 - 5 měsíců. Mně ani synovi se to nelíbí a uvažujeme, že se odstěhujeme..bohužel nemáme kam. Říká, že nemám prý tlačit na pilu a nechat jí. Časově svoje počínání nehodlá ohraničit. Odstěhování by znamenalo ekonomický zásah pro oba. Partnerka je relativně v klidu a takhle jí to vyhovuje. Tento stav může trvat jakkoliv dlouho, nesnaží se cokoliv změnit a nevím co mám dělat. Veškerá komunikace na toto téma je zbytečná. Dělá si co chce. Před týdnem jsem zvolil metodu nezájmu o veškeré dění kolem ní. Rád bych vztah zachránil nejen kvůli sobě, ale také kvůli synovi dobře se učí
Mira
PhDr. Jitka Douchová
Zdravím, Míro.Nevidím do toho, ale v tom, co vy stručně popisujete, vidím protest vaší partnerky proti tomu, co jí přerostlo za těch 17 let společného života přes hlavu. Berete si jako spojence syna, nedělejte to. Pokuste se spíš komunikovat s ní a hledat příčiny toho, proč ona protestuje. Odcizili jste se a ona už takto dál nemůže, dělá to po svém, a vy se cítíte ohrožený. Opravdu není dobrý krok, do toho zatahovat syna, protože se jedná o partnerský problém, týkající se VÁS DVOU. Na vašem místě bych rychle navštívila partnerskou poradnu. Nikdy není chyba jen na jedné straně, vždy jde ve vztahu o akci a reakci...
problémy v komunikaci
Prosim poradit
Priatelom sa ma pytal ci som zjedla chlebik , ja som my odpovedala , veld vies o tom ze beriem antibiotika o 11 hod tak som ho zjedla. Zacal po mne kricat ze sa nemusim ospravedlnovat,ale ze som mala odpovedat ano alebo nie. Povedala som my ze ja len hovorim ako to ja citim a nie ako to ty chces pocut. Chcela by som vediet co vy na to. Zda sa to malicherne , ale taketo situacie podobne su casto , Zacne vrieskat ako nepricetny je to normalne? Prosim o radi. Dakujem
Silvia
PhDr. Jitka Douchová
Silvia, dobrý den. Váš problém není jen v komunikaci, máte s přítelem problém mnohem hlubší. On nad vámi potřebuje mít moc, manipuluje vámi, a to má vždy nějaký příčinný kontext. Ale atmosféru vašeho vztahu neznám, takže nemůžu vyhodnotit nic. 
problémy v komunikaci
Jeho rodiče si nic neuvědomili, proto jsem jim napsala vytýkací, ale slušný email, ale tchýně se to hrozně dotklo. Od té doby jsem pro ně jen zjednodušeně řečeno zmije. Manžel se mě vůbec nezastane a to prý proto že se bojí že by umřeli. Ano, tchýně je psychicky labilní a vyhrožuje sebevraždami. Snažila jsem se s ním komunikovat a vysvětlit svůj postoj, ale je to absolutně marné. Naše manželství je v krizi,Ještě k tomu je nyní tchán v nemocnici s vysokým tlakem, a to také hazí na mě, jako mou vinu. Nevím jak dát manželství do pořádku, manžel nemá žádnou snahu i když jsem mu navrhovala návštěvu psychologa, tak odmítá. Chci aby měla moje dcerka rodiče kteří se mají rádi.Děkuji předem za radu
Erika
PhDr. Jitka Douchová
Eriko, ale to je však natolik vztahově složité, že vám mohu těžko dát nějakou jasnou věcnou radu, jak postupovat. Myslím, že jste všichni zúčastnění ve velkých emocích a vyčítáte si navzájem, čím se kdo provinil. Vy hájíte na prvním místě vaši malou dceru, manžel je dezorientovaný a neví, kam se postavit, jeho rodiče čekali něco jiného a mají to vše jinak nastaveno, než vy. Vaše manželství je sice nyní v krizi, ale určitě se dá vše vysvětlit a srovnat. Vy dva s manželem byste na prvním místě potřebovali nyní odbornou psychologickou pomoc. Potřebujete se najít a být tandem s tím, že se bude každý z vás snažit porozumět tomu druhému. Na vašem místě bych se objednala k partnerskému psychologovi na párové sezení. Držím palce.
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorka,velice bych Vás chtěla poprosit o radu.Mám problém s manželem a jeho rodiči.Už před narozením mé dcery manžel v jejich přítomnosti nebo při komunikaci s nimi mění své chování k horšímu.Jeho rodiče bydlí daleko, ale pokaždé jsou problémy. Dřív, když šlo jen o mě jsem to brala s klidem, Ale nyní už zašli moc daleko a můj pohár trpělivosti přetekl, protože už začali ohrožovat naše dítě. O Vánocích přijeli k tříměsíčnímu miminku nemocní, s kašlem a přespávali u nás. Snažila jsem se něco naznačit, že mám o dceru strach aby to nechytla, ale manžel rodičům nic neřekl.Dohru to mělo, že to nechytla dcera ale manžel, a proto jsem asi 3 týdny trnula hrůzou aby to malá od něj nechytla.*pokračování v dalším dotazu*
Erika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eriko. Nejdříve přejdu k druhé části vašeho dotazu.
problémy v komunikaci
Dobry den,
Jsem se svym pritelem 7 mesicu.. Mame k sobe krasny vztah az na to, ze jsme oba dva vybusne povahy. Casto se hadame kvuli hloupostem.. Nase hadky jsou takove, ze ja jsem ta ktera se snazi neco obhajit a vysvetlit a snazim se mluvit klidne. Ale jeho konverzace je jiz Od zacatku velice cholericka... Mluvi zrychlene a zvysuje hlas... Skace mi do reci. A casto mluvi sproste a rika veci kterych potom lituje.... Ja jiz ten natlak nevydrzim a zacnu kricet take protoze mne urazi jeho nadavky.. Casto mi rika, ze ho ponizuji tim kdyz mu rikam co mi v tu chvily vadi. Napr.. Ze je nezodpovedny, urazlivy, agresivni... A casto mi rekne, ze nikdo jiny v jeho zivote ho neponizoval tak jako ja a jeho otec... Snazim se byt jen objektvni a samozrejme dokazi priznat chybu a omluvit se. Posledni hadky vyvrcholila tim, ze mi v 10h vecer vzal vsechny veci a vyhodil je ze schodu na zem a reknul mi at ted hned vypadnu a ze ho nezajima, ze jsem 3hodiny Od domova.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Veroniko. Mluvíte o tom, že jste oba dva výbušné povahy, nicméně vy se snažíte ze začátku při střetu být v klidu. Chápu, to nejde moc dlouho, pokud je on cholerik a nemá trpělivost vás vyslechnout, skáče vám zvýšeným hlasem do řeči, je vulgární. Na druhou stranu si to uvědomuje a pak toho lituje - obsahu svých výroků. Zkuste vzít v potaz to, že mu nějakým způsobem evokujete otce, který jej ponižoval. Vše se mu vrací a startuje na vás tak, že je to nepochopitelné,nevnímáte to jako adekvítní. Přítel není úplně v pořádku a měl by spolupracovat s psychologem. Nezatracujte ho. Lepší bude snaha o řešení s profesionálním odborníkem...
problémy v komunikaci
Dobrý den, s přítelem spolu chodíme rok a pul a často se hádáme ale bohužel kvůli maličkostem a hlavně kvůli toho že není ochotný o problémech mluvit. Ja si sve chyby uvedomuju mam celkem hloupe otazky ale nekdy mi to nedochazi. Jenze mam pocit ze od zacatku do toho vztahu neni nic ochotny dat. Je takhle i vychovany ze vsechno je podle nej a kdyz to tak neni je zle, takze kdyz chci resit nejaky problem urazi se a odmita to. Taky kdyz neco provede neni schopny se za to omluvit ani si to pomalu neuvedomi ale nedej boze kdyz ja udelam chybu jako udelal on to je okamzite konec pro me. Kazdy problem resi ignorem a blokovanim na socialnich siti je strasne horka hlava to vim a dokazu s tim zit strasne ho miluju spis jen potrebuju poradit jestli ten vztah ma vubec cenu kdyz mame takove problemy? ale vlastne neumime je jen resit jsou to vazne malickosti jeste se nam nestalo nic vazneho nebo par veci ano ale prijde mi ze malickosti snasime hur nez dulezite veci.
Dekuji za odpoved :)
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kláro, dobrý den. Muži se často neradi "pitvají"v problémech ve vztahu. Jestliže je přítel vychovaný navíc v duchu, že je "pan dokonalý", pak se při konfrontaci stáhne, a pak urazí. Další fází je jeho útok vůči vám. Schází mu sebereflexe - na rozdíl od vás. K tomu si vezměte jeho prchlivost. Milujete ho, pak nemá smysl se ptát na to, jestli ten vztah má cenu, spíš je důležité začít pracovat na změně. Kdyby každý z vás  převyprávěl váš vztah a jeho zádrhele, bylo by to úplně  jinak, to je  jasné. Máte každý jiný úhel pohledu, proto nemůžete mít na vidění problému společnou řeč. Velmi bych doporučovala krátkodobou spolupráci s párovým partnerským psychologem :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní doktorko. Mám s přítelem takový problém, že během pul roku strasně přibral asi skoro 25kg. Je mu třicet má sedavou práci a už začína pocitovat zdravotní problemy. Teď ještě procházíme stresovým obdobím , takže se velmi často hádáme i kvuli maličkostem . V poslední době si stěžuje na bolesti na hrudi a bolesti v rameni respektive v paži a koukala jsem na příznaky infarktu a nemá do něho daleko. Problém je v tom , když mu řeknu ať začne cvičit a začne se sebou něco dělat např. změnit svůj životní styl , tak se urazí a na světě je hádka , přitom si to ale uvědomuje, že to není v pořádku. Prosím o radu jak mu naznacit , že mám o něj strah a chci , aby byl zdráv a v pohodě. Děkuji předem za zpětnou vazbu.
