Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní Douchová, chtěla bych Vás požádat o Váš názor. S přítelem jsme spolu skoro 5 let, máme dvě malé děti. Máme se rádi, snažíme se, aby vše fungovalo, abychom byli spokojeni. Nicméně je tu jeden problém. Můj muž v některých věcech je hrozně tvrdohlavý a musí být po jeho. A když není, tak je ve stresu, protivný, naštvaný.. Vím, že tady doporučujete komunikaci. Já ji opravdu zkoušela ze všech stran. V těch pár věcech si nedá říct, ani od jiných lidí, a pro mě jsou docela důležité. Tak jsme našla cestu, že si tyto „věci“ dělám po svém (a mu to neříkám). Jsou to spíše maličkosti, týkající se mého volného času, domácnosti, přátel.. A ono to funguje. On je spokojený, usměvavý a já taktéž. Jediné co, že mě to pak trochu tíží uvnitř. Kdyby mě někdo podpořil slovy, že je to taky cesta (lepší než hádky a rozchod), že to dělá více lidí apod., budu klidnější. Věřte mi, komunikace nepomáhá a já se nechci nechat od něj ve svém životě omezovat. Děkuji.
Monča
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
problémy v komunikaci
Dobrý den, jsem s přítelem, který se nyní rozvádí a s manželkou má 2 děti. Zatím spolu nežijeme, každý máme svůj byt. Problém je v komunikaci, nedokáži si s ním promluvit o probihajicim rozvodu, o péči, o výživném.. Děti hlída podle domluvy s ex pokaždé jinak a jezdí je hlídat k ní domu. Mám nějaký strach to s ním probrat nebo se celkově na cokoli zeptat, on mi vždy jen řekne, že jde hlídat a tím to končí. Je to obrovská bariéra, protože často mlčím a jen přemýšlím jak co vlastně je. Poté se utapim ve smutku a deprese, že něco nevím, ale já se ani neptam. On mi jen řekl, že s ní není a jsme spolu my. Kdykoliv pomyslím na to, že se vida i s ní, tak jsem na dně, stres zajidam sladkým, okamžitě si dám čokoládu, brambůrky, ovoce a to jediné mě uklidní, začala jsem pribirat a jsem vyčerpaná.. Je to celé psychická únava z toho, že nevím jak to celé vlastně je a bude. A mám velký strach se zeptat..... Děkuji za radu, vím, že bych s ním měla mluvit i o vážných vecech, ale udělala jsem si blok
Martina
problémy v komunikaci
Dobrý den, jak v práci, tak doma s manželem se mi stává, že se na něčem domluvíme a ta druhá strana mi to zapře. V práci se ozval klient, že by něco potřeboval. Zavolala jsem obchodnímu zástupci a požádala ho o vyřešení (měl by z toho obchod), poslala mu kontakt a klientovi řekla, že bud kontaktován panem XY. Kolega nic neudělal. Klient mi to po nějaké době připomněl a spolu s ostatními věcmi jsme to řešili před naším vedoucím. Kolega řekl, že jsem mu nikdy takový úkol nedala a na moji námitku, že prokazatelně má v mailu kontakt, řekl, že vůbec nevěděl, proč jsem mu ten kontakt posílala. Dost mě to naštvalo. Doma čelím podobnému. S manželem mluvíme o spoustě věcí - provozních, osobních aj. Může se stát, že někdy na něco, co se řešilo zapomenu, ale jsem zvyklá z předchozího zaměstnání dost naslouchat, tak si myslím, že je to jen výjimečné. Nicméně když řešíme něco nepříjemného pro manžela, tak on tvrdí, že jsem mu to nikdy neřekla (a já si jsem jistá, že ano) nebo že on mi to řekl (neřekl) anebo že jsem něco řekla (já vím, že určitě ne, a pokud někdy ano, pak v jiném kontextu - on to prostě překroutí). On je - zdá se mi - takový manipulátor a možná je tohle jeho taktika. Už jsem říkala, že budu všechny naše hovory nahrávat na diktafon, abych měla důkaz - to je samozřejmě nereálné, ale já jsem nešťastná z takovách diskuzí. V práci to řeším tak, že už všechno píšu v mailech (jenže to zase začal zuřit šéf, protože ví, že mám důkazy, někdy potřebuje manipulovat i on), doma si přece nemůžeme psát. Jak se zachovat v případě, kdy mi manžel bude tvrdit, že jsem něco řekla a já to prokazatelně neřekla? Prosím, poraďte postup. Chci tomu předcházet. Díky.
Hedvika
problémy v komunikaci
...změnit, protože mi to připomíná nejhorší etapu mého života...Ale přítel to neustále dělá. Občas když se vážně pohádáme, prostě mě totálně ignoruje několik dnů...
Je mi z toho už opravdu psychicky nedobře. Nevím co mám dělat.
Víte zvažuji i rozchod. Neumím to zpracovat. Neumím si vysvětlit jak se někdo takto může chovat k někomu koho má rád ( pokud ho má opravdu rád). Prosím mohla byste se pokusit mi nastínit z jakých důvodů se přítel k ignoraci uchyluje? Co to znamená? Proč si vše nemůžeme vyříkat, obejmout se a fungovat dál?
Verča 2
problémy v komunikaci
Dobrý den. S přítelem jsme spolu rok a půl (já 30 on40).Téměř pokaždé, když se s přítelem vážně pohádáme, ignoruje mě. Ignoruje mě i několik dnů. Přítel je opravdu velice nekonfliktní, vyhýbá se jakýmkoli konfrontacím až extrémně. Paní doktorko já tomu nerozumím, ale není několikadenní ignorance až přehnanou reakcí? Můj bývalý partner se se mnou rozešel tak, že mi nic nevysvětlil a prostě odjel. Totálně mě vyignoroval...byl ve vztahu agresivní, zastrašoval mě deptal a toto bylo zřejmě jeho další krok, jak mě zničit. Povedlo se mu to. Dostávám se z toho do teď ( téměř 3 roky po rozchodu). Přítel vše ví, ví že mě nezničil rozchod samotný ale ten způsob...ta ignorace, nezájem, nezájem cokoli vyjasnit, vysvětlit... Když mě můj současný přítel ignoruje, je to pro mě nesnesitelné, moc to bolí... připadám si jako Nicka, jako bych mu nestála ani o slovo. Mám z toho i úzkostné stavy, špatně se mi dýchá. Vše jsem mu v klidu vysvětlila, že mi to nedělá dobře, poprosila jsem ho, že to musíme
Verča