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Milá Markéto. Chvíli jsem přemýšlela, do jaké kategorie váš dotaz zařadit, až jsem usoudila, že to bude nejen o vašem strachu a lásce k partnerovi, ale na prvním místě aktuálně o problému ve vaší vzájemné komunikaci. Vy o něj máte starost. On o sebe trochu, nebo více, nejspíš také, ale nechce si to přiznat a je alergický na vaše výzvy. Má strach. Vaše narážky na jeho zdraví jej vedou k obranám v podobě toho, že se urazí a začne se hádat.Procházíte stresovým obdobím, proto asi tak rapidně přibral za půl roku na váze. Nemá smysl, abyste jej vedla ke cvičení a změně životního stylu, on to teď od vás nejspíš není schopen vzít a bere to jako útok na svou osobu, byť sám ví, že máte pravdu. Musíte to nechat na něm, ale můžete být stratég a jít na to oklikou. Znáte ho přeci, víte, co na něj platí. Nemůžete být ta paní "chytrá", co mu říká, jak má žít, musíte to vzít za jiný konec, aby to nakonec mohl vnímat jako své rozhodnutí. Každopádně už mu nic nevnucujte, nemluvte o tom příliš často - to je kontraproduktivní. Šla bych na to od lesa , jak, je na vás :-))
problémy v komunikaci
Vážená paní doktorko, prosím o radu. Manžel nesnese kritiku a jakoukoli diskusi odmítá. Kritiku považuje za urážku, už jen moje nevyjádřená nespokojenost ho dokáže rozčílit doběla. Já samozřejmě některé věci vyjádřit potřebuju, ale pokud se o to pokusím,jeho reakce jsou v podstatě jen urážky a obviňování. O tom, o čem se chci bavit, se on bavit nebude, diskuse je zmatečná. Je jedno, jaký zvolím tón, a jak to podám,on to bere jako útok a obtěžování. A klidný tón ho vytáčí víc. Do poradny nechce.
Dřív býval velmi úspěšný a choval se v "debatách" ještě hůř, vysmíval se, ale teď má pracovní problémy a spíš ječí. Nevím, co dělat, ale uvažuju o rozvodu, protože rozumná řeč s ním není. Místo jakéhokoli řešení jen urážky a vlastně nenávist, jaká je to ode mě jen sprostota, co jsem si na něj zase vymyslela.
Na nějaké moje chválení reaguje spíš shazováním a poukazováním na to, co se naopak nedaří mně, a mám se víc snažit. Že je prý samozřejmé dělat věci bezchybně....Poradíte? - otázka upravena poradcem
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Milá Aleno, dobrý den.Neporadím na dálku - potřebovala bych to s vámi více rozebrat, abych mohla mít smysluplný vhled do atmosféry mezi vámi dvěma. Procházíte evidentně vztahovou krizí, která je zapřičiněna nějakým vývojem života každého z vás. Říkáte, že je manžel senzitivně vztahovačný vůči vaší kritice a převádí pak vše na útok vůči vám. Nezáleží přitom na neverbální komunikaci, neboli na tónu vašeho sdělení. Ale čelí vlastním profesním neúspěchům, na rozdíl od předchozího opaku. Je ve stresu, který nejspíš nedokáže zvládnout v klidu. Vy jste jako jeden z nejbližších lidí terčem pro jeho ventil negativních emocí. Jestliže nechce spolupracovat s psychologem on, můžete s ním spoluracovat vy, i to bude velmi užitečné. Byla by škoda "zabalit" vaše manželství předtím, než se pokusíte zabojovat o změnu. S rozvodem si nejste jistá, kdyby ano, nepsala byste do mé poradny :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den.. Nedávno jsem se rozešel s přítelkyní.. Důvodem byli malicherné hádky které zničehonic přerostli ve velikou. Mě je 20 a přítelkyni o rok více, byli jsme spolu 6 měsíců. Důvodem ovšem byli hádky pouze pokud jsme si telefonovali , když jsme byli spolu popř jednou u ní , podruhé u mne, nikdy ke konfliktu nedošlo.. Ale abych se vrátil, přítelkyně chtěla abych to už nechal být protože sem to nechtěl skončit.. Ale po dni mi zničehonic volala a já sem to prostě zvednout nechtěl protože sem měl obavy z další výčitek.. A druhý den sem jí nevhodně odpověděl smskou a od té doby se pořád dohadujeme.. Opravdu nevím co s ní dále. Rozejít se nadobro nebo se jí pokusit nějak nadběhnout a srovnat to? Opravdu mi tento "vztah" co máme nedělá dobře a akorát mi zvyšuje nervozitu. Předem díky. - otázka upravena poradcem
Josef
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Josefe. Bylo by tedy dobré se sejít osobně a vše si vysvětlit. Komunikaci přes SMS a telefonování minimalizovat na základní provozní domluvy. Byla by škoda vzdávat vztah po půl roce, který může mít potenciál být hezký :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, mě i přítelkyni je 27 a jsme spolu 5let. Již od začátku vztahu jsme měli problém, že přítelkyně je dost temperamentní a tak se často uráží, mluví sprostě atd. Postupem času se to celkem zlepšilo, ale poslední rok se uráží skoro pořád a to i kvůli maličkostem. Začala do hádek přidávat i nadávky a je vidět, že v afektu se mi snaží co nejvíc citově ublížit. Vždycky jsem to chtěl řešit normálně, pokud ti něco na mě vadí, řekni mi to, promluvíme si o tom, stejně tak opačně. Její argument je, že jsem jak její táta, což přiznávám, může tak působit, pokud jí 4 roky říkám aby vstávala do práce, ale zamyslel sem se nad tím... nejde jí říci jakýkoliv problém nebo něco co se jí nelíbí, aniž by se urazila a to i když jí to řeknu opravdu nejvíc citlivě aby k hádce nedošlo... Nevím už co mám dělat... Nevím, jestli vztah má cenu... Nikdy jsem nechtěl ve vztahu hádky a už vůbec né sprostá slova... Dá se toto nějak řešit? Jaká je pravděpodobnost, že se člověk dokáže v těchto věcech změnit?
Jiří
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jiří. Jestliže jste rozdílné osobnosti s rozdílnými hodnotami i temperamentem, jestliže jí přijdete jako menor a evokujete autoritu otce, musí to být mezi vámi dvěma složité a někdy napínavé. Ale evidentně se máte rádi a víte i to, co na sobě milujete, proč stojí za to, něco měnit.Ona je asi v hádce vždy, když se cítí být v koutě. Velmi doporučuji spolupráci s partnerským psychologem, který vám může udělat oběma zrcadlo a nabídnout různá doporučení :-)
problémy v komunikaci
S partnerem (vztah 5 let, z toho 4 soužití, já 27 let, on 25 let, bez dětí) se hodně hádáme. Většinou je to o zbytečnostech a často ani vlastně nevím, co hádku vyvolalo a jak z ní ven. Často nerozumím tomu, proč ho ona konkrétní věc rozčílila nebo se ho dotkla. Když se ho na to ptám, neumí mi to vysvětlit. „Prostě má blbou náladu“. Když se snažím přijít na příčinu problému odpovídá „Zase se mnou mluvíš jako s děckem“. Příklad sporu: Ráda bych šla na oslavu našich společných přátel. On dnes nemá náladu. Když chci jít sama, vadí mu to. Zůstat sám doma nechce. Už nyní to směřuje k hádce. Jde tedy se mnou, je naštvaný, s nikým se moc nebaví a každou chvíli se mě ptá, kdy už půjdem domu. Úplně mi zkazí náladu a závěrem večera je další hádka. Nevím, jaký zvolit správný postup, aby k ní nedošlo a já přitom mohla na akci jít. Často to končí tak, že raději zůstanem oba doma, abych se hádce vyhnula. Ale pak jsem vnitřně nespokojená já. Jak z toho ven bez konfliktu a ke spokojenosti obou stran?
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Chce to v období klidu a pohody mluvit o tom, že máte každý právo na svůj volný čas a není nutné být stále spolu. Tím se vztah provzdušní. Je jasné, že jeho nenálada musí negativně ovlivnit i jvás. Nebylo by od věci spolupracovat krátkodobě s partnerským psychologem na téma utváření společných dohod a naučit se zvládat hádky konstruktivně.
problémy v komunikaci
Dobrý den, mám takový problém s manželem - platí pozdě složenky a faktury nebo je taky nezaplatí vůbec. Když se to týkalo domácnosti, stávalo se, že nám vypínali telefon, odpojovali elektriku, protože on prý zapomněl. Raději jsem si všechny tyto platby dala na sporožiro a od té doby je klid. V podnikání se to ale děje pořád - pokuty za porušení zákona (neměl stavební povolení, jel rychle, telefonoval za jízdy...) anebo hodně často penále za neplacení se ročně vyšplhají kolikrát až k 70.000,- Kč. A přitom to není o tom, že by neměl peníze. Na to nesmím nic říct, ani poukázat. párkrát jsem se nad domácími platbami rozčilovala, ale prý mi do toho nic není. na druhou stranu manžel zle vyčítá, když se doma něco stane mně - třeba zplesniví zbytek chleba v hodnotě 8 Kč. Ať prý kupuju jen půlku, jenže ono to vždycky taky nejde. Je mi líto těch tisíců, za které bychom mohli jet třeba na dovolenou, ale nedaří se mi to nijak změnit a říkat mu to je cesta k téměř jistému mlčení z jeho strany anebo on hned najde nějakou moji chybu. Mám to tedy stále raději přecházet? Přístup k jeho podnikatelskému účtu nemám, příkazy dává on.
Ali
PhDr. Jitka Douchová
Měli byste si jasně stanovit kompetence, za co má kdo zodpovědnost, a tak pak jde za ním. Máte problémy v komunikaci mezi sebou, nemáte vyjasněné mantinely. Manželství je také svým způsobem instituce. A musí být rozumně řízena, aby nezkrachovala. Jakékoliv chyby a nedorozumění se pak musí nutně promítat do partnerského života a vše se šíří jako lavina. Proto je v zájmu vás obou se naučit o věcech domluvit konstruktivně, věcně a jasně.
problémy v komunikaci
Pro Nikolu, jejíž partner neví, jestli s ní chce mít dítě:

Nikolo, chtěla bych Vám jen říct, že chápu Vaše obavy! Ani já bych se necítila pohodlně, kdyby si můj partner nebyl jistý, jestli se mnou jednou bude chtít mít dítě (ač to teď třeba není na pořadu dne!). Ano, jste hodně mladá (alespoň podle dnešních měřítek), úvahy o dítěti jsou možná předčasné, ale Vy jste asi hodně plánovací typ a potřebujete si to v duchu už plánovat, představovat..? Je to pro Vás velmi důležité už v tomto věku, že? Má to tak spousta žen! Potřebujeme si o budoucí rodině se současným přítelem snít. Jenže muži (dle mých zkušeností) moc tuto potřebu nemají. Spíš řeší, co je tady a teď. Obzvláště ti, co už děti mají. Přítele nenuťte, aby Vám nyní slibovat, že s Vámi bude chtít dítě. Teď to přeci není úplně aktuální, nebo snad ano? Klidně si o miminku s ním dál sněte, jeho současné stanovisko neberte tak moc vážně. Čas ukáže,co dál. Za pár let přeci může být vše jinak. ;-) Hodně štěstí a pohody Vám přeju!
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo, děkuji a přeposílám Nikole :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jsem s přítelem rok, je mi 22, přítelovi 30. Děti z manželství má 5 a 8 let, vztah s nimi mam suprovej. Ze začátku vztahu mluvil o tom, že by ještě jedno dítě se mnou chtěl, po cca půl roce si to najednou rozmyslel, pohádali jsme se kvůli tomu, a z ničeho nic mu asi došlo, že to se mnou nechce ukončit, ale zatím mi na rovinu neřekl, že by to dite se mnou chtel, furt jen tak ve vtipu o tom mluví, ale nevim jak si to mam brát. Mam pocit, ze ma spis strach, jak by to vzali jeho deti, ze si tatínek udělal další dite, tím ze nevychází s ex, tak mam dojem, ze ma strach, aby je doma nepostvavala proti němu. Rozumím tomu, ze nechce přijít o svoje deti (je to sice jen moje myšlení, ale tak to cítím), ale ja nechci cekat třeba další 2 roky a pak mi rekne, ze to dite se mnou nechce, asi mi řeknete, at si s nim promluvim, ale to je ten háček, on bohužel moc o takovych věcech komunikovat neumi. Děkuji za nějakou radu, jak ho třeba naučit řešit pro me důležitý veci.
Nikola
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Nikolo. Promiňte mi mou otázku, ale : kam se ve 22 letech tak ženete? 30 letý přítel má ve věku, kdy spousta mužů teprve hledá trvalý partnerský vztah a uvažuje o tom, jaký jeho život bude, dvě docela velké děti a rozbitý vztah s ex manželkou. Asi nemá na pořadu dne uvažovat o další rodině. Jste spolu rok, to je slušná prověrka toho, že váš vztah má pevné kořeny. Ale pak buďte trpělivá a zkuste si více užívat chvíle, kdy jste spolu. Vážně máte pocit, že ve 22 letech ztrácíte roky, pokud se partner, otec 2 dětí, nevyjádří jasně k tomu, jestli chce děti další?...
problémy v komunikaci
Dobrý den
S přítelkyní máme problém v komunikaci, aspoň to tak vnímám já. Ať jí řeknu či napíšu něco a myslím to dobře, tak ona si to dokáže úplně tu souvislost slov či myšlenku obrátit proti sobě a myslí si pak ,že všechno dělá špatně. I když jí vysvětlím, že to tak myšleno nebylo ,omluvím se ji , že jsem to měl napsat jinak aby to lepší pochopila. Ale je těžké přesvědčit o opaku. Druhá věc: je to, že se cítí být nemilována. Vím, že problém je u mě nejspíš, chtěla by slyšet nejspíš, nějakou pochvalu. Nechci tím určitě říct ,že ji nechválím, např. skvěle uvařila ,upekla, že ji to sluší. Ale i fyzicky se jí to snažím dávat najevo. Bohužel si připadá být nemilovaná říká mi i to co by chtěla a jak to mám dělat a aniž by si to uvědomovala tak mě dostává pod tlak a já se stáhnu. Vysvětlím jí to nebo ona mě jak to vnímáme. Pak si taky potom připadám, že nic nedělám dobře. Pak je člověk bez chuti něco dělat. Po dnu se překonám a řeknu zkusím to dělat tak ale ona si pak zase něco najde.
Martin
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Martine. Nevím, jestli se u vás dvou jedná o problém v komunikaci, nebo spíš nevyrovnanost ve vztahu, v němž se ona cítí být nedoceněná. Neví, jak reagovat, de facto je na vás citově závislá. Chová se tak, že vám dává návod, jak byste se k ní měl chovat, aby jí bylo dobře. Návody mívají muži často rádi, nemusejí dlouho experimentovat a pátrat :-) Ale u vás dvou toto nefunguje. Je fajn, že spolu o tom všem ale mluvíte... Možná byste potřebovali tlumočníka - nezávislého psychologa, který by vás viděl jinak. Spadli jste na základě nejistoty ve vztahu do chybných interpretací sdělení toho druhého, a to je škoda, je vidět, že se máte rádi. Tak co se objednat u vztahového psychologa? :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den,

partner s námi doma roky manipuluje (chce být ten nej), některé jeho reakce jsou hysterického charakteru. Bohužel se to zhoršuje, a to díky vnějším faktorům (díky lepší finanční situaci si může víc dovolit, děti se už ne vždy dají, já jsem v práci povýšila). Partner je pořád nespokojený - buď je "vina" u nás (častěji), anebo chce udělat tlustou čáru a jít dál (tzn. zapomenout na všechny jeho chyby, na moje/naše zásluhy pro něj a začít znovu jako od nuly). Já bych na to i kývla, kdyby se něco změnilo hlavně v jeho chování. A nemění se nic. Nechci mu pořád připomínat, co dobrého jsem pro něj udělala, na druhou stranu on spoustu věcí bere jako samozřejmost a neváží si jich (zázemí, výchova dětí, spolufinancování). Tlustá čára má vždycky škrtnout nějaký jeho průšvih, v lepším případě vykompenzovaný nějakou satisfakcí (kytka, dětem dá kapesné), pak se vše po nějaké době vrací zpět. Teď si "oblíbil" diskuzi o modelu soužití ("oboustranně přijatelném, ale ne za každou cenu"). Zkouším ho vymezit tím, co nechci (aby pro něj zůstalo hodně prostoru, když k současnému má mnoho výhrad - já zaměstnaná, on podnikatel, já plně i domácnost a děti, on se zapojuje jen velmi velmi výjimečně), on však reaguje tím, že zase jsem nic nenavrhla, a že takhle ne. Prostě mě tlačí do své představy plné závislosti. zatím to nějak balancujeme, ale z jeho strany začínají padat slova o rozchodu. Jak se můžeme zachovat? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Nestýskejte si, Evo, spíš začněte spolupracovat s psychologem, který vám narovná sebevědomí. Doma se oba potýkáte s různými manipulacemi, ale zdá se mi, že o sebe stále stojíte, jen si nerozumíte a každý z vás se cítí více ublížený. Pak kvůli tomu každý z vás více deklaruje i svou nespokojenost. To je kontraproduktivní a vede to k cyklení nespokojeností stále dál až nakonec k tomu, že si někdo z vás někoho najde jakožto kompenzaci. Zkuste tomu předejít.
problémy v komunikaci
Vážená paní doktorka, potřebovala bych poradit. Po 10 letém manželství mám pocit,že je náš vztah na bodě mrazu.Máme vleklou krizi a nějak se nám nedaří vše zvládnout.Hlavní problém je v komunikaci.Já potřebuji vše rozebírat nebo si s ním i jen tak povídat..Manžel je pravý opak. Nekomunikativní, uzavřený,až flegmatik. Byl takový asi vždy,ale věkem se to snad i horší.Je to hodný člověk,táta pro naše děti.Skvělý partner v situacích, kdy nemusíme nic řešit. Život ale přináší spousty složitých situací a mě strašně chybí jeho citová opora!! Máme problémy s jeho rodiči, mnoho let má dcera vleklé zdravotní potíže, syn kombinované poruchy učení a já endogenní depresi.Nastávají situace, kdy mi není dobře, ale on mi prostě nepomůže. Říká, že to nedokáže ..Vidí, že je mi špatně,vše zajistí po praktické stránce,ale nemluví..Když je mi lépe a chci to s ním probrat-nereaguje..Pak se hádáme a hádáme..spíše asi já.S depresemi bojuji,co to jde.O náš vztah taky.On jen říká,že sám problém nemá a nevidí..