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní doktorko, možná banalita, u nás to ale kypí. Příchody jednoho nebo druhého a vítání. Když jsem byla na MD, bydleli jsme v paneláku, takže jsem manžela slyšela už pár minut předtím. Na jednu stranu radost a šla jsem mu vstříc, na druhou stranu obavy - vždycky i před dětmi mi někdy i bez pozdravu sáhl pod triko na prsa a odtáhl kalhoty a kalhotky a sáhl do intimních partií. A také křičel, když byly rozházené hračky. Že bydlíme v takřka holobytě, to mu nevadilo. To "osahávání" mi vadilo, tak jsem mu to řekla a naštěstí přestal. To další bohužel pokračuje dál i po letech. Když přijdu já z práce dřív, od dveří volám ahoj a jdu se se všemi přivítat. manžel někdy sedí, telefonuje nebo sleduje TV, tak si pokyneme, protože nechce být rušen. Děti mi běží vstříc, on podle nálady, v poslední době spíš ne. Když přijde on, tak často křičí (hledá důvody - tu rozházené boty, tu nesrovnané aktovky, tu nevynesený koš, tu děti sedí u TV - prostě vždycky se něco najde). Někdy pozdraví, někdy ne - to pak jde do patra, kde má kancelář nebo se jde dívat na TV. Já často v tu chvíli dělám večeři, ale pozdravím, podívám se. No a najednou vznikly diskuze, kdo koho má zdravit. On si vynucuje, že za každých okolností máme zdravit my jeho (protože on je chlap), já tvrdím, že vždycky by se měl jít přivítat ten příchozí, pokud ví, že ostatní jsou doma. On má ten opačný názor. Po takové diskuzi sice tedy přijde, řekne suše ahoj, ale pak hledá chyby - nepozdravili jsme vůbec, nebo málo hlasitě, nebo moc hlasitě, nepodívala jsem se, podívala jsem se drze (nutno podotknout, že ač mlád hůř slyší, takže některé jeho výtky nejsou pravdivé). A zse je dusno. Odejde do své pracovny a vpodstatě ihned odtud slyším smích a veselo, protože někam telefonuje. Beru to, že přichází se stresem z práce třeba. Co mě ale před pár měsíci naštvalo - děti byly pryč, byl večer, já sama doma, četla jsem si v patře a dělala něco do práce a přišel on - až v sedm večer, tma. Věděl, že jsem doma - auto, světlo, avšak ani nezavolal ani nepřišel. Sedl si dole k TV, slyšela jsem lednici, vodu. Říkala jsem si, že počkám. nepřišel. Až v 10 hodin, kdy šel spát a musel jít kolem mě. Řekla jsem mu ahoj a že jsem ani neslyšela, že přijel. On na to nic. Šel spát. Dusno. Paní doktorko, já už nevím. Z domu to neznám, tam jsme se všichni vítali, měli čas si říct ahoj. Manžel má představu (jednou mi řekl), že vždycky, když přijde domů, budu tám stát, čekat na něj, vždy usměvavá, odpočatá a budu se mu věnovat. To ale není reálné. Když se na něčem dohodnem, on to na oko nějakou dobu dodržuje (třeba pár dnů), ale pak se to zle vrátí v nějakých naschválech. Co se s tím dá dělat? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Zuzka
problémy v komunikaci
Jsme mladší pár, já jsem introvert, manželka pravý opak. Máme 3 malé děti. Manželka je neustále s něčím nespokojená a dobývá si svojeho zneužíváním a citovým vydíráním. Je příliš náladová a pro mně je těžké dopátrat se co je vlastně problém. Já mám pocit, že se ve vztahu snažím hodně, ona tvrdí, že vůbec. Nejsou problémy ani v penězích, ani v nevěře, ani nic jiného kromě komunikace/respektu. Staví mě do pozice "teď se musíš ty chovat jako svatý do té doby než budu šťastná", jakákoliv moje stížnost nebo neochota je brána jako projev nezájmu o vztah. Situace je na její straně stížena o to, že je původem cizinka a nemá v ČR svou rodinu. Vždycky jsem stál za ní, ale teď už celá moje rodina i já dáváme najevo že se chová nepřípustně, ale ona je přesvědčena, že je v právu a vybojuje si své. - otázka upravena poradcem
Honza
problémy v komunikaci
Dobrý den ,se ženou jsme manželé 27 let. Bohužel posledních 7 let přibývá vice hádek. Já osobně si myslím ,že chyba je v komunikaci mezi námi, pokud máme názorové rozpory. Většina problém se opakuje. Já se snažím vysvětlit svůj postoj i názor . Řeknu na rovinu co se mi líbí a co ne. Naopak bych řekl, že má žena nyní nechce řešit vůbec nic,pro ni jsou věci které mě se nelíbí a vadí mi, malicherné . A pokud začneme řešit problém, většinou z mé iniciativy, skončí to hádkou a obviňováním z její strany,že všechny hádky vyvoláván já a ,tě jsem jí tím zkazil den. Navíc mi přijde ,že to co já nesmím dělat, mohou dělat mi dospělí synové 24/21 let. A to me žene navádí. Já vím,že je pouze můj subjektivní pocit. Většinou po hadce přijdu já s omluvou, bohužel nikdy jsem se za 27 let nedočkal ,že by žena přišla a omluvila se. Naopak.kdyz se omluvil já, dostanu odpověď,že zkažený den ji nikdo nevrátí.
Pavel
problémy v komunikaci
Dobrý den, prosím vás je v pořádku, aby mi partner při hádkách nebo po nich říkal věty typu že trpim bludy, že je to všechno v mojí hlavě, že potřebuji pomoc na hlavu atp..? Jde vždy o případy, kdy máme každý svoji pravdu o tom, proč hádka vznikla, nebo když každý chápeme třeba i tutéž věc/situaci jinak. Já se jej snažím pochopit a promluvit si...ale on mi říká tyto věci. Strašně se mě to dotýká. Jako kdyby každou neshodu svedl na "moji hlavu". Mám to přecházet, že to tak nemyslí? Neznačí to už nedostatek respektu ke mně? Víte nechci si to už nechávat líbit... zraňuje mě to a nikam to nevede:(. Děkuji za odp. - otázka upravena poradcem
Petra
problémy v komunikaci
Vite, zacinam tusit, ze tim "nedostatecnym zazemim" myslel i nas vztah. Pritel v sobe veci casto dusi a vse ze sebe dostane az pri hadkach. Zda se mi, ze se mi snazi neprimo naznacit, ze se mnou deti nechce. Je mi tricet mam cycty na vajecnicich a on mi rekne ze chce deti az tak za tri roky, pet let...Co si o tom pani doktorko myslite? Rada bych si s nim promluvila v klidu a naprosto uprimne, jenomze muj partner to moc neumi. Nechce me zranovat, ma me rad...a tak je casto nejasny. Ja ale potrbuji jeho uprimnost. Nevim, jak s nim vest rozhovor, aby si nemyslel, ze vytvarim problem. Vzdyt on o tom ani nechce mluvit. Moc me to trapi. Jsem primocara s timto neumim pracovat. Dekuji vam za nazor. - otázka upravena poradcem
Tereza 2
problémy v komunikaci
Dobry den, potrebovala bych poradit. Pritelovi je 40, me 30. Jsme spolu rok a pul. Zijeme v zahranici, snazime se setrit na budouci domecek v Cechach. Zatim ale chceme zit treba i pet let v zahranici. Mame pekny vztah.Jenomze ja touzim po zalozeni rodiny a treba za rok bych se uz rada zacala snazit. Pritel mi ale sdelil ze dite muzeme mit az tak za tri roky, za pet let...Pritom vi, ze mam cysty na vajecnicich a ze mohu mit v tomto smeru problemy. Rika mi ale, ze by to ted bylo nezodpovedne. Ze pro deti nemame zazemi. Mysli tim financni. Ale parkrat uz mu pri hadce ujelo, ze se chovam detinsky (tak on nazyva me pocity a to kdyz se chci trosku bavit o budoucnosti-rodine atp.). Vite vidim to na nem. V klidu treba za nim prijdu, ze bych i rada promluvila na nejake vaznejsi vztahove tema...a on se zacne cukat, tvrdi ze vytvarim problemy. Ja pitom s nim jen potrebuju prodiskutovat neco co me uz delsi dobu trapi - napr. deti nebo to, jestli by mi nemohl trosku vice naslouchat. ..