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Milá Markéto, dobrý den. To je časté, že je jeden z partnerů méně komunikující, protože to neumí, není mu to vlastní. Je to častější u mužů, kteří si často nevědí rady, pokud by se měli emočně vyjadřovat k něčemu náročnějšímu. Neznamená to, že to neprožívají, ale scházejí slova, vyjádření emocí navenek. On je introvert, vy se léčíte s endogenní depresí, máte spolu spoustu vztahových problémů s blízkými lidmi - jeho rodiče, vaše děti. Předpokládám, že k psychologovi do párové terapie by chodit nechtěl ( ? ). Ale vy sama chodíte? Já vám na dálku poradit neumím, potřebovala bych si s vámi povídat, abych mohla být pro vás někdo, kdo vám opravdu pomůže. A tak bych pro vás viděla jako nejlepší, objednat se do individuální terapie :-)
problémy v komunikaci
Nedaří se mi ho pořád úspěšně ukončit, chybí mi ještě několik studijních povinností. Ale pot splnění bude vysokoškolské studium úspěšně dokončeno. Partner mi vyčítá, že jen prokratinuji. Což mi přijde z jeho strany dost drsné, sám tím neprocházel, neví co všechno studium vysoké školy obnáší. Prosím o radu, jak se vypořádat z častými, rutijními starostmi v domácnosti mladých rodičů. A dále prosím o radu, jak si mám vysvětlit manželovy vyýčitky týkající se mého studia. Děkuji moc. S pozdravem. Barbora
Barbora
PhDr. Jitka Douchová
Barboro, potřebujete nejspíš vrátit respekt a úctu vůči sobě navzájem . To se vám pod vlivem stresu nějak vytratilo. Ano, je toho na vás oba hodně, ale zvládnout by se to dalo, pokud si otevřeně popovídáte o svých potřebách. Místo výčitek a kritizování je efektivní si věcně sednout a probrat, co děláte špatně a co vám kazí vztah, jak to změnit, aby to bylo k oboustranné spokojenosti ve vztahu. Rodina, studium, práce, domácnost - pořád je důležité i přitom všem vztah rozvíjet a udržovat v pohodové a láskyplné atmosféře. Až školu dokončíte, bude o jednu povinnost méně, teď si musíte rozdělit kompetence ohledně domácnosti a dítěte, o vše se podělit. Ale nezapomínejte si dělat chvíle jen sami pro sebe, které by měly relaxační charakter :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den,
s partnerem spolu bydlíme a vychováváme naše dítě již více než dva roky. Skoro celý poslední máme problém najít ve vztahu ten klid a vyrovnanost, na který jsme byli dříve zvyklí. Máme docela hodně povinností (dítě, oba chodíme práce, já dálkové studium, domácnost...) Je to docela náročné. Potřebuji ve vztahu lásku a pohodu. Ovšem je tomu naopak. Jenom na sebe přenášíme negativní zážitky z uplynulého dne a pak, aby toho nebylo málo, si ještě něco vyčteme a pohádáme se. Jedná se většinou o maličkosti, ale i ty tvoří náš vztah náš společný život. V poslední době je největší problém s dokončením mého studia.
Barbora
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Barboro. Přecházím na druhou část vašeho dotazu.
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní doktorko, jakým způsobem bych mohla navodit korektní vztahy mezi mnou a bývalým manželem? Rozvod jsem podala já, manžel si našel milenku, skončit s mimomanželským vztahem nechtěl, pro rozvod jsem se rozhodla po vyhrocené situaci způsobené naléháním na rozpad našeho manželství. Milenka byla asi reakce na krizi, kterou jsme měli - manžel se nás pokoušel vmanipulovat do jím vymyšleného modelu rodiny, v kterém se zhlédl v posledních letech - on jako ten, kdo rozhoduje, mocensky všechny ovládá, je obdivován, disponuje veškerými financemi a "podle zásluh" rozděluje. Narazil zejména u dospělých dětí, které si nechtěly nechat mluvit do života (výběru školy, přátel, koníčků...). Na jednu stranu nás asi má rád, na druhou stranu ale uráží, manipuluje. Po rozvodu je situace ještě horší. Není schopen přiznat svoji vinu (opuštění rodiny, milenku, způsob chování, jeho způsob "vysvětlování" celému okolí, proč to udělal...) - o to však nejde, nepotřebuji, aby se kál či jinak ponižoval. Naopak je "uražený" za rozvod, majetkové vyrovnání, milenčiny pomluvy, kterými dezinterpretovala některé skutečnosti, mého (opravdu jen) kolegu z práce, s nímž pracuji na jednom projektu.... A zase prosazuje jen svoje potřeby. Jakým způsobem (pokud vůbec lze) s manželem navodit alespoň nějakou korektní komunikaci? Občasný kontakt s ním mne velmi vysiluje, protože je z jeho strany zase v rovině manipulace a výčitek. nevím, zda- li je spokojený, docela bych mu chtěla i přes to všechno pomoct, i když dílčí snahy v době před rozvodem nebyly úplně úspěšné (zkoušela jsem ho dostat k odborníkovi, prosila o příjemnější komunikaci, vysvětlovala, obhajovala... vždy to bylo jen na nějakou krátkou chvíli. Občas jsem diskuzi s ním taky nezvládla, to se pak "uklidnil" a vinu zase svalil na mne.). děkuji. - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie. Neporadím vám na dálku. Mezi vámi dvěma je hodně nevyjasněných věcí, disproporcí, v každém i křivd. V manželovi asi více. Není nyní schopen komunikovat normálně, tak, jak vy si přejete. Na domlouvání věcí by bylo dobré využívat služby mediátora. Kdybych s vámi pracovala, mohla se vás ptát, více bych vám mohla pomoct a být na základě konkrétních příkladů konkrétnější i pro vás. Děti jsou dospělé, jak říkáte, takže si musí s tátou poradit ony. A vy můžete začít spolupracovat s odborníkem - psychologem se specializací na vztahy - sama, pokud chcete něco narovnávat. Můžete se i o sobě dozvědět mnoho věcí...
problémy v komunikaci
2) část. Na jednu stranu mi vyčítá, že ho pořád kvůli něčemu "prudim" a proč mu to nemůžu říct normálně (v klidu). To je často pravda, takže jsem se naučila mu věci, které bych si přála změnit, říkat nevyčítavě a v klidu. Ale pokud s ním mluvím normálně (např. v klidu ho o něco prosím), tak on nevnímá, což sám přiznal, že pokud mu něco neřeknu důrazněji, tak prostě mu to letí jedním uchem tam, druhým ven. Já pak už po několika klidných prosbách, kdy se nic neděje, prostě vybuchnu, protože mi prostě nejde do hlavy, že když ho klidně prosím, on odpovídá (takže si zřejmě naivně myslím, že to bere na vědomí), tak jako když mluvím do zdi. Ale pak jsem zase já ta špatná, protože přece „prudim“. Prostě nevím, jak s ním v konfliktních situacích komunikovat, protože v klidu mě nevnímá, a když už jsem důraznější, tak je to taky špatně. Prosím poraďte, jak na tom zapracovat. Mockrát děkuji. - otázka upravena poradcem
Táňa
PhDr. Jitka Douchová
Tak máte vyzkoušeno, co nefunguje - nefunguje ani klidná tichá mluva, ani výbuch. Pak by bylo fajn, kdybyste spolu s vaším bezkonkurenčně nejlepším partnerem :-)  začal spolu vytvářet komunikační vzorec, který bude mít ve finále pozitivní efekt.  Jeho apatie vás dovádí k šílenství a křiku  - ten jej sice zburcuje, ale negativně. A tak se točíte v kruhu. Zkuste si prostě najít to, co bude pro oba přijatelné a platné. Kdyby vám to nešlo spolu, stojí za to vyhledat spolupráci s partnerským psychologem, to by mohlo být jedno, max. dvě sezení v páru, kdybyste měli vedle sebe nestranného člověka, který by vás vnímal, dal vám zpětnou vazbu a upozornil na chyby, kterých se dopoštíte. Držím palce, ať to donře zvládnete :-)
problémy v komunikaci
1) část. Dobrý den paní doktorko, Vaši poradnu sleduju už mnoho let a několikrát jste mi pomohla. V současné době mám dva roky přítele. Je skvělý, když ho srovnám s jakýmkoli jiným mužem, je prostě bezkonkurenční, ale trápí mě naše komunikace ve sporech. Myslím si, že velký podíl na tom mám já, protože jsem výbušná, ale na druhou stranu jsem na sobě dost zapracovala. Každopádně v poslední době to vypadá tak, že i když se snažíme bavit bez emocí, stejně to po nějaké době skončí tak, že se nebavíme na dané téma, ale vyčítáme si, kdo jak zvýšil hlas a jak kdo co řekl. Bohužel začínám mít pocity, že už se mi s ním ani nechce nic řešit, protože přesně vím, jak to skončí, dokonce co mi řekne a už prostě nevím, jak s ním mluvit. Na jednu stranu mi vyčítá, že ho pořád kvůli něčemu "prudim" a proč mu to nemůžu říct normálně (v klidu). To je často pravda, takže jsem se naučila mu věci, které bych si přála změnit, říkat nevyčítavě a v klidu. - otázka upravena poradcem
Táňa
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Táňo. Když mluvíte o tom, že mou poradnu sledujete již mnoho let, uvědomila jsem si, že ji vedu již 14 let, to jsem ani netušila :-) Přítel je skvělý, bezkonkurenční ve srovnání se všemi předchozími. Přesto nedokážete v klidu spolu řešit spory. Mluvíte o svém výbušném temperamentu, na němž jste zapracovala, neboli se snažíte asi o určitou dávku sebekontroly, ale nedokážete být ani jeden bezemoční. Podle vašeho popisu se pohybujete na poměrně běžné spirále, kdy se v zajetí emocí oba dostáváte od prvotního spouštěče  k vyhodnocení formy vaší komunikace. To by bylo užitečné a konstruktivní, kdyby to nebylo v podobě výčitek, ale konstatování typu : "vidíš, jak jsi teď zvedl hlas ,takhle ses u toho tvářil, tak já jsem cítila tohle, úplně mě to odrovnalo a přestala jsem mít chuť pokračovat, atd..." Táňo, neverbální komunikace je hlavním nositelem významového obsahu sdělení. Patří do toho tón hlasu, rychlost řeči, síla hlasu, mimika, gestika, atd.atd. Jdu číst druhou část.