Tereza
problémy v komunikaci
Ona na to, že ne, ale, že si to třeba může myslet. Já, že, jak to může vědět, co si myslí, že copak mu vidí do hlavy nebo co? Taky jsem se jí zeptala, že, jak to jako ovlivní, že mu nějaká zpráva od ní dojde zrovna v době, kdy je se svou holkou a už vůbec nechápu, co je na dopisování tak špatného. Plno kluků a holek je přece zadaných a do toho si píšou s kamarády a kamarádkami a na nic se neohlíží. Navíc, kdyby to té jeho holce vadilo, že si spolu píšou, dávno by to dala najevo, ne? Jenže oni se spolu nikdy nesetkali, nemluvili spolu, tak jsem kámošce řekla, že, proč by tedy na ni měla brát kdoví, jaké ohledy, zvlášť vezmu- li v potaz, že je nikdo nebere na ni? Tak se rozhodla, že bude dělat, že ta holka vůbec neexistuje a hotovo. Já s tím souhlasím, protože navíc, když se s tím klukem zná roky, tak co by najednou měla měnit své zvyky jen proto, že má nějakou "slečnu na víkend"? A je to pouhé psaní, ne nějaké trapné pokusy, jak ho sbalit, tak nevím, kdo vymyslel, že se to nesmí. - otázka upravena poradcem
Dotaz 2. část
problémy v komunikaci
Dobrý den, to, co Vám budu popisovat se bude něčím podobat dotazu Mii. Týká se toho,že máme kamaráda, který má holku a jedna jeho kamarádka nám ustavičně říká, že ho jenom neustále otravujeme. Tak jsem jí řekla, že nestojíme o nějakou holku, která mluví za něj, že náš názor je takový, že, kdyby jsme ho skutečně otravovali, řekne nám to snad sám, dále, že je nám jasné, že nás považuje za otravy, ale sama ho musí otravovat co nejvíc a dál jsem jí řekla, že proč by jsme jako měli respektovat nějakou jeho holku jenom proto, že si s ním píšeme a jednou za čas se setkáme? Že, jak to s tím jako souvisí a navíc, když ji osobně po jeho boku skoro nikdo neviděl, jen jednou za měsíc v nějakém videu, jak za ním přijede, jenom udělá vzrůšo a víc zase za měsíc, že co s ní jako máme společného? Jenže moje kamarádka je z toho tak zblblá,že než mu napíše, tak tu zprávu kolikrát radši smaže a neodešle, aby ho teda neotravovala. Tak jsem se naštvala a povídám: "Řekl ti to někdy, že ho otravuješ?" - otázka upravena poradcem
Dotaz 1. část
problémy v komunikaci
Zpráva 3. nedaří a tak si teď užívám samoty. Načež jsem mu napsala, že chápu, že je ze mě asi vyčerpaný a že budu respektovat, že chce být sám. Také jsem mu napsala, že mi chybí si s ním jenom tak povídat a kdyby chtěl že může kdykoliv napsat, že jsem tu pro něj. Je to již týden a žádná komunikace nic a stále má moje klíče od bytu. Nevím tedy co by to pro mě mělo znamenat, rozešel se se mnou tímto způsobem a jenom to nechce řešit a vyřeší to (tedy utne vrácením klíčů) později a nebo se nerozešel? Té zprávě já nedokáži moc rozumět, možná mi to vysvětlíte více Vy. A ano vždycky byl takový, že na všechno potřeboval spousty času, i když jsme se třeba jenom malinko chytli dlouho mu trvalo než to vstřebal. Rozejít se nechci i přes všechny nešvary, které mezi námi jsou ho mám ráda a když se nebavíme pardon po těch hloupých zprávách je nám spolu moc hezky (také chci dodat, že přítel není schopen konfrontace a nikdy neřešil problémy osobně, vždycky se jim vyhnul - prostě řekl jedem dál) Děkuji
Andrea
problémy v komunikaci
Zpráva 2. jsem ho kontaktovala velice usilovně ano mívám o něho strach načež mi napsal že jen odpočívá a nechce se se mnou bavit, protože jsem mu zkazila z úspěšných státnic veškerou radost. Když jsem se mu poté snažila vysvětlit jak došlo k nedorozumění a že samozřejmě jsem na něho myslela pořád a mám radost a jsem pyšná, neodpovídal mé zprávy ignoroval. Přečetla jsem si tedy jeho diplomovou práci sama a v ní jsem viděla, že děkuje všem kromě mě (rodině, kolegům z práce a přátelům) napsala jsem mu, že mě jedinou vynechal načež odpověděl, že mě tehdy ještě považoval za rodinu. Zeptala jsem se ho tedy jestli mě už teď nepovažuje? a jestli spolu ještě chodíme? že nějak nevím co se děje a nechápu to načež mi napsal: "Já nevím co se děje, ale asi už to prostě jen dovršilo všechno co se dělo. Už prostě nějak nemám sílu pořád řešit co bylo co bude a pořád přemýšlet co udělám a neudělám. Je to asi složitý to pochopit, ale já už se chci jednou trochu nadechnout a to se mi s tebou prostě" - otázka upravena poradcem
Andrea
problémy v komunikaci
Zpráva1. Dobrý den, paní doktorko, cca 3 roky mám přítele, i přesto, že mám byt tak jsme spolu ještě nežili, protože se on bál a byl radši doma u rodičů a taky proto, že má rád samotu, prý. Měli jsme spolu hodně sporů - které vznikaly vždy přes zprávy (ne osobně, osobně si rozumíme skvěle a je nám spolu dobře) ale přes zprávy se skoro vždycky něco stalo a on preferoval hlavně komunikaci po zprávách, pokud jsme nebyli spolu. Teď jsme se asi tak měsíc neviděli, jelikož se učil na státnice a pouze si tedy psali přes zprávy. Když státnice udělal napsal mi "Státnice jsem udělal, kdybys to chtěla vědět" já to samozřejmě považovala za útok, že se nezajímám a napsala mu, že jsem ani nevěděla, že je zrovna ten den má, jinak bych mu totiž popřála hodně štěstí. Načež si zprávu přečetl a nekomunikoval,dodala jsem tedy že mu gratuluji a mám velkou radost, opět zprávu ignoroval... když se mi neozval celý den dostala jsem strach, jestli se například neopil do němoty a neleží někde ve škarpě a tak... - otázka upravena poradcem
Andrea
problémy v komunikaci
Dobrý den, prosím o radu, mám kamaráda, s kterým chodíme sportovat. On je svobodný i ve vyšším věku a je často problém se s ním domluvit, protože je ve vleku svého staršího a úspěšnějšího bratra, který rodině velí. Takže jsme týden domluveni, že mi s něčím pomůže a pak půjdeme na tenis. Pomoc proběhne a řešíme tenis. A on se zasekne a vše neguje, že nepůjdeme, protože JÁ nemám čas, což je částečně pravda, protože opravuju dům,starám se o děti, domácnost, ale jsem schopná se s ním na odpoledne domluvit. Odjede bez domluvy, já se mu snažím doslova vnutit alespoň nějaké termíny. Druhý den vyjde pravda najevo - bratr předběžně zavelel k nějaké práci. Jenže ta se nakonec nekonala, takže kamarád narychlo volá, že za hodinu jdeme hrát - což je pro mě svým způsobem problém, když jsem s tím nepočítala. Ale vybruslím s nějakým kompromisem, hrajeme a on očekává, že to bude až do večera, protože jsem řekla, že budu mít čas až do večera (ano, zaznělo to, ale v jiném kontextu) a víceméně se mi vysměje, že já jsem problém. A já odjíždím s pocity viny, že já jsem ta špatná, kdo nedodržel, to co slíbil a vykroutil se z něčeho domluveného. Bohužel podobně se chová přítel. S přítelem strávím odpoledne a noc (tenis on nehraje, proto s ním nechodím na tenis), já odjedu zabezpečit dům, děti, domácnost, ale přítel se nudí, tak mi píše sms a ve čtyři odpoledne napíše, ať za ním večer přijedu a zůstanu do zítra. To je ale nemožné, protože další den odjíždím na tři dny na služebku, musím si zabalit, zabezpečit vše a vyjet v pět ráno. Jenže přítel se naštve a posílá mi sms, jak mám hloupé výmluvy. Když zavolám zpět, řekne, že se těšil, že kdybych chtěla, tak by to šlo a ať na to zapomenu. Jenže já se topím ve výčitkách, jak hrozná jsem a nevyhovím, protože on už se ve všem - dle jeho slov - mně přizpůsobil. To je jeho subjeltivní pocit, chodí do práce jako předtím, chodí do hospody, ano, čeká na mě o víkendu, že za ním přijedu, on za mnou nejezdí. Paní doktorko, jak se v obou případech chovat, abych se pak hodiny netrápila výčitkami, jaká jsem hrozná. Kamarád se zapškne a nekomunikuje, přítel vyčte zas něco jiného. Před nedávnem to bylo to, že jsem mu napsala, že pokud se v hospodě večer opije, tak za ním nepřijedu. Vznikla scéna, že on mi pravdomluvně a otevřeně řekne, že se den předtím opil a já toho okamžitě zneužívám proti němu. Děkuji za radu.