problémy v komunikaci
Dobrý den. Můj dotaz se týká me a komunikace s mým manželem. Uvedu příklad: syn zapomněl ve škole mobil. Jeho reakce začala slovy: " No to asi nějaký blbec...", Je mu devět. ještě než jsem mu stihla vysvětlit, ze za jeho zapomenuty mobil kamarádi nemůžou, ze to byla nepozornost a proto tam telefon nechal, vyskočil manžel a kriknul: " ty jsi blbec, nevymlouvej se na ostatní" . Me tento výrok velmi pobouřil, myslím si, ze dávat nálepky není správně. Řekla jsem manželovi, ze tahle reakce se mi nelibi, a proč, načež jeho reakce byla, ze se přece nemůže vymlouvat na ostatní , a ze to je důsledek "te výchovy". Míněno me vychovy, což připustil, ze to bylo rypnuti do me. Misto manželovy reakce, kterou jsem chtěla řešit, se řešily synovy vymluvy a výchova. Syn ma aspergeruv syndrom, což vyžaduje hodně vysvětlování. Jak jsem mela situaci zvládnout lépe? Další věc. Sotva uvedu tři věty a nedokoncim ani myslenku,už mi manžel skáče do řeči s tím, ze si pak nepamatuje co jsem rekla, tak ted nebo nic - otázka upravena poradcem
silvie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, silvie. Ano, v komunikaci máte velký problém, rozhodně vám doporučuji společnou spolupráci s partnerským psychologem - párovou terapii. Tam se budete muset poslouchat, a budete hledat nové vzorce fungování a konstruktivní komunikace tak, abyste si neubližovali, ale naopak -  aby byla vaše komunikace přínosem jak pro vztah, tak pro rodinný život.
problémy v komunikaci
Dobrý den,mám problém manžela přimět, aby doma začal něco dělat. Jsme spolu skoro sedm let, z toho rok a půl manželé, před nedávnem se nám narodilo miminko. Dříve jsme bydleli v nájmu a manžel tvrdil, že nebude nic dělat v bytě, kde mu nic nepatří. Nic se ale nezměnilo ani nyní, když jsme si pořídili vlastní byt. Když je doma, tak je buď na počítači nebo kouká do telefonu, nikdy nevstane z postele před obědem a to ho ještě musím jít požádat, jestli by už mohl vstávat. Když chci aby něco udělal, je nepříjemný a vzteklý. A to po něm chci opravdu jen ty nejnutnější věci, které je potřeba v bytě dodělat. Jeho rodiče ho měli hodně pozdě a je jedináček, vždy za něj vše zařídili a vlastně v tom pokračují i nadále.Dá se s tím ještě vůbec něco dělat? On mi tvrdí, že je to všechno moje vina, že ho to doma nebaví...chovám se prý strašně,pořád ho "buzeruju". Už jsem se dostala do takové fáze, že po něm raději nic nechci, jen aby byl doma klid.Jednou za čas ale vybouchnu. Komunikace s ním nula. - otázka upravena poradcem
Adriana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Adriano. Ano, jestliže člověk získá nějaký vzorec ve své původní rodině, pak jej může velmi často stále opakovat. Manželův vzorec je, všichni se postarají, já nemusím. Ale pokud to takto necháte běžet dál, vyeskaluje to do velkého konfliktu a posléze i do vztahové krize. Takže mluvit o tom musíte nutně, v podobě nastavení pravidel a kompetencí, co kdo bude dělat. Zkuste si jen v duchu retrospektivbně promítnout formu, jakou ho žádáte o nějakou práci - jestliže se cítí být buzerovaný. Adriano, chce to ženskou diplomacii, vhodné načasování, ale i formu prosby. Důležitá je hlavně neverbální komunikace, ta je nositelem více než 80% obsahu sdělení. Takže to musí být v milé atmosféře a milým tónem :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní Doktorko. Mam dotaz jak řešit problémy při komunikaci s partnerem. Zjednodušeně řečeno, mam pocit, že kdykoliv se hádáme, tak jednak jsou to zbytečnosti a druhak není nikdy východisko. Přítel nikdy neuzná vinu a navíc mívá tendence vmanipulovat mne jako viníka všeho. Naše dohady jsou například ohledně praní prádla. Podle něj peru zbytečne. Bud málo prádla nebo špatně pověsim vyprané nebo peru to co není potřeba. Vím, vypadá to jako nesmysl ale celkem to ničí mou psychiku. Připadám si jako nemožna žena ktera ani vyprat neumí. vadi mi ze neumí slevit ze svého perfekcionalismu. Přijde mi že na mne stále hledá chyby, jako např. s prádlem. Mne kritika samozřejmě vadi. Myslím pak na to, že asi musí mit jinou představu o partnerce a ja nejsem rozhodne jeho feme fatal. Což, jelikož jsem taky perfekcionalista, bych chtěla mit alespoň trochu pocit uznávané partnerky. Děkuji předem za Vasi radu. Sama to neumím vyresi.
Kyka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kyko. Mám na první pohled jednoduchý recept - VĚŘTE SI a nenechte se devalvovat, nepřipouštějte k sobě kritiku, s níž nesouhlasíte. Narovnejte záda a hlavu vzhůru. Je otázka, proč má přítel potřebu vás permanentně kritizovat... Chápu, že vás tím stále více znejisťuje, ale nesmíte se dát. V poslední době se setkávám u svých klientů stále častěji s problémy, které vytváří ve vztahu mužův perfekcionalismus v rámci požadavků na péči o domácnost. Je to ubíjející, ale nemusí být. Zkuste se opět cítit jako rovnocenná partnerka a dohodněte se na rozdělení kompetencí v rámci péče o domácnost. Tak mohou být ukončeny nesmyslné spory a můžete se věnovat důležitějším věcem ve vašem společném životě :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, prosím o radu.Manžel si přinesl z původní rodiny model: problémy se neřeší, problémy se zametají pod koberec,nemluví se o nich a jen upozornit na cokoli je vlastně útok-protože on se přece snaží, dře, maká, tak co bych ještě chtěla?
Jakýkoli rozhovor blokuje absurdními vytáčkami, obviněními a změnou tématu, všechno převede na otázku svého ega a všechno je útok! Skutečně se chová, jako by mu šlo snad o život a je nepochopitelně sprostý a podlý,navíc vykládá šílené nesmysly. Popře úplně všechno a pak mě nějak absurdně obviní.
Je jedno, jak mu to podáte, z mé strany jde o drzost a napadení, protože jsem něco řekla otevřeně, to on nesnáší.A agresi nesnese už vůbec, sám je agresívní tak, že rýpá, shazuje, škodí a trucuje, hlavně aby to nebylo poznat..
Usmíření si muž představuje tak, že„ už o tom, jak jsem ho zas napadla a byla nespokojená“ nemluví, chová se ke mně vlídně „ ale nezapomněl!“ a je velice rozzlobený a vyděšený, že já s tím ale srovnaná nejsem. Protože on je ochoten to smazat. Navíc ho překvapuje, že ho odmítám, že mě sex s ním dávno nebaví, že s ním už ani nechci trávit čas( ne, že by mi nějaký nabízel- sedí u počítače), jsem prostě divná a nemám ho asi ráda a měla bych se nad sebou zamyslet.
Nějaké chválení a podstrojování ovšem taky nezabírá, protože to je přece jasné, že on dělá všechno bez chyby a není tu důvod, aby on byl kritizován, to jen já zas mám nějaké své problémy, které chci na někoho hodit. Takže rozhovor blokuje a nevyřešíte nic.
Ale on naopak je povinen mě kritizovat, protože mu jde o mé dobro a zlepšení.
Prostě za všech okolností nesmí být chyba na jeho straně, dokonce by prý ani nebyl pro rozvod, ale z mé viny, aby bylo jasné, kdo má za tento marast zodpovědnost. Jde s tím vůbec něco dělat?Ale už si ho pro tuto jeho křivost nevážím a mít s ním sex je pro mě nemožné, zřejmě je pozdě. Poradnu odmítá, on problémy nemá.