Marcela
problémy v komunikaci
Dobrý den,
řeším s manželem dlouhodobý problém...jsme spolu 9 let a už pár let řeším problém s jeho emocionálním řešením problémů. Jakmile příjde nějaká hádka( at už naprosto malicherná) skončí to urážkami, v horším případě fyzickým napadením. Pročítala jsem spoustu článků a myslím si, že má poruchu hysterie. Když jsem mu nabízela manželskou poradnu a psychologa, striktně to odmítnul že jsem nemocná já. Bohužel nevím co dělat...Děkuji za jakoukoliv radu.
Kristýna
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko, poraďte prosím, co mám dělat, jak rozmluvit partnera, který ke všem problémům mlčí. Vím, že základem vztahu je komunikace, ale to u nás nelze. Náš vztah to dost ničí, mě to psychicky deptá . Mám pocit, že mu na mně nemůže vůbec záležet, když se ke mně takto chová . Mám chuť prásknout dveřmi a odejít . Jsem zoufalá.
Emily
problémy v komunikaci
Dobrý den, mám problém s přítelem. Při každém pípnutí mého telefonu chce vidět kdo mi píše a když mu odpovím, proč to chce vidět, odpoví mi "ty jsi to taky dělala"...a to není jen v tomto, ve všem mi vždy odpoví "Ty taky, ty jsi to udělala taky, ty to děláš taky"...já už nevím jak se slovně bránit, co je to za vlastnost? Jak to řešit? Chová se jak malé dítě. Děkuji - otázka upravena poradcem
Denisa
problémy v komunikaci
Pani doktorku prosim vas o radu jak si promluvit s pritelkyni. Mivam nekdy uzkosti - spatne se mi dycha, jsem emocionalni. Kdyz se treba pohadame, po nejake dobe bych si vse rad vyrikal abychom si porozumeli a mohli se posunout dal. Jenze partnerka je schopna me treba dva tri dny temer prehlizet, uzavira se do sebe. Chapu ji, ale me to totalne nici, je mi spatne od zaludku tresu se a mam pocity, ze to nezvladnu takto stagnovat. Kdyz vidim, ze se mnou vubec nechce sdilet, jak ji je atp. dohani me to k uzkostem...Bohuzel ona jako by vubec nechapala, ze me vse moc boli, proto ty emoce starosti az uzkost...Mysli si ze s ni chci manipulovat a v tech nejhorsich chvilich uzkosti, se mi az posmiva, ci je chladna. Prosim vas co je pro vztah lepsi, resit problem nebo delat ze neni? A ma takto nevyvazeny vztah budoucnost? Co ta neucta k mym pocitum ze strany partnerky? Moc me to zranuje...
Lukas
problémy v komunikaci
Paní doktorko, chtěla jsem se Vás zeptat na to, jak komunikovat s manželem. Jsme spolu 20 let, máme dvě děti. Manžel je takový naléhavý, vyčítavý, přijde domů a vytváří dusno. Ano, v domácnosti je provozní nepořádek, ale snažím se to krotit a za ty roky, jsem si vytvořila efektivní a funknčí systém, který zvládám i při dvou zaměstnáních. Takže manžel když přijde a zase něco vyčítá, snažím se ti nějak asrtivně komunikovat a říkat mu o pocitech, zkrátka neříkat mu, že to dělá/vidí blbě. Jenže on to snad vnímá jako slabost a okamžitě kontruje právě něčím - často bezvýznamným - v domácnosti, co mu najednou po x letech "vadí" (podle mého je to nějaká záminka anebo momentální nápad). Prostě přeskočí od jádra tématu a tam, kde nabízím prostor k zamyšlení anebo uvědomění si, tak "vsune" nějaký "můj problém" a jako by vydírá - já se (možná) zamyslím, ale ty ... a následuje něco, co mi rozbíjí ten můj systém anebo přidělává práci anebo když řeknu, tak mi pomoz, tak se dostaneme zpět do diskuze, jak doma nikdo nic nedělá a děti by měly a já bych měla... a ideálně to ještě doplní okamžitým příkazem, co všichni musíme najednou udělat, aniž by respektoval, že děti se učí a já třeba zrovna vařím. Co s tím? Už mu ani o těch pocitech neříkám, aby se zase nedostal k tomu, co teda já dělám blbě anebo bych měla dělat jinak, protože mi to komplikuje život anebo on je dost nepraktický a některé nápady jsou zbytečnou prací anebo vyhazováním peněz (takovou zkušenost mám i z jeho podnikání, on prostě nemumí domýšlet dopady a souvislosti). Jak se k tomu nedostat, ale přesto vyřešit ty jeho "diskuze". Děkuji. - otázka upravena poradcem
Martina
problémy v komunikaci
Zdravím, co mám dělat, když nemohu manželku vůbec donutit někam si vyrazit sami bez dětí (1r a 3r) třeba jen na večeři. Manželka chce být jen doma, chápu že děti jsou malé, ale bydlíme v domě i s jejími rodiči ve společné domácnosti (také její rozhodnutí, i když jsme měli vlastní bydlení, nedokázal jsem ji přesvědčit s tím, že si tam tedy mám bydlet sám, tím bych ale přišel o děti) a když jsme měli jet se starším dítětem na víkendovou akci od školky, řekla, že nikam nepojede, že bude doma s malým. Toho ale měla hlídat babička, což i sama navrhla. Malý je už teď fixovaný pouze na nás dva, a nepomohl ani argument, že by mu to taky prospělo, zvykat si nebýt jen s námi. Nemluvě ani o tom, že mí rodiče naše děti prakticky nevidí, protože neexistuje, že bychom jeli na návštěvu a všechny návštěvy u nás vyvolávají pocit, že jsou nevítané, takže jsou jen sporadické. prostě nevím co dělat, mám už asi trochu ponorku, ale neumím si představit že bych odešel a děti opustil. děkuji za radu.
Olda
problémy v komunikaci
Dobrý den chci se zeptat jak reagovat na partnerova slova když mi řekne že nejsem idealní partnerka :( velice se me to dotklo :( chapu že každy ma chyby ale toto se ve vztahu neriká kort když ví že jsem psichicky nemocna a mám epilepsii :( a nebo že mi schazuje sebevedomi a říká mi že mám věřit že to dobře dopadne ale ja mu řekla ze to jde říct v klidu a on na mě že když tu botu udelam opakovane že mi to omlatí o ksicht :( proto prosim o radu ,velice dekuji za odpoved Danca
Dana
problémy v komunikaci
Dobrý den, mám problém s barvou hlasu a pocitem nátlakového až depresivního projevu své ženy. Umí mluvit normálně, když jsme spolu sami a v pohodě. Čím dále a častěji však v normální denní komunikace mluví hrozně barvitě až to zní jako nepříjemné pískání a působí to na mne velmi nepříjemně až se mi s toho zamotá hlava. Vůbec nevím jak to řešit.
Vláda
problémy v komunikaci
Dobrý den, mám přítele, oba jsme nad 50 let, já tři dospělé děti, on žádné, v manželství nikdy nežil. Sympatické mi bylo, když řekl, že dva drží spolu něco, co společně dělají. A zpočátku to tak snad i bylo. Přes týden jsme se viděli tak jednou, dvakrát (bydlíme od sebe 40 km), o víkendu vždycky někde spolu. Měla jsem tehdy i víc času, ale pak jsem začala chodit do nové práce a řešila přestěhování mé i dětí, tak se čas trochu zahustil. Snažil se mi i pomáhat. Super. Po dvou letech ale společné aktivity trochu ustaly. O víkendu jdeme maximálně večer do bazénu, pak společná noc a ráno on chvátá pryč - do práce (zaměstnanec, prý musí, ale nemusí, ostatní zvládají v pracovní době, on, protože byl sám, tak tam utíkal, vpodstatě tam žije, dívá se tam na televizi, internet, spí...), s bratrem mu pomoci - docela mě tuhle mrzelo, když mu říkal, jo v neděli nic nemám, přijdu. Takže se množí situace, že ho 3 dny ani neslyším (anebo zavolá telefonem o půl jedenácté večer - nerespektuje, že jsem mu už několikrát řekla, aby volal dřív) a pak ve čtyři odpoledne najednou telefon, že někam půjdem - nečekám to, mám něco domluveného, práce nebo to pro mne znamená dojezd někam 45 minut - řekne, no dobře, tak nemůžeš a je naštvaný. Tuhle jsem mu řekla, hele zítra bychom někam mohli (byl svátek, volný den) a jen jsem slyšela jak on nemůže, protože v práci musí xyz (mohl si udělat dřív) a neví, jestli vůbec večer stihne alespoň do bazénu. Byla jsem z toho docela smutná a on najednou, že kdoví, jestli já mám čas, že teda asi v ten den možná nebudu pracovat - vyznělo to tak, jakože já jsem vinna, že se nepotkáme. Dřív jsem třeba proaktivně, když naznačil, zajistila hotel, ale už se podvakráte stalo, že jsem tam byla sama, čekala na něj, protože on "najednou" nemohl a byl v práci. Trčela jsem takhle sama i na Silvestra, ačkoliv bylo domluveno, že půjdeme lyžovat. Pak že dopoledne potřebuje do práce, souhlasila jsem a ve dvě odpoledne mi volal, že prý tam cosi má a že přijede v pět. Neměl, ale nějak mi zapomněl říct, že si nevzal dovolenou a najednou měl asi strach odejít. Byla jsem sama na hotelu, který byl na samotě, kde nebylo vůbec nic, ani restaurace. Co s tím, když ta domluva s ním skoro není možná - cosi odkýve anebo řekne a pak je to jinak. Zdá se mi v poslední době, že volá, až když on má čas a je překvapený, že já zrovna v tu chvíli nemůžu nebo nemám pro tu aktivitu oblečení. Paní doktorko, jaké kroky byste mi doporučila? Mám dojem, že běžná domluva selhává. Takže jsem vlastně sama. Fakt přemýšlím o rozchodu. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Romana
problémy v komunikaci
Dobrý den, jsem s manželem devět let, máme 3 letou dceru. Poslední roky nebyly úplně ideální, ale asi jako všude je něco, celkově bych rekla, ze příčina našich neschod byly problémy s komunikací. Manžel je hodně uzavřeny a já někdy výbušná. Oba se ale moc milujeme. Před Vánocemi jsme měli náročné období, nemoc v rodině, já jsem byla také nemocná a do toho krátká rekonstrukce v domě. Když se vše nějak uklidnilo, manžel přestal před Vánoci komunikovat, prakticky se mnou vůbec nemluví, má problém i s komunikaci ohledně provozních věci. Také mi částo vyčítá, ze už toho bylo moc a potřebuje být sám. Hodně zhubnul, je hodně frustrovaný, špatně spí a je na něm vidět, ze mu není dobre. Cca 3x do týdne spi u kamaráda, prý tam má klid. Přestal dokonce mluvit s jeho i s mými rodiči. Mluví jen s dcerou, ale také se s ni nedokáže radovat. Toto trvá už 4 měsíce! Sama na tom už nejsem nejlépe, on není přístupný žádné diskuzi. Snažím se být milá a trpělivá. Jak mu pomoci a tuto situaci zvládat?
Bára
problémy v komunikaci
Se změnou jeho životního stylu souvisí i moje podezření na jinou ženu. Samozřejmě nemám jistotu (což mě dost ničí, mám radši nepříjemnou pravdu než lhaní a mlžení). Ale vše tomu nasvědčuje. Mimo jiné je stále pryč večer - tolik nově nabytých kamarádů, se kterými musí do hospody, neměl za celý dosavadní život. Je věčně na telefonu, na kterém schovává konverzace v messengeru, když náhodou projdu kolem. Fyzicky se mě nedotkl už 4 měsíce, nemyslím tím jen sex, ale jakýkoliv fyzický kontakt, třeba při míjení se ve dveřích :)
Celou dobu si říkám, že to vydržím, že to je prostě jen nějaké přechodné období, krize, ale začíná se to dotýkat dětí, které s ním ani nechtějí být, stežují si, že na ně křičí. A celá ta nejistota, když nevíte na čem jste a ten druhý s Vámi prostě nemluví, je hrozná.
Já bych vlastně i chtěla, aby třeba někoho měl a řekl to. Můžu se tak od toho odpíchnout a řešit. Takhle nemůžu nic.
Hannah - 2.část
problémy v komunikaci
Dobrý den,
potřebovala bych poradit, jak komunikovat s človek, který s Vám mluvit nechce. Já i manžel máme 41 let, v manželství jsme 10 let. Máme 2 malé děti (6 a 8 let). Manžel po 18 letech změnil v létě zaměstnání a tato změna změnila i jeho. Já se to snažím chápat, ale začíná to být nad mé síly. Změnil celý svůj životní styl, nejí, co uvařím, chodí každý den posilovny. kupuje si nové drahé oblečení a přestal se úplně zajímat o rodinu (možná částečně o děti, o mě úplně). Za celý den si řekneme tak 3 věty: Ahoj. Jdu cvičit. Dobrou noc. Sám od sebe nikdy konverzaci nezačne. Všechny rady, které jsem kde vyčetla jako: mluvit v klidu, ve správném načasování, nekritizovat, dávat prostor k vyjádření... prostě nefungují, pokud ten druhý jen pokrčí rameny, nasadí sluchátka a kouká do počítače. Vážně nevím, jak s tím pohnout.
Hannah - 1.část
problémy v komunikaci
Dobrý den, s manželem jsme 8 let ve vztahu, 1,5 manželé. Byla to velmi intenzivní láska, nemohli jsme bez sebe být ani minutu. Poslední rok jsme měli hodně spory, mám bohužel dost dominantní povahu a manžela jsem asi dusila. Oba jsme měli k druhému výhrady, ale nikdo nic neřešil, nedokázali jsme diskutovat, jen jsme každý opakoval svou pravdu. Lezl mi na nervy, ale stále jsem ho milovala. Když jsme byli v pohodě, byl milující a rozuměli jsme si. Před měsícem mi řekl, že se chce rozvést, že už mě nemiluje. Byl to šok.. Můj život se rozsypal jak domeček z kostek. Odmítá poradnu, jakékoliv řešení, protože to prý už nemá cenu, nevěří že by se to mohlo spravit. Objednala jsem se i na terapii, abych se naučila s ním komunikovat .. Nechci o manžela přijít. Našel si kamarádku s kterou tráví dost času, tvrdí že je mu blízká, ale ne jako milenka, ale jako přítel. Jsou zoufalá, deprimovaná, bezmocná.. Díky za radu..