- otázka upravena poradcem
Andrea
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Andreo. Ve vašem dotazu je několik věcí, které si mírně protiřečí. Každopádně vnímáte manžela jako manipulátora do pocitů viny a nemáte v ruce nic, jak se bránit. Pokud budete spolu takto pokračovat, stanou se z vás nerovní, a hlavně nesmyslní soupeři, váš "boj" není rovný a smysluplný, nemá šanci na "vítězství". Potřebovali byste s odborníkem více probrat svůj vztah a hlavně komunikaci mezi vámi. Potřebujete tlumočníka, který zklidní interpretace sdělení jednoho a druhého a nabídne vám jiný modus fungování mezi sebou. 
problémy v komunikaci
Pak se ale z mé strany začalo vracet vše do starých kolejí. Opět jsem začala být zamlklá. Celou dobu jsem také měla pocit, že jsem nedoceněná, že mi chybí více projevování citů ze strany manžela. A také se dostavil pocit zoufalství ze stereotipu a z toho, že už mě v životě vlastně nic jiného nečeká. Manžel mi dal šanci jak být zase spolu, dal mi šanci začít znovu a já ji nevyužila. Místo toho jsem podala žádost o rozvod. Jsme tři měsíce po rozvodu, manžel si opradvdu našel přítelkyni a je zamilovaný. Já jsem si teprve teď uvědomila, že jsem udělala největší chybu svého života a že ho přes všechno co bylo nesmírně miluji. Poprvé v životě jsem "mluvila" a řekla co nyní cítím, zkrátka všechny moje pocity. Odpověděl, že znovu to nechce a slepovaná kaše nikdy nedrží. Tím, že jsme se rozvedli jsme překročili určitou hranici a on na další šanci nevěří. Strašně ráda bych to vrátila, ale mám strach, abych nenadělala víc škody, než užitku. Má tohle řešení? Moc bych to chtěla napravit. - otázka upravena poradcem
Andrea
PhDr. Jitka Douchová
Andreo, důležité je nyní, v první fázi, abyste se neobviňovala. Ani roční párová terapie nepomohla, ale přeci jen jste se naučila aspoň komunikovat své problémy. Nevím, jestli i radosti. Mluvíte o tom, že se ve vás spíš kumulovaly křivdy a pocity nedocenění. Takže jste pokročili v rámci terapie asi jen v něčem, ale nedotáhli jste to do konce? Jestliže se manžel zamiloval tak rychle po rozvodu, pak je otázkou, jak dlouhé to bude mít trvání. Dotyčná žena může být dočasná náhrada za jeho dlouhodobou frustraci. Frustrovaní jste byli konec konců oba. Teď tomu musíte dát čas - o rozvod jste zažádala vy, nebyl to zkrat, přeci jen je to i v rámci dohody složitější administrativnější proces. Možná jste potřebovala tuhle poslední tečku udělat, abyste si uvědomila víc, že ten vztah měl svou hodnotu, i když jste tam cítila často prázdnotu a nepochopení. Manžel nyní reagoval tak, že už to nechce, protože už nevěří v možnost další změny. Ale uvidíte, co budete oba cítit za půl roku. V kontaktu budete, máte děti, takže se sobě nemůžete ztratit. Počkejte a nezoufejte si hned.
problémy v komunikaci
Dobrý den, po dvaceti letech jsem podala žádost o rozvod, který proběhl velmi rychle z důvodů majetkové dohody a dospělosti dětí. Vím, že to bylo způsobeno mou nekomunikací. Neuměla jsem pojmenovat svá trápení, svou nespokojenost a tak jsem mlčela. Hromadilo se ve mně plno křivd, ať už oprávněných, či nikoliv. Nakonec to došlo tak daleko, že jsem začala manžela zcela ignorovat. Navzájem jsme kolem sebe začali jen chodit a v podstatě se z nás stali spolubydlící. Za celé roky společného soužití jsme se nikdy nepohádali, což jsme si evidentně mylně vykládali jako naši přednost. Rok před rozvodem jsem manželovi řekla, že bych raději žila sama. Nejdříve řekl, že on sám žít určitě nebude a s odstěhováním nesouhlasí. A pokud to tak chci, tak že se rozvedeme a on si najde někoho, s kým bude žít. Rozvod mne do té doby nikdy nenapadl. Nakonec mi nabídl, že spolu zajdeme do manželské poradny. Tam jsme rok chodili. Vypadalo to, že mě terapeutka rozmluvila a já jsem začala své pocity pojmenovávat.
Andrea
PhDr. Jitka Douchová
Milá Andreo, se zvědavostí si jdu přečíst druhou část vašeho vyprávění.
problémy v komunikaci
dobry den pani doktorko,
chtel bych vas poprosit o radu a mozna jsem to mel udelat uz i drive. S pritelkyni jseme jiz vice jak rok ale mame problem s komunikaci (nemuzeme stale najit temata o kterych se bavit) a problemy neresime postupne ale nechame je nahromadit a pak je to pomalu az na rozchod. Jinak je nam spolu krasne.
Dekuji za odpoved - otázka upravena poradcem
xxx
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, moc tomu nerozumím :-) Máte se rádi, je vám spolu dobře už rok, ale nenacházíte témata, o kterých byste se mohli bavit? Co vás spojuje? Máte společné zájmy, společné přátele? Co spolu podnikáte? Máte za tu dobu již řadu vzpomínek na své společné zážitky. Někdy se lidem, kteří se mají rádi, i společně spolu hezky mlčí, ale pořád to nejde. Předpokládám, že jste oba introverti, že nejste nějak zvlášť výřeční, takoví jste a to nezměníte. Ale nejste ve fázi namlouvání, kde je vše plné rozpaků, když jeden i druhý nevědí co říct :-)Můžete si povídat o kině a filmech, jež navštívíte, o knížkách, co čtete, a tak. Nic jiného mě momentálně nenapadá, ale věřím,že se to zlomí :-))
problémy v komunikaci
Dobrý den,
mám přítelkyni, Mně je 22 a přítelkyni 20. Jsme spolu skoro 6 let a už delší dobou máme problémy.
I když vím, že mě přítelkyně miluje a nesmírně si mě váží, poslední dobrou mě neustále mě za něco okřikuje, napomíná, poučuje. Když jí řeknu, že se mi to nelíbí, tak jí naopak přijde normální, co mi řekla nebo k tomu má vždycky nějaké vysvětlení. Nikdy prostě neřekne promiň. Říká, že se chová normálně. Nevím, jestli jsem nějaká přecitlivělá nebo se ona ke mne nechová dobře. Např."Prosimtě, děláš to blbě", "Ježiši, proč si to udělala takhle" atd.
Není to třeba úplně ošklivé, ale mne se tohle chování nelíbí. Prosimtě, ježiši, zežišmarja,panebože..tyhle slova prostě nemám ráda a nechci aby se mnou takhle mluvila.
Nevím, jak to mám řešit. O všem mluvíme a snažíme se, ale nikdy se nedobereme výsledku. Nevím, jak z téhle situace ven. Každá to vidíme jinak, já, že se ke mne nechová hezky a ona že nic nedělá nebo že to mělo důvod. Děkuji za radu, jak z toho ven, děkuji. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Jste spolu hodně dlouho a není tak jednoduché udržovat vztah v rovnováze, pokud jedné bylo na začátku 14, druhé 16, a nyní jste o 6 let starší. V každém společném soužití se postupně začnou kumulovat nedorozumění, slovní spojení, na něž je ten druhý alergický. Důležité je, že obě víte, že se stále milujete a vážíte si jedna druhé - je to základ pro chuť na změnu. Jak k té změně dojít?...:-) Nemusí to být tak těžké. Zkuste si o tom promluvit tak, že si na jeden večer proměníte role. Chtěla by být přítelkyně v roli Lucie v pohodovém vztahu, když vy byste jí dělala protějšek? Zkuste si i někdy představit, jak by měl vypadat krásný víkend, den, nebo večer - řekněte si to, a pak to zkuste zrealizovat. Nechce to asi pěstovat si v sobě svá ukřivdění, spíš vybřednout z otravných stereotypů. Co vy na to? :-))
problémy v komunikaci
Dobrý den, mám/měla jsem dvouletý vztah. Nevím přesně, jestli je to definitiví konec, nebo pauza v pravém slova znění. S přítelem probíhaly celkem nepříjemné hádky - on nikdy nic nechtěl řešit a já naopak vždy chtěla řešit vše. Pokaždé jsme se ale k sobě po potyčce vrátili (díky jeho zájmu).
Teď naposledy jsme vyjeli pod stany s přáteli, kde proběhl další ostrý konflikt a všichni nám poradili, ať se na to my dva vyflákneme, že prý to nemá smysl. Celý den se se mnou nebavil a až pozdě večer mi řekl, že chce měsíční pauzu, aby si urovnal hodnoty. Reagovala jsem vznětlivě, že bude lepší si dát pauzu napořád.
Při loučení jsem mu podala ruku a on se rozbrečel. Já zůstala v klidu a "vypustila" to až doma.Nemůžu zapomenout. Vím, že se k sobě nehodíme, ale bez něj mi nic nedává smysl. Je lepší to v tomto případě pustit? Znamená pauza v tomto případě definitivní konec?
Diky Aneta - otázka upravena poradcem
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Podle mě ne. Už se oba znáte, víte, že v afektu řeknete leckdy věci, které nemyslíte vážně. Vy jste jednala zkratově v rámci daného aktuálního kontextu, ale je fakt, že táhnete za sebou již delší dobu komunikační diskomfortní atmosféru. Zkuste dodržet ten měsíc, ale tak, aby to bylo smysluplné. Bez společných kontaktů, ať si uvědomíte, co pro sebe vlastně znamenáte, ale každý za sebe. To pak můžete zúročit v navázání na váš vztah :-)
problémy v komunikaci
Po 9 letech a v 29 - už začínám mít obavy, abych nedopadla jako 35 svobodná, bezdětná - já vím, že ho chci za životního. On mi však přijde, že po 9 letech vztahu a společného bydlení i ve svých skoro 45 letech - si není jistý ani tím jestli budeme mít/se snažit třeba v příštích 5 letech o miminko. Já ho ještě zatím nechci, ale cítím, že za cca 2-3 roky již bude z hlediska ženství pravý čas. Mluví o tom, že nás potřebuje zajistit než budeme mít děti, ale to přeci nebrání založení rodiny - tj. manželství.... Děti chce, ženit se chce taky, ale zatím je pro něj zajištění na 1. místě což je v pořádku... ale můj věk mě už trošičku začíná štvát - přeci jenom 29 už není 20 a bojím se, že když to špatně pochopím - tak, že si nakonec budu hledat partnera třeba v 33 - což bych považovala za absolutní prohru.Partner mě ujištujě, že mě neopustí, ale oficálně rodina nejsme. Miluju ho, ale bojím se živnotní chyby - vidíte v našem vztahu budoucnost?