Kamila
problémy v komunikaci
Dobrý den,paní Douchová, chtěla bych se zeptat na komunikaci s manželem. Jsme spolu 12 let, máme dvě děti, začínali jsme z ničeho, manžel podniká, já pracuju. Ale tak nějak cítím, že mě manželství a rodičovství sice naplňuje, ale i vysává a unavuje. Hodně se snažím vše zvládat - domácnost, abych mohla v klidu do práce - jinak manžel křičí a je nepříjemný. Hodně tu radíte ,aby si ti dva sedli a řekli si, co od sebe očekávají, co si přejí. Ale tohoto já se bojím, protože "přání" manžela jsou pro mne omezující - přestaň chodit do práce, víc uklízej, a když bych toto odmítla, tak on by zase odmítl to, co bych si přála od něho já - aby nebyl cholerický, aby byl tolerantnější k nepořádku dětí. On by to stejně nedodržel, na něčem se domluvíme a vydrží to z jeho strany tak týden, max dva. Takže chodím do práce, která mě baví, mám peníze, takže se nemusím doprošovat anebo si půjčovat, když dojdou, ale za jakou cenu? Dá se z toho nějak vymotat ven? Obávám se, že osobnost manžela nebude úplně jednoduchá, jeho máma je hysterická osobnost, tak možná geny přeskočily. Ale to mne jen tak napadlo.Díky. - otázka upravena poradcem
Eva
problémy v komunikaci
Dobrý den, chci se zeptat a vlastně ani nevím na co se zeptat. Týká se to vztahu mezi mnou a manželem. Mám pocit, že nejlepší by bylo jít od sebe, jenže je v tom problém, protože jsem se vždycky ohlížela na druhé, což dělám i teď. Hádáme se kvůli každé prkotině, jenže já se manžela nemůžu na nic zeptat, protože vše bere z mé strany jako útok, negativitu, buzeraci. Kdybych dopředu věděla, že bude tak vyvádět, a to je slabé slovo, tak bych se ani neptala, nic neříkala, nekomentovala.. Bývá agresivní, zlý, sprostý, osočí mě, že náš vztah ku.... já. Např. dělala jsem vaječnou omeletu k snídani a přidala tam trochu mléka, což se divil, že mléko?? Řekla jsem, že se tam dává, až byla snídaně hotová ptám se, poznal jsi, že je tam mléko? Odpověděl: tam je tolik chutí, že necítím nic, tak jsem se zeptala dál, ty tam nic necítíš? V klidu, normálně, bez nějakého vedlejšího úmyslu, nic jsem v té otázce špatného neviděla, ale on začal vyvádět, že si stále něco hledám, že ho buzeruju, je toho víc..
Renata
problémy v komunikaci
Když je však nyní a velká a chci od ní
pomoc, manžel řekne, ať ji nechám, nepodpoří mě a dcera je na mě drzá. Zase se mi vrací to co jsem
cítíla již dříve – frustrace, nespokojenost, mrzí mě, že trochu neustoupí a nehledá kompromis.
Dříve mi chybělo ještě více vyrážet s ním do společnosti, jezdit na dovolenou. Nyní jsem již unavenější tak jsem ráda, že nakoupí a uvaří. To je pro mě opravdu pomoc. Myslím to upřímně. Jenže chci ještě
něco zažít, někam se podívat.. Radila jsem se sestrou a to mi řekla, ať myslím na svoje zdraví a trvám
na svém. Za chvíli bych nebyla schopna normálně fungovat…To mu mám jeho stůl vystěhovat?
Zároveň je mi jasné, že stáhne na svou stranu dceru a bude peklo. Přeci nezařídím pokoj jen dle
jeho potřeb a ještě vše sama budu platit. Už jsem z toho unavená…Děkuji za konstruktivní radu.
Marco část 4


Marco - část 4
problémy v komunikaci
Manžel mi řekne, že nám
Stačí současný nábytek co máme (20 let starý) a nikdy nic nechce měnit. Na dovolenou jezdíme
Každý rok na stejné místo, máme to tam rádi – Morava, chalupa u známé. Nicméně jet na týden
k moři (nemá rád sluníčko, prý se hned spálí ), to jet nechce. Párkrát jsme byli když byla dcera malá,
protože mě nechtěl pustit s ní samotou. Jezdíme na 2-3 dny sem tam někam. Karlovy Vary, Jizerky,
ale ne na delší letní dovolenou. Prý je vše drahé a nemá na to. Jezdí s dcerou pod stan (baví je
stanovat a já jezdím v tu dobu do lázní). To jen pro nastínění situace, abyste viděla, jak to u nás funguje. Poslední rok byl pro mě fajn, možná to bylo tím, že se nic nepředělávalo, neřešilo se nic a
manžel měl svůj „klid“. To nemluvím ani o tom, že když mám možnost vstupenek do divadla, výstavu chodím s kamarádkou. . Postrádám přítomnost mužského elementu v těchto chvílích. Manžel se vždy vzorně staral o dceru, chodil s ní na tréninky atd. Vše pro ni.
Marco - část 3
problémy v komunikaci
Jenže já mám zdravotní potíže a na druhou stranu, svůj
prostor měl 20 let a nyní by si tedy s notebookem mohl sednout k jídelnímu stolu nebo na postel
on. Snažila jsem se vymyslet prostor pro oba, bohužel, to se do pokoje nevejde (možná byste navrhovala i tuto možnost, proto ji zmiňuji rovnou). Pro někoho prkotina, jenže já jsem z toho
dost nešťastná. Pro nastínění situace – dvougarsonku jsem měla již za svobodna, manžel se přistěhoval. Mám již v osobním vlastnictví. Platím služby spojené (dříve nájem, energii, plyn, atd.).
Jídlo platí manžel. Máme to takto rozdělené. Ovšem když se byt zařizuje – např. jsme dělali novou
koupelnu, platila jsem ji celou já z mého účtu. Nyní nové dveře a balkon – opět platím já. Manžel
mi tvrdí, že nemá téměř žádné peníze. Prý má na účtu sotva Kč 5000,-. Manžel ještě platí provoz
auta. Vyděláváme přibližně stejně. Já mám jen na víc 13. plat a částečný inv. důchod k platu.
Musím si však platit jednou za rok léčení v lázních nebo RHB ústavech.
Marco - část 2
problémy v komunikaci
Dobrý den,
ráda bych se s Vámi poradila, přemýšlím kde začít..
Jsem vdaná 19 let. Manželovi je 43 let, mně je 47 let, dceři 18. Žijeme ve dvougarsonce.
Dcera má svůj pokoj, my máme postel v obýváku. Nyní chceme zrekonstruovat pokoj,
Bohužel se nemůžeme s manželem shodnout. V obývacím pokoji má totiž stůl, kde má PC
a jelikož je byt malý nemám „svůj kout“ nikde. Jsem po dvou operacích páteře, mám částečný
invalidní důchod a po 2 operacích trochu ochrnutou nohu (při každou kroku musím myslet na to,
kam šlápnu nemluvě o bolestech zad, nohu mám oslabenou, nemám stabilitu, při únavě kulhám). Tím se nelituji, jen nastiňuji můj stav. Jsem atraktivní, mám pěkné místo. Nyní se vracím k mému problému. Chtěla jsem se domluvit s manželem, že potřebuji mít v bytě křeslo, nějaké kvalitní
sezení, že vstávat z rozložené postele, kde se opírám je pro mě špatné. Nechce o tom slyšet, říká
že myslím jen na sebe, kde bude prý on. Jenže já mám zdravotní potíže.. Marco - část 1
Marco - část 1
problémy v komunikaci
Dobrý den, jsem ženatý 15 let se ženou, kterou pořád neustále miluju. V průběhu manželství jsme se pohádali max.3x, náš problém je že jsem nikdy o svých problémech nemluvili. Manželka se mě několikrát ptala co mě trápí, ale já ji nikdy nepustil do svého světa problémů a odpovídal, že nic. Jsem spíše introvert a když jsme měli problém mezi sebou nechtěl jsem se nikdy hádat vzhledem k tomu, že naše dcera moc plakala, když nás jednou slyšela, a tak jsem třeba 2 dny nemluvil s manželkou. Teď máme krizi v manželce se něco zlomilo, necítila moji podporu a zájem o ni samou co ji trápí jaké má starosti, manželství se dostalo do stereotypu a běžných povinností nás dvou. Našla si i milence, když jsem to zjistil a řekl buď já nebo on , tak mi napsala že to skončila. Nicméně cítím, že je ode mne daleko, říká mi sice že ač to nevypadá tak mě má moc ráda. Naše dcera se mnou už 2 měsíce vůbec nemluví to mě hrozně moc bolí a těžko se s tím vyrovnávám. Nechci o ně přijít, ale cítím, že je ztrácím.