Sindy část 2
PhDr. Jitka Douchová
Budoucnost vidím, ale zdá se mi, že je mezi vámi tolik zbytečných nedorozumění, že by pro vás byla velmi užitečná spolupráce s partnerskou poradnou. Nepodceňujte to, profesionální psycholog s odstupem vám nastaví zrcadlo a nabídne několik cest, kudy byste mohli jít dál :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor-žijeme spolu 9 let, stále oba svobodní (29 a 44 let), oba bezdětní a věřím tomu, že i oba věrní.Oba ŽL-často pracujeme spolu.Partner mi říká mám tě rád v hloubi srdce,ale když je zrovna nedobře a hádáme se-říká mi, že mě nenávidí-i když v srdci mě má prý rád.Současně se mi svěřil, že mě asi miluje, ale také s tím, že mě nikdy nemiloval jako slečny přede mnou.Jsem z toho celá zmatená-říká,že si mě jednou vezmě-ale ještě jsme se ani nezasnoubili-jednou jsme se byli podívat na prstýnek a domluvili se, že se do roka zasnoubíme.Partner však říká,že si mě chce vzít a když se hádáme tak,že neví jestli s někým takovým (hádavým/paličatým/nemocným hádavostí apod.) může žít,že ho to ničí.Neshody vyvolává-prac.otázkami co jsem třeba neudělala a proč...,odpověď jsou pro něj vždy jen výmluvy a když nereaguji a radši mlčím je to ještě horší-říká tomu čumět a dělat éé.Má náš vztah budoucnost? Nechci se rozcházet mám ho ráda, ale taky chci mít někdy rodinu..
Sindy část 1
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Sindy. Velká láska v sobě vždy nese i silné emoce. Jak pozitivní, tak negativní. Leckdy je tem vztah iracionální. Ale když člověk začne uvažovat o rodině, racionálno do toho vstoupit musí. Jdu číst dál...
problémy v komunikaci
Dobrý den, jsem s partnerem 2 roky a čekáme přírůstek.S partnerem bydlíme v domě kde jsme zjistili že musíme opravit novou střechu protože ji špatně udělali a bude to stát hodně peněz.S tchýní jsem neměla žádný problém do doby než začala s tím, že by chtěla dostavět chatu, že je to její sen, ale přitom na to nemá fin.prostředky což znamená že by jsme to hradili my. Musím dodat že tchán před půl rokem umřel a nikdy ji v ničem nepodpořil - žili si vlastní životy...ale partner vždy hodí do placu poznámku že když je ted sama tak......Samozřejmě, že se mi to nelíbí bo máme co dělal s vlastním domem a ji chata stači v tom stavu jaký je...Už jsem se ji snažila vysvětlit že na to nemáme že se musíme nejdřív postarat o náš dům, a že budeme mít dítě ale vždy když tam jede partner sám tak dojede domů s tím, že máma by to chtěla a že je to její sen atd.Už opravdu nevím jak mám tchýni vysvětlit, že sami potřebujeme na opravu našeho bydlení,aby měl prcek střechu nad hlavou. Děkuji
DT
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, DT. Máte pravdu, že vaší prioritou musí být vaše bydlení pro budoucí rodinu. Na druhou stranu chápu, že partner chce své matce pomoct rozvíjet její sny, je její syn a má ji rád. Asi by to chtělo nějaký mírný kompromis, ale hlavní je domluva vás dvou mezi sebou. Můžete se domluvit tak, že partner bude mamince pomáhat víc, než materiálně, manuálně.
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko, ráda bych Vás poprosila o radu. Jsme s přítelem 3 roky, máme před svatbou, ale nevyřešili jsme jeden velký problém, kterým je bydlení. Bydlíme od sebe cca 90 km a nemůžeme se shodnout na místě pro společné bydlení. Už i cítím, že máme oba problém se o tomto tématu jen bavit, protože nás to oba vždy jen rozesmutní nebo se pohádáme - cítím, že v této věci jsme spíš protivníci než partneři, kteří se snaží najít společné řešení. Nemáte prosím paní doktorko radu nebo zkušenost, jak takovou situaci rozlousknout, nebo jak se úspěšně o ní začít alespoň bavit tak, abychom problém řešili jako "tým"? Velmi mě celá situace stresuje a trápí a cítím, že přítele také, ale také vím, že spolu být chceme a chceme ten problém vyřešit ke spokojenosti nás obou, jen jsme ještě nepřišli na to jak. Je zde samozřejmě i otázka omezených financí, nicméně budu ráda, pokud se o tom začneme spolu alespoň vážně bavit a zkusit hledat řešení.
Moc Vám děkuji za odpověď a také za Vaši poradnu! - otázka upravena poradcem
Meg
PhDr. Jitka Douchová
Milá Meg. Točíte se v kruhu, z něhož zdánlivě není východisko. Kdo je podle vás "hlava rodiny"? Vy si každý stojíte za svým, nikdo nemíní ustoupit, ale na manželství jste se dohodli asi v pohodě :-) Jen se cítím bezradná v tom, jak vám poradit, asi byste měli jít do nějakého pro oba přijatelného kompromisu. Každý byste  měl vyložit argumenty na stůl, proč bydlet tam, či jinde, a pak to rozumně rozhodnout tak, abyste přestali být v tomto ohledu protivníky, ale abyste se stali tím partnerským týmem. Je to první zkouška vašeho vztahu, čeká jich na vás ještě ve společném životě hodně...
problémy v komunikaci
Dobry den pani Douchova,
uz si moc nevim rady a tak se zkusim zeptat. Ziju uz skoro rok v Nemecku a tady jsem ostatne poznala i sveho pritele, bude to ted 9 mesicu co budeme spolu. Musim ale bohuzel konstatovat, ze se po kratke dobe - v poznavaci fazi - hodne zmenil Nebo spise mozna jen zacal projevovat. Dokaze mi rict, ze me miluje, rad me objima apod. jen komunikace je zla. Neni moc komunikativni, co se partnerske stranky tyce, ale na druhou stranu je schopny si s kamarady ci sousedy hodiny povidat. To me samozrejme mrzi, ale uz jsem si prakticky i zvykla..
Na co se bohuzel zvyknout neda jsou nekonecne hadky, ktere nikam nevedou jen vse nici. On je velky provokater a dela mu radost si z druhych utahovat a pak to vrcholi v hadky, ktere nikdy nemohu vyhrat, protoze on ma pravdu.

Jsem o 13 let mladsi, takze mi rad argumentuje tim, ze jsem si toho tolik jeste neprozila. Nejvic se ale hadky toci okolo toho, ze jsem neco neudelala, spatne uklidila apod. Je vecne nespokojeny. Co mam delat? - otázka upravena poradcem
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Michaelo. Jediné možné je, narovnat záda a naučit se v rámci vlastní sebeúcty včas s destruktivního vedení hádky odejít, ukončit to. Důležitá je klidná forma. Prostě se jeho kritiky odmítejte zúčastnit a požádejte jej, aby vám svou případnou nespokojenost sdělil vlídně a jednou větou, že to postačí a nemusí se to řešit destruktivním způsobem delší čas. Toho času je přeci škoda a mohli byste jej využít spolu jinak :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, měla bych dotaz týkající se vztahu s mými rodiči. Ve dvaceti letech jsem se přestěhovala se svým přítelem do starého domu po mé babičce, který mi následně můj táta daroval. Důvodem přestěhování bylo to, že přítele rodiče se rozvedli a odstěhovali pryč a on chtěl zůstat v místě bydliště, proto jsme se dohodli s mými rodiči, že začneme bydlet takto. Moji rodiče jsou moc hodní a starostliví, možná až moc. Přítel s mým taťkou starý dům trochu opravili, abychom mohli bydlet. Mamka snášela můj odchod ze společného bydlení těžko, tak se nám aspoň snažila pomáhat. Naučila se chodit k nám a prala nám a uklízela, v té době mi to nepřipadalo divné, ale mýmu příteli to asi nebylo příjemné, i když to nikdy neřekl. Rodiče dříve bydleli v rodinném domě, nyní žijí v bytě. Protože dům byl po taťkových rodičích, chodil si sem do garáže kutit a chodil také venčit našeho psa, aby nemusel být celý den sám doma, než jsem přišla ze školy. Po šesti letech jsme se s přítelem rozešli. Byla jsem v domě asi rok sama, tak mi táta pomáhal s topením atd.. Nyní mám přítele skoro pět let, bydlí tu se mnou, ale nemá tu všechny věci, něco má pořád u svých rodičů. Mamka k nám chodila a zase nám pomáhala, když jsme nebyli doma. Něco nám vyprala atd.. Když příteli začlo vadit,že musí večer hledat pyžamo, protože ho mamka dala jinam než bylo atd., tak jsem jí naznačila, že to příteli není příjemné, tak jsem tímto způsobem přestala chodit, občas někdy odpoledne přijde, ale taky začne např. mýt nádobí a něco rovnat, vysype koš nebo když nejsem doma, tak něco vypere. Mě to začíná poslední dobou vadit, říkám si, že by se měla chovat jako na návštěvě, i když vím, že mi chce jenom pomoci a ona o tom tímhle způsobem nepřemýšlí. Mamka i taťka jsou teď čerstvě v důchodu a mají hodně volného času. Taťka sem k nám zase chodí, sice se pohybuje jenom na zahradě a v garáži, dovnitř nechodí, připravuje dřevo na zimu nebo si něco kutí v garáži a je na zahradě s naším pejskem. Přijde mu to normální, ale příteli to poslední dobou vadí a já jsem tátu zezačátku bránila a s přítelem jsem se pohádala, ale poslední dobou si říkám, že bychom možná potřebovali trochu víc soukromí, i když mi taťka na zahradě nevadí a chápu, že se v paneláku nudí, ale na druhou stranu začínám chápat přítele. Ráda tátu vidím, ale někdy, když jdu z práce, tak si říkám, že by bylo fajn, kdyby u nás nikdo nebyl. Promiňte, že jsem se takto rozepsala, jen jsem chtěla více nastínit problém. Potřebovala bych prosím nezávislý názor na tento problém, pokud se tato situace dá nazývat problémem. Jak mám tátovi naznačit, že bychom potřebovali být některé dny sami tak, aby to přijal a neublížila jsem mu? Myslíte, že mám právo ho žádat, aby nás nechával více o samotě? Na druhou stranu mi ho je líto, protože vím, že se v bytě nudí a mamka ho potřebuje vždy na chvíli někam poslat, aby si mohla udělat své věci, uklidit atd.. Prosím o radu. Omlouvám se za tak dlouhý dopis. Lucie
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Za délku dotazu se omlouvat nemusíte, jen - má odpověď bude asi stručná. Ve vaší rodině se něco zaběhlo a je to vnímáno jako samozřejmost, protože jste se proti zaběhnutým pravidům nevymezila. Od vašich 20 let již uplynulo více než deset let, jste dospělá žena, která soukromí potřebuje sama o sobě, váš přítel také. Máte rodiče ráda, rozumíte jejich potřebám, ale měli byste společně na téma HRANIC SOUKROMÍ více komunikovat. Tak, aby tomu porozuměli a nedotklo se jich to. Ano, dům je po tátových rodičích, byl vám darován, ale táta ho pořád bere jako svůj. Všechny argumenty,které popisujete za oba rodiče, jsou srozumitelné. Ale budete se muset dohodnout na změně. Nechtělo by to z vaší strany i nějaké částečné finanční vyrovnání? I jím si vydobudete větší právo na soukromí, protože do toho vložíte více své dospělé zodpovědnosti. Ale musíte mluvit společně s rodiči srozumitelně o svých potřebách soukromého života, které jsou legitimní ...