Pavel
problémy v komunikaci
Dobrý den, nevím přesně do jaké rubriky bych tuto otázku měla zařadit. Tátova nová přítelkyně u nás bydlí cca půl roku. Začíná mi vadit, že si kupuje vlastní jídlo..netýká se to hlavních jídel, ale pečiva, uzenin, sýrů, jogurtů, ovoce, limonád..to si kupuje pro sebe, když si bratr vzal její jogurt, tak to byl celkem problém. U nás doma vždy platilo, že je to prostě nás všech. Nevím jak to řešit, vadí mi to. Nechci, aby to došlo tak daleko, že si budeme jídlo popisovat. Už mám strach si cokoliv vzít, protože nevím zda to koupil táta nebo ona. Moc dobře ví, že si může brát k jídlu co chce, i když to koupím já. Ona si ale raději kupuje svoje a nato jí nikdo sáhnout nesmí. Co mám dělat? Děkuji
Klára
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní doktorko, ráda bych Vás požádala o radu. Manžel se naučil se naučil takový způsob jednání, který začíná být velice nepříjemný. udělá nějaký průšvih a donutí někoho jiného, aby ten průšvih za něj řešil. V mládí to byli jeho rodiče, jeho matka za něj řešila problémy i těsně před třicítkou (tehdy se před problémem jak malé děcko schovala a protože byl maman, tak jeho matka to šla řešit). V manželství jsem to bohužel řešila nějakou dobu já (jsi moje manželka, já rodinu živím, nemáš mě ráda, taková jsi, když to nechceš udělat...), až to přesáhlo určitou hranici a odmítla jsem. Tak i osobní průšvihy přesunul na svoji sekretářku (ona říká, já musím, on mi to poručil) a bohužel tak manžel řeší i problémy v manželství, tj. nějaký podvod na mě neřeší se mnou (prostě nemluví a řekne, že to přece vyřešila paní XY), ale pošle tu sekretářku a ta to udělá se slovy - takhle mi to řekl, já víc nevím, nazdar. Třeba sjedná smlouvy za mými zády a ještě je podepíše. Takže není prostor pro diskuzi, mně je trapné nastalé věci měnit, s tou paní to ani nejde (ona dostala příkaz a víc se mnou řešit nebude), smlouvy třeba nejdou ani zrušit. A manžel dělá udiveného, co mi tak vadí, že mám být vlastně ráda, že je to zařízené (že to udělali podvodem za mými zády - o tom ani slovo). Paní doktorko, jak byste tenhle trojúhelník rozetnula? Sekretářce říkám, dělejte jen věci, které se týkají práce, ona zas, že plní všechny úkoly, které jí dá, protože je šéf a ona nebude rozlišovat, co je pracovní a co ne, manžel se mnou odmítá mluvit a případně hodí vinu na mě. Děkuji moc.
Kamila
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko,
mám takový dostat jak řešit tuto situaci. S přítele jsme 12 let + dvě malé děti. Nikdy jsme neměli problém v komunikaci, vždy jsme se o všem bavili a rozebírali. Posledních pár let komunikace z jeho strany nějak vázne. Já se mu snažím vždy vše povyprávět (pokud jedu na nějaké školení jak tam bylo, či jak bylo o víkendu s dětmi když je v práci). On mi vždy řekne, že bylo dobře, jen stroze řekne co a jak bylo. Ale pak když jedem k jeho rodičům na návštěvu, tak si s maminkou vypráví jak se tam měl a co dělal. S bráchou neustále vysí na telefonu a kecají třeba půl hodiny. A to samí s kamarády. Kamarádi, sousedi ví pomalu víc věcí než já a pak je mi někdy dost trapně, když se mě na něco zeptají a já vlastně o ničem nevím :-) Už sem mu několikrát říkala, že bych byla ráda, kdyby se mi taky svěřoval a vyprávěl co kdy kde zažil. Vydrží to tak pár dní a pak je to zase zpátky.
Poradíte jak znovu navázat z jeho strany komunikace? Děkuji za odpověď
Hanka
problémy v komunikaci
Dobry den , s pritelem jsme skoro 3 roky , casto se hadame . Hlavne kvuli malickostem , mame ted nejakou krizi.
Pritel se urazi kvuli kazde malickosti , co mam udelat pro to aby to tak nebylo? A jak predejit hadkam?
Hlavni problem vidim v tom , ze mi vadi ze mi pritel nevyjadruje svou lasku ke mne a pak ja nereaguju dobre, treba kdyz ma zajem o sex tak mam pocit jakoby mu slo jen o to. A on je pak nastvany a rika ze kdyz se zmenim ja zmeni se i on.
Dekuji za odpoved.
Veronika
problémy v komunikaci
Paní doktorko, a ještě jedna poznámka k problémovým diskuzím s manželem (chválila jste moji asertivitu) - když pak třeba "recipročně" se odmlčím a nevšímám si ho, obvolává všechny kamarády a známé, co jsem mu zas udělala, jak on se bude muset rozvést, že se mnou není k vydržení, totéž pak oznamuje ještě další den i svým podřízeným (malá firma, někteří jsou naši známí). Pár telefonátů jsem slyšela a je to zase to stejné - A co ti dělá? Ani to nebudu říkat. Jak se chová. A co budeš dělat? Asi se rozvedu, to se nedá vydržet. A co vlastně dělá? Ale, nebudu se k tomu vracet. A nedá se s ní nějak promluvit. Nedá, pořád si jde tu svou, asi se rozvedu. To je ale problém, budeš muset rozdělit majetek, přijdeš o peníze. Nic nedostane, když se tak chová, nic jí nedám. Já jsem takový chudák, nic nedostane... No a ti statečnější lidi okolo mi pak volají a říkají - neblbni, co mu to děláš, vždyť se rozvedete - a já koukám jak zjara, protože mnohdy ani nevím, že se něco dělo. Takže s ním mluvím, co se děje - a zase je to - podívej se, jak se chováš.... Dřív to tak moc nebylo, byla jsem na MD a musela se hodně podřídit - vydělával peníze a dost mi to dával najevo. Když se naštve, tak prostě odjel a nechal mě s kojenci třeba týden samotnou. Teď chodím do práce, takže když mi nechce dát peníze, vydělávám a koupím to do domácnosti anebo dětem sama. Asi ho to štve... - otázka upravena poradcem
Vilma
problémy v komunikaci
Dobrý den, děkuji za vaši odpověď, jen připomenu, že šlo o dle Vás o asertivní reakce na manželovo manipulativní chování. U psychologa jsem byli jen jednou a k tomuto se ani nedostali. Psycholog jen konstatoval, že komunikačních problémů máme až nad hlavu a že si myslí, že už ho tam nikdy nedostanu - a odhadl to dost přesně. Nastavovat zrcadlo manželovi se bojím, i jen náznak bere jako kritiku a nastává pak mlčení či křik z jeho strany. A hlavně - on se takhle nikdy neptá a reaguje následujícím způsobem - no jo, ty jsi nejlepší/ nejchytřejší, ty jsi hvězda, jak jinak, já jsem ten špatný, to já bych ti mohl, vypočítat, co všechno děláš, ale neudělám to, protože se do minulosti nevracím, podívej se, jaká jsi... atd. Možná má ještě jednu otázku, je možné, že tohle dělá jen mně nebo to bude dělat i jiným? děkuji.
Vilna
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko, na úvod děkuji za vaši práci pro tuto poradnu, která funguje už mnoho let a i já jsem několikrát zaslala dotaz. Je mi 29 let, 5 let chodím s přítelem, se kterým nám vázne komunikace. Zkrátka mám pocit, že se nedovedeme domluvit a pokud se o to v klidu snažím (domluvit se na čemkoli, zvláště provozní věci, což se samozřejmě promítá i do vztahu) a mám pocit, že jsme se domluvili jako dospělí lidé, tak naše domluvy prostě nefungují, přítel je neplní, upravuje ke svému obrazu dle situace, jak se mu to hodí. Já jsem ochotná ke kompromisům, které při rozhovorech pojmenuju. Mám pocit, že všechno mezi námi je strašný boj a nic nefunguje hladce. Řekla bych, že se to ale dá řešit lepší komunikací, ale v tom bych potřebovala / bychom potřebovali poradit. Chtěla bych se zeptat, zda v tomto případě má smysl partnerská poradna, nebo jde o "hloupý" problém. Zkrátka se ostýchám poradnu vyhledat, protože mám pocit, že lidé mají horší problémy. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Radka
problémy v komunikaci
Veľakrát sa stane, že celú cestu ideme potichu, v reštaurácii sme spolu mlčky...ja som sa aj zo začiatku snažila, ale už ma to prestalo baviť, stale začínať konverzáciu...a taktiež sa veľmi nerozpráva ani s mojom rodinou , ked sme u nás doma. Som z toho smutná...a veľmi málo hovorí o svojich pocitoch. V podstate z tohto hľadiska ho ani poriadne nepoznám, čo kedy prežíva, čo cíti. A ešte jedno, čo vnímam ako taký rozdiel medzi nami, je viera, ja som veriaca a on nebol vobec vychovávaný vo viere.Rozmýšľam, čo ďalej, je to ale zároveň človek veľmi milý, verný, spoľahlivý...
Veronika-pokračovanie
problémy v komunikaci
Dobrý deň,s priateľom spolu chodíme 3 roky, ale ako pominula fáza zamilovanosti, mám pocit, že tento vzťah nie je pre mňa ten pravý, pretože napriek tomu, že máme s priateľom rovnaké záľuby, temperamentom sme dosť odlišní, ja som skôr cholerickejší človek, on flegmatik, ale viac,čo ma trápi,je to,že je málo komunikatívny. Zo začiatku mi to neprekážalo, a aj on sa dosť snažil v komunikácii,ale ako sme sa ďalej spoznávali, a mal ma "istú", prestával sa snažiť , a je to tak doteraz. - otázka upravena poradcem
Veronika
problémy v komunikaci
Paní doktorko, SOS, poraďte, já už nevím, jak s ním mluvit. Je naštvaný, křičí nebo nemluví. Já - Co se děje? Proč na nás křičíš/jsi naštvaný/...? Podívej se, jak se chováš? jak se chovám, co ti vadí? To bys měla vědět sama. Nevím, řekni mi to. Já už jsem to zapomněl/ nevracím se do minulosti. Ale když mi to neřekneš, tak to nemůžu zlepšit, fakt nevím, co jsem udělala. Já se do minulosti nevracím, nechci se o tom bavit, chci udělat tlustou čáru. Ale podívej se, jak se chováš. A co konkrétně máš na mysli,. To je pořád konkrétně, konkrétně, já už jsem to zapomněl, To ty se pořád vracíš k minulosti. Já bych třeba chtěla, aby XY bylo jinak. To jsi celá ty, vytahuješ staré věci, pořád se k něčemu vracíš. Já chci tlustou čáru. Jenže úplně od nuly to nejde, jsou věci, které nám vadí. Už se s tebou nebudu bavit, pořád něco vytahuješ, pořád chceš konkrétně, konkrétně, jenže já si to nepamatuju, mám jiné starosti... uražený nemluví, odchází... takže mu něco vadí, ale nejsem schopná zjistit co anebo jsou to malichernosti typu hrnek na lince. Přitom sám nechává skleničky na koberci v obýváku. V poslední době nikdy nevím, kvůli čemu se zase nafoukne, kvůli čemu bude křičet. Dotlačila jsem ho k psychologovi, tam dělal překvapeného, že neví, proč tam je a že je doma všechno v naprostém pořádku. Já jsem hodně tolerantní, docela v řadě věcí ustupuju, schválnosti fakt nedělám, ale nebaví mě pořád se za něco omlouvat, zvlášť když ani nevím, co mu zase vadilo. V poslední době je to i pozdrav potichu či jsem se na něj při zdravení nepodívala... Poradíte, jak z toho ven? A co se vlastně děje? Je to takový problém si třeba vzpomenout na to, co mu vlastně vadí? Děkuji.
Vilma
problémy v komunikaci
Dobry den, prosím o radu, s manželem jsme spolu 13 let, 10 let manželé a máme 9 letého syna. Manžel je hodny, pracovitý člověk, Problém je v tom, že mám pocit, že se nám dostatečně nevěnuje, mne jako ženě, ani nám jako rodině. Když jsem se ozvala, že se mi to nelíbí, a že si myslím, že je raději v práci, než s námi doma, a že si nemyslím, že by měli práci do půlnoci, bylo zle, prý jsem to léta tolerovala a teď ne, že se mi nebude zpovídat a že mu ubírám sílu do života. To mě strašně ranilo. Měli jsme hezký, pohodový vztah, ale tato slova nějak nemohu vstřebat. Když se ho na něco zeptám, je podrážděný, odsekává a poslední dobou si nemáme pomalu co říct, jen věci ohledně syna, domácnosti. Bojím se ho na cokoli zeptat, aby ze mě neudělal pitomce. Mám ho ráda, i když spolu už dlouho nespíme, bere léky, chybí mi pocit, že mu na mě záleží. Mám pocit, že jsme jako dva přátelé a né manželé.
Andrea
problémy v komunikaci
Dobrý den,chtěla jsem se zeptat na nekomunikaci ve vztahu.Můj přítel se mnou nekomunikuje kvůli hloupostem a neustále ječí a stále se mu něco nelíbí.Podotýkám,že to samé je u jeho matky.Ta také nekomunikuje kvůli hloupostem,takže to má po ní.Tak například:mám jiný názor na jeho kamarada tak se mnou 3.měsíce nemluvil,upadnou drobečky-ječí,vlasy na zemi-ječí,a mohla bych pokračovat.pro mě jsou to blbosti a on si na tom staví svět.Dělal partáka 5.let a každý den jsem poslouchala jeho řev,kde jsi to na mě vybíjel.po narození dcery neměl zájem se starat.Bylo mi řečeno,že až bude mluvit a chodit tak se zajímat bude.Začala jsem chodit do práce a 3krát do týdně telefom,kde na mě řval,protože se mu neustále něco nelíbilo.I v práci,kdy se za mnou stavoval,dělal scény,že jse i kolegyně otáčeli.nabídla jsem mu pomoc,že půjdeme do nějaké poradny,ale prý je normální.Vše dělám,jen já a jsou se mnou neustále problémy.Chodím do práce,přispívám na chod domácnosti,starám se o rodinu a nikoho nemám
radka
problémy v komunikaci
Dobrý den, potřebovala bych poradit. Dokud byly děti malé, vůbec jsem to jako problém nepociťovala a na dovolené jsme jezdili s celkem stabilní skupinou známých. V pubertě však dcera začala mít psychické problémy a potřebuje spíše klid, špatně snáší výpady ostatních dětí (někteří synové jsou zhýčkaní a jsou opravdu nevybíraví) či "diktátorství" některých mužů (otců). Případně má jiné zájmy než ostatní a chce se jm věnovat. To však naráží na odpor manžela, který naopak tíhne k hlasité společnosti (je rád středem pozornosti), chce jezdit na dovolené s těmi lidmi či kopírovat jejich životní styl - který nám ale dle mého názoru opravdu nevyhovuje, máme jiné podmínky. Takže dítě, případně děti, třeba na dovolenou jet nechtějí, manžel chce. Protivný začíná být i jeden známý, který doslova vyžaduje účast našich synů, protože k nim "přidá" toho svého. Já se snažím být tím, kdo zkouší domlouvat kompromis, případně se staví za přání dětí, ale v poslední době jsem spíš vnímaná jako ten, kdo "dělá problémy" (manžel a ti známí). Manžel totiž moc chce a potřeby ostatních ho moc nezajímají. Jen pro úplnost - mnohokrát jsme mu vyšli vstříc. Jak to řešit? manželovi vysvětluju, vysvětluju, ale spíš je to voda na mlýn. A i když dosáhnu nějakého výsledku, do druhého dne se mu to rozleží a je zle a odnese to nějaké z dětí. Jen doplním, že veškerá komunikace jde jen mezi muží a možná i proto se cítí být manžel silný. Ostatní partnerky jsou spíše pasivními. Rozhodování o dovolené je tedy zase spíš doménou mužů. Děkuji za vaši radu. - otázka upravena poradcem
Alžběta