problémy v komunikaci
V poslední době přítel není schopen po výměně názorů projevovat jakékoli náklosti a fyzický kontakt.Já beru konflikty jako pročištění napětí mezi náma, vyříkáme si to a i když se neshodneme beru to, že jedeme dál a víme o sobě více.Přítel mne ale odmítá, moje pusy na přivítanou a odchodnou i přitulení a sex...říká...ale Lucinko..po tom všem cos mi řekla...já takhle nemůžu..Když jsme měli po konfliktu sex, byl z toho celý špatný, jako by si to vyčítal..Podotýkám, že přítel není zrovna nekonfliktní člověk, známe se dva roky, odvedl mne od manžela a dřív se takhle nechoval.Já si myslím, že už mne prostě nemiluje, proto není schopen nastartovat po hádce běh vztahu znova.Vyjádřil se také vážně, že si myslí, že by bylo lepší jít si každý svou cestou.Ovšem pak se znova nastěhoval a od té doby jsme bezkontaktní, jen spíme vedle sebe,jíme a bavíme se.Tvrdí, že jinak nemůže.Kdysi po hádkách za mnou byl schopen lézt i oknem a dožadovat se projevů náklonnosti.Co se to děje, a jak se zachovat??
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Ve svém dotazu vyjadřujete nejistotu ve vztahu...Každý vztah má ale svůj vývoj, a v současnosti to nemůže být stejné, jako před 2 lety. Jste každý osobnostně jinak vystavěný, a s největší pravděpodobností vám destruktivní hádky oběma přerůstají přes hlavu - dříve bylo krásné se usmiřovat, teď vás neporozumění odděluje. Neumíte asi žít ani spolu, ani bez sebe. Něco budete muset změnit, víc si naslouchat, snažit se tomu druhému porozumět, a výměny názorů by neměly být příliš emocionální. Aspoň se mi to takto zdá podle vašeho popisu. Ale nezoufejte, určitě není nic ztraceno. Jen bych vám doporučovala návštěvu vztahově specializovaného psychologa.
problémy v komunikaci
Přeji hezký den..
Má přítelkyně považuje hádky za něco normálního v partnerském vztahu. Jednou dvakrát za měsíc..budiž. Ale skoro obden? Je mi 39, jí skoro taktéž. Jsme spolu třičtvrtě roku, právě se rozvádí s manželem, který se odstěhoval od ní teprve před čtyřmi měsíci. Prý přestal komunikovat.. Upřímně mě její časté bušení do mne nutí k tomtéž.. Já žil 10let po rozvodu sám, sem tam nějaký vztah.. Z hádek mám husí kůži skrze hádky mých rodičů a proto se snažím klidně debatovat a nebojím se říci, co mám na srdci a upřimně. Mou paní bohužel naštve skoro cokoli. Z upřimně mnou klidně vyloženého názoru, nebo návrhu, jež se týká i jí, resp. z možností jak si to vyložit(od pozivních, až po negativních) si vždy vybere tu nejnegativnější a s tím do mne hned vyrývat a bušit zvýšeným hlasem, že z ní dělám debila, že ji svým názorem na věc urážím, že jsem ji tento návrh už několikrát předložil, ona vždycky odmítla a tím páden tedy nerespektuji její ne a snažím se jí manipulovat... - otázka upravena poradcem
Vladislav..
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vladislave. Potřebovali byste spolu získat náhled na vaši komunikaci s odborníkem. Senzitivní vztahovačnost a díky ní i špatná interpretace sdělení toho druhého vede často k začarovanému kruhu, z něhož není cesty ven, pokud nebudete míte při sobě nezávislého profesionála, který bude mít roli tlumočníka...
problémy v komunikaci
Dobrý den, prosím o radu.
Mám problém s manželem,nelze se s ním na ničem domluvit, nic vyřešit. Všechno jsou moje vrtochy, kterýma ho obtěžuju, on dělá všechno dobře, takže tu NENÍ nic co by mi mohlo vadit, všechno si jen vymýšlím, abych ho očernila! Když se rozčílím, otevře okna, aby si prý sousedi užili, že jsem nemožná, ale dál provokuje. Dřív mě i uhodil- prý mě rodiče nevychovali, ale vrátila jsem mu to. Když mu řeknu, že jsem z rněj zoufalá, odbyde mě, že jsem stále z něčeho zoufalá, tak co.. Nechce slyšet o sobě nic negativního,ale když se nedám, tak fňuká, nebo dokonce hysterčí, lituje se...ale neudělá nic, nic si nepřizná. Rád manipuluje, přestože mu to se mnou nevychází, ale postavit se něčemu negativnímu čelem nechce. To obviní celý svět, změní téma hovoru, vykrucuje se, začně fňukat a ničeho se nedoberete. Jak puberťák. ani po dobrém, ani po zlém. Už mě unavuje,že je slaboch,ale i hlupák, protože mu nedochází, že nečestnost a zbabělost nesnáším.Lze ještě něco dělat? Díky. - otázka upravena poradcem
Andrea
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Andreo. Ve vašem podání to vypadá tak trochu černo-bíle. Manžel je slabý, díky tomu manipulátor, nezvládá kritiku. Evidentně ve vztahu nejste moc spokojená, ale třeba by stačilo málo na přesmyčku. Zažívá od vás manžel i ocenění a uznání, komplimenty za to, co se mu povedlo - myslím autentické, ne z taktického hlediska? Zkuste být vůči němu pozitivnější, třeba se tím leccos změní. Doporučovala bych vám partnerskou poradnu, kde si o tom můžete popovídat podrobněji, a na konkrétních příkladech se dají nacházet varianty reakcí.
problémy v komunikaci
Dobrý den. Můj problém se týká komunikace v manželství. Vzali jsme se a narodilo se nám dítě. Už během těhotenství jsem měla nedostatek pocitu sounáležitosti se svým manželem v tom, že když jsem se cítila osamocená a řekla jsem, at´ se přitulí, nešel. Vždy odpověděl, že až potom. Když jsem ho obejmula, vzápětí řekl dobrý a odtáhl se, že má jiné věci na práci a ne takové hlouposti. Teď, když se narodilo mimino a my jsme spolu v maželství už necelý rok, nemůžu se smířit s nedostatkem obětí. Když k němu nepřijdu, on za ten rok tak třikrát, tak mne pevně neobejme. Když spolu ležíme, přitulit se musím já. Vymlouvá se jak je unaven. Když tenhle problém chci řešit - neustále odvádí pozornost ( že mám studené nohy, že až si vezmu ponožky, nebo podívej se, co jsi udělala, až se tak nebudeš chovat, dostaneš pusu až ráno ). Že si nevystačím s málem. Ani poprosit ho už k ničemu nevede. Dělá, že neslyší ikdyž mu to třikrát zopakuji. Pak už se hroutím a nevím, zda to má všecko smysl. Prý mě má rád.
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Aleno, dobrý den. Nevím, jestli jsou to problémy v komunikaci, nebo spíš rozdílné potřeby v dotekovosti mezi vámi dvěma. Manželovi to nic neříká a na svou obhajobu si vymýšlí různé argumenty, které asi nejsou úplně ty pravé. Patrně objetí, polibky, pohlazení, doma u svých rodičů nezažíval? Chápu, že se v rámci svých potřeb cítíte osamělá, ale on to asi nemyslí jako něco proti vám, a určitě vás má rád. Spíš si s tím neví rady? Neměli byste o tom moc mluvit, protože je to již nepříjemná téma, vyvolávající stres na obou stranách. Zkuste manžela obejmout a pohladit sama tehdy, kdy na to budete mít chuť, aniž byste musela zákonitě dostat odezvu. On se naučí to přijímat, pokud to nebude s výčitkou, a později vám to i dávat. Snad se naučí více dotekově fungovat přes vaše miminko :-)



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